1
masthead
29. prosince 1900. Císlo 358.
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
4
article
tosti. To je Holečkův prapor. Tu se ukazuje jediná
možná půda spásy menších národů slovanských. T
je Holečkova myšlenka opravenou a zrealisovanou,
totiž na realní, skutečné poměry vštípenou vzájem-
ností Kollárovou, neboť ukazuje, jak národové slo
vanští mají poslání, aby proti nepřátelům pomáhal
k vítězství pravdě, spravedlnosti a svobodě tak, aby
se těchto drahocenných statků dostalo nejen Slova
nům, ale i všem národům, kteří po nich touží a jieh
hodni jsou.
2. Stanovisko české: ukazuje cestu české spásy
ukaznje na osud českých věcí a zájmů na Balkáně.
Seredně vypadá s tohoto stanoviska naše sousedská
politika u džbánku, slepá nebo sibyllinská, nedů-
stojná, protože nepoučená a lenivá. A zase naopak
taková záře padá z těchto českých sympathií s osu-
dem Slovanstva na mravní stav české duše, že s
čtenář z toho všecek povznesením rozebřívá.
3. Znamenitě rakousky lovalní jest také tent
spis, neboť výtky jeho a přísná krilika nechce ni
jiného, než dobro a nápravu a hlavně čest mo-
narchie.
4. Konečně jest stanovisko všem obecně, totiž
lidské a mravní: pravda, politická mravnost a na
rodní altruismus.
Nejbolavější rána, na niž sahá, jest tedy oku-
pace, nejčestnější a nejchoulostivější záležitost naší
říše. Čtenář si vzpomene, a jest i častěji v knizeo
tom zmínka, že byla práce okupační tendenčně vy-
chválena i v Čechách. Nic divu, že si tedy autor dů-
kladně svití na tu práci, a že vyšetřil skulečnost a
pravdu co nejzevrubněji. Z toho pak mu vychází na
jevo, že měla sice okupace některé pěkné úspěchy
že měla ještě více pěkných úmyslů při práci, ale že
je proli tomu předlouhá řada vad a chyb a hříchů,
v něž se proměnily na konec i nejpěknější někter
úmysly.
Holečkův
Kollárův
Balkán
Čechy
5
article
Zlepšení chovu dobytka bylo z dobrého úmyslu,
ale nerozumným plemeněním se dobytek naopak po-
kazil. (Tak i v Čechách.) Pokazilo se i lidské plémě.
Vše slábne. Racový úpadek je patrný. Stalo se to
pouhou přítomností cizího plemene rusého, a t
zvláště vlivy mravními. Rakousko tlačí na Srby,
Němci tlačí na Rakousko. Srbstvo v boji s kulturou
západnickou podléhá. Rozpada se už dávno na dva
směry, západní a východní. Poroba turecká mu ne-
uškodila valně, spíše dala odpočinek. A při tom Turci
navykli Srby mluviti pěkně přímo a mužně, bez
obalu.
Episody o Češích, jak se v Srbstvu chovají a jak
působí, znějí neočekávaně přiznivě, a právě u přís-
ného autora tím příznivěji. Vzděláním se jeví rov-
nými Němcům, lidskostí vynikají. I vojáci i důstoj-
níci (div na div!) jednají tak, že Srbové pociťují
soucit a lidskost. I český jazyk by se tu šířil, jen
škoda, že vojáci mluví češtinou sprostou, krčemní.
Je tu málo (kárá spisovatel) sebeúciy a málo piety-
Oč Srb mluví ušlechtileji! Jak on miluje jazyk
»Málo je Čechů, jež jazyk svůj opravdu a hluboce
milují! Leda v horách, ale ne v Praze.
To je pelyněk !« volá Hamlet
Ale příčina? Snad (prý) se Čechové v době ob
rození vraceli k jazyku s pocitem, že přinášejí obět
a nikoli z lásky. (Nefložno, tomu nevěřím !) Ta spro-
stota jazyka pramení (dovozuje autor dále) ze živého
jazyka, jenž je zvláště služební, dělnický, řemesl
nický, lidový; z všedně demokralického užívání; z mi
nulosti jednostranně. Literatura málo vniká u ná-
do života, ježto jest jen čtená. A pak ten »natura
lismuse! Diškursy ze štaflu, řeč zkažená nepatří do
literatury! (Přisvědčujeme!
Srba
Němec
Srbstvo
Čech
Srb
Čecho
Čechy
Rakousko
Turec
Praha
6
article
Lidská jakost se kazí za okupace dále životem
pohlavním, hrozným morem prostitučním, jehož tan
nebývalo; kazí se kořistnictvím ziskuchtivých dobro
druhů a nesvědomitých lidí všeho druhu.
Pokaza se dotkla obchodu. Hospodářství přírodní
se odstraňuje, místo něho se zavádí peněžní, jimž
domácí síly se vyčerpávají a ničí ve prospěch cizíeh
kapitalistů a kapes.
Dříve se sedlák uživil, peněz nepotřeboval. Te
musi shánět peníze a živit se nemá z čeho. Kapitály
nepřinesly blaha, ale zkázu. Značnou příčinou úpadku
všeho je změna obchodních cest ve prospěch
vzdálených států cizích. Rakousko je tu jen jakob
zákopníkem Německa; Vídeň pak vypadá proti Ber
línu jako město provinciální. Pešť nabývá větší dů
ležitosti, než Vídeň. A tak Němci Rakousko liačí k
zdi a připravují ho o dech. Prospěchy své nedovedt
Rakousko sjednotiti s prospěchem lidu balkánského
A pak nešťastná politika vyhlazovací, jak se jevi
v přibězích kyrillice! Jak nemoderně a zpátečnicky
tu vypadál
Práce civilisační vůbec děje se tu nemoderně.
proto že nepřirozeně, proto že nedbá starých zá-
kladů, naopak ničí je, a staví na bahně a písku.
Utěšená vložka je o srbských guslích a o vý-
znamu a charakteru národního básnictví, jak se má
a chová v tom protinárodním proudu civilisačním
Tu se jasně teprve ukazuje, co národní zpěv znač
v životě národním! Chtěl bych, aby ta kapitola byla
doplněna, a aby se stala knihou zvlášt. Výklad písně
o Dušanovi, jak to nové, a jak přirozené. Tuje
viděli, co dělá širší rámec a rozsah pojatého života.
