Načítám náhled…
Chunky — 30 celkem
· entity: place 37, person 34, org 6, work 1
1
masthead
Ročník XXXX.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne Il. srpna 1900.
Praha
3
masthead
Číslo 220.
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí ses
v Praze v admínírtrael
an měsle
. . . . 6 K —
drají čonáikes
na ntěste
rt ea. . . 7 K 6oi
ve nislkách: a K so
sa nnrěs fo .
Poštont
na más
s drojí zisilko
nn měsle
n ia . . . . nkei
Praha
5
article
Co si přeje ministerstvo
Körbrovo?
Co si přeje ministerstvo
Körbrovo?
V říšských německých časopisech čtem
vídeňský výklad o »posledním« pokusu, jejž
nynější ministerstvo s říšskou radou uči
niti míní, kterýž má všecky známky »dů-
věrné« informace. Líčí se tu nejen postavení
zápasících stran a proudů, ale nezapomínáse
ani na prostředky, jimiž vláda disponuje, aby
živly nepoddajné držela v těsných hranicích
neškodnosti. Celkem vyznívá výklad v tutéž
moudrost, již jsme četli tyto dny ve »Fremden-
blattu« a jejíž hlavní vtip spočívá v myšlence.
nepodniknouti nijakého rozhodného kroku.
Řídíce se zásadou, že žurnalistika má
chovati v evidenci veškeré projevy, jež jsou
s to posloužiti ku věcnému nazírání na chod
politických událostí, ježto jen takto veřejne
mínění se dá uchrániti scestí, vybíráme z vý
kladu onoho, co jest s to přispěti k náleži-
tému posouzení toho, co od nynější vlády
možno očekávati. Připomínáme hned předem.
že jest toho velmi málo.
Výklad navazuje na zprávu, že bude
v září pořádán sjezd důvěrníků strany mlado-
české a že rozhodne zejmena o otázce, má-li
se v podzimním zasedání pokračovati
v obstrukci anebo prováděti parlamentní
opposice.
6
article
Pokud nám známo, není vůbec ještě
rozhodnuta otázka sjezdová a jest proto nej-
méně předčasné mluviti o řešení otázky, jak
patrno pro vládu ovšem velmi důtklivé,a
proto výklad ihned připojuje tu své zbožné
přání. »Jest prý předpokládati,« pokračuje
oficiosus, »že sbor důvěrníků se vysloví pro
opposici. Nevyjde tím vstříc ani vládě ani
sblížení s levicí, aby upravila nějak půda
»modo vivendi«. Jest prý však známo, že
v rozhodujících kruzích ve Vídni není nej-
menší náklonnosti ku státoprávním pokusům,
mimo to by nastalo konečné sblížení Poláků
a katolické strany lidu s levicí, kdyby Mlado-
češi setrvali na taktice obstrukční. Takovéto
seskůpení stran prý však nemůže býti vítáno
ani Mladočechům, tím méně však konserva-
tivní české šlechtě, jež si přeje brzkého ob-
novení pravice,
Výklad takto tedy udává ihned prostředky
jimiž vláda zamýšlí proti případné obstruke
pracovati; bylo by to jakési nové vydání
Hohenwartovsko - Windischgrätzské koalice.
Polák
Mlada
Vídeň
7
article
Byla-li by ohlášena koalice pevnější, možno
prozatím zůstaviti bez odpovědi.
Od Čechů přechází výklad ku levic
německé. Vláda nemůže s Čechy vyjednávati.
nemáli se zhoršiti její postavení k levici,
tím by si stížila blahovolnou neutralitu le-
vice, ba učinila by ji zcela nemožnou. A vládě
tím více musí na tom záležeti, aby něme-
ckou levici si neodpudila, protože musí po
čítati s tím, že by proti její vůli s
mohla znovuzříditi pravice, ve
kterémžto připadě by nedal na sebe dlouho
čekati požadavek, aby ministerstvo Körbrovo
ustoupilo ministerstvu, kteréž by požívalo
důvěry parlamentní většiny, t. j. důvěry
znovuzřízené pravice. Tomuto požadavku by
mohlo ministerstvo Körbrovo jen tehdy če-
liti, když by se v takovémto případě mohlo
opřiti aspoň o strany, tvořící německou le-
vici. Jinak by se octlo mezi dvěma židlemi
a tudíž by už sotva bylo s to, řídit
nové volby do rady říšské, jež
by se staly nezbytnými, kdyby
z novuzřízená pravice se posta-
vila proti nynější vládě.
