1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 60. ze dne 1. března 1901.
4
article
= Koupel na ulici. Z Paříže se oznamuje
Výjev svého druhu jediný odehrál se těchto dnů ráno
při mrazu 10° C. na Place de la Concorde, jednom
z nejživějších náměstí pařížských. K 10. hod. dopol
zastavil před fontánou při ústí ulice Royale elegantní
erbem zdobený kočár s párem znamenitých koní.
Z kočáru vystoupil elegantně oděný pán s blaseovaně
velkopanským vzezřením. V několika okamžicích
svlékl drahocenný kožich, kabát a vestu, načež se
skokem vrhl do vodní nádržky. Pod jeho tíhou pro-
bořila se ovšem tenká vrstva ledu, pokrývající vodu
a podivný neznámý pokusil se pak otvorem takto
způsobeným dostati se pod led posud neporušený
Avšak zabránil mu v tom jakýsi dělník, jenž byl ná-
hodou svědkem tohoto ztřeštěného kousku a jenž jej pak
pomocí kočího, který teprve teď byl seskočil s kozlíku,
vytáhl z vody. Na to sebral kočí odhozený kožich.
zabalil do něho svého pána, jektajícího zuby a po-
sadil jej do kočáru,načež se rychle vyšinul na ko-
zlík a tryskem ujel směrem k Elysejským polím.
Přese všecko úsilí policie nepodařilo se zjistit osob-
nost tohoto podivínského milovníka lázní.
= Požár divadla. Z Říma oznamují se ná-
sledující podrobnosti o požáru divadla Castagniolav
Catanii. Divadlo vyhořelo až do základů. V neděl
uspořádána v divadelní budově produkce cirku; tři
hodiny po té vyrazily plameny ze všech oken. Ha-
sičům podařilo se s největším namaháním zachrániti
část koní. Také sousední budovy byly zachváceny
požárem. Obyvatelé hleděli se zachrániti skokem
oken. Šest osob zahynulo; mnohé jsou zraněny.
škoda jest ohromná.
jít le Concord
Paříž
Řím
Požár divadlo
Castagniolav Catania
5
article
= Mezi missionáři. Jokohamský »Japan Daily
Herald« podává dle časopisu »Jorodzu« zajímavou
zprávu o podivné srážce dvou velmi známých angli-
kánských missionářů blíže Tokia. Jeden z missionářů,
jenž vyučuje na anglické škole v Kandě, chtěl se vy-
stěhovat, nezaplativ nájemné, čehož druhý missionář
jakožto zástupce majitele domu, nepřipustil. Oba byli
jak náleží opilí a prudká hádka skončila tím, že zá-
stupce majitele domu vytáhl revolver a svého pana
bratra zranil. Tu vmísila se do toho policie a zabrá-
nila další pohromě. »Japan Daily Herald« připomíná
k tomu: »Illustrované znázornění této malé afféry.
uveřejněné v žaponských časopisech, dovedlo by
rozesmát i koně.« — Vskutku seznali Žaponci v po-
slední době tolik nepříznivého o rejdech Evropanů.
zejmena jistého druhu missionářů, že si musili
učiniti o nich názor rozhodně nepříznivý.
= Žebravé děti. Těchto dnů byl zatčen v New
Yorku 25letý Welles Marshall, který tvrdil, že jest
dělníkem, a sice právě v tom okamžiku, když pře-
počítával větší hromádku drobných peněz. Jest ob-
žalován, že sváděl malé chlapce k žebrotě a peníze
jimi vyžebrané si ponechával sám pro sebe. Marshalla
udal 13letý Theodor Valence z Brooklynu, který
před 14 dny z domu uprchnul, aby v Nov. Yorku
prodával doutníky. Asi před osmi dny sešel se chla-
pec s Marshallem, který se ho ujal, koupil mu nový
oblek a vzal jej k sobě do bytu. V té době přichá-
zeli k Marshallovi jiní chlapci a odváděli mu peníze.
