6. číslo

ŽENSKÝ LIS

Strana 3.

kově 34.756 (21.1%), v Kyjevě 38.408 (21.1%), ve Volze 21.395 (18%). Celkem bylo v jmenovaných městských okresích zaměstnáno 600.000 žen, skoro 40 procent všech pracujících sil. V moskevském okresu dosahoval v textilnictví po- čet pracujících žen skoro 75 procent, a v některých do- sahoval až 100 procent u porovnání s muži. Dle ú- ředních zpráv stoupl počet dělnic od r. 1904 až do r. 1910 z 34 procent na 44 procent. V průmyslu kovodělném, kde výhradně zaměstnáni muži i tam vnikly ženy. V cihelnách, cementárnách, sklárnách zaměstnáno mnoho žen, vzdor jich menší tělesné síle oproti mužům. Jak velké jest vyssávání a otročení ženy kapita- listy, viděti z toho, že slabých žen používáno též za nosiče. Nedostatečné ochranné zákonodárství zaviňuje stálé stoupání úrazů v těžkých zaměstnáních, ve kterých ženy dřou, neboť to nelze nazvati prací, nýbrž dřením. Jak úžasně dělnictvo, zejména dělnice jsou otročeny, uka- zují číslice úrazů, neboť na 1000 dělníků připadá 42.5 úrazů smrtelných a těžkých. Jak ženy jsou pro kapita- listy zotročeným materiálem, svědčí ta okolnost, že dají se ošidit i o úrazovou rentu aneb se spokojí s do- cela nepatrným odškodným.

Muži stále více a více vytlačováni jsou ženami z práce, a proto těžká jest tu práce organisační s nevědomými ženami. Zaměstnavatelé, aby organi- sování dělnictva seslabili, dávají přednost ženám v to- várnách, čímž docílí snížení mzdy a prodloužení do- by pracovní. Nezaměstnaný proletariát jest záložní ar- mádou kapitalistů, aby tito mohli dělnictvo nízkými mzdami vyhladověti. Krvelačnost kapitalistů vystihlo dělnictvo i dělnice dobře a proto světlo socialismu úsilovně vnáší v řady dělnic. Ku ohlupování dělnic a ukolébání jich v tupou spokojenost, přičiňuje se i ruská pravoslavná církev Kněžstvo pravoslavné hlavně na ženy proletářské pů- sobí, aby v oddanosti dřely, otročily, k čemu prozře- telností jsou odsouzeny, a slibují jím lepší život za to po smrti, jak to činí všechny církve a jich zástupci. Žena poddajná, od věků zotročená, porobená, věří a nepřemýšlí, a proto přijímá osud těžkého životas resignací, čímž pomáhá kapitálu růsti na úkor svůj, svých milých a budoucí generace. Boj a požadavky života stanou se dobrými učiteli socialismu v řadách proletářských dělnic ruských a přivedou je k poznání, že stav, ve kterém žijí, není pořádkem předurčeným nýbrž jest vytvořený mocnou vládnoucí kastou kapi- talistickou. Poznání to nedovede zastaviti ani kruté řádění Stolypinovo. Odhodlaný boj ruského proletariá- tu nedá se zastaviti žalářováním ani vyhnanstvím. Tam kde pod knutou násilí padne jeden bojovník a bojov- nice, vstane deset jiných, aby učili vzdělávat, uvědo- movat a organisovat proletariát k boji za dosažení lep- šího, utěšenějšího života-

BESÍDKA

A. P. Čechov

Noc před soudem. (Dokončení.)