Tu tedy se činí německé levici slib,
jakoby volby řízené nynějším ministerstvem
dopadly pro strany německé příznivěji, než
kdyby je řídilo ministerstvo, kteréž by se
opíralo o pravici; dále se jí slibuje; jak
výše vzpomenuto, zdrželivost naprostá oproti
přáním českým a mimo to účinkování n
Poláky a katolickou stranu lidu, aby byli
posilněni v politice volné ruky t. j. aby ne-
snažili se obnoviti pravici.
Čecho
Körbrův
Polák
Čechy
8
article
Za to očekává nynější ministerstvo od
vůdců německé levice, že bez újmy zásad
nímu stanovisku levice nebudou stěžovat
postavení ministerstva, že nebudou nalehati
na provedení požadavků, jejichž splnění po-
řadem parlamentním na ten čas nespočívá
v moci vlády. To týče se zejmena zákon-
ného zavedení němčiny jakožto jazyka pro-
středkovacího. Když prý se prozatím německé
levici podaří dosíci záruk, že státní
apparát správní i nadále bude řízen ve
smyslu Němeům přátelském, cen-
tralistickém, budou tím spíše s to
svoliti, aby se odročilo formální stanovení,
ježto by jinak německá levice se vydala
v nebezpečí, že by nevčasným naléháním
postavení vlády co nejvíce se stížilo a tím
by se vlastně prospělo snahám odpůrců
němectví a centralismu.
Přesvědčí-li se vůdcové levice, že tyto
nabídky vládní jsou uspokojivé anebo aspon
přijatelné, sama politická chytrost přikáže
prý německé levici, aby všemožné ohledy
zachovala ku nynější vládě a takto zmařila
tajné plány svých odpůrců . ..
9
article
Toť přímo vyznání lásky nynější vlády
německé levici. Více by ani sama levice
chtíti nemohla, než abychom my Čechové
byli ve svých potřebách odstaveni stranou,
aby strany ostatní vzájemně se odcizovalya
za to se vládlo německy a centralisticky.
Hodně daleko přichází tu ministerstvo
Körbrovo v ústrety německé levici, a podává
jí svou ruku přímo neodolatelně a německá
levice, o tom není nejmenší pochybnosti, do-
vedla vždy říditi se »politickou chytrostí«.
Jiná jest ovšem otázka, co vláda s radou
říšskou, takto preparovanou, vlastně zamýšli.
Výklad o tom moudře mlčí a konečně tužby
vlád vídeňských nenesou se z pravidla dále.
než k opatření státních nezbytností a běžných
záležitostí.
V politice volné ruky, doporučované sou-
časně Polákům a katolické straně lidu ovšem
vězí jakýsi háček — taková politika volné
ruky ani pro Poláky, ani pro katolickou
stranu lidu nesměla by zůstati politikou ruky
prázdné.
Čecho
Polák
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 10. srpna. (K návratu hr.
Goluchovského) rozepsal se jeho pešťský
orgán »Pester Lloyd« o smlouvě rusko-rakouské
vzhledem k poměrům na balkánském polo-
ostrově, vzáv si za záminku jmenování hraběte
Lloyd
Praha
11
title
Lamsdorfa ruským ministrem zahraničných věcl.
12
article
Poslední události v Bělehradě, zejmena přijetí
demisse rozkrále Milana a odstavení kabinetu
Dorděvičova, obnovení přátelských styků rusko-
srbských, milost udělená radikálům, odsouze-
ným pro domnělý útok na Milana a návrat čet-
ných radikálních emigrantů do Srbaka: to vše-
chno svědčí o tom, že politika, kterou hr. Go-
luchovský od tří let provázel v Srbsku, poho-
řela úplně a že tam nastal opět onen stav, jehož
zachování bylo vlastním účelem úmluvy, uza-
vřené v dubnu r. 1897 v Petrohradě mezi hr
Muravjevem a hr. Goluchovským. Porážku po-
litiky hr. Goluchovského v Srbsku, jež se opí-
rala jedině o vypuzeného nyní rozkrále Milana,
uznávaly všechny od vlády neodvislilisty; jen
časopisy, sloužíci zahraničnímu ministerstvu,
prolévaly hořké slzý nad nevděkem, jehožs
Milanovi dostalo v Srbsku za jeho péči o blaho
země. Nedělní svatba bělehradská, při níž prvou
úlohu hráli zástupcové ruského caře a fran-
couzského presidenta, pomohla konečně vystří-
zlivěti i rakouským oříiciosům a dnes, zdá se,
zřekli se i tito Milana nadobro. »Pester Lloyd«
aspoň nevidí už nijaké příčiny, aby »jakýkoliv
přechodný zjev« v některém ze států balkán
ských mohl míti vliv na rusko-rakouskou úmluvu
z roku 1897, aneb aby ji dokonce mohl změ-
niti. Nestalo se to — pokračuje »P. L. « — po
celá tři léta, co úmluva trvá, a my nemůžeme
ani nyní vypátrati nijakou událost za Sávou neb
za Dunajem, která by mohla porušiti onu
úmluvu aneb způsobiti změnu v chování kabi-
netu petrohradského«.