To vzbudilo v malém Valenceovi zvědavost, načež
byl zasvěcen v tajnost »obchodu«. Marshall odevzdal
mu doporučující dopis, podepsaný od superintendenta
Wallinga od Waifs Newsboys Home z Filadelfie
Evropan
Welles Marshall
Marshall
Theodor
York
Home
Tokio
New York
Brooklyn
Filadelfie
Daily Herald
6
article
ve kterém bylo udáno, že doporučenec John Meyer
je sirotek, který nalezá se na cestě do Bostonu, kde
má zámožného strýce a žádá o finanční podporu.
S tímto dopisem posla! Marshall chlapce do velké
obchodní budovy na Park Rowu; hošík dostal zde
v drobných penězích 6 dol., které odevzdal Marshal-
lovi. Příštího dne žebral chlapec opětně, avšak vy
žebrané peníze si ponechal a vrátil se k rodičům,
kteří učinili ihned oznámení na policii, načež byl
Marshall zatčen. Marshall byl předveden u polic.
soudu v Centre streetu a odkázán k procesu.
= Hrozná katastrofa udála se v noci na
neděli v útulně pro starce v Noisyle-Sec blíže Pa-
říže, jež je řízena jeptiškami řehole sv. Marty
Ačkoliv ústav jest velmi prostorný, byl v poslední
době nával žadatelů tak silný, že bylo nutno zříditi
ložnice i v podstřeší pro chovance, jimž se zde za ma-
lou náhradu dostává znamenitého ošetření. Parní
topení nemohlo býti zavedeno do těchto místností
pod střechou a musila tudíž býti opatřena kamna.
V kamnech počalo se topit o 11. hod. dopolední a
k 8. hodině večer, kdy starci jdou spat, nechali
oheň vyhasnout. Obyčejně statnější starci konají v
jednotlivých světnicích a ložnicích inspekci, aby kaž-
dému nebezpečí v době noční bylo zabráněno. Avšak
tato inspekce, bohužel, netýkala se ložnic v podstřeší.
Meyer
Marshall
Marshal
Mars
Boston
Noisyle
7
article
V neděli ráno bylo jednomu z chovanců, jenžsi
byl došel do podstřeší pro boty nápadno, že v hlavní
ložnici panuje příšerné ticho, jež v této pokročilé
hodině bylo naprosto neobvyklé. Otevřel dvéře lož-
nice, odkud vyrazil hustý dým a ostrý zápach uhel-
ného plynu. V síni nebylo stopy života. Devět starců,
kteří spali v této místnosti, leželi stuhlí a ztrnulí na
svých ložích. Stařec jal se zděšeně volati o pomoc.
načež se všech stran přikvapily jeptišky a chovanci
Hned vyražena všecka okna ložnice a započaty po-
kusy, vzkřísiti nešťastníky; avšak podařilo se to to-
liko u dvou. Ostatních sedm bylo již mrtvých a také
oba zachránění nalezají se ve stavu, jenž vzbuzuje
největší obavy. Dle výpovědi představené ústavu
zjistila jedna z jeptišek v podstřešní ložnici, když
chovanci byli již na ložích, že oheň v kamnech je
vyhaslý. Musil prý tudíž býti později rozdělán
znovu. Soudce však, jemuž svěřeno vyšetřování této
katastrofy, jak se zdá, není o tom přesvědčen a dal
kamna zapečetit, aby mohla býti důkladně prozkou-
mána odbornými znalci.
8
article
= Ženění v Australii. Ze Sydneye se ozna-
muje: Nynější vláda činí vše, aby počet obyvatelstva
velmi sporého pokud možno zvýšila a následkem
této snahy v Australii, jako nikde jinde na světě,
jest ženění co nejvíce usnadněno, neboť není k tomu
zapotřebí ani ohlášek, aniž jiných průkazů. Ozná-
míte-li duchovnímu večer úmysl, že hodláte vstoupiti
v stav manželský, může býti tento důležitý výkon
proveden nejdéle do 12. hodiny polední druhého dne.
