ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 05ec2740-712a-11dc-80a2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 56, work 5, person 58, org 15
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne zl. června 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 170.
4 article
ka ranní a odpol. list přodplácí se v Praze v alninistra ržnl. Rrt i sdrojí čonálk nat nti v et kei vo sl; a K o ze . pošionl 2re iea dvojí sienk :::ke
Praha re iea
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 20. června. (Zvláštn Vgram »Nár. Listů«.) Admirál Skrydlov znamuje, že vladivostocké loďstvo potopilo »Idzumimaru«, poskytnuvši lhůtu k vystoupení posádky; »Hitaě- naru« s vojskem, »Jodomaru« s ko- stvem a nákladem náboje, které byly torpedovány, když odepřely vzdáti e. Dále zastaven u japonského p- lřeží anglický parník »Allantan s nákladem uhlí a protože neměl v pořádku listiny, poslán do Vladi- rostoku s průvodem vojenským. — Ruští dopisovatelé podávají zprávy oruském oddílu v Koreji; japonské vojsko je na řece Jalu slabé: Japonci doufají, že úspěšnou náhodou skončí říastně válku. Ruští partisáni ope- rují na zásobovací čáře japonské. V okolí Andžou svedli bitku s pře- silon japonskou, zapálili Hamhying- Na zpětném pochodu pěchota a oby- vatelstvo korejské udeřili na Rusy u Kangu z uchystané zálohy, ale Busové odrazili nepřítele, spálivše místo. Ztráty ruské byly značné. Rychlými pochody oklamali Rusové bdělost japonské jízdy; zájezd ruský do Koreje způsobil zmatek a demo- ralisaci v japonském zadním voji. Ensové zbořili dva mosty, přerušili spojení telegrafické, zapálili skladiště zásob a zmocnili se skladu nábojů. Mandžurské obyvatelstvo stěžuje si na týrání vojskem japouskýma másilňování. Z Ljaojanu, 20. června. (Reuter. Došly sem zprávy o dalších bojích na jihu. Nedaleko Kajču zuří prý bitva. Vlak s raněnými jel tudy k severu; další budou následovati. Z Tokia, 20. června. (Reuter.) Simo- uosecké zprávy oznamují, že tam slyšeli střelbu z děl. Z toho soudí se ie vladivostocké loďstvo je zase v ko rejské úžině. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Skrydlov Rus Kango Petrohrad Vlad Korea Jal Andzat Hamhying Ljaojan Tokio Sima Reuter Zvláštn Vgram
6 article Kdo se dočká, uhlídá!
Kdo se dočká, uhlídá! Kdežto v Japonsku panuje té chvíle vše cbecně zděšení ze smělého a vítězné h zájezdu vladivostockého váleč- ného loďstva ruského ke břehům japonským a z hrozné záhuby cel řady dopravních lodí japonských, rezoucích tisíce vojákův, koňstva a zbroje z Japonska na bojiště, takže poděšený lid japon- ský se rotí a žádá bouřně buď hlavu nebo nzpáraný břich neschopného admirála Kanimury, jenž nikdy nemůže pro »mlhu neb bouři« vladivostocké loďstvo najíti: — ve Vídni za t trgán vlády Körbrovy pověstná »Neue Frei Presse« v slepé své zášti proti Rusku nadouvá těch dvé nešťastných pro Rusy zápasův n poloostrově Liaotunském — u Kinču a Va- fangou na zdrcující porážky ruské moci, váhy a síly nejen v Asii, ale i v Evropěl »Válečné štěsti tvrdošijně odvrací se o Rusů« — plesá bursovní stratég či clown ví- deňský a již vidí, jak Kuropatkin je porážkou Štakelberkovou přiveden na dobro z konceptu, jak nemůže více sledovati svůj původní plán vyhýbati se po tak dlouho rozhodné bitvě, až bude proti Japoncům v branné přesile a uzří příhodnou chvíli i polohu: nýbrž jak prý ho vítězně a soustředně postupující ganerálové ja- ponšti donutí co nevidět k bitvě hlavní, kdy a kde oni budou chtit, což ovšem u »Neue Freie Presse« znamená již předem pro Rusko tak jistou a tak zdrcující porážku, jakou bylo pro Rakousko Solferino a Sadová, pro Franci Sodan a pro Turky Plevno. »Katastrofa divi t Štakelberkových u Wafangou nezůstavuje Kuropatkinovi žádné volby více.
