Císlo 35.

„Nový Jihočeský Dělník.“

Strana 3.

VÝBOR RÍŠSKÉ RADY PRO SOCIALNÍ PO- JIŠTENÍ sejde se 26. září k zasedání. Výbo tento prohlášen byl za permanentní a práce je- ho nejsou tudíž nikterak odvisly od zasedání sněmovny. Výbor začne prý projednávat osnovu zákona o soclálním pojištění znovu od prvního paragrafu, ježto se prý objevila nutnost změniti některá učiněná usnesení. Po kolikáté už bude zákon tento projednáván? Zdá se, že projednání jeho má býti prodlouženo do nekonečna. Dělni- ctvo, které čeká několik let na zavedení soci- álního pojištění, musí pohlížeti na jednání záko- nodárců s krajní nedůvěrou. SOCIALNE DEMOKRATICKÉ ÚSPECHY v NEMECKU. Při zemských volbách do sněmu ve Schwarzburgu-Sonderhausenu, který až dosud měl obrovskou majoritu klerikální, zvolen byl první sociální demokrat.

SOCIÁLNÍ HLÍDK. STAVKA TEXTILNÍK V BRNÉ TRVÁ. Ne- cestujte tam ani do Prahy, kde v textilních to- várnách byly rovněž podány požadavky STAVKA KOVODĚLNÍK A JINÝCH OD- BORU VE VAGONCE V KOPRIVNICI trvá již 16 týdnů přes veškeré násilí se strany správy závodu proti dělnictvu v boji stojícímu, které jest odhodláno ve svém spravedlivém boji vytr vati. Dělníci, podporujte tento zápas bojujících jak morálně, tak i hmotně. SOUSTRUZNÍCI PERLETE (knoflikáři) stáv kují v Hradci Králové, v Přelouči a v Králově Městci. — Mzdové spory knoflikářů jsou v ži- rovnici a Labské Týnici. NOVÉ HOMOLY. V neděli 25. srpna uspo- řádána byla u nás veřejná spolková schůze, n které soudr. Poncem z Budějovic promlu- veno bylo o dnešních hospodářských poměrech a o odborové organisaci vůbec. Návštěva byl slušná, většina z přítomných vstoupila již do své odborové organisace (Svaz lučebního dělni- ctva) a ti ostatní prohlásili, pokud byli pří- tomní a zaměstnáni jsou v lučebních továrnách, že tak učiní v době nejbližší. Bylo by si co přáti, aby i z vůkolních obcí dělnictvo již jed- nou procitlo ze své netečnosti a chopilo se or- ganisační práce Doporučujeme našim rodinám

Kolínskou cikorku.

TÁBORSKY KRJ

Z TÁBORH. V Tábote postavena továrna na konservy, jež pokládána

jest za ryze český podnik a kde mají hlavní komando dva Němci z Brunšviku, zaměstnanív továrně co kuchař a správec a žid H er m a nn co ředitel. Poměry v této továrně pro dělnictvo vypadají jako v středověku. Pracovní doba má zde býti 10hodinná a jest odměněna „králov- ským platem“ 90 h neb 1 K denně, avšak 1o hodin práce jest v továrně této zvláštností, ze pracuje se mnohdy od 6 hod. ráno až do 8 hieb 10 hodin večer. Chce-li některá dělnice, třeba matka rodiny, jíti v 6 hodin večer domů, ne- chtějí ji pustit. Však žádá-li některá přec, hroní se jí ihned propuštěním z práce. Chce-li jíti ně- kolik dělnic najednou domů, chytá a škube s ni- mi, při čemž nadává k...., sv... a mnohých sprostých nadávek, čehož se brunšvický Němec Holfeld nebojí jim říci, neb nadává německy a dělnice tomu nerozumí. Při výplatě hlásí celá řada dělnic, že za několik hodin neobdrželya nebyla jim vyplacena mzda, což není uvedenému Holfeldovi po chuti a slibuje jim, že přinese pi na ně karabáč (gumibaje), tím že je „zrychtu- je“, že budou poslouchat. Jelikož nejsou dělnice s takovýmto jednáním a „výplatou“ spokojeny, uzná každý, že mají právo obrany a proto vý- stupy jsou na denním pořádku. Zajímavo je, že „paničky“, jak pí Laitmontová, tak i pí

