1
masthead
V Práze, v sobdtu dne 2D. srpna.
3
masthead
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Japonci ustupují.
Z Berlína, 20. srpna. »Local Anzei-
ger« sděluje: Japonské vojsko ustupuje od
Dapinošaku k Tančanu. V Kvančeslanu na pra-
vém břehu řeky Jalu není žádných Japonců.
Pravé křídlo Kurokiovo dle všeho
ustupuje. Japonci, jak se zdá, upu-
stili od postupu na Mukden. Také n
jihu není pozorovati žádného postupu japon-
ského. Stále silně prší.
Boje u Port Arturu.
Z Londýna, 20. srpna. Dne 17. srpna po
krátké přestávce začal opět tuhý boju
Port Arturu. Jak sdělují uprchlíci z Čifu,
utrpěli Japonci hrozné ztráty, ale přes to po-
stupovali stále. Padlo jich 20.000 ne-li více.
Hlavní útok Japonců směřoval na levé křídlo
Vyzvání ke kapitulaci bylo generálu Stesslovi
zasláno v noci, když palba trochu ustala. Po-
tvrzuje se, že byl posádce nabidnu
odchod se zbraněmi a vlajícím
prapory do hlavního stanu Kuro-
patkinova, kdežto všichni civilisté měli býti
dopraveni na místa, určená japonským admirá-
lem. Za to měli Rusové odevzdati Port Artur a
všechny lodi. Patrně považovali Japonci roz-
množení svého loďstva o tolik lodí za náhradu
za posilu, které se na druhé straně mělo do-
stati Kuropatkinovi propuštěnou posádkou port-
arturskou.
Když generál Stessel vyzvání dostal, pozbyo
své obvyklé klidnosti a v největším rozechvění
přecházeje chvatně po pokoji, vyrážel ze sebe
slova: »Takový list může býti skutečně pova-
žován jen za neomalený žert !«. S japonským
důstojníkem generál Stessel jednal osobně co
nejzdvořileji.
Útok na to hned ještě 17. srpna začal
znova a když poslední džunky odjížděly z Pore
Arturu, zuřila již střelba na všech stranách.
Ruští uprchlíci jsou přesvědčeni
Japonec
Artur
Stessl
Rus
Stessel
Berlín
Jal
Londýn
Vocal Anzei
7
article
UDN
UDN
že se pevnost udrží. Posádka portartur-
ská očekává prý, že do 14 dnů dostane posilu
od armády Kuropatkinovy.
Z Čifu, 19. srpna. Předevčírem bylo slyšet
střelbu od Port Arturu. Po hřmění děl násle-
dovaly strašné výbuchy, větší než
rány z batterií. Včera při východu slunce, jak
se zdá, střelba utuchala.
Ruský úspěch u Port Arturu.
Z Čifu, 19. srpna. (C.-B.) »Reuterova kan-
celář« oznamuje: Dle činských zpráv dobyli
Rusové zpět japonské posice u Pa-
lunčenu, odkud Japonci v poslední
době Port Artur a vnitřní tvrze prud-
ce bombardovali. Japonci ustoupili
prý do Šušijenu.
Nezdařená koupě lodí.
Z Londýna, 20. srpna. Z Buenos Ai-
res sdělují, že Rusko opětně chtělo zakoupiti
od Argentinie 4 lodi, některé s podmínkou, že
mají býti dodány teprve po válce. Argen-
tinská vláda však nabídku zamítla s odůvodně-
ním, že by tím porušila neutralitu, i kdyby se
hledělo k oné podmínce.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Artur
Rus
Japonec
Port Artur
Londýn
Buenos Ai
Rusko
Reuterův kana
8
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 20. srpna. (C.-B.) Úřadní lis
uveřejňuje propůjčení dědičného rakouského ba-
ronství s prominutím tax generálnímu adjutan
tovi a představenému vojenské kanceláře císa
řovy polnímu zbrojmistrovi Arturovi Bolfra
sovi z Ahnenburgu.
Úřadní list uveřejňuje vyhlášku minister
stva železnic ze dne 13. srpna 1904 ve příčině
udělení koncese pro úzkokolejnou elektrickou
malodráhu v Liberci.
Předseda ministerstva jako správce mini
sterstva vnitra schválil změnu stanov, usnesenou
valnou hromadou akcionářů »Mirošovs ko-
libušínsko-svatoňovické kameno-
uhelné akciové společnosti« v Ro
Bolfr
Vídeň
Liberec
9
article
LSIY
LSIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
11
article
kycanech dne 7. dubna, dle níž se překládá
sídlo společnosti do Vídně a firma její bude
napříště zníti »Libušinská báňská spo-
lečnost«.
