Císlo 356.

V Praze, dne 30. prosince 1902.

Ročník VI.

Redakcs, admlalstrace a oz podice: Praha, Pštrossova ullce, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- vracejí. Nezapečetěné ro- klamace jsou porta prosty. Juserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. — V ponděl a po svátku, vždy o dva- nácté hodině polední. Jednotlivé číslo za 8 haléřů. Účet cís. a král. poštovní spořitelny číslo 860.790.

NAl Telefon redakce číslo 1126a)

ULKt

Předplatné pro Prahu s do- náškou měsíčně. . . K 2.80 čtvrtletně . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . . K 33.60 Předpl. pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . K 9.— celoročně . . . . . K 36.— Předplatné do cizozemskaí Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . . . . . . K 12.— celoročně . . . . . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Fran- cie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.90 celoročně K 52.80 Telefon administrace i knih- tizkař. závodu číslo 1126b)-

Slunce vychází v 8 hodin 1 minutu ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 4 minuty večer.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně: u Milosr. sest. pod Petř. od 28. pros. a 1. 1. 1903.

Sv. Davida krále.

Svatý Otec a křesťanská demokracie. Stárne vznešený ten kmet na stolci Petrově, ale tíha více než devadesáti let nedovedla obtížitl vell- kého a bystrého jeho ducha. Ba skoro se zdá, jakoby úbytkem sll tělesných rostla jeho duševní mohutnost, již popřává Lvu XIII. Prozřetelnost Boží, aby mohl všecky tušby srdce svého ke blahu veškerého kře- sťanstva splnlti dříve ještě, než dohasne svíce jeho blahoplodného života. Dvakrát v poslední době rozletělo sa do světa slovo jeho, a vždy zmínil se při tom o hnutí, které během posledních let často tvořilo předmět rozhovorů v krazích katolických, hnutí to křesťansko-de- mokratlckém. Poprvé ve zmíněných dvou pro- jevech posledních dnů učinil tak Lev XIII. v ency- klice, rozeslané biskupům italským a pojednávající o výchově duchovenstva. S důrazem kladl zde blsku- pům na srdce, aby bohoslovcl v seminářích obezná- mení byli ke konci svých studií s oběma jeho ency- klikami, o sociální otázce a o křestanské demokracil. Až se tito stanou kněžími, budou pak s tím větší horlivostí o duševní a hmotné blaho lidu pečovati,a to je cíl, jejž sleduje demokracie křesťanská. S větší ještě důrazností a obšírněji pojednal sv.

Otec o křesťanské demokracil ve vánoční své pro- mluvě, když odpovídal na blahopřání sboru kardl- náiů, přednesené kardinálem Oregliem. Zmínili jsme se o této promluvě již krátce ve zprávách telegrafí- ckých, nyní pak podáváme dle Osservatore Romano doslovně onu část její, jež hnutí křesťansko-demokra- tického se týče. Poděkovav za blahopřání sboru kar- dinálského, podotknul sv. Otec, že jubllejní rok byl pro něho svědkem nepřetržitých projevů oddanostia lásky katolického světa, k nimž však bohužel mísila se trpkost událostí na poli sociálním, jež srdce pape- žova bolestně se dotýkají. Spůsobem steronásobným útočí se na základy řádů křesťanských. Ať se nikdo nemýlí, že by to snad byla láska k veřejnému blahu, z níž tyto činy tryskají, o nikoliv, to je snaha čelící k podvrácení řádů křesťanských a přetvoření států na základě pohanského naturalismu. Jestll je v nebl usouzeno, aby sv. Otec zbytek svých dnů v tako- výchto trpkostech strávil, chce on přece s tou pevnou vírou zavříti zemdlené oko své, že hodina smilování nad národy křesťanskými nadejde. Na to pokračoval sv. Otec v řečl své následovně:

»Poslední vaše slova, pane kardinále, dotýkají se akce křesťansko demokratické, která, jak dobře chá- pete, jest dnes zjevem nemalé důležitostl. Tuto akci, která veskrze duchu času a potřebám, z nichž vznikla, jest přizpůsobena, jsme potvrdlli a znovu povzbudíli, současně však jsme stanovili jasně cíl, způsob po- stupu, jakož i hranice její; jestliže tedy ještě někdo v tom směru pochybí, nestane se tak zajisté z nedo- statku směrodatného vedení. V celku však musíme o těch, kdož se v čelo tohoto díla postavill, ať již se jedná o Italy nebo cizozemce, říci, že se beze vší pochybnosti s uznání hodnou horlívostí o věc tu přičiňují a pozoruhodných výsledků docílili. Nesmí také zůstati bez povšimnutí, že na sta hodných ji- nochů na věci neunavně s prospěchem spolupracuje.

Také duchovenstvo jsme se vším důrazem vyzvali, aby při zachování jistých bezpečnostních opatření při tomto díle spoluúčinkovali, poněvadž, upřímně řečeno, nestává nižádné vydatné a rozumné dobročinnosti, která by se s povolánlm duchovenstva nedala slou- čitl. A nespočívá také pravé a časové provozování křesťanské dobročinnosti v tom, když se horlívě a ne- zištně pracuje k zlepšení duševníhoa hmotného postavení davů? Mateřská lá- ska církve k lidem je stejně universálního rázu, jako otcovství Boží, nicméně však měla ona, věrna svému původu a pamětliva božského příkladu, vždy zvyk. se zvláštním zalíbením blíziti se k níže postaveným, trpícím a od štěstí zanedbaným. Pokud se křesťanská demokracie trvale a upřímně duchem této universální matky národů vésti dá, může tato křesťanská demo- kracle naplněna býti útěchou, že se nemine s cílem svým; a nlkdo nemá na tom názvu bráti pohoršení, když se ví, že je věc dobrá. Čhápán tak, jak jej církev chápe, dá se pojem »demo- kratlcký« nejen podivuhodně v souzvuk přlvéstl se

zjevnými pravdami a náboženskými články víry, nýbrž jeho původ a rozvoj třeba dokonce hledati v křesťanství. Kázání evangalla to bylo, jímž pojem tento mezi národy se rozšířll. Athény a Řím jej neznaly, ony naučily se jej teprve znátl, když porozuměly božskému hlasu, obrátivšímu se ke všem lidem: »Vy všlchní jste bratří, a váš společný otec sídlí v nebesích.« Vedle této demokracle, která se nazývá křesťan- skou a jí skutečně také jest, postupuje s do- cela jinýml Ideály a na zcela jiných cestách podvratné a bezbožecké demokratiské hnutí v před. Hořké dny připravuje toto státům, jež je s láskou chovají na ňa- drech svých. Nyní tedy jest křesťansko-demokratlcké hnutí, jež se na tutéž půdu staví, soupeřící silou, jež se úspěchům posledních v cestu staví a v muchých případech dosti silným jest, aby jim čelllo. A kdyby i jiného výsledku se nedodělalo, než že by vítězství soclální demokracle sporným učlnilo a zhoub- nému vlivu téže hráz postavilo, již tím samým by spořádanému společenskému řádu a křesťanské kul- tuře vellká služba byla prokázána.« S radostí uvítána budou slova tato zajisté v ce- lém křesťanském světě, zvláště ale v kruzích kře- sťansko-demokratického hnutí, jež má horlivé své stou- pence a fedrovatele v celém světě. Zde onde má hnutí toto sice název odchylný, ve skutečnosti však vždy jest tím, co Lov XIII. hnutím křesťansko-demokrati- ckým nazývá a sleduje také onen cíl: duševníi hmotné povznesení lidu a stavění hráze proti hnutí demokracie falešné, podvratné, nekřesť anské, bezbože- cké, zkrátka socialistické. V hnutí tomto spočívá ob- rod společenského života a záruka vítězství nad ne- přítelem vší kultury křesťanské, soclální demokracle.

