Ročník XXXXIX.

V Praze, v ponděli 2. srpna. 1909.

Číslo 21.

Naranni avečerní listy předplácí se V Praze v administrani na měsie na čtvrt luta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou pa měsíe na čtvrt leta . . . . 7 K e2h vo filiálkáchí na měsio.. .. . 2 K 30h Poštou: na měsle. na čtvrt leta . . . . 9 K 60h a dvojí zásilkou na měsin na čtvrt lota : . . 11 K oo)

ečern dání V drobném prodejit ranni člslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . zn 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h večerni . . . . . . . . 5h lnseráty plati se hotově napřed Předplacení a inserty přijíma administrace v Marianské ul., a Tam nacházejí se těž redakce, tískárna a expedice „Národních Listů Rukopisy se novracejl.

Telafonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Schůze v Cherbonrgu. Z Cherbourgu, 1. srpna. (K. k.) Nota »Ag Havas« pravi: Schůzka cara Mikuláše s presi- dentem Falliresem poskytla opět přiležitos konstatovati pevnost pásky, spojující Franei s Ruskem. Za přehlídky loďstva vyslovil car Mikuláš opělovně uznání nad dobrým chováním se mužstva a krásným vzezřením lodl. Roz- mlouval přivětivě s důstojníky eskádry, při čemž vůči nim vyslovil přímo svě názory a projevil radost nad rozvojem branné moci obou zemí, která je novou zárukou zachování míru, jelikož obě říše se snaži zajistiti mír. Tato myšlenka je vlastním účelem jejich spolku. Ježto obě řlše jsou ovládány timž duchem, kterým se řídila ministři Pichon a Izvolský za porad o různých otázkách, nacházejících se na jednacím pořadu, jsou úplně za jedno v posuzování politiky, jež má býti prováděna, aby se usilovalo o společné pokojné rozřešení všech obliží, jež by se mohly naskytnouti. Z Cherbourgu, 2. srpna. (K. k.) President Falliěres zúčastnil se včera na »Standartu« ho stiny, uspořádané carskými manželi. Z Cherbourgu, 2. srpna. (K. k.) Po ho stině na »Standartu« byli rusští carští manželé a president Falliěres přílomni ohňostroji. Presi- dent Fallires rozloučiv se srdečně s carem Mi- kulášem, odebral se opět na palubu »Verité« Ruské carské loďstvo odplulo dnes ráno do Covegu.

Car do Italie a Turecka. Z Pařiže, 2. srpna. (K. k.) Ministr Izvolski potvrdil spolupracovníku listu „Echo de Paris“ že car Mikuláš navštíví na podzim Italii a Turecko. Car pojede přímo z Kry- mu do Italie a na zpáteční cestě zastaví se v Ca- řihradě. Vzlet Zeppelina II.- Z Frankfurtu n. M., 2. srpna. (K. k.) (V 10. hod. 5 min.) Vzducholoď „Zeppelin II. vystoupila právě za střelby z hmoždířů a nadše- ného jásotu nesčetného množství. Rusko a zmatky v Persii Z Petrohradu, 2 srpna. (K. k.) »Nov. Vremja« uveřejňuje autorisovanou rozmluvu, ve klerése prohlasují nepravdivými zprávy, šířené doma i v cizině, že důstojníci rušti, kteři pů- sobí v Persii jako instruktoři, prý budou odvo- láni. Velitel brigády perských kozáků plukovník Ljakov přibude nyní do Petrohradu jenom, aby podal zprávu o situaci; co nejdřive se však do Teheranu vrátí, aby trvale převzal velení nad kozáky perskými. Z Urmie došly zprávy uklídňující, jenom rozmahání se porských tlup lupičských u Arde- bilu mohlo by pohnouti Rusko, vyslati trestn výpravu do území tohoto. Rozechvění pro krétskou olázku. Ze Soluna, 2. srpna. (K. k) Z Malé Asie se sděluje silné jitření mohamedánů pro vztý- čení vlajky řecké na Krétě. Nálada obyvalelstva je prý následkem stanoviska ochranných moe- nosil rozechvělá. Vláda se prý snaží lid uklidniti.