Zahraniční ministerštvo rakouské spřátelilo
se už tedy s dokonanou událostí bělehradskou
a spolklo šťastně hořkou pilulku, kterousi
mohlo ušetřiti, kdyby se samo bylo vždy řídilo
úmluvou petrohradskou z r. 1897 a zachová-
valo i v Bělehradě »status quo«.
Milan
Lloyd
P L
Bělehrad
Milano
Srbsko
Petrohrad
Sáva
Dunaj
13
article
Ze Lvova, 9. srpna. (Nový kompro-
misní návrh pro říšskou radu)
učinil, jak se telegrafuje ze Lvova, posl. Meru-
novič v »Gaz. Narodové«. Navrhuje totiž, aby
se za účelem odstranění vnitřní krise sešly
hlavní sněmovní kluby s obou stran ještě před
zahájením říšské rady a uzavřely mezi sebou
bez jakéhokoli účastenství vlády kompromis.
jímž by určité věci byly vyloučeny z obstrukce.
K těmto věcem náležely by zejmena rozpočet
investice. Při ostatních otázkách, zejmena poli-
tických a národních, pak vzhledem k inicia-
tivním návrhům, dotazům a poticím, měly by
strany úplně volnou ruku. Kompromis mohl by
býti též uzavřen jen na určitou dobu. Podnět
k takové společné sehůzi obou stran mohlo by
prý dáti nynější preskium řišské rady. Nijakým
způsobem však nemá iniciativa k tomuto kom-
promisu vyjíti z polského klubu. Obšírnějš
zprávu o návrhu p. Merunovičově, bude-li třeba.
podáme, až nás dojde celá stat.
Z Turč. sv. Martina, 9.srpna. (Letošn
srpnové slavnosti martinské.) Dn
7. a 8. t. m. konalo se ve Sv. Martiné obvyklé
výroční slavnostní shromáždění slovenské »Ma
seální společnosti« a ženského spolku »Živeny«,
v nichž soustředěna na tu dobu téměř veškera
národní činnost Slováků. Sv. Martin připravoval
se celý měsíc na letošní sjezd; konalys
zkoušky divadelního představení, studovaly se
pěvecké sbory, připravovaly místnosti pro schůze
atd. Však i návštěva byla letos velice četná.
Přijeli Slováci z celého Slovenska, z Pešt
i z Banátu, přibyli též hosté z Čech, Moravy
Martino
Dn
Slovák
Martin
Lvov
Slovensko
Banát
Čechy
Morava
Mero
Gaz
14
article
a z Polska. Slavnosti zahájeny dne 7. t. m.
divadelním představením v »Domě«. Sehrána
Urbánkova veselohra »Pokuta za hřich« s vý-
borným úspěchem. Po divadle byla přátelská
schůze účastníků slavnosti, jež jmenem majitelo
»Domu« (slovenský národní »Dom« musí mii
soukromé majetníky, aby jej uherská vláda ne-
mohla opět skonfiskovat. Pozn. red.) přivítal
srdečnou řečí Matůš Dula, poděkovav zejmen
českým a polským hostům za návštěvu. Ostatní
program přátelské besedy vyplněn deklamacemi
a zpěvy slovenských písní.