Kanimura Körbrův Rus Japonec Solferina Franek Sodan Plevno Japonsko Vídeň Rusko Virginie Asie Rakousko Neue Frei Presse Kuropatkin
7 article
Musí se vzdáti svého přípravného chování, musl podstoupiti rozhodnou bitvu, již mu neustále úspěchy nepřítele vnucují. A zhroucena jes naděje osvobodit Port Artur, jehož posádka nyní zcela na sebe jest odkázána vůči tubé smrtí povrhující ráznosti Japonců, kteři hradby ruské té pevnosti stále úžeji svírají. Jest to pro Rusy zoufalá vojenská sitnace, ne- nepodobná té, v jaké nalezali se před 26 léty Rusové u Plevna, jen že nyní jsou obleženi kdežto tehdáž byli oblehateli.« Rozumí se, že Port Arlur bude dle přání »Neue Freie Presse« brdiny japonskými »co nevidět« ztečen a se zemi srovnán. A tak padne za krátko tato hrdá tvrz (Zwingburg) Ruska ve východní Asii a s ní bude rozbořena ohromná ta nádržka pýchya moci ruské, z níž plynula dosavadní legenda o nezmožitelnosti ruské velmoci. Na pohled bude sice ruský medvěd zraněn jen na své tlapě, daleko, na okruhu své moci.
Artur Japonec Rus Rusko Asie Arlur Neue Frei Presse
8 article
»Avšak v pravdě nezápasí Rusko v Mand- žursku jen o čest svých zbraní, nýbrž o svůj význam v Evropě — vykládá vídeňský Rusožrout a dodává jizlivě — a bojuje ne- šťastněl« Bože německý, už jen aby bylo poraženo! To by Vídeň s Peští illuminovala. že to pod ranami dopadajícími na vojenskou a úřadní Rus v národě ruském revolučně kvasí, ba už i praská, toho neklamný důkaz vidí »Neue Freie Presse« v atentátu, jemuž padl za oběť »tyran Finska« Bobrikov. Ba i těch pověstí o proroku vyvstalém mezi Mongoly v horách Altaiských, chápe se vídeňský Rusožrout jako hladový op. vzývaje toho nově narozeného mor golského boha Airota, aby rozkotal Rusům v zádech gigantickou tu jejich sibiřskou dráhu Ano, tam na dálném Východě hraje se dne o budoucí význam Ruska v Evropě, jenž s jeho vítězstvím stoupne, s jeho porážkou klesne. Jedná se o budoucí rozdělení závaží na evropské váze mocí a »Neue Freie Presse« vidí již dnes váhu Ruska silně otřesenu, Rusko kymácející se v — těžké krisl. Nuže, na štěstí oči podlité vražednou krva vou záští, nebývají jasnovidnými, nýbrž vidí obyčejně jen co si viděti přejí. Ostatním střízlivým a obeznalým pozorova- telům nejeví se býti doposud ani vojenské po stavení Ruska na bojišti východoasijském ztra- ceným a prohraným, aniž znamenají ve vnitřních poměrech širovládné říše ruské nějakých nebe- zpečných známek zoufalé zpromrzelosti, nadtož jakýchsi revolučních záchvěvův nespokojenosti národa. Moskva není Vídní, která r. 1866 po prohrané bitvě kralohradecké poskytovala obraz nejmizernější zbabělosti a prorady zoufalé. Kde má krom onoho Helsingforského attentátu, jehož motivem byla osobní msta, »Neue Freie Presse« jediného dokladu a důkazu o tom »strašidelném blýskání« a tom »děsném dunění jakoby blízící
Rus Mongol Rusko Manda Evropa Vídeň Pešť Finsko Moskva Neue Frei Presse
9 title
NILIS
Nilis
10 article
