Ročník XXXXV

V Praze, v úterý dne 19. září 1905.

Číslo 258.

Na ranní a odpel. Hlsty před, lání se v Praze v admninistraci 2 K a poěníe zs čtvrt leta . . . . 6 K —h s drojí dionáškou na nižat ns čtrit leta . . . . 7 K 50k ve slIalk áck: na měsíc . . . . . . 2 K 30 h Poštont na čtvrt leis . . . . 9 K o0h s dvejí zásilkeu a paření na ftvrt lota . . . . 11 K eo e

Chtějme důkladnou změnu zřízení zemského! Ve chvíli, kdy ve Vídni baron Gautseh ujímá se znovu přeslice, aby předl dále nit svých plánův tajných o vyproštění vlády z blu- diště nesnází a obtíží neubývajících, ale ka- ždým dnem vzrůstajícíeh, ve chvíli, kdy dává rozhlašovat, že ideálem jeho jest národní při- měří v zemích českých, sjednané stejným uspo- kojením Čechů i Němeův, kdy povolává znovu zástupce obou národů k sobě, aby s nimi vyjed- nával o pracovním programu netoliko rady řiš- ské, nýbrž i sněmu českého, ve chvíli té do- stalo se mu ze srdce Čech, z kraje pražského. nedělní valnou schůzi lidu českého ve Sla- ném včasné a patřičné výstrahy: aby neza- hrával si snad vídeňsky, lehkovážně s trpěli- vostí národa českého, který už má dosti toho čekání a těch těšínských jablíček z Gaut- schovy zahrady a nodočká-li se co nejdřive po- ctivých skutkův spravedlivosti vůči sobě, přejde na celé čáře do nejrozhodnější a nejprudšt opposice. V takové náladě vítalo občanstvo probudi lého našeho okresu slánského dne 17. září své poslance říšské i zemské a dalo roztrpčenosti své výraz jednomyslně schválenou, důtklivě opposiční resoluci Na zajímavé schůzi té promluvil za zota- vujícího se teprv z těžké nemoci dra. Eduarda Grégra — starý přítel jeho, poslanec dr. He- rold, kritické velikosti doby přiměřenou, stát- nicky promyšlenou řeč, která zajisté vzbudí šíro pozornost přátel jako nepřátel našich.

Upřímně a olevřeně pověděl bar. Gauj schovi, jak pozbyl za 8 měsíců své vlády všech prvotních sympatií v národě českém, jakmile tento posířehl, kterak baron Gautsch nemá dosti odhodlanosti, aby provedl vše te, čeho jest třeba provésti, má-li se poměr národa českého k Vídni utvářiti vlí „Baron Gautsch je ve svém počínání ve- lice vábavý a každý krok, o němž se do- mnívá, že by jím jakkoliv narazil, oddaluje“ — rýsoval dr. Herold politický profil dnešního ří- dícího ministra Cislajtanie břitkosti Juniovou „Tato váhavost jeho je taková, že mu bez vý- sledku unikla příznivá a výhodná situaee, jíž zastal na počátku své vlády.“ Tak na př. otázce slezských parallelek nedovedl býti ne- rozhodným a výsledek jeho couvnutí před hroz- bami opavské „ulice“ byl ten, že nebyl po- ražen nikdo jiný, než on sám. — Rovněž tak váhá učiniti v otázce české universi ty na Moravě projev po vlastním přesvěd- čení a přikročiti k rozhodnutí prot tvrdošijným Němcům. Stejně neznamenáme ni- kde, že by měl odvahy splniti daný svůy slib o zachovávání zákonův ve př- čině rovného práva tazyka če- ského ve státních úřadech vlastí našich. „Do- sud nepozorujeme, že by úřadové státní, ze- jmena političtí, pokládali za svou povinnest platné zákony skutečně prováděti. — Divno-l pak, že v lidu českém vzmáná se stále větší nespokojenost a zapouští ko- řenův mínění, že vláda Gautschova nemá, nebo nechce míti za úkol, aby v nej- hlavnějších požadavcích národu našemu skutkem a činem celým učinila po právu.“ A s nespokojeným národem českým v boku chce Gautsch se s ubohým parlamentem cislaj tanským stavěti proti Maďarům. Ti vyhrají svou hru jako vždy a Gautsch ostrouhá kolečka. At se nestará o uherskou, nýbrž o českou o tázku.

