2
masthead
Ze sondní sínč.
3
article
Smysl pro dějiny u primitivních
národů.
Smysl pro dějiny u primitivních
národů.
Primitivním národům byla po dlouhou dobu
upírána schopnost, podržeti významné události v pa-
měti a přenášeti je tradicí na potomstvo. Jejich mythy
a pověsti pokládány za výtvor fantasie bez skuteč-
ného podkladu. Ponenáhlu však nalézalo se v pově-
stech a bájích divochů historické jádro, zejména
pokud se týče velkých zjevů přírodních, jež způso-
bily velké převraty a zjištěny také známky dějinného
smyslu u těchto, na nejnižším stupni kultury sto-
jících národů.
Indiáni kmene Tlinkitů na příklad připomínají
si příchod první evropské lodi za Cooka r. 1778
v následujícím mythu: „Jeho loď byla kdysi zahalena
mlhou. Náhle se mlha rozstoupila a náčelník spatřil
loď. Bylo to poprvé, co Tlinkit uzřel bělocha. Še
na palubu a vrátil se pak domů. Čtyři dni seděl ne-
pohnutě u ohně a přemýšlel o neslýchaném zjevu.
na to pak vyprávěl svému lidu o podivných lidech,
kteří vystoupili z oblaku mlhy.“ Příběhy ruského
cestovatele a obchodníka Alexandra Baranova, jenž
mezi nimi několik roků žil, zpracovali si Tlinkitové
na celou řadu pověstí, líčících, dobrodružství Nana-
V jižním Gronsku jsou v živé paměti u Esky-
máků dokonce boje, které předkové jejich vedli s Nor-
many v letech 1379 až 1456. Zemětřesení, sopečné
výbuchy a jiné zjevy přírodní činí na divoké národy
velký dojem a začasté dle nich určují také čas. Na
Niasu v Sundském archipelu počítalo se na příklad
stáří dle obou velkých zemětřesení r. 1843 a 1861
a říkalo se: „Je mu tolik a tolik roků po posledním
velkém otřesu země“.
Indián
Cook
Tlinkit
Baranův
Nana
Nora
Esca
4
article
Tonganové vypravují podnes některé anekdoly.
jež se vztahují k příchodu objevitele Tongatabu, Tas-
mana, roku 1643. Když Cook r. 1773 k nim přišel
ukázali mu kotviště „Tasimani, prvního papalangi
(bělocha) a udali přesně, kolik dní se tam zdržel.
Také jméno knězekrále Tuitongy, jenž vládl v dob
přítomnosti Tasmanovy, uváděli Tonganové a ďovedl
vyjmenovati i pět jeho potomků z téže dynastie. Cel-
kem ovšem nesahá paměť Australců, pokud se týče
dějinných událostí, příliš daleko. Tak pamatují se
Narrinyerové v ústí Murraye jenom na hroznou epi-
demii, která k nim asi před padesáti nebo šeďesáti
lety přišla po proudu a přímo je zdecimovala.
U domorodců na Vanikoru nalezl francouzský
lodní poručík Védel ještě živou tradíci o záhubě vý-
pravy Laperouseovy. Divoši znali dokonce všechny
podrobnosti o ztroskotání lodi, ačkoli od té dob
uplynulo více než sto let. Na Fidžijských ostrovech
mají domorodci v paměti příběhy trestanců Savagea
a Connora, kteří před více než sto lety uprchli z No-
vého Jižního Walesu a usadili se u nich.
U národů afrických udržely se tu a tam temné
upomínky na první příchod bělochů. Tak mají B-
pediové v Transvaalu zkazku, že jejich praotcové
kdysi bojovali s lidmi, kteří byli úplně oděni žele-
zem. Byli to dle všeho Portugalci. Výprava de Barre-
tova, jenž roku 1570 plul nahoru po Zambezi, ahy
potrestal vládce Makalangů za zavraždění P. Silvei-
rý, žíje posud v podání domorodců v Mašonsku. Dlou-
ho před dobou pradědů, tak vypravují, přišlo vojsk
Tas
Cook
Tasimani
Tasmanův
Tonganová
Murray
Védel
Savage
Connor
Portugalec
Barr
P Silvei
Wales
Transvaal
Zambezi
6
article
bělochů ze západu a bylo úplně zničeno, poněvadž
Makalangové otrávili prameny. Celá výprava zahy
nula skutečně zimnicí.