Němec
Dušan
Rakousko
Německo
Vídeň
Pešť
7
article
Jak žíravá bolest, když vidíme jak básník ná-
rodní umělý pronásleduje (Mažuranič) guslary! Jak
strašné obrazy a úžasná líčení pokrývají dlouhé
stránky spisu, kde jedná o útisku lidu selského,o
exekucích a daních! Obsah památného spisu sel-
ského z roku 1897 je v tom líčení jako výkřik
škrceného nešťastníka.
Lidskosti, o jak jsi smutná!
Cela líčená přítomnost má tu veliké a daleké
pozadí v přehledu dějin srbských (jež podává autor
dle B. Kallaye) jak politických, tak náboženských.
Dočítáme se tu velice poutavého výkladu o vý
znatu bitvy na Kosově poli, o bohumilství, o jeho
poměru k českému hnutí náboženskému a nynějšt
jeho přeměně a obrodě v nazarenismu.
V souvislém proudu za velikou prací Šafaříkovou
ubírá se spis, kde stanoví a obhajuje existenci samo-
statné kultury slovanské a její poměr ku kultuře
západní
V souvislém proudu nynějšího snažení sociálníh
pracuje spis četnými výklady o socialismu slovan-
ském, jenž bude a musí býti především národním
Staví se v řadu badatelů nových o slovansk
zádruze.
Obsah je vůbec tak šírý, jako jsou záležitost
Slovanstva.
Celý spis pak je obranou utištěného slovanského
lidu, hlavně rolního, to zas zvláště srbského, prot
utiskování silných před tribunálem všeho svěla
Zaluje na zlobu, bludy a zpátečnictví, na bezcitné
sobectví, na západníky a politiku.
Vede při svatou, — ať se třeba silní smějí, —
vysoce důstojnou a ctnou. Českému srdci i jménuje
tato pře slavnou a ovocem svým v budoucnosti ví
těznoul Síla spisu vězí v důvodech, v přesvědčení
v klidu plynoucím z důvěry ve vyšší spravedinost,
nikoli mystickou, ale realně vývojovou.
Na stole naší literární hostiny vypadá kniha
tato jako mezi pečeněmi a ovocem a zákusky různýmí
pěcen domácího, samožitného chleba. Budiž nám
Vbk.
I Slovanstvu ke zdravíl
Mažuranič
B Kallay
Kosův
9
article
* Výminek. Úvaha agrárně-polilická. Napsnl
dr. Cyril Horáček, soukromý docent. Bibiiotéka
sociálních a politických nauk, sv. V. Společným ná
kladem »Rozhledů« (J. Pelcla) a spolku českých práv
níků »Všehrd«. Praha 1900.
Stěží snad lze palézti instituce, u které by —
jako právě u výminku — stinné i světlé stránky tal
markantně vystupova y. Svého vysokého sociálního
hospodářského významu dobyl si dlouhým vývojem
Podav rozhor výsledků statistického šetření po-
měrů výminkových, podrobuje autor podrobné kritice
instituci samu. Oceňuje svědomitě stránky dobré
zlé s tří hledisk: hospodářského, sociálního a eti
ckého
Vyloženy jsou příčiny, proč dějí se pokusy o od-
střanění výminku a nahražení jeho institucí jinou
o reformu výminku. Pokusy o reformu podrobeny
krilice. Dalo by se doplniti rolnické starobné pojišťo
vání úpravou selského práva dědického, čehož pokue
zákonodárný i v Rakousku se stal — leč těžko se
nadíli, že přítomná doba nalezne dosti klidu k to
muto řešení
Autor skizzuje reformní snahy, směřující předem
k obmezení svobody smlouvy výminkové potud, po
kud zabrániti se má příliš časnému odchodu na vý-
minek a příliš velké výměře dávek výměnkových
Ke spisku připojena v poznámkách obšírná lite
ratura.
doktor
Horáček
J Pelcl
Všehrdy
Praha
Rakousko
spolek český práv ník
10
article
Z českých listů.
* »Česká Mvsla. časopis filosofický, přes
přísně vědecký program přináší články i pro laika
zajímavé a běžných otázek uměleckých i literárních
se dotýkající. První číslo druhého ročníku zahajuje
O. Josek pěkně psaným článkem o filosofli Ruskina
anglického esthetika, jehož sludie o umění pronikly
i do širokých vrstev anglického lidu a nančily obe-
censtvo dívati se s pravým porozuměním na díla
umělecká. Josek správně charakterisuje v ůvodu do
jem, jakým působí i na prostého čtenáře Ruskinovy
spisy: »Nelze se ubrániti jakési povznesené nálad
při četbě spisů Ruskinových. Vytryskují z nich na
vás filosofické žalmy a logické hymny vzrušného.
přímého a jemného básníka myslitele, jejž krása
ohyzdnost, právo i křivda tohoto světa i jeho řádů
dojímá třikráte silněji, než tuší průměrný všední člo
věk, než chápe suchými poučkami obyčejné, novo-
věké vědy odkojený vzdělanec. I nejstříz ivější vý-
klady Ruskinovy, proslovení k dělníkům, obetkáví
ono ovzduší prosté vznešenosti, které se vznáší nac
slovy evangelistů a biblické ozvuky a citáty ustavičn
nám připomínají »knihy knih«. U nás, kde tak málo
dosud bylo napsáno o umění a pro umění, učen
Ruskinovo jistě dojme a probudí tak mnobého, jená
cítí touhu po uměleckém poznání, nemá však odkud
by se poučil.
O Josek
Ruskin
Josek
Ruskinův
Český Mvslo
11
article
* V Časopisu českého musea podává
J. Kalousek dodalečnou zprávu o anglické písn
»Dobrý král Václav«, jíž potvrzuje pochybnost o sta-
robylém původu této písně, o které jsme svým časen
již referovali. Píseň o dobrých skutcích sv. Václava
již dnes po celé Anglií rádi zpívají o vánocích, nen
starobylého původu a nezakládá se na nějakých dávno-
věkých literagních stycích Čech s Anghí, nýbrž je
to uměle zrobená báseň, složená v prvé polovici na-
šeho století anglikánským duchovním Johnem Maso
nem Nealem. Prof. Kalonsek vyhledal též pravděpo
dobnou předlohu, které Neal užil, leták A. W. Swo
body, tištěný r. 1847 na prospěch pohořelých v Deštné
v něm je podobná legenda česky, německy a latinsky
olištěna a mohla, ač má rozplizlejší formu a malé
odchylky, anglickému komponistovi sloužiti za před
lohu. — V témž čísle Musejníka pokračuje Kampee
v obsáhlé studii o literární činnosti Stroupežnického
* Úmrtí slavného orientalisty a mythologa
Maxe Müllera, nevzbudilo u nás valné ozvěny, a
učení jeho, třeba dnes již v mnohém překonané, měle
ve vědeckém světě značný vliv. V České Revu
počíná prof. J. Zubatý podrobné ocenění jeho ná
zorů a dává přehledně nahlédnouti touto monograf
do rozsáhlých, málo u nás známých studií indického
jazyka a literatury v Anglii, z nichž pro mnohé obory
duchovních věd vyplynul v posledních desitiletíck
Čtenář.
prospěch nesmírný.
