1
masthead
V Praze, v sobotu dne 22. února.
Praha
2
masthead
K čislu 52.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 Ko — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
ko
6
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Vojenské dodávky v Uhrách.
Z Vídně, 22. února. Z Pešti telegrafují
Ministerstvo vojenství loni zaslalo uherskému
ministerstvu obchodu osnovu nových pod-
minek, za kterých lze dodávati vý-
stroj pro dělostřelbu. Minístr Košut
vyžádal si dobré zdání zemského svazu uher-
ských továrníků, ve kterém se vykládalo, že by
podle osnovy té průmysl úplně vydán byl na
milost ministerstvu vojenství. Erár vojenský měl
by právo zadávati dodávky menší nebo větší
nežli bylo smluveno anebo docela žádné, aniž
by průmysl měl právo na nějakou náhradu. Svaz
protestoval také proti tomu, by toliko německá
smlouva uznána byla autentickou. Nyní dostal
na rozklady své svaz odpověď Košuto vu,
dle které ministerstvo vojenství sice setrvalo na
svém stanovisku k ministerstvu obchodu a prů-
myslníci nejsou také na dále rovnoprávnými
kontrahenty, avšak učinilo četné a prak-
tické ústupky, zejmena přijalo minister-
stvo vojenství požadavky uherského průmyslu
v ten rozum, že vojenský erár mu s
převzíti 90 proc. množství, kter
jest smlouvou ustanoveno. Kromě
toho bude nejen německý text autentický, ný-
brž i maďarský. Pak připověděny byly ještě
jiné podstatné koncese.
Z Chorvatska.
Ze Záhřeba, 22. února. (»Zeit«.) Rolník Štěpán
Radič zatčen a dodán soudu, protože v
svém listě »Dom« uveřejnil stať, ve kterése
přimlouvá za úplnou rozluku Cho-
vatska od Uher. Číslo listu bylo zabaveno.
Výstavba ruského válečného loďfstva.
Z Petrohradu, 22. února. První tajná
komise dumy pro zeměbranu kouá
se dnes. Tam promluví ministerský předseda
Stolypin a ministr financí Kokov a po nich
Minístr Košut
Radič
Stolypin
Kokov
Uhry
Vídeň
Pešť
Chorvatsko
Záhřeb
Dom
Petrohrad
8
article
podá ministr zahraničních záležitostí výkl ad
o zahraniční politice ruské.
»Frkfter. Ztg.« telegrafují z Petrohradu, že
ministerstvo námořnictva v komisi pro země-
branu vyloží plán o výstavbě válečného
lodstva. V prvé části předlohy, která jest
nazvána pilnou, žádá se za úvěr 450 mi-
lionů rublů, rozvržených na 4 ro-
ky, k výstavbě válečných lodí, tor-
péd a pobřežních opevnění na ochranu moře
východního. Ve druhé části žádá se z
úvěr 2000 milionů rublů, rozvržených
na 10 let.
Rusko odmítá prostřednictví ve věcech
černohorských.
Z Vidně, 22. února. »N. Wr. Tgbttu. « se
sděluje z Petrohradu, že černohorská
oposice se obrátila na ruskou vládu, aby
prostředkovala u knížete Mikuláše černohorského.
Ruská vláda odpověděla důvěrníkům černohorské
strany národní, že Rusko nezasahuje
do vnitřních poměrů států bal-
kánských vůbec a že po té stránce ne-
učiní výjimky ani v Černé Hoře.
Zařýkání spiklenců a terroristů.
Z Petrohradu, 22. února. Ze spiklle neů
předevčírem zatčených žádný nechce
udati svoje jméno. V jednom z nich zjištěn
vrah Kalvio, po kterém policie velmi dlouho
pátrala. Dle doslechu souvisí zatýkání přede-
včírem provedené s domovními prohlidkami,
které vykonány byly zejmena ve Vyborgu. Ně-
kteří ze zatčených přibyli právě
drahou z Finska. Nejdůležitější z pro-
hlídek jest prohlídka u millionáre
Meškova, který tady žije se svojí, chotí
se svojí švagrovou. Tento má asi 50 par-
níků na Volze. Prohlídka jeho
domu trvala dlouho do noci. Při
prohlídce byli zatčeni ze zaměstnanců ve skla-
dišti v ulici Znamenské dva muži a dvé ženy.