Hnutí toto nikterak nesmí státi proti církvi, ba ono nesmí státi ani mlmo církev, neboť jedlně tehdy, když kořeny jeho hluboko tkvíti budou v církvl Krl- stově, ovládati je bude 1 duch, zaručující jemu ví- tězství. Doufáme pevně, že slova vatikánského velekmeta nezůstanou bez ohlasu ani ve vlastech časkoslovan- ských. I zde bují ve značné míře ono bejlí bezbože- cké demokracle, i zde ale také dosti, ba tuze mnoho ještě jest lidu dobré vůle, čekajícího na okamžik, kdy bude moci účast brátl na hnutí tak blahodárném, ja- kým jest křesťanská demokracie. Jen ruku mu podat a říci: Vstaň a pojď s námi! Tu a tam ozval se ovšem za příčinou posledních událostí hlas pochybujících. My nejsme z těch, kdož by hlasu takovému popřáll sluchu. Snad to právě na nás dopustil Bůh, abychom předně poznali duši nepřátel svých v celé její nahotě, ale hlavně proto, aby se ukázalo, že tam, kde se již již zdálo vše pohřbeno, rozproudil se tím mocněji nový život katolický. Nechceme býtl proroky, ale dějiny jsou toho dokladem, že Prozřetelnost Boží právě na malomocnosti lidské ukazovala svou moc a sílu bož- skou. Toho nadějeme se 1 v životě českých katolíků, jež také volá k činnosti nejnovější projev sv. Otce o křesťanské demokracil. Benj.

Sněm království českého (I. výročního zasedání z r. 1901 schůze XXVI.) Kde že jsou význam, váha a sláva sněmu krá- lovství českého? Bývaly doby, v nichž vídeňské vlády v úctě před ním se klonily, popřávaly mu dosti času k projednání nutných zemských záležitostí a ná- sledkem toho jeho usnesení také bedlivě dbaly. Ale dnes vláda svolává sněm království českého zpravidl jen jako z nouze, nedopřává mu potřebného času, kterého vyžaduje vyřízení třebas těch nejnaléhavějších zemských záležitostí a potřeb a nad to ještě usnesení jeho, a byť stalo se i jednohlasně, nedbá. Diktuje mu prostě, snižuje jeho pravomoc a v nynějším zasedání chce konečně provésti s ním nedůstojnou obchodní spekulaci. Srovnává se to s důstojností takového sboru zákonodárného, jakým jest sněm staroslavného krá- lovství, a není to zrovna bolestnou, protože ponlžu- jící urážkou všech poslanců zemských bez rozdílu, at již patří k české anebo k německé národnosti a kloní se k té čl oné straně polltlcké? Hledejte vlnníka! Zdá se opravdu, že bylo se strany zástupců českého národa tak ledacos opomenuto, což v opačném pří- padě mělo by snad za následek, že zasedání sně- movní musilo by býti prodloušeno, tím pak že bylo pracováno zase přímo do rukou vlády, která ovšem sněmům nepřeje vůbec, sněmu pak českého království zvláště. Centralisační kročeje vlády páně Körbrovy vl- dětl lze právě všude. Byltě I sněm nynější svolán právě za tím účelem, aby vyřídil věci jen dvě: zákon o zamské dávce z piva, s kterou jest nerozlučně po- hříchu spojen zákon o zvýšení učitelských platů a pak prozatímní ustanovení zemské přirážky pro prvních šest měsíců r. 1903 a učinil dále nutná opatření, tý- kající se sesílení pokladních hotovostí.