J Kalousek
Václav
svatý . Václav
Vánoce
John
Neal
Kalonsek
A W
Stroupežnický
Müller
profesor
Anglie
Čechy
Deštné
12
article
Slovanské spisy-
* V »Malém divadle« petrohradském došlo
velikému skandálu, jejž ve jmenu svodomysl-
nosti a humanity ztropili filosemité při premtél
kusu »Jefrona-Litvina« a Krylova »Konrpaöanncrn-
Již před představením rozneslo se, že nový kuš má
tendenci protižidovskou, i nastal tlak, aby předsta
vení bylo překaženo. Správa divadla nehodlala
ustoupiti a nezalekla se hrozeb. Za to při prvním
představení herci byli uvitáni pískáním, hlukem a
sykotem, tak že hra nemohla býti dokončena. Seéna
byla zabázena shnilými jablky, česnekem, hadřiky
stuchlými vejci. Zdali okamžitý úspěch demenstruji-
cích jest také trvalým, není dosud rozhodnuto.
Známý slavista ruský P. A. Syrku jmeno
ván byl mimořádným professorem petrohradské uni-
versity pro slovanskou filologii. — Veřejná knihovna
petrohradská domáhá se, aby ji uděleno bylo právo
vymáhati pro sebe povinný výtisk všech knih
časopisů, vycházejících v Rusku.
* Filosofická společnost petrohradská věnovala
své poslední zasedání památce zesnulého myslitele
V. S. Solovjeva. V. G. Rožděstvenskij promlu-
vil o významu jeho filosofické činnosti a nazva
Solovjeva prvním filosofem ruským s uceleným svě-
tovým názorem. Nicméně i tento filosof upadl
blud. V otázce o církvi křesťanské stál na strane
papežově, třeba že jeho mínění v tomto ohledu ne
vyznačuje se stálostí. O jeho činnosti básnické po
jednal S. M. Lukjanov. Verše jeho jsou plny sym
bolismu a mystiky, ale mystika tato nemá nic spo
lečného s obskurantismem, dodávajíc jeho tvorbě
vznešenějšího rázu. Hlavním obsahem jeho poesie
jest příroda, život, láska. Publicistika nebyla jeho
živiem. Lásku chápe ve smyslu ideálním jako usi
lování a směřování k božstvu.
Litvin
Krylův
Konrpaöanncrn
Syrk
Solovjev
V G Rožděstvenský
M Lukjanov
Rusko
Malý divadlo
13
article
* Bělehradská královská knihtiskárna vydala
právě sedmý díl národních písní srbských, sebra-
ných Vukem Stefanovičem Karadžičem.
Díl ten obsahuje písně junácké. Jak známo, vydání
spisů Karadžičových podniká stát a vedle sedmi
dílů národních písní vydány dosud dvě knihy po-
hádek, hádanek a příslovi, čtyři díly jeho spis
mluvnických a polemických, dva díly jeho srbsko-
latinsko německého slovníku, dvě knihy jeho pojed
nání historických a národopisných a jako doplněk
liskne se právě jeho rozsáhlá korrespondence s do
Slavjanin.
mácími i cizími spisovateli.
Z cizich spisů.
* Pamětní dílo, věnované světové výstavě pa
řížské »L' Exposition du Siěcle« od A
Ouantina, jehož vydání právě se oznamuje, vy-
niká nad jiné podobné spisy jak přebledností
účelnou úpravou obsahu, lak i po stránce zevní.
Obsahuje řadu samostatných pojednání, provozených
více než 500 vyobrazeními, a přes to není formát
jeho nepohodlně rozsáhlý; aniž by zabihala líčení
jednotlivé úvaby do přílišných podrobností, zacho-
vávají budoucnosti přece důkladnou a jásnou roz
vahu vzácné oné manífestace národů, jíž byla le-
tošní pařížská výstava světová. Seznám hlavních
statí nejlépe znázorňuje mnohostranný obsah díla
Jsou to: Dějiny, rozpočet a statistická data. — Mo
numentální brána, sady a sklenníky. — Třída Mi
kuláše II. a most Alexandra III. — Palác krásných
umění. — Malý palác umění a retrospektivní uméle-
cká výstava. — Palác na Esplanadě invalidů. —
Stefanovič Karadžič
Karadžičův
Siěcle
palác krásný uměný
14
article
Francouzská umění dekorační. — Dekorační umění
cizích národů. — Třída národností. — Francouzsk
osady. — Cizí osady. — Slavnostní zál. — Vodo
trysky. — Palác na Marsově poli. — Elektrické za-
vedení. — Polní hospodářství a vyživování. — Lite
ratura a umění. — Civilní inženýrství. — Průmysly
chemické. — Mechanika. — Průmysl textilní a oděv
nictví. — Dolování a metalurgie; podzemní výstava
— Pavillon města Paříže. — Palác vojenství a ná-
mořnictví. — Palác kongresový. — Pavillon lesnictvía
obchodního námořnictví. — Různé pavillony. — Do
prava. — Vincennesský annex. — Attrakce? Švý-
carská vesnice. Stará Paříž. Palác kostýmů. Optický
palác, panorámy, exotická divadla, pařížská ulice
restauranty.« V úvodu nalezáme odstavec, jenž
stručně a lapidárně vystihuje význam letošní světové
výstavy: »Sadmdesát šest lisíc vystavovatelů, z toho
třicet šest tisíc z Francie, a čtyřicet tisíc z ciziny,
přicházejících, aby vykázali se výsledky svého při-
činění: — čtrnácte millionů dělníků jen ve Francii
a nečitaje jich rodiny, žijících ročně výrobou těchto
lovarů; — otevřené obzory dolkončin osadních; ——
umění vítězící ve všech svých tvarech; — veškeré
otázky sociální promyšlené: — hmotné uskutečnění
úžasného výběru lidských myšlenek; — paláce, na-
plněné divy, vystačujícími pro celé město z po-
hádky; — národové, soutěžící v dychtění ušlechtilém.
toť bylo divadlo, které poskytla přehlídka civilisace
o výstavě r. 1900. Velikosť myšlenek převýšovala
ještě velikosť věcí.« — Dílo, ve formátu kvartověm
vyšlo nákladem revue »Le Monde Modernee
v Paříži.
