1
masthead
Ročník XXXXVII
3
masthead
V Praze, v úterý 25. února 1908
Praha
5
article
Ao rauuj a odpol. listy
přel. láci ee
v Prare k zlmlnístnae
. . . S K —
. dvojí čonáskas
t. . . 7 K 50
na ěle . . . . . . 2 K 30 h
Pešton
el
n čtrer lta . . .
s dčejí zisllkos
os
. . nK eo
Pešton
6
article
Jasné památce na šeho
Svatopluka Čecha.
Jasné památce na šeho
Svatopluka Čecha.
Těžkou ranou k srdci zasáhl znovu ne
milosrdný osud národ český! Našeh
Svatopluka Čecha není více! Je-
den z nejznamenitějších našich básníků.
pravý, bohem posvěcený věštec znovu vzkří-
seného národa českého, jenž nade všecky
spisovatele naše nejmocněji zasáhl do našeho
života národního, opouští nás na věky ! ..
Pouhá dvě léta tomu, co ještě v plné
tvůrčí síle slavil v skromném ústraní své
60. narozeniny. Tehda pravili jsme: »Kdyby
se měly sympathie, jež chová český lid ke
Svatopluku Čechovi, projádřiti nějakou ve-
řejnou oslavou manifestační, byla by to slav
nost celého národa a vzrušení ve-
škeré naší veřejnosti.« Kdo byl by
tušil, že tak strašně záhy bude lidu našemu
osvědčiti své sympatlie srdceryvným zalká
ním a nejhlubším žalem skrušené duše
Čecho
7
article
Za Vítězslavem Hálkem, za Janem Ne
rudou, za Karolinou Světlou a Juliem Zeve
rem — Svatopluk Čech ! Hvězda za hvězdou
zapadá s našeho nebe. — Neznámo . . . jakž
by se tu neotřásala země česká a nechvěla
se duše národa bolestí nejhlubší ?
V našem Svatopluku Čechovi ztrácíme
básníka, jehož nám největší a nejvzdělanější
narodové světa mohou závidět. Veliký básnik
musí býti věštcem, prörokem svého národa
z něhož vzešel, s nímž cítil, radoval se.
toužil a trpěl; ušlechtila a bohatá duše jeho
musí procítit a protrpět všechny životní
tužby, strázně a muka lidu svého, ale i jeho
naděje a jeho víru ve vítězství deptané
pravdy a zraněného práva jeho, aby pro
dehnuta neskonalou láskou k trpícímu svému
lidu utěšovala, povzbuzovala, povznášela
ostatečňovala jej svým zápalem činorodým
svým nadšením božským, svou vírou ve vi
tězství světla, ducha pravdy, rovnosti, svo-
body a spravedlnosti nad tmou a násilím
křívdy, svou vírou v pokrok dobra, ušlechti
losti a rovnosti mezi lidmi a národy. —
A takým věštcem, bohem seslaným, byí
v těžké době zkoušek, protivenství a zápasů
krutých národu našemu náš Svatopluk Čech.
Vyslovil překrásnými verší svými nej-
hlubší, nejtajnější a nejvroucnější tužby
strasti srdce českého, ztlumočil, co cítila
čím se bolestně svírala a čím se opět
v luzný květ nadějí a těch rozvírala duše
česká.
Byl kárajícím svědomím, napomínatelem.
rádcem a těšitelem zbožňovaného svého ná-
roda a všeho Slovanstva.
Hálek
Jan
Zev
Čo
Čecho
bůh
duch pravda
8
article
Přesvědčení, názory, ideály, snahya
tužby a našeho Sladkovského, našeho Julia
i Edvarda Grégra, našeho Jana Nerudy
i Josefa Baráka byly tužbami, snahami.
ideály a přesvědčeňím životňím našeho Svato-
pluka Čecha. Stál a bojoval s nimi po tre
desítiletí v jednom šiku jako druh a přítel
jejich nejvěrnější. Bujoval svým okouzlujícím
veršem, svými úchvatnými, mistrovskými
veledíly své poesie za tutéž svatou a velkou
věc jako oni: za osvobození svéh
národa z poroby cizinské, z pout škůdců
a ullačovatelů, uchvatitelů a dravců —
své
vlastní prací a statečností čackou,
aby znovu vydobyl si onoho čestného
slavného místa v dějinách, jaké mívala
jaké mu náleží zásluhou a obětmi neskona-
lými chrabrých předků jeho, hrdin toa
mučedníků pro myšlenku svobody duševní,
jakým není v dějinách lidstva roveň.
