1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne zl. června 1904.
Praha
4
article
ka ranní a odpol. list
přodplácí se
v Praze v alninistra
ržnl.
Rrt i
sdrojí čonálk
nat nti v et
kei
vo sl; a K o
ze . pošionl
2re iea
dvojí sienk
:::ke
Praha
re iea
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 20. června. (Zvláštn
Vgram »Nár. Listů«.) Admirál Skrydlov
znamuje, že vladivostocké loďstvo
potopilo »Idzumimaru«, poskytnuvši
lhůtu k vystoupení posádky; »Hitaě-
naru« s vojskem, »Jodomaru« s ko-
stvem a nákladem náboje, které
byly torpedovány, když odepřely vzdáti
e. Dále zastaven u japonského p-
lřeží anglický parník »Allantan
s nákladem uhlí a protože neměl
v pořádku listiny, poslán do Vladi-
rostoku s průvodem vojenským. —
Ruští dopisovatelé podávají zprávy
oruském oddílu v Koreji; japonské
vojsko je na řece Jalu slabé: Japonci
doufají, že úspěšnou náhodou skončí
říastně válku. Ruští partisáni ope-
rují na zásobovací čáře japonské.
V okolí Andžou svedli bitku s pře-
silon japonskou, zapálili Hamhying-
Na zpětném pochodu pěchota a oby-
vatelstvo korejské udeřili na Rusy
u Kangu z uchystané zálohy, ale
Busové odrazili nepřítele, spálivše
místo. Ztráty ruské byly značné.
Rychlými pochody oklamali Rusové
bdělost japonské jízdy; zájezd ruský
do Koreje způsobil zmatek a demo-
ralisaci v japonském zadním voji.
Ensové zbořili dva mosty, přerušili
spojení telegrafické, zapálili skladiště
zásob a zmocnili se skladu nábojů.
Mandžurské obyvatelstvo stěžuje
si na týrání vojskem japouskýma
másilňování.
Z Ljaojanu, 20. června. (Reuter.
Došly sem zprávy o dalších bojích
na jihu. Nedaleko Kajču zuří prý
bitva. Vlak s raněnými jel tudy
k severu; další budou následovati.
Z Tokia, 20. června. (Reuter.) Simo-
uosecké zprávy oznamují, že tam
slyšeli střelbu z děl. Z toho soudí se
ie vladivostocké loďstvo je zase v ko
rejské úžině.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Skrydlov
Rus
Kango
Petrohrad
Vlad
Korea
Jal
Andzat
Hamhying
Ljaojan
Tokio
Sima
Reuter
Zvláštn Vgram
6
article
Kdo se dočká, uhlídá!
Kdo se dočká, uhlídá!
Kdežto v Japonsku panuje té chvíle vše
cbecně zděšení ze smělého a vítězné h
zájezdu vladivostockého váleč-
ného loďstva ruského ke břehům
japonským a z hrozné záhuby cel
řady dopravních lodí japonských,
rezoucích tisíce vojákův, koňstva a zbroje
z Japonska na bojiště, takže poděšený lid japon-
ský se rotí a žádá bouřně buď hlavu nebo
nzpáraný břich neschopného admirála Kanimury,
jenž nikdy nemůže pro »mlhu neb bouři«
vladivostocké loďstvo najíti: — ve Vídni za t
trgán vlády Körbrovy pověstná »Neue Frei
Presse« v slepé své zášti proti Rusku nadouvá
těch dvé nešťastných pro Rusy zápasův n
poloostrově Liaotunském — u Kinču a Va-
fangou na zdrcující porážky ruské moci, váhy
a síly nejen v Asii, ale i v Evropěl
»Válečné štěsti tvrdošijně odvrací se o
Rusů« — plesá bursovní stratég či clown ví-
deňský a již vidí, jak Kuropatkin je porážkou
Štakelberkovou přiveden na dobro z konceptu,
jak nemůže více sledovati svůj původní plán
vyhýbati se po tak dlouho rozhodné bitvě, až
bude proti Japoncům v branné přesile a uzří
příhodnou chvíli i polohu: nýbrž jak prý ho
vítězně a soustředně postupující ganerálové ja-
ponšti donutí co nevidět k bitvě hlavní, kdy
a kde oni budou chtit, což ovšem u »Neue
Freie Presse« znamená již předem pro Rusko
tak jistou a tak zdrcující porážku, jakou bylo
pro Rakousko Solferino a Sadová, pro Franci
Sodan a pro Turky Plevno. »Katastrofa divi t
Štakelberkových u Wafangou nezůstavuje
Kuropatkinovi žádné volby více.