Marsův
Paříž
pařížský ulice
Francie
exotický divadlo
Le Monde Modernea
15
article
Z cizích revuí.
16
article
Modní dnes způsob přednáškový tak zvan
»university extension« nalezl ohlasu
i v Uhrách. Píše o něm v »Hochschul-Nach-
richten« Emil Grósz, podotýkaje hned předem, že
zavedení lidových kursů v Uhrách mělo již půdu
připravenu různými vědeckými spolky, jež měly z
účel, pořádati pravidelné přednášky pro lid. A sice
byly to právé cyklové přednášky, jimiž se vždy ně-
jaký obor vědomostí v lidu prohluboval. Tak již od
roku 1866 v tomto směru působila »Přírudovědecká
Společnost«, tak od let 70. působil baron Josel
Eötvěs, tak již po 25 let působí peštská společnosi
přednášková, jež v zimních měsících pořádá pravi-
delné týdenní přednášky. Konečně již delší řadu le
a s prospěchem působí ministrem Barossem zalo-
žená »Nedělní komise«, požívající státní subvence
1200 korun, za účelem pořádání přednášek. A od lee
osmdesátých šíří se i na venkově uherském vědomí.
že jest zapotřebí vzdělávati lid přednáškami; prot
jsou i po venkově zakládány hojné spolky vědeck
a vzdělávací.
Grósz
Josel Eötvěs
Barosso
Uhry
17
article
Úlohu »university extension« zastávalo v Uhrách
tak. zv. »Svobodné lyceum«, jež za vyučovací rok
1899—1900 jevilo tyto výsledky: cykly přednáškov
konány byly ve třech skupinách a sice 1. ve hlav-
ních dílnách státních dráh v Pešti pořádáno bylo z
přednášek s 2680 posluchači; v odborných živno
stenských spolcích pořádáno bylo 13 přednášel
s 1210 posluchači a 3. pro intelligentnější obecen
stvo pořádáno bylo 105 přednášek s 4458 poslu-
chači. Spolek čítá 26 zakládajících a 532 řádnýeh
členů. Vydaje (obnášející v roce 1899—1900 460
korun), uhražovaly se jednak z členských příspěvků
jednak ze 40haléřového vstupného a konečně z 2000
korunové subvence ministerstva vyučování a města
Pešti.
První krok k zavedení opravdové »university
extension« učinil na zemském učitelském sjezdu
r. 1896 Eugen Gval návrhem ke zřízení patřičné ko
mise. Komise byla zřízena, ale nebyla by nic pro
vedla, kdyby se nebyl uchopil iniciativy sám minist
Wlassics a nebyl r. 1897 zvláštním výnosem univer
sitám zřízení lidových kursů co nejdůtklivěji dopo
ručil. Zřízená nová komise organisovala se tak, že
peštská universita a technika vyslala do ní po
členech, »Svobodné Lyceum« a »Přírodnická společ
nost« po 4 členech.
Podobná organisace zřízena i při universite
v Kološi. Obě tato centra ustanovují cykly před-
náškové; vstupné pro jeden cyklus stanoveno jes
na 1 korunu. První vydání budou se krýti ze státn
subvence 4000 K.
Činnost této právě zorganisované »university
extension« zahájena bude bez průtahu v roce přištím
Mr. Penn.
Eugen Gvat
Uhry
Pešť
19
article
*Batovcův Politloký kalendář, scho-
matism a statistika zemí koruny české na r. 1901
Ročník IX. 500 menších a větších vyobrazení. Knížka
příruční k rychlé orientaci ve všech oborech. Kromě
obvyklých článků přináší některé nové stati.
* Jaroslav Borotínský: Když kvot
šeřík... Básně (1898—1900, Grosman a Svoboda.)
Verše svědčí o lehkém ovládání formy a jistém zá-
palu mládí, který je sympatický. Některá čísla sotva
by obstála před kritikou přísnější.
* Českoslovanská Matice Rolnická vy-
chází od r. 1891 nákladem M. E. Holakovského
v Chrudimi. Ročně 5 až 6 svazků za předplatné 2 K
X. ročník: Mohl, Pěstování ječmene. Thuma
Včelařství.
* Botanika pro hospodáře. Sepsal Em. C. Pe
tera. Holakovského illustrovaných nauk hospodář
ských poř. IV. Na 300 dřevorytů. V Chrudimi. Nákl
Hlolakovského 1900.
* Dějiny umění národa českého. Sešit2
Sepsal F. J. Lehner. Nástin doby románské
zvláště působení a význam sv. Cyrilla a Methoda
první počátky křesťanství v Čechách, budování ko-
stelů v zemích českých od prvních dob až po kní
žete Břetislava I. Vyobrazení z evangelistáře
hnězdnenského, z české malířské školy XI. věku.
Batovcův
Jaroslav borotínský
Grosman
M E Holakovský
Thuma
em
Holakovský
F J Lehner
Chrudim
Čechy
český malířský škola XI
20
article
Výtvarné umění.
Výtvarné umění.
. O výstavě Radimského v salonoch
Mletkových ve Vidni píše »Neue Freie Presse-
ve večerníku včerejším. Nemůže si ovšem ušetřiti
poznámky, že Radimský jest »rakouským« malířem
a podotýká také, že při tah venkčm pošto jmopre
sionistickycn krajin jeho stejný ráz maleb prý po
někud unavuje. Chvalí ale jeho »úžasnou jistotu
v zachycování a v podání okamžitých nálad.« Obrazu
»Slunce zapadající v bařinách« přiznává zvlášte
bohaté nuancování. Radimský, píše kritik »Neu
Freie Presse« dále, dovede nejen sdružovati barvy
se doplňující, nýbrž také, aby účinek se zvýšil
barvy vlastně nesouladné, na př. modrou s rudou
zelenou se žlutou. Ale tím, že barvy ty u něho se
setkávají a jemně postupují, dociluje nicméně kolo-
ristické harmonie.