Holfeldová pracují jednu a tu samou práci jako druhé dělnice, které mají 40 až 15 h za ho- dinu, a le paničky oněch Němců mají 40 haléřů za hodinu a pp. Němci mají 60 až 80 korun týdně. Jejich kuchařské umění vyznačuje se tím,- že klackují se sem a tam, častujíce dělnice výše uvedenými nadávkami a vařečkou. Vzala-li by si některá dělnice neb ochutnala kousek ovoce, jest pokutována hned 1 K. Za to ale pánům nebylo nikterak líto hrachu, který se spařil zkazil na půdě a který se odpravil do kompo- stu, zde by měli pánové spořit a ne pro kou- sek ovoce, které nemá cenu jednoho haléře, ihned trestat. Tážeme se správy továrny, kam ony pokuty přichází a plynou, což zajisté nám nebude o depřeno, a jestli jednání nadřízených Němců provádí se za jejich souhlasu; pakliže ne, nechť postará se o nápravu dříve, než bude pozdě. PRATELSKÝ VEČER na rozloučenou s na- ším milým hostem soudr. Sedloněm, který po více jak dvacetiletém svém pobytu v Americe, přijel a pobyl několik týdnů mezi námi, konal se v pondělí 26. srpna. Soudr. Sedloň, který v letech osmdesátých ve Vídni přilnul k sociální demokracii, prodělal persekuci, stál při zaklá- dání „Dělnických Listů“ ve Vídni, a od té do- by dle sil a schopností svých ve hnutí našem působil. I v daleké cizině zůstal zásadám svým věren a jest také i tam ve hnutí činným, při

poslední době

čemž pamatuje vždy na hnutí naše na Táborsku,

s nímž prostřednictvím tisku duševně žije. Při jeho odjezdu tiskneme jemu přátelsky ruku a u vědomí, že i v jeho působišti pracuje s ná- mi pro jedny a tytéž idee. Současně se soudr. Sedloněm odjela nám milá soudružka E. D us- ková, která po několik roků působila v našem dramatickém odboru. 1 Tobě tiskneme ruku a přejeme Ti mnoho štěstí v nové domovině.

FARSKÉ PRIBEHY. V Plané n./L. přišt nedávno dva snoubenci na faru k protokolu (o- hláškám), ale pan farář meškal zatím ve vzdá- lenější obci Janově a tak zastihli doma ct.p. kuchařinku, která ochotně sdělila, chtějí-li do- tyční „spadnout“, že si musí pro p. faráře do- jít, což ženich také beze všeho podnikl, patrně věda, že v manželství bude muset prodělat vět- ší tůry. Sťastně tedy dorazil ženich do zmíně- ného místa, kde nalezl p. faráře, s nímž přišeh zpět a milý pan otec duchovní dal se do lo- potné práce příprav k „shození“ novomanžel. že však ženich, patrně maje husitské záchvaty. chtěl být oddán v Táboře, žádal p. farář, který přec nemůže svoji nevěstu jen tak lacino ně- komu dát na krk, 10 korun jako minimální ce- nu. Jelikož ženich nabízel pouze 8 korun a dů- stojný pán stál na svém, připadl ženich na ka- cířský nápad a počítal si za cestu, již vykonal pro p. faráře, také 10 korun, čímž by byl proti- účet ku zlosti farářově vyrovnán. Hříšný mamon zaslepil oči p. faráře, takže když přišla si pro- křticí list sestra nevěsty, domníval se pan otec duchovní mít před sebou tu hříšnici, za níž že- nich vyrovnal účet protiúčtem a proto žádal za křticí list 10 korun. Po vysvětlení, když žada- telka sdělila, kdo je, musel p. farář vyhotovit křticí list nový a starý, který byl na jiné jmé- no, roztrhat. — Přišel lijavec a útroby rybníka p. farářova nemohly snést spoustu vody a proto vypouštěl rybník přebytečné přes hráz, při čemž sousedova louka měla vzhled druhého rybníka.

Při žádosti, aby farář rybník popustil, tento od- větil: „Pán Bůh je vinen, že prší a on, farář, rybník popouštět nebude.“ — Na to, když voda poškodila jemu shnilé dřevo na hrázi, nechal pan farář vyšetřovat souseda, že to zlomil on. Ač dle písma sv. potopa již nepřijde, pan fará trestá potopou souseda... Na to se asi již ne- mohla dívat farářova labuť a proťo vylítla na plot a oběsila se mezi plaňkami, nad čímž se strhl velký rámus na faře. Šetřením, jež pan farář v tom směru podniká, vyjde snad na je- vo, zda to byla vražda či samovražda. NA MILIONOVÝ FOND DVACETIHALÍ- ROVý sebrali v den odvodu branci ze St. Tá- bora. Čin tento v soudružské naší veřejnosti dojde jistě náležitého uznání a my jej s díky též kvitujem

