46. čislo.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 7.

„Úžasné,“ řekla překvapena. „A kam povedou tyto dvéře ? „Na schody, po kterých dospěje se do klenu- tého sklepení, ve kterém seděl kdysi, jsa zde za- zděn, po dlouhá leta majitel sousedního hradu. Druhé schody povedou od tajných dveří vzhůru ke kulaté věžní komůrce, kde čekati budeš na mne v prostranné dubové posteli s nebesy. Budeš ležeti a čekati, zírajíc do temné, toliko mdlým světlem olejového kahánku osvětlené prostory. Ruce budeš mít složeny za hlavou a tmavé kadeře tvé tvořiti budou báječný rámec kol tvého rozkošného obličeje. Budeš ležeti, naslouchati a zírati před sebe velkýma snivýma svýma očima... Pojednou zaslechneš, jak otáčejí se tajné dvéře ve svých veřejích, pozvedneš se, podepřena o svůj loket, budeš naslouchati po- znovu. Zaslechneš tiché, opatrně se blížící kroky. Rychle zaboříš se do podušek a zavřeš očka. Po- tom otevrou se opatrně dvéře, nějaký obličej se na- hne nad tvé líčko ... ty s jásavým výkřikem obe- jmeš moji šíji a tvé rtíky přitisknou se na mé rty.“ Tak snila tato šťastná, mladá dvojice, sedíc pod ochrannou střechou ostružinového a hlohového křoví

a pohlížejíc přes vrcholky stromů na hladinu moře, jehož vlny rozrážely se o úpatí svahu. Když zašlo slunko úplně, zvedl se mladý muž se sedátka a pravil: „Nyní sobě musíme ale opravdu pospíšiti, by- chom se dostali domů. Matinka čeká jistě již na nás s večeří.“ Kráčeli mlčky a nějak obzvláště unaveni lesem ku staniční budově. Ona se pojednou zastavila a pravila: „Snad bychom mohli večeřeti zde venku? Zavrtěl nervosně hlavou. „Víš přece, miloušku, že . .. „Dobře, dobře,“ pospíšila sobě s odpovědí, tulíe se něžně k němu. „Byl to jen tak okamžitý, hloupý nápad ode mne. Utratili jsme dnes již dostí.“ Mlčky kráčeli dále. Za chvíli stanuli u nádražní pokladny. On ohlédl se rozpačitě a otázal se: „Pojedeme domů ve třetí třídě? „Toť se ví,“ odvětila spěšně. „Touto dobou ne- jede mnoho lidí zpět do města a my ušetříme skoro korunu.“

Dodavatelky dívek vznešeným pánům. Ve Vídni byla ve čtvrtek odsouzena pro kuplířství ma- dame llka Löwyová, která propůjčovala byt vídeň- ským šlechticům ku schůzkám s různými dámičkami. Jako obyčejně, musila i v tomto případě být vídeň- ská policie přímo donucena k vyklizení pelechu, ač obdržela již četná udání. Teprve nějaký šlechtický rodinný skandál učinil salonu madame Ilky konec. Odsouzená kuplířka protestovala proti svému sou- zení i odsouzení poukazováním na madame Sach- sovou, která dělá dosud bez závady ve Vídni totéž, co dělala Löwyová. Její obhájce vyslovil do- mnění, že nyní policie zakročí také proti madame Sachsové, ale ve Vídni této domněnce nikdo ne- věří. Madame Sachsová má totiž ještě onačejší zá- kazníky šlechtické než měla madame Löwyová. A taková madame má zvláštní privileje. Za hodně peněz hodně zvonění. „Nová Doba“ píše: V Domažlicích zemřela stará majitelka vykři- čené místnosti. Co učinila církev? Ku hřbitovu je od veřejného domu několik jen kroků, ale kněz vedl průvod ohromnou oklikou několika předmě- stími, náměstím a na čtyřech věžích po dva dny zněly všecky zvony. Huba hrála, vyrukovali hasiči, jeptišky, opravdové jeptišky kráčely v prů- vodu s dětmi ze siroťčince. (!) Hodinu trvalo, než průvod dostal se na hřbitov. Pak polo- žili bordelářku do obecní hrobky po bok bývalému purkmistrovi. Za porovnání stojí, jak církev vypra- vuje pohřeb bordelářky, zaplacený ze zisku z ob- chodu lidským masem a jak naproti tomu pohřeb poctivého, sedřeného křesťana, chudáka. Vyssávání žen a dětí v klerikály ovládaném státě. Dle poslední zprávy hornické inspekce v Bel- gil, kde vláda klerikálů bují, jsou ženy a dítky vý- dělečnou prací vyssávány až na kosť. V uhelném

RZNÉ ZPRÁV revíru namurském pracuje 3548 dělníků v noční šichtě. Do tohoto počtu pracovníků patří 65 děti 12 až 14letých a 165 ne starších 16 let. Přes den pracuje 126 hochů a 32 dívek 12 až 14letých a 109 hochů, kteří nedosáhli 16 roků. Vlivem socialistů docíleno aspoň toho, že od r. 1902 nesmí pro noční práci podzemní být přijímány ženy. V Henegavě ještě v roku 1907 bylo 17 žen při noční šichtě ku práci používáno. V uhelných revírech belgických zaměstnáno 2500 dětí od 14 do 16 let. Tak se niči síla národa, tak úplatňují se slova Nazaretského: „Nechte maličkých přijíti ke mně!“ v klerikálním státě. Naše soudružky ve Finském sněmu počtem třináct jsou: Ida Sofia Aall e, dříve zaměstnáním pekařka, studovala soc. dem. hnutí ve Švédsku a Dánsku a stala se agitátorkou. Hilda Herrala krejčířka a agitátorka. Anna Huotari, organisá- torka, krejčířka a sekretářka svazu. Alma Joki- nen, soc. agitátorka, teprve 26 roků stará, byla služkou a tovární dělnicí; též i její muž zvolen do sněmu. Olga Jokijalo, dříve služebná tovární dělnice, jest pilnou pracovnicí ve straně soc. dem. Mimi Kanervo, byla dříve služebnou a jest pil- nou agitátorkou strany. Aura Ninen svůj chléb vydělávala si jako služka a tovární dělnice; je čilou organisátorkou. Sandra Lethinen, služka a krej- čová, čilá pracovnice strany soc. dem. Tuna Pre- tikäinen; nikdo by byl netušil, že ta útlá dívka, která od 11 roků musila jako služka vydělávati si svůj chléb, bude čilou pracovnicí a řečnicí. Hil ja Parsinen, učitelka a redaktorka Ženského Listu; jest známa jako spisovatelka a řečnice. Maria Raunio, švadlena; dlela jeden čas v Americe, kde ztratila svého muže, vrátila se a podjala se čilé agitační práce. Anna Savolaine, chodila jen osm