ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 03ed4da0-7596-11dc-9267-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 25, work 5, person 117, org 14
1 masthead
Ročník XXXXVII
2 masthead
tatv n
3 masthead
V Praze, v úterý 25. února 1908
Praha
4 masthead
Číslo 55.
5 article
Ao rauuj a odpol. listy přel. láci ee v Prare k zlmlnístnae . . . S K — . dvojí čonáskas t. . . 7 K 50 na ěle . . . . . . 2 K 30 h Pešton el n čtrer lta . . . s dčejí zisllkos os . . nK eo
Pešton
6 article Jasné památce na šeho Svatopluka Čecha.
Jasné památce na šeho Svatopluka Čecha. Těžkou ranou k srdci zasáhl znovu ne milosrdný osud národ český! Našeh Svatopluka Čecha není více! Je- den z nejznamenitějších našich básníků. pravý, bohem posvěcený věštec znovu vzkří- seného národa českého, jenž nade všecky spisovatele naše nejmocněji zasáhl do našeho života národního, opouští nás na věky ! .. Pouhá dvě léta tomu, co ještě v plné tvůrčí síle slavil v skromném ústraní své 60. narozeniny. Tehda pravili jsme: »Kdyby se měly sympathie, jež chová český lid ke Svatopluku Čechovi, projádřiti nějakou ve- řejnou oslavou manifestační, byla by to slav nost celého národa a vzrušení ve- škeré naší veřejnosti.« Kdo byl by tušil, že tak strašně záhy bude lidu našemu osvědčiti své sympatlie srdceryvným zalká ním a nejhlubším žalem skrušené duše
Čecho
7 article
Za Vítězslavem Hálkem, za Janem Ne rudou, za Karolinou Světlou a Juliem Zeve rem — Svatopluk Čech ! Hvězda za hvězdou zapadá s našeho nebe. — Neznámo . . . jakž by se tu neotřásala země česká a nechvěla se duše národa bolestí nejhlubší ? V našem Svatopluku Čechovi ztrácíme básníka, jehož nám největší a nejvzdělanější narodové světa mohou závidět. Veliký básnik musí býti věštcem, prörokem svého národa z něhož vzešel, s nímž cítil, radoval se. toužil a trpěl; ušlechtila a bohatá duše jeho musí procítit a protrpět všechny životní tužby, strázně a muka lidu svého, ale i jeho naděje a jeho víru ve vítězství deptané pravdy a zraněného práva jeho, aby pro dehnuta neskonalou láskou k trpícímu svému lidu utěšovala, povzbuzovala, povznášela ostatečňovala jej svým zápalem činorodým svým nadšením božským, svou vírou ve vi tězství světla, ducha pravdy, rovnosti, svo- body a spravedlnosti nad tmou a násilím křívdy, svou vírou v pokrok dobra, ušlechti losti a rovnosti mezi lidmi a národy. — A takým věštcem, bohem seslaným, byí v těžké době zkoušek, protivenství a zápasů krutých národu našemu náš Svatopluk Čech. Vyslovil překrásnými verší svými nej- hlubší, nejtajnější a nejvroucnější tužby strasti srdce českého, ztlumočil, co cítila čím se bolestně svírala a čím se opět v luzný květ nadějí a těch rozvírala duše česká. Byl kárajícím svědomím, napomínatelem. rádcem a těšitelem zbožňovaného svého ná- roda a všeho Slovanstva.