Kanimura
Körbrův
Rus
Japonec
Solferina
Franek Sodan
Plevno
Japonsko
Vídeň
Rusko
Virginie
Asie
Rakousko
Neue Frei Presse
Kuropatkin
7
article
Musí se vzdáti svého přípravného chování, musl
podstoupiti rozhodnou bitvu, již mu neustále
úspěchy nepřítele vnucují. A zhroucena jes
naděje osvobodit Port Artur, jehož posádka
nyní zcela na sebe jest odkázána vůči tubé
smrtí povrhující ráznosti Japonců, kteři hradby
ruské té pevnosti stále úžeji svírají. Jest to pro
Rusy zoufalá vojenská sitnace, ne-
nepodobná té, v jaké nalezali se před 26 léty
Rusové u Plevna, jen že nyní jsou obleženi
kdežto tehdáž byli oblehateli.« Rozumí se, že
Port Arlur bude dle přání »Neue Freie Presse«
brdiny japonskými »co nevidět« ztečen a se
zemi srovnán. A tak padne za krátko tato hrdá
tvrz (Zwingburg) Ruska ve východní Asii a s ní
bude rozbořena ohromná ta nádržka pýchya
moci ruské, z níž plynula dosavadní legenda
o nezmožitelnosti ruské velmoci. Na
pohled bude sice ruský medvěd zraněn jen na
své tlapě, daleko, na okruhu své moci.
Artur
Japonec
Rus
Rusko
Asie
Arlur
Neue Frei Presse
8
article
»Avšak v pravdě nezápasí Rusko v Mand-
žursku jen o čest svých zbraní, nýbrž o svůj
význam v Evropě — vykládá vídeňský
Rusožrout a dodává jizlivě — a bojuje ne-
šťastněl« Bože německý, už jen aby bylo
poraženo! To by Vídeň s Peští illuminovala. že
to pod ranami dopadajícími na vojenskou a úřadní
Rus v národě ruském revolučně kvasí, ba už
i praská, toho neklamný důkaz vidí »Neue Freie
Presse« v atentátu, jemuž padl za oběť »tyran
Finska« Bobrikov. Ba i těch pověstí o proroku
vyvstalém mezi Mongoly v horách Altaiských,
chápe se vídeňský Rusožrout jako hladový op.
vzývaje toho nově narozeného mor golského boha
Airota, aby rozkotal Rusům v zádech gigantickou
tu jejich sibiřskou dráhu
Ano, tam na dálném Východě hraje se dne
o budoucí význam Ruska v Evropě, jenž s jeho
vítězstvím stoupne, s jeho porážkou klesne. Jedná
se o budoucí rozdělení závaží na evropské váze
mocí a »Neue Freie Presse« vidí již dnes váhu
Ruska silně otřesenu, Rusko kymácející se v —
těžké krisl.
Nuže, na štěstí oči podlité vražednou krva
vou záští, nebývají jasnovidnými, nýbrž vidí
obyčejně jen co si viděti přejí.
Ostatním střízlivým a obeznalým pozorova-
telům nejeví se býti doposud ani vojenské po
stavení Ruska na bojišti východoasijském ztra-
ceným a prohraným, aniž znamenají ve vnitřních
poměrech širovládné říše ruské nějakých nebe-
zpečných známek zoufalé zpromrzelosti, nadtož
jakýchsi revolučních záchvěvův nespokojenosti
národa. Moskva není Vídní, která r. 1866 po
prohrané bitvě kralohradecké poskytovala obraz
nejmizernější zbabělosti a prorady zoufalé. Kde
má krom onoho Helsingforského attentátu, jehož
motivem byla osobní msta, »Neue Freie Presse«
jediného dokladu a důkazu o tom »strašidelném
blýskání« a tom »děsném dunění jakoby blízící
Rus
Mongol
Rusko
Manda
Evropa
Vídeň
Pešť
Finsko
Moskva
Neue Frei Presse
10
article
se bouře« — »o tom podzemním revolučním
praskotu« v lidu ruském? Že se »světový« (l)
ten list Körbrův a bursiánův vídeňských ne-
stydi balamutit své čtenáře takovými ošuňtě-
lými výmysly a báchorkami pro německo-židov-
ské děti.
