Ročník XXXXIX.

V Praze, ve středu 6. října 1909.

Číslo 276.

Na ranni a večerní listy předplácí so. V Praze v administracit na měuie. . . . . . 2 K — h na čtvrt lota . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsíe na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve fliálkách na měsío. . . . . . 2 K 80h Poštour na měsle na čtvrt ieta : . . . 8 K oo s dvoji zásilkou na měsle na čtvrt ista . . . 1l k vo

Jménem Jeho Veličenstva císaře Cís. král. zemský jako tiskový soud v Praze uzna k návrhům c. k. státního zastupitelství v Praze ze dne 2. října 1909 čís. Ss 750/9 takto právem: Obsah míst, uveřejněných v periodickém v Praze tišlěném tiskopisu »Národní Listy«, večerní vydán čl. 271. ze dne 1. října 19.9 v článku: »K dnešnímu jmenování soudcovskému« (Z kruhů soudcovských a to od slov: I. »Po několika měsíčních průtazích — až — zá- kony nezachovávati«a II. »Z uvedeného vyplývě, že při tomto jmeno- vání — až — právu a spravedlnosti průchodu- zaujímá v sobé objektivní skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 300, z. lr. Zabavení periodického tiskopisu »Národní Listy- večerního vydání čís. 271. ze dne 1. října 1909 se schvaluje dle 8 489. tr. ř., další rozšiřování téhož čísla se zapovídá dle § 493 tr. ř. a nařizuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku. Důvody: V místech I. a II. z příčiny posledního jmeno vání soudcovského v Čechách podněcuje se k nená visti a opovrhováni osobou Jeho Excellence ministr spravedlnosti a úřady justičními. Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelstv v Praze vyhověno, jak shora uvedeno. V Prazo, dne 4. října 1909. C. k. zemský jako trestní soud v Praze Dr. Wokaun. Panu Josefu Anýžovi, redaktoru časopisu »Národní Listy« v Praze-ll.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Boj proti českému jazyku v Dolních Rakousích. Z Vídně, 6. října. Německo nacionální klu dolnorskouského sněmu sešel se včera, aby vytkl stanovisko k zamýšlené odpovědi vlády ve příčině odepření sankce návrhu — Kolisko- Axu annovu. Prohlásil, že němečti nacionálové trvati musí na tom, aby odpověď vlády byla bud ano nebo ne a že uslanovení německého jazyka za výhradnou vyučovací řeč v Dolních Rakousích nesmí býti prota- hováno odpovědí vyhýbavou, Uka- zuje li se na nezbytnosti nového a jiného znění, bylo by úkolem vlády tíci, jaké znění to býti musí, aby nenastaly se sankeí zase nové potíže- (Nestoudná drzost německých nacionálů za ny- nější německé vlády bar. Bienertha vzrostla do té miry, že troufají si žádati od c. k. minisler stva, které složilo přísahu na zachovávání zákonů, aby Všeněmcům vídeňským a německé luze říš ského hlavního a sídelního měsla vyrobila zbraů k potirání Čechů.) Bylo práveno dále, že zdrá- hání se vlády k mužnému zákonnému stanovení výhradně německého vyučovacího jazyka pro korunní země ryze německé nemůže býti vyklá- dáno jinak, než že jsou tu důvody výlučně po- litické, které brání sankci přijatých osnov a že vláda nechce chrániti jednotný národní ráz Dol Rakous.

Z Vídně, 6. října. Všeněmci svolávají na neděli dopoledne velikou schůzi lidovou proe vládě a křesťanským soeiálům pro odepře sankce návrhu Kolisko-Axmannova. Z Vídně, 6. října. „Fremdenbl.“ oznamuje Křesťanští soclálové na sněm dolncrakouském zamýšlejí po vládní odpovědi k návrhu Kolisko-Axmannovu poda- ti návrh, aby dosadil se zvláštn výbor, který by rokoval omistodrži telcvě prohlášení a všech opatřeních k ochraně německých zájmů dolnorakouských. Zase česká škola ve Vídni zapečetěna. Z Vídně, 6. října. Dnes o 1/41. hodině s po- ledne zapečetěna též česká škola ve XII. okrese Maidlingu. Za důvod se udává, že učiněno bylo oznámení o otovření školy zemské školní radě, nikoliv okresní školní radě. „Víden ský Denník“ uveřejňuje pravé důvody, pro které obě české školy včera otevřené byly uzavřeny