Hálek Jan Zev Čo Čecho bůh duch pravda
8 article
Přesvědčení, názory, ideály, snahya tužby a našeho Sladkovského, našeho Julia i Edvarda Grégra, našeho Jana Nerudy i Josefa Baráka byly tužbami, snahami. ideály a přesvědčeňím životňím našeho Svato- pluka Čecha. Stál a bojoval s nimi po tre desítiletí v jednom šiku jako druh a přítel jejich nejvěrnější. Bujoval svým okouzlujícím veršem, svými úchvatnými, mistrovskými veledíly své poesie za tutéž svatou a velkou věc jako oni: za osvobození svéh národa z poroby cizinské, z pout škůdců a ullačovatelů, uchvatitelů a dravců — své vlastní prací a statečností čackou, aby znovu vydobyl si onoho čestného slavného místa v dějinách, jaké mívala jaké mu náleží zásluhou a obětmi neskona- lými chrabrých předků jeho, hrdin toa mučedníků pro myšlenku svobody duševní, jakým není v dějinách lidstva roveň. Vzpomeňme na jeho »Lešetínskéh kováře« z roku 1883. Proč vzbudila tato báseň jeho takový nesmírný dojem v na- šem národě? Poněvadž v ní promluvila česká poctivost a síla, hrdost národní, sta tečnost a charakternost českého vla stence a demokrata, poněvadž roz dreovala vše to, co unavenou českou dušt tísnilo a tížilo, poněvadž oproti těm sku hralům mezi námi, kteří nám tehda do mlouvali: »Musíme se přikrčit a hledat pří- zeň velkých pánů, ježto sami nestačíme se ubránit tak mocným nepřátelům« — stavěla vzor nepodajného, vytrvalého, statečného Čecha, jež do posledních sil brání a háj statku svého rodného proti násilí a dravosti cizáctva.
Sladkovský Julio Grégr Neruda Barák Čecho Lešetínskéh kovář
9 article
»Lešetínský kovář« psán byl v době kdy podobně jako dnes v Poznani cizí německý kapitál úsilovně hleděl na severu Čech ku povat českou půdu, vyvlastňovat náš lid otěckých jeho sídel, odnárodňovat naše děti v německých přelejvárnách, slovem vytlačovat živel český ze severní oblasti Čech všemi možnými prostředky. Tu náš Svatopluk Čech povzbudil znamenitou básní svou klesající sebevědomí našeho lidu, pod nítil naše ohrožené české menšiny k heroi cké vytrvalé sebeobraně a celý národ vybur- coval jim na pomoc účinnou a zřízenou.
Čo Poznaň Čechy
10 article
Tehda — 23. prosince 1883 — napsa o této básni Svatopluka Čecha náš Gustav Eim: »Tato báseň, toto skvělé umělecké dílo náleží do rozpravy politické dnes, kdy nepřátelé národa našeho chtějí nás ponížiti na národ druhé třídy, na nižší plemeno Nikdy snad nepocítil jsem tak hluboce a tak živé svrchovanou nespravedlnost, tu nestoud nost tohoto ponižování, jako když dočet jsem tuto báseň Svatopluka Čecha; a chte bych ke všem našim nepřátelům zvolat Vizte jej, ten květ duševní činnosti toho národa a ukažte nám váš lepší, nebo jen podobný.« Stejný, neli ještě mocnější dojem uči nily »Písně otroka«. Tato nejpopulár- nějši báseň písemnictví českého prospěla zdatně výchově lidu našeho za celé knihovny. Však nejen v těchto dvou básních, ale v celé pře- bohaté poesii Čechově od jeho »Žižky,, » Vá clava Michalovic«, »Evropy«, »Slavie« až po jeho »Jitřní písně« zrcadlí se onen vznešený ryze český a patriotický duch nejvěrnějšího syna českého národa, nadšeného muže svo body, vřelého Slovana a hluboce cítícího demokrata, jenž volá k nám i budoucím »Věřme jen Sobě, své práci s píli, věřme jen svatému nadšení v nás, věřme jen vítězství slovanské síly, které si podepře krajní tu hráz, větme, že národ náš, veliká Sláva s korouhví lidskosti za štítem práv dobude korunu velebných krás. To platiž nám za svatý odkaz našeho nesmrtelného pěvce, našeho neoželitelného drahého soubojovníka Svatopluka Cecha