Všichni ostatní slušní zpravodajové z Ru-
ska jsou plni obdivu nad vlasteneckou, pevnou
a klidnou mysli národa ruského, jenž pohliží
na posavadní neúspěchy svých moloďcův na
bojišti zcela střízlivě jako na přirozené následky
toho, že Rusko bylo válkou překvapeno a pro
nesmírnou odlehlost bojiště nemohlo tam do-
posud dopravit tolik svých brancův, kolik mohl
po moři na blízké bojiště dopravit Japonec. Ve
všech dosavadních bitkách a bitvách zápasiti
bylo Rusům proti ohromné početní pře-
sile nepřátel, jen před touto musil
couvat nikoliv a nikde však pře
udatenstvím jejich.
Jakmile tedy stálým dopravováním novýeh
posil na bojiště a stálým mobilisováním nových
armádních sborů tato nerovnost početní bude
vyrovnána, jakmile státi bude muž proti muži
a ne jeden Rus proti pěti Japoneům, dojist
také válečné štěstí jinak se obrátí, za to r uč
posavadní důkazy hrdinnosti ru-
ského vojska ve všech podstoupených
bojích. —
Že by Kuropatkin nezdarem oddílu Štakel-
berkova, čitavším všeho všudy 20 000 mužů,
ocitoval se v postavení strategieky tak zoufalém,
jak »Neue Freie Presse« bájí, žádný evropský
strateg posud neusoudil. Což má zaskočenu
ústupní čáru na Mukden neb Charbin? O tom
nikde, ani v japonských zprávách slechu.
Není-li však přesilou japonskou obklíčen a za-
skočen, jako byl na př. r. 1866 Benedek Pru-
šáky u Hradce Králové, nebo Ludvik Napolenn
r. 1870 Němci u Sedanu, pak nemusí si dát
nikterak vnutit rozhodnou bitvu, kdy a kde se
japonským generálům uráčí, nýbrž může se j
stále vyhýbat, jak dlouho toho sám potřebu
Körbrův
Japonec
Rus
Neue Frei
Pr
Ludvik Napolenn
Němec
Rusko
Rus
Mukden
Charbin
Hradec Králové
Sedan
11
article
Obležený Port Artur ho nikterak ke sre
dení rozhodně bilvy nenutká. Ten ještě nepadá
naopak dle všech zpráv je téměř nedobytným
troufá si po dlouhé měsíce odolat sebe krutěj
šímu bombardementu ze souše jako z moře
Zatím ale může dostihnouti do Žlutého met
válečné loďstvo kronštatské, kler
v síle 40 lodí již prý jest na cestě ke Gibral
taru, zatím může energický admirál loďstva
vladivostoekého připraviti japonskému loďstr
ještě mnohou katastrofu, ba spojíti se s lod
stvem partarturským, znovu zřízeným a znovu
uvolněným.
Tak se mají v pravdě věci na bojišti vý-
chodoasijském. Přes všechno dosavadní neštěst
Rusů ničeho není ztraceno, válka nechýlí se
ještě ke svému rozhodnutí a skončení, naopak.
dle přesvědčení všech Rusů teprv počíná
potrvá tak dlouho, až zbraně ruské dosáhnou
rozhodných vítězství, jímž zahanbeni
zdrceni budou veškeří nepřátelé Ruska
v Asii jako v Evropě.
Pak uvidíme, jak se dovede táž » Neue
Freie Presse« opět blamovat všemožným s ni
žováním a zalháváním výz na m
toho ruského vítězství v daleke
Asii pro Evropu.
S illuminace Vídně ovšem pak sejde jak
po pádu — Plevna. Za to si však po tom
nedá Praha zakázat radostnouil
luminaci.
uzná.
Artur
Rus
Rusko
Asie
Evropa
Vídeň
Praha
Neue Frei Presse
12
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 19. června. (Dr. Zden k
Schůcker o obstrukci.) V nedělní „N.
