1
masthead
Na »Národní Listy«
3
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 24. října.
Praha
5
article
ranní a odpolední
spříl.(„Nančný Obzor-
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Postou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Nančný obzor
Posta
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ke včerejším výtržnostem v par-
lamentě.
Z Vídně, 24. října. Náramně se kla-
mal, kdo čekal, že proti včerejším výtržno-
stem a terroristickému postupu Všeněmců
vůči dru. Stránskému naleznou od-
vahy alespoň slovo pokárání pronésti ony
listy, které jsou na Všeněmcích neodvislé.
Naopak, všechny bez rozdílu vrhají se na
dra. Stránského. Buď úplně mlčío
tom, co tropili Všeněmci a co se všeobecně
uznává za věc, jaké nebyl zkažený parla-
ment dosud svědkem anebo dokonce Vše-
němcům přizvukují. V druhé kategorii na-
lezá se také »Arbeiter Ztg.«. Nemůže to
překvapiti nikoho, kdo ví, že pánové dr.
Adler a Pernerstorfer, kteří jsou
matadory jmenovaného listu, svou minulostí
náležejí mezi Všeněmce.
Jediný »Wiener Tagblatt« vzcho-
pil se k nesmělé důtce, pravě, že způsob,
jakým si včera Všeněmci vedli, byl nejen
komediantským, ale i z té míry hrubým. —
»Vaterland« připomíná Němcům, kteří
včera reklamovali města moravská pro sebe,
protože jimi kdysi byla, že páni počínají
míti smysl pro práva historická.
že však jedná-li se o historická práva jiných.
nazývají je sežloutlým pergame-
ne m.
Stránský
doktor
Adler
Pernerstorfer
Wiener
Němec
Vídeň
Arbeiter Ztg
8
article
Včerejší hlasování o českém návrhu.
Z Vídně, 24. října. Veliká jest sklí-
čenost v německém táboře levice nad po-
rážkou, kterou utrpěla při projednávání če-
ského návrhu v příčině dráhy
severozápadní a státní. V mnohých
listech se ujišťuje, že utrpěla levice dů-
kladnou ostudu a že porážky té zú-
častněna jest také důkladným dílem vláda.
která se o německou levici opírá.
»Arbeiter Ztg.« posmívá se Něm-
cům, kteří hlasovali proti postátnění severo-
západní a státní dráhy, že dali tím pra-
zvláštní projev důvěry p. dru. Wittkovi.
»N. F r. Presse« praví: Možná, že
při včerejší konstellaci působila náhoda,
není však lhostejným faktem, že pravice
mohla dosáhnouti většiny dvoutřetinové, a
výbuchy radosti pravice dokázaly, jaká důle-
žitost přisuzována této události.
Z parlamentu.
Z Vídně, 24. října. Dnes o půl 11.
hod. dopol. jest zápis k prvnímu čtení roz-
počtu na rok 1901 a r. 1902. Celkem bude
26 řečníků. Jednotlivým stranám zaručeni
dva řečníci, méně početným jeden. K bud-
žetní debatě sotva dojde před úterkem, po-
něvadž třeba ještě vyříditi několik pilných
návrhů. Prvními na řadě jsou návrhy so-
cialní demokracie. Prve však skoncuje se
pilný návrh ve příčině Litovle. Dnes ma
slovo, jako generální řečník pro návrh, rada
Václav Hruby.
Wittek
Václav Hrub
Vídeň
Německo
Litovel
Arbeiter Ztg
9
article
Telegrafcké zprávy.
Telegrafcké zprávy.
Z Vídně, 24. října. (C.-B.) Císař pro-
půjčil ministerskému radovi v železničním
ministerstvu dru. Emilovi ryt. Hardtov
titul a charakter odborného chéfa.
Z Pešti, 23. října. (C.-B.) V Széke-
lyhici byl zvolen říšským poslancem Košu-
tovec Akos Molnar.
Z Pešti, 23. října. (C.-B.) Uherská
telegraficka korrespondenční kancelář ozna-
muje ze Šoproně: Starosta Josef Ger-
hardt žádal následkem úpadku banky pro
úvěr stavební a pozemkový za zavedení
disciplinárního vyšetřování proti své osobě.
Z Paříže, 23. října. (C.-B.) Senato
Gottern vystoupil prý ze skupiny Méli-
novy, poněvadž většina její poslanců, mezi
nimi Méline také sám, hlasovala ve vče-
rejší schůzi sněmovní pro ministerstvo.