Čecho Eim Žižek Slovan Sobě Svatopluk Cecha Evropa Slavia
11 article
U rakve Svatopluka Čecha. .. . Malý pokoj, jenž mu býval dílnou du ševní, je změněn ve smuteční síň. — — Zde odpočívá mezi němými, sdílnými přá tely svými, knihami. Zde zasáhl anděl smri svou peruti v Jeho básnický zenith, zde vtisk Mu chladný polibek na čelo . . . Shasl, jakc shasíná náhle mocný blesk . . Strnulí stojíme před mrtvolou. Jeho; kdos libá, jiný tiskne studenou ruku, která tolik krásného, tolik vznešeného vykonala . . . a ted leží nehybna přes prsa, spjata s druhou, v dlan bilý květ — — Čteme v tváři písmo vznešeného klidu snažime se v rysech utrpením povadlé líce na lézti úsměv krále básníků. Ale nenalezáme Vytrpělť v posledních dvou letech mnoho — tolik, že stopy choroby přemohly bývalý břejivý a laskavý úsměv kolem rtů .. . Za to připadí nám obraz, kterým končil svélio »Lešetinskéh kováře« . .. »mrouci hlava v lemu kovadliny e Šeptem hovoří se kolem rakve, sta vzpo mínek tklivých pronášejí přátelé. A v očicl všech tkví nelíčený smutek, v prsou jako kámen těžký žal. Poprvé nás všechny zarmoutil S tváře zesnulého sňat byl odlitek. D čeští sochaři pp. Hergesel a Amort uchovaj nám poslední Jeho podobu. Bude to ta drabá Jeho tvář, ale otisk Jeho vzáeně duše nemůže být sňat nijakou maskou; ta k nám bude pro- mlouvati z nesmrtelných Jeho děl, z jímavýel a velkolepých Jeho písní . ..
Čecho Shasl kovář Hergesel Amort
12 article Přípravy k pohřbu Svatopluka
Přípravy k pohřbu Svatopluka eso Čecha. Pohřeb bude v neděli 1 březn z Pantheonu Musea král. českého do Slavína na král. Vyšehradě. — Nad rakví promluví starosta měs pražských dr. Karel Groš, bá sník Jaroslav Vrchlický a redaktor Jo se Anýž — Stručný životopis s podo- biznou Svatopluka Čecha bude roz- dáván účastníkům pohřbu. — S - kolstvo bude udržovati pořádek při pohřbu. — »Hlahol« zapěje u rakve, pěvectvo české cesto z Pantheonu na král. Vyšehrad. — Tělo zesnulého blásníka bude bl al- samovati prof. dr. Hlava. — Pohře vypraví obec pražská svým ná- kladem. Včerejšího dne konala se na radnici staro městské předběžná porada praesidiální ve přičine uspořádání pohrbu našeho velikého básníka Schůzi předsedal starosta dr. Groš u přitomnost náměstka p. Jirouska a pp. členů městské rady sboru ob. starších: V. Brože, Breznovského J. Červeného, vrch. ředitele Hubáčka, Kas lického, dra. J. Podlipného, Schröttra a cís.r Voitla. Vedle toho účastnili se jí za rodinu básnikovu ř. posl. p. Ladislav Čech a brati zvěčnělého p. Václav Čech; dále dostavili se za spolek spisovatelů-belletristů »Máj« p. proí Jaroslav Vrchlický, za »Svatobor« školní rad spisovatel p. Alois Jirásek a p. Karel Rais, z Českou obec sokolskou p. dr. Josef Scheiner starosta, za Ústř. jednotu zpěv. spolků česko slovanských p. dr. Karel Motejl, za »Hlahole v Praze předseda p. F. Tadra, za »Umněleckou besedu«, jež čítala básníka mezi své česlné členy, předseda p. Fr. Herites, za »Nár. Lislye
Svatopluk Čecho doktor Groš Vrchlický Anýž profesor Jirousek V Brož Breznovský J Červený Hubáček J Podlipný Schröttra Voitl Čo Jirásek Rais Scheiner Motejl F Tadra Slavín Vyšehrad Svatobor Praha pantheon muzeum král Hlahol Umnělecka beseda