= Bernhard Shaw uražen. Majitelé novovorského
týdenníku „Coiliers Weekly“ uveřejnili před několika
měsíci Shawovu povídku a zaslali spisovateli kromě
ujednaného honoráře ještě chek na 200 liber šter
linků, poněvadž jeho povidka uznána za nejlepš
z prací uveřejněných v časopise v posledním čtvrt-
letí. Berphard Shaw cítil se tím těžce uražen. Napsa
vydavateli: „Sir! Co zamýšlíte touto nevýslovnou
urážkou? Posíláte mi chek na 1000 dolarů se sdě-
lením, že jest to odměna, kterou firma vypsala n
nejlepší příspěvek za čtvrtletí. Smím se tázati, co
páni Collier Son od mé povídky očekávali? Kdyby
za cenu, kterou firma byla ochotna zaplatiti, nebyla
bývala nejlepší, neměla by firma vůbec právo ji uve-
řejniti. Byla-li však nejlepší, jakým právem vyhla-
šujete ostatní spolupracovníky veřejně za inferiornír
Shaw
Shawův
Collier
Sira
Coilier Weekla
7
article
A jakým právem se domníváte, že chci za svou práci
býti dvojnásobně zaplacen, nebo mám ve zvyku při-
jímati premie a ucházeti se o ceny?... Jak vědí pá-
nové P. F. Collier Son, že moje povídka byla nej-
lepší? Jsou úsudkem příštích dob? Jsou úsudkem
dějin? Mají vůbec velmi pochybnou kvalifikaci, býti
professionálními kritiky? Končím raději svůj list
abych se nedal strhnouti k výroku tak ostrému, jaký
by odpovídal mému smýšlení. Chek zasílám zpět
Chcete-li ho použíti k zakoupení náhrobku pro pány
Colliera a syna, dodům ochotně nápis, při čemž se
vynasražím, abych vyhověl jejich nehorázné domý.
šlivosti.“ — Vydavatel „Colliers Wcekly“ odpověděi
humoristicky, že odměna byla přiřknuta omylem
Zodpovědní čtenáři redakce nebyli v městě přítomni
a tak cenu přiřknul sportovní redaktor, jenž jest
přítelem kopané, vegetariánem, socinlistou, misan-
thropem a nepřítelem žen, zkrátka věrným žákem G.
Bernharda Shawa. Byl za to propuštěn.
Collier
Colliers Wcekla
G Shaw
Checa
8
article
Theatralia.
Theatralia.
+ Lázeňské divadlo v Luliačovicíchi. Stavba di
vadla pokročila tak, že dosaženo již rovnosti. Tak
možno doufati, že původně stanovená lhůta k ote-
vření divadla a sice 28. června t. r. zachována bude.
Na ten den těší se již nejen obyvatelstvo Luhačovica
pp. hosté lázeňští, jichž den co den přibývá, nýbrž
i celé široké okolí. Aby lidu okolnímu poskytnuta
byla pak příležitost též častěji do divadla se podí
vati, pořádána budou nedělní a sváteční lidová před-
stavení odpolední při polovičních cenách. O artisti-
cké a administrativní vedení divadla starají se již
nyní pečlivě inspektor lázní p. dr. Veselý a lázeňský
tékař p. dr. Janke, přepravujíce slavnostní týden pů-
vodní české činohry. V tom ohledu vyjednává se již
nyní s p. správcem lázeň. Holubým, jakožto před-
sedou místních cchotníků divadelních a s p. divadel-
ním ředitelem Václavem Choděrou, jemuž divadlo
lázeňské opět zadáno jest, aby pro saisonu divadelní
vůbec a pro tento slavnostní cyklus zvláště co nej-
lépe se připravil. Ředitel Choděra doplnil a částečně
ještě doplní personál svůj silami vybranými a osvěd-
čenými, takže i v ohledu uměleckém doufati lze, že
splněny budou všecký naděje, v dívadlo lázeňské kla-
dené. K slavnostnímu týdnu očekávají se i osobní
návštěvy autorů dramatických. Lesk slavnostních
večerů zvýšen tim bude nemálo.
