1
masthead
V Praze, ve středu dne 26. února.
Praha
2
masthead
K číslu 56.
Čislo v Praze za 21
a na venkově za 4t
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Jazyková otázka.
Z Vídně, 26. února. Skoro celé dnešn
číslo »N. Fr. Pr.« vyplněno úvahami o zá-
ležitosti chebské, o poměru Čech
k Němcům a vlády k záležitost
té, jakož ik otázce vůbec, zdali jazyk český
má platnost také tam, kde mu ji Němci upíraj
čili nic. Jedna stať jmenovaného listu nade-
psána jesti: »Útok Čechů na německé soudy«.
Již tento nadpis jest falešnou markou. Jeť zjev-
nou a nestoudnou lží, že Čechové činí nějaký
útok na německé soudy nebo na některého ně
meckého soudce, ba že by se vůbec děl jaký-
koli útok s české strany. S české strany neděje
se nic, pranic, leč vel mi skriovná.
tichá obrana práv jazyka česklého,
která jsou formálně v platnosti od roku 1880
práv, která nemohla měniti ani pověstná konf
rence roku 1889 a r. 1890 ve Vídni konaná.
Ješlě větší hanebnosti, ba přímo politického
zákeřnictví dopouští se »N. Fr. Presse« dnes n
Češích; tvrdí totiž na několika mistech, že Če-
chové chtějí z nlásilnuti neodv is-
lost soudcovskou přio vyná še n
rozsudků (!) a usnesení a na tomto vylhaném
padoušském základě buduje list všecky svoje
úvahy.
Nemáme ani dosti příkrých slov, abychom
odsoudili tuto taktiku, která zanáší do
bojů jazykově-politických klam a
blud, jakoby právě Čechové a jakoby zejména
národní strana svobodomyslná byla tak zpáteč-
niekou a brutální, že by chtěla rušiti nedd-
vislost soudcovskou,
Němec
Čecho
Čech
Vídeň
Francie
7
article
Ostatně špatně sluší obrana soudcovské ne-
odvislosti, na kterou nikdo nesáhá u nás v Če-
chách, listu a straně, která tuto soud-
covskou neodvislost porušovala
způsobem nejodpornějším, když
šlo o pronásledování českých re-
daktorů a politiků. Tenkráte ovšem po-
rušovala se soudcovská neodvislost, pokud jde
o vynášení rozsudků a nálezů. Co my
žádáme dnes, není pranic jiného, leč aby soudce
zachovával zákon a předpisy, my žá-
dáme, aby soudcové v Chebu konali stejně
svoje povinnosti, jako je koná soudce
v Písku nebo v Čáslavi, nic jiného, nic vícea
nic méně. Budiž kromě toho jednou konstato-
váno, že soudcovská neodvislost není neobmeze-
nou. Soudce jest neodvislým v příčirě vy-
nášení ortelů, soudce není však
neodvislým při užívání zákonů a
předpisů, soudce nemůže ignorovati nález
poroty, on musí zachovávati určité formá-
lie a předpisy, jak se má chovati po strán-
ce jezykové, nejsou ničím jiným, než předpisy
v příčině úpravy poměrů jazykových při státních
úřadech a soudech. Jako jest soudce nucen a-
chovávati jisté předpisy a jisté stránky vnější,
tak jest a může býti nucen zachovávati p řed-
pisy jazykové. To se netýká soudcov-
ské neodvislosti, ovšem neodvislost
úřadníka jako soudce. Ostatně jedy a záští „N.
Cheb
Písek
Čáslav
8
article
F. Presse“ mohou nám býti docela lhostejny.
My se pánů ve vídeňských redakcích dávno už
přestali báti, jejich pravidelně vzteky nám ne-
imponují ani dost málo. Chtěli jsme jenom při-
biti na pranýř německou vychytralost, která se
nerozpakuje chytati se i nejdarebnějších pro-
středků proti našemu právu.
Ministr a jeho bývalý soudruh.