Z Turecka.

Krétská otázka. Z Cařihradu, 2. srpna. (K. k.) Jak »Ta- nin« aděluje, byla včera na zakročení Porty sňala řecká vlajka s pevnosti kanejské. Prolest obchodní komory ve Skadru. Z Cařihradu, 2. srpna. (K. k.) Obchodní komora ve Skadru (Albanie) protestovala proti tomu, že Bar je vyhlédnut za konečnou stanici projektované dráhy k moři Jaderskému

Revoluce ve Španělsku a boje v Marokku. Před novou velkou bitvou u Melilly. Z Melilly, 1. srpna. (K. k.) Dva vlaky s potravinami a střelivem odjely odsud, aby zásobily přední posice. Četné tlupy Kabylů shro- máždily se blízko Melilly, aby, jak se zdá, se- sílily harku, která prý se chy stt svésti velkou bitvu. Přepadený vlak. Z Melilly, 1. srpna. (K. k.) Oddíl vojska. doprovázející vlak s potravinami, byl přepaden Kabyly. Několik španělských důstojníků bylo raněno. V Barceloně — klid nebo další boje? 2 Madridu, 1. srpna. (K. k.) Poslední zprávy z Barcelony potvrzují, že se opět kli navrátil, zvláště ve středu města, kde vět- šina obchodů je opět otevřena. V několika to- várnách byla práce opět zahájena. Počet obět není ještě přesně znám. Poslední barikády byly úplně sbořeny. Z Cerbere, 1. srpna. (K. k.) Dle posled- ních zpráv z Barcelony bylo prý 40 re vo- lucionářů, mezi nimi Emilio Iglesias, chef redaktor listu eProgresse«. vydávaného republi- kánským poslancem Lerouxem, v pevnio s ti Montjuichu zastřeleno, aniž byl postaveni před soud. Krvavé boje trvají.

Politický proces v Záhřebě. (Od zvláštního zpravodaje »Národních Listů«. ) V Záhřebě, 29. července 1909. Nastič a obžalovaní. Zajímavé sdělení o Nastičovi učinil ne dávno černohorský ministr Tomanovič. Dal »Kdybychom my na Černé Hoře jen přibližně byli znali, jakým ničemným trorem je Nastič, my bychom ho byli zadrželi ve vězení.« Celý svět už ví, že »veliký politik z Bosny« je pa- douchem, jenom »hrdolní soud« to dosud vědět nechce. On umíněně věří všemu, čím Nastič ho balamutí. I nyní ústy předsedy i Aceurta něko- likráte mu dal vysvědčení věrohodnosti Dnes napřed se přemýlaly známé už věci výslechem bratří Adama a Valeriana. Ti pevně stáli na dřivějších svých výpovědech. Jich tvrzení, že vše je lži, co Nastič o nich vzhledem k »Slov. jugu« i k »revoluční organisaci« udává, je roz- hodné. Oni směle pronášejí své přesvědčení, že proces je čistě politického rázu.

I Nastič od svých výpovědi neupouští. Někdo tedy rozhodně mluví nepravdu! K části ne- pravdy »velký muž« sám se hlásí. To vzhledem k falešným udáním jednotlivých dní. Ale sou prý musí vzíli k vědomi, že i Nastič je jen smrtelným člověkem! Byl prý proti zavedení konstituce v Bosně a to prý je nejjasnějším důkazem jeho radikalismu (!) i revolucionářství (l). A znovu zas plácá o svém počínání v Kragu- jevei. Unavuje. I předseda několikrát zazíval; nudou schvácen konečně netrpělivě »korunního svědka« se otázal: »Jeste li gotovi? A »ušlech- tilý člověk« hotov nebyl. Profesor Valeriján Pribičevič potom ukazuje na rozpory svědkových výpovědl. Stejné i Adam. Oba vzpírají se tomu, aby se z okolnosti, že jich bratr Milan žije v Srbsku, soudilo na jich vinu. »Vždyť i vy, pane státní návládní, máte přibuzného v Bělehradě a to v ministerstvu za- hraničních záležitostl,« trefně Accurtimu připo- miná Adam Pribičevič a Valeriján s úsměvem dodává: »Dokonce máte i velezrádné jméno Milan.« Na to předseda: »Podivno, jak je Adam