se bouře« — »o tom podzemním revolučním praskotu« v lidu ruském? Že se »světový« (l) ten list Körbrův a bursiánův vídeňských ne- stydi balamutit své čtenáře takovými ošuňtě- lými výmysly a báchorkami pro německo-židov- ské děti. Všichni ostatní slušní zpravodajové z Ru- ska jsou plni obdivu nad vlasteneckou, pevnou a klidnou mysli národa ruského, jenž pohliží na posavadní neúspěchy svých moloďcův na bojišti zcela střízlivě jako na přirozené následky toho, že Rusko bylo válkou překvapeno a pro nesmírnou odlehlost bojiště nemohlo tam do- posud dopravit tolik svých brancův, kolik mohl po moři na blízké bojiště dopravit Japonec. Ve všech dosavadních bitkách a bitvách zápasiti bylo Rusům proti ohromné početní pře- sile nepřátel, jen před touto musil couvat nikoliv a nikde však pře udatenstvím jejich. Jakmile tedy stálým dopravováním novýeh posil na bojiště a stálým mobilisováním nových armádních sborů tato nerovnost početní bude vyrovnána, jakmile státi bude muž proti muži a ne jeden Rus proti pěti Japoneům, dojist také válečné štěstí jinak se obrátí, za to r uč posavadní důkazy hrdinnosti ru- ského vojska ve všech podstoupených bojích. — Že by Kuropatkin nezdarem oddílu Štakel- berkova, čitavším všeho všudy 20 000 mužů, ocitoval se v postavení strategieky tak zoufalém, jak »Neue Freie Presse« bájí, žádný evropský strateg posud neusoudil. Což má zaskočenu ústupní čáru na Mukden neb Charbin? O tom nikde, ani v japonských zprávách slechu. Není-li však přesilou japonskou obklíčen a za- skočen, jako byl na př. r. 1866 Benedek Pru- šáky u Hradce Králové, nebo Ludvik Napolenn r. 1870 Němci u Sedanu, pak nemusí si dát nikterak vnutit rozhodnou bitvu, kdy a kde se japonským generálům uráčí, nýbrž může se j stále vyhýbat, jak dlouho toho sám potřebu
Körbrův Japonec Rus Neue Frei Pr Ludvik Napolenn Němec Rusko Rus Mukden Charbin Hradec Králové Sedan
11 article
Obležený Port Artur ho nikterak ke sre dení rozhodně bilvy nenutká. Ten ještě nepadá naopak dle všech zpráv je téměř nedobytným troufá si po dlouhé měsíce odolat sebe krutěj šímu bombardementu ze souše jako z moře Zatím ale může dostihnouti do Žlutého met válečné loďstvo kronštatské, kler v síle 40 lodí již prý jest na cestě ke Gibral taru, zatím může energický admirál loďstva vladivostoekého připraviti japonskému loďstr ještě mnohou katastrofu, ba spojíti se s lod stvem partarturským, znovu zřízeným a znovu uvolněným. Tak se mají v pravdě věci na bojišti vý- chodoasijském. Přes všechno dosavadní neštěst Rusů ničeho není ztraceno, válka nechýlí se ještě ke svému rozhodnutí a skončení, naopak. dle přesvědčení všech Rusů teprv počíná potrvá tak dlouho, až zbraně ruské dosáhnou rozhodných vítězství, jímž zahanbeni zdrceni budou veškeří nepřátelé Ruska v Asii jako v Evropě. Pak uvidíme, jak se dovede táž » Neue Freie Presse« opět blamovat všemožným s ni žováním a zalháváním výz na m toho ruského vítězství v daleke Asii pro Evropu. S illuminace Vídně ovšem pak sejde jak po pádu — Plevna. Za to si však po tom nedá Praha zakázat radostnouil luminaci. uzná.
Artur Rus Rusko Asie Evropa Vídeň Praha Neue Frei Presse
12 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 19. června. (Dr. Zden k Schůcker o obstrukci.) V nedělní „N. Fr. Pr.“ chebský dr. Zdenko Schücker ohřívá opětně své rozumy o rozdílu mezi obstrukcí ně- meckou a českou. Bývalá německá obstrukce proti jazykovým nařízením byla dle dra. Schückra živelní výbuch rozhorlení národa proti násil- nému skutku vlády, jímž proti právu a zá- konu (!), proti zvyku a potřebě (1!) měl se upra- viti stav, znamenající pro Němce v Čechách zá- hubu (?). Německá obstrukce nesmí se tedy srovnávati s českou, která směřuje proti zrušení onoho vládního násilného skutku a proti obno- vení předešlého právního stavu a chce vynutiti skutky, pro které se nedostává netoliko práva, nýbrž ani potřebných podmínek a ještě méně skutečné potřeby (1!). Tímto svým nehorázným tvrzením, jehož pravdu dokázati dr.