Pr. I. 754/9

Ohlášená akce na zajištění dělnosti Hišské rady. Z Vídně, 6. října. »N. Fr. Pr.« telegrafují ze Lvova: Ministři dr. Biliňski a Dulemba sdě- lili zemským poslancům haličským, že brzké sestoupení řišské rady stalo se nutným, poněvadž co nejdříve projednati se mus finanční předlohy vládní a že nej- spíše dojde k akoi pro zajištěn dělnosti poslanecké sněmovny. N haličském sněmu povolení zemského rozpočtu se odloží do prosince. Ministr dr. Brál zase úřaduje. Z Vídně, 6. října. Stav ministra orby dra. Bráfa zlepšil se poněkud, takže může již úřa- dovati částečně, avšak trpí ještě silným katar- hálním kašlem, který se dostavuje zejména z rána. Nová polská organisace pro sněmovní volby v Haliči Ze Lvova, 6. října. Aby vykonaly se pří- pravy pro nové volby do sněmovny poslanecké. sejde se valná hromada všech poslanců polských na říšské radě a zemském sněmě, aby učinila novou organisaci místo dřívějšího ústředního výboru volebního. Jednací řád jest již vypra- cován. Škola pro politické vědy v Krakově. Ze Lvova, 6. října. Na sněmě zemském podána byla pelice profesorů krakovské univer- sity za zřízení školy pro vědy politi cké v Krakově. Podporována byla petiee prof. Milewským a hr. Badenem ml. Německo-nacionální orgán vyplsuje místa ve státní službě.

Z Vídně, 6. října. V čele politických zpráv uveřejňuje dnešní »Vaterland« tuto pozoruhod- nou noticku: Uprázdněná místa: K nastoupení do státní služby nechť se hlás í ab solventi technických škol vyso- kých. Podrobné zprávy podá úřadovna spolku »Südmark«. — Tak oznamuje německo- radikální »Osideutsche Rundsehau«. »O d k dy — táže se »Vaterland« — h lásí se ucha- zeči o mista ve státní službě u spolku německolidového? Od kdy sděluje se »Südmarce«, kdy a která místa v státní službě jsou uprázdněna ?- Jazyková kvalifikace nádražního domovníka — velkým znepokojením Němiců. Z Vídně, 6. října. Ondyno poplašila něme- cko-nacionální korrespondence všechno němectvl rakouské zprávou, že se ve Cmuntu u všech tamějších zaměstnanců železničních žádá znalost jazyka českého. Vyložili jsme, že bylo by to docela v pořádku. Dnes oznamuje se však, že znalost češtiny žádá se pouze pro domovníka v bylě pro průvodčí vlaku, mezi kterými jsou také průvodčí, zaměstnaní v Praze a v Plzni. Mezipárodní konference na polírání obchodu s děvčaly.

Z Vídně, 6. ríjna. (K. k.) Mezinárodní konferenc ku potírání obchodu s děvčaty pokračovala dnes poradách. Tajemník v uherském ministerstvu vnitra dr. Fest podával zprávu uherské vlády a prohlá- sil, že Uhry dnes naprosto již nenáležejí do řady ze- mí, které se obyčejně prohlašují za pařeniště a zdro obchodu s děvčaly. Jménem francouzského výbor národního podával senátor Bérenger zprávu činncsti a pravil, že výbor francouzský navrhuje, aby výbory jednollivých zemí podaly souhrnné vylíčení nynějších ustancvení, platných v jednollivých zemích a navrhl resoluci, dle které má býti usilováno o u- mluvu inleresovaných mocností, aby osoby obviněné z obchodu s děvčaty byly bez ohledu na svou národ- nost pohnány před smíšené soudy egyptské. Jnbilenm trojspolkn. Z Kolína n. R, 5. října. (K. k.) V úvod- niku nadepsaném »Třicetileté jubileum trojspolkue vyličuje »Kölnische Zeilung« dějiny trojspolku, poukazuje na pevné spojení Německa a Rakou- sko-Uherska a vzpomíná mužů, trojspolek utvo- řivších. Jim všem — praví list — náleží díky za uskutečnění díla, které se tak osvědčilo, že trvalo nejenom se svými původci, nýbrž že