dobře zasvěcen do záležitosti Srbska.« »O, ano, rozmarně vece dr. Popovič, »on dokonce zná příbuzenské svazky státního návladního.« Předseda nemůže pochopit, proč by Nastič i pod přísahou proti obžalovaným bratřím svědčil, kdyby se nebyli ničím provinili. Ale my dobře to chápeme. Ničema za jidášský peníz bude svědčiti i proti vlastnímu otci. Dr. Popovič potom »korunnímu svědkovie některé otázky předkládá. Ptá se ho, zdali mez 30. zářím a 15. říjnem r. 1907 se sešel v Sa- rajevu, Zemunu, nebo v Bělehradě s hlavním obžalovaným pumového procesu na Cetyni, Raj- kovičem. (Známo je, že 30. září Rajkovič, který pumy na Cetyň donesl, z Cetyně do Bělehradu odcestoval, ale dosud se nevl, kde až do 15. října se zdržoval.) Nastič na olázku dává zápornou odpověď. On prý Rajkoviče nezná nikdy prý o něm neslyšel. Na to obhajce uvádí, že již 30. dubna ve své rozpočtové řeči na uherském sněmu vylknul, že bylo umluveno započíti s pronásledováním Srbů hned po volbě patriarchy v Karlovci. Ve čtvrtek měla být volba, ale nenadějně byla přeložena na sobotu v pátek světlo světa uzřela Nastičova brožura »Finale«! A tu se obhájce táže, smluvil-li »ko- runní svědek« s někým, kdy pamilet vyjíti má. Nastič cosi vykládá o »technických oblížích«, které přičinily opozdění tisku. Ale obhajce uvádí velice pozoruhodné a podezřelé okolnosti, vedle nichž »technické obtiže« při výtisku několika- stránkové slálaniny velice nemotornou výmluvou se jeví. Chtělo se totiž pozna bude-li srbská samostatná stran hlasovat pro vládního kandidáta. Když se negace poznala, oka- mžitě vyšlo »Finale« a hned se za- počalo s hromadným zatýkáním Srbů.

Aceurti posměchem se snaží seslabiti dojem obhájeových údajů, ten však povznešeným hla- sem a přísně prohlašuje: »Nechtěl jsem dříve vyněsti tuto věc, protože jsem o ní neměl úpl ných důkazů. Dnes však prohlašuji, že jsou svědei, kteří pod přísahou dokáží, že v Pešti učinéno bylo rozhodnulí započíti s pronásledo- váním Srbů bned po volbě patri- arehy.« (Vejké pohnutí v dvoraně) Aseurii věc vykroutit hledí, sle mladistvý obhájce sko- kem překvapuje »ušlechtilého člověka « olázkou »A což, mohl bys'te nám řlci, kdo je oním mecenášem, klerý financo va vydání »Finale«? A tu »vznešený muže dává odpověď tak vyhýbavou, že by ho každý jiný soud svědeetví zbavil a na lavici obžalova- ných posadil. Ale »hrdelní« soud ani překva- pení nejeví nad odpovědí, která prozrazuje hrozné a ničemné zákulisní podvraty. Hle, na jakou odpověď se zmohl bídný padouch: »Da jsem onomu člověku své slovo, že ho jmenovati nebudu, protože by on, mecenáš, měl potom velké ne- příjemnosti.« Nic zjevnějšího býti nemůže Neviditelná ruka, pracující na zosnování celého procesu, dosud se kryje. Jednou však celá pravda vyjde na jevo. Jak bídácká je to ruka, která porušila štéstí mnoha rodin, která do tisíce oči vehnala pláč, která uchystala šibenici pro nádvoří zábřebského soudu Po přestávce do dvorany uvedeni jsou všickní obžalovaní. Bekič i S. Živkovič »svědka« přímo drt svými slovy. Pravda vane z každého dechu jejich. Na štěstí mají i důkazy o lživosti »ělo- véka ušlechtilého«. Velké pohnutí vzbudilo pro- hlášení Živkoviče«: »Pan Košutič (vyšetřujle soudce) mi řekl — a on to musí dotvrditi — že my jsme zatčeni na základě výpovědí svědka Nastiče. Odvětil jsem mu, že je to nemožno,