Druhého dne (8. t. m.) vykonána v 9 hod.
dopoledne valná hromada »Museálné společnosti«
za předsedhetví Andreje Kmefa a za velmí
četné návštěvy členstva. Bohužel jednatel spo-
lečnosti musil konstatovati, že společnosti ne-
přibývá tolik členů mezi Slováky, koliki by tento
jediný slovenský vědecký ústav zasluhoval. Pr
valné hromadě »Živeny«, která zahájena v 11
hodin předsedkyní Elenou Soltészovou, přijat
návrh pí. Vine. Stodolové, aby »Živena« založila
sirotčinec pro děvčata. Provedení návrhu při-
kázáno nově zvolenému výboru. Též návrh
maliře Pavla Socháně o zřízení ústředního
obchodu se slovenskými výšivkami byl schválen.
Společného oběda účastnilo se přes 20
osob. Pronešeno i množství přípitků národu
slovenskému, jeho čelným spolkům a zaslou-
žilým Slovákům. Slavnostní den ukončen vy-
cházkou do hor. Celou řadu telegrafiekých po-
zdravů zaslali přátelé obou spolků, kteří se
nemohli účastníti výročních schůzí.
Ze Zábřeba, 9. srpna. (Sněm chor-
vatský) bude letos svolán současně se sněmem
uherským hned počátkem října, aby projednal
rozpočet na r. 1901. Pak bude odročen, aby
se mohla ujíti své práce regnokolární deputace.
Urbánkův
Matůš Dula
Kmef
Slovák
Soltészová
Stodola
Pavel Socháň
Polsko
Zábřeba
slovenský národní » Dom
15
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 10. srpna.
Král Alexandr proti Milanovi.
Z Bělehradu, 4. srpna. (Dop. »N. L.«
Nyní už ani král Alexandr netají své rozhořčen
naproti Milanovi. Mluví o něm celou pravdu.
o jeho piklech, o jeho rodinném rozvratu, ale
ani o matce své nezmiňuje se vděčně. Rozkrál
král nemůže odpustiti, že některé generály
dvořany a ministry popouzel k neposlušnost
zákonitého krále. I studentům bělehradské vy
soké školy i Bělehradčanům, i deputacím z ná-
roda, když mu přišli s gratulacemi, král mluvi
o »červu«, který podhryzal dvůr i Srbsko
o »neduhu«, který třeba vyléčiti, a dvorských
úkladech, kterými vlády padaly i povstávaly.
Smysl těch řečí k poslům národním byl: »Vy-
rostl jsem v rodinném pekle, byl jsem vychován
špatnými vychovateli. Intriky panovaly na dvoř
a jen intriky. Nikde nebylo rozumu, lásky
k národu a péče o jeho blaho. Počítalo se jen
s osobnostmi a nikoli s národem a státem. Můj
otec i matka svrhovali a postavovali vlády
podle chvilkového rozmaru. Navykli mne na
otřesy, převraty a překvapení a já dosud dělal.
čemu mne naučili, neboť nic lepšího jsem ne-
uměl. Konečně se mi otevřely oči a já poznal.
že těmito cestami lze dojíti pouze neštěstí ná-
roda, státu, dynastie i každého, kdo se jim
dobrovolně nebo nedobrovolně bere. Poznal
jsem, že původ všeho zla dosud vězel v roz-
háraném rodinném životě mých rodičů, a když
Milan
Dop
Praha
Bělehrad
17
article
jsem pátral, čím by se to dalo napraviti, dospěl
jsem k přesvědčení, že jen tím, když chyby
svých rodičů na sobě napravím a sám si za-
řídím rodinný život příkladný. Proto jsem za-
mítl všechny návrhy na manželství politické.
Umínil jsem si, že se ožením pouze podle
hlasu svého srdce s ženou dobrou a něžnou,
vzdělanou a ušlechtilou. Byl jsem tak šťasten,
že jsem si takovou nevěstu nalezl. Královna
Draga znamená nový život Srbska. V Srbsku
nebude již převrafů a překvapení. Všecka moje
síla věnována bude štěstí a pokroku národa.
To slavnostně prohlašuji před zástupci všeho
národa a ujišťuji, že se tak zachovám.«
Významná slova král také pronesl k depu-
taci studujících vysoké školy bělehradské : »Bý-
vali ministři mi na vás donášeli, že jste buřiči,
a já jsem věřil, že jste jimi aspoň trochu.