13 article
pan chefredaktor J. Anýž a presidiální rada p. Ot. Borůvka. Pan starosta uvítav přitomné, vřelými slovy ocenil bolestnou ztrátu, kterou úmrtím velikého básníka utrpěl celý národ náš; básník, který tak dovedl promluviti k srdci svého lidu, ne- náležel pouze rodině, nýbrž celému národu českému. Z té příčiny prohlásil p. starosta, že je obec pražská ochotna vystrojiti Svatopluku Čechovi, kterého čítala s hrdosti a chloubou mezi své čestné občany, nákladem svým pohřeb. Jménem rodiny poděkoval za tuto vzácnou poetu pan posl. L Čech, i bylo usneseno, aby použito bylo laskavého nabídnutí p. prof. dra. J. Hlavy. jenž se uvolil provésti balsamování mrtvol, básníkovy. Dále usnesla se poradní komise, aby pohřel Čechův konán byl v neděli dne 1. březn o 2. hod. odpolední z Pantheonu musea král českého, i bude v tě příčině požádán zemsko výbor za svolení. Mrtvola básníkova bude vy stavena veřejně v den pohřbu od 10—12 hod dopoledne. Zpěvy pohřební provede pražský »Hlahol« který pak společně s Ústřední jednotou zpěvá ekých spolků českoslovanských při průvodu zpívati bude. Uspořádání průvodu převzal ochotně Česká obec sokolská, které svěřen úkol pořadatelský. Průvod pohřební bude se ubírati Václav ským náměstím, ulicí Ovoenou a třídou Jungman novou na král. Vyšehrad. Kom se s povděkem přijala nabídku přitomného předsedy »Sva- tobora«, škol. rady p. Al. Jiráska, aby veliký básník pochován byl ve Slavíně na král. Vyše- hradě; pan školní rada zároveň ochotně vza na se, že vyjedná potřebné svolení s kapitolou vyšehradskou.
J Anýž Otakar Borůvka Čecho profesor doktor Čechův Ovoený Jirásek L Čechy Vyšehrad Slavín Vyš pantheon muzeum král Hlahol
14 article
Sehváleno dále, aby za provedení eírke ních obřadů byl požádán zvláliní deputaci, se- stávající z pp. nám. Jirouska, vrch. řed. Hubá čka a posl. Čecha p generální vikář dr. Sedláčel a aby v Pantheonu nad rakví Čechovou promluvi za obec pražskou jako pořadatelku pohébu pan starosta dr. Groš a za literáty profesor Jaro slav Vrchlický; na hřbitově vyšehradském promluv- za publicistiku pan red. J. Anýž. K návrhu pana dra. Podlipného usneseno aby vydána byla stručná brožurka s podobiznou a životopisem Sv. Čecha, o jejíž sepsání bude požádán dlouholetý druh a spolupracovník zesnu lého spisovatel dr. Servác Heller. Brožurka tato rozdávána bude mezi účastníky pohrbu. Akad sochař pan V. Amort sňal s tváře zesnulého básníka posmrinou masku, která bude uložena v museu král. hlav. města Prahy Konečně zvoleno bylo užší komité, v němž zasedati budou zástupci »Svatoboru« šk. rad.
Jirousek Čecho doktor Sedláčel Čechův Groš Vrchlický J Anýž Podlipný Heller V Amort Praha Svatobor
15 article
Jrásek), »Máje« (J Vrchlický), »Umělecké be- sedy« (Herites), České obce sokolské (dr. Schei- ner), Haholu (skriptor Tadra), chefredaktor Anýz a posl. L. Čech kromě shora jmenovaných zá- stupců rady městské; komité toto vezme na se usporádání celého pohřbu. Za převzetí pořadatelstva při pobřbu v museu požádáno bude úřadnictvo magistrátní; vrehn dozor budou míti pp. členové sboru obecníeh starších z komise presidiální k tomu ustanovení Česká obec sokolská projevila zároveň ústy p. dra. Scheinera, starosty Č O. S., ochote vedle pořadatelství průvodu převzlti též čestnou stráž při katafalku. K návrhu p ob. st. Kasalického usnesen posléze, aby květinová dekorace k vyzdoben V drobném pavucjít ranni či-lo o sobě . . . za s odpoledni . . . . a 2 Ve flialkách na venkově ranní čislo. . . . . . . . 10h vdpolední . . . . . . . . 4a Inserálv plati se hotově rspřed Předplarení a Inserty přijímá zdmnini- strace Mariahsaé ulici č. 3. Tam nacházejí se těž redakce Uskáran a ezpedise ,Nodnich L. lsta- Rukopisy se nsvraneji