Vzpomeňme na jeho »Lešetínskéh
kováře« z roku 1883. Proč vzbudila tato
báseň jeho takový nesmírný dojem v na-
šem národě? Poněvadž v ní promluvila
česká poctivost a síla, hrdost národní, sta
tečnost a charakternost českého vla
stence a demokrata, poněvadž roz
dreovala vše to, co unavenou českou dušt
tísnilo a tížilo, poněvadž oproti těm sku
hralům mezi námi, kteří nám tehda do
mlouvali: »Musíme se přikrčit a hledat pří-
zeň velkých pánů, ježto sami nestačíme se
ubránit tak mocným nepřátelům« — stavěla
vzor nepodajného, vytrvalého, statečného
Čecha, jež do posledních sil brání a háj
statku svého rodného proti násilí a dravosti
cizáctva.
Sladkovský
Julio
Grégr
Neruda
Barák
Čecho
Lešetínskéh kovář
9
article
»Lešetínský kovář« psán byl v době kdy
podobně jako dnes v Poznani cizí německý
kapitál úsilovně hleděl na severu Čech ku
povat českou půdu, vyvlastňovat náš lid
otěckých jeho sídel, odnárodňovat naše
děti v německých přelejvárnách, slovem
vytlačovat živel český ze severní oblasti
Čech všemi možnými prostředky. Tu náš
Svatopluk Čech povzbudil znamenitou básní
svou klesající sebevědomí našeho lidu, pod
nítil naše ohrožené české menšiny k heroi
cké vytrvalé sebeobraně a celý národ vybur-
coval jim na pomoc účinnou a zřízenou.
Čo
Poznaň
Čechy
10
article
Tehda — 23. prosince 1883 — napsa
o této básni Svatopluka Čecha náš Gustav
Eim: »Tato báseň, toto skvělé umělecké
dílo náleží do rozpravy politické dnes, kdy
nepřátelé národa našeho chtějí nás ponížiti
na národ druhé třídy, na nižší plemeno
Nikdy snad nepocítil jsem tak hluboce a tak
živé svrchovanou nespravedlnost, tu nestoud
nost tohoto ponižování, jako když dočet
jsem tuto báseň Svatopluka Čecha; a chte
bych ke všem našim nepřátelům zvolat
Vizte jej, ten květ duševní činnosti toho
národa a ukažte nám váš lepší, nebo jen
podobný.«
Stejný, neli ještě mocnější dojem uči
nily »Písně otroka«. Tato nejpopulár-
nějši báseň písemnictví českého prospěla zdatně
výchově lidu našeho za celé knihovny. Však
nejen v těchto dvou básních, ale v celé pře-
bohaté poesii Čechově od jeho »Žižky,, » Vá
clava Michalovic«, »Evropy«, »Slavie« až po
jeho »Jitřní písně« zrcadlí se onen vznešený
ryze český a patriotický duch nejvěrnějšího
syna českého národa, nadšeného muže svo
body, vřelého Slovana a hluboce cítícího
demokrata, jenž volá k nám i budoucím
»Věřme jen Sobě, své práci s píli,
věřme jen svatému nadšení v nás,
věřme jen vítězství slovanské síly,
které si podepře krajní tu hráz,
větme, že národ náš, veliká Sláva
s korouhví lidskosti za štítem práv
dobude korunu velebných krás.
To platiž nám za svatý odkaz našeho
nesmrtelného pěvce, našeho neoželitelného
drahého soubojovníka Svatopluka Cecha
Čecho
Eim
Žižek
Slovan
Sobě
Svatopluk Cecha
Evropa
Slavia
11
article
U rakve Svatopluka Čecha.
.. . Malý pokoj, jenž mu býval dílnou du
ševní, je změněn ve smuteční síň. — —
Zde odpočívá mezi němými, sdílnými přá
tely svými, knihami. Zde zasáhl anděl smri
svou peruti v Jeho básnický zenith, zde vtisk
Mu chladný polibek na čelo . . . Shasl, jakc
shasíná náhle mocný blesk . .