Srbsko
18
article
Ale nyní vidím, že to byla lež a kleveta. Já
jsem mlád, i vy jste mladí a myslím, že my
spolu nejlépe si můžeme rozuměti. Společně
budeme pracovati ku blahu vlasti.«
Každá řeč králova bývá otištěna v úřa-
ním věstníku, »Srbských Novinách«, kde nyní
počala vycházeli řada článků pod názvem:
»Pravdivá pravda o zasnoubení krále Alex-
andra.« Tam se praví mezi jiným: Generálové
a dvořané zapomněli, že sloužiti mají králi s
trůnu, oni ale dali se v službu protivníků krá-
lových. Taktéž učinili i ministři a zachovali se
nepoctivě naproti králi, svému zákonitému ho-
spodáři. Nevěděli, komu mají sloužit, zdali králi
svému, nebo jeho otci. Král lituje, že jeho otee
protiví se jeho ženitbě, jež králi přinese šta-
stný a spokojený rodinný život. Olec protiví se
štěstí a klidu svého syna krále a brání mu,
aby věnoval všechnu svou sílu pokroku a zmo-
hutnění vlasti. Netřeba zapomínat okolnosti, za
jakých král vyrostl a v kterýéh Srbsko nepra-
videlně žilo po celých 15 let následkem nesváru
v královském domě. Tento nesvár byl příčinou
neustálých třenic a překvapení, jež král často
musíval činiti silou věcí a velmi často i proti
své vůli.«
Srbsko
Alex
královský dům
19
article
Dále se líči, jak se ministři zpronevěřeli
králi a jak ministr policie Genčič tajně odešel
do domu paní Dragy a nařídil jí, ahy se oka-
mžitě odebrala do vyhnanství. Král se tohov
čas dověděl a to bylo poslední pobidkou k jeho
rozhodnutí.
To vše je velmi upřímné od krále Alex-
andra a měl-li nastati obrat v poměru národa
k němu, musilo dojíti k takové veřejné zpovědi
králově přede vším národem, k takovému veřej-
nému pokání. Budoucnost ukáže, bude-li míti
síly a schopnosti, aby také skutky okázal, že
se stal jiným člověkem.
V Srbsku se zase svobodněji dýše. Král
zrušil tajné oddělení při ministerstvu policie.
Národ se více nestrachuje Milánových špe-
hounů.
Největší přítel Milanův, německý vyslanee
Näcker-Gother, odcestoval z Bělehradu i s ro-
dinou a dobře učinil. Tento přítel Milanův ve-
řejně mluvil a agitoval proti králi Alexandru.
V Bělehradě budou rádi, nevráti-li se více k nim,
a on tak učiní, je-li rozumný muž.
Ruský vyslanec p. Mausurov je nyní nej-
oblíbenější osobností jak u dvora, tak u ná-
roda. Jeho taktu a moudrosti jest dékovati, že
věci v Srbsku tak šťastně se obrátily.
Spectator.
Drag
Milánový
Milanův
Alexandr
Alex
Srbsko
Bělehrad
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na den sv. Vavřinee.
Napsal V. Rb.
Vavřinee
21
article
30 stupňů Celsia ve stínu. Obloha modrá,
bílá téměř žárem tetelí se nad plochými ko
míny, s nichž stékají černé šmouhy na špi
navé zdi, mezi žloutnoucí skroucené větěvky
akátů, ploužicích se po tmavočervených, maltou
postřikaných prejzech. Chumáčky holubů ky-
máceji se v rozžhavených vrstvách vzducho-
vých, prchajíce před rudým cárem, jímž nevi-
ditelný holubář mává nad obrubou křidlicové
střechy, na níž roztažen v klidu odpočívá ko-
minik. Oknem řine se mi do kanceláře horká
láva, šilené masařky zunči narážejíce na okno,
droboulinký prach usazuje se na aktech, na
šatech, proniká do plic a ničí ve spolkus
únavoým vedrem poslední jiskřičku pracovní
energie. Občas otevrou se dvéře, a přibuzný
nešťastník, odsouzený rovněž k udržování úřad-
ního stroje po dobu, kdy šťastnější soudruzi
baví se venku zasíláním pohlednic, na nichž
modré alpy, nádherné restauranty, široké pro-
spekty moře, rozmnožují muka Tantalova nebo-
hých zajatců, dojde si pro nějaký »numerus
exhibiti« — a zase ticho. Právě dnes cítim to
dvojnásob .— je nedaleko do svatého Vavřince.
den to, kdy moji známí tam dole na Slovácku
chyslají se k »zavírání hory«. Nemohu dnes
psát. Vyplním ty dvě nudné, nekonečně hodiny
do oběda vzpomínkami na tento den minulého
roku, jenž mne zanesl do Bzence v jižní Mo-
ravě, do země vína a zeleniny.