Radimský
Mletkový
Videň
Neue Frei Presse
Neo Frei Presse
21
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ V uchu Dlonyslově. Antická komédie
třech jednáních. Napsal Jaroslav Vrchlický. RRežisé
p. Chvalovský.
Kralovražda jako důsledek anarchické libovůle
jedinecké je rozhodně aktuální thema pro myslitele
i básníka. Dějiny všech dob skýtají hojnost příslušné
látky. A starověk, připouštějící platnost vyšších ble
disk i podnětů, snadno přivábí moderního autora
za vhodnou látkou vycházejícího.
Náš dramatik ve případě syrakusského tyrana
literárně i mimo jeviště už osvědčeném, sáhl hne
směle do živého.
Spiklenec Damon vloudil se do paláce, aby
dýkou skolil nenáviděného Dionisia. Nepovedlo se
Úkladníka přemohli, odzbrojili. Spoutaného jej od
vádějí.
Tyran zkroceného oslovuje.
— Proč jsi mne chtěl zabíti
— Abycli vlast osvobodil od tvé svévole.
— Víš, že zaplatíš za to smrtí ? ..
— Vím, že i horší mne čeká, snad mučidla ..
A přece se odvážil! Neohrožený způsob muže
zaimponuje na chvíli vznětlivému Dionysiovi. »Chlape
začíná jej zajímati. Je něco »velkébo« v jeho vystou
pení. A Dionysios je hrdý. Nechtěl by vedle velkosti
zdáti se malým. Rychle rozhodnul, propouští vrah
bez trestu. Dva mravně »velcí« stanuli proti sobě
Jeden, který pro svoji ideu nasadil život, drubý, jena
ohrožen v životě, dovede se zapříti, dovede odložit
pomstu, k níž má v rukou moc a dovede odpustiti
Který z obou je větší: Damon či Dionysins
Ta otázka by nás zajímala. A jsou-li si mravní
cenou oba rovni; čím to, že dva lidé, bodní, dobři
ba vzácní, přece tak přikře stanuli proti sobě, b
o život si ukládají?
Hra ideí a principů, jež spolu válčí. Jsou jieh
nositely a bezvolnými nástroji lidé. Kdyby se blíže
znali, snad by se navzájem ctili a milovali. Ale ne-
znají se a proto se musí navzájem potirati jmenem
ideí a principů, v jichž službách byly osudem přive
deni tráviti svůj život.
Vrchlický
Chvalovská
Damon
Dionysius
22
article
Ty myšlénky mimoděk vyvolává mohutná úvodní
scéna komédie. Je neobyčejně obratně, pevným hma-
tem postavena v jev. Piná suggestivné síly. Pouh
sic exposice hry, ale těholná jadrem osudu všeho
lidství. Jste dychtivy, k jakým závěrům z daného
sporu ideí dospěje básník
Alo brzo shledáváte, že pásmo hry se obrací ji-
ným směrem. Nejde o žádné principy.
O Dionysia samého jde, o jeho speciální případ,
o historického či legendárního Dionysia, o tyrana
Syrakus, o němž je to a to z historie známo. O t
jde, jaký byl nedůvěřivý, podezřívavý člověk a jak
to svou nedůvěřivostí až ke známé báji o akustick
jeskyni, zvané »uchem Diony siovým«, přivedl. Tedy
jakási básnická reprodukce legendy
Damonův vražedný pokus podráždil obraznost
Dionysiovu. Vidí se obklopena samými vrahy
zrádci. Ani vlastní rodině nedůvěřuje. Podezřívá
přítele Palemona, švakra Diona, ba i vlastní ženu
Aristomachu. Dá se na výzvědy, aby se o pod
statnosti svého podezřívání přesvědčil. A to je
vlastní obsah komědie: jak své okolí vyslýchá, špe-
huje, jak přepadá soukromé domacnosti, kde tušt
shromážděny bývalé přátely, jak vše kolem stihá
a sebe odpuzuje svým hněvem, jak sebe i druhé
znechucuje a otravuje svojí přemrštěnou, bezohlednou.
zjevně chorobnou nedůvěřivostí, až náhoda přinese
šťastný obrat. Připadl na myšlenku vyslýchati
i svého mladého synka, »dítě, jež nedovede lháti«
jehož vychování až dosud měl na starostí podezřelý
švakr a filosof Dion. V pěkné rezmluvě s nezkaže-
ným děckem nabývá Dionisios kýžené listotv. Jak
Ala
Dionysius
Damonův
Dionysiův
Palemon
Syrakusy
Diona
Dion
23
article
fonografem ozývá se z nitra mladé duše vše, co
jasného a krásného do ní bylo vštípeno dobrým
učitelem. Dion není zrádcem. Všecko byl klam
mam podrážděných smyslů. Rodina je nevinna,
přátelé jsou věrni, třeba jim důvěřovati, neboť be
důvěry není živola. Ba i propušlěný Damon osvědču
se vděčným, a svrchovaně hodným života, který mu
byl darován. Radostným smírem v rodině i přízni-
vými zprávami z vnějšího společenského života
končí hra.
Hra trpí nedostatkem pohybu Od velké zahajo
vací scény, v níž shrnuta je všecka akce kusu, ni
se už neodehrává na jevišti, než výslech, trapné pá-
trání a vyšetřování. Mezi tím leda výbuchy tyranov
vzteku nebo šlehy ironického jeho temperameniu ž
pečují o vystřídání tónu. Všecky jednající osoy
jako praví synové doby a svého okolí, jsou filoso
fové a umělci slova, mistři slovního šermu, vlipných
reflexí a obratů. Dialog blyskotá všemi hranami auto-
rova sršivého espritu. Má svůj zvláštní, známý již
z dřívějších her autorových ráz jakési moderně kon-
versační antiky, kterou si básník pro své divadeln
potřeby upravil a již suverénně ovládá. Ale stěží za-
pudíte pocit únavy, který během večera znenáhla.
ale neodolatelně se vám vkrádá do duše. Nedostatek
děje je příliš citelný.