Strnulí stojíme před mrtvolou. Jeho; kdos
libá, jiný tiskne studenou ruku, která tolik
krásného, tolik vznešeného vykonala . . . a ted
leží nehybna přes prsa, spjata s druhou, v dlan
bilý květ — —
Čteme v tváři písmo vznešeného klidu
snažime se v rysech utrpením povadlé líce na
lézti úsměv krále básníků. Ale nenalezáme
Vytrpělť v posledních dvou letech mnoho —
tolik, že stopy choroby přemohly bývalý břejivý
a laskavý úsměv kolem rtů .. . Za to připadí
nám obraz, kterým končil svélio »Lešetinskéh
kováře« . .. »mrouci hlava v lemu kovadliny e
Šeptem hovoří se kolem rakve, sta vzpo
mínek tklivých pronášejí přátelé. A v očicl
všech tkví nelíčený smutek, v prsou jako kámen
těžký žal.
Poprvé nás všechny zarmoutil
S tváře zesnulého sňat byl odlitek. D
čeští sochaři pp. Hergesel a Amort uchovaj
nám poslední Jeho podobu. Bude to ta drabá
Jeho tvář, ale otisk Jeho vzáeně duše nemůže
být sňat nijakou maskou; ta k nám bude pro-
mlouvati z nesmrtelných Jeho děl, z jímavýel
a velkolepých Jeho písní . ..
Čecho
Shasl
kovář
Hergesel
Amort
12
article
Přípravy k pohřbu Svatopluka
Přípravy k pohřbu Svatopluka
eso Čecha.
Pohřeb bude v neděli 1 březn
z Pantheonu Musea král. českého
do Slavína na král. Vyšehradě. —
Nad rakví promluví starosta měs
pražských dr. Karel Groš, bá sník
Jaroslav Vrchlický a redaktor Jo se
Anýž — Stručný životopis s podo-
biznou Svatopluka Čecha bude roz-
dáván účastníkům pohřbu. — S -
kolstvo bude udržovati pořádek
při pohřbu. — »Hlahol« zapěje
u rakve, pěvectvo české cesto
z Pantheonu na král. Vyšehrad. —
Tělo zesnulého blásníka bude bl al-
samovati prof. dr. Hlava. — Pohře
vypraví obec pražská svým ná-
kladem.
Včerejšího dne konala se na radnici staro
městské předběžná porada praesidiální ve přičine
uspořádání pohrbu našeho velikého básníka
Schůzi předsedal starosta dr. Groš u přitomnost
náměstka p. Jirouska a pp. členů městské rady
sboru ob. starších: V. Brože, Breznovského
J. Červeného, vrch. ředitele Hubáčka, Kas
lického, dra. J. Podlipného, Schröttra a cís.r
Voitla. Vedle toho účastnili se jí za rodinu
básnikovu ř. posl. p. Ladislav Čech a brati
zvěčnělého p. Václav Čech; dále dostavili se
za spolek spisovatelů-belletristů »Máj« p. proí
Jaroslav Vrchlický, za »Svatobor« školní rad
spisovatel p. Alois Jirásek a p. Karel Rais, z
Českou obec sokolskou p. dr. Josef Scheiner
starosta, za Ústř. jednotu zpěv. spolků česko
slovanských p. dr. Karel Motejl, za »Hlahole
v Praze předseda p. F. Tadra, za »Umněleckou
besedu«, jež čítala básníka mezi své česlné
členy, předseda p. Fr. Herites, za »Nár. Lislye
Svatopluk
Čecho
doktor
Groš
Vrchlický
Anýž
profesor
Jirousek
V Brož
Breznovský
J Červený
Hubáček
J Podlipný
Schröttra
Voitl
Čo
Jirásek
Rais
Scheiner
Motejl
F Tadra
Slavín
Vyšehrad
Svatobor
Praha
pantheon muzeum král
Hlahol
Umnělecka beseda
13
article
pan chefredaktor J. Anýž a presidiální rada
p. Ot. Borůvka.
Pan starosta uvítav přitomné, vřelými slovy
ocenil bolestnou ztrátu, kterou úmrtím velikého
básníka utrpěl celý národ náš; básník, který
tak dovedl promluviti k srdci svého lidu, ne-
náležel pouze rodině, nýbrž celému národu
českému. Z té příčiny prohlásil p. starosta, že
je obec pražská ochotna vystrojiti Svatopluku
Čechovi, kterého čítala s hrdosti a chloubou
mezi své čestné občany, nákladem svým pohřeb.