doktor Zdena Schůcker Zdenko Schücker Němec Praha Francie Čechy
13 article
Schückei si opatrně ušetřil, nabyl snadného dn- kazu, že i nynější německá obstrukce na sněmě království českého jest úplně oprávněna a že my jsme povinni vyhověti všem sebe nestoudnějším požadavkům Němců, chceme-li míti opět dělný sněm. „Chce-li se — prý — pomýšleti na opětné svolání českého sněmu na podzim a má-li se pak sněm státi schopným práce, budou především zástupcové českého národa povinni káti se a po- skytnouti záruky, že, byť i zůstali nadále v oppo- sici, nebudou vídeňskému parlamentu brániti, aby splnil své ústavní úkoly a povinnosti. Jen ve Vídni, až se obnoví ústavní poměry, nikoli však v Praze na troskách říšské rady stane se možným dorozumění a může se nalézti dráha, vedoucí z labyrintu politických zmatků a klam- ných nadějí k vytouženému cíli společné práce na blaho národů tohoto státu, stejně ve svém duševním i hmotném rozvoji ohrožených svě- tovou konkurencí.“ Vše to, co dr. Schücker vykládá na dvou sloupeích „N. Fr. Pr.“, mohl pověděti několik stručnými řádky: Vzdejte se, vy Slované ra- kouští, kteří tvoříte ve státě většinu, nám ně- mecké menšině na milost a nemilost, uznejte, že jen my jsme zde páni a vy otroci, a pak bu- deme společně pracovati na blaho národů. Ani v té formě by tento diktát nepřekvapil nikoho. jakmile by si povšiml, že mluví — dr. Zdenk
doktor Schücker Slovan Zdenk Vídeň Praha Francie
14 article Sehůcker.
Sehůcker. Z Vídně, 19. června. (Vlašská uni- versita.) „N. W. Tagbl.“ sděluje se z Inš- pruku od osoby v universitní poměry dobře za- svěeené, že zřízení samostatné vlašské právni- cké fakulty v Inšpruku má býti jer z a tí m né opatření, jež pozbude platnosti, jakmile o vlaš- ské universitě rozhodne jedině k tomu povolaný činitel, totiž říšská rada, jíž vláda v té věci po- dala již návrh. Poněvadž ústavního vyřízení této otázky nelze se nadíti v nejbližší době, čin vláda dočasné opatření, jež má zameziti třenice na inšprucké universitě. Opatření ta mají se díti jen v mezích platných zákonů, t. j. má se držitelům vlašských stolic poskytnouti možnost, aby si sami spravovali své potřeby a volilisi samostatně své orgány, jako fakulta německá. Takovým způsobem odstraní se i třenice mezi professory při volbách akademických hodnostů. při povolávání nových sil, při habilitacích atd. Zatimná opatření nemají býti praejudicem příštího definitivního rozřešení této otázky. Z Vídně, 19. června. (Pense dra. Kohna.) Zdejší listy se dovídají, že papež uznal pensi ročních 50.000 K, kterou nynější olomoucký arcibiskup dr. Bauer nabízí svému předchůdci dru. Kohnovi, za dostatečnou. Tím prý jest otázka Kohnovy pense vyřízena de- finitivně, ať už sám Kohn se spokojí nebo ne. Pense mu náleží od 14. března t. r., kteréhož dne se vzdal arcibiskupství.