Fr. Pr.“ chebský dr. Zdenko Schücker ohřívá
opětně své rozumy o rozdílu mezi obstrukcí ně-
meckou a českou. Bývalá německá obstrukce
proti jazykovým nařízením byla dle dra. Schückra
živelní výbuch rozhorlení národa proti násil-
nému skutku vlády, jímž proti právu a zá-
konu (!), proti zvyku a potřebě (1!) měl se upra-
viti stav, znamenající pro Němce v Čechách zá-
hubu (?). Německá obstrukce nesmí se tedy
srovnávati s českou, která směřuje proti zrušení
onoho vládního násilného skutku a proti obno-
vení předešlého právního stavu a chce vynutiti
skutky, pro které se nedostává netoliko práva,
nýbrž ani potřebných podmínek a ještě méně
skutečné potřeby (1!). Tímto svým nehorázným
tvrzením, jehož pravdu dokázati dr.
doktor
Zdena
Schůcker
Zdenko Schücker
Němec
Praha
Francie
Čechy
13
article
Schückei si opatrně ušetřil, nabyl snadného dn-
kazu, že i nynější německá obstrukce na sněmě
království českého jest úplně oprávněna a že my
jsme povinni vyhověti všem sebe nestoudnějším
požadavkům Němců, chceme-li míti opět dělný
sněm. „Chce-li se — prý — pomýšleti na opětné
svolání českého sněmu na podzim a má-li se pak
sněm státi schopným práce, budou především
zástupcové českého národa povinni káti se a po-
skytnouti záruky, že, byť i zůstali nadále v oppo-
sici, nebudou vídeňskému parlamentu brániti,
aby splnil své ústavní úkoly a povinnosti. Jen
ve Vídni, až se obnoví ústavní poměry, nikoli
však v Praze na troskách říšské rady stane se
možným dorozumění a může se nalézti dráha,
vedoucí z labyrintu politických zmatků a klam-
ných nadějí k vytouženému cíli společné práce
na blaho národů tohoto státu, stejně ve svém
duševním i hmotném rozvoji ohrožených svě-
tovou konkurencí.“
Vše to, co dr. Schücker vykládá na dvou
sloupeích „N. Fr. Pr.“, mohl pověděti několik
stručnými řádky: Vzdejte se, vy Slované ra-
kouští, kteří tvoříte ve státě většinu, nám ně-
mecké menšině na milost a nemilost, uznejte,
že jen my jsme zde páni a vy otroci, a pak bu-
deme společně pracovati na blaho národů. Ani
v té formě by tento diktát nepřekvapil nikoho.
jakmile by si povšiml, že mluví — dr. Zdenk
doktor
Schücker
Slovan
Zdenk
Vídeň
Praha
Francie
14
article
Sehůcker.
Sehůcker.
Z Vídně, 19. června. (Vlašská uni-
versita.) „N. W. Tagbl.“ sděluje se z Inš-
pruku od osoby v universitní poměry dobře za-
svěeené, že zřízení samostatné vlašské právni-
cké fakulty v Inšpruku má býti jer z a tí m né
opatření, jež pozbude platnosti, jakmile o vlaš-
ské universitě rozhodne jedině k tomu povolaný
činitel, totiž říšská rada, jíž vláda v té věci po-
dala již návrh. Poněvadž ústavního vyřízení
této otázky nelze se nadíti v nejbližší době, čin
vláda dočasné opatření, jež má zameziti třenice
na inšprucké universitě. Opatření ta mají se
díti jen v mezích platných zákonů, t. j. má se
držitelům vlašských stolic poskytnouti možnost,
aby si sami spravovali své potřeby a volilisi
samostatně své orgány, jako fakulta německá.
Takovým způsobem odstraní se i třenice mezi
professory při volbách akademických hodnostů.
při povolávání nových sil, při habilitacích atd.
Zatimná opatření nemají býti praejudicem
příštího definitivního rozřešení této otázky.
Z Vídně, 19. června. (Pense dra.
Kohna.) Zdejší listy se dovídají, že papež
uznal pensi ročních 50.000 K, kterou nynější
olomoucký arcibiskup dr. Bauer nabízí svému
předchůdci dru. Kohnovi, za dostatečnou.
Tím prý jest otázka Kohnovy pense vyřízena de-
finitivně, ať už sám Kohn se spokojí nebo ne.
Pense mu náleží od 14. března t. r., kteréhož
dne se vzdal arcibiskupství.
N W Tagbl
Kohn
doktor
Bauer
Kohnův
Vídeň
Inš
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 20. června.
Rozpínavost Němců.
Ve dvoraně německého spolku ve Fladelí
konala se v těchto dnech schůze výboru
Německo-amerického národního svazu, která
přijala do něho dalších 190 německých spolků
v Americe. Němci v říši jásaji, že výbojné
jejich ústřední sdružení v Americe mohutní a
že němectví se ve Spojených státech konečně
probouzí a soustřeďuje. Mezi nově přijal ými
spolky národního svazu jest 27 loží řádu Her-
mannova, spolky turnerské, vysloužilecké, stre-
lecké a zpěvácké, zejmena četné z Texasu. —
K »německému dnu«, který uspořádán bude.
dne 6. října na výstavě v St. Louisu, přihlásili
se dosud zástupei 2500 německých spolků.