Vrchlický Herites doktor Schei Tadra L Čo Scheiner Inserálv Mariahsaý ulice Český obec sokolský Č O . S Uskáran Nodnich L Hahol
16 article
smuteční síně v Pantheonu dodána byla ze zá- soby sadů obecních. Spolky, které zamýšlejí úča st- niti se průvodu pobřebního, vy bl- zejí se, aby bezodkladně oznám ily presidišlní kanceláři na radnic staroměstské krátkým písemným oblášením počet účastníků, ji m iž na pohřeb se dostaví; při tom bu- diž vytčeno, dostavi-li se v kroj spolkovém a zdali s praporem, by podle počtu přihlášek pořad prů- vodu zavčas stanoven býti mohl Projevy nad úmrtím Svat Čecha Slečně Zdeňce Čechově byl zaslán p. drem Václavem Škardou jménem akčního výboru ná- rodní strany svobodomyslné následující sou- strastný projev: Akčni výbor národní strany srobodomyslné vyslovuje Vám nad úmruím veli kého básníka našeho projev nejhlubší a oprav- dově soustrasti jménem strany, k níž zesnulý vždy s pýchou se hlásil, již nadšenými svými verši v zápasech o svobodu národa po boku stál. S výrazem dokonalé úcty mám čest zna menali za akční výbor národní strany svobodo- myslné Dr. Václav Škarda. Klab národní strany svobodomyslné v Praz uspořádá na počest zesnulého mistra Svatopluka Čecha velkou veřejnou schůzi, na níž bude pro- mluveno o zásluhách jeho o literaturu a náš národ vůbec.
Čecho Čechův Škarda doktor Akčni výbor národní strana výbor národní strana svoboda
17 article
O úmrti Svatopl. Čecha vydala Umělecká beseda tento smuteční projev: Odešel národu básník, jakého neměl od úsvitu dějin srých, miláček lidu, pěvec, jehož srdce plálo jedinou láskou: láskou k malému národu svému k velkému obru slavanskému. Vykonal dílo ne- smrtelné. V hlubokém žalu, jenž té chvile svírá všechna česká srdce, zjasňuje mysl mocná útěcha: že nám osud dopřál tohoto muže a že, ač mrtev, žíti bude duchem svým, pokud národ český polrvá. Správní výbor Umělecké besedy sešel se včera večer pod dojmem úmrtí čestného člena svého ko schůzi, jež věnována byla toliko pumátce Sv. Čecha Starosta Besedy Fr. Herites, zahájiv četně obeslane sezen: výboru, jehož členové na znamení smutku po vstali, tlumočil pohnutí své vroucími slovy, praviv „Odešel národu básník v pravdě milovaný, nadl jiné drahý: Pročehnuti hlubokou úctou k velikému dílu jeho, bohatýrskému duchu, nejčistšímu charakteru skromnému srdci, družíme se ke všem projevům těž- kého žálu, zalétajicího ze všeho národa do jeho tich samoty. Všechna srdce upřímných Čechů vzrušen jsou a rozechvěna nad schladlými skránémi, jež z národ myslily, nad zmlklým srdcem, jež pro něj bilo
Čecho Herites Francie
18 article