Jménem rodiny poděkoval za tuto vzácnou poetu
pan posl. L Čech, i bylo usneseno, aby použito
bylo laskavého nabídnutí p. prof. dra. J. Hlavy.
jenž se uvolil provésti balsamování mrtvol,
básníkovy.
Dále usnesla se poradní komise, aby pohřel
Čechův konán byl v neděli dne 1. březn
o 2. hod. odpolední z Pantheonu musea král
českého, i bude v tě příčině požádán zemsko
výbor za svolení. Mrtvola básníkova bude vy
stavena veřejně v den pohřbu od 10—12 hod
dopoledne.
Zpěvy pohřební provede pražský »Hlahol«
který pak společně s Ústřední jednotou zpěvá
ekých spolků českoslovanských při průvodu
zpívati bude. Uspořádání průvodu převzal
ochotně Česká obec sokolská, které svěřen úkol
pořadatelský.
Průvod pohřební bude se ubírati Václav
ským náměstím, ulicí Ovoenou a třídou Jungman
novou na král. Vyšehrad. Kom se s povděkem
přijala nabídku přitomného předsedy »Sva-
tobora«, škol. rady p. Al. Jiráska, aby veliký
básník pochován byl ve Slavíně na král. Vyše-
hradě; pan školní rada zároveň ochotně vza
na se, že vyjedná potřebné svolení s kapitolou
vyšehradskou.
J Anýž
Otakar
Borůvka
Čecho
profesor
doktor
Čechův
Ovoený
Jirásek
L Čechy
Vyšehrad
Slavín
Vyš
pantheon muzeum král
Hlahol
14
article
Sehváleno dále, aby za provedení eírke
ních obřadů byl požádán zvláliní deputaci, se-
stávající z pp. nám. Jirouska, vrch. řed. Hubá
čka a posl. Čecha p generální vikář dr. Sedláčel
a aby v Pantheonu nad rakví Čechovou promluvi
za obec pražskou jako pořadatelku pohébu pan
starosta dr. Groš a za literáty profesor Jaro slav
Vrchlický; na hřbitově vyšehradském promluv-
za publicistiku pan red. J. Anýž.
K návrhu pana dra. Podlipného usneseno
aby vydána byla stručná brožurka s podobiznou
a životopisem Sv. Čecha, o jejíž sepsání bude
požádán dlouholetý druh a spolupracovník zesnu
lého spisovatel dr. Servác Heller. Brožurka tato
rozdávána bude mezi účastníky pohrbu. Akad
sochař pan V. Amort sňal s tváře zesnulého
básníka posmrinou masku, která bude uložena
v museu král. hlav. města Prahy
Konečně zvoleno bylo užší komité, v němž
zasedati budou zástupci »Svatoboru« šk. rad.
Jirousek
Čecho
doktor
Sedláčel
Čechův
Groš
Vrchlický
J Anýž
Podlipný
Heller
V Amort
Praha
Svatobor
15
article
Jrásek), »Máje« (J Vrchlický), »Umělecké be-
sedy« (Herites), České obce sokolské (dr. Schei-
ner), Haholu (skriptor Tadra), chefredaktor Anýz
a posl. L. Čech kromě shora jmenovaných zá-
stupců rady městské; komité toto vezme na se
usporádání celého pohřbu.
Za převzetí pořadatelstva při pobřbu v museu
požádáno bude úřadnictvo magistrátní; vrehn
dozor budou míti pp. členové sboru obecníeh
starších z komise presidiální k tomu ustanovení
Česká obec sokolská projevila zároveň ústy
p. dra. Scheinera, starosty Č O. S., ochote
vedle pořadatelství průvodu převzlti též čestnou
stráž při katafalku.
K návrhu p ob. st. Kasalického usnesen
posléze, aby květinová dekorace k vyzdoben
V drobném pavucjít
ranni či-lo o sobě . . . za s
odpoledni
. . . . a 2
Ve flialkách na venkově
ranní čislo. . . . . . . . 10h
vdpolední . . . . . . . . 4a
Inserálv
plati se hotově rspřed
Předplarení a Inserty přijímá zdmnini-
strace Mariahsaé ulici č. 3.