Jak postaráno je o bezpečnost Kar-
lova Týna proti ohni.
V dnešní době katastrofálního sucha a ve-
der, jež vysušila všechno na padrť, daleko pří-
zračněji než kdy jindy vystupuje zlomocný živel
oheň. Požáry většího i menšího rázu jsou na
denním pořadu a to jak u nás v Praze, tak
po venkově, odkud docházejí neustále Jobovy
zprávy o zkázách celých osad. Jakmile jednou
chytí — marnou je lidská snaha a námaha ha-
siti. Není čím, je naprostý nedostatek vody.
A tu dlužno ventilovati otázku, jež živě se
přetřásá v městysi Budňanech pod Karlovým Tý-
nem. Občané tamější, poměrů místních doko-
nale znalí, sdělují nám závažnou, po okamžité
nápravě volající věc.
Jobův
Karlův
Vídeň
Kara
Praha
12
article
Karlův Týn, tato nejdražší naše česká
památka a živý pamětník časů slávy české za
Karla IV., vydán jest úplně na pospas náhodě,
neboť není nikterak postaráno o jeho bezpečnost
proti ohni, tomuto největšímu nepříteli a nezod-
povědnému ničiteli památných staveb. Jak známo,
použito při restauraci hradu až příliš mnoho
dřevěných konstrukcí, takže celkem dodáno bylo
na dřiví materiálu za 80.000 K.
Z dřeva stavěno zevně a uvnitř, takže dravý
živel nalezl by tu vydatné potravy. Oheň ne-
musil by vzniknouti právě uvnitř hradu. Stačilo
by, aby vznikl v městysi Budňanech pod
hradem, kde je značný nedostatek vody, anebo
aby vzňala se vyprahlá a slunečním žárem na
troud spálená suchá tráva a křoviska na stráni
pod hradem. Trochu větší vítr, zalétnutí jiskry
a neštěstí je hotovo. Na hašení v hradu nebylo
by ani pomyšlení. Především cesta se stříkač-
kami a voznicemi byla by velice nesjízdnou a
pak, jak již podotčeno, naprostý nedostatek
vody by každou záchrannou práci mařil. Jest
známo, že hrad nemá pražádného opatření
pokud se dodávání vody týče. Jedná se siceo
Karel Iva
Budňany pod hrad
Karlův Týn
13
article
Pomalá jízda.
Pomalá jízda.
Podtatranská črta. Napsal Jaroslav Hašek.
Nikdy nezastříhal ušima, ani neryl bujnost
do země, málokdy zařehtal, ale táhnout znal bez
únavy.
Takový byl koník Michala Bajuky z Nového
Targu.
Nikdy se neusmál, nemiloval dlouhých řečí.
neopíjel se (lidé říkali, že hodně snese), ale
pracovat znal a rád pracoval.
Takový byl Michal Bajuka, povozník.
Koník a Michal tvořili dvojici. Když večer
ulehli, Michal Bajuka spal totiž s koníkem ve
stáji, tu někdy, ale velmi zřídka, dal se Bajuka
do hovoru s koníkem, který ležel na slámě. Mu-
sila to být zvláštní příhoda, když o ní Bajukase
zmiňoval svému Čiarnému.
„Hej, Čiarný,“ řekl v sobotu Bajuka koní-
kovi, pohodlně jsa natažen na houni u dveří
stáje, „všiml jsi si, koho jsme to dnes vezli do
Zakopaného. Ten pán i ta paní dali se z Targu
odvézt zrovna v tu dobu jako dnes, již před
15 léty. Víš, co mně dnes dali? Patnáct rýn-
ských.
Bajuka chvíli mlčel, poněvadž se dlouhou
větou unavil.
„A pak se mnou mluvili,“ pokračoval Mi
chal, „hej, Čiarný, vedli se mnou divné řeči.
ten pán mně řekl...“ Michal se zamlčel.
„Hej, Čiarný, byla to divná řeč,“ řekl po
chvíli přemýšlení, „divná slova to byla. Ten
pán mně řekl: „Vy jste založil naše štěstí.“ To
je divná řeč, co, Čiarný?“
Michal Bajuka unaven dlouhou řečí, obráti
se k vyhřáté stěně stáje a usnul.