Četné přihlášky došly již také ke germánskému
sjezdu, který se koná ve dnech 16. a 17. zán
rovněž v St. Louisu.
Anpličané v Tibetu.
Situace v Gyangce, kamž až Angličané, jak
jsme se zmínili, na své tibetské výpravě dospěli,
se do konce června v podstatě asi mnoho ne-
změní a sice ze dvou příčin. Angličané vyčkávají
tam k další cestě na Lhassu potřebných posil
a laké odpovědi Dalaj Lámy, kterého vyzvali, by
do 25. června vyslal do Gyangce své plnomoc-
níky, by vyjednávali tam s vyslancem kalkutské
vlády, plukovníkem Younghusbandem. V při-
chod těchto plnomocníků ovšem ani v anglickém
táboře se nevěři. Nebudou-li k vyjednávání vy-
sláni, jest plukovník Younghusband odhodlán
proniknouti pak rychlým a rázným postupem
k Lhasse.
Anglická výprava počíná si v Gyangce velice
čile a provádí obhlídky v okoli ve dne i v noci.
Němec
Angličan
Younghusband
Praha
Amerika
spojený stát
Texas
St . Louis
Gyangce
americký národní svaz
spolek v Amerika
spolek národní svaz
Gyangce
Heramannův
17
article
Za tmy vydávají se na ně čilí ghurkové, ve dne
jízdní pěchota, sestavená z neohrožených pří-
slušníků afganského horského kmene. Před ně-
kolika dny doplížili se ghurkové až ke tvrzi
Tibetanů, což způsobilo mezi těmito paniku.
Z tvrze hřměla pak po 20 minut střelba ze všech
děl a ručnic, ale v úplné tmě anglické hlídce
nikterak neuškodila. Jiný oddil ghurků přepadl
téže noci Tibetany, stavící ve vzdálenosti jen
asi 500 kroků od anglických předních hlídek zed
na příč silnice, v níž zřízeny střílny. Za zmínčné
střelby z tvrze vplížila se četa Tibefanů za angli-
cký tábor a svedla vodu z vodovodu, který si
Angličané do něho zřídili, jiným směrom. Dru-
hého dne měli Angličané tuhou práci, aby vodo-
vod opět spravili. Nemálo byli ráno také překva-
peni, jak mohutnou zeď v noci Tibetané proti
jejich táboru vystavěli, s níž stříleli pak ne něj
po celý den ze čtyř malých děl a ručnic.
Angličan
18
article
Večer téhož dne podařilo se Angličanům
zajati tibetskou výpravu, jež vezla zásoby po-
travin a od průvodců jejich zvěděli, že Tibeťané
obsadili karolský průsmyk a vyzbrojili všechny
tvrze na cestě z Gyangce do Lhassy. Zejmena
silně opevněny jsou tvrze Duchung a Dongce,
v němž jest hlavní zásobárna západní tibetské
armády.
Lhassa, jak sdělil z ní právě přibyvší za-
tčený lama, jest prý však málo opevněna a k její
ochraně nedějí prý se žádné zvláštní přípravy,
ale, jak dodal, Tibeťané budou ji zoufale hájiti.
Pro Angličany byla ovšem v nynější jejich
situaci nejdůležitější zpráva zajatců, že kromě
asi 1500 mužů v gyangcké pevnosti táboří ostat-
ní Tibeťané za protějším klášterem, kde jich
Angličané nemohou viděti. Nyní, jak se sděluje,
znepokojovati je tam budou v noci ghurkovéa
jízdní pěchota Afganců. Kromě neustálých pře-
střelek a srážek předních hlídek, nedojde však
v Tibetu do konce tohoto měsice k žádné váž-
nější bitvě.
Angličan
Tibeťan
Duchung
Dongce
Afghánec
Gyangce
Lhassy
Tibet
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zbytek Staroslovanstva.