nichž čtyři tepaly dlažbu celou svojí hrdostí, ale dvě prostřední, obuté v chatrné boty, se chvěly, snad únavou. Zastavovaly se chvílemi. Pak se zdálo, jakoby někdo ze zadu uhodil do slabého těla a dvě nohy daly se opětně na pochod. Smutný průvod prošel tmavým průjezdem budo- vy, bral se úzkou chodbou a stanul před dveř- mi s nápisem „policejní komisař“. Nyní zase, jakoby se někdo nemilosrdně opřel o slabé tělo delikventa, vpadlo toto rychle dovnitř. Ejhle člověk! — Ubohý chvějící se, spocený, v rozedraném šatě. Za stolem, který klesal pod tíhou knih, na němž kupily se spousty listin, vyšvihla se ner- vosní figurka úředníka se zlatým skřipcem na tupém nose, zatřepala se jako úhoř v uniformě se stříbrnými rosetami na límci a celou silou svých plic vykřikla: „Už zas nějakou pakáž ve- dou, Vondráku „Prosím,“ hlásil strážník, „to je pro po- tulku“ Žádná odpověď... a policejní komisař na- máhal se svoji otázku přednésti lámanou ital- štinou. Mezitím ztrnulé rysy ubohého delikventa stáhly se, jakoby někdo vrazil dýku v jeho prsa. Zapotácel se, div, že nepadl. „Co je vám?“ tázal se komisař, vida, že nai jdou mdloby „Mám hlad,“ a jako ve snu opakoval zn vu: „lch habe Hungr Když se nasytil chlebem a zapil pivem,n opětnou otázku komisaře, zdali je Čech nebo Ně mec, odvětil: „Jsem člověk „To vidím,“ rozzloben do nejvyšší míry vy křikl komisař. „Opice nejste.

„Té by jistě ostatní nedaly mříti hlady, jak to činíte vy, lidé,“ s bolestnou výčitkou na rtech šeptal dělník. „No tak krátce,“ rozhodnul komisař, pře- slechnuv poslední poznámku delikventovu, „za- vřete ho, Vondráku, na 24 hodin, však on nám potom poví, co je.“ Nízce klenutou místností ozvalo se hlasité „marš“ a zase dvé chvějících se noh a slabé tě- lo, do něhož jakoby někdo vrazil, vyrazilo na chodbu. Potom se otevřely poprvé v životě dve- ře věznice ubohému tvoru, který měl dosud n- horázný hlad, jenž dva dni ničeho nejedl, hl- daje po dva týdny marně práci. Musil se vléc vynaložením posledních siš prostrannými ulice ělnické prádlo, stálé novinky nákrčníků, veškeré přípravy pro švadleny, krajky, mi města, kol krásných domů, podél výkladních skříní, kde zlato plálo a démanty hořely duhou nevyslovených barev. Na jedné straně vida o- hromný nadbytek a na druhé neskonalou vlastní bídu, neukradl nic, právě naopak hrdinně zmíral hlady

Dveře zapadly, ve vězení bylo o- nový „cu- vaks“ více a lidská společnost byla o jednoho poctivce chudší. Po 24 hodinách, po týdnu, který „vyfasoval- za to, že se prohřešil proti domácímu řádu a po měsíci, v kterém každý druhý den hladověl, stal se z něj žebrák a tulák. Konečně kradl oprav- du s dovedností. Nikdy nechybi Jen jednou, bylo to za šera, kdy dovedným způsobem vytáhl z kapsy pána, sedícího v parku, vzácný as předmět, poněvadž byl zabalenýv hedvábném papíru. Myslil, že je to vkladní knížka a zatím to byla kniha profesora Ph. dr. Alberta Zajíčka e hrdým názvem: „Úvaha o tom, jak pomoci trpí- „Potulku, lenost, potom to krade, loupí a vraždí. No, pakáž, říkám,“ odlehčil svému mrav- nímu rozhorlení komisař. „A co jsou zač?“ tá- zal se delikventa. Neznámý mlčel „Co jste? Čech nebo Němec?“ „Neznámý mlčel... a policejní komisař o- pakoval svoji otázku německy cím. „Úvaha,“ zaklel nyní již zpustlý tulák. „Bez- pochyby uvažoval tenhle moula, když jsem já měl hlad.“ Hodil knihu do roští, kde na jed- nom stromě zůstala viset. Odtud smál se lidstvu tištěný nápis „Úvaha o tom, jak pomoci trpí- címu lidstvu“ a mrtvými listy knihy pohrával si lhostejně vít. Marija Helm.

Sklad Klatovského prádla

adislav Tomec, Sres České Budějovi