Z Paříže, 23. října. (C.-B.) »Temp se
uveřejňuje list bývalého předsedy makedon-
ského komitétu Sarafova, datovany
Císař
Emil
Koša
Molnar
Josef Gera
Gottern
Vídeň
Pešť
Šoproň
Paříž
Mét
Sarafov
10
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkové za 3b
Praha
11
article
LSII
LSII
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
12
article
z Paříže, ve kterém tento protestuje proti
obvinění, že stojí v čele tlupy, jež odvedla
Ellu Stoneovu. Sarafov dodává, že do-
staví se k soudu ve své vlasti, kamž se ve
dvou měsících vrátí.
Z Petrohradu, 23. října. (C.-B.) Mi-
nistr války generál Kuropatkin navští -
vil za svého pobytu v Mervu vězení, v němž
se nalezalo 6 Afgaňanů, kteří byli zatčeni
jako vyzvědači. Poněvadž nebylo důkazůo
jejich vině, propustil je ministr na svobodu
a pravil jim, že Afganistan byl postižen ne-
štěstím, neboť zemřel emir Abdurrah-
man a na trůn nastoupil jeden z jeho synů
Habib Ullah. My Rusové, dodal, poklá-
dáme se stále jako dříve za přátele Afgani-
stanu a chceme jimi zůstati také při nynější
změně vlády. Dávaje vám svobodu, nařizuji
vám, abyste se u svého příštího pána ohlá-
sili a jemu slova má opakovali.
Z Cařihradu, 23. října. (C.-B.) »Ag.
de Constantinople« prohlašuje na základě
informací, z kompetentní strany došlých, že
v Monastýru nebyl na žádného konsula pod-
niknut útok. Opačné zprávy zahraničních
listů mají prý svůj původ asi v nepatrné pří-
hodě, kdy turečtí funkcionáři zabránili fran-
couzskému konsulovi vstup do odlehlého ob-
vodu pracháren.
Stoneův
Kuropatkin
Habib Ullah
Rus
jít Constantinople
Paříž
Petrohrad
Merv
Afghánistán
Cařihrad
Aga
Afgaňan
13
article
Oslava památky Tychona Brahe.
Oslava památky Tychona Brahe.
Oslavu třísté ročnice úmrtí reformátora po-
zorovací astronomie Tychona Brahe pod-
nikla dnes vřelým způsobem královská česká
společnost nauk. Zástupcové četných úřadůa
korporací samosprávných, vědeckých a státních
v přečetném počtu zúčastnili se této oslavy. Po
10. hod. dopolední shromáždili se na staro-
městské radnici, aby si prohlédli vzácné a
velmi cenné památky po znamenitém hvězdáři.
Bohatství to bylo sneseno dnes v prvých hodi-
nách dopoledních do malé zasedací síně staro-
městské radnice a těšilo se ovšem velmi bedlivé
pozornosti účastníků slavnosti. Přítomni byli ze-
Tychon Brahe
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pršelo . ..
15
article
Nad vypráhlým krajem vylétl na kovově
modré obloze šedý obláček.
Vznesl se za lemem černých, v parném vý-
sluní jako ve mdlobě tiše šumících lesů, co bílá
rouška, malá, třepotající se a za chvilku odtrhl
se od mdlých par, tísnících se začmoudlou
šmouhou na dalekém obzoru a rozestřel se
jemnou svou běli po obloze, vzdaluje se od
tmavého pruhu lesního nejprve pomalu, zvolna
— jakoby nesměle, ale čím dále, tím rychleji
a rychleji.
I vítr se zdvihl — a na šedé silnici, tá-
hnoucí se malou, zaprášenou vískou, zabělaly
se malinké kotoučky prachu, točící se v sloupy,
bořící se nejbližším zavanutím větru.
»Zvedá se vítr!« povídal si hospodář, sto-
jící na zápraží jednoho z nízkých stavení na
konci vesnice — »no, jen kdyby sprchlo !« do-
dával, pohlížeže k obloze, na níž počala vystu-
povati tam nad lesy, jež pojednou stichly, tmavá
oblaka, místy zarudlá, šířící se znenáhla — ale
přece znatelně.
A nad krajem viselo mrtvé ticho.
Vše jako bez života — sotva dýchaloa
unaveně choulilo se do stínu před žhavými pa-
prsky slunce, jež, tušíc snad, že krutovláda jeho
blíží se ke konci, zdvojnásobilo prudkost žha-
vých svých střel, metaných neúprosně na mdle
vonící louky, na žloutnoucí role a na vypráhlé,
žlutavým, uschlým jehličím zohyzděné lesy.