N W Tagbl Kohn doktor Bauer Kohnův Vídeň Inš
16 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 20. června. Rozpínavost Němců. Ve dvoraně německého spolku ve Fladelí konala se v těchto dnech schůze výboru Německo-amerického národního svazu, která přijala do něho dalších 190 německých spolků v Americe. Němci v říši jásaji, že výbojné jejich ústřední sdružení v Americe mohutní a že němectví se ve Spojených státech konečně probouzí a soustřeďuje. Mezi nově přijal ými spolky národního svazu jest 27 loží řádu Her- mannova, spolky turnerské, vysloužilecké, stre- lecké a zpěvácké, zejmena četné z Texasu. — K »německému dnu«, který uspořádán bude. dne 6. října na výstavě v St. Louisu, přihlásili se dosud zástupei 2500 německých spolků. Četné přihlášky došly již také ke germánskému sjezdu, který se koná ve dnech 16. a 17. zán rovněž v St. Louisu. Anpličané v Tibetu. Situace v Gyangce, kamž až Angličané, jak jsme se zmínili, na své tibetské výpravě dospěli, se do konce června v podstatě asi mnoho ne- změní a sice ze dvou příčin. Angličané vyčkávají tam k další cestě na Lhassu potřebných posil a laké odpovědi Dalaj Lámy, kterého vyzvali, by do 25. června vyslal do Gyangce své plnomoc- níky, by vyjednávali tam s vyslancem kalkutské vlády, plukovníkem Younghusbandem. V při- chod těchto plnomocníků ovšem ani v anglickém táboře se nevěři. Nebudou-li k vyjednávání vy- sláni, jest plukovník Younghusband odhodlán proniknouti pak rychlým a rázným postupem k Lhasse. Anglická výprava počíná si v Gyangce velice čile a provádí obhlídky v okoli ve dne i v noci.
Němec Angličan Younghusband Praha Amerika spojený stát Texas St . Louis Gyangce americký národní svaz spolek v Amerika spolek národní svaz Gyangce Heramannův
17 article
Za tmy vydávají se na ně čilí ghurkové, ve dne jízdní pěchota, sestavená z neohrožených pří- slušníků afganského horského kmene. Před ně- kolika dny doplížili se ghurkové až ke tvrzi Tibetanů, což způsobilo mezi těmito paniku. Z tvrze hřměla pak po 20 minut střelba ze všech děl a ručnic, ale v úplné tmě anglické hlídce nikterak neuškodila. Jiný oddil ghurků přepadl téže noci Tibetany, stavící ve vzdálenosti jen asi 500 kroků od anglických předních hlídek zed na příč silnice, v níž zřízeny střílny. Za zmínčné střelby z tvrze vplížila se četa Tibefanů za angli- cký tábor a svedla vodu z vodovodu, který si Angličané do něho zřídili, jiným směrom. Dru- hého dne měli Angličané tuhou práci, aby vodo- vod opět spravili. Nemálo byli ráno také překva- peni, jak mohutnou zeď v noci Tibetané proti jejich táboru vystavěli, s níž stříleli pak ne něj po celý den ze čtyř malých děl a ručnic.
Angličan
18 article
Večer téhož dne podařilo se Angličanům zajati tibetskou výpravu, jež vezla zásoby po- travin a od průvodců jejich zvěděli, že Tibeťané obsadili karolský průsmyk a vyzbrojili všechny tvrze na cestě z Gyangce do Lhassy. Zejmena silně opevněny jsou tvrze Duchung a Dongce, v němž jest hlavní zásobárna západní tibetské armády. Lhassa, jak sdělil z ní právě přibyvší za- tčený lama, jest prý však málo opevněna a k její ochraně nedějí prý se žádné zvláštní přípravy, ale, jak dodal, Tibeťané budou ji zoufale hájiti. Pro Angličany byla ovšem v nynější jejich situaci nejdůležitější zpráva zajatců, že kromě asi 1500 mužů v gyangcké pevnosti táboří ostat- ní Tibeťané za protějším klášterem, kde jich Angličané nemohou viděti. Nyní, jak se sděluje, znepokojovati je tam budou v noci ghurkovéa jízdní pěchota Afganců. Kromě neustálých pře- střelek a srážek předních hlídek, nedojde však v Tibetu do konce tohoto měsice k žádné váž- nější bitvě.