„Vývin dalších událostí záv- seti bude od toho,“ rozpoznává dr. Hle- roid — „upraví-li vláda poměry mezi národem českým a Němoi z Čech tak, aby čeští i němečti zástupci mohli vedle sebe v ministerstvu usednouti. To je dnec nejkritičtější otázka vnitromkouskáa snad nejobtižnější problém. Neboť řešení otázky česko-německé stalo se vinou Němeů dnes ve- lice nesnadným. My Čechové žádáme jen rovné právo ve vlastech svých; nechceme nadvládu nad Němci, nechceme jich utiskovat, chceme jen stejně v otčině své užívati výhod a svobod, jichž užívají oni. Avšak tomu právě Němci ne- chtějí, nýbrž chtějí míti a zachovati sobě svá privilegia, jež časem získali a jež svou državou nazývají. Tu není žádné smi- řování možné. My Čechové žalujeme na krutou nespravedlivost čtyřicetiletého volebního řádu Schmerlingova, jímž jsme ve vlastním sněmu českém stlačeni do stálé menšiny. Něme však houževnatě odpírají nám učiniti po právu.

leč že bychom my jim povolili na sněmu své- zákonnou a svépnávnou německou kurii s právem veta. K tomu ovšem ni- kdo z nás co živ za nynějších poměrů se nepoddá. A tak tedy vláda Gautschova chce spor urovnat a sprostředkovat tak: že nám Če- chům chce přidat něco poslancův, aniž by nám však dala většiny, nám náležité proti Němcům i velkostatkářům — kdežto Němcům opět nabízí místo svézákonné německé kurie s právem „veta“, pouze německou volební kurii pro volby do zem- ského výboru, do ústavů zemských a do komisí sněmovních.“ — Nuž a tu radí dr. Herold: Smiřme se prozatím, nemohouce proti šlechtě a Něm- cům vydobýt všeobecného hlaso- vacího práva, po němž všichni jako po spáse své toužíme — smiřme se prozatím aspoň s tou krutou, však přece jen nám prospěšnou opravou volebního řádu, avšak nepov - 1ujme za ní, jako výkupné Němcům — jen tak zhola částečnou změnu zřízení zem- ského, nýbrž chtějme, požadujme opravu jeho důkladneu. Máme tu

rukou svých moc stejnou jako Němcia jako velkostatkář! Použijme ji tedy za vzácné této příležitosti n zasadme se na příštím sněmu českém dů- kladně o rozšíření zákonodárné moci sněmu království českého, o přeneseni výkonné moci na sbory zá- konodárné a na výbor zemský, o zodpovědnost zeměpanské sprá- vy zemské sněmu, o řešení otázky jazykově a národní, o kompeten finanční pro uspořádání finan zemských atd. To jsou otázky, na kterýcli Němci mají stejný zájem. Projednáním těchto a podobných otázek a pak výstavbou zemského zřízení na základě skutečných poměrů bylo by možno dosíci na sněmě zemském takové úpravy veřejnoprávných a politických poměrů, které by byly širokým podkladem pro další postup, a kte- rým by se pro celou řadu otázek hospodářskýel a sociálních daly sněmu do rukou prostředky po třebné. „Bojem v říšské radě o samosprávu zem- skou nic kladného nedokážeme, poněvadž tam jsme menšinou, avšak nenáhlým vybudová- ním autonomie zemské reformou zřízení zemského — z níž Němci pra- žádné škody míti nebudou — můžeme dospěti k cíli.“ „Vítal bych srdečně,“ končil dr. Herold, „kdyby vládní osnovy o změ- ně zřízení zemského, až bude předlo- žena, sněm království českéha po- užil k tomu, aby zvolil komisi, která by vyšetřila, jak by zemské zří- zení mělo býti reformováno v duchu moderním a v pravdě ústav- ním.“ — Zdravá to myšlenka dojista a hodná úsili šlechetného všech řádných vlastencův českých! Kéž se ji ujme a drží jí povně poselstvo české v nastávajícím zasedání sněmu českého. Ale když již máme my Čechové svými 90 hlasy Němce jako velkostatkáře rovně v moci, jak oni nás, když jim můžeme svým odporem překazit každoukoliv změnu i volebního řádu i vří- zeni zemského, na níž jim záleži, tož buďme sobě této síly a zbraně své plně vědomi i při otázce opravy volebního řádu.