Jemu, věštci a pěvci, jenž v nesmrtelné písni své na námi bděl a s námi cítil, za nás bolem i hněvem s chvel, budiž naše pamět vdčěná a nebynoucí.“ — Po tomto projevu jednáno o způobu poslední pocly Dle zprávy slarosty Fr. Heritesa, který byl pozván do schůze, svolané starostou měst pražskýchp JUDrem. K. Grošem, bylo Umělecké besedě zůsta- veno přispěti k výpravě pohřbu, pokud jde o uspo- řádání výzdoby kalafalku a pod., k čemuž povolán výtvarný odkor. Člen tohoto odboru, sochař pan Amort z podnětu Umělecké besedy sejmul včera po- smrtní masku tváře zesnulého a pravé jeho ruky Dále usneseno věnovati palmový věnce s ná pisem „Nesmrtelnému pěvci — čestnému členu svému — Lmělecká beseda,“ — Posléze oznámil p. starosta že vyslovil jměnem U. B. soustrasí sestře Zdence bratru Václavovi u rakve zvěčnělého. Usneseno, aby výbor zůčastnil se pohřbu korporativně a rovněž aby veškeré clenstvo bylo vybídnuto k hojné účasti. Schů- ze byla pak na znamení žalu skončena. Caská obec sokolská, jejiž předsednictvo sešlo se včera ke zvlaštní schůzi, aby uctilo památku velkého pěvce svobody, přitele věcí sokolské a člena téměi
Heritesa K Groš Amort Zdenka Václav Francie Lmělecká beseda Sch
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Srdci Svatopluka Čecha. Zastavilo se, tep dobouřil, a ja krev nž nevykypi v hněvu. Jaký smutek do něho se vryl, vže jaký zal je rozkrušil naráz tak a téměr v půli zpěvu? Víe než sedm: tisíc bolestí rvalo v něm a drtilo je v muce; z olročiny vzhůru ke štěst roby chtělo vyvésti: oni s druhem druh se vraždí v půtco. A pán potichu se usmívá, na rohoži měkké křižem nohy, pouta přitužuje truchlivá, cety z plechu přisívá robu za robem vždy podle vlohy Zašla naděj s vírou v mračný šer, stará kletbu pozvedá zas hlavu, překřiženy cesty v sterý směr, a jen lovci karrier kořist honí v poblouzeném davu. Svalé srdce, nejsvětější všech co jich tepá s vteřinami doby. puknout musilo's, ó srdce Čech, v otrávených skutky dnech fo plných rozporů a bledé mdloby ! Klesám před Tvou rakví čelem v prach na Tvé cestě jak Ty nevěřící. slyším zvony bíti na poplach a ne hrana, slyším blah, slzami se jasní na měm lici. Zikmund s hradu rtem svým kovovým z Týna jeho druh se duně zrývá, byltě každý věrným druhem Tvým, slavně Hus a Jeroným plseň Tvou Ti přes celou vlast zpívá Ta tu zbude — chvile přeletí. zakypí zas spolná síla vzdorně, před rovem Tvým, zlomě prokletí, národ bude klečeti srdcem k srdci, rukou k ruce svorně. Vzplane cit, jak v Tobě vždycky žeh' skepsi filosofa básník zmůže, bude krásný zápas o svůj dech. však jej uslyšíš v svých snech. na hrob když Ti počnou padat růže. Fr. S. Procházka ber
Čecho Zikmund Hus Jeroným František Čechy Toba
20 article
o n de o lv r eo V Praze, 24. února 1908. Svatopluk Čech j. esr On byl... Ta dvě slova Manzoního vtírají se m neodbytně na mysl. Odešel jako Napoleon — země změnila se jeho smrti. Cos vždy nám bude scházeti — on byl snad poslední mez námi, který vládl ještě všem a kterého všichn milovali. Nebyl strannický, byl vždycky napře Čechem, ač při tom s hrdostí nesl barvy sv strany (věren svým slovům: »čas bývá, kdy v tom boji krýt — své barvy čestno není kdy třeba velknout na svůj štít — znak svéh přesvědčení«); nebyl stár, ač hlavu jeho kryly šediny — miloval vždy mládí. A byl v pravdě Napoleonem v říši naši poesie a naší literatury dobyl neznámých království a zažehl všude po chodeň svobody; zraky celého národa byl upřeny naň — v. ruce jeho vlál náš prapo biločervený, nad ním výsoko vzlétal Slovanstva orel bnlý. To místo v předu našich šiků je nyn prázdno — kdo zvedne prapor, který padl z ruky vychladlé ?