Angličan Tibeťan Duchung Dongce Afghánec Gyangce Lhassy Tibet
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Zbytek Staroslovanstva. Dleapísu prof. Szuchiewieze »H u cul s ze z y z nae Horstvo má svoji sílu setrvačnosti. Uchýlen do jeho nedostupných výšin a neproniklých hlu- bin, zachová národ snadno svoji bytost, svůj jzjk a mrav, čistý a neporušený přes bouře věků, které se valily kolem. Není ve slovanské rodině zachovalejší větve nad Huculy. Obývaji Karpaty od Černé Hory na východ až ke hra- ticím Bukoviny, mají v žilách čistou krev malo- nských „Bojků“, žili ve svých osadách po cel saletí, nedotknuti cizími vlivy. Půda jejich ne- schůdná a chudá, nelákala hrabivou dobývač- Do nedávna nemnoho bylo známo o Hucu- lech. Sem tam prolétla snad zpráva odvážného laristy obrázkovými časopisy o zajímavém ná- růdku, ale to bylo všechno. Správného, důklad- ného vylíčení scházelo. Professor Szuchiewicz. Polák, zjednal po té stránce nápravu. Pracovav po dvacet let, vydal v r. 1902 svou „Hucul- čiznu“ nákladem musea imenia Dzieduszyckich ve Lvově. Kniha (2 díly s 5 chromol. obrazya 233 illustracemi) je práce tak důkladná, že za- sluhuje uznání všeho světa slovanského. Pisatel pobádal život slovanského lidu do neskrytějších záhybů, postřehl zvláštnosti, nastínil povahu samorostlých horalů, vystihl jejich duši, obsa- ženou v písni národní, a podal národopisný obrázek poutavý a velepoučný. Co víry a bouř zmitaly slovanským světem na všech stranách, ži zde Hucul klidně a nerušeně až po dob nynější a ukázal, jak asi vypadala slovanská do- mácnost horala v dávnověkosti.
profesor Szuchiewiez Bojko Szuchiewicz Polák Lvov tice Bukovina muzeum imenia Dzieduszyckich
20 article
Ve vlasti hueulské potkáváme krásná po- jmenování vrchů, tak divně povědomá: Čern- horee, Javirnik, Magura, Bílá kobyla, Pohár, Lodová, Hostýn a j. Lid žije tu v roztroušených vesnicích, v usedlostech (osedok), od sebe vzdá- lených. Ve středu obce kostel, škola a vojistv (starostenství). Ostatní chalupy, s pastvinami dplně ohráženými zelezným plotem, „voryniem“ nos. tvoří vesnici, rozloženou na prostoru několika čtverečných mil. Také cesty jsou voryniem ohra- ženy po vší své délce. Jsou neschůdny, vy- mlety, zaneseny kamením, balvany i drvy, komu- nikace na mnohých místech nebezpečná! Ale Hucul má věrného společníka na svém koníku, spolehlivém a vytrvalém. Zná pána svého po hlase, je přítulný, přibíhá na zavolání, nosí ho- spodáře neb hospodyni (ženy jezdí obkročmo jako muží), odnáší náklady na trh a nakoupené potřeby zpět do chalupy. Hucul má co prodávat! Ponechav si, co potřebuje, zcízuje ještě vlnu, kozí i beránčí kůže, bednářské výrobky, uměle robené dřevěně nádobí a náčiní, stáda, brymzu, sukno, vlněné přikrývky a j. Místo pro své obydlí vybírá Hucul na svahu ke straně polední. Při volbě jest velmi opatrný.
Lido Magura Hostýn
21 article
Stavbu vede tesař, položí čtyři kameny (pidližky = podložky) do čtyř úhlů, na ně zaváže zá- kladní kládu (podvalinu). Při práci dává dobrý pozor, je-li místo šťastné či nešťastné. Dobrým znamením je, když kůň zařehce, kráva zabučí, ovce zamečí; zlým zase, zakráče-li vrána, za- mečí koza, nebo zaštěká pes. Pak přetne tesař peníz na 4 díly a do každého rohu dává po kousku. Na úhly klade chléb se solí, kousek su- rové vlny bílé a černé a polévá je svěcenou vodou. Se zavázáním podvaliny musí býti hotov dopoledne. Odpoledne již na místě dává hospo- dář malé občerstvení. Uvnitř až do zakončení stavby nepřetržitě musí hořeti vátra (posvátný oheň). Jako chalupu i kostel (dim božij) staví ze dřeva. Pravidlem bývá vyhnati stavbu tak vy- soko, co obnáší délka. Je rozdělen na 4 díly u vchodu „babinec“, střed, po stranách „pri- tvory“ a v čele „vivtar“ s oltářem, vždy k vý- chodu obráceným. Hucul je velice nábožnýa bohabojný. Jak ráno vstane, žehná se třikrát křížem a modlí: „Děkuji Ti, pane Bože, že's mi dopřál přenocovati. Popřej, pane Bože, stráviti ve zdraví den všemu, ludovi pravoslavnému“ mně!“ Pak teprve odříkává otčenáše. Když ukládá se ke spánku, znovu děkuje Bohu za přečkání dne a opět otčenáše. Vycházeje z obydlí, třikrát se křižuje na prahu a prosí za ochranu Boha zvláštní modlitbou. Modlí se před jídlem i po jídle, děkuje zemi slovy, jež po- cházejí jistě z pohanských dob: „Děkuji Ti.