Tantalův
svatý Vavřinec
Slovácko
Bzenec
stupeň Celsius
22
article
Vylezl jsem na malinké stanici severní
dráhy, jež tisíce a tisíce cizinců chrlí z Vídne
do ciziny, žárlivě je střehouc, aby neuvázl
někde v rozkošném moravském kraji. Dá-li se
přece některý svésti, octne se najednou z po-
hodlných dopravních prostředků v nejprimitiv-
nějších poměrech, v starobylých vagonech po
chybné kvality, neli dokonce v nějaké rozhá-
rané bryčce dobře naloženého povozníka, který
se nad ním smiloval. Šťastně jsme ještě unikli
s přítelem této horší eventualitě, vlezli do vy-
pražené dřevěné boudy, jejíž povlaky horkem
praskající, vyznačovaly naši přihrádku za
»lepší« třídu, počkali odevzdaně, až byl prů-
vodčí vlaku se svým mázem hotov, a jel
jsme.
23
article
Ploužili jsme se rozkošným krajem, drob-
nými lány, zahrádkami bez plotů, nekonečnou
zelení, v níž modraly se kadeřavé hlávky, bélal
se kopr, žloutly lusky a po hnědé zemi, mezi
schnoucím listim, do hněda se zardívaly tučné
dýně. Trvá to malou věčnost, než se vlak vy-
motá z toho zahradního moře, jež jakoby za-
lévalo i koleje, ovijejíc kola vlaku svými šla-
houny a přistane konečně před pěknou hro-
mádkou domků, které se tulí kolem podivného.
jako z lepenky vystříhaného hradu pod malým
návrším, na němž se bělá a červená ze zelené
pěny vinic malinký kostelíček.
Nedivte se, prosím, že zde nad kancelář
ským stolkem vzpomínám na tu celkem pro
saickou cestu v nadšení. Ale i bez takového
umělého zvýšení fantasie, jaké působí kancelář-
ských prach, ujišťuji vás, že vás může poloha
toho malého rozkošného hnízda nadchnouti.
Nejsou to ovšem alpští velikáni, ani poetlcká
jezera co vás zde vábí, ani italské rovinyto
nejsou — jest to snad to víno, ty mírně, dro-
livé pahorky, pokryté měkkou, kučeravou zelení,
prokvetalou červenými šátky žen a bílými vy
šivanými košilemi mužů, jež působí na Slo-
vácku tím svěžím milým dojmem, jemuž se
neubráníte, když navštívite požehnaný ten kraj.
24
article
Bohužel, mizi už rozkošné to panorama, jímž
kdysi slynul slovácký kraj, vinice hynou nedo
statkem pracovníků a nemocemi révy a z býva-
lých velikých vinic zbývají jen malé ostrůvky.
z nichž Bzenec patří ještě k nejzachovalejším.
Panství zachovává ještě veliké vinice burgund-
ské révy, z níž vyrábí champaňské, které pak
pod různými drahými, cizokrajnými značkami
putuje do ciziny a občanstvo samo nevzdáváse
naděje, že nadejde vinicím na Slovácku ješte
jednou lepší doba, pěstuje vzáenou révu a udr-
žuje staré zvyky, jimiž dřive se provozovalo
právo na viničných horách.
Dozvěděli jsme se o tom náhodou v pan
ském sklepě. Když jsme skončili své objed-
návky, prohlédli široké sklepy, v nichž ve
vlahém přítmí zraje tisíce lahví champaňského,
usedli jsme v chladném předsklepí, kde veselé
Slovačky primitivními stroji zátkují láhve a
bavili se při bledém, tiše šumícím moku, nářky
na úpadek vinařstvi, mizení národních krojů
atd. jak to bývá. A tu dověděli jsme se o sta-
rém bzeneckém zvyku »zavírání hory«. Bylo
právě k páté hodině, odkudsi zazněly první
rány hmoždírů, nedalo nám to, přešli jsme
přes prázdné náměsti, na němž se před židov-
skými krámy popelilo několik dětí, a stoupal
po úzké zaprášené cestě do chladné, sluncem
zalité »hory«.
