1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 65. ze dne 6. března 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Hrozné drama na jevišti odehrálo se
v divadle v Kymi v Řecku. Dáván kus řeckého bás-
níka Vasiliadisa »Galathea«. Herec, jenž hrál Pygma-
liona, měl svého kollegu ve společnosti v podezření
že udržuje milostný poměr s jeho manželkou, jež
toho večera hrála »Galatheu«. Jakmile opona šla
vzhůru, číhal žárlivý manžel na nejmenší pohyby
a na nejnepatrnější posunky své manželky a svého
soka. Zdálo se mu, jakoby jich chování na jevišti
pohledy, jež spolu vyměňovali, ba i v tom jejich
hlasu úplně potvrzovaly jeho podezření. Když první
akt dohrán, nemohl manžel již svůj hněv dále ovlá-
dati. Šílený žárlivostí chopil se nože a vrhl se na
svou manželku a těžce ji pobodal. Na pokřik ne-
šťastnice milenec její dal se na útěk, aby ušel hněvu
zrazeného manžela. Policisté přiběhli na jeviště, rovněž
několik herců, kdežto čásť obecenstva, nevědouc, co
se za oponou děje, jala se rychle opouštěti hlediště,
při čemž mnoho dam omdlelo. Nešťastná herečka le-
žela v krvi na jevišti. Manžel její hrozivě stál u ní
stále ještě drže v sevřené pěsti nůž, krví zbrocený.
Byl odveden do vazby a umírající manželka done-
sena do svého bytu.
= Burové na Rusi. Jest as málo známo, že
na Rusi nalezají se také kolonie Burů. V guberniích
volyňské a grodenské jsou roztroušeny burské obce,
jež založeny byly v letech dvacátých. Veškeré oby-
vatelstvo v obcích tohoto »ruského Transvaalu«,
mužů a žen, páčí se toho času as na 400 až 500.
Galathea
Pygma
Řecko
Rus
Transvaal
4
article
Místní obyvatelstvo nazývá je Hollanďany, poněvadž
se sem přistěhovali z Hollandska. Veškeré typické
rysy a zvláštnosti, jež vyznačují africké Bury, jsou
vlastní též Burům ruským. Žijí na svých farmách,
nosí rovněž charakteristické burské klobouky, věnují
veškoren svůj volný čas čtení bible a vyznamenávají
se poctivostí a pracovitostí. Žijí v úplné svornosti
s ruským obyvatelstvem a mají vůči Anglíčanům
stejnou zášť jako Burové jihoafričtí, pro jichž osud
jeví nyní neobyčejné účastenství. Burské farmy vy-
zňamenávají se svou spořádaností, hospodárnostía
zámožností. Blahobyt ruských Burů je značný,
k čemuž přispívá nemálo okolnost, že nejsou oddáni
pití. S ruským obyvatelstvem žijí Burové v důvěrné
shodě a všichni mluví dokonale rusky. Také doma
mluví rusky, toliko při čtení bible a při modlitbě
užívají hollandštiny. Toliko svým náboženským vy-
znáním, jehož se věrně přidržují, liší se od ruského
obyvatelstva.
= Vodní práce v Egyptě. Z Kahýry se
oznamuje: Aby zemědělství stalo se úplně neodvi-
slým od stoupání a klesání Nilu, zřizuje se nyní
druhá obrovská nádržka, jež má umožniti zásobování
umělých průplavů vodou, aby mohly vzdělanou půdu
zavlažovati po celý rok. Ministerská rada povolila
již 4300 lib. st. na studia, v příčině zřízení takovéto
nádržky. Stavební náklad rozpočten jest na 1,500.000
lib. st. Náklad na nádržku blíže Asuanu, na níž se
již pracuje, páčí se na 5 millionů lib. st. — Zlaté
doly u Fatiry, Bagbače, Umrusu a Kenna v hořejším
Egyptě byly částečně vykořisťovány již ve starověku,
ale teprve nyní započaty opět práce k novému tě-
žení. Ve Fatiře nalezen důl, vyzděný cihlami, v prů-
měru 10 metrů. V Bagbači zřízen vedle starého
důlu důl nový. Jsou zde žíly zlaté velmi značné, ale
ne tak rozmanité, jako v dolu u Fatiry. V Umrusu
Bagbač
Umrus
Kenn
Bura
Egypt
Nil
Asuan
zlatý dol u Fatira
5
article
nedocíleno dosud definitivních výsledků, poněvadž
dlužno založiti doly a chodby ve větší hloubce, aby
se dosáhlo ložisk, nalezajících se pod ložisky, vyko-
řisťovanými již ve starověku. Když tam odkryta byla
po délce žíla zlata, shledáno, že ve starověku vyko-
řisťována byla žíla, nalezající se nad ní. V Kenně
počato teprve s odkrýváním starých dolů a prozatím
odklízí se nahromaděný štěrk. Při otevření zlatých
dolů nalezeno ve Fatiře též ložisko fosfatu. Práce
omezují se však doposud toliko na otevření dolu
v tamějších ložiskách zlata.