Veselá
doktor
Janke
Choděra
lázeňský divadlo
9
article
Athletieké zápasy v budově něme-
ckého gymnasia.
(Před soudem odvolací m.)
V dopolední čtvrthodinné pause jednoho březno-
vého dne bavilo se několik pánů terciánů německého
gymnasia v Štěpánské ulíci rozhovorem o athleti-
ckých závodech. Už dle jména kovaný Němec, ter-
cián Rudolf Procházka z Král. Vinohradů, honosil
se svou silou a vída přicházeti o tři hlavy většího
sextána Arnošta Engelmanna, s jistým po-
směškem prohodil, že by i toho položil na zem.
Sextán cítil se uraženým a aby ukázal tělesnou svoji
převahu, popadl Procházku a vyzdvihl ho do výše.
Když pak opět chtěl ho postaviti na dlažbu chodby,
sklouzl, svalil se přes Procházku a zlomil mu nohu
v kotníku. Těžce zraněný tercián dopraven byl ihned
do nemocnice, ale do smrti bude chromým.
Na sextána Engelmanna podána byla žaloba pro
přestupek dle § 335. tr. z.; než tajemník okresního
soudu p. Kraut sprostil ho žaloby a odkázal ža-
lobce s nárokem 10.000 K na pořad práva ci-
vilního.
Poškozený a státní zástupce se však z rozsudku
okresního soudu odvolali a včera u odvolaciho soudu
o případu znovu jednáno.
A tu soud přiklonil se k názoru státního zá-
stupce sub. dra. Okenfusa, že v případě sporném
jedná se o těžké uškození na těle, dal místa návrhu
téhož, rozsudek prvé instance zrušil a rozhodl,
aby spisy postoupeny byly státnímu zastupitelství
k novému trestnímu stmání Engelmanna pro
zločin těžkého uškozeni na těle.
Soudu předsedal r. vrch. z. s. Kloubek, po-
škozeného zastupoval dr. Havelka, obžalovaného
hájil dr. Lichtenstern.
Při líčení konstatováno, že zmrzačený žák byl
velmi pilným žákem až do doby svého úrazu, od té
doby však tou měrou neprospívá, naproti tomu En-
gelmann jest povahy výstřední a není pochybnosti,
že i v tomto případě jedná se o pouhou svévolia
mladickou naprosto nemístnou bujnost.
Němec
Procházka
Král
Engelmann
Kraut
Kloubek
Havelka
Lichtenstern
práv ce
10
article
Ze soudu živnostenského.
Zámečnický pomocník František M. častěji od-
bíhal z továrny Václava P., aniž se před tím dovo-
lil. Bylo mu to vytčeno mistrem V. P. a když přes
to i dále odbíhal, propustil ho majitel závodu oka-
mžitě z práce. Žámečnický pomocník zažaloval za-
městnavatele na zaplacení 30 korun za lhůtu výpo-
vědní, uváděje, že neodbíhal zúmyslně ze závodu,
nýbrž že byl si vždy pro různé potřeby, jelikož z to-
várny neměl koho poslat. Soud, jemuž rada zem-
ského soudu p. Hofbauer předsedal, zamíti
však přes to žalobu z těchto důvodů: dle § 82.
lit. f ž. ř. byl žalovaný oprávněn okamžitě žalobce
z práce propustiti, poněvadž týž neoprávněným způ-
sobem v hodinách pracovních práci opouštěl a delší
dobu mimo továrnu meškal, nedovoliv se aniu
mistra, ani u zaměstnavatele. V okolnosti této, dvě-
ma přísežnými svědky potvrzené, shledati proto
musil soud neoprávněné opouštění práce bez vě-
domí zaměstnavatelova a následkem toho musil také
žalobu jako neodůvodněnou zamítnouti, aniž
má žalobce nárok z § 84. ž. ř.