protože my jsme zatčeni téhož dne, kterého Nastič byl vyslýchán.« A ubožáci byli zatčeni jen na slova ničemy A ke všemu ještě už tehdejší jeho výpověc byla kolisavou. Dvanáetého srpna r. 1908, vzat pod přísahu, řekl, že Bekiče a Živkoviče ani osobně a ani z doslechu nezná, ale 13. téhož měsíce, tedy po necelých 24 hodinách, když poprvé pročet protokol, zavedený s Valerisnem Pribičevičem. ukázal na oba ubožáky jako na »diskrelní a dresy«. Ani pochopit to nemůžeme. A ještě měně chápeme tu netečnost soudu. Což to není tak jasno jako to boží slunce na nebesích? A eo slyšíme z úst předsedy? Posměšek ! Radu dává S. Živkovičovi, aby se hlásil u dozorce věz- nice, který mu snad vymůže audienci (! !)u dra. Košutiče. Je cos takového pod sluncem možno? A rozhorleně vstává s místa dr. Edmund Lukinič a konstatuje, že »korunní svědek«, vzatý pod přísahu i před soudem bídně lhala to buď 12. či hned na to 13. srpna. A padouch ještě nalezá odpověď. Je tak bídná, jako každý skutek, každá myšlenka jeho. »Nechtěl jsem 12. srpna vypovědět ještě pravdu celou«. Fuj I slinu by člověk pokálel, kdyby ji vmetnul do očí ničemy. A přece ještě Tarrabochio bídáka konejší přátelským ujišténím: »Buďte klidným Já vám to věřím!« Ech, komu tu přisoudi cenu ničemnosti? A bezděky nám jdou na mys slova jihoslovanského básníka: »Ach, pomoc jde-li? — Komu je nás líto?« ...

»Zda spí bůh na nebi? — Což nevidi to ?« . .. Po půlhodinné přestávce k slovu zas přišl znalci písma Luka Rojič a Müller. Pročitají svoje dobrozdání. Nastič pohodlně se roztáhl na svém místě, opřen zády o ohradu, jež dělí la- vice obžalovaných od estrády senátu. Všechno svědomí v ničemovi dávno již zaspalo. I on klidně tu sedí, jakoby usinal. A znalci uvádějí, že druhý statut pravdě podobně je psán rukou Milána Pribičeviče, ale že není vyloučena možnost, že je dílem i ruky jiné. Tu teprve z »klidu« se vyrušuje »člověl vznešený« a táže se znalců, zda-li možno, aby ta druhá ruka byla chtěla imitovat rukopis Mi lána Pribičeviče. Znalec Müller obšírně nemož nost takové imitace dokazuje.

