1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 2. července 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předpllácí set
v Praze v administraci
něsíe
. . . . k—k
čtvit lota
s dvají donáškou
na měst
na čiv iota . . . . 7 K 50h
ve flialkách: 2 K 30
na měsfe-
Poštou:
na měsíe .
:: ko
zn čtvrt lela
s dvojí zieilkou
na měsíe
na čtvrt leta . . . n K so
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 1. července. (Zvl. ulgr
»Nár. Listů«.) 12 hod. 20 min. Korrespon-
dent »Rusi« telegrafaje z Kajču ze
dne 14./27. m. m.: Náš oddíl jízdy
byl napaden u Kajěu nepřátelskou
přesilou a ustoupil k Seňunčanu. Vlak
zdravotní vyjel odtud, ale Japonei
stříleli po něm. Dělostřelectvo poško-
dilo vagony. Vlak měl sbírati raněné
cestou, když však byl napaden Ja-
ponci, vrátil se do stanice 15 /28.
června. 36.000 Japonců táhlo na prů-
smyk dalinský, kde měli Rusové po-
sice. Japonské síly sestávaly z části
armády Kurokia a Oku. Dalin jest
dlouhým horským průsmykem. Naši
střelci obsadili frontu, jeden prapor
pak usadil se v pravém úbočí horya
batterie po obou stranách vyslaly na-
před setniny, jež kryly cesty. Dne
16./29. června ve 4 hodiny ráno za-
čala bitva znovu. Tři batterie nepřá-
telské, jedna s výše započaly ohe
na naše batterie. Pěchota nepřátelská
ohněm naší batterie hnala se úprkem
a chtěla proniknouti z pravého křídla.
V tom přišla zpráva, že dvě kolon
nepřátelské nás obcházejí. Pravé
křídlo naše táhlo na třetí nepřátel-
skou batterii, která byla nucena opu
stiti svou posici. Ve dvě hodiny od-
poledne náš malý oddíl zaujal novou
poslci.
Zvláštní zpráva Nového Vremene
z Liaojanu popisnje bitvu v průsmyku
dalinském. Japonci stříleli mitraille-
sami na náspy. Řetěz nepřátelských
střeleů přiblížil se na 200 kroků.
Japonci počali obcházeti se dvou
stran. Očekává se bitva u Simandže
a Kajču.
Mezi 300 vojáky pohraniční stráže
a škadronami japonskými svedena
byla krvavá potyčka.
Nepřátelská jízda ujela. 13 vojínů
u kadet Lipen raněni.
Z Vladivostoku, 1. července. (Zvláštn
telegr. »Nár. Listů«.) Naše eskadra opětně
vyjela na moře a s úspěchem bom
bardovalo Genzan.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rus
Japonec
Petrohrad
Oka
kadet Lipno
Vladivostok
Simandža
krok
6
article
Ještě ke změně taktiky
Ještě ke změně taktiky
Pokládáme to za známku čile proudícího
zájmu na veřejných záležitostech, že o návrhu
dra. Mattuše, aby „zaměněna byla obstrukce ji-
nou formou parlamentního boje“ — ač směřuje
proti posavadnímu postupu delegace české —
rozproudila se klidná a věcná rozprava, jíž
účastní se vydatně zvláště oni politikové, jejichž
vůdči postavení toho vyžaduje, aby čelili námit-
kám, v první řadě jim platícím. Byť i bylo
pravdou, že postup posavadní se děl a děje za
souhlasu celého klubu poslaneckého a že se mu
dostalo schváleni většiny voličstva, jest neměně
Mattuš
7
article
uznanou pravdou, že v každé veřejné akci při-
padá největší odpovědnost na ty, jež „communis
opinio“ považuje ať právem či neprávem za nej-
lépe informované, čemuž již nasvědčuje sama
vnitřní organisace klubu poslaneckého, jenž pro-
vádění svých záměrů, jako to činí všecky kluby
ostatní, vkládá do rukou obmezeného počtu
svých členů.
Proto jsme vítali obsažnou odpověď, již
v „Nár. Listech“ na úvahu dra. Mattuše dal tyto
dny dr. Kramář a zaznamenáváme dnes neméně
ochotně projev, jejž z téhož podnětu dal dr-
Stránský ve dvou článcích brněnských „Li-
dových Novin““
Dr. Stránský odsuzuje návrh dra. Matluše
z příčin velice pádných a přesvědčivých. Pro-
bírá jej jak po stránce formální tak věcné
obrňuje svou úvahu zároveň parátní obranou po
savadního postupu obstrukčního.