Dleapísu prof. Szuchiewieze »H u cul s ze z y z nae
Horstvo má svoji sílu setrvačnosti. Uchýlen
do jeho nedostupných výšin a neproniklých hlu-
bin, zachová národ snadno svoji bytost, svůj
jzjk a mrav, čistý a neporušený přes bouře
věků, které se valily kolem. Není ve slovanské
rodině zachovalejší větve nad Huculy. Obývaji
Karpaty od Černé Hory na východ až ke hra-
ticím Bukoviny, mají v žilách čistou krev malo-
nských „Bojků“, žili ve svých osadách po cel
saletí, nedotknuti cizími vlivy. Půda jejich ne-
schůdná a chudá, nelákala hrabivou dobývač-
Do nedávna nemnoho bylo známo o Hucu-
lech. Sem tam prolétla snad zpráva odvážného
laristy obrázkovými časopisy o zajímavém ná-
růdku, ale to bylo všechno. Správného, důklad-
ného vylíčení scházelo. Professor Szuchiewicz.
Polák, zjednal po té stránce nápravu. Pracovav
po dvacet let, vydal v r. 1902 svou „Hucul-
čiznu“ nákladem musea imenia Dzieduszyckich
ve Lvově. Kniha (2 díly s 5 chromol. obrazya
233 illustracemi) je práce tak důkladná, že za-
sluhuje uznání všeho světa slovanského. Pisatel
pobádal život slovanského lidu do neskrytějších
záhybů, postřehl zvláštnosti, nastínil povahu
samorostlých horalů, vystihl jejich duši, obsa-
ženou v písni národní, a podal národopisný
obrázek poutavý a velepoučný. Co víry a bouř
zmitaly slovanským světem na všech stranách,
ži zde Hucul klidně a nerušeně až po dob
nynější a ukázal, jak asi vypadala slovanská do-
mácnost horala v dávnověkosti.
profesor
Szuchiewiez
Bojko
Szuchiewicz
Polák
Lvov
tice Bukovina
muzeum imenia Dzieduszyckich
20
article
Ve vlasti hueulské potkáváme krásná po-
jmenování vrchů, tak divně povědomá: Čern-
horee, Javirnik, Magura, Bílá kobyla, Pohár,
Lodová, Hostýn a j. Lid žije tu v roztroušených
vesnicích, v usedlostech (osedok), od sebe vzdá-
lených. Ve středu obce kostel, škola a vojistv
(starostenství). Ostatní chalupy, s pastvinami
dplně ohráženými zelezným plotem, „voryniem“
nos.
tvoří vesnici, rozloženou na prostoru několika
čtverečných mil. Také cesty jsou voryniem ohra-
ženy po vší své délce. Jsou neschůdny, vy-
mlety, zaneseny kamením, balvany i drvy, komu-
nikace na mnohých místech nebezpečná! Ale
Hucul má věrného společníka na svém koníku,
spolehlivém a vytrvalém. Zná pána svého po
hlase, je přítulný, přibíhá na zavolání, nosí ho-
spodáře neb hospodyni (ženy jezdí obkročmo
jako muží), odnáší náklady na trh a nakoupené
potřeby zpět do chalupy. Hucul má co prodávat!
Ponechav si, co potřebuje, zcízuje ještě vlnu,
kozí i beránčí kůže, bednářské výrobky, uměle
robené dřevěně nádobí a náčiní, stáda, brymzu,
sukno, vlněné přikrývky a j.
Místo pro své obydlí vybírá Hucul na svahu
ke straně polední. Při volbě jest velmi opatrný.
Lido
Magura
Hostýn
21
article
Stavbu vede tesař, položí čtyři kameny (pidližky
= podložky) do čtyř úhlů, na ně zaváže zá-
kladní kládu (podvalinu). Při práci dává dobrý
pozor, je-li místo šťastné či nešťastné. Dobrým
znamením je, když kůň zařehce, kráva zabučí,
ovce zamečí; zlým zase, zakráče-li vrána, za-
mečí koza, nebo zaštěká pes. Pak přetne tesař
peníz na 4 díly a do každého rohu dává po
kousku. Na úhly klade chléb se solí, kousek su-
rové vlny bílé a černé a polévá je svěcenou
vodou. Se zavázáním podvaliny musí býti hotov
dopoledne. Odpoledne již na místě dává hospo-
dář malé občerstvení. Uvnitř až do zakončení
stavby nepřetržitě musí hořeti vátra (posvátný
oheň).