Ceské Sokolstvo do Ameriky Včera dne 1. srpna odjeli, jak jsme již v poledním vydání sdělili, ve dvou skupinách další účastníci výpravy sokolské ke sjezdu Ná rodní jednoty sokolské, konané ve dnech 26. 27. a 29. srpna t. r. v Chicsgu a v Novém Yorku. Poslední účastníci tito byli na nádraží pozdravení jednatelem Č. O. S. drem. Urbanem a tajemníkem Č. O. S. br. J. B. Zykou, s přá- ním všeho zdaru a šťastného návratu do vlasli. Na nádraží dostavili se přátelé a známi, členové jednot sokolských a členky ženských odborů aby naposled stiskli ruce odjiždějícím za ocesn Obecenstvo četně shromážděně, přátelé a pří- tomní výletníci provolali jim upřímné »nazdar« a »šťastný návrat« a dlouho zůstali na peroně nežli vlak zmizel. Loučení se s přáteli, známými a bratry bylo velmi dojemné a milou pozornost projevili někteři účastníkům výpravy vhozením růží a květin do odjíždějícího vlaku, nebo za chycením několika obrázků skupin před rozlou- čením. Před samým odjezdem zaslali nám účast níci výpravy tento dopis, žádajíce za jeho ouišlění: Dnes, 1. srpna o 9. hodině dopol. sešla se v hotelu „Central“ poslední část výpravy sokol- ské, aby zejíra stihla ostatní, již předem do

Brém odejevší a s těmito pak družstvo Č. O. S. v Luxemburgu, jež se zástupci Č. O. S. vstoupí v Cherbourgu ve Francii na loď, aby tak cela výprava brala se dále za svým vysoce význam- ným úkolem. — Již v prvých okamžicích, jako je v Sokolstvu vůbec, zavládly mezi všemi nej- lepší shoda a nadšení. V několika okamžicíeh jsme všichni svoji. — Jak je nám milo, že sdílí s námi naši radost ten vždy čilý br. Zyka, tajem- ník Č. O. S., který ještě v posledních chvilích přišel nás pozdraviti a dáti poslední „Na shle danou“. — Vyřídivše si všechny záležitosti, jízdy se týkající u dopravní firmy Šťastný, use- dáme, abychom na dlouhou dobu rozloučili se s osvědčencu kuchyní českou a nastoupili další pouť tam na ocean. — Ještě před odjezdem hlásí se k nám tu a tam účastníci stejné pouti, kteří ovšem nejedou na výlet, nýbrž, aby tam dle dávného domnění hledali v novém domově lepší život, než jaký měli ve své vlasti a těší se, že je bude vždy síliti vědomí, že i tam z širý oceán sahá láska bratrská, že i tam nad hlavami jejich šuměti bude peruť sokolí. Nuže, ať i ti jsou na své pouti šťastni! Všichni ještě jednou v duchu se loučíme se svými drahými, s přáním nejvřelejším, aby tato cesta, celou če- skou veřejností sledovaná, přinesla tak toužebně očekávaný výsledek, těsné spojení nás všech. třeba i ohromnou vzdáleností odloučených, a to spojení v bratrské lásce i vlasteneckém nadšení, spojení hospodářskými styky a celým dalším vý- vojem. — Těžko vyličiti všechny city, jež pro- nikají duše a srdce nás všech. c. Peníze jsou vyměněny, zavazadla obstarána, nutná ještě ko- respondence vyřízena, nuže, na nádraží! Do vlaku! — Na zdar ! Na šťastnou shledanou!

Protestní tábor proti germanisaci na c. k. stát. drahách na Moravě. Ze Šumperku, 1. srpna Jako odpověď na surové bezpráví, spáchané e. k drabou a šumperskou policií na třech Češích, ktekí v neděli 18. července pro žádost vydání německo českých jízdních lístků v Šumperku byli protizákonn zatčení a 13 hodin věznění, konán byl dnes 1. srpna v Klášterci u Mor. Šumperka obrovský lábor lidu. Ač od samého rána ze zamračené obloby usta- vičně se sypal hustý déšť, přece se táboru zůčast- nilo na 1500 osob z 28 českých obcí Šumperska, Šilpersks, Zábřežska a Unčovska a z Olomouee Z poslanců účastnili se táboru pánové JUDr. Fischer a Fr. Okleště k. Národní rada morav- ská zastoupena byla taj. p. K. Riedlem, Zemská jednola čes. zřízenců drah p. Pelikáne m. za spolek českých železničních úřadníků z Prahy do- stavilo se sedm členů. Omluvili se kromě ministr dra. Záčka posl. Fr. Staněk, posl. Fl. Dostál, posl dr. Zahradník, posl. Svozil, Národní rada česká atd. Tábor pro obromné množství lidu, které nemohlo se vtěsnati v prostorné místnosti dvou hostinců, mu- sil se konati za deště venku, kde lid nedbaje deště, pod deštníky i bez nich rozhodně a bouřl iv protestoval proti surovému násile německých státnřch úřadníků na dra- hách a šumperské policii. Po vřelém uvítání místním starostou p. Bal- cárkem zahájil tábor posl. dr. R. Fiseher předseda Politického-pokrokového spolku v Otomouci. Jako první řečník promluvil p. posl. O k lešt ěk. jenž ve své řeči odsoudil násilnou událost v Šum- perku a pojednávaje o křivdách, páchaných na č- ském lidu státními úřady, vyzval k účinné svépomoe zachováváním hesla našeho Palackého »Svůj Pan Pelikán z Brna ujal se slova jako zá stupce Zemské jednoty česk. zřízenců. Dr. Smrčka, jako předseda Národní jednoty v Olomouci, důrazn svému!-