Tam nacházejí se těž redakce
Uskáran a ezpedise ,Nodnich L. lsta-
Rukopisy se nsvraneji
Vrchlický
Herites
doktor
Schei
Tadra
L Čo
Scheiner
Inserálv
Mariahsaý ulice
Český obec sokolský
Č O . S
Uskáran
Nodnich L
Hahol
16
article
smuteční síně v Pantheonu dodána byla ze zá-
soby sadů obecních.
Spolky, které zamýšlejí úča st-
niti se průvodu pobřebního, vy bl-
zejí se, aby bezodkladně oznám ily
presidišlní kanceláři na radnic
staroměstské krátkým písemným
oblášením počet účastníků, ji m iž
na pohřeb se dostaví; při tom bu-
diž vytčeno, dostavi-li se v kroj
spolkovém a zdali s praporem, by
podle počtu přihlášek pořad prů-
vodu zavčas stanoven býti mohl
Projevy nad úmrtím Svat Čecha
Slečně Zdeňce Čechově byl zaslán p. drem
Václavem Škardou jménem akčního výboru ná-
rodní strany svobodomyslné následující sou-
strastný projev: Akčni výbor národní strany
srobodomyslné vyslovuje Vám nad úmruím veli
kého básníka našeho projev nejhlubší a oprav-
dově soustrasti jménem strany, k níž zesnulý
vždy s pýchou se hlásil, již nadšenými svými
verši v zápasech o svobodu národa po boku
stál. S výrazem dokonalé úcty mám čest zna
menali za akční výbor národní strany svobodo-
myslné Dr. Václav Škarda.
Klab národní strany svobodomyslné v Praz
uspořádá na počest zesnulého mistra Svatopluka
Čecha velkou veřejnou schůzi, na níž bude pro-
mluveno o zásluhách jeho o literaturu a náš
národ vůbec.
Čecho
Čechův
Škarda
doktor
Akčni výbor národní strana
výbor národní strana svoboda
17
article
O úmrti Svatopl. Čecha vydala Umělecká
beseda tento smuteční projev: Odešel národu
básník, jakého neměl od úsvitu dějin srých,
miláček lidu, pěvec, jehož srdce plálo jedinou
láskou: láskou k malému národu svému
k velkému obru slavanskému. Vykonal dílo ne-
smrtelné. V hlubokém žalu, jenž té chvile svírá
všechna česká srdce, zjasňuje mysl mocná
útěcha: že nám osud dopřál tohoto muže a že,
ač mrtev, žíti bude duchem svým, pokud národ
český polrvá.
Správní výbor Umělecké besedy sešel se včera
večer pod dojmem úmrtí čestného člena svého ko
schůzi, jež věnována byla toliko pumátce Sv. Čecha
Starosta Besedy Fr. Herites, zahájiv četně obeslane
sezen: výboru, jehož členové na znamení smutku po
vstali, tlumočil pohnutí své vroucími slovy, praviv
„Odešel národu básník v pravdě milovaný, nadl jiné
drahý: Pročehnuti hlubokou úctou k velikému dílu
jeho, bohatýrskému duchu, nejčistšímu charakteru
skromnému srdci, družíme se ke všem projevům těž-
kého žálu, zalétajicího ze všeho národa do jeho tich
samoty. Všechna srdce upřímných Čechů vzrušen
jsou a rozechvěna nad schladlými skránémi, jež z
národ myslily, nad zmlklým srdcem, jež pro něj bilo
Čecho
Herites
Francie
18
article
Jemu, věštci a pěvci, jenž v nesmrtelné písni své na
námi bděl a s námi cítil, za nás bolem i hněvem s
chvel, budiž naše pamět vdčěná a nebynoucí.“ —
Po tomto projevu jednáno o způobu poslední pocly
Dle zprávy slarosty Fr. Heritesa, který byl pozván
do schůze, svolané starostou měst pražskýchp
JUDrem. K. Grošem, bylo Umělecké besedě zůsta-
veno přispěti k výpravě pohřbu, pokud jde o uspo-
řádání výzdoby kalafalku a pod., k čemuž povolán
výtvarný odkor. Člen tohoto odboru, sochař pan
Amort z podnětu Umělecké besedy sejmul včera po-
smrtní masku tváře zesnulého a pravé jeho ruky
Dále usneseno věnovati palmový věnce s ná pisem
„Nesmrtelnému pěvci — čestnému členu svému —
Lmělecká beseda,“ — Posléze oznámil p. starosta
že vyslovil jměnem U. B. soustrasí sestře Zdence
bratru Václavovi u rakve zvěčnělého. Usneseno, aby
výbor zůčastnil se pohřbu korporativně a rovněž aby
veškeré clenstvo bylo vybídnuto k hojné účasti. Schů-
ze byla pak na znamení žalu skončena.