NIi i též následujícími pokoleními bylo s poroz uměním a houževnatostí hájeno a dále rozvijeno. Základy trojspolku, jenž v naší rychle žijíeí době přečkává útoky, podnikané po desítiletí, nemohou býti nežli zdravé a životním podmín kám obou národů vyhovující. V tom spočívá důvod dlouhého trvání tohoto spolku a jak dou- fáme, též záruka jeho dalšího sesílení a zdaru Maďarští hosté va filiu. Z Jajců, 6. října. (K. k.) Pešťská obecní rada sem odpoledne přibyla a byla úřady, zastupitelstvem obce a občanstvem srdečně uvítána. Dnes Byl vodo- pád plivský osvětlen. Od zemského chéfa generála pěchoty Verešanina z Vareše, jenž je právě na in- spekční cestě, došel pozdravný telegram. Papež opět zdráv Z Říma, 5. října. (K. k.) Svatý Olec uzdra- vil se téměř úplně ze své churavosti a udlle dnes už několik audienci. Nová sensace v Bělehradě. Z Bělehradu, 6. října. Velikou sensaei způsobilo zde vypovězen! 40 členů makedonského komitétu. Příčinu dlužno hledati v tom prý, že vypovězení muži vynesli ortel smrti nad Pašičem. Spiknutí na Černé Hoře. Z Cetyně, 6. října. (»Mittagsztg.«) Vláda chce vyhlásiti výminečný stav. Situace na Černé Hoře stává se pořáde kriti- čtější. Jeví se známky, že odhalené spiknut namiřeno bylo přímo na život knížete Mikulá še. Dánské stální finance. Z Kodaně, 5. října. (K. k.) Ministr finanei Neergaad podal dnes ve folkethingu osnovu fisaněního zákona na rok 1910/11. Celkové příjmy jsou v ní rozpočteny na 96,753.788 a celkové výdaje na 117,335.629 K. Je tudíž schodek 20,581.841 korun. Celková situace finan ční je sice velmi vážná, avšak hospodářský živet státu je zdravý a má velkou sehopnost se rozvíjeti. Zavedení nových daní se vláda vyhne. pokud bude možno.

Spousta procenů v Barceloně. Z Paříže, 6. října. »Petit Parisien« ozna- muje z Barcelony, že vojenské soudy maj 1200 procesů, které musí býti vyři zeny do prosince. Hrozící úslavuí boj v Anglii. Z Londýna, 5. října. (K. k.) Předseda mini sterstva Asquith opustil dnes za debaty o dů- ležilých otázkách rozpočlových dolní sněmovnu odebral se do Balmoralu ke králi, kte- rýž jej telegralicky neočekávaně k so- bě povola l. Této návštěvě předsedy ministerstva přikládá se veliký význam a to tím více, že násle- duje po návštěvě earla of Cawdora, jenž náležík nejvlivnějším členům oposice v horní sněmovně. V li- berálních kruzích se soudí, že s nejvyššího místa bu de se usilovati, aby byl ovrácen těžký ústavní boj. Bývalý porský žach na Rusi. Z Oděsy, 5. října. (K. k.) Bývalý šach přibyl sem dnes večer zvláštním vlakem s rodinou. Na nádraži kyl uvítán velitelem vojska baronem Kaulbarsem jenž jej doprovodil do bytu mu vykázaného. Hrozící válka mezi Španělskem a Marokkem. Z Madridu, 5. října. (K. k.) Předseda mi- nisterstva Maura prohlásil, že místo celé divise generála Ampudie bude vyslána jenom jedna brigáda do Melilly. Generál Marina žádal ostatně jenom o posilu v lomto rozsahu. Z Paříže, 5. října. (K. k.) Vzhledem na pověsti, šiřené v tisku o dalekosáhlých plánech Španělska v Marokku, prohlásil zdejší španělský velevyslanec redaktoru »Tempsu«, že dal teprve včera řediteli politického oddělení v ministerstvu záležitostí zahraničních opět ujištění, že úmysly Španělska zůstaly stejné a že přestávají na tom, aby okoli Melilly bylo pacifikováno. Pověsti, že Španělsko chce postupovati do Tazy a obsaditi Tetuan a Larache, jsou nesmyslny. Stejně ne- pravdivo je tvrzení, že Španělsko chce vypově- děti válku sultánu Muleji Hafidovi. Kdybychom