FEUILLETON Jeden den králem Napsal Rod a-R ,da. Přeložil K. Jan s ký. Před dvaceti, třiceti lety žil v Malé Rasto vici ve Srěmsku Michajl Mihajlovič, protivny chlap. Měl nejlepší kus vinice a nepil — dva tuety psů a nehonil — byl bezdětný, vdovec a netěšil se ze svého žill. Vydržel sedět uprostřed své smečky celé hodiny pod ořechovým stromem a hledět upřené do dálky — na modravou kupu, která se zve- dala na okraji světa, sotva znatelně v závoj par. Byla to Avala, dvě a půl mile jižně o Bělehradu. K Avals vznášely se na lehkých křídlech myšlenky Michajla Mihajloviče. Z rána, když se probudil, podíval se nejprvé na ni. Byla li za- kryta mlhou, tu býval stařec špatné nálady Chvěla-li se v slunečních paprseích, byla to pro ného milá zvěst. Za večera sedl si pod svůj ořechový strom pozdravil Avalu a čell vždy opět kroniku cárstv srbského: o slavném Michajlovi, o Štěpánu Ne manjovi, současníku Barbarossy — o caru Du šanovi, Uroši, Vukašínovi — a konečně o ubo- hém Lazarovi, který podlehl sultánu Muradovi Každých čtrnáct dni přišel Michajl Mibaj lovič na konec knihy — ke dni sv. Vitar 1389 — tomu nejnešťastnějšímu v dějinách srhských. A vždy, když četl stařec tuto po- slední kapitolu, bitvu na Kosovém poli — jak car Lazar, zrazen svým synovcem, padl pod šavlemi janičárů, jak Miloš Obilič a ostatní zá- pasníci zemřeli, vždy, když to stařec četl, se- vřely se jeho pěsti a oči jeho plály hněvem. Takto našel jej jednoho dne holič z Mlale

Rastovice, Šváb jmenem Theiner, a tázal se co chybí starému pánovi. Michaji Mihajlovič, vypravoval o bitvě »Bah« řekl Theiner, »ovšem, že to byla smůla Ale poněvadž to jest již přiliš dlouho a našinec přec při tom nic neztratil , . « »Nic neztratil, Theineře? Carství jest ni- čím?« křičel Mihajlovič — a počal hloupému Theinerovi dokazovati na vlas: že on, Michaji Mihajlovič, není původu nízkého, nýbrž že po- cházi ze samotného prvního srbského cara Mi- hajla. S trapným spěchem listoval v kronice — četl asi na sto místech, které mu dosvědčovaly zde jeden vnuk Mihajla „vpadl na sever« — zde bratr Radovana podotýká, »přišel z dubo- vého lesa« — patrná narážka na Rastovice, což znamená srbský dubový les — zde do- konce carský princ, který se nazývá Mihajlovič. Příštího dne zvěděli v celém místě o ná- padnietví Michajla na trůn srbský a výborn se pobavili. Alhanas Jakobač byl vždy naladěn k žertu a to se mu právě hodilo. Zaklepal na zahradní vrata Michajlova. Michajl otevřel, odehnal své dva tucty zevlounů stranou a doprovodil hosta do domu. Tam Athanas padl na kolena k radostnému pře- kvapení k Michajlovu a vzdal domácímu pánu hold jakožto králi srbskému. Skupština v Běle- hradě, rozborlena nad ztrátou bitvy u Slivnice, sesadila dynastii Obrenovičů a dosadila na trůn dynastii Michajlovičů. Deputace jest také již na cestě, aby domácímu pánu odevzdala volební dekret. Starého Michajloviče byla by málem ranila mrtvice. Když se poněkud uklidnil, stiskl Atha- nasovi ruku, dal si přísahou stvrditi pravdivost tohoto poselství — Athanas přísahal mistrovsky a tančil ve světnici po jedné noze. »Jak si přec zahrává osud s člověkem!« zvolal. »Včera ještě sedlákem — čím isem byí