Bož
22 article
Bože, za dar svatý, i tobě, zemi svatá, matko naše, za úrodu, jíž jsi nás nasytila. Pro- síme Boha i tebe, abys byla nám milostivoua nasytila nás i nadále. Děkujeme pánu Bohu i tobě za to, že zachováváš bydlo křesťanské i naše. Prosíme Boha i zem svatou, aby pán Bůh ochránil bydlo křesťanské i naše od dravé zvěře, od zlé víry, od všeho zlého i od úrazu těžkého atd. U křížů a kapliček po cestách, snímá Hucul z daleka klobouk a modli se. Po cestě, kde na delší vzdálenost není pramene, staví Huculové koněvky s vodou pro pocestně za odpuštění hřichů. Kdo se napije, zvolá „Prosty bih“, aby Bůh odpustil hřichy tomu, kdo vodu na cestu přinesl. Také se za jeho blaho pomodli. Ve světnici mají „svatý kout“, plný obrázků sva- tých. Pod nimi visí kukuřičné klasy s dlouhými vousy, po dvou svázané, jimž říkají „didy“ = dědky, zbytek bohů pohanských. Pradávná víra předků zanechala v životě huculském hluboké stopy. Tak „Bohorodička“ a „Přenejsvětější Panna“ jsou Huculovi dvě představy úplně roz- dílně. Věří doposud v bohy dobré i zlé, žijící mezi lidem, věři v čáry, v „mamuny“, kteří vábí a svádějí lidi, hlavně ženské, v „niavky“, jež mohou člověka uspat a vyssáti ho tak, že smyslů pozbývá, v „lisici“, duchy lesa i „hradivnýky“, zažehnávače hromobití. Huculové u těchto čaro- dějů dary se zakupují, aby odvrátili zlo, hrnoucí se s hůry. Přes to-li „potluče“, vymlouvá se čaroděj, že to naschvál „bůh z vedlejší vsi“ mu nastrojil a sousedé, hubujíce na nepřátelského boha, uvěří.
bůh Prost Přenejsvětý panna
23 article
Však dovedou mezi sebou i svobodomyslně třeba o nejvyšší mocnosti porozprávěti. Na p rozmluva dvou horalů ; „Ival“ „A hov!“ „Kdo bude bohem, až nynější zemře? „lhi, jakýs divný. Toť si můžeš pomysli že ani mne ani tebe nevyvolí, ale nastolí zas svoji jakous šarapatkul“ V neděli a ve svátek sjíždí se všeckodo kostela. Z daleka viděti jezdce v husím pochodu Táhnou přes sedla horská k „dimu božímu“ Pod parkánem kolem cerkvi uvážou koně, pře- strojují se do svátečního úboru. Čeladž (zen- ské) zajdou do blízké chaty, kde šat vyměňují. Vezmou zánovní krbce (postoly), přičesávají se, upravují ozdoby na prsou, převážou hlavy či- stým, bílým šátkem (peremitka) a jdou přímo do svatyně na své místo. Pokleknou a odříkávaji modlitby, osobité, huculské. Po modlitbě teprve zdraví se navzájem, bližší známí se celují. Po- božnost má spíše ráz společenského styku, než výkonu náboženského. Starší usednou i na stup- ně oltáře a klidně rozmlouvají o svých záležito- stech. Při mši ovšem zavládne klid. Po pobož- nosti shromažďují se před kostelem a zde z úst „vojta“ poslouchají různá sdělení. Týkají se zvláště „juhasů“, kteří stavěti se mají „do vojny“, k stání soudnímu a p. Pak shromažďují se v krčmě, pijí vodku nebo pivo, hovoří, kouří a baví se po svém. Nezřídka se stává, Hucul se rozvášní, padnou urážlivá slova, i pěsť, a hor- ská idyla mění se v truchlohru, s dohrou před soudem. Hucul snadno dá se strhnouti proudem vášně, maje na dně duše s mnohými krásnými vlastnostmi zasetu též jednu nepěknou — slo- vanskou vzájemnou nevraživost! Pohání rád je- den druhého před soudcovskou stolici, z roz- sudků se odvolávají, ovšem k nemalé škodě zvláště svých kapes.