Z Vídně, 26. února. „N. F. P.“ sděluje, že
na pondělním plese spolku vídeňských žurnalistů
a spisovatelů „Concordia“ byl také čleský
ministr-krajan Prášek. Když konal, od-
byv si úřadní uvítání, v sále cercle, přiblížil se
estrádě, na které umístěn byl hudební sbor pana
Müllera. Pojednou zpozoroval mezi členy hudeb-
níka, se kterým sloužil v době, kdy byl sám jako
šikovatel v hudebním sboru pluku č. 31. Ministr
Prášek sestoupil rychle k estrádě, potřásl svému
Prášek
Müller
Vídeň
9
article
kolegovi ruku se slovy: „Servus, Sklenáři, jak
se ti vede?“ „Děkuji, Excellence,“ odvětil hu-
debník zřejmě kamarádským tónem potěšen, „ne
tak dobře, jako tobě!“ Ministr se po-
usmál a setrval ještě v rozhovoru se svým kama-
rádem, se kter,a se pak srdečně rozloučil.
Císař do Prahy.
Z Vídně, 26. února. Dnešní »Zeit« ozna-
muje na svůj vrub z informovaných kruhů, že
cisaře přijede pozvati zvláštní deputace česko-
německá, aby navštívil jubilejní vý-
stavu pražskou. Císař koncem
května nebo počátkem června při-
jede ke krátkému pobytu do Pra-
hy. Dvorní úřady zabývají se již ve Vídni a
v Praze programem pro pražský tento pobyt.
Cisař odebral by se do Prahy s ve-
likou družinou a sidlil by pak na Hrad-
čanech. Současně by tam dlel také arcivévoda
František Karel. Velikých slavností by nebylo.
Císař by dvakráte nebo třikráte navštívil výstavu
a prodlel by tam vždy nějakou hodinu, při
čemž by mu byli představeni funkcionáři vý-
stavy. O jednom dopoledni konaly by se vše-
obecné audjence a před odjezdem byla by velká
dvorní hostina.
František Karel
Praha
Vídeň
10
article
Reformy v Makedonii.
Makedonie
11
article
Z Vídně, 26. února. „N. F. P.“ sděluje
z Petrohradu, že ministr zahraničních zále-
žitostí lzwolský v komisi říšské du-
my pro zeměbranu prohlásil, že posled-
nismlouva s Tureckemv příčině re-
forem v Makedonii pude záležeti v tom,
že program mürzstegský zůstane v plné platnosti
a bude jenom rozšířen přistoupe-
ním nových sil k evropskému kon-
certu. Tento plán ovšem není nový, však ny-
nější doba jest vhodnou k jeho provedení. Izwol-
ský kromě toho potvrdil ještě, že stať „Rossije“
tlumočila věrně názory ruské vlády, že Rusko
uznává hospodářskou povahu drá-
Tureckemv
Vídeň
Petrohrad
Makedonie
Rusko
12
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V domé milionářky
13
article
Od té doby, co Upton Sinclair přijal na čas míst
sluhy v domě Vanderbiitů, aby mohl konati inlimní
studha života v rodinach amerických milionářů, dosel
tento způsob literárního vyzvědačství v Amnerice již
několikráte napodobení. Nyni použila ho také dánská
dáma, slečna Julia Frederik senova. Vstoupila jako
komorná do domácnosti vdovy po milionáři, pan
Emersonové a líčí nyní v dánsko-americkém časo-
pise „Dansk-Amerikaneren“ své dojmy a zkušenosti
v tomto postavení. Nutno přiznati, že tento postup
jest nediskretní a nechutný, ale s druhé strany, před-
pokládáme-li, že sdělení její jsou spolehlivá, jest po-
hled, jaký otevírají do domácnosti tak zvaných vůd-
čích tříd amerických, -a stanoviska kulturně-hista-
rického a psychoiogického, nanejvýš zajímavý.
Dle slečny Frederiksenovy měla stará dáma vů-
bec jen jedinou vášeň, totiž hru v karty. Někdy sedla
ke hracímu stolku o 9. hod. ráno a vydržela u něho
do 2 hodin v noci. Takováto vášeň není u 75leté dá-
my sice právě chvalitebna, ale to jest její věci. Velmi
příznačny jsou však při tom jisté okolnosti. Tak ne-
hrály na příklad bohaté dámy v tomto domě na žád-
ný způsob o penize,ale o malé dary, jako: stříbrné
tablety v ceně 50 dolarů, hodinky v ceně 30 dolarů
a pokrývky za 20 dolarů. Paní Emersonová má ta-
kovýchto výher plnou skříň, takže by si mohla za-
ríditi s nimi zvláštní obchod.