Jako chalupu i kostel (dim božij) staví ze
dřeva. Pravidlem bývá vyhnati stavbu tak vy-
soko, co obnáší délka. Je rozdělen na 4 díly
u vchodu „babinec“, střed, po stranách „pri-
tvory“ a v čele „vivtar“ s oltářem, vždy k vý-
chodu obráceným. Hucul je velice nábožnýa
bohabojný. Jak ráno vstane, žehná se třikrát
křížem a modlí: „Děkuji Ti, pane Bože, že's mi
dopřál přenocovati. Popřej, pane Bože, stráviti
ve zdraví den všemu, ludovi pravoslavnému“
mně!“ Pak teprve odříkává otčenáše. Když
ukládá se ke spánku, znovu děkuje Bohu za
přečkání dne a opět otčenáše. Vycházeje
z obydlí, třikrát se křižuje na prahu a prosí za
ochranu Boha zvláštní modlitbou. Modlí se před
jídlem i po jídle, děkuje zemi slovy, jež po-
cházejí jistě z pohanských dob: „Děkuji Ti.
Bož
22
article
Bože, za dar svatý, i tobě, zemi svatá,
matko naše, za úrodu, jíž jsi nás nasytila. Pro-
síme Boha i tebe, abys byla nám milostivoua
nasytila nás i nadále. Děkujeme pánu Bohu
i tobě za to, že zachováváš bydlo křesťanské
i naše. Prosíme Boha i zem svatou, aby pán Bůh
ochránil bydlo křesťanské i naše od dravé zvěře,
od zlé víry, od všeho zlého i od úrazu těžkého
atd. U křížů a kapliček po cestách, snímá Hucul
z daleka klobouk a modli se. Po cestě, kde na
delší vzdálenost není pramene, staví Huculové
koněvky s vodou pro pocestně za odpuštění
hřichů. Kdo se napije, zvolá „Prosty bih“, aby
Bůh odpustil hřichy tomu, kdo vodu na cestu
přinesl. Také se za jeho blaho pomodli. Ve
světnici mají „svatý kout“, plný obrázků sva-
tých. Pod nimi visí kukuřičné klasy s dlouhými
vousy, po dvou svázané, jimž říkají „didy“ =
dědky, zbytek bohů pohanských. Pradávná víra
předků zanechala v životě huculském hluboké
stopy. Tak „Bohorodička“ a „Přenejsvětější
Panna“ jsou Huculovi dvě představy úplně roz-
dílně. Věří doposud v bohy dobré i zlé, žijící
mezi lidem, věři v čáry, v „mamuny“, kteří vábí
a svádějí lidi, hlavně ženské, v „niavky“, jež
mohou člověka uspat a vyssáti ho tak, že smyslů
pozbývá, v „lisici“, duchy lesa i „hradivnýky“,
zažehnávače hromobití. Huculové u těchto čaro-
dějů dary se zakupují, aby odvrátili zlo, hrnoucí
se s hůry. Přes to-li „potluče“, vymlouvá se
čaroděj, že to naschvál „bůh z vedlejší vsi“ mu
nastrojil a sousedé, hubujíce na nepřátelského
boha, uvěří.
bůh
Prost
Přenejsvětý panna
23
article
Však dovedou mezi sebou i svobodomyslně
třeba o nejvyšší mocnosti porozprávěti. Na p
rozmluva dvou horalů ;
„Ival“
„A hov!“
„Kdo bude bohem, až nynější zemře?
„lhi, jakýs divný. Toť si můžeš pomysli
že ani mne ani tebe nevyvolí, ale nastolí zas
svoji jakous šarapatkul“
V neděli a ve svátek sjíždí se všeckodo
kostela. Z daleka viděti jezdce v husím pochodu
Táhnou přes sedla horská k „dimu božímu“
Pod parkánem kolem cerkvi uvážou koně, pře-
strojují se do svátečního úboru. Čeladž (zen-
ské) zajdou do blízké chaty, kde šat vyměňují.