N Wr
Mikuláš černohorský
Meškův
Petrohrad
Rusko
Černá hoře
Vyborg
Finsko
Volha
Znamenský
9
article
Zabaven byl kufr, ježto se o něm myslí, že ob-
sahuje třaskaviny.
10
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního věstníku.
11
article
Z Vídně, 22. února. (K. k.) »W. Ztg.» uveřejňuje
vyhlášku ministerstva železnic z 11. února ve příčině
převedení koncese pro místní dráhu
Vodňany—Prachatice a koncese pro místní
dráhu Prachatice—Volary na akciovou spo-
lečnost Sdružené pošumavské místní
dráhy, dále udělení koncese pro pravidelno-kolej-
nou místní dráhu z Volar přes Tus set
k říšské hranici u Neutalu s odbočkou
do Želnavy.
Volby do zemského sněmu krajinského.
Z Lublaně, 21. února. (K. k.) Výsledky voleb
do sněmu zemského ve venkovských obcích: Volební
okres Lublaň: zvolen posl. dr. Šusteršič a poslanec
Povše. Volební okres Kamnik: zvolen prof. dr.
Krek. Volební okres Kraň: zvolen poslanec Dem-
šalr a Zabret. Volební okres Radovijica: zvo-
len Josef Pogačnik. Vol. okr. Postojna : zvolen
posl. dr. Žitník a Drobnič. Vol. okr. Vipava:
zvolen posl. Lavrenčič. Vol. okr. Rudolfovo:
zvolen Dular. Vol. okr. Trebnje: zvolen dr.
Lampe, Mandelj a Košak. Vol. okr. Goče:
zvolen Jaklič a Bartol. Vol. okr. Črnomelj: zvo-
len dvorní rada Šuklje. Všichni poslanci tito ná-
ležejí ke slovinské straně lidové, která již
dosud měla 15 mandátů v obcích venkovskýcha
nyni dobyla na straně pokrokové mandátu šest-
nactého (Vipava—Idria). Značnějších menšin dosáhli
protikandidáti zmíněné strany jenom ve 4 okresích,
v Goči, Černomelji, Postojné a Vipavě.
W Ztg
doktor
Šusteršič
Povš
profesor
Krek
Pogačnik
Žitník
Drobnič
Rudolfův
Dular
Lampe
Mandelj
Košak
Goč
Jaklič
Postojný
Vipava
Vídeň
Vodňany
Prachatice
Volary
Želnava
Lublaň
Černomelja
Šuklje
12
article
Události v Marokku.
Maroko
13
article
Z Paříže, 21. února. (K. k.) V kuloárech sně-
movních se dnes ujišťovalo, že se o interpe la ci
Jauresově o marocké situaci bude roko-
vati ve sněmovně v pondělí.
Jauresův
Paříž
14
article
Z nizozemských kolonií.
15
article
Z Haagu, 21. února. (K. k.) Dle úřadní zprávy
z Indie byli při obsazení vesnice Ngali na
ostrově Soembavě na nizozemské straně zabití du-
stojník, evropský vojín a 4 domorodí vojácí a 3 do-
morodí vojíní zraněni. Nepřítel měl 65 mrtvých,
mezi nimi bylo několik vůdeů vzbouřencd.
Haag
Indie
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Školy pro lupiče.
17
article
Velký úžas vzbudilo doznání jedenáctiletého
chlapce před londýnským soudem, že již od sedmého
reku navštěvuje školu ve východní části Londýna
v níž se systemaicky vzdělává na lupiče. Každý byl
překvapen, že v civilisované zemi může existovat
podnik, jenž vychovává z dětí řemeslné zloděje, pá-
tráním však se zjistilo, že takové školy skutečně exi-
stují. Vyšší policejní úřadník přiznal, že za sedm
měsíců bylo v různých částech Londýna objeveno ne-
méně než patnáct takových škol, které řídili ponej-
více propuštění trestanci.