Přítomnost „Fedi“ za plentou byla pro mě ohro- mující novinkou... Bylo mi jako bych dostal obuškem. Mou duši naplnil pocit, který dle vší pravděpodobno- sti zakouší kohoutek u pušky, činí-li náraz: bylo mně hanba, měl jsem zlost... V duši se mi udělalo najednou tak ošlivě a Feďa, který vyšel před plentu, zdál se mi takovým ničemou, že div jsem nezavolal stráž, Feda představoval vysokého, asi padesátiletého, žilnatého člo- věka se šedivými licousy, se sevřenými úřednickými rty a modrými žilkami, nepravidelně běhavšími po jeho nose a spáncích. Byl v chalátě a v bačkorách. „Jste velice laskav, doktore,“ řekl, bera ode mne perský prášek a obraceje se k plentě. „Merci... I vás zastihla plískanice? „Ano!“ zavrčel jsem, lehaje na pohovku a zuřivě natahuje na sebe šubu. „Ano!“ „Tak... Zinočko, po tvém nosíčku běží štěnice Počkej, shodím ji!“ „To můžeš,“ zasmála se Zinočka. „Nechytil jsi ji Státní rada, všecko se ho bojí, ale se štěnicí nemůže nic poříditi!“ „Zinočko, před cizím člověkem... (vzdech). Věčně jsi taková... Bůh ví. .. „Svině, spát člověka nenechají!“ zavrčel jsem, zlo- bě se, aniž bych sám věděl proč- Ale manželé brzy utichli. Zavřel jsem oči a abych usnul, nemyslil jsem na nic. Však minulo půl hodiny, hodina... a já jsem dosud nespal. Konec konců i sou- sedé moji počali se vrtěti a šeptem hubovati. „Podivno, ani perský prášek nepomáhá!“ zavrčel Feďa. „Tolik jest těch štěnic! Doktore! Zinočka vás prosí, proč štěnice tak ohavně páchnou?“ Rozhovořili jsme se. Povídali jsme o štěnicích, o počasí, ruské zimě, o medicině, v níž jest tak málo smyslu jako v astronomii; povídali jsme si o Edisonu. .

„Ty, Zinočko, nestyď se... Vždyť jest to doktor!“ zaslechl jsem šepot po rozhovoru o Edisonovi. „Ne- ostýchej se a zeptej se... Není se čeho báti... Ser- vecov nepomohl, a tento, možno, že ti pomůže. „Zeptej se sám!“ zašeptala Zinočka. „Doktore,“ obrátil se ke mně Feďa. „Od čeho má moje žena takovou tíhu v prsou? Kašel... víte .. .ji tísní, tak jako, víte, by měla cosi spečeného . ..“ „To by byl dlouhý hovor, najednou to nelze říci,“ pokusil jsem se vyklouznouti. „Nu, což na tom, že by byl dlouhý? Času jest do- sti... tak jako tak nespíme... Podívejte se, holoubku! Třeba podotknouti, že ji léčil Šervecov... Jest to do- brý člověk, ale... kdo ho zná? Nevěřím mu! Nevěřím Vidím, že nemáte chuti, ale buďte tak laskav! Prohléd- něte ji, a já mezi tím zajdu l dozorci a poručím po- stavit samovar.“ Feďa zašoural bačkorami a odešel. Vešel jsem z plentu. Zinočka seděla na široké pohovce, obložena množstvím podušek a držela svůj krajkový límeček. „Ukažte jazyk!“ řekl jsem sedaje vedle ní a chmuře brvy Ukázala mi jazyk a zasmála se. Jazyk byl obyčej- ný, růžový. Počal jsem jí sahati na puls. „Hm!“ zabručel jsem, nemoha jej nalézti Nepamatuji se, jaké otázky, hledě na její smějící se obličej, jsem jí kladl, ale vím pouze tolik, že ku konci své diagnostiky jsem byl takovým hlupákem a idiotem, že mi rozhodně na nich nezáleželo. Konečně jsem usedl ve společnosti Fedi a Zinočky k samovaru. Bylo třeba napsati recept, a já jsem jej vytvořil podle všech pravidel medicinské nauky: 0,05 Rp.: Sic transit Gloria mundi 1,0 Aquae destillatae 0,1 Za dvě hodiny lžíci. Paní Sjelové. Dr. Zajcev Ráno, když jsem s vakem v ruce, úplně jsa při- praven k odjezdu, loučil se na vždy se svými novými známými, držel mě Feďa za knoflík a podávaje mi de- setirublovku, přesvědčoval mě