1
masthead
Dne 27. května 1900
2
masthead
KATOLICK LISTY.
3
masthead
Číslo 144. Strana 3.
4
article
10. května zemřel Ivan Peterca, řiditel »vza-
jemno podpornega društva« a výbor katol. polit.
spolku.
Škol a Kvas, kteří rozbili několik křížůa
zohyzdili sochu Panny Marie pod Roznikem, dostali
první 13 měsíců a druhý 18 s postem.
Sezení zemského sněmu ukončil zemský hejtman
šl. Detela jen slovinskou řečí, aniž by čekal na po-
děkování kterékoli strany. To není vhod ani »Slov
N.«. ani německým listům, kteří se pohoršují nad
jeho jen slovinskou promluvou.
Peterca
Roznik
socha pannus Marie
5
article
Zprávy cirkevní.
Zprávy cirkevní.
Církevní slavnost. Dnes jest svátek sv. Mag-
daleny z Pazzi, řeholnice Karmelitánské. Narozena
byvši ve Florenci roku 1556 již od mládí vynikala
vroucí zbožností, účinnou láskou k bližnímu a pilným
uctíváním svátostného Spasitele. Jako útlá dívka, ode-
pírajíc si pokrmu, shromažďovala jej chudým. Aby
mohla denně k stolu Páně přistupovati, volila roucho
řeholnic Karmelitánských, jasným příkladem všechny
strhujíc. Leč i v oddálenosti světa, často byla zmítána
pokušeními všeho druhu a pochybnostmi. O svátku
letnic r. 1590 zkouška tato však pominula. Po sv.
přijímání prohlásila svým družkám jako prorocky
»Bouře pominula, děkujte se mnou Bohu a oslavujme
Tvůrce!« Zemřela 25. května r. 1607. Rok po její
smrti shledáno bylo tělo její neporušeno. — Spolu
koná se památka s v. papeže Jana I., neohrože-
ného bojovníka za práva církve za císaře Justina II.
Pouť Olomučanů na sv. Kopeček. V
čtvrtek konala se pouť Olomučanů počtem 500 za
vedení dp. Skácela na blízký sv. Kopeček, který jest
hledaným poutním místem moravským. Mezi poutníky
bylo též hojně mužů z intelligence, což jest zajisté
potěšujícím zjevem v nynějších dobách, že společnost
lidská se vrací ponenáhlu ku pramenu pravé spoko-
jenosti, sv. náboženství.
Mag
Páně
Bouře
Justin II
Kopeček
Skácel
Pazzi
Florenc
6
article
Talmud v praxi.
Talmud v praxi.
(Ze stenografického protokolu sněmovny poslanecké
54. sezení, dne 18. května t. r.)
Dotaz poslance Březnovského a soudruhů
na Jeho Excel. p. ministra spravedlnosti.
(Dok.) 71. V Paříži v r. 1670 vydaná kniha
»Abrége du proces fait aux Juifs de Meis« popisuje
obšírně, jak dne 25. září 1669 jistému obyvateli
v Glatigně nedaleko Met Gilles de Moyne jménem
3leté dítě jeho na veřejné silnici židem Rafaelem
Lewym z Met ukradeno a dle všeho též zavražděno
bylo, jelikož šatstvo, hlava a rozličné tělesné pozů-
statky dítěte od jiného žida Gideona Lewyho z ves-
nice Hes v lese u Glatigny uschovány a opětně na-
lezeny byly, načež Rafael Lewy již 17. ledna 1