Na konec i pochybnost se hlásí
Otázka principů zůstala nedotknuta. Sbor spi
klenců, jichž soudruhem a přitelem býval Damonn
musí na konec spokojiti se tyranovou »milostí« jako
skutečný zločinec, mravně nízký. A smíření v rodině
Dionisově? Bude-li trvalé? Nepropukne- li chorobná
prchlivost v nejbližším případě znovu? Přesvědčení
o bezpodstatnosti nedůvěry je založeno na závěru
čistě logickém. Dovede-li logický závěr čeliti podráž
děným nervům a chorobné lantasii?
Damon
Dion
24
article
Úlohy hry, pokud trpnost povah připoušlí, jsou
už tím vděčny, že se všecky pěkně říkají. V tituln
roli má pan Setfert příležitost vyvětrati na prknech
jeden ze svých četných krasohybných majeslátů. Něce
Alexandra, Juliána a něco i Karla, Olce vlasti
Ve scénách hněvu a sebetrýznivého podezírání viděl
bychom tyrana, možno-li, raději více do sebe obrá-
ceným, ve svých i cizích útrobách hlodavě pytvají
cím, než na venek tolik soptícím a hlučícím, že
místy ani nerozumíme, co mluví. Role je velká.
Dionysios téměř s jeviště neodchází. Také pan Řada
snažil se co nejlépe se vyrovnati se svým Damonem,
který po skutku v zahajovací scéně v úplnou trpnos
upadá. Nutně přec se musil rozejíti se soudruhy
spiklenci, a jak se proto stává sentimentálním ! C
možná korrektně ujali se svých přátel filosofů pá
nové Matějovský a Vávra. Dámy Laudová, Grégrová
a Hilbertová vyřídily si způsobně každá svoji jedi
nou scěnu, kterou ku rozvojí hry přispěti je vázána.
Režie dala si velmi záležeti na dvou antických
interiérkách.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes
hraje se po druhé nově nastudovaná Beethovenova
opera »Fidelio« (3. čtvrtka předpl.) s pí. Malu
rovou a p. Burianem v hlavních úlohách. V neděli
odpoledne o 3/43. hod. hráti se bude výpravná hra
»Cesta kolem světa«, večer mimo předplacen
Wagnerův »Tannhäuser«. Na pondělek určeny
jsou Davisovy »Katakomby«, na Nový rok Sme-
tanova »Wibuše« jakožto slavnostní představení na
počátku nového století. V činohře počíná se studova
veselohra »Přítež« od Božehy Vikové Kunčtické
premiéra jest určena na den 8. ledna
+ Z kanceláře smichovského divadla
Jako hra mimo předplacení hraje se Feydeauov
»Dáma od Maxima«
Setfert
Alexandr
Julianus
Karel
Damon
Matějovský
Vávra
Laudová
Grégrová
Hilbertová
Beethovenův
Fidelio
Burian
Wagnerův
Tannhäuser
Davisův
Božeha Vik
národní divadlo
Sme
25
article
Hudba.
Hudba.
+ Koncert Spolku českých žurnalistů
v Praze, jenž koná se již 2. ledna veče
v Rudolíině, splní zajisté všechny naděje do
něho kladené. Prodej vstupenek jest den z
dnem živějším. Vzhledem k četným poptávkám
z Prahy i z venkova uvádíme opětně,že
úplně vyprodány jsou lože a až n
několik mist prodána též sedadl,
na tribuně a na podiu. Přízem
prodáno asi z poloviny. Poněvadž po-
sledních dnů množí se přihlášky z venkova,
upozorňujeme, že v zájmu každého, kdo chce
obdržeti místo lepší, jest, aby přihlásílse
u knihkupce p. Urbánka vedle Národníh
divadla a u houslaře p. Lantnera na Vá-
elavském náměstí v čas. — Dovídáme se, že
Kubelík odjel z Bukurešti, kdež dlel u králov
ského dvora, do Bělehradu ke dvornímu kon
certu.
Urbánek
Kubelík
Praha
Rudolíina
elavský náměstí
Bukurešť
Bělehrad
spolek český žurnalista
Národníh divadlo
26
article
+ Duchovní koncert sboru svatojakub
ského. Pamatujete se zajisté ještě na milý dojem
jejž minulé saisony způsobil mladistvý ředitel kůr
svatojakubského se svým dobře disciplinovaným sbo-
rem. Tehdy, jako úpíně nový člověk, známý jen
nejužším kroužku své skromné činnosti, ujal se pěkné
myšlénky, provésti jakousi retrospektivu posvátného
zpěvu. Pokus nad očekávání se vydařil a vzbudil na
všech stranách pochvalu. Dnes, povzbuzen prvním
úspěchem, přihlásil se p. Karel Douša po druhé, aby
pokračoval na dráze šťastně nastoupené. Obmezil s
na ukázky skladatelů tentokráte jen dvou, a to obou
největších hudebních duchů XVI. století, Orlanda
Douša
Orlando
27
article
Lassa a Palestriny. První k nejvyšší dokonalosti do
vršil a zároveň uzavírá školu nizozemskou, druhý
jest hlavním představitelem školy římské a největším
skladatelem církve katolické vůbec. Oba, jakkoli
celku svého plodného díla vykazují dosti znaků od
lišných, mají na druhé straně hojné podoby: jsoutě
oba pěstitelé polyfonního slohu v nejvyšším jeho
rozkvětu a zralosti, Palestrina pak v první dobe
svého tvoření podléhá přímo vlivu nizozgmskému,
nežli »Improperiemi« dopracoval se svého vlastního
slohu, kdežto Lassus opětně, třeba na vrcholu svého
rozvoje, nemohl se přece úplně vyhnouti vlivu chrá-
mové reformy Palestrinou zahájené. Tak jeví se ob
veleduchové značně sobě spřízněni, zvláště nám sy
nům pozdní doby, jimž odlišný detail práce již unik
a melodická neosobnost té hudby jen společný po
všechný ráz fysiognomie jejich sesiluje. Dodáme-li
že z obou skladatelů vybrány skladby jediného
druhu, motetta, bude jasno, proč pořad nevyvaroval
se jisté jednotvárnosti. Avšak tato bohatě byla vyvá-
žena ušlechtilostí, jíž skladby obou mistrů dýší
hloubkou v pravdě posválných jejich vznětů. Orland
di Lasso zastoupen byl čtyřhlasými sbory »Jubilate
Deo«, »Tibi laus«, pětihlasým »Quem vidistis«, šesti
hlagým »In monte Oliveti« a osmihlasým »Tul sun
coeli«. Giovanni Pierluigi de Palestrina člyřhlasým
sbory »Dies sanetificatus«, »Loquebantur varii
linguise, pětihlasým »Exultate. Deo«, šestihlasým
Lasso
Palestrina
Dies sanetificatus
Palestrina
Tula
Jubilate Deo
28
article
»Hace dies« a dvanáctihlasým »Salve Regina«. V
všech těch zpěvech možno obdivovati se kontra
punktickému umění, neobyčejné obratnosti, ba smě
losti při vedení hlasů, rozmanitosti jejich kombinací
Ale jsou tu také skladby, které vedle své umělé práce
uchvatí vás ještě podnes neodolatelnou mocí své ná
lady. Tak působí z Rolanda de Lattrea largo »Tib
laus«, zvláště však »In monte Oliveti« dojmem vroue
zbožnosti, odevzdanosti, klidu a veleby. Z Palestriny
pak jásavé motetto »Exultate Deo«, ale předevšín
»Salve Regina« se svým mohutným, všechny u
čtyřhlasé sbory spojujícím posledním oddilem ne-
minuly se s velkolepým účinem, jehož dociliti
zamýšlejí. Obtížným zvláště v intonaci sborům
cappella dostalo se zpěváky kůru svatojakubského
pečlivého provedení; bylo sice pozorovati v průběhu
některých skladeb tu a tam malé sklesnutí, takév
dynamických odstínech bylí bychom si přáli větši
rozmanilosti, nieméně celek působivě se representoval
díky klidnému a přece pro věc nadšenému řízeníp
Douše. Mladý dirigent zajisté neustane ve své zají
mavé činnosti a překvapí nás u vhodné příležitost
dalšími ukázkami krásného starého zpěvu. —q.