Zlodějská škola cizinců, objevená nedjávnov
Bethual Greenu, propouštěla průměrně tucet „zkou-
šených“ mladých lupičů, kapsářů a podvodníků všeho
druhu, jejichž služeb si vyžadovaly osoby práce se
štítící. Škola sestávala ze dvou domů, kde v dolních
patrech byly byty, horní patra pak byla zařízena jako
cvičební místnosti pro různá odvětví krádeže. V jed-
né světnici vyučoval zloděj své žáky denně umění
krásti z damských kapes, Poněvadž však ve škole
nebylo dam, jejichž kostym by se hodil pro kapsář-
skou praxi, oblékali se učitelé sami do ženských ša-
tů a přicházeli ze světnice do světnice. Podařilo-li se
při tom žákům přivlastniti si obsah kapes, aniž by to
učitel zpozoroval, pokládal se výkon za „uspokojivý“.
Londýn
zlodějský škola cizinec
18
article
Vniknouti nepozorovaně do domu, jest jiná úloha,
kterou mladí lupiči musejí provésti, než jsou ze školy
propuštěm. K těmto pokusům slouží mnohé domy,
obývané zločinci. Zde učí se děti otevírati závorky
u oken, odstraňovati zámky u dveří a vylézati tak
tiše po zábradlí u schodů, aby obyvatelé domu nebyli
„vyrušeni
Při vloupání do domu na „Park Lane“ byly
ukradeny klenoty v ceně 160.000 korun. Celé týdny
policie marně pátrala po lupičích. Tu zpozorovala
jednoho večera dívka, sloužící v domě na „Brook
Streetu“, když se ubírala do své ložnice, dvě lidské
nohy, vyčnívající z komína. Přivolala rychle ostatní
služebnictvo a v komíně nalezli malého, slabého
chlapce. Při výslechu udal, že v posledních čtyřech
nedělích spáchal pět krádeží i zmíněnou krádež kle-
notů na „Park Lane“. Nedal se však ničím přemlu-
viti, aby udal jméno svého učitele. Přiznal jen, že
se musil po měsíce denně cvičiti, lézti po střechách
a komíny vnikati do bytů, než mu byl svěřen důle-
žitý úkol skutečného vloupání.
Zkušený policejní úradník sdělil, že lupiči použí-
vají často neobydlených domů jako cvičebních budov
k lezení komínem a když děti nabyly takto dostateč-
ného cviku, zvolí se jiný, tentokráte obydlený dům
v téže ulici, takže hoši jsou se zařízením komínů
obeznámeni.
park Lane
Brook Street
19
article
Před několika lety byl zatčen učitel mladých lu-
pičů a odsouzen na pět let do vězení. Udal při vý-
slechu, že vycvičil celkem čtyřicet sedm lupičů, kteří
ještě nedosáhli čtrnáctého roku a mnozí z nich stati
se mistry ve svém oboru. Na otázku, kolik ve svěm
povolání jako vychovatel zlodějů vydělai, odpověděl
chladně, že šel obchod špatně, měl-li ročně menšího
přijmu než osmnáct tisíc korun! Takovíto lidé, sotva
opustí vězení, snaží se co nejrychleji zříditi novou
školu. Aby děti ke krádeži navnadili, dávají jim mne-
zí tito „trainerové“ slušnou odměnu, při tom ovšem
mají z jejich horlivosti největší zisk. Ukořistí-li se
cenných předmětů za 800 až 1000 korun, dostane
mladý zloděj 100 K a kromě toho má týden prázd-
Vypátrati takové zlodějské školy není snadno
poněvadž se často stěhují, což jest jim nejlepší cchra-
nou před policií i před zrádci, neboť v oněch nej-
chudších částech východní strany Londýna je vždy
dosti lidí, kteří by byli ochotni je za několik šilinků
vyzraditi. Znalec v tomto oboru míní, že se poče
mladistvých zločinců v posledních pěti letech zdvoj-
násobil a dle tohc rozmnožily se asi také školy
Jestliže širší obecenstvo posud o těchto věcech téměř
ničeho nevědělo, jest to jen důkazem, že polovice lidí
nemá ponětí o tom, jak druhá polovice žije.
niny.
Londýn
20
article
= Car musí platit... V „Revue“ podává pisa
tel, jenž se skrývá za značku knížete S. R. G., růz-
ná sdělení z okolí carova a při tom vypravuje případ.
jenž jest charakteristický pro způsob, jakým dovedl
Witte s carem jednati. V Paříži žil mladý Rus kníže
Kočubej, který svá vydání nemohl nikterak uvésti
v souhlas s příjmy a dělal dluhy na dluhy. Jednoho
dne se zvědělo, že mladý kníže, jehož úvěr již klesl
na nulu, uzavře brzy skvělý sňatek a stane se blíz-
kým příbuzným carovým. A skutečně, brzy na to
vedl k oltáři dceru vévody z Leuchtenbergu a opustil
Paříž. Ale ani sňatek neodstranil patrně peněžních
obtíží mladého knížete, neboť za několik let přikročil
ku prodeji svých statků ve vnitřním Rusku. Tehdy
jako posud, byli sedláci nejlepšími kupci pozemků.