Caská obec sokolská, jejiž předsednictvo sešlo se
včera ke zvlaštní schůzi, aby uctilo památku velkého
pěvce svobody, přitele věcí sokolské a člena téměi
Heritesa
K Groš
Amort
Zdenka
Václav
Francie
Lmělecká beseda
Sch
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Srdci Svatopluka Čecha.
Zastavilo se, tep dobouřil,
a ja krev nž nevykypi v hněvu.
Jaký smutek do něho se vryl,
vže jaký zal je rozkrušil
naráz tak a téměr v půli zpěvu?
Víe než sedm: tisíc bolestí
rvalo v něm a drtilo je v muce;
z olročiny vzhůru ke štěst
roby chtělo vyvésti:
oni s druhem druh se vraždí v půtco.
A pán potichu se usmívá,
na rohoži měkké křižem nohy,
pouta přitužuje truchlivá,
cety z plechu přisívá
robu za robem vždy podle vlohy
Zašla naděj s vírou v mračný šer,
stará kletbu pozvedá zas hlavu,
překřiženy cesty v sterý směr,
a jen lovci karrier
kořist honí v poblouzeném davu.
Svalé srdce, nejsvětější všech
co jich tepá s vteřinami doby.
puknout musilo's, ó srdce Čech,
v otrávených skutky dnech fo
plných rozporů a bledé mdloby !
Klesám před Tvou rakví čelem v prach
na Tvé cestě jak Ty nevěřící.
slyším zvony bíti na poplach
a ne hrana, slyším blah,
slzami se jasní na měm lici.
Zikmund s hradu rtem svým kovovým
z Týna jeho druh se duně zrývá,
byltě každý věrným druhem Tvým,
slavně Hus a Jeroným
plseň Tvou Ti přes celou vlast zpívá
Ta tu zbude — chvile přeletí.
zakypí zas spolná síla vzdorně,
před rovem Tvým, zlomě prokletí,
národ bude klečeti
srdcem k srdci, rukou k ruce svorně.
Vzplane cit, jak v Tobě vždycky žeh'
skepsi filosofa básník zmůže,
bude krásný zápas o svůj dech.
však jej uslyšíš v svých snech.
na hrob když Ti počnou padat růže.
Fr. S. Procházka
ber
Čecho
Zikmund
Hus
Jeroným
František
Čechy
Toba
20
article
o n
de o
lv
r eo
V Praze, 24. února 1908.
Svatopluk Čech j.
esr
On byl...
Ta dvě slova Manzoního vtírají se m
neodbytně na mysl. Odešel jako Napoleon —
země změnila se jeho smrti. Cos vždy nám
bude scházeti — on byl snad poslední mez
námi, který vládl ještě všem a kterého všichn
milovali. Nebyl strannický, byl vždycky napře
Čechem, ač při tom s hrdostí nesl barvy sv
strany (věren svým slovům: »čas bývá, kdy
v tom boji krýt — své barvy čestno není
kdy třeba velknout na svůj štít — znak svéh
přesvědčení«); nebyl stár, ač hlavu jeho kryly
šediny — miloval vždy mládí. A byl v pravdě
Napoleonem v říši naši poesie a naší literatury
dobyl neznámých království a zažehl všude po
chodeň svobody; zraky celého národa byl
upřeny naň — v. ruce jeho vlál náš prapo
biločervený, nad ním výsoko vzlétal Slovanstva
orel bnlý. To místo v předu našich šiků je nyn
prázdno — kdo zvedne prapor, který padl z ruky
vychladlé ?
Čo
Napoleon
Čecho
Praha
22
article
Čech a Národní!