Bzenec
Slovácko
viničný hora
25
article
Neznám rozkošnější cesty, než vzrostlou
vinici. Noříte se jak do měkkých, šplounavých
vln, cítíte kořenitou, zelennou vůni révy, pod
nohami měkce povoluje sypká, drolivá opuka,
pod tmavozelenými, křehkými lupeny hnízd
chumáčky zelených, fialově nadychnutých hro-
zníků s tuhými stěsnanými zrny, broučci, pa-
voučci, žluti matýlci kmitají se kolem vás, jak
stoupáte vzhůru, až na suchý palouček kolem
nově natřeného kostelíčka, u něhož zrouben
několik hrubých stolů a lavic, malá kazatel-
nička a v zadu jakoby sklípek, v němž tají se
objemné soudky. Na lavičkách sedí teprv ně-
kolik sousedů na plném slunečním žáru, u ko-
stelíka ve stínu krčí se muzikanti v otřelých
vojenských čepicích, s vyleštěnými žlutými plechy
a na pokraji svahu, odkud nejlépe víděti do roz-
košného slováckého kraje, usídlil se, uprostř d
maje obrovský máz, malý hlouček studentů.
26
article
Jak jest krásné to Slovácko, jež se tu pro-
stírá před vámi od širokých, masivních věží ve
Veselí, tratících se v modravé mlze na jih, až
po »svatého Antoninka«, jehož kaplička rýsuje
se vám v levo na obzoru! Nemohu se nikdy
dosti nadívati do toho požehnaného kraje, na
ty drobné vesničky, rozsypané mezi roztrouše-
ným stromovím, mezi olšovím na břehu říček
mezi štíhlými topoly a rozlehlými švestkovými
Zatím dostavilo se již více hostí, mladý
student gymnasista připojil se mně a jmenuje
mi vesničky, říčky, hory a jest znáti, jak má
to své Slovácko rád. Jeho otec mezi tím vy-
kládá mi o židech v Bzenci, o volbách, o bze-
neckém duchovním správci atd., při čemž jako
mimochodem podotýká, že svého synka, onoho
gymnasistu, posílá do německého gymnasia.
K němu druží se ještě jiný občan, kterýví
ještě smutnější přiklady ze společenského života
svého malého městečka, takže za nedlouho
znáte nejčernější zločiny celé té honorace, která
zatim, stařičkého arcikněze majíc v čele, roz
sedla se po lavicích jí vyhrazených a záhájila
při ryčné hudbě slavnost.
Nepletli jsme se mezi ně, usadili jsme se
po příkladu jiných do suchě trávy, zásobili se
znamenitým, kalně červeným vínem, dobrými
párky a přihlíželi k zimničné činnosti obecnlho
sady.
Antoninka
Slovácko
Bzenec
27
article
policajta, jenž v parádní uniformě pobíhal ko
lem tří hmoždýřů, žárlivě hlídaje vozík s pra-
chem a rekvisitami před houfem čiperných
kluků. Rány hlučně zaznívaly, sklenice zvonily
řev mládeže za kostelíkem rozléhal se mezi ré-
vovím, studenti zpívali — ach, jak bylo veselo
tam na tom sluncem zalitém kopečku, jehož
sálavé, bělo-zelené kontury, tetelící se ve žha-
vém slunci nad třaslavými, červenými střechami
Bzence, ruší nyní můj ospalý klid, vznášejíce
se jako přelud nad mým psacím stolkem z kupy
uprášených akt. Trávili jsme tak spokojeně čas
až do večera, kdy slunce se naklánělo hluboko
za kostelik, světlé šaty dam počaly jasněji vy
stupovati v modrém vzduchu, nálada dostupo-
vala vrcholu nadšení a hudba, zmořená vedrem
vydávala již podivné, málo melodické zvuky
Nevšímli jsme si ani, že již delší čas stůl ho-
norací věnuje nám svoji pozornost. Byli tam
všichni přiliš známí mezi sebou, než aby ná-
vštěva dvou cizích lidí nebudila pozornost. Do-
stali jsme pozvání, přisednout k čestnému stolu,
kde jsme našli dřivější opponenty vládnoucí strany
v dokonalé shodě i se starostou, i s duchovním
správcem, i s celou městskou radou. Na stole
na talírkách, ověnčených kytičkami, ležely malé,
již do modra nalitě hrozníčky, mezi nimi mo
hutné kytice, zarosené sklenky a kolem veselé,
upřímné tváře, jež nám se srdečným pozdravem
hleděly vstříc. Všichni se nás vyptávali na
Prahu, na Čechy, pak, když se již sšeřilo, na-
staly přípitky, mluveny ohnivé řeči, až náhle
zasvitily mezi révovím helmice, zabělaly se
režné haleny a náčelník hasičů se svými věr
nými hlásil se starostovi.