= Křižácké tažení mrs. Nationové. Z Chicaga
se oznamuje: Paní Carrie Nationová, velká tempe-
renclářka před Hospodinem z Kansasu, nalezla,
když se do svého hotelu vrátila, celou hromadu do-
pisů. Obsah některých dopisů byl takový, že si je
paní Carrie sotva na »památku« uschová, v jiných
byla jí vyslovována lichotivá pochvala za její »mužné«
jednání, a v některých byly dokonce peníze, určené
»pro dobrou věc«. Nejvíce ji však potěšil dopís Pa-
trika Gleasona, býv. majora z Long Island City,
který jí nabídl k použití svojí »osvědčenou« sekeru
pro případ, že přijde do New Yorku, a bude rozbí-
jeti hostince. Velké překvapení přihodilo se paní
Nationové na její obchůzce v chicagském »tender-
loinu«, neboť v jednom z nejoblíbenějších hostinců
v distriktu nalezla za barem svého — vnuka: Reillya
Whitea. Stará paní zůstala z počátku jako kdyžji
zasáhne blesk z čista jasna, ale pak chtěla nezdár-
ného potomka odvésti, což se jí však nepodařilo.
Nationová
Carrie
Gleason
Chicago
Kansas
Longa Island Cita
New York
Reillya White
6
article
Jiná nehoda přihodila se jí v hostinci aldermana
Kennya, kde ji sklepník uchopil za límec a vyhodi
na ulici. Podobně vedlo se jí i na plesu Cook County
Democracy, odkud ji vyhodil pol. kapitán Farrell.
Na cestě na hlavní pol. stanici byla tato etnostná
dáma nemálo popuzena, když v okně jednoho ho-
stince zpozorovala medicejskou Venuši. Zlostí se tře-
souc, hnala se Nationová do hostince a vyzvala ma-
jitele, aby tuto »hanebnou, obnaženou ženštinu« od-
stranil a pakli to neučiní, že rozbije okna i sochu.
Farrell
Venuš
Cook Count Democracy
7
article
Hostinský slíbil, že na sochu navlékne kalhotky, na-
čež se rozhněvaná dáma upokojila a odešla. Zdejší
hostinští si zase oddechli, neboť paní Carrie Nationová
opustila o 10. hod. večer Chicago a odjela zpět do
Topeky, Kans. — V Medicine Lodge, Kas., křižácké
tažení Carrie Nationové nese již ovoce, neboť se zdá,
že se svou »sekernickou brigádou« přece dokáže, že
v Kansasu nastane úplné »sucho«. V Topece, An-
thony. Eminence, Independence, Cherry Valeva
v Holtonu jsou všecky hostince zavřeny též ve Wi-
chitě, kde jest mnoho horlivých přívrženců ječmínko-
vého moku a jiných občerstvujících nápojů, jeví se
»nucená« střídmost. Ve všech městech, ano i v kaž-
dém sebe menším hnízdě organisují se tem perenční
ženy a svými výhrůžkami zastrašily hostinské tou
měrou, že se více neodvažují své obchody veřejně
provozovati a lihoviny prodávati.
= Podivný proces, jehož líčení obecenstvo
nemálo pobavilo, projednáván těchto dnů v Paříži.