dání. snad, pravil velevyslanec dále, byli napadnuti, budeme se hájiti, avšak na vypovězení války ne- pomýšlíme. Z Madridu, 6. října. (K. k.) »Heraldo« sděluje z Tetuanu, že prý guvernér tetuanský prohlásil dopisovateli jistého listu, že vál ka dlouho potrvá a že nepovede k žád- nému výsledku, i kdyby skončil vítězstvím. Neboť obyvatelé Riffu jsou ne- sčetní a nemají zodpovědného vůdee. Ani sultán ani maghzen nemohou za ně převzíti zodpověd nost. Sultán se obává, že budou-li se věci vy víjeti takto dále, bude nucen přerušit styky se Španělskem. Z Madridu, 6. října. (K, k.) „Correo“ sděluje, že na včerejší schůzi, které se zúčastnily čelné osobno- sti, mluvili dva generálové o španělské kampanív Marokku, při čemž prohlásili, že eventuál ně může býti nutno, aby Bylo do Marokka odesláno 150.000 mužů a utvořena byla záloha 50.000 mužů, kdyby šerifské vojsko sku tečně se zůčastnilo bojů v území Rifů.

Uherská krise. Wekerlova věštba. Z Pešti, 6. října. Ministerský předseda dr. Wekerle vyslovil se k nadžupanovi strany neodvislosti: »My tedy půlj deme, t jest věcí rozhodnutou. Mohu vám však říci, že vy k vládě se nedostanelel«

Pomník českých paní. (K oslavě pětadvacetiletého výročí založení Městské průmyslové školy dívči v Praze.) Dne 19. Híjna 1909 bude tomu dvacetpět roků, ce konána v pěkně upravených místnostech staroměst- ské vodárny dojemná slavnost. Osmdesátpět dívek škole odrostlých stálo za dozoru svých učitelek, sle- čen Antonie a Anny Cutíkových a Josefiny Vaeterové ve vzorném pořádku, naslouchajíce povzbuzujícím slovům tchdejšího starosty král. hlavního města, zla- té, slovanské Prahy, dra. Tomáše Černého, pak ně- kolika členů městského zastupitelstva a konečně ne- zapomenutelné paní Marie Riegrové. Byltě to den pro dívčí školství naše velevýznamný, den otevren Městské průmyslové a pokračovac školy pro dívky. Osvícené paní české dávno již těžce nesly, že pražské dívky škole odrostlé neměly paedagogicky řízeného učiliště, kde by se jednak vzdělávaly v ruč- ních pracích, potřebných pro vedení domácnosti, jed- nak osvojily si takové dovednosti, aby v čas potřeby měly po ruce čestný zdroj výživy. Až do těch dob bylo tu jen několik soukromých škol průmyslových mezi nimiž ovšem již tehda čestné místo zaujíma Ženský výrobní spolek; ale to vše nestačilo. Byla te- dy většina divek odkázána na průmyslové závody tak zvaná „šili“, kde, bohužel, často důvěřiví rodiče svěřivše své dcerky takovému podniku, došli trpkého sklamání.