vie? — a dnes jsem králem veliké říše! Jes to také skutečně pravda, Athanasi, že mne zvo- »Sto vagonů apoštolů — což mám ve zvyků lháti?« odpověděl Athanas prostosrdečně Mezitím několik lidí z Pasni, kteří o tom žertu věděli, vypůjčilo si od komorníka hrabě- clho magnátské obleky a objevilo se takto jako deputace skupštiny. Přinesli nabubřelý doku- ment, který byl zlatem a vodovými barvami na tlustém papíře namalován — dělali všemožné hokusy-pokusy a — což bylo pro Mihajla hlavní věcí — holdovali mu. Zasvěcenci i nezasvě- cenci se hrnuli, obstoupili dům Mihajlův, pí chali skrze plot na Mihajlovy psy a křičeli : »Živio! živio srbský králi! Ať zije krái srbský l« Mihajlo byl radostí celý blázen. Nic nebyl unaven, stále se děkoval a omlouval, že ne- může víc podati, než maso, chléb a víno. »Živio !« Jeden skopec a roční prase jsou již na rožní a bečvář jest ve sklepě. »Živio ! Živio !« Brzy zde bylo skopové s česnekem, vepřová pečené a výtečné třiasedmdesátileté víno, karlo- vický peluňkovec a samotok. Lid byl v žhavém nadšení. Na večer přišel pop Jovo, pil třiasedmde- sátileté víno, pil také karlovické i samotoka pomazal Mihajla na dědičného krále. »Nemám ale žádných dělí, « zvolal Mihajlo. »To nic nedělá, ty teprve přijdou. Ještě dlouho nebudeš sto roků stár jako Abraham. O půl noci byl velký slavnostní průvod. Kdyby bývala byla srbská hranice jen o něeo blíže — ten výbuch byl by telegrafován všemi směry větrné růže. Ráno chlěl Mihajlo stůj co stůj jet do Bělehradu. Řeklo se mu, že Milán mus

lili ?« být nejprve zahnán, než může nastoupiti na trůn — to bude trvat týden. Král se po velkých domluvách upokojila zůstal. Zůstal — ale proto nebyl nečinný. Jme- noval popa Jova metropolitou, propůjčil vyslan- cům skupštiny úřady a hodnosti — Athana stal se - patrně vzhledem k svému mládí — pouze majorem Konečně našlo se několik rozvážných lidí kteří učinili přítrž této nezbednosti. Mihajlo nechtěl dlouho věřit, že si z něho udělali blázna . Potom zazátkoval svoje sudy a neřekl již ani slova. Bečvář vyprávěl, že Mihajlo natloukl svým čtyřiadvaceti psům, takže byli na polo mrtví, to proto, že nedávali dobře pozor. Od té doby stal se ještě větším podivínem a samotářem. Když zemřel, našli v jeho poslední vůl nařízení, kterak má zníti jeho náhrobní nápis Zde odpočívá Michajl IV. Mihajlovič, [pomazaný král srbský, který panoval jeden den. Závid mu, poutníče, tuto radost jednoho dne Ale ani tento nápis pohrobní nedostal — pop Jove se protl tomu vzepřel.