Bylo Osudem určeno, aby ta dvě jmén
zůstala těměř navždy spojena. Skoro první pros
Čechova, feuilleton, »Jak se připravují raci, ab
nezčervenali«, vyšla v našem listě 8 záři 187
— a na své leňské narozeníny četl Čech v Na-
rodních první kapitolu ze své poslední práee
»Z lidumilných kapitol« (dokončeny 27. březnu
1907; naši čtenáři zajisté pod maskou B. Děčan
poznali skromnou tvář našeho básnika). Šestatřice
let byl tak sloučen básník s naším listem
byly doby — a jistě nejskvělejší naší strany
i našeho listu — kdy Čech jako stálý spolu-
pracovník plnil sloupce naší zábavné přílohya
jako redaktor vedl tento feuilieton, jenž dnes
musí jeho jméno označiti tím smulným černým
kříže znamením... Siíbil nám ještě nedávno
nový feuilleton; chystali jsme jej k jeho 62. na-
rozeninám, jako loňský; toho feuilletonu nám
již nenapíše... Ve sloupeích našeho listu je
uložena největší část jeho prósy — je to naší
chloubou; a vedle prací v Květech, které sám
zakládal a které nyní vede jeho synovec, jsou
to v celém jeho díle práce nejcennějšl.
Čechův
Čo
Čechy
Květa
23
article
Je pravda: zanechává po sobě dílo ne
smrtelné. On dal české próse ono lehké křídlo,
kterým unášena nynílehce taněl; on vybrousi
český verš jako démant do nejjemnějších hran.
tak že září všemi barvami duhy. Od sopečného
žáru »Pisní otroka« až k závratným výšinám
»Modliteb k Neznámému« ovládal celou klavia-
turu varhan naší řeči jako nikdo před ním —
a nikdo po něm. Jediná z jeho „plsní“ nebo je
diný zpěv jeho eposů stačil by k nesmrielnost
mnohého z těch, kteří nyní tak ryčně se derou
k výšinám českého Parnassu.
A přec: on odešel a neřekl svého slova
posledního, neřekl to, co říci chtěl ... Puškin
Mickiewicz, Goethe, třebas krátce před smrtl
přec řekli ono slovo poslední, vyzpívali onu
píseň, která se jim drala na rty od prvního po-
čátku jejich tvoření. I Čech po 40 let, ba mů
žeme řici celý svůj život, nosil v sobě svého
Fausta, svého Tadeáše — byla to ocelová vi-
dina Tábora, které věnoval 1868 Husitu, 1873
Adamity, 1879 Žižku, 1888 Sion . . ., ale klere
přece nevyzpíval:
»A vznětů mocnějších jsem stále čekal,
své possi- nejplnějších stl
bych obrys vidiny té v žulu sekal
a vše jí vdech, co velkého jsem snil«..
Počal r. 1897 grandiosním »Roháčem« ve
formě dramatické (jako Goethe psal svého
Fausta) své dílo životní realisovati; ale r. 1899
se odmlčel na konci třetího aktu. Smíme sna
prozradit, že se odmlčel jen pro veřejnost; pra
coval dále, věren svým slovům:
»neb že tu dávnou dumu vyřknout musím,
než nadejde noc moje, také vím
Téšil se z postupu práce; věřil, že dí
dokoná — vždyť věděl, že nesmí zemřít, doku
nevyřkne to, co plnilo celou jeho duši od prv
ních chvil básnického tvoření. A je to tragedie
Osudu, kus české tragiky zvlášť, že odešel přee.
že nesměl ono slovo říci, že Osud náhle vloži
na ústa básníkova tvrdou pečeť mlčent. ..
Puškin Mickiewicz
Goethe
Čo
Faust
Tadeáš
Žižek
Sion
dina Tábor
24
article
Přede mnou leži malý listek děkovný z jeh
ruky. Dostal jsem jej včera — zdá se mi, jako
by to bylo již v minulém stoleti. Jeli jsme
v pátek k němu, pogratulovat mu k narozeninám.