Proto lidumilné paní české, v jich čele paní Ma- rie Riegerová, zasadily se o to, aby nákladen naší veleohce zřídilo se učiliště směru prakti ckého, jež by bylo přístupno rovnou měrou všem dív kám rodičů, v Praze bydlících, jež o to požádají K iniciativě této svolal starosta dr. T. Černý komisi jíž sám předsedal, jíž zúčastnily se dámy M. Rie grová, Kat. Zelená a MI. Černá a pánové dr. Fr. L Rleger, P. Nykles, gymn. řed. Baudiš a tehdejší okr inspektor pražský dr. Em. Hrys, jenž jako ředitelú- stavu ke vzdělání učitelek v předchozí domácí poradé se svými učitelkami sdělal návrh plánu osnovy, jenž z veliké části byl v komisi přijat. Návrh, podaný 10. června 1884 radě městské zněl asi takto: 1. Pro dívky po zákoně zadost učinivší povinno- sti školní budiž zřízena škola pokračovací kde by se vyučily ručním pracím tou měrou, aby je mohly uplatniti jak pro domácí potřebu, tak i pro výrobu průmyslovou; dále budiž přihlíženo i k ostat- ním potřebným vědomostem. 2. K dosažení toho účelu budiž zřízeno denn vyučování ručním pracím a večerní vyučo- vání předmětům literním. Návrhy neprodleně měst- skou radou i sborem obecních starších projednány schváleny, potřebný náklad povolen a učebná osnova projektované školy předložena c. k. místodržitelstv ke schválení. Prozatím aktivována denní škola ruč- ních prací, řízená slč. Ant. Cutíkovou. Žákyně roz- děleny na tři skupiny a učily se v 1. skup. šití na stroji, kreslení střihů a přistřihování prádla, v 2. sk šití ručnímu a ve 3. skup. ručnímu vyšívání. Sku- piny se střídaly u jednotlivých učitelek, takže každá žákyně učila se všem předmětům, úhrnně 32 hod. týdně. Hned prvním rokem dosaženo velmi krásných výsledků, o čemž svědčila výstava prací žákyň, uspo řádaná ve dnech 2., 3. a 4. května 1885 a navští vená hosty v počtu přes 2000.

V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za 9h večerní . . . . . . . za 4 k Ve filiálkách na venkově ranní čialo . . . . . . . l večerní . . . . . . . . 5 h lnseráty plati se hotově napřed. Předplaceni a inserty přijímá zdministrace v Marianské ul., 3 Tam nacházeji se téš redakce, tiskárna a sxpodice „Národních Listů“ Rukopisy se nevracojl.

Počátkem školního roku 1885-6 otevřena i ve- černíškola literní, jejíž správu vedla učitelka měšt. školy slč. Eliška Rehákova. Obě školy prospí- valy co nejutěšeněji. Když zavedeno i nepovinné vy- učování zpěvu a jazyku německému, byly oba před- měty ihned přehojně navštíveny. Tak rozkvětala utěšeně nová škola, toto dílo če- ských paní. Brzy, již ve škol. roce 1890-1 nestačily místnosti ve staroměstské vodárně a škola, jež se za- tím byla rozšířila o pracovnu, kde pokročilé zá- kyně pracovaly na pracích zakázkových, aby se zdo- konalily v samostatné pracovnice a oddělení pro šilí šatů, kde vyučovala nejdříve výborná mistrová Marie Mesteková, jež však po krátkém působení pro churavost místa se vzdala, přestěhovala se do školní budovy čp. 82-I. na nábřeží Rudolfově. Učitelek při- bývalo v poměru k návalu žactva. Namnoze byly to již odchovanky školy, jež nejprve jako asistent- ky, pak jako výpomocné a konečně jako definitivní učitelky vřazeny do sboru učitelského. Zřízena nová oddělení a to: a) pro vyšívání umělé a malbu květin; b) pro paličkování krajek a c) pro žehlení prádla.

Také na večerní škole, řízené od r. 1887 slč. Fmi- lií Schmutzerovou, přibývalo žákyň, následovně i uči- telek. Pořádány pěkné školní slavnosti, kde žákyně zpěvem, přednášením i menšími dramatickými vý- stupy zavděčily se obecenstvu velice vybranému, mezi nimž často vídali jsme choť tehdejšího místo- držitele, i hraběnku Thunovou, roz. kněžnu Schwar- zenbergovou. I v dozorčí radě dály se mnohě změny; pant Wenzlová, roz. Priknerová (bývalá ředitelka škol Ženského výr. spolku) a paní R. Tyršová daly podnět k mnohým prospěšným změnám učebné osnovy, ze- jména ře sloučení školy denní a večerní. Obs dámy zasedaly pak v komisi jíž předsedal dvor. rada Josef Webr rytíř z Pravomilu a jež zpracovala návrh reorganisované školy s názvem „Městská průmyslová pokračovací škola pro dív- ky v Praze.“ Učebná osnova schválena c. k. mi- nisterstvem kultu a vyučování výnosem ze dne 27. září 1894.