Jindy a nyní. X Vojenský předpis o vousech a vlasech r. 1793. Knížka České cvičení pro schovance cís. král. ka- detního domu, pozůstávající v exercicium službě adjustirování sprostného muže z r. 1793, poučuje nejdříve, co spředu pozorovat se má u sprostného muže. Jsou to střevíce, kamaše, jinak hnatlice, spod- ky, kabátek a lajblík, košile a řemeny, opasek neb kuple, šavle, pagnet a obojí pošva, nákrčník neb bintlík, kašket, zbraň. Vedle toho zvláště fousy vlasy a kadeře: Při fousích k pozorování jest, by to- liko jak ústa dlouhý a z příma dolů na oboje strany rozdělaný a česaný, nikoli však namazaný nebyly; tím méně přes pysky dolů visely neb uprostřed jako rozštípnutý stály. Dle nynějšího ustanovení vojen- ského nesmí sprostný voják císařský žádný kadeře nosit; nobrž všichni začna od feldwebla musejí vlasy své do pletence vázat. Pokudž by vlasy spředu neb po stranách krátký byly, spletou se a do copu uvá- žou. Čelní a po stranách rostoucí vlasy, aby do tváři nevisely, nýbrž k hlavě slušně přilehly, pomádou se natřou a tudy naspatek ležet uvyknou. Nemají však tuze pomadou se namazat, aby se nelepily aneb jako mokrý nevyhlížely; tím méně mejdlem je mazat jest dovoleno, protože po něm ryšavějí. Když vlasy napudrovaný jsou, musí se přes ně kolikrát hřebe- nem táhnout, až by pudr na nich jako padlý mráz ležel. Konečně se pudr z obličeje zetře, a onen dí pudru blíž vlasů nožem zlehka sejme, aby tak vlasy jako vyřezaný odstávaly. Přídavek o kadeřích kadetových: Vlasy po obojí straně za ušima na prst

široko se oddělit od jiných musejí. Nebudou však šikem dolů, ani příliš na dlouho, aniž na krátko stři- žený, aby se z nich kadeř udělat mohla. Nemají se rovně ani málo, ani tuze hřebenem shustit, dílem aby kadeř drsnata nebyla, dílem taky aby vlasojehl pevněji držela. Prve než se kadeř natočila, musejí se přední vystávající vlasy hřebenem drobet zkřiva a zpádkem pohladit, aby tudy uprostřed kadeře stra- cené býti vypadaly. Kadeř tak vysoko jehlicemi připnouti třeba jest, aby ušní lalouček na prst široko nepřikrytý zůstal. Aniž nemá příliš do tváři, ani zpádkem přes ucho přesahovat, natož s oným za uchem oddělení se srovnávat. Kadeř pro lepší upev- nění se vlasojehlicemi zkřiva připne, a spředu sice drobet užší, vzdalu ale na dobrý coul široká bude. Tuppé má se dle šířky a dýlky čela střihnout. Co se pomády a pudru tejče, o tom rovně kadet všecko to, co sprostný voják pozorovat bude. Vzadu pozorovat se má u sprostnýho muže vedle jiného: Pletene neb cop a vlasy. Cop jenom dvanáct coulů má bejt dlouhý, a proti přesce bintlikově tak zavázaný, aby prostředek přesky a spolu to vázání sobě naproti jednako stálo. Tkanice do copu vlněná a pevně ob- vinuta, dole ale na konci copu as na coul vykoukat musejí vlasy jen zpříma dolů sčesaný, ne však na- kadařený. Mašle černá, nepotlučená, tím méně pu- drem poprášená neb pobílená, mezi vlasy a tkanice vstrčí se. Žádný Ialešný cop nemá se tkanicí obvi- nout. Co se však pudrování tejče, musí se všecko tak vzadu, jako spředu pozorovatl Č. Zíbrt.