+ Dvacátý hudební večer Umělecké
besedy zamlouval se i pěkně sestaveným pořadem
i působivým jeho provedením. O Vendlerově cellové
sonatě i její reprodukci prof. Burianem a Hoí
meistrem referováno u přílezitosti prvního jejího ne
dávného provedení v komorním spolku. Rovněž již
dříve oceněny i obsažné a půvabné cellové skladby.
když hrál je — stejně virtuosně a výrazně jako
tentokráte — prof. Burian v »Klubu Mladých«. Slečna
Lattreo
Vendlerův
Burian
profesor
Salve Regina
Palestrina
TIBA
Exultate Deo
29
article
Irma Löwyova vollla velmi štastně účinná svá čísla
Irma Löwyova vollla velmi štastně účinná svá čísla
skladby Dvořákovy. Kaanovy. Chopinovy ve dle
Schumannových zajímavých variací »Abegge: pro-
vedení jevilo pak patrné pilné studium přísné školy
Kaanovy: i veliký tón, i markantní rhytmika i bra-
vura přednesu nedaly zapřít slečně jejího mistra
Slečnu Mášu Hurychovu známe od loňska jako
šťastnou interpretku písní. Má pro genre ten vedle
pěkného materiálu to nejnezbytnější: je patrně velmi
hudební a má cit a duši. To dokázala tentokráte
opětně.
Löwyův
Dvořákův
Kaanův
Chopinův
Schumannův
Máša Hurychův
Kaanův
30
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Ještě dozvuk prosincových bouří.
(Zločin krádeže.)
Po ukončení povědomých prosincových bouř
v Praze a v předměstích v roce 1897 nastalo poli-
cejním zřízencům muoho práce pátráním po účastní-
cích drancování židovských obchodů Mnohé osoby by
byli nevypátrali, kdyby jim bylo udavačství nenapo-
máhalo. Ještě teď, po třech letech, objevil se takový
udavač. Obuvnický pomocník Jindřich Richler ozná-
mil policejnímu úřadu, že v době bouří zaměstnán
byl u obuvníka Františka Khola na Žižkově. Tehdy
šel se zástupem demonstrantů Riegrovou ulicí n
Žižkově, kde právě pleněn byl krám Artura Graba.
Učeň zvedl několik balíčkův a odnesl, je do bytu
svého mistra. Příliš znamenité věci to nebyly, nebot
nyní cena jejich určena obnosem 25 K. Po udání
Richtra vykonána domovní prohlídka u manželů
Kholových a při té — některé věci ještě nalezeny,
zejmena razítko z krámu Grabova. Pomsta někdejšího
Kholova učně se zdařila. Manželé Kholovi, ač tvrdili.
že od Richtra ničeho nepřijali a že věci patrně
v bytě jejich zastrčil, aby se jim pomstil, přece byli
obžalováni ze zločinu účastenství na krádeži a včera
pohnáni před čtyřčlenný senát trestního soudu.
S nimi zároveň byl obžalován i udavač Jindřich
Richter a sice pro zločin krádeže. Ličení skončilo
odsouzením všech tří, udavače i jeho obětí. Udava
odpyká své pozdní pokání v žaláři dvouměsíč-
ním, manželé Kholovi pak odsouzeni byli do žaláře
na šest neděl.
Richler
Khol
Grab
Richter
Kholův
Grabův
Praha
Žižkov
Riegrův ulice můj Žižkov
31
article
U okresního soudu pro přestupky.
Nájemník a domovník. Dne 28. října
o 11. hodině noční zazvonil obchodník pan
Ludvík Fischer u domu čís. 7 v Jámě, kde bydli.
a jelikož domovníkovo obydlí jest ihned u vrat
měl naději, že v malé chvíli se octne v teplém objetí
peřin. Chvíli čekal, ale vrata se neotvírala a neote-
vřela se ani po delším zvonění. Teď toho měl ná-
jemník dost. V hlavě se mu mihly dva nedávné vý-
stupy, které měl při otvírání s domovníkem Frant
Lejnarem a to prudké a vznětlivé jeho povaze stačilo
k domněnce, že mu to domovník dělá schválně.
Ulevil si několika nadávkami a když po novém za-
zvonění se začala vrata otvíratí, vrazil do nich
držadlem od hole začal domovníka bušiti do hlavy.
Temné rány dopadající hole, cinkot skla z rozbité
svítilny a úpěnlivý křik napadeného domovníka při-
vábil před dům několik chodcův, u nichž také zlý-
raný domovník hledal ochrany. Podívání na něho
bylo hrůzné. Z několika ran na hlavě a na rukou,
které sáhaly až na okostici, řinulo se mu po obličeji
a po šatech tolik krve, že v pravdě vyhližel tak.
jako by byl polit krví. Za chvíli přišla hlídka a t
dovedla zraněného na ochrannou stanici, kde se mu
dostalo první pomoci.