Správy školy ujala se až do volby ředitele spi- sovatelka pí. Renata Tyršová, majíc k ruce paní L. Klicperovou. 1. září 1897 nastoupil ředitel p. Jan Vildvald svůj úřad a bylo mu především pečovati o nové místnosti pro školu, jež se musila rozšířiti o tři nové pobočky. Nával žactva, hlásícího se o při- jetí, byl tak veliký, že zavedeny od r. 1899—1900 zkoušky přijímací, jimiž omezil se počet tá- kyň přiměřeně k místnostem školním, ač přece vzrost téměř na 600. Zavedení přijímacích zkoušek znamenitě se o- svědčilc, neboť nepřijímány dívky, o nichž dle pro- kázané nedovednosti a chatrného vysvědčení se dalo souditi, že by obecnému prospěchu byly na závadu. Rovněž nepřijímány dívky, jež nedoslavily se k zá- pisu v čas; tím docíleno pořádku a důležitá možnost hromadného vyučování, jež nebylo pak zdržováno opakeváním výkladů probraného učiva k vůli opo- zděným. Školní výstavy, pořádané každoročně bud o svátcích svatodušních nebo na konec školního ro- ku, byly vždy předmětem vzácné pozornosti pánů starostů, městské rady a sboru obecních starších naší veleobce; nejpřednější dámy naší české společnosti neskrblily uznáním přesnosti, čistoty, ba do jisté mí- ry i dokonalosti vystavených prací a veřejná kritika měla jen chválu pro obezřelé řízení ústavu, pro hor- livost učitelstva i pro dovednost žactva.

Zájem pro tento odbor školství probuzen tím u našeho obecenstva tak všestranně, že účelu výslav dokonale dosaženo, prolo upuštěno od každoroč- ního pořádání jejích, poněvadž přece jen do jisté míry porušují pravidelný postup vyučování a ne- obejdou se bez finančních obětí a za souhlasu měst- ské rady pořádají se vždy za několik let Za to dožlo školy mnoho čestných vyzvání k (- časti na rozličných výstavách, jimž větším dílem by- lo vyhověno. Tak vystavila škola několik výšivek ve slohu národním r. 1886 na vídeňské výstavě ručních prací, r. 1887 a 1889—1890 v místnostech Náprstkova průmyslového musea. Na zemské jubilejní výstavě r. 1891 vystaveno znázornění celé osnovy, jakož i u- kázky prací na zakázku. R. 1892 obeslána výstava umění ženských v Paříži, kde došly práce českých našich dívek takového uznání, že referentka vicom- tessa du Peloux napsala ve svém referátě mimo jiné: „Výstava česká zaujímá čestné místo v čest- némsále.“ R. 1906 na rakouské výstavě v Londýně v českém oddělení došly vystavené práce též čest- ného uznání. Odborné výstavy v Domažlicích, Hradci Králové, v Plzni, Národopisná českoslovan- ská výstava v Praze přiznaly vystaveným pracím chovanek čestné diplomy medaile atd. Každoroční výstavy domácích umělecko-průmyslových výrobků, pořádané v místnostech uměecko-průmyslového mu- sea v Praze, bývají pravidelně obesílány jak absol- ventkami prům. školy dívčí, tak i chovankami pra- covny. Dostává se jim i škole zpravidla velmi po- chvalného uznání a veliká část vystavených prací bývá i odkoupena.

Což divu, že chvalná pověst Městské průmyslové školy dívčí rozšířila se i do daleké ciziny; nachá- zíme mezi žákyněmi i Bulharky z Rusčuku, Sofijea Soluna. Podle vzoru našeho učiliště zakládají se no- vá po Čechách i na Moravě, i v Bulharsku, kamž namnoze povolávány bývají jako učitelky odchovan- ky Městské průmyslové školy dívčí. (Pokračování.)