S R G
Witt
Rus
Kočubej
Paříž
Rusko
21
article
Puzení nutností a skutečnou vášní ke vlastnictví po-
Puzení nutností a skutečnou vášní ke vlastnictví po-
dy, kupovali pozemky za ceny, jež daleko převyšo-
valy skutečnou cenu půdy. Neplatili ovšem sami, ný-
brž selská banka, státní instituce, zřízena za tím úče-
lem, aby chudšímu obyvatelstvu umožnila nabytí
půdy. Sedláci přijímali při tom v naivní bezstarost-
nosti neuvěřitelné kupní podmínky, vždy s tajnou
myšlenkou, že státu zaplatí teprve tehdy, až budou
moci. Budoucnost jest nejista, časy se mohou změ-
niti, mohou přijíti velké převraty a od padesáti let
sní malý sedlák ruský sen o „rozdělen půdy“. Mnozi
ruští velkostatkáři využili chytře tohoto stavu věcía
prodali své pozemky za nepoměrně vysoké ceny.
Také mladý kníže Kočubej tak učinil. Odhadl své po-
zemky na 900.000 rublů a mir přijal bez smlouvání.
Sedlák
Kočubej
selský banka
22
article
Kupní smlouva byla uzavřena a kníže odebral se s ní
k tehdejšímu řediteli selské banky, knížeti Obolen-
skému, žádaje za vyplacení sumy. Kníže Obolenský
jej zkrátka odmítl, odvolav se na bankovní stanovy,
schválené carem, jež předpisují, že banka smí zapla-
titi jen tebdy, když komise provedla řádný odhad
půdy, aby sedláci byli chráněni před ošizením. Kníže
Kočubej spěchal pobouřen ke své tchyni a stěžoval
si trpce na knížete Obolenského. Vévodkyně se roz-
horlila. Když na to obědvala u cara, zmínila se o zá-
ležitosti. Bylo to v kulečníkovém sále, kde se car
bavil hrou. „Nik“, pravila vévodkyně, „Obolenský
působí měmu zeti nepříjemnosti“, a vyprávěla o vě-
ci. „Proč se do toho míchá“, pravila na konec, „jsou-
li sedláci se žádanou cenou spokojeni? Prosím tě,
řekni Obolenskému slovíčko.“ — „S radostí“, odvětil
car, napsal stoje několik řádků tužkou na kus papíru
a dal jej vévodkyni. Druhého dne přišel Kočubej ví-
tězoslavné k řediteli banky. „Znáte tento rukopis?“
Kočubej
Nik
selský banka
23
article
„Zajisté.“ — „Kdy mohu jíti k pokladně?“
„Jakmile podám demisi, což se stane hned.“ — Obo-
lenský napsal ihned žádost za propuštěnou, oblékl
uniformu a spěchal k Wittovi, jenž žádost odmítla
prohlásil, že věc urovná. Telefonicky žádal cara za
audienci a ještě téhož večera byla mu v pozdní ho-
dině povolena. Když car zvěděl, jak se věci majía
poznal, že se nevědomky dopustil nezákonnosti a dal
špatný příklad, byl pobouřen a velmi rozčilen: „Ni-
koli“, zvolal, „nesmí se to vyplatiti.“ — „Veličen-
stvo“, odvětil Witte, „slovo carovo je svaté. Jeho
rozkazy jsou zákonem.“ — „Ano, ale nevím opravdu
— co se má nyní státi.“ Wítte zůstal klidný, jsa jist
svou věcí. „Navrhuji následující: Banka vyplatí op-
nos, na nějž budou pozemky knížete Kočubeje komis
odhadnuty a zbytek vyplatí se ze soukromé pokladny
Vašeho Veličenstva!“ Zbytek, jejž car musil doplatíti,
obnášel více než polovinu kupní ceny, ale Mikuláš II.
byl a tímto výsledkem úplně spokojen.
Witt
Mikuláš II