Při tom jest třeba toliko dvou svědků, kteří často
bývají povolání od necek nebo z kuchyně — nebot
i ženám jest tento čestný úřad přístupný — ba iz
ulice za malou náhradu, aby opatřili potřebné pod-
pisy pro matriku. Není-li nevěsta plnoletá a nemůže-li
býti hned sehnán otec, telegrafuje duchovní příslušné
generální registratuře a táže se, může-li býti sňatek
vykonán. Odpověď zní pak vždy, »že rozhodnuti po-
nechává se úsudku dotyčného duchovního«, jenž pak
ovšem oddavky bez dalšího odkladu vykoná a zašle
pak opis oddávacího listu generální registratuře. Po-
platky za takovýto rychlý sňatek jsou obyčejně 2
neb 3 guiney při čemž se však někdy stává, že ženich
tolik nemá, načež duchovní přesvědčí-li se, že může
mladým manželům poskytnouti úvěru, vykoná sňatek
také na splátky a jen málokdy se stává, že obvyklé
lhůty se přesně nedodrží a nebo, že důvěřivý du-
chovní zbytek své pohledávky musí zažalovat aneb
úplně o ni přijde.
Austrálie
9
article
= Policista střelil svého přítele. Policejní
seržant Wm. H. Stevens, přidělený k jižnímu di-
striktu v Baltimore, střelil v neděli v Curtis Bay
večer po svém příteli Rud. Preisovi, který má ho-
stinec na Weyler streetu. Poranění jeho jest nebez-
pečné. Seržant Stevens, který v neděli s Preisem
a jiným ještě přítelem popíjel v Curtis Bay, praví,
že byli ve Stevensově hostinci a když odtud v 9
hodin večer vyšli, byli prý napadení zástupem vý-
tržníků. Stevens byl prý sražen k zemi, dostal ně-
kolik ran a kabát byl na něm roztrhán. »Když jsem
pak vyskočil,« vypravoval dále Stevens, »viděl jsem
v ruce jednoho z útočníků revolver, načež jsem sám
vypálil. Později teprve jsem se dověděl, že jsem po-
střelil svého přítele Preisa.«
Zemřelí v Praze.
Dne 24. února: Vučka Matěj, syn instalatéra.
15 minut, 1932-II. Süssland Leopold, obchodník,
67 r., 1653II. Držmicka Josef, syn dělníka, 20 měs.
184-VII. Matějčkova Marie, dcera soustružníka, 4r.
375-VII. Podhorská Růžena, manželka majitele domu-
28 roků, 1048-I. — Ve všeobecné nemoc
nici: Timplová Marie, 22 roky. Malinova Františka
tovární dělnice, 25 roků. Janeček Lambert, kominík,
22 roky. Plohovská Kateřina, manželka dělníka
42 roky. Rybišar Josef, číšník, 36 roků. — U milo-
srdných bratří: Hodan Karel, cihlářský po-
mocník, 46 r., Procházka František, zámečnický po
mocník 29 roků.
H Stevens
Preis
Stevens
Stevensův
Preiso
Josef
Matějčkův
Marie
Růžena
Malinův
František tovární
Janeček Lambert
Kateřina
František
Baltimore
Curtis Bay
Praha
Curtis Bay
Süssland Leopold
Vučko Matěj
Timplová Marie
Hodan Karel
10
article
Král. české zem, divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král. české zem, divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 1. března.
Král
Praha
národní divadlo
11
article
147. hra v předpl
3. čtvrtka.
KONOERT.
Námluvy.
Veselohra o jednom dějství. Rusky napsal A.
Čechov. Přeložil Fr. Mikulejský.
Režisér: Jaroslav Kvapil.
Po koncertě přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod.
A Čechov
Mikulejský
Kvapil
Rusko
Francie
12
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech,
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech,
Začátek o 1/27. hod.
Šedesáté třetí lidové představení za poloviční ceny.
MONIK A.
4800
Tragédie o 3 jedn. od. J. J. Kolára.
V pátek 1. března.
Král
Monika
Kolár
Pištěkův divadlo
13
article
Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově.
V pátek 1. března.
Začátek o 7. hod
34. hra v předplacení.
Bibliotékář-
Veselohra o 4 jednáních od G. z Moserů. Režisér
p. J. Kubík.
4811
Denní prodej lístků u knihkupců p. Urbánka a Kapra
a Kotka na Smíchově.
J Kubík
Urbánek
Kapr
Kotek
Smíchov
Svandovo divadlo
Moser
14
article
obestříti mou duši. Stařec Maksimič měl pravdu, mohlo
by býti ticho.