24 article
Huculové jsou pěkně urostlí, silní, roz- hodní, svobodní v činu i v držení těla a po- hybech. Tvář je oválná, vlas bohatý, máslem vždy namaštěný. Dívky jsou středního vzrůstu, nezvykle hezké, vlasů světlých, očí tmavých. Huculové jsou vrozená pýcha, nesmírně dbají na zevnějšek. Oblékají vesměs krásný, bohatý kroj národní, velmi milují ozdoby z drahého kovu neb mosazi, korále, lesklé cetky, peníze, za- věšené po hrdle, křížky v řadách atd. Kroj sestává z kalhot, všedních z hrubého plátna (porkenyci), a svátečních soukenných, obyčejně barvy tmavočervené (krašanyci). Košile obléká se přes kalhoty a přepásá širokým, bohatě ozdo- beným pasem. Na košili navlíkne se keptar, krátký kožíšek bez rukávů, ozdobený velmi krásně a bohatě řezanými ornamenty z kůže ba- revné i výšivkami. Od pravého ramene k levému pověsí se „dziobnia“, torba vlněná neb z kůže červené. Dziobnia je nejbohatší okrasou kroje. Ženy ji poštvají zlatým neb alespoň stříbrným šňůrováním, kožené bývají hojně kovovými ozdo- bami vyšperkovány. Torbu nosí Hucul stále na těle jako nerozlučnou čásť úboru.*) Přes kapeluš obléká se delší „serdak“ ze sukna temně čer- veného neb bělavého, šňůrovaný tak zvaným „jerovanie“, a přes ten v zimě těžký kožich, také bohatě krášlený. Hlavu pokrývá klobouk (kre- sania), krbce, hucul. „postoly“, nosí z kůže čer- vené neb hnědé, na konci špičaté (zaklebúčené). Ženský kroj je podobný mužskému. Místo kalhot sukně, nepříliš dlouhá, ostatně keptar, serdak, kožich jako u mužských. U keptaru někdy ru- kávy, krásně vyšívané.
25 article
Pánem rodiny je muž. Žena musí ho bez- podmínečně poslouchati a vzdávati mu náležitou česť. „Pas svoje!“ odbývá si Hucul, míchá-li se tuze do jeho záležitostí. Styk rodinný je srdečný, nežný. Lubčiku, brátčiku, duško lubá, serce, Mariječko, duško, slyšet volati jednoho na dru- hého. Hucul je nesmírně pohostinný. Vítá rád hosty, předkládá, co nejlepšího má, i nezná- mému a cizinci. Když turista, donucen nepoho- dou, hledá u něho přístřeší a za podané chce zaplatiti, urazí se Hucul. Peněz nepotřebuje. Po- hostinství je zde starodávný mrav, za mléko vůbec peněz bráti se zakazuje, poněvadž by prý hospodářství hynulo. Hory do května bývají pokryty sněhem. Pak přichází radostně očekávaná vesna! Sněhy sle- zou, na svazích tráva bujně se zazelená. Tou dobou probouzí se zvláštní život! Kol 20. května táhne se na „hala“ neb „polonie“ (salaše). kde zhublá stáda přes léto se vypasou. Huculské usedlosti oživnou, juhasy vytrubují na rohy a trembity, střílejí, ovce radostně mečí, psi štěkají, všude se prozpěvuje. Děvčata polévají ovčáky vodou, aby ovce hodně mléka dávaly. Vlastník *) Co to bylo za „mošnu“, již prý se střevíci vzal Přemysl od pluhu na Vyšehrad?
Přemysl Vyšehrad