Nenamlouvejme sobé, že ta »oprava«, jakou nám Gautsch nabízl, je lepší než nie, ale řekněme si upřimně, že je na pováženou pro nás ji přijati jako splátku, poněvadž se tím na dlouhá další léta odsuzujeme stále do menšiny nehodné na sněmu vlastním, zůstávajlce odkázáni jen na milost velkostalkářů, mozi nimiž není jich snad ani 10 bezpečných, kteří by za všech okolností držel s námi proti vládám vídeňský m Proto máme za prospěšnější věc národa svého domáhati se necblomně pro sebe spravedlivé většiny českého národa na sněmu českém, děj se co děj, na základě rovného práva všech občanů před záko- nem. Věřme v sílu svou a v sílu myšlenky. která neodolatelně uchvacuje mysl lidu svou pravdou a svým práveml Veřejná schůze voličů ve Slaném (Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«.) (Dokončení.) Po posl. dru. Dvořákovi promluvil o ně- kterých aktuálních otázkách politických a ve prospěch všeobecného práva hlasovacího JUD Hynek Hohlweg. Vyslovil se proti vyloučení obstrukčního postupu z oboru české taktiky ve Vídni. Žádá-li náš lid od poslanců bezohlednou opposici, nemá požadovati od nich úsluhy, jež záležejí na dobré vůli vládní, a nesmí za ob- strukce volit okresní hejtmany za čestné členy svých spolků a zvát je na honby. (Bouřlivý pollesk.) V dalším oddilu řeči své vystoupil řečník nejostřeji proti dosavadnímu počínání vlády Gautschovy, dovozuje, že český lid nemůže k ní míti žádné důvěry, ježto bar. Gautsch je vlastně jen pokračovatelem politiky Körbrovy.

Řečník dokázal svoje stanovisko chováním se vlády v otázce slezských poboček, jazykového úřadování i moravské univorsity. (Projevy od- peru proti vládě.) Rečník potom zabýval se otázkou vše- obecného práva hlasovacího a pronesl nadšenou a promyšlenou řeč v jeho prospěch, odměněn byv bouřlivým potleskom účastníků. Předseda starosta p. V. Baňka upozornl potom, že schůze je shromážděním voličstva z města Slaného a okresu slánského, že tedy jen voličům náleží, by v ní mluvili. Ježto však jsme stoupenci všeobecnáho práva hlasovaního, nebylo by důsledno, by se neposkytlo slovo také zástupci vrstvy, jež nemá práva volič- ského. Proto udělil slovo mluvčímu strany so- ciálně-demokratické. Truhlářský dělník p. Teska z Prahy pro nosl pak plynnou řeč, jíž po stránce politické. hospodářské, sociální i národní odůvodňoval oprávněnost všeobecného rovného, tajného přimého práva hlasovacího. Kladl zvýšený dů- raz na pěstění národnostní stránky v táboř českoslovanské strany sodiálně-demokratické. Řečník odměněn byl hlučným a trvalým po- tleskem svých přátel. JUDr. Heřman Janovský z Trpoměch pro- jevil povděk z toho, že všichní mluvčí národní strany svobodomyslné kladli silný důraz na za- vedení všeobecného rovného práva hlasovacího. V tom obsažen je důkaz, že strana svobodo- myslná znova si uvědomuje, kterak demokra- tické myšlenky jsou nejmocnějšími podklady positivního života českého národa. Na druhé straně řečník sociálně-demokratický uznal celý význam a všechnu váhu české myšlenky v so- ciální demokraevi. (Výborně! Potlesk.) To je úkaz tím významnější, ježto tata doplňujtí shoda nastala beze všech příprav.

Mé přesvědčení od mládí, jež jako usedlý muž dosud jsem si zachoval, bylo a jest, že česká a demokratická myšlenka oddělovati se nedá. Poukázav na význam demokratické my- šlenky v dějinách národa českého, která u nás byla silnější, nežli ve státech jiných, pravil řeč- ník: Když u nás bylo pochopení pro myšlenku demokratickou v dobách, kdy pro ni Evropa neměla smyslu, není možno, abychom nyni, kdy pro ni smysl má Evropa, neměli pron smysl my. Přešed k otázce všeobecného rovného prá- va hlasovacího, pravil řečník: My sedláci v zdejším okrese jsme a byli jsme pro všeobecné rovné právo hlasovací, i když jsme rokovali při zavřených dveřích, radíce se o svěm kandidátu pro sněm zemský a vyslovili jsme se proti kan- didatuře pana Malýpetra, poněvadž byl proti všeobecnému právu hlasovacímu. I řekli jsme. že volební právo nemá končiti ani u Roth- schilda, ani u prince Schwarzenberga, ani u dra. Janovského, nýbrž že se ho má dostati každému poctivému, svéprávnému občanu. To ať vezme strana sociálně-demokratická na vě- demí.

Rečník vyslovil pak souhlas s podstatou výkladu posl. dra. Herolda, jenž prošel velkou školou života, a v jehož řeči bylo zříti starý mladočeský, radikálně-nacionální směr. Potom kritisoval řečník ostře chování nynější vlády. Vláda tato nám nehoví, jako nám. ubližovaly vlády dřívější — vesměs ze strachu před Pru- šáky. Proto dosavadní náš boj proti různým vládám neměl žádoucího účinku. Ze strachu před Pruskem byli v tomto státě odstraněni nejsilnější ministři. Proto nápravu musíme hle- dati hloub; nejlepším prostředkom k získání práv našich je všeobecné, rovné právo hlasovae v Rakousku. To je věc, které se rozhodujíeí kruhy bojí; že se ji bojí, dokazuje průběh uherské krise. Rozhodující kruhové méně se bojí Košuta, nežli všeobecného práva hlasova- cího, proto Košutovi dají před ním přednost.

(Hlučný souhlas.) Řečník vyslovil pak přání, by všichni poslanci čeští proniknuti byli pře- svědčením o prospěšnosti všeobecného, rovného práva hlasovacího. Také proto, že český my- šlenkový proud potřebuje regenerace, kterou všeobeené, rovné právo hlasovaci především mu poskylne. Mně je — končil dr. Janovský — sociální demokrat Aust z Kladna bližší če- ský člověk než okresní hejtman Selvaller, vranský ředitel Srb, ředitel železářské společ nosti Karlik a šlechlie Hemerka ze Stanmíru rytíř řádu Františka Josefa. (Bouřlivý, dlouho- trvající potlesk.) Továrník pan K. Scheinpílug promluvi delší řeč zvláště pro všeobecné, rovné právo hlasovací, uváděje pro ně známěl, všeobecně uznané důvody. Mimo to vyslovil s některými vývody poslanců dra. Herolda a dra. Dvořáka nesouhlas, s podstatným obsahem řečí jejich však souhlas. Poslanec dr. Lad. Dvořák dovodil, že ná- rední strana svobodomyslná učinila, seč byla. po stránce vědecké i politické pro všeobeeně právo hlasovací, a že byla to zvláště nevhodná taktika odpůrců strany svobodomyslné, která v kruzích voličstva stlumila projevy pro všeobec- né, rovné právo hlasovací. (Výborně! Hlučný potlesk.) Posl. dr. Hereld vyslovil povděk z přátel- ského průběhu schůze, načež obíral se výtkami. jež tu a tam činí se poslancům v ten smysl, že ve sborech zákonodárných dost vytrvale nepra- cují pro všeobecné právo volební. Poslanci nejsou si vědomi žádného opomenuti. Nemohli výlučně pracovati pro zavedení všeobecného. rovného práva hlasovacího, poněvadž by tin zůstaly zanedbány nejplnější otázky národní cež by poslancům bylo právem za vinu kladeno

(Hlučný souhlas.) Poukázav pak na omyl p. Scheinpfluga který zavedení všeobecného práva hlasovacího pokládá za záležitost nejsnáze splnitelnou, po- jednal o volebním řádu francouzském a ze jmena belgickém, a skončil výzvou, aby v otáz kách celonárodních postupovaly všechny vrstvy české jednotně. (Výborně! Bouřlivý potlesk.) JUDr. Hohlwen přečetl pak tento přípis po- slance dra. Ed. Grégra: Vysoecetěný pane doktore! Obdržev Vaše mílé psaní, litoval jsem velice, že mně ještě můj stav jako rekonvalescenta po těžké nemoei nedovoluje doslaviti se do schůze, kterou hodláte svolati. Uznávám, že nynější doba jest, co se týče politických poměrů, velice důležitá.

Mám pocit, že se bliží okamžik, kdy se mohou státi katastrofální, pro národ český osudné pře- vraty. V takovýchto dobách má státi každý muž na svém mistě, připraven k nejostřejšímu boji za nejdůležitější, nejsvětější, nejvyšší statky národní. A jaký obraz poskytuje nám národ náš právě v nynější době? Jednota národa roz rušena a rozervána nesčíslnými stranami, frak cemi a stramičkami, z nichžto každá má svů zvláštní program, zvláštní cíl, zvláštní zájem, ale v celku vidíme, že se zapomíná na starý náš — nechci řici mladočeský, ale všečeský pro- gram, za nějž bojovali Slaročeší jako Mlado- češi; Palacký, Rieger, rovněž jako Sladkovský Julius Grégr, program, jehož nejpřímější a nej důležitější hlavní bod byl, vymaniti se z nyněj šího centralisticko-germanisujícího systému, a vydobýti pro národ český takovou samostatnost a svobodu, aby byl pánem ve svém domově, aby mohl spravovati své zděděné hospodářství sám, bez cislajtánského sekvestra, též vídeň- ského kuratora. Tento veliký cíl se odstavil, n něj se zapomíná, a na jeho místo postavil se jako hlavní a nejdůležitější bod — ryzi zájem, pouhý prospěch stavovský, třídní — čistě ma- teriální, jehož jádro, jenož snaha a pravý cil leží v plném žaladku a hmotném blahobytu. Na takový stupeň nejnižšího, řekl bych, zrovna zvířecího materialismu klesá ná- rod český, působením nových stran, frakcí a

stavovskou politikou, klesá národ, který jedině velikým, horoucím, nejšlechetnějším nadše- ním a nejtěžšími obětmi pro nejsvětější idešly národní zachránil se před národní smrtí. Ja- kým zármutkem, jekou bolostí naplněno býti musí srdce starého vlastence, který po celý ži- vot stál poctivě a neochvějně v řadách těchto nadšených bojovníků, když vidí strašnou tu dekadenci nynějši doby. Řekne se snad: „Ach, to jsou názory starého idealisty, doba naše stala se praktičtější, realističtější.“ Ovšem! Ale otevřete knihu dějin člověčenstva a naleznele, že nejkrásnější, nejcennější, nejvzešenější činy a vymoženosti lidstva mají svůj pramen v či- stém nadšení pro ideální statky člověka, že snahy ideálni vedou ke svobodě, snahy mate- riální k otroctví. Kéž by to národ český po- chopil a dokud je čas, odpudil od sebe falešné proroky, kteři ho zavléci chtějí do bahna hru bého materialismu, aby v něm utonul. Váš oddaný přílel Dr. Ed. Grér. Obsah přípisu příjat byl s hlučným sou hlasem. Na to přečell JUDr. Hohlweg návrh reso luce, vyslovující se pro nejráznější odpor prot vládě nynější a pro zavedení všeobecného, rov ného práva hlasovaciho. Po stručných poznámkách pp. Neuberta dra. Janovského, Scheinpfluga, Tesky a dra Hohlwega byla resoluce téměř jednomyslně při jata, načež předseda p. starosta Baňka skonči o 1/43. hod. odpol. schůzi, od 10. hod. dopol trvavší, projevem díků řečníkům i všem účast níkům.

Politické zprávy domácí. V Praze, 18. září. (Parlamentní ka- binet.) Po poslední změně v Gautschově ka- bmetě nadhozena v některých časopisech opět olázka přeměny úřadnického ministerstva v par- lamentní. Mluvčí německých nacionálů, místo- předseda poslanecké sněmovny Kaiser, ihned se opět ohradil proti takové myšlence, opětuje známé tvrzení německého lberálního tisku, že Němcům je v Rakousku nejvílanější vláda byro- kratická, poněvadž jest vždy německá a proto vždy ochotna hověti choutkám německým na úkor práv národů neněmeckých. Naproti tomu bylo ukázáno na prohlášení bar. Gautsche, uči- něné brzy po nastoupení vlády, že změnu kabi- netu ve smyslu parlamentním pokládá za jeden ze svých úkolů. Prohlášení to baron Gautsch neodvolal, ano v posledním zasedání parla- mentu ještě je posílil, ale neudal, kdy hodlá přistoupiti k takové rekonstrukci. Touto otáz- kou času zabývají se dnes dva listy. „Pester Lloyd“ ve vídeňském dopise potvrzuje sice, že baron Gautsch dosud trvá na zásadě kabinetu parlamentního, ale dodává, že v tuto dobu ne- lze věřiti v aktuálnost rekonstrukce. Příčinou toho dobíhající platnost mandátů poslaneckých.

Dnes nikdo nemůže určiti, jaký bude výsledek přištích říšských voleb v okresích českých německo-nacionálních, kdežto kromě Poláků němečtí nacionálové a Češi mají býti hlavním sloupy příštího parlamentního kabinetu. A mimo to jsou dosud nerozřešeny otázky druhé české university, českého úřadního jazyka, kuriátního veta atd. Dokud nebudou rozřešeny tylo nejpal čivější otázky národní a dokud nebude znám výsledek říšských voleb — dodává pisatei — těžko očekávati, že by se baron Gautsch ed- hodlal povolati do svého kubinetu poslance o nichž neví, budou-li poslanecký mandát mít také po roce. V témž smyslu píše i dnešní vi deňská „Montagsrevue“, která, jak se zdá, čer pala z téhož pramene, jako dopisovatel „Pester Lloydu“, o němž je známo, že jest vídeňské vládě velmi blí z ký. V Praze, 18. září. (Bar. Fejérváry opět ve Vidni.) Ministr vojenství, rytíř Pitreich, byl včera povolán ku panovníku a výsledkem jeho slyšení jest dnešní příjez bar. Fejérvára do Vidně, kdež byl panov- níkem příjat již dnes a bude i zejtra do- peledne. Příjezd bar. Fejérvára uvádí se ve spo- jení se zamýšleným novým vyjednáváníms uherskou koalici. Jest zvykem, že odstupujíeí uherský ministerský předseda navrhuje panov- níku osoby, jimž by se po případě mělo svě- řiti sestavení nově vlády. Tato formalita jest také příčinou nynější Fejérvárovy návštěvy u dvora.

Ze Lvova, 16. září. (Ruské gymna sium v Stanislavové) bylo konečně zři- zeno a otevřena letos prvá třída. Že tohoto r- ského ústavu, proti němuž se polská většina haličského sněmu vzpírala celá léta, bylo ne- zbytně třeba, vysvítá z té okolnosti, že musily býti při prvé třídě zřízeny ihned dvě pobočky, poněvadž přijato ze 165 hlásících se žáků 135. Více jich nemohlo býti přijato z nedostatku místat Ze Záhřeba, 14. září. (Schůze cho vatských poslanců.) O opatijské schůzce chorvatských poslanců z Dalmacie a Chorvat- ska vydána následující zpráva: Delegáti oppo- sičních poslanců sněmu chorvatského a klubu chorvatské strany dalmatské shromáždili se dne 11. t. m. v Opatii a radili se 12. a 13. t. m. o svolání schůze poslanců všech stran. Předse- dou byl dr. Pero Čingrija, zapisovatelem dr. Aug. Harambašič. Po všestranné po- radě o předmětech, o nichž se má raditi sjezd poslanců všech stran, stalo se jednomyslné usnesení jak o tom, kdo má býti pozván na sjezd, tak i o předmětech rokování sjezdu. Sjezd bude svolán do Rěky na den 2. řijnaa bude se v něm po případě pokračovati i ve dnech následujících. V drobném prodejta ranní čísla o sobě . . oddpoladni .. . na 2 Ve klislkách na veskovš ranaí čsla. . . . . . odpelední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově papřed. Předplicení a innerty příjímá zdnini- strace v Marisnské alici č. z. Tam narbázejí se též rrčabe tiskárna a expedice „ Národnich L.istá“. Rukopiay se nevraeeji

Politické zprávy zahraničné

V Praze, 18. září.

Kníže Ferdinand pojede do Paříže. »Temps« oznámil, že Ferdinand Koburský přibude dne 3. října do Paříže. Bude to poprvé, co kníže bulharské úřadně navštíví stoličné město Francie, kde dosud býval jen jako soukromá osoba. »Temps« praví, že kniže Ferdinand bude miti příležitost promluviti s p. Rouvierem o po- ložení na Balkánském poloostrově, jež je velmi napjaté a vyžaduje podrobného a bedlivého pro- studování. Jinými slovy, příjezd knižete bulhar- ského bude míti politický význam. Francie dosud si málo všimala události na Balkánském poloostrově a když se hlas její ozval, vždycky to bylo na podporu svého spo- jence, Ruska. Bude-li tak i nyní, když sa Francie zblížila s Anglií? Či začne se Francia od Ruska odkláněti a přichýli se k Anglii i v otázkách, týkajících se blízkého východu? V každém připadě zájezd knížete Ferdi- nanda do Paříže bude podnětem nejen mnohých politických úvah, nýbrž i poskytne příležitost, aby se ukázalo, jak se změnily poměry mezi jednotlivými velmocemi za půl druha leta, co Rusko bylo zaměstnáno válkou s Japonci. Cesta knížete Ferdinanda do Paříže opatří také potřebné poučení těm slovanským politickým uvažovatelům, kteří si představovali, že není nie snazšího a samozřejmějšího, nežli že Rusko z Japonska obrálí se na Balkán k řešení tamních otázek. Kdyby to Rusko na krásně chtělo mohlo, zdaž se neukáže, že Slované balkánšt příliš se poddali antagonistům Ruska?