Pan Erckmann, zámožný obchodník zdejší, žaloval
akrobata Aspalona na odškodné v sumě 250.000
franků. Věc, o niž šlo, byla následující: Jako sko-
rem denně minulého léta meškal pan Erckmann také
jednou odpoledne v srpnu se svou manželkou na
světové výstavě. Pojednou vrhli se dva velcí hafani,
náležející Aspalonovi, na paní Erckmannovou, skákali
na ni a strhali jí šaty s těla, takže konečně stála
Nationová
Erckmann
Aspalon
Erckmannův
Chicago
Topeka
Kansas
Holton
Paříž
Medicine Lodge
Cherry Valevo
8
article
skorem úplně vysvlečena před shromážděným davem.
Nikdo nebyl s to ochrániti poděšenou dámu od zu-
řivých bestií. Hafani jí sice neublížili, ale utrpěla
otřes nervů, z něhož se vzpamatovala teprve po ně-
kolika měsících. Majitel obou hafanů uváděl ke svému
ospravedlnění, že jeho psi jsou cvičeni v takovéto
službě »komorných« a že se s nimi produkuje, pře-
vléknuv se za stařenu a dává se od nich svléci z
veškerých šatů. Aspalon prohlásil, že jeho psi, ačkoli
tento kousek po pět let provozují každého večera,
nikdy ještě se nevrhli na cizí lidi. Když prý však
spatřili manželku žalobcovu v její pestré toilettě, jež
se nápadně podobala šatu, v kterém se objevoval na
jevišti, byli tím tak zmateni, že je nebylo lze za-
držeti. Soud uznal, že psi, již byli cvičeni takovýmto
kouskům, nesmějí volně pobíhati na veřejných
místech a odsoudil akrobata ku pokutě čtyři sta
franků.
Zemřelí v Praze.
Dne 28. února 1901: Ratajova Jarmila, dcera
kupce, 81/2 měsíce, 234—I. Liegert Jakub, majitel hu-
debního ústavu, 52 roky, 1439—II. Pavlík Antonín,
syn dělníka, 6 neděl, 184—VII. Falgeová Magdalena,
vdova po úřadním sluhovi, 74 roky, 617—I. Türkot
Karel, natěrač, 62 roky, 275—I. Jelínková Božena,
dcera obuvníka, 61/4 roku, 1438—II. — Ve všeo b.
nemocnici: Kutil Jindřich, solicitátor, 43 roky.
Charvátová Anna, vdova po kočím, 73 roky. Step-
pan Richard, pasíř, 15 roků. Křesadlová Františka,
manželka malíře, 24 roky. — U milosrdných
bratří: Mach Jan, tovární dělník, 23 roky. — U
milosrdných sester: Ševcová Františka, po-
sluhovačka, 77 roků. Pokorný František, krejčovský
pomocník, 19 roků. Zlatohlávek Václav, dělník,
73 roky. — V josefovské nemocnici: Vogel
Rudolf, praktikant, 17 roků.
Liegert
Jakub
Pavlík
Falgeová
Karel
I Jelínková
Božena
Charvátová
Anna
Richard
František
Zlatohlávek
Praha
Ratajův Jarmil
Kutil Jindřich
Mach Jan
Ševcová František
Vogel Rudolf
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Odpoledne o 3. hod.
Ve středu 6. března.
Pražský žid.
Historické drama o 6 dějstvích. Napsal Jos. Jiří Kolár.
Režisér Josef Šmaha.
Lístky pro toto představení prodávají se za ceny lido-
vých představení činoherních.
152. hra v předplacení
Začátek o 7. hod.
4. čtvrtka.
Červený talár.
Hra o 4 dějstvích. Francouzsky napsal E. Brieux.
Přel. J. J. Benešovský-Veselý. Režisér J. Seifert.
Po druhém dějství přestávka.
Konec o 10. hodině.
Král
Kolár
Šmaha
E Brieux
Benešovský
Veselá
J Seifert
Praha
národní divadlo
10
article
Pištékovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištékovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve středu 6. března
Začátek o 1/27. hod
Šedesáté čtvrté lidové představení za poloviční ceny.
Ona něco ví!
Fraška o 4 jednáních od R. Kneizla. 5480
Král
Fraško
R Kneizl
Pištékovo divadlo
11
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Ve středu 6. března.
Začátek o 7. hod.
Po čtyřiapadesáté
Dáma od Maxima.