Čo Napoleon Čecho Praha
22 article
Čech a Národní! Bylo Osudem určeno, aby ta dvě jmén zůstala těměř navždy spojena. Skoro první pros Čechova, feuilleton, »Jak se připravují raci, ab nezčervenali«, vyšla v našem listě 8 záři 187 — a na své leňské narozeníny četl Čech v Na- rodních první kapitolu ze své poslední práee »Z lidumilných kapitol« (dokončeny 27. březnu 1907; naši čtenáři zajisté pod maskou B. Děčan poznali skromnou tvář našeho básnika). Šestatřice let byl tak sloučen básník s naším listem byly doby — a jistě nejskvělejší naší strany i našeho listu — kdy Čech jako stálý spolu- pracovník plnil sloupce naší zábavné přílohya jako redaktor vedl tento feuilieton, jenž dnes musí jeho jméno označiti tím smulným černým kříže znamením... Siíbil nám ještě nedávno nový feuilleton; chystali jsme jej k jeho 62. na- rozeninám, jako loňský; toho feuilletonu nám již nenapíše... Ve sloupeích našeho listu je uložena největší část jeho prósy — je to naší chloubou; a vedle prací v Květech, které sám zakládal a které nyní vede jeho synovec, jsou to v celém jeho díle práce nejcennějšl.
Čechův Čo Čechy Květa
23 article
Je pravda: zanechává po sobě dílo ne smrtelné. On dal české próse ono lehké křídlo, kterým unášena nynílehce taněl; on vybrousi český verš jako démant do nejjemnějších hran. tak že září všemi barvami duhy. Od sopečného žáru »Pisní otroka« až k závratným výšinám »Modliteb k Neznámému« ovládal celou klavia- turu varhan naší řeči jako nikdo před ním — a nikdo po něm. Jediná z jeho „plsní“ nebo je diný zpěv jeho eposů stačil by k nesmrielnost mnohého z těch, kteří nyní tak ryčně se derou k výšinám českého Parnassu. A přec: on odešel a neřekl svého slova posledního, neřekl to, co říci chtěl ... Puškin Mickiewicz, Goethe, třebas krátce před smrtl přec řekli ono slovo poslední, vyzpívali onu píseň, která se jim drala na rty od prvního po- čátku jejich tvoření. I Čech po 40 let, ba mů žeme řici celý svůj život, nosil v sobě svého Fausta, svého Tadeáše — byla to ocelová vi- dina Tábora, které věnoval 1868 Husitu, 1873 Adamity, 1879 Žižku, 1888 Sion . . ., ale klere přece nevyzpíval: »A vznětů mocnějších jsem stále čekal, své possi- nejplnějších stl bych obrys vidiny té v žulu sekal a vše jí vdech, co velkého jsem snil«.. Počal r. 1897 grandiosním »Roháčem« ve formě dramatické (jako Goethe psal svého Fausta) své dílo životní realisovati; ale r. 1899 se odmlčel na konci třetího aktu. Smíme sna prozradit, že se odmlčel jen pro veřejnost; pra coval dále, věren svým slovům: »neb že tu dávnou dumu vyřknout musím, než nadejde noc moje, také vím Téšil se z postupu práce; věřil, že dí dokoná — vždyť věděl, že nesmí zemřít, doku nevyřkne to, co plnilo celou jeho duši od prv ních chvil básnického tvoření. A je to tragedie Osudu, kus české tragiky zvlášť, že odešel přee. že nesměl ono slovo říci, že Osud náhle vloži na ústa básníkova tvrdou pečeť mlčent. ..