František
Hofbauer
11
article
»Ona jest však také žena statečná a nebýti jí,
»Ona jest však také žena statečná a nebýti jí,
kdož ví. —«
»A což tvá dceruška?«
Jan šťastně se usmál a pravil:
»Moje dceruška jest hezoučká dívčinka a doufám,
že bude jednou také tak hodná, jako její matka.«
Petr, jenž po celou tu dobu o něčem přemýšlel,
poposedl blíže k svému bratranci a pravil přívětivě:
»Poslyš, co mi připadá na mysl. Když nás závět
strýcova dohromady svedla, zůstaňme i v budoucnosti
pohromadě. Jsi srozuměn, bratránku ?«
»Nerozumím ti,« vypravil Jan ze sebe.
»My budeme oba děditi, není-li pravda?« vysvětlo-
val Petr. »Snad dostane jeden z nás méně a ten druhý
více, my však necháme celé dědictví pohromadě. Můj
obchod vynáší více než tvé řemeslo. Nuže, ty se ře-
mesla svého vzdáš a vstoupíš se zděděnými penězi jako
společník do mého odchodu. Zaplatíš domácímu pánovi,
prodáš, co se dá prodati a odstěhuješ se do La Fertél
Tvá žena a dceruška tvoje budou tam míti dosti místa a
na čerstvém vzduchu brzo se zotaví. A ty budeš praco-
vat se mnou. Není to práce těžká a dojista jest snad-
nější, než tímto kladívkem hřebíky zatloukat. Já bych
se zajisté klepl často do prstů !«
Jan
Petr
12
article
Petr směje se ukázal na kladívko, jež měl Jan
Petr směje se ukázal na kladívko, jež měl Jan
v kapse.
Jan byl v rozpacích, jak by měl na návrh Petrův
odpověděti, i použil jeho poznámky, aby celou věc za-
mluvil. Vytáhl kladívko z kapsy a podávaje je Petrovi,
pravil:
Petr
Jan
Petrův
Petro
13
article
Nejstarší z nich, jejž asi hovor obou bratranců
málo zajímal, pomohl mu z nesnází.
»Jestliže chcete, pánové,« pravil zdvořile, »můžete
se odebrati do pokoje pánova, tam budete samotni a ni-
kým nerušeni.«
Jan a Petr vstali, poděkovali a odebrali se do
vedlejšího pokoje.
Do kanceláře notářovy vedly dvojí dvéře. První,
ze žlutého dubového dřeva, byly tu asi proto, aby chrá-
nily notáře a jeho klienty před zvědavýma ušima. Nad
nimi byl mosazný štitek s černými písmenami. Náhodou
byly však dvéře ty dokořán otevřeny a žádnému z bra-
tranců nepřipadlo na mysl, aby je za sebou zavřel. Druhé
dvéře samohybně za nimi se zavřely, ale nezapadly do
zámku, tak že nastalon skulinou bylo v pisárně slyšeti
každé slovo, jež kdo v kanceláři notářově promluvil.
Když oba bratranci opět — tentokráte na pohodl-
ných lenoškách — se usadili, opakoval venkovan svou
otázku:
»Co's psal strýci v tom posledním listu ?«
»Pouze pravdu. Psal jsem mu, že se mi v ře-
mesle špatně daří, že přeše všechno úsilí nemohu ku
předu, že jsem zadlužen a že budu asi nucen se vystě-
hovat. Ke konci jsem jej prosil, aby mi odpustil, jestli
jsem jej dříve urazil.«
»To bylo velmi pokorné psaní! A ty's býval přece
vždy tak hrdým!«
»Hrdost přestává, když má člověk ženu a dítěa
vidí, že se jim špatně vede.«
Venkovan zrudl v obličeji.
Jan
Petr
notářův
14
article
»Kýho kozla! Ale strýc ti neodpověděl, viď?«
»Kýho kozla! Ale strýc ti neodpověděl, viď?«
», anol«
„Ocelové kladivko.-