Hašek
Michalus Bajuk
Bajuk
Michal
Čiarný
Nový Targ
Zakopané
14
article
Michal Bajuka měl dobrou pamět.
Před patnácti léty stál vedle jeho vozíku
osmnáctiletý gymnasista Zwadowski ze Lvova a
smlouval s ním, zač by ho odvezl do Zakopa-
ného. Měl velmi málo penéz, poněvadž si v No-
vém Targu nakoupil mnoho drobnůstek, hůl
s vyřezávanou sekyrkou a podobné drobotiny.
Na náměstí bylo jenom několik góralů s po-
bitými pasy a halenami. Před těmito se Zwa-
dowski nestyděl smlouvat. Ale tu stala se věc
pro něho nepříjemná.
Přes náměstí blížila se k vozu mladá dáma
Byla to slečna Kasia Debičova, která bydlela
v Zakopaném v témže hötelu se svým strýcem
kde Zwadowski bydlel se svým otcem.
Přiblížila se ke gymnasistovi a řekla: „To
je hezké, my jsme v Zakopaném sousedé, po-
jedeme tedy spolu. Považte si: strýček se mně
ztratil.“
„Jest to neobyčejně smutné,“ odpovědě
gymnasista, zbledlý strachem, neboť nevěděl
jak nyní jeho smlouvání s Michalem dopadne
Styděl se.
„Strýček šel se mnou na výlet za Nový
Targ, on rád sbírá národní vyšívání, zanechal
mne v Patku v hostinci a když se nevrátil, ode-
šla jsem bez něho. Nebudu přece spát v Patku
na slámě. Aspoň ho jednou vytrestám.
„To jste, slečno, neměla dělat,“ řekl vážně
Zwadowski, „způsobíte panu strýčkovi úzkost
a strach.“
„Ale kde pak,“ smála se slečna, „on se
mně již často ztratil a jednou jsem musila pře-
nocovat na slámě. Proto ho potrestám. Seběhla
jsem do Nového Targu, poněvadž vím, že vždy
někdo známý pojede do Zakopaného. A hle, na-
šla jsem vás. Svezu se sl vámi..
Bajuk
Zwadowski
Kasius Debičův
Michalus
Strýček
Lvov
Na náměstí
Zakopané
Nový Targ
15
article
Slečna Kasia sa usmála: „Já nemam pe-
níze, všechno má strýček u sebe, musíte mně
zapůjčit.“
Gymnasista svíral v kapse své studentské
uniformy křečovitě poslední dvě zlatky. Ruka
se mu třásla, neboť Kasia vyskočila vesele na
vozík.
„Jak vám říkám, víc vám nemohu dát,“
obrátil se Zwadowski na Michala, „nežli dva
zlaté.“
„Nejedu,“ odvětil Michal klidně.
„Přidejte mu zlatku,“ šeptala Kasia gymna-
sistovi do ucha.
„Rád smlouvám,“ odpověděl Zwadowski,
pokoušeje se usmívati se.
„Přiteli,“ řekl k Michalovi, „víc vám ne-
dám, nežli, jak jsem řekl, dva zlaté. Za dva
zlaté můžete nás odvézt, nesmíte vydírat.
„Za dva zlaté nejedu,“ odpověděl klidně,
jako dřív Michal. Dva zlaté je málo!“
„To jest interessantní,“ šeptala si Kasia.
„Málo to není,“ řekl Zwadowski, „nikde
nepojede a když nechcete, půjdu ...
Zarazil se, neboť rychle si uvědomil, že je
na voze slečna.
„Půjdu jinam,“ pravil, „každý nás za dva
zlaté odveze.
„Nikdo,“ odvětil Michal „nikdo v celém
světě.“ Chvíli se zamlčel.
„Jen já vás odvezu,“ řekl pak, „ale pojedu
tak pomalu, tak líně, že do Zakopaného při-
jedeme až pozdě v noci.“
Odmlčel se na chvíli, vzpomínal a pak po-
kračoval pomalu, jakoby chtěl znázornit, jak
pejedou: „A pak — pak je — veliká tma. Po-
jedeme kolem Dunajce — spadneme — všichni.
Už se — mnoho — utopilo. Rychlá voda.)
„Tak jedeme za dva zlaté, tu máte,“ vy-
křikl radostné Zwadowski, usedaje naproti slečn
na vozík.
Kasius
Michalus
Michal
Zwadowski
Zakopané
Dunajec