To zpívá Felsen, ten čertovský důstojník, jak
ho správně pojmenoval pan Kereti, pravý to démon, satan
Belzebub, pravím si, mysle na všechno, co by mohlo ve
mně vzbuditi zlý k němu pocit, co by mně mohlo dodati
síly, abych odolal pokušení, a já jsem si zakryl uši
a schovával hlavu mezi dvě podušky. Ale okouzlující hlas
vniká i tam pod horkou podušku, zvoní i skrze zakryté
uši . . . A spustiv se s postele, oblekl jsem na sebe
osušovačku a bos jsem přistoupil k oknu. Mám je ote-
vřítí? A uvidí-li mne z dola v této parádě? Okna měho
pokoje jsou právě naproti pianu, kolem kterého, jak jsem
si již prohledl, byla seskupena celá společnost. A ne-
otevru-li nerozeznám slova: a proč bych neměl také
slyšeti slova a to tím spíše, když nezpívá vlasky, ale
rusky. Co mám činiti? Nebylo by to lépe v pokoji Kere-
tiho, který jest poněkud dále? Výborně! jeho pokoj má
pouze jedno okno, na kterém visí záslona, mohu okno
pozorně do polovičky otevříti a sednouti si za záslonu tak,
že nikdo neuvidí mou osušovačku a nezpozoruje mě
přítomnosti ..
A tak sedím, dívám se a poslouchám jako z diva
delní lóže. A Felsen zpívá:
Jak sladko jest mně s tebou býti
i duší mlčky se pohroužiti
v blankytné oči tvé . ..
Jaká to úchvatná hudba a jak on to úchvatně
zpívá! Jaký to plný, svěží tón! Jak dovedně, jak vý-
razně, jak něžně, s jakým citem zpíval »modré!« . ..
Ona má modré oči! Zpívá jen pro ni, jako prve jen pro
ni mluvil! A ona ho nyní poslouchá, jako prve ho
Maksimič
Felsen
Kereť
15
article
Zpívá překrásně, ten čertový důstojník! při-
vítal mne těmito slovy Kereti; stál u otevřeného okna
s kloboukem na hlavě a doutníkem mezi zuby. Čekal jsem
na vás a nyní půjdu dolů. Spěte, můj milý příteli, mů-
žete-li, řekl s jakýmsi nuceným smíchem.
A hvízdaje a lehce se houpaje vyšel z pokoje.
Ten jest nějak veselý, bručel za ním Maksimič.
— Vrátil se dávno? ptal jsem se.
— Nedávno.
Jakže a Lev též?
Což bych ho tam nechal! odpověděl mně stařec
rozhněvaně. Šel jsem tam se Lvem Michajlovičem a při-
vedl jsem ho v devět hodin nazpět a odevzdal jsem ho
zdejší panské. Spi již dávno.
A pan Kereti tam ještě zůstal?
Francouz tam zůstal u Poláka, aby si přihnuli
uherského vína na zdraví Rusů, řekl s opovržením
Maksimič.
Starý Opický jest bývalý důstojník ve vojsku Napo-
leonově a proto si s mým vychovatelem rozumí a mohli
si připíjeti. Maksimič, který táhl ve dvanáctém roce proti
Napoleonovi, považoval jaksi za svou povinnost, hleděti
jako na nepřítele na každého, kdo mluvil cizím jazykem
anebo jsa cizincem, »překročil náš práh«; ve skutečnosti
se však ani na ně ani na nikoho ve světě nezlobil a
staral se ustavičně o věčně churavícího Keretiho, neza-
nedbávaje při tom jediné příležitosti, aby o něm něco
kousavého neřekl. Maksimič nenáviděl ve světě pouze
jedno a to — kořalku; byl by to kdysi zaplatil životem.
Jsa propuštěn po turecké válce, vracel se v zimě do
svého domova, do černigovské gubernie. Pozdě večer
vypil kdesi v odlehlém dvorci o skleničku kořalky více a
Zapomenutá otázka.
— 165
Lev
Lev Michajlovič
Kereť
Francouz
Polák
Rus
Maksimič
Napoleon
Šel
Napa