I na silnici přestaly se bělat obláčky prachu
a kachny, jež, kvákajíce, počaly se zdvihnuvším
se povětřím projížděti čeřící se hladinou pro-
hřátého rybníka, uchýlily se znovu do chládku
pod sklánějící se olše u vysokého, podemletého
břehu, propleteného načervenalými, vodou opla-
chovanými kořeny, a schovavše hlavy pod křídla.
nechaly se kolébati na zvolna se tišících vln-
kách, poskakujících mezi kaménky na mělčině
na druhém konci rybníka.
I na dvoře statečku bylo mrtvo.
opel
16
article
Hospodář odešel kamsi do polí, čeledín,
poklízeje ve stáji a napájeje žíznící koně, hvízdal
jakousi smutnou, melancholickou písničku,a
hospodyně, robící cosi ve stavení, objevila se
jen chvílemi mezi dveřmi a okřikla v tom dus-
ném vzduchu téměř tratícím se hlasem umazané
děti, jež, válejíce se mezi kuřaty před stavením
s huňatým psem, funícím a dobrácky se ohá-
nějícím neomalenýma tlapama — rušily ob čas
živějším zavýsknutím to mrtvé ticho umdlené
krajiny.
Pojednou se setmělo.
Černé kotouče, vylézající za obzorem, roz-
táhly se již po celé obloze a zahalily ve svou
hustou roušku i slunce.
Mezi olšemi na rybníku počaly se ploužiti
temné, klátící se stíny a mrtvá hladina vodnís
lehce rozčeřila.
Také sláma, na dvoře tu a tam roztrou-
šená, počala poletovati, a děti s chundelatým
Pozorem, čmuchajícím netrpělivě a nepokojně
do vzduchu, uchýlily se do přístěnku, kamž za
nimi odstěhovala se pomalu i rozčechraná
kvočna s pípajícími kuřátky, hopkujícími a po-
letujícími i přes Pozora, mrskajícího shovívavě
pomalu ohonem.
Čeledín ve stáji umlkl a usednuv na nízký,
kopyty v třísky rozdupaný prah — zahleděl se
do černých mraků. Bůh ví, nač myslil — ale
ten jeho tvrdý, potem již tu a tam zbráz děný
obličej náhle změkl ve výraz téměř — ně žný.
Pozor
bůh vědět
17
article
A mraky nad krajem klesaly vždy níž a
níže. Ve vzduchu dosud žhoucím cítiti již byla
vlhká vůně blížícího se deště a na obzoru se
objevily svislé šmouhy, šířící se valem po za-
tažené obloze.
»Aha — tam již prší« — povídal si ho-
spodář, vracející se domů, přivíraje oči před
kotouči prachu, zvednuvšími se náhle prudkými
nárazy vichru zchumlavšího mihající se v temnu
olšiny, klátící se v hučivém šumu — a vkročil
houpavým krokem do síně, právě když spadly
první těžké krůpěje.
»Prší! prší!« vzkřikly děti, vrazivše do
světnice a střásaly s ušpiněného šatu stopy
spustivšího se lijáku — a Pozor, vběhnuvší
s nimi, zaštěkal jasným hlasem a olizuje teplým
jazykem hospodáři mozolnou, vyvstávajícími ži-
lami protkanou pravici, otřásal se, nedbaje na
protestujícího mourka, jenž probuzen z dřimoty
krůpějemi, vyletujícímí z kožichu hafanova,
hřbetil se pod lavici a nevrle blýskal po něm
očima.
»No, zaplať pámbu!« prohodil hospodář,
dívaje se z nízkého okénka na dvůr, na němž
počaly se tvořiti již potůčky a kalužiny.
»Ba! Však už byl nejvyšší čas!« do-
dávala jeho žena, snědá, vysoká, mazajíc dlou-
hýma svýma kostnatýma rukama, dětem, ške-
mrajícím s olizujícím se Pozorem, velké krajíce
chleba žlutým, čerstvým máslem. A na dvůr
přikolíbaly se z rybníka kvákající kachny a husy,
přiletěvší s křikem z pastviska za stavením,
brodily se rozbláceným dvorkem a nastavovaly,
rozpustile štěbetajíce, dlouhé krky k nebi,
s něhož proudil do žil vypráhlé již přírody
nový, bujný život, bouřící znovu všemi jejímii
tepnami.
Pršelo . ., .
Aho
18
article
Jaroslav Havlíček.
Havlíček