Sinclair
Julio Frederik
Emerson
Frederiksenův
Emersonová
dům Vanderbiit
DanskAmerikanere
14
article
Domácí paní a celá její společnost pije ovšem
jen ledovou vodu — totiž dole v jídelně. Pouze ledo-
vou vodu. Ale u hracího stolku panuje whisky, víno
a likér. Pisatelka tvrdí, že se těchto lihovin vypije
značné množství. Nejlepší přítelkyně domácí paní.
elegantní stará dáma, byla prý někdy na mol opilá
takže sotva stála na nohou. Rozumí se, že společnost
u hracího stolku byla oblečena přímo v knížecí nád-
heru. Hedvábl, prsteny na všech prstech, vyjímaje
pouze palce, velké perly v náušnicích, zlaté, řetězy
na hrdlech a náramky. Je v tom zajisté něco straši-
delného a groteskního, představíme-li si tyto staré
dámy; jak sedí naparáděny celý den u hracího stolku
a popíjejí.
Celý tón líčení slečny Frederiksenovy budí ja-
kousi nedůvěru a značný odpor, ale hlavní skuteč-
nosti, jež podává, jsou příliš určité, aby se jim mohlo
nevěřiti. Do jaké životní pouště tu pohlížíme! A jest
zároveň krutou ironií, že dáma tato má stejné jméno
jako onen velký spisovatel, jenž jest nejčestnějším
a nejušlechtilejším zástupcem amerického idealismu.
= Čínské lahúdky. O lahůdkách čínské kuchyně
vypravuje „Gaulois“ zajímavý příběh. Pan de Mon-
tigny, dřívější francouzský vyslanec v Číně, byl jed-
noho dne pozván vlivuplným mandarinem k sbědu.
Hostitel snažil se předtožiti hostu nejvybranější la-
hůdky čínské kuchyně. Pan de Montigny přinesl si
důkladnou chuť, ale měl dosti již při čtení jídelního
lístku. Předložili mu pikantní koňské ledviny, neto-
pýry, na chrupovo usmažené pavouky a pečené bílé
myši. Vyslanec nedotkl se žádného z těchto jídel.
Frederiksenův
jít Mona
Montigny
Čína
15
article
Konečně pravil hostitel, jenž to pozoroval, s roz-
tomilým úsměvem: „Excelence, při následujícím jídle
se můžete odškodniti.“ Naděje vyslance znova oživla,
ale jen na okamžik, neboť na míse objevil se mezi
vařenými a pěkně rozloženými raky — pečeny pes.
Host nemohl přes veškeru diplomacii zatajiti úplně
zděšení ve tváři. „Neokusíte-li ani tohoto pokrmu,
pravil přívětivý mandarin, „zarmoutíte mne opravdu.
neboť jsem přesvědčen, že Excelence jí ráda psa.
pes je přece přítelem člověka.“ S resignací podrobil
se diplomat a vzal si — raka.
16
article
= Cikánský básník. O zvláštním anglickém bás-
níku, cikánu, jenž se svým vozem projíždí zemia
své knížky sám prodává po několika haléřích, vy-
pravuje Marcus Woodword v londýnském listě. Jest
to C. B. Barclay, zvaný „Colin Clout“; jeho verse
jsou tištěny v malých sešitech ze špatného papírua
básník sám rozváží je se svým starým koněm po
celé Anglii, kdež je rolníci a vesničané rádi kupují
a horlivé čtou. Za rok prodal takto 75.000 exemplářo
svých knih, jednu neděli dokonce při výročním trhu
1000 kusů najednou. Může se chlubiti, že jest jed-
ním z nejpopulárnějších autorů ve Velké Britanii,
neboť jeho knížky jdou z ruky do ruky, leží ve všech
nízkých chatrčích na krbu a milenci zpívají si jeho
verše, V knihkupectvích a půjčovnách se jeho díl
nenajdou, lze je obdržeti jen u básníka samého, vlo-
ží-li se mu do ruky několik haléřů. Ručí zároveň
každému kupci, že bude jeho prací unesen, komu se
nelíbí, může ji klidně přinésti zpět a dostane své pe-
níze. Na výročních trzích, při slavnostech, svatbách
a vůbec všude, kde je mnoho veselých lidí pohro-
madě, objeví se také cikánský básník a nabízí své
zbaží. Také jako příležitostný básník se rád osvědčí,
je-li požádán. Přistoupí k němu na příklad mladá
dívka a s uzarděním vtiskne mu do ruky papír, na-
němž stojí neobratným písmem: „Můj milý se jme-
nuje John a má modré oči.“ A Colin Clout jí napíše
dvě rozkešná čtververší, jež pak může svému ženi-
chovi zpívati. Prosa cikánova sestává z humoristi-
ckého líčení drobných příběhů, jež sám zažil na svých
cestách a podává lidu zdravou duševní potravu.