Bzenec
Praha
Čechy
28
article
Slunce zatím zapadlo. Ohromné požáry pro-
tínaly bělavé nebe a vrhaly jasné přísvity na
pláň pod našimi nohami. Temno vystupovale
jako kouř ze zelených úponků, z nichž vysvitaly
špice bílých tyčí. Bilá mračna jako roztrhané
plátno visela nad obzorem a malinké vísky roz-
sypávaly hrstky světělek po kraji, tiché a ne-
hybně, jež vyskakují z temných chumáčků střech
a stromoví jak oči vyhlížejících podzemních
skřítků. Zaplály smolné pochodně, praskaly mezi
révovím, syčely a prýskaly, barevné lampiony
tichým zářivým světlem plynuly v nočním vzdu-
chu, průvod řadil se na hluboké, vymleté cestě,
hudebníci spustili veselý pochod a se smichem
řítíme se výmoly a strašidelnými stíny vinných
tyčí k městečku. Hora jest zavřena. Réva ode-
vzdána sama sobě, jen osamělý hlídač smí s
Bilá
29
article
procházeti po zelených úbočích, na nichž těžké
hrozny dozrávají sladkou, opojivou šťávou.
Zástup lidí roste, hudba vyhrává po náměsti,
lampiony dohořívají, starosta ukončuje slavnost
srdečnou řeči a zve honoraci k slavnostnímu po-
hostění na radnici. Hrneme se do široké síně,
prohlížíme obrazy starého Bzence, zalím co poli-
cajt s jinými ještě služebnými duchy chystá
hostinu.
A byla hostina slavná, pro celou městskou
radu i pro zvané hosty. Starosta předsedal ve
svém vyvýšeném křesle, staré zvyky byly vy-
chvalovány, znamenití muži bzenečtí oslavováni,
zatím co mládež u svého stolu horlivě se bavila,
hudebníci chystali nějaký ten tuš a lid z dola
zvědavě nakukoval do síně. Dobře nám tam
bylo, v té útulné radní síni, ale našeho pobytu
bylo už na mále. Bylo už k půl noci, když před
radnicí zastavil náš vůz, jeda k nádraží. Večeře
už skončena, po sále se objevily malé stolky
a na nich nezbytné taroky, rozloučili jsme se
a provázeni srdečným zvaním, sešli. Ža chvíli
mizel nám v hluboké tmě Bzenec s očí. Žhavá
cigara soudruhů připomínala mi znovu fantasti-
cký ten rej lampionů tam nahoře u kostelíčka,
který jsem jen tušil ve tmě nad sebou.
Bzenec
30
article
Nikdy jsem tak srdečné nelitoval starých,
mizících zvyků, jako tenkráte. To vše jest už
jen uměle obnoveně, horního práva už se nikdo
nebojí, celá ta poesie starobylosti jest již hodně
vyspělá a přece, jak silným dojmem to působí
na cit! Jest však cit jedině oprávněným měřitkem
pro zachování starých obyčejů? Máme právo po-
suzovat a cenit staré zvyky dle toho, jak lahodí
našemu krasocitu? Trochu těžké myšlenky na
rozkošnou noční jizdu spícím krajem. Raději
oddat se příjemným dozvukům denních dojmů,
ať do libosti víři hlavou. Za nedlouho beztoho
zase celá ta prosa, špinavé nádraží, němečtí sklep-
níci, rozviklané vagony atd., přepadne vás a vy-
ruší ze snění.
Nedivte se, že Slováci sami rádi utíkají
před tou prosou, která se jim roztahuje v jejich
kraji, do pohádkové říše svých starých obyčejů,
že hledí je oživovati a uchovávati, třebu by
právě neodpovídaly novým národo-hospodářským
programům. Kéž by však právě s takovou pílí,
s kterou si hledí uchovávati pro radost staré
zvyky, hleděli vytěžiti, co jest dobrého pro sebe
z moderního pokroku, z onoho prosaického světa,
jemuž již starý patriarchální život podléhá.
Slovák