Fischer
Lejnar
32
article
Vylíčený případ stal se předmětem trestního
líčení u přestupkového soudu, ale soudce tajemník
z. s. p. Holbauer líčení pro přestupek zastavil
postoupil spisy státnímu zastupitelství k vyšetření.
nejedná-li se zde o zločin těžkého ublížení na těle.
Soudní lékaři prohlásili však zranění za lehka
spisy vráceny opět okresnímu soudu pro stíhání
Ludvíka Fischera pro přestupek 8 411 tr. z. Po pro-
vedeném líčení uznal soudce žalovaného vinnýma
odsoudil jej do vězení na 8 dnů, které změnil v pe-
něžitou pokutu 200 K ve prospěch chudých, mimo
to jest odsouzený povinen zaplatiti 130 K 87 h ná-
hrady an 15dení a 46 K nástupci počkusunenoní. nlrn
Žákovi. S nárokem 5 tíšlc korun jako náhradu za
bolestné a ušlý výdělek byl domovník odkázán na
pořad práva civilního.
Fischer
33
article
Věstník živnostenský a dělnický.
Věstník živnostenský a dělnický.
* Veřejná schůze obchodního pomo
nletva na Král. Vinohradech koná se v neděli
dne 30. prosince o 1/23. hod. odpol. v sále »Omfea-
v Palackého třídě. Na programu jest: I. Porušování
nedělního klidu v době předvánoční s hlediska hospo-
dářského a sociálního. II. Volba poslance do říšské
rady za V. kurii. — Do schůze dostaví se kandidát
za V. kurii p. Václav Karbus, starosta Českoslo-
vanské obchodnické besedy. České obchodní pomoc-
nictvo nechť dostaví se do schůze v plném počtu
* Přednáškový kurs pro učně, tovaryše
a mistry na Křivoklátě pořádá v neděli dne
30. prosince t. r. o 4. hod. odpol. v hostinci »u Sy-
korů« patnáctou přednášku s tímto programem
»Učební plán Fürstenberské řemesl-
nické školy křivoklátské r. 1837 a vý-
roční zkouška na této škole r. 1839«. Pro-
mluví zpravodaj pořadatelstva učitel pan Al. Buss.
Vstup volný.
* Zemeký odborný spolok dělníků čalou-
nických v Praze. Schůze výboru koná se dnes
o 8. hod. več. ve spolkových místnostech »u Bonůe.
* Představenstvo hromady pomocnické
při společenstvu bednářů v Praze koná mimo-
řádnou schůzi v neděli dne 30. prosince o 10. hod
dopol. v hostinci »u zlatého stromu« v Dlouhé třídě.
Král
Karbus
Českoslo
Al
Buss
Vinohrady
Palacký třída
Křivoklát
Praha
34
article
Ze živnostenského soudu v Praze
Ze živnostenského soudu v Praze
(Za předsednictví p. rady z. s. Proksche.)
Obchodní jednatel Jan M. žalobou domáhal s
náhrady 80 K a 25 K od obchodnika Čeňka M.
Jednatel udával, že dne 15. října vstoupil do služeb
žalovaného a dne 16. listopadu dal výpověď. Na
umluvenou mzdu ve výši 100 K za měsíc obdržel
pouze 20 K, žádal tudiž žalobou především zaplacení
doplatku mzdy v obnosu 80 K. Poněvadž pak za
účelem vymáhání dlužné mzdy zdržel se několik dna
v Praze, žádal jednatel další váhradu v obnosu 25 K.
Žalovaný namítal proti tvrzení žalobce, že definitivní
smlouva námezdní mezi nimi nebyla ujednána. Při
vyjednávání byla stanovena podmínka, že jednatel
musí složiti kauci a poněvadž ji nesložil, nevyhověl
tudíž hlavní podmínce ujednání a zaměstnavatel
mohl jej bez výpovědi propustiti. Žalobce tuto zá-
ležitost o kauci jinak však líčil a sice přísežně. Vy-
právěl, že tázal se obchodníka, zda může místo
hotových peněz složiti spořitelní aneb záloženskou
knížku. Když pak obchodník odvětil, že může přiněst
knížku jakoukoli, odjel jednatel do svého domova
u Tábora a přivezl knížku spořitelní. Tuto nechntěl
obchodník pojednou přijati, vymlouvaje se, že mezi-
tím se dověděl, že spořitelní knížky neposkytují
takovou záruku jako knížky záloženské. Soud živno-
stenský vyhověl žalobě v prvém její oddílu. Uznal
právem, že bylo mezi stranami umluveno, že j dnatel
místo kauce může složiti buď knížku záloženskou
neb spořitelní. Rozhodnou jest také ta okolnost, že
žalobce od 1. do 16. listopadu pro žalovaného ob-
chodoval a jest tedy obchodník povinen jednateli
zaplatiti mzdu v obnosu 80 K. Drohý nárok však
byl zamiluut, poněvadž nemusil se žalobce v Praze
zdržovat jen k vůli tomu, aby požadavek svůj vy-
máhal. Ža to mu byl přisouzen na útralách obnos
29 korun.
Proksch
Jan
Čeněk
Drohý
Praha
Tábor
živnostenský soud v Praga
35
article
Komploirista X. Y. pohnal před živnostenský
soud dřívější své zaměstoavatele, majitele firmy F.a
D. v Praze na zaplacení platu od 1. ledna až do
1. dubna 1901 a sice z té přičiny, poněvadž v měsíci
prosinci byl prý bez příčiny okamžitě propuštěn.
Zástupce žalované firmy namital, že komptoirista ve
vykonávání svých povinností se neosvědčil a z toho
důvodu že 30. listopadu obdržel měsíční výpověd.
Dne 1. a 2. prosince komptoirista nepřišel vůbec do
kanceláře a vymlouval se, že si byl hledati jinde
zaměstnání. Pak nepřišel opět od 5. do 11. prosince,
načež byl z místa okamžitě propuštěn. Komptoirista
tvrdil, že v těch dnech byl nemocen, že byl v ošetfo-
vání u okresního lékaře, který mu zapověděl v kan-
celáři pracovati, ale za to mu dovolil četné pro-
cházky. Komptoirista pak se častěji procházel —
Komptoirista
Praha