Nesli jsme fialky a sněženky, míval je tak rád-
Nebyl doma; na zvonění ozýval se z vnjttku
jenom štěkot Ořecha, Čech se sestrou Zdenkou.
tou andělskou duší, s kterou vedli domácí své
hospodářství jako Filemon a Baucis, byl patrně
na procházce, Měli jsme z toho radost —
patrně se Čechovi vede dobře, rozhodně n
hůře, když ještě chodl na procházky. Zatkl
jsme kytičku do schránky poštovní — a za ni
děkoval včera tím lístkem, psaným pevnou rukou
a silným písmem. A dnes — dnes slečna Zdenk
vložila mu naše sněženky do ztuhlých rukou
navždy vychladlých — —
Mluvil jsem s ním nedávno naposled. Nes
jsem mu poslední svazek svého Husa a potkal
jsme se na ulici. Nechtěl jsem ho v chladněm
povětří zdržovat — a přec bych byl s ním tak
rád ještě několik slov promluvil. Odkládal jsem
je — a již s ním nepromluvim. Byla to přízeů
Osudu, byl to dar, který mi nabízel, abyeh
s ním ještě promluvil. Zval mne k sobě; jen
několik schodů nahoru, čtvrt hodiaky času. Ne-
poznal jsem tohoto pokynu Osudu, neužil jsem
té chvile, která se nikdy již nevráti. O sud je
vlídný — někdy — ale přísný proti tomu, kdo
jeho pokynu nedovede poslechnout . . .
Čo
Zdenka
Baucis
Čecho
Zdenk
Hus
25
article
A tento osud celému národu podává po-
slední přiležitost prokázat poslední službu těles
ným zbytkům svého miláčka. Osoby povolané
musí se postarati, aby tato možnost byla dána
každému Čechu. Musí mili možnost doprovodi
k hrobu svého pěvce dělnictvo, jemuž napsal
slavný hymnus Práce a jež nejlépe cíti pravdu
jeho Písní otroka, musí být dána možnost mlá-
deži — od nejůtlejší drobotiny, kterou tak
miloval, až po naše akademiky, v nichž viděl
vždy zároku lepší budouenosti — krátce celý
národ musí mili možnost, aby se shromáždi
u rakve pěvce, na nějž čekal šest set let. Musl
zejmena býti dána možnost Moravě, klerou tak
miloval a která tak milovala jeho, musí býti
dána možnost našim krajanům mezi Němei,
zejmena ve Vídni i v ostatní cizině, aby aspon
u rakve mohli se se svým miláčkem rozloučit.
Doufejme, že tato možnost dána bude.
A nám všem zůstává po básníku nyní je-
diná vzpomínka. Je to jeho dílo, které žije
mluví mezí námi. Ne všechno z toho, co vy-
tiskl, pojal přísný a svědomitý básník do svřeh
Spisů sebraných, doufejme, že tím budou do-
plněny; ne všechno, co napsal, dal Čech vy-
tisknouti, doufejme, že i tu bude posíaráno,
aby tyto poslední jeho práce, tato pírka, Lterá
orlí peruť jeho nám na odchodu střásle, nezů-
staly nevytištěny. O to zajisté bude dobře p
staráno.
Čech
Němei
Čo
Morava
Vídeň
Práce
26
article
Co mám ještě psát? Péro padá z ruky,
rána je přilis silná a příliš ještě čerstvá. Ne-
zdálo se mi nikdy, že plši-lí jeho život, budu
psáti také jemu vzpomínku pohrobní. Vídal-li
jsem toho malého, tiehého stařečka, doufal jsem,
že dožije vysokých let jako Goethe, jako Ody-
niec, jako náš Antonin Marek. Nestalo se tak
— patrně nemělo se tak státi. Ale zemřel-
básník, nezemřela jeho píseň. Dokud bude národ
náš — a národ náš potrvá, dokud bude věre
odkazu předků, sám sobě, svým dějinám
myšlence Slovanstva — dotud bude žiti mezi
námi slovo Čechovo. Bude síliti slabé, utvrzo-
vati kolisajici, zahřívati starce a vésti mládež
k boji. Ve sboru věštců evropských vždy bude
zníti za náš národ první struna Čechova. Vždy
bude srdce jeho mezi námi bíti jako zvon, vždy
budou se naplňovati slova, která pověděl Čech
sám o Husoví
V čas velkých dějů někdy národ celý
své duše vzlety v postať jednu vtělí;
ta vyrůstá pak obrem z jeho středu
a záři nad nim v širou světa dál,
ku slávě před ním jde jak oblak skvělý.
jenž lidu Bohem zvolenému plál.
a nechť jej sudba srazí v noc a bědu,
vždy hvězdou z dálky kmitá jeho hledu.
V. Flajšhans
Goethe
Antonina Marek
Čechův
Čo
V Flajšhans
Oda