5502
vsr
— 180
Smichov
Svandovo divadlo
12
article
— Sofie Michajlovna mně asi za to nepoděkuje, že
nemůžeš v mém domě usnouti v obvyklou hodinu. A tvému
Francouzovi to také nebude zdrávo. Budeme vás musit
přestěhovati do jiných pokojů . .. Jen že nevím... budeš
daleko od Vase, budeš musit projíti celým domem . ..
— Ne, pro boha, milá, dobrá Anno Vasiljevno, pro-
sil jsem ji, nechte mne tam, kde jsem nyní! Přísahám
vám . ..
— Co pak přísaháte tak ohnivě, mladý muži ! ozval
se za mnou ženský hlas. A nečekajíc na mou odpověd
prošla Ljubov Petrovna kolem mne, dotknuvši se mne
lehce rukávem svého širokého, volného pláště s velkým,
tureckým vzorem. Vycházela od ní jako obyčejně jemná
vůně prádla, zrovna jako Kyprida, když sestoupila z Olympu
k smrtelníkům, myslil jsem si, připomínaje si místo
z Illiady, které mně dal pan Kereti čísti ve francouzském
překladě paní Dacierové.
— Buď zdráv, Vaso, pravila, dávajíc mu svou ruku
ke rtům. Dobrý den, můj příteli !
A ona podala tuto něžnou, dlouhou ruku k pozve-
dající a chvějící se ruce svého muže a dotkla se lehce
jeho čela.
On ztiskl horoucně své rty na její ruku.
Osvobodila jemně svou ruku a sedla si blízko jeho
křesla.
»No, jen se na mne dívej, kochej se, buď šťastným,«
zdála se mluviti její bledá, unylá a poněkud unavená tvář.
A on se na ni díval upřeně, kochal se pohledem na
ni a byl neskonale šťasten. Jeho hruď se vysoko dmula,
kolem rtů mu pohrával nevýslovně něžný, měkký úsměv.
— Uživá papa správně ? ptala se Vase.
Sofie Michajlovna
Francouz
Vasa
Anna Vasiljevna
Ljubov
Kereť
Dacierová
Olymp
13
article
boji«, jak jsem si představoval scénu s panem Keretim —
co jsem každým způsobem očekával od něho — učinil
mně pojednou návrh, že mně přečte zajímavé místo z dě-
jin Maloruska.
— Čti, odpověděl jsem mu unyle.
Vasa obrátil stránku v knize, ležící před ním a za-
čal čísti popsání bitvy a porážky Chmelnického u Žlu-
tých Vod.
Tento popis mně připadal těžkým, ale předmět sa-
motný mne zajímal, a čím dále Vasa četl, tím více se
rozohňovala moje obraznost. Vzpomínal jsem na vysoký
pahorek v naší stepi, onu »kozáckou mohylu«, o které
kolovalo tak mnoho pověrečných pověstí a rozličných pří-
běhů mezi našimi sedláky; vzpomínal jsem, jak kdysi
statný děd, který u nás sedával na pasece a krmil mne
vždy se Lvem výborným lipovým medem, mně vypravoval,
že v Tichých Vodách »ještě za časů Litvínů« bylo pobito
mnoho křesťanských duší, že mnoho »kozáckého vojska
jest pochováno v oné mohyle« a s ním mnoho »zbrani«,
sedel a koňské, stříbrem a zlatem kované postroje, mnoho
dukátů, německých tolarů a drahého kamení, poněvadž
bojovali tehdy kozáci s Litvíny za pravou víru a »kozáci
zničili celé Polsko, pobrali katolíkům mnoho jmění a od-
jeli s ním domů. A jeli, vezouce s sebou asi pět set sudů
starého vína, které sebrali z panských sklepů a vezli ho
na pěti stech párech volů. A z toho vína, běsího syna,
vzešla jim i smrt: Kozáci se zastavili u samého našeho
rybníka, napili se toho vína a ulehli. A proklatý žid při-
vedl na ně v noci nepřítele. Začli je Litvíni ve spaní za-
bíjet a koho nezabili, toho vehnali do rybníka a tam ho
potopili ...« Připomínal jsem si stářím již zašlou podo-
biznu pradědovu, která, co jsem se pamatoval, visela na
Zapomenutá otázka.
— 177 —
Kereti
Vasa
Kozák
Polsko