FEUILLETON. Poslední vštace« Lierova. V letošní lázeňské saisoně zajelo si Švan- dovo »intimní divadlo« — pozváno divadelním družstvem lázeňským — na pohostinské hry do Luhačovic. Easemble musil býti tak roz dělen, aby i na Smichově mohla občas čino- herní představení uspořádána býti a tak nastala »dělba« porsonálu. Na Karla Liera padl los měl se vypravit do Luhačovic. »Dejle mi pokoj« řekl, »jestě se budu tlouci na tak dalekou »štaci«, jsem rád, že se nemusím z Práhy hnoute — a trvalo prý dosti dlouho, než si dal říci. že přece jen na tu Moravu pojede. Dr. Švanda chtěl tam ukázati svou činohru, chtěl se pochlubiti činoherním souborem tu ovšem nemohl scházeti Lier. Intimní divadlo smíchovské tedy jelo v řadě sympatických těch a milých tváří viděli jsme »boubelaté« tváře Lierovy. Železniční jízda z Prahy do Luhačovie nepatří k příjemným po- žitkům cestovním (bohdá již příštím rokem na- stane i v tom značné zlepšení), neni tedy divu, že ani činohře smíchovské se nezamlouvala. Prosím Vás! »Tlouci se« od půl 8. ráno skoro do šesti hodin večer na dráze, a k tomu uraziti polovinu této »rozkošné« cesty ještě na tak znamenilém vebiklu, jako jsou vozy na trati »Brno—Vlárský průsmyk« a nemnti vlastně nikde

ani 20 minut zastávky k upokojení žaludku k uhašení žízně. To jistě není žádnou slastí. Ale jaké to milé a krásné překvapení, když stane konečně vlak — v Luhačo vicleh. Toť jistě s kvostná náhrada za všecky útrap a svízele cestovní. Jen vystoupíte z vozu a vi- díte před sebou skvostné panorama: zelené stráně, vrchy a úbočí, na nich roztroušené villy a vilky — žádné »činžáky«, žádné tovární ko- míny, žádnou »elektriku« — a eltite ten vzduch, nasycený pryskyřicí a vůní květin; tu zdá se Vám, že spadl těžký balvan s prsou, že se Vám náhle uvolnilo v celém nitru, že ovane Vás pře- líbezný vělérek a oči bezděky otvírají se do široka, aby postřehly všechnu tu krásu kolem do kola . .. A tak bylo i umělcům smíchovským, když poprvě rozhlédli se po kotlině lázní luhačo- vických, když dolehl k uším jejich šum mo- ravských hvozdů, a když vydali se z nádraží na ceslu do středu lázní, kde v útulné vile »Va- lašce« byli ubytováni. Ještě téhož večera sešli jame se k přátelskému uvítání a »po- sedění«. Milovníci vaši a milovnice umu di- vadelního přišli, aby stiskli na přivítanou pravice milým hostům. Byl to veselý, animovaný večírek (třeba jsem měl tehdy levé oko, zánětem stižené. černou páskou ovázané). Vedle mne zase jednou po letech zaujal místo Karel Lier. Již před 20 lety byli jsme dobrými známými. Spustil hned hymnu na Luhačovice. »Víte«, pravil, »sotva jsem to »omrknul«, ale jen co je pravda, pře- kvapilo mne to! Četl jsem a slyšel o Luhačo-

vicích již mnoho, ale to není nie proti tomu, když to člověk uzři vlastníma očima. Teď již neliluji, že jšem se na tu »štaci« musil vydati — Ne, nelituji, jsem naopak velice rád!« A roz bafal při tom labužnicky své »kubíčko«, napil se s chuti nektaru »ze z Plzně« a oči mu sví- tily jak dvě veliké žhavé) jiskry . . . Bylo vi- děti, že je náležitě spokojen — — Hned příštího dne počaly hry. Lierovi po- skytnut ještě odpočinek „po cestě“. Hrály a tu- žily se mladší síly onsemblu ve frašce „C har- leyova teta“. Hráno bylo svěže a zvláště vynikal z obecenstva upřímný smích spisovatele dra. Št., jenž byl prvým hostem lázeňským. Di- vadlo bylo plné, nálada výborná. Třetího dne „nastoupil“ již Lier — hrál se „Kontrolor spa- cích vagonů“ — čtvrtého dne opět („Cesta do pekel“), a tak to šlo takřka den co den, a den co don rostla jeho obliba u lázeňského obecen- stva! K. Lier znám byl náležitě „po všech vla- stech českých“ — vždyť působil v Brně, Plzni. Vídni, v Uranii, na Vinohradech a ve všech čel nějších městech českých vůbec — jako výborný herec, a tak každý s chutí zašel si do lázeň- ského divadélka pobaviti se znamenitými jeho výkony na jevišti. Nikdo nebyl zklamán! Star Lier jakcby v Luhačovicích naprosto by omládl! Na ulieích, na náměstí lázeňském i na jevišti! Pevný pružný krok, rty usmívavé oči takové „potutelné“, a klobouk „slo mák“ se- děl mu tak furiantsky na hlavě, že by mu nikdo nebyl hádal „pětašedesátku“.... A tak i před obecenstvem ve svých úlohách, které mu nále