Puškin Mickiewicz Goethe Čo Faust Tadeáš Žižek Sion dina Tábor
24 article
Přede mnou leži malý listek děkovný z jeh ruky. Dostal jsem jej včera — zdá se mi, jako by to bylo již v minulém stoleti. Jeli jsme v pátek k němu, pogratulovat mu k narozeninám. Nesli jsme fialky a sněženky, míval je tak rád- Nebyl doma; na zvonění ozýval se z vnjttku jenom štěkot Ořecha, Čech se sestrou Zdenkou. tou andělskou duší, s kterou vedli domácí své hospodářství jako Filemon a Baucis, byl patrně na procházce, Měli jsme z toho radost — patrně se Čechovi vede dobře, rozhodně n hůře, když ještě chodl na procházky. Zatkl jsme kytičku do schránky poštovní — a za ni děkoval včera tím lístkem, psaným pevnou rukou a silným písmem. A dnes — dnes slečna Zdenk vložila mu naše sněženky do ztuhlých rukou navždy vychladlých — — Mluvil jsem s ním nedávno naposled. Nes jsem mu poslední svazek svého Husa a potkal jsme se na ulici. Nechtěl jsem ho v chladněm povětří zdržovat — a přec bych byl s ním tak rád ještě několik slov promluvil. Odkládal jsem je — a již s ním nepromluvim. Byla to přízeů Osudu, byl to dar, který mi nabízel, abyeh s ním ještě promluvil. Zval mne k sobě; jen několik schodů nahoru, čtvrt hodiaky času. Ne- poznal jsem tohoto pokynu Osudu, neužil jsem té chvile, která se nikdy již nevráti. O sud je vlídný — někdy — ale přísný proti tomu, kdo jeho pokynu nedovede poslechnout . . .
Čo Zdenka Baucis Čecho Zdenk Hus
25 article
A tento osud celému národu podává po- slední přiležitost prokázat poslední službu těles ným zbytkům svého miláčka. Osoby povolané musí se postarati, aby tato možnost byla dána každému Čechu. Musí mili možnost doprovodi k hrobu svého pěvce dělnictvo, jemuž napsal slavný hymnus Práce a jež nejlépe cíti pravdu jeho Písní otroka, musí být dána možnost mlá- deži — od nejůtlejší drobotiny, kterou tak miloval, až po naše akademiky, v nichž viděl vždy zároku lepší budouenosti — krátce celý národ musí mili možnost, aby se shromáždi u rakve pěvce, na nějž čekal šest set let. Musl zejmena býti dána možnost Moravě, klerou tak miloval a která tak milovala jeho, musí býti dána možnost našim krajanům mezi Němei, zejmena ve Vídni i v ostatní cizině, aby aspon u rakve mohli se se svým miláčkem rozloučit. Doufejme, že tato možnost dána bude. A nám všem zůstává po básníku nyní je- diná vzpomínka. Je to jeho dílo, které žije mluví mezí námi. Ne všechno z toho, co vy- tiskl, pojal přísný a svědomitý básník do svřeh Spisů sebraných, doufejme, že tím budou do- plněny; ne všechno, co napsal, dal Čech vy- tisknouti, doufejme, že i tu bude posíaráno, aby tyto poslední jeho práce, tato pírka, Lterá orlí peruť jeho nám na odchodu střásle, nezů- staly nevytištěny. O to zajisté bude dobře p staráno.
Čech Němei Čo Morava Vídeň Práce
26 article
Co mám ještě psát? Péro padá z ruky, rána je přilis silná a příliš ještě čerstvá. Ne- zdálo se mi nikdy, že plši-lí jeho život, budu psáti také jemu vzpomínku pohrobní. Vídal-li jsem toho malého, tiehého stařečka, doufal jsem, že dožije vysokých let jako Goethe, jako Ody- niec, jako náš Antonin Marek. Nestalo se tak — patrně nemělo se tak státi. Ale zemřel- básník, nezemřela jeho píseň. Dokud bude národ náš — a národ náš potrvá, dokud bude věre odkazu předků, sám sobě, svým dějinám myšlence Slovanstva — dotud bude žiti mezi námi slovo Čechovo. Bude síliti slabé, utvrzo- vati kolisajici, zahřívati starce a vésti mládež k boji. Ve sboru věštců evropských vždy bude zníti za náš národ první struna Čechova. Vždy bude srdce jeho mezi námi bíti jako zvon, vždy budou se naplňovati slova, která pověděl Čech sám o Husoví V čas velkých dějů někdy národ celý své duše vzlety v postať jednu vtělí; ta vyrůstá pak obrem z jeho středu a záři nad nim v širou světa dál, ku slávě před ním jde jak oblak skvělý. jenž lidu Bohem zvolenému plál. a nechť jej sudba srazí v noc a bědu, vždy hvězdou z dálky kmitá jeho hledu. V. Flajšhans
Goethe Antonina Marek Čechův Čo V Flajšhans Oda