Vezmou zánovní krbce (postoly), přičesávají se,
upravují ozdoby na prsou, převážou hlavy či-
stým, bílým šátkem (peremitka) a jdou přímo
do svatyně na své místo. Pokleknou a odříkávaji
modlitby, osobité, huculské. Po modlitbě teprve
zdraví se navzájem, bližší známí se celují. Po-
božnost má spíše ráz společenského styku, než
výkonu náboženského. Starší usednou i na stup-
ně oltáře a klidně rozmlouvají o svých záležito-
stech. Při mši ovšem zavládne klid. Po pobož-
nosti shromažďují se před kostelem a zde z úst
„vojta“ poslouchají různá sdělení. Týkají se
zvláště „juhasů“, kteří stavěti se mají „do
vojny“, k stání soudnímu a p. Pak shromažďují se
v krčmě, pijí vodku nebo pivo, hovoří, kouří
a baví se po svém. Nezřídka se stává, Hucul
se rozvášní, padnou urážlivá slova, i pěsť, a hor-
ská idyla mění se v truchlohru, s dohrou před
soudem. Hucul snadno dá se strhnouti proudem
vášně, maje na dně duše s mnohými krásnými
vlastnostmi zasetu též jednu nepěknou — slo-
vanskou vzájemnou nevraživost! Pohání rád je-
den druhého před soudcovskou stolici, z roz-
sudků se odvolávají, ovšem k nemalé škodě
zvláště svých kapes.
24
article
Huculové jsou pěkně urostlí, silní, roz-
hodní, svobodní v činu i v držení těla a po-
hybech. Tvář je oválná, vlas bohatý, máslem
vždy namaštěný. Dívky jsou středního vzrůstu,
nezvykle hezké, vlasů světlých, očí tmavých.
Huculové jsou vrozená pýcha, nesmírně dbají
na zevnějšek. Oblékají vesměs krásný, bohatý
kroj národní, velmi milují ozdoby z drahého
kovu neb mosazi, korále, lesklé cetky, peníze, za-
věšené po hrdle, křížky v řadách atd. Kroj
sestává z kalhot, všedních z hrubého plátna
(porkenyci), a svátečních soukenných, obyčejně
barvy tmavočervené (krašanyci). Košile obléká
se přes kalhoty a přepásá širokým, bohatě ozdo-
beným pasem. Na košili navlíkne se keptar,
krátký kožíšek bez rukávů, ozdobený velmi
krásně a bohatě řezanými ornamenty z kůže ba-
revné i výšivkami. Od pravého ramene k levému
pověsí se „dziobnia“, torba vlněná neb z kůže
červené. Dziobnia je nejbohatší okrasou kroje.
Ženy ji poštvají zlatým neb alespoň stříbrným
šňůrováním, kožené bývají hojně kovovými ozdo-
bami vyšperkovány. Torbu nosí Hucul stále na
těle jako nerozlučnou čásť úboru.*) Přes kapeluš
obléká se delší „serdak“ ze sukna temně čer-
veného neb bělavého, šňůrovaný tak zvaným
„jerovanie“, a přes ten v zimě těžký kožich, také
bohatě krášlený. Hlavu pokrývá klobouk (kre-
sania), krbce, hucul. „postoly“, nosí z kůže čer-
vené neb hnědé, na konci špičaté (zaklebúčené).
Ženský kroj je podobný mužskému. Místo kalhot
sukně, nepříliš dlouhá, ostatně keptar, serdak,
kožich jako u mužských. U keptaru někdy ru-
kávy, krásně vyšívané.
25
article
Pánem rodiny je muž. Žena musí ho bez-
podmínečně poslouchati a vzdávati mu náležitou
česť. „Pas svoje!“ odbývá si Hucul, míchá-li se
tuze do jeho záležitostí. Styk rodinný je srdečný,
nežný. Lubčiku, brátčiku, duško lubá, serce,
Mariječko, duško, slyšet volati jednoho na dru-
hého. Hucul je nesmírně pohostinný. Vítá rád
hosty, předkládá, co nejlepšího má, i nezná-
mému a cizinci. Když turista, donucen nepoho-
dou, hledá u něho přístřeší a za podané chce
zaplatiti, urazí se Hucul. Peněz nepotřebuje. Po-
hostinství je zde starodávný mrav, za mléko
vůbec peněz bráti se zakazuje, poněvadž by prý
hospodářství hynulo.
Hory do května bývají pokryty sněhem. Pak
přichází radostně očekávaná vesna! Sněhy sle-
zou, na svazích tráva bujně se zazelená. Tou
dobou probouzí se zvláštní život! Kol 20. května
táhne se na „hala“ neb „polonie“ (salaše).
kde zhublá stáda přes léto se vypasou. Huculské
usedlosti oživnou, juhasy vytrubují na rohy a
trembity, střílejí, ovce radostně mečí, psi štěkají,
všude se prozpěvuje. Děvčata polévají ovčáky
vodou, aby ovce hodně mléka dávaly. Vlastník
*) Co to bylo za „mošnu“, již prý se střevíci
vzal Přemysl od pluhu na Vyšehrad?
Přemysl
Vyšehrad