žitě „seděly“; možno říci, že si v Luhačovicíeh Lier snad ani jednou „nezaplaval“, a hrál s ta- kovým neodolatelným humorem, že i nejzatvrze- lejší škarohlíd a mrzout musíli dáti se do smí- chu. Repertoir lázeňského divadla byl skoro vý- hradně veseloherní, a tu ovšem dovedl se Lier uplatniti měrou v pravdě znamenitou, ač i ve vážných rolích charakterních nezapřel v sobě nikdy dokonalého umělce dramatického... Ně- které kusy „vítězily“ jen jeho uměním. Vzpomi- nám maně na jeho „Matěje Kačabu“, na „Bilého koníčka“, „Doktora Kalouse“ atd. atd. K. Lier stal se krátce a dobře jedním z miláčků lázeň- ského obecenstva. A zasloužil si toho! Jeho „medieina“, kterou ordinoval na jevišti a s je- viště, měla v sobě zvláštní kouzlo a uzdravo- vala takřka rázem. K. Lier vedle pí. Švan- dové, Gampeové, pp. Strouhala Faltyse byl hlavní oporou i základnou velice pěkných úspěchů divadelních, jež odnášelos intimní divadlo zase zpět na Smíchov, ač i ve- škeren soubor divadelní vůbec zasluhuje si nej lepšího uznání a ocenění ... Před návratem do Prahy přišel mi dáti pan Lier s bohem. Seděli jsme na balkoně naši „Myslivny“. Posadil se na lavičku, odkudje překrásná vyhlídka na „Malou Kamennou“, na villy „Růžovou a Lipovou“, na „slovenskou búdu“ na „Kanenýřku“, a dále až na Komonee a na modravé hřebeny výběžků karpatských. „Jak je tu krásně,“ říkal, „jak překrásně ! Vel- mi se mi tu libilo a dost s těžkým srdcem od tud odcházím. Nu, však tu nejsem, bohdá, n

poslod. Přijedeme-li na rok, vezmu sem celou ro- dinu. Mám takové dva kluky čiperné — to by se tu mohli „ňáko“ vyskákat a vyběhat — ano, tu radost bych jim udělal. To by se mi tu t hoši spravili!“ A s hlubokýma očima toulal se chvíli mlčky po zelených stráních a cestičkách, kde zrovna také nějaká „nadějná“ mládež pro- váděla své veselé reje. A ještě se podíval kolem do kola.... Loučil se! Zajisté nenapadlo ho, že loučí se navždy, že loučí se nadobro, že již nikdy Luhačovice neuvidí ani sám, ani ve společnosti malých capartů. Neúprosný osud připravil malé ty děti o požitek, o jakém ani sníti nedovedou. O požitek, kterého by jim byl jejich tatíček tak z plného srdce přál . .. Nyní odebral se Karel Lier na „štaci“ nejposlednější, odkud není návratu. Nedovedu si ho jinak představiti, než s tím veselým bodrým okom a laškovným úsměvem na širokých rtech. S tím úsměvem jistě zemřel a s tím úsměvem odpočívá i v rakvi, ve svém hrobě. Je to ko- nečně také vzácnost: umírati a spáti věčný sen s úsměvem, když tolik trnů a bodláčí stlalo jeho cesty životem a když tak málo vyplnilo se z toho, o čem snil. Ani těm svým dětičkám ne- mohl již dáti, co jim s takovou touhou slibo- val... Spi klidně, úsměvně a sladce, vzácný umělče! Co nedal Ti život, dává Ti smrt: za- sloužený, klidný, nerušený odpočinek — —- MUDr. Z. Janke-Valeský.