Cikán
Woodword
Barclay
Colin Clout
John
Prosa
Anglie
Velká Británie
17
article
= Dohrodružství s býkem. Velmi mrzuté dobro-
družství zažily slečny Phoebe Polhemusova a Jessie
Cavanaghova z Jersey City ondy v Jacksonville. Při-
šly na návštěvu ke strýci slečny Cavanaghovy, který
je farmářem v Jacksonville. Na procházce po skal-
naté pastvině slečna Polhemusova rozdráždila svým
červeným šálem býka, jenž se tam pásl a ten se
skloněnou hlavou hnal se na děvčata. Dívky nebyly
vycvičeny v umění španělských toreadorů a proto
daly se do šíleného útěku k blízké malé bříze, dou-
fajíce v její větvích nalézti ochranu. Slečna Polhemu-
sova byla první u stromu a šplhala nahoru, ale strom
nebyl s to snésti její tíže a povážlivě se prohýbal.
Najednou se strom silně zatřásl a slečna Polhemu-
sova spadla na šíji býka. Chytila se jí křečovitěa
nyní opakoval se výjev, který je znám ze staroře-
ckého bájesloví, kdy Europa, dcera krále Foinika na
pobřeží mořském u Sidonu unášena byla býkem.
V báji té ovšem býk byl jen přestrojený nejvyšší
pámbíček Zeus, za to zde to byl býk opravdový,
který docela negalantně po úprku asi čtvrt míle se
zastavil a shodil stečnu přes hlavu na zemi. Ono
osudné zatřesení stromu bylo způsobeno tím, že býk
vymrštil do větví břízy slečnu Cavanaghovu, jež zů-
stala za sukně viseti na jedné větvi. Z této nepří-
jemné situace vysvobodil ji brzy strýček farmář, který
také býka dal odvésti a obě dámy, hysterické po pře-
stálém strachu, zavedl do bezpečí. Slečna Cavanagho
va byla býkem dosti pošramocena a poleží si ně-
kolik dní.
Foibos Polhemusův
Cavanaghův
Polhemusův
Polhe
Europa
Sidon
Jersey Cita
Jacksonvill
18
article
= Tajná mincovna ve vězení. Z Rendsbur-
gu, 24. února. Po několik neděl se pozorovalo, že
v městě a v okolí jest v oběhu mnoho padělaných
pětimarek. Byly patrně téhož původu, měly hambur-
ský znak a letopočet 1901. Jako většina padělků měly
také t. zv. „mastný vzhled“. Policie dlouho pátrala
marně, až náhodou byla dopadena tchyně dozorce
zdejší věznice, když udávala dva padělky. Policie
pojala odezření a vykonala prohlídku v bytě do-
zorce, u něhož tchyně žije, a když nebylo ničeho
nalezeno, dal se komisař Schneider ve věznici inter-
novati jako domnělý vězeň a tak podařilo se mu
penězokaze vypátrati. Mince vyráběly se v cele
trestance, odsouzeného pro penězokazectví, za po-
moci dozorcovy. Trestanec popsal dozorci míslo,
kde měl ukryty své přístroje a pomůcky a dozorce
dopravil je do věznice. Cela trestancova proměnila
se vždy v noci v mincovnu, kde se pilně tavilo a
kulo. Padělky pak byly dozorcem, jeho manželkou
a tchyní uváděny v oběh. Noční hluk v cele přivedl
konečně komisaře na pravou stopu, všichni účastníci
byli zatčeni a přístroje trestancovy zabaveny.
Schneider
Rendsbur