Pokud se týče prvního předmětu, jest známo, že sněm království českého usnesl se v minulém červen- covém zasedání jednohlasně na osnově zákona, jímž bylo zavedení zemské dávky z plva anebo přl- rážky ke státní dani z piva označeno za jediný toho času možný prostředek k uhražení většího nákladu zemi především úpravou učitelských platů vycháze- jících. Vláda souhlásila sice se zásadou, aby spotřeba plva byla podrobena dani pro zemské účely, ale ozna- člla jako nejvyšší míru této dávky v obnosu 1 kor. 40 hal. Sněm usnesl se, jak známo, z ohledu na ozdravění zemských financí na tom, aby tato dávka obnášela 2 kor. Ale vláda, jež považuje státní daň z piva za jeden z nejdůležitějších státních příjmů, a sice takových, kterýž by dle dnešního stavu takřka jako záloha mírně dal by ještě se stupňovatl, a chtějíc těžlti z ní výhradně jen pro státní pokladnu, ne- předložila zákona od sněmu příjatého k nejvyššímu schválení. Způsobllo to v celých Čechách, v českých I německých krajích veliké pohoršení, a bouřily sa proto hlavně kruhy učitelské, kteréž právem očeká- valy, že schválením zákona bude odpomoženo aspoň jejich největší tísni. Po dlouhém vyjednávání od- hodlala se vláda konečně k jakémus kompromisu, Nabízí totiž, aby sněm království českého sníšil dávku 2 kor. z hektolitru piva na 1 kor. 70 hal, ale žádá na něm zároveň, aby se zavázal, že tuto dávku zruší, jakmile částky, odpovídající jejlch vý- nosu, poskytnuto bylo by zeml z důchodů státních. Neznamená to nlc jiného, než-li že vláda má při tom na mysli jednak zničení veškeré samostatnosti našeho království v otázkách bernlčních, potom že zdanltl chce plvo zákonem říšským, a konečně že chce, aby nový zákon, kterýž by sněm odhlasoval po jejím přání, nabyl platnosti teprve asi dnem 1. dubna 1903.

Nemůže býtl žádné pochybnosti, že sněm jednal by jenom v zájmu své vlastní důstojnosti, kdyby, se- trvávaje na svém jednou již a jednohlasně přijatém usnesení, kompromis, vládou nabízený, prostě a opět jednohlasně — zamítl. Ale nestane se tak asi z ohledu na skutečnou nouzi učitelstva. Zamský výbor usnesl se dne 23. proslnce jednohlasně, že předloží prohlá- šení vlády o dávce plvní bez jakéhokoliv vlastního návrhu; ale při rovnosti hlasů rozhodl, jak bylo již v těchto Iistech pověděno, nejv. zemský maršálek, by ve zprávě zem. výboru učiněna byla téř zmínka o účlnku zákona o platech učitelských teprve stejno- době se zákonem o pivní dávce, tedy nejspíše taktéž 1. dubna 1903. Tím budou arciť naděje učitelstva na bezodkladné splnění spravedlivých jejich nároků od- dáleny, ale na sněmě českého království vina toho spočívati nebude. Bylo již dnes dobře možno vyčísti z tváří po- slanců všech stran, že jenom s nevolí a spravedlivým odporem, ale také jen z ohledu na strádající učitel- stvo přistoupí k rokování o nové nabídce vlády. Dosti ostrá, níže uvedená slova promluvil v tom ohledu po- slanec dr. Pacák, jenž správně podotknul, že vláda chce odkládáním nejv. schválení zákona potrestatl vlastně jen české poslance za jejich opposici a kruhy učitelské proti nim pobouřiti. Opověděl také zvláštní ohražení, kteréž podá přl věcném rokování jeho strana proti neobyčejnému obchodování vlády a učinil for- mální návrh, aby berní výbor, jemuž byla zpráva zem. výboru jednohlasně přikázána, podal o celé zá- ležitosti zprávu již zítra a pro urychlení její ústně. Nejv. maršálek sám schůzl po schválení toho návrhu ukončil a sice jen proto, aby berní výbor měl dostl času ku svému rokování a usnesení. Bude podle toho

V Praze, dne 29. prosince 1902.