Zástupce Německa dr. Rosen pokračuje v Paříži v poradách s Revoilem neúnavně, ale volněji nežli se očekávalo. Hlavní příčinou prodlužování jednání je záležitosť půjčky ma- rocké. Zdá se, že přece nebudou do podrobna probrány všechny body programu konferenčního a že konferenci samé zbude více práce nežli se za to mělo. »Temps« uveřejňuje o marocké otázc článek, tlumočicí stále ještě podráždéné mínění francouzské. Žurnál tento, blízký ministerstvu zahraničních věcí, stěžuje si, že vyjednávání, zahájené 6. června, dosud nedospělo k určitým výsledkům a činí za to německou vládu zodpo- vědnou. Vleklý průběh jednání je v odporu s oficiosním a oficiálním ujišťováním německých zástupeů, kteří již v červnu prohlásili: »Při- jměte konferenci, uzříte, jak málo nás vlastná Marokko zajímá a jak vám budeme užitečnými přáteli.« Francie byla zahrnuta krásnými slovy, jež zůstaly pouze slovy. »Temps« vyslovuje po- dezření, že Německo chce překaziti konferenci, jejíž výsledek může býti jen příznivým Francii.

Bylo by záhodno, aby Německo bedlivěji pozorovalo minění ve Francii. Mlnění toto po prvním záchvatu rozčilení se brzo uklidnilo, nestrpí však, aby Francii měl být problém koloniální politiky zdrojem rozporů a zklamání. Dovolí francouzské vládě, aby učinila značné ústupky, ale nesvoli, aby se od Francie všechno požadovalo a nic se jí za to nedalo. Minění to není obráceno proti žádnému státu, ale nesvoli, aby jakkoli měla trpěti čest Francie. Německá vláda, prohlašující stále, že jí záleží na přátel- ských stycích s Francií a mající z nich zisk, pochopí, že k nim přispěje, když bez dalšíh zdráhání učiní rozhodný krok k oboustranné uspokojujícímu zkoncování porad. Podle depeše Reuterovy kanceláře z Tan- geru, byl prý Algeciras zvolen za místo konference marocké, jež má být svolána k o- cem ledna.

Pařížský dopisovatel » Berl. Tagbl. « ujišťuje, že jednání dra. Rosena s Revoilem se chýli ke konci. Poslední konference trvala od 5. hodiny odpolední do 9. hodiny večerní. S marockou záležitostí souvisí též návštěva madridského vy- slance Radowitze a řišského kaneléře v Baden- Badenu. »Matin« oznamuje z Tangeru, že sultán uzavřel smlouvu s německou paropla- vební společností pro založen zvláštního parníkového spojen mezi Tangerem a hlavními pří- stavy marockými. Smlouva má být uza- vřena na deset let a nová paroplavební linie bude dostávati prý subvenci od německé vlády. Sultán má právo po uplynutí lhůty parníky za- koupiti. Zpráva tato zní málo věrohodně. Reč Clementelova. Ministr kolonií Clementel pronesl v Combronde řeč, v níž chválil činnost Rou- vierovu, jemuž nutno děkovat, že Francii vyprostil z těžké situace, nastavší řadou zahra- ničních obtíží, z nichž nyní vyvázla a dosáhla klidu. Francie je stále daleka jakýchkoliv útoč- ných záměrů, je dosti silná, aby se nemohla její povolnost a umírněnost vykládat jako malo- myslnost. Francie učiní všechno možné pro za- chování míru, který však nechce zakoupiti za cenu ústupků, jež jsou někdy bolestnější nežli porážka, avšak je jí vítáno pracovat pro mín v obapolném dorozumění. Řeč Clementelova byla přijata s bouřlivou pochvalou. Nebezpečí norsko-švédské srážky minulo? Úmluvy, učiněné v Karlstadu mezi nor- skými a švédskými delegáty, nejsou ani ještě do této chvíle známy, ale co oficiálně o nich bylo už napovězeno v depeších, v neděli a v pondělí uveřejněných, vyvolalo pocit uspokojení v obou zemích. Pokládá se nyní za jisté již, že míe Skandinavie není ohrožen. My ovšem válku pokládali za nemožnou od počátku nejen vzhle-