Po formální stránce vytýká dru. Mattušovi
že staví se spíše po bok vlády než českého
poselstva, čili „že dodává vládnímu systému dra
Körbra nové posily.“ Pokračuje pak takto:
Mnoho-li tato pomoc vydá, to závisí od
pevnosti a politické vyspělosti če-
ského národa. Pravíme národa samého,
poněvadž na kolik známe smýšlení a náladu po-
slanců jeho, nejsme ani na okamžík v pochyb-
nosti o tom, že odolati dovedou a také odolají
svodům, jimiž politickou úvahou p. dra. Mattuše
lákáni jsou do takového postavení, vněmž ná-
rodu českému kyne velká pohroma na jeho poli-
tické váze a straně mladočeské, zodpovědn
dnes za budoucí utváření se věcí českých, jistá
záhuba a smrt.
Mattuš
doktor
Kramář
Stránský
8
article
Dále dít
Jsme daleci toho, upírati úvaze dra. Matluše
popudu čistě vlasteneckého. Ten pokrok, bohu-
dík, jsme učinili v naší veřejnosti, že neprohla-
šujeme každé minění od běžných názorů od-
chylné za — vlastizradu, ač v tomto případě
bychom byli rádi viděli, kdyby to nebyla česká
ruka napsala, že pád hraběte Badena — na roz-
díl od vytouženého námi pádu Körbrova —
„udál se za kromobyčených poměrů“. Patrn
tento argument, vytažený z německé zbrojnice
na omluvu a obhájení říjnového zločinu, oslni
více vrchního ředitele Zemské banky, než če-
ského politika.
Tuto vystihuje dr. Stránský zároveň jiný
formální nedostatek návrhu na změnu taktiky
kterýž ještě několikráte se opakuje, že totiž dr
Mattuš příliš podlehá německému způsobu na
zírání na situaci.
Vůči tomu prohlašuje dr. Stránský, že če
ská politika musí míti za vodítko, aby „byl za-
bezpečen národní byt a neodvislost národa od
německé nadvlády“; to jest minimum našicl
okamžitých požadavků, ač bychom i nyní byl
oprávňěni mluviti o národní samostat
nosti.
Praví pak dále:
Pokládajíce úvahu dra. Mattuše za vážné
mínění české hlavy, jež až dosud platila za jednu
z nejjasnějších mezi českými politiky staré
Riegrovy školy, neváháme podrobiti bližšímu
ocenění důvody, jež snesl staročeský předák
k usvědčení české veřejnosti, že jest to politi-
ckou důležitosti prvního řádu, aby v nynější době
zaměněna byla obstrukce jinou formou parla-
mentního boje. Jinými slovy jest to prosté
upuštění od obstrukce a znovuzřízení dělnosti
říšské rady, co se „V mrtvém bodu“ po nás
žádá.
Již titul sám neodpovídá skutečnosti. Kdo
že jest v mrtvém bodu? Pan dr. Mattuš tvrdí, že
my nacházíme se v mrtvém bodu naši politiky.
Odporujeme co nejrozhodněji tomuto tvrzení
znamenanému na svém čele znamením celé
vládní a německé žurnalistiky. Nikoliv my.
bůh
Baden
doktor
Stránský
Mattuš
Riegrův
9
article
avšak vláda dra. Körbra nachází se v mrtvěm
bodu, nemohouc dostáti ani jedinému ze svých
úkolů, nemohouc upraviti poměr k Uhrám, an
uzavříti obchodních smluv, nemohoue docílit
smíru mezi národy, nemohouc dosáhnouti děl-
nosti parlamentu. Otáčení se kolem § 14. nen
žádný život, to jest smrt vlády konstituční. Čín
více vláda tohoto prostředku užívá, tím více za-
páchá mrtvolou. Budou-li nám hlasy vídeňského
tisku o naši vlastní situaci směrodatnými, pak
zanechme raději všeho boje. Jest, bohužel, ja-
kousi duševní chorobou českého člověka, že rád
a snadno podlehá cizímu úsudku, byť to byl
soud nepřátelský, že strhnouti se dá planým
křikem německého tisku, vypočteným na rozvrat
našich šiků. V tomto směru by nám ne
škodilo, kdybychom byli poněku
nedoslýchavými.
Proč bychom byli my v mrtvém bodu? Že
nynější rozvrat „škodí úvěru státnímu“? Aj, to
by ještě scházelo, abychom my sešedivěli sta-
rostmi o rakouský státní úvěr, jehož se užívá
vždy proti našim zájmům. Jest to ostatně pravda,
že obstrukce v rakouském parlamentě, ať něme
cká nebo česká, poškodila státní úvěr? Litujeme,
že nikoliv. Neboť rakouská renta neklesla pro
obstrukci ani o haléř, důkaz to, že cizina oce-
ňuje význam naší konstituce asi tak jako my
sami. Zastavte v Anglii nebo ve Francii parla-
mentní stroj a svět ztrati milliardy franků. U nás
nehne nikdo uchem. Kdyby naše obstrukce byla
s to, aby poškodila státní úvěr, to bychom se
ještě jednou musili pořádně do ní obouti, aby-
chom dokázali svoji moc, jakmile se nám sahá
na naše práva a na naši národní česť. Ale věc
se mají jinak. Na pouhý podpis císaře a dra.
Körbra otevře baron Rothschild dokořán všechny
své wertheimky.
Aj
Rothschild
Uhry
Čína
Anglie
Francie
10
article
Když jsme minulé soboty psali o úvaze dra
Mattuše v „Nár. Listech“, zůmyslně jsme po
mlčeli o jeho exkursi na pole hospodářské; uči
nili jsme tak proto, že v několika článcích před
tím jsme dokázali nedůslednost různých „prů
myslových ústředí“ k obstrukci: německou ob
strukci podporovaly, českou odsuzují; rovněž
jsme dle úřadní statistiky za posledních pět let
o zahraničném obchodu provedli důkaz, že z
trvání české obstrukce nejen neutrpěl újmy, ale
ještě se polepšil. Dr. Stránský probírá i hospo-
dářské výtky, jež dr. Mattuš ve svém „mrtvén
bodu“ uvedl, ač nevynikají zvláštní původnosti
Dr. Stránský na ně odpovídá:
Pan dr. Mattuš nás vyzývá, abychom zkou
mali následky nynějšího rozvratu pro průmys
a obchod. To učinil již před ním způsobem
mnohem tklivějším žurnalistický hlasatel vídeň
ské plutokracie, p. Benedikt z „N. Fr. Presse“
a my mu nešli na lep. Textilnímu průmyslu se
již od dávných dob nevedlo tak dobře jako lon
a letos. Brněnští továrníci vydělávají sta a ti-
síce. Největší a nejsolidnější komisionáři sukna
nemohou uspokojiti své zákazníky, jelikož nen
dosti zboží. Nejmenší bankovní filiálka v Brne
měla za prvních pět měsíců tohoto roku obrat
Mattuš
Stránský
doktor
11
article
60,000.000. Český jeden továrník barchentů
zřídil si dalších 500 mechanických stavů. Prů-
mysl železářský od jara letošního roku valně se
uzdravuje. Krise v železářství nejprudčeji vy-
stupovala a dosud panuje — v Americe,
kde není žádné parlamentní obstrukce. Loňská
úroda v rakousko-uherském státě vynesla 2 mil-
liardy korun. Eskompt rakousko-uherské národn
banky vykazuje v prvním pololetí tohoto roku
o 158 millionů korun více, než roku loňského.
Pravda, smutné události v několika zálož-
nách mají neblahé následky. Avšak souviší tento
zjev s naší politikou ve Vídni? Či nekradli ti
Drozdové, Mikyškové, Turečtí, Dvořáci et tutti
quanti ještě před obstrukcí? Avšak — regulační
práce na Labi byly zastaveny. A proto máme
Drozda
Mikyška
Dvořák
Amerika
Vídeň
12
article
před Vídní kapitulovati? Národ nesmí býti chou-
lostivým. Bratří v království vyčítají rádi Mora
vanům, že tito nejsou dosti říznými v národnost
ním boji. Jest v tom něco pravdy. Ale za to jsme
zde otužilejšími a vytrvalejšími. Kdyby byla Mo-
rava v sedmdesátých létech na ohromný ter
útisk osvětový i hospodářský odpověděla kapitu
lací, byla by dnes celá německou. Avšak Mo
rava to vydržela, nepodala se, strádala a trpěl
a dosud trpí a přece zde rosteme jako buci.
V Čechách, když se někomu šlápne na kuří oko
křičí hned kde kdo: „Změňme taktiku!“ — Trp
kozáče, budeš atamanem!
Leč nikdo nepřehlížej, že každý nemístný
ústupek v národnostním boji těžce se mstí ...
Dr. Mattuš praví, že „německá obstrukce
povalila ministerstvo a zbavila Čechy jistých vý
hod, pro sebe však žádné kořisti neodnesla ..
Čechové však dosud z obstrukce mimo mravní
úspěch také neodnesli ničeho.“ Nuže, ani tato
diagnosa neni správnou. Kořist Němců je právě
velký mravní úspěch a naše obstrukce se do-
může mravního úspěchu teprv tehdy, jestliže v
svých konečných výsledcích vyrovná se ob-
strukci německé. Vždyť jen proto odsoudili jsme
sami svého času co nejostřeji každou obstrukci,
žádajíce na Němcích, by s námi souhlasilia
k tomu cili jednací řád změnili. Kdyby byli tak
učinili, byli by tím doznali, že nejednali správně.
zlomivše vaz zásadě většinové. V tomto pak do
znání bylo by pro nás spočívalo zadostučinění
byť jen mravné ceny, za niž byli bychom mohl
od obstrukce upustiti. Oni však tak neučinili
obviňujíce nás, že ničíme stát sami, zdráhajís
vzdáti možnosti k novému znásilnění sněmovny
A vůči takověto tartuferii osvojuje sobě dr
Mattuš všechny ty liché jejich důvody ku poko-
ření české obrany a radí nám ke mravní — sebe
vraždě.
doktor
Mattuš
Čecho
Němec
Vídeň
Čechy
13
article
Pan dr. Mattuš posuzuje situaci s hlediska
poněkud nízkého, než aby správně doceniti mohl
význam české obstrukce. On spatřuje účel české
obstrukce v docílení, aby zaveden byl český
jazyk do vnitřní správy státní a aby zřízena byla
druhá česká universita na Moravě. Tento názor
je tuze plochý. Kdyby nějaká konkretní otázka
byla osou české obstrukce, pak by si tak opatrný
a tak silným pudem po sebezachování vybavený
státník, jakým je pan dr. Körber, věděl rady, an
by jednoduše buď vyhověl aneb v jiném směru
náhradu opatřil. Avšak zde jde o velký princip.
Úsilí Němců o zrušení jazykových nařízení
jejich odpor proti druhé české universitě byly jer
jakousi fángli, viditelnou a pochopitelnou ně-
meckému davu, kdežto v pravdě šlo jim o mno-
hem více, totiž o restituci a zabezpe-
čení německé nadvlády v Rakou-
sku. Hrozili se vládního systému Badenova.
doktor
Mattuš
Körber
Němec
Badenův
český univerzita na Morava
14
article
Gautsehe a Thuna jako pokračování v díle, hr
Taaffem započatém ku pozvolnému vývoji my
šlenky rovnoprávnosti a poněvadž nesměli a ne
mohli dobře říci, žo bojují proti zá sa-
dám, vytknutým v státních základ-
ních zákonech, namířili svůj od-
boj proti konkretnímu výrazu ja-
zykové otázky, když zároveň ve veřejnost
německé zfalšovali její význam. Německý vzdor
nedal se ve svém počínání rušiti ani otázkou
rakousko-uherského vyrovnání, ani obchodním
smlouvami, ani nějakou hospodářskou tísní, ani
tím ,že „financt říšské v tak zbědovaném stavu
nebyly po celé čtvrtstoletí“ a také ne tím, že
„zemědělci nemohli se dovolati pomoci“, ba ani
ne tím, že hlavní sloupy jejich vojů „průmyslníc
shasínali oheň pod kotly a propouštěli dělníky“ ,
nýbrž vytrval do okamžiku, kdy jim činitel v Ra-
kousku, dosud rozhodující, totiž koruna, přiše
na pomoc a pomohl jim vyhoupnouti se zase do
sedla. A tu jim opět nebylo zrušení jazykových
nařízení cilem, nýbrž jen onou viditelnou a davu
V drobném prodejis
ranní číslo o zob5 . . . za S
odpolední . . . . . . . za 2 h
Ve filialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . .
odpolodní . . . . . . . . Bh
Inserá ty
platí se hetově napřea
Fřečplacení a inserty přijímá admini-
strace v Mariznnké ulici č. s.
Tam nschásejí se t4t rečakne
tiskárna n expedisn „Nárudních L.istá“.
Rukopiny se novracejí.
Thun
Taaff
Mariznnký ulice
15
article
pochopitelnou fánglí, kdežto pravým uspokoje-
ním jejich snah bylo znovuzřízení theorie, že
bez jejich souhlasu nelze v Rakousku ukájeti
i sebe oprávněnější národní požadavky národů
slovanských, najmě národa českého. Této theorii
dal dr. Körber svým vládním systémem prakti-
cký výraz. Ona jest nyní praktickým státním zá-
kladním zákonem, kdežto skutečný státní zá-
kladní zákon prohlášen za theorii. A jestliže
jsme dříve stavěli se v odpor co nejrozhodnější
proti ústavě rakouské z důvodů naší politiky
státoprávní, musíme nyní z důvodů vydobytí
pouhé rovnoprávnosti, z důvodů uplatnění své
politické váhy, z důvodů obnovení rovnováhy po-
staviti se v odpor co nejrozhodnější proti no-
vému státnímu základnímu zákonu Körbrovu.
A v tomto odporu musíme a nemůžeme jinak než
osvojiti sobě obdobně methodu a taktiku Němeů.
Byl to absolutismus, jenž neohližeje se ani
po vůli většiny národů, ani po vůli většiny par-
lamentní, vládu ústavní sesadil a svoji vlastní
nastolil. O vše ostatní, co vláda úřadnická po-
třebovala, totiž rozklad většiny, postarala se již
sama tím, že dovedla pravici osekati od Poláků
a alpských Němců. Či nezná dr. Mattuš vývoj
věcí po pádu hr. Thuna?
doktor
Körber
Polák
Němec
Mattuš
Thun
Rakousko
16
article
Vláda většiny musila ustoupiti vládě men-
šiny. Je něco podobného možným ve státě kon-
stitučním? Toť přece znásilnění parlamentarismu
a jen tam možným, kde parlament si dá něco
takového líbit. A rakouský parlament, týž par-
lament, za jehož dělnost, za jehož zdraví, z
jehož budoucnost láme dr. Mattuš své oštěpy,
týž parlament mlčel a neměl sluchu pro výkřik
české delegace, jenž vydral se z hrudi nikoliv
pouze nad zrušením jazykových nařízeni, nýbrž
nad násilím a zvůlí absolutismu.
Pan dr. Mattuš mluví v úvaze své též o
ůjmě, jakouž trpí obstrukcí i naši „přáteléa
spojenci“; na to odpovídá dr. Stránský:
My chtěli se dohodnout s Poláky i s Němci
konservativními o společný postup na obranu
ústavnosti. Když propuštěn byl hr. Thun a zru-
šením jazykových nařízení kapitulace Vídně před
německým vzdorem stala se skutkem, a nadto
ještě dosazena byla vláda hr. Claryho, jež ni-
čeho společného neměla se sněmovní většinou,
tu prohlásili jsme výslovně v exekutivním komi-
tétu pravice, že nezahájíme obstrukci, jestliže
pravice, jež měla tehdá většinu dvaceti hlasů,
s námi dá nové vládě menšiny odpověď způ-
sobem jedině konstitučním, totiž zamítnutím
rozpočtu. Pan Jaworski však měl ve svém srdci
doktor
Mattuš
Stránský
Polák
Němec
Thun
Jaworský
Vídeň
17
article
již novou lásku a mluvil cosi o „Staatsnoth-
wendigkeiten“. Několik dní na to samovolně
„patnáctku“ — rozpustil. Zajisté by byla ráda
česká delegace středem a vůdcem těch stran,
„které krví, postavením a úkoly svými jí jsou
blízké“, avšak Poláci jsou vezdy „praktičtí“ po-
litikové. Či nezná pan Mattuš opojné svody sy-
stému Körbrova? Může národ český soutěžili
s prostředky vládními? Národ český bude teprv
tehdá hledaným „středem a vůdcem“ oněch
stran, až provede důkaz o své moci a síle, důkaz
o své rovnocennosti s Němci v boji o svoji vlast-
ní svobodu, jakož i o ústavnost v říši. Nemů-
žeme-li zabrániti, aby absolutismus jednal proti
vůli parlamentní většiny, poněvadž nás spojenci
naši nechtěli podporovat ani v postupu zcela kon-
otitučním, pak nezbývá nám než připravovati
obrod státní správy tím, že obstrukcí zbavíme
absolutismus i těch posledních hadrů, jimiž při-
krývá svoji ubohou nahotu, a nutíme jej vzítí na
sebe onu zodpovědnost za vše, kterouž navykl
sobě ukládati na bedra — parlamentu. Ve
vlastní režii se méně snadno vládne, než když
nebezpečí nesou zástupcové lidu. Ano, chceme
otevřený, nepokrytý, očividný absolutismus, aby-
chom jej konečně jednou a pro vždy mohli ubít.
A jakým právem hledá pan Mattuš jinde
Polák
Mattuš
Němec
Nemo
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Lhassa.
Svaté město mungolské.
Tajemné sídlo tibetského dalajlamy dostává
se znenáhla do popředí veřejné pozornosti. Vý-
prava Angličanů, pevný úmysl jejich proniknout
až do Lhassy, dosud nepřístupného střediska
mengolismu, mají o to zásluhu. Jen málo Evro-
panům bylo dosud popřáno proniknouti málo do-
sud známým Tibetem, až po sám Řím Mon-
golů, posvátnou Lhassu. A komu se podařilo pro-
niknouti, byl každým okamžikem v nebezpečí
že bude prozrazen a ztracen, neboť cizincůn
pod ztrátou života nebyl přístup dovolen. Tak
Sven Hedin, známý cestovatel, vypravuje o ne
zdařených svých pokusech, jež v tom směru by
podnikl
Velmi vítány jsou proto zprávy muže, jenž
díky svému původu kalmuckému, po třikrát
šťastně pronikl do samotného svatého města
Byl to Zaissan) Ovdžé Narzunov, ruský poddaný
jenž ve vědeckém časopise „Le Tour du Monde“
podává zprávu o svých cestách.
Narozen ve stepích kolem Stavropolu —
píše Narzunov — byl jsem vychován jako jin
kalmucké děti: potuloval jsem se na koních bez
sedla po stepi široširé. V deseti létech dali mě
do školy v kozácké vesnici Sansata, kde jsem
pobyl tři léta. Po škole nevstoupil jsem do slu-
žeb, ale vrátil jsem se na step. Otce nezasta
jsem už na živu. S matkou jsem vedl kočovný
živol. Matka naučila mne budhistiekým mo-
dlitbám. Oženil jsem se a měl jsem dítě. Pě-
stoval jsem chov dobylka a s rodinou kočoval
jsem po stepi.
Tehdy přibyl z Lhassy sekretář dalajlamy.
velký kněz Agnan Dordžev. V naší krajině kázal.
obraceje se hlavně proti alkoholismu. Seznámiv
se s ním blíže, projevil jsem touhu utvrditi se
u víře. Velký kněz svolil, bych se s ním do
Lhassy podíval. Když se pak vracel domů, za-
slavil se pro mě a tak počala má první pouť do
svatého města.
Angličan
Sven Hedin
Řím
Stavropol
svatý město
Ovdžé Narzunov
Le Tour jít Monde
Sansata
19
article
3) Zalssan == šlechtie
Cesta trvala dlouho a byla obtížna. Jen
přechod přes poušť Gobi protáhl se na 22 dní.
Bylo třeba celé karavany. Dary pro dalajlamu
jscu povinností, bez níž do Lhassy není pří-
stupu. Cestou přidalo se ke mně několik spolu-
cestujících. Dordžev byl nucen zdržeti se ještě
na polovině cesty. Dal mi však listy pro dalaj-
lamu. Vyprávěl jsem, že jsem Mongol, poddaný
čínský a že jdu do Lhassy vykonat pobožnost
Skrýval jsem dle možnosti svoji znalost ruštiny
poznámky psal jsem si kalmucky. Mongolové
arci hnodle poznali, že to není jejich řeč. Jednou
dokonce objevili, že pod šatem nosím ruský ka-
bátec, evropské fabrikace. Damoklův meč vzná-
šel se nad mou hlavou. Chtěli mi zabrániti další
cestu do Lhassy. Nezbylo než prositi a slíbiti od-
měnu. Dostali peníze, umlkli, ale ruský kabáte
musil jsem spáliti.
Mongol
Damoklův
Gobi
20
article
Tak dospěl jsem k území, kde rozestaveny
hustě hlídky, bránicí západníkům přístup n
půdu posvátnou.
V srpnu 1898 opustil jsem rodinu a když
stanul jsem u cíle pouti, byl březen 1899. Do-
spěl jsem ku poslednímu průsmyku, s něhož za
jasného počasí viděti bylo v dáli město velebné,
lesknoucí se zlaté střechy, mohutné stavby
chrámů — Lhassa, město svaté! Padl jsem na
zemi a zbožně šeptal modlitby díkučinění. Před
branou města poznali moji průvodčí domácíh
muže, jenž nás zavedl k sobě. U něho žili jsme
po všechen svůj pobyt v městě. Město leží n
výšině, je obtočeno řekou, jež nezřídka vystu-
puje z břehů a zaplavuje okolní roviny. Pobyl
jsem několik dnů, zvědavě prohlížeje si nádhern
chrámy, bohaté kláštery, a účastně se skvělých
bohoslužeb,*) nežli jsem se odhodlal požádati
o slyšení u dalajlamy, bych mu odevzdal listy
Agnana Dordževa.
Asi čtvrt hodiny od středu města zvedá se
vrch, asi 300 metrů vysoký, na němž rozložen
palác dalajlamův. Je to směs budov, věží a hra-
deb, jež v záři sluneční skví se oslnivým zlatem.
Lhassa
svatá
21
article
*) Byl jsem přítomen zajímavé ceremonii střelby
na hory, kde prý přebývá pronásledovatel buddhismu
král Laudharma.
Je prý tu více než 3000 komnat a každá z niech
prý pojme 999 osob !)
Uprostřed zvedá se chrám Po-bran-marko
obklopený červenými zdmi (jinde jsou zdi bílé)
budova, s jedné strany devitipatrová, s druhé
sedmipatrová. V levo od chrámu je soukromé
obydlí dalajlamovo, v pravo palác vysokých hod-
nostů. Trochu níže jsou příbytky úřadníků, pak
mincovna, kde razí se tibetské peníze, nejdoleji
obrovský klášter, v němž žije na sta mnichů, pod
tím pak jsou příbytky nejnižších úřadníků dvora.
V několika okamžicích stál jsem tváři v tvář veli-
kému knězi, náčelníku buddhismu, dalajlamovi.
Je mladý muž. Narodil se r. 1876, jménem
Tombdan Tjamtso. Tvář jeho je jemná, tibet-
ského rázu. Je nádherně oděn, liše se od ostat-
ních kněží žlutou barvou látky, jemu vyhraže
nou. Seděl na trůně, obklopen slem hodnostů.
Třikráte padl jsem na zemi před jeho tváří. N
to jsem mu podal přivezené dary. Dalajlama po-
ložil mi ruku na hlavu a žehnal mi. Pak okusil
přivezenou rýži a čaj, čímž předměty posvěceny
Na důkaz velké cti, směl jsem posvěcených věc
pak užiti. Odevzdav listy Agnana Dordževa, by
jsem dalajlamou obdarován 200 stříbrnými lansy
(= 800 K) za vyřízené poselství.
Tombdan Tjamtso
22
article
Zůstal jsem ve Lhasse až do dubna
Maje byt v chudém domě, chladný a ne-
vlídný, toulal jsem se po celé dny po Lhasse
činil jsem svá pozorování. Většina mužského po-
hlaví ve městě jsou kněží, mniši a pod., odsou-
zenci coelibatu. Ženy zdejší, zbaveny naděje na
vdavky, věnují se horlivě obchodu. Jsou skoro
výlučně obchodnicemi. Číňané pak zmocňují se
obchodu tibetského tím, že si vydržují ve Lhasse
souložnice Tibeťanky. Obchod ve městě je velice
živý. Každý skoro dům má přízemí přeměněno
v obchodní místnost. Soukenné a bavlněné vý-
robky jsou zde velmi laciné. Drahé jsou korále,
tyrkysy, ambry. Škol je několik, ale vesmě
slabě navštěvovaných. Děti raději se povalují po
okolí, svádí zde svoje bitvy, připravují se k bu
doucímu vojenskému povolání. Venkovan tibet
) Agnan Dordžev, jenž byl v Římě u papeže
tvrdil, že Vatikán nemůže se rozsahem rovnati p-
lácům dalajlamovým
ský horlivě vzdělává půdu. V rodinném životě
žena vládne domácností, pomahá muži v rolni-
ctví, vede domácnost, obchoduje, vaří. Jídla jsou
masitá. Jen kněží a mnichové nesmějí požívat
mása. Číňané zde zavádějí i čajovny a restau-
race, ale jen primitivné. Ženy i muží podlehaj
mnohé marnivosti. Skvosty ve vlasech nosí ženy
i muži a fintí se směšně.
V dubnu 1899 opustil jsem Lhassu, v červnu
byl jsem v Pekině a v srpnu 1899 — tedy po
plných dvou létech — zase ve stepích ruského
obvodu, u své rodiny.
Číňan
Tibeťanka
Agnan Dordžev
Maja
Řím
Vatikán
23
article
V lednu roku 1900 poslal mne Dordžev d
Paříže, abych přivezl vázy, objednané pro
Lhassu. Carská společnost zeměpisná svěřila m
dodati fotografie ze své cesty po Tibetu. Ob-
dařila mne krásným apparátem a všemi po-
třebami.
V únoru odvážel jsem z Paříže 3 bedny ko-
vových vas pro kláštery tibetské. Zbytek — 28
beden — měl za mnou býti poslán. Tentokráte
vedla mne cesta přes Indii. Hned v Kalkutě jsem
se dověděl, že budu na cestě anglickou policií
zatčen. Přes to však podařilo se mi dostati se
mezi Indy dráhou až do Dardžilingu. Tam mne
vstkutku zatkli a po pět měsíců drželi ve vazbě,
volné sic, však přece jenom vazbě. Tři svědc
k mé žádosti vyslaní z Dardžilingu do Tibetu,
dokazovali, že jsem poutník, buddhista, že už
jednou byl jsem v Lhasse. Chef policie byl jako
hluchý. Svěřil jsem jednomu z nich tři bedny
s vásami. Ten však costou zemřel a žena jeho
odepřela vásy vydati, tvrdie, že byly jeho ma-
jetkem. Ostatních 28 beden mělo stejně zlý
osud. Dověděl jsem se o nich teprve, když mne
jako vězně dopravili do Kalkuty. Bedny byly
prý vydány neznámému muži, dle všeho agentu
firmy Cook Son. Konečně se všechno objas-
nilo. Firma Cookova skutečně vzala bedny v opa-
trování a když jsem se jí legitimoval, dala je
dopraviti do Tibetu, ba přiměla i ženu, jež za-
držela tři bedny, by je vydala, sice že uvalí n
sebe hněv dalajlamy. Bedny se šťastně do Lhassy
dostaly, mne však do Tibetu policie anglická ne-
pustila.
Nemajíc mi co zlého vytknouti, dala mi na
vybranou, kam mne dopraviti pod bezpečným
průvodem, do Pekina, či do Paříže, či do Ruskar
Zvolil jsem Oděsu.
A tak mne zavezla vláda anglická na své
útraty třídou druhou do Oděsy, zmařivši z mali-
cherných příčin moji druhou expedici do Lhassy.
Cookův
Paříž
Ob
Indie
Kalkuta
Dardžiling
Pekina
Cook Sono
24
article
Sotva jsem se oetl na ruské půdě, zvěděl
jsem, že Agnan Dordžev nalezá se právě v Si-
biři, z Zabajkalí. Měl právě úmysl vraceti se do
Lhassy.
Stačila výměna několika depeší a bylo roz-
hodnuto, že Dordžev počká na mne v Urze.
Vsedl jsem do prvního rychlíku a v nejkratší
možné době sešel jsem se s lhasským hodnostou.
Z Urgy vyjeli jsme 5. prosince 1900 a 18. února
1901 byli jsme ve zdech Lhassy. Byl to oprav-
dový rekord přechodu přes poušť Gobi. Nor-
málně trvá česta pět až šest měsíců, vykonal
jsme ji za dva měsíce a 24 dní.
Ve Lhasse byl jsem znovu představen dalaj-
lamovi. Vítal mne velice milostivě a vyptával se
hlavně, jak se mnou nakládali Angličané, když
jsem byl v jejich zajetí, a jak jsem se dostal do
své vlasti. Za své zajetí dostal jsem od dalajlamy
skvostný dar, nádherný koberec z kůže tygří.
Dar, jenž skytá různá práva, jako evropský řád.
Obdarovaný je zapsán ve zvláštní knize, má
právo usednouti na koberec v přítomnosti dalaj-
lamově a pod. Kromě toho mi dovoleno foto-
grafovati dle libosti po Lhasse a to bylo pro mne
obzvláště cenné. Carská společnost zeměpisná
alespoň s výsledkom byla spokojena.
Za této návštěvy v Lhasse — protáhla s
na měsíc — všímal jsem si všeho a hlavně jsem
navštěvoval četné a obrovské kláštery.
Zpáteční cestu konal jsem opět v průvodu
Agnana Dordževa. Ubíral se tentokráte do Petro-
hradu k carovi jako posel dalajlamův. Cesta
šla znovu přes Indii. Na hranici byl bych málem
opět býval Angličany zatknut. Dověděl jsem se,
že tu na mne vydán zatykač pro podezřelé
rejdy. Než Buddha tomu chtěl, abych bdělým
úřadům anglickým vyvázl a tak jsme se šťastně
12. června 1901 přes Bombay dostali do Oděsy.
Krátce na to octl jsem se zase ve středu své milé
rodiny . ..
Dr. B. Prusik.
Agnan
Dordžev
Angličan
Lhass
Prusik
Zabajkalí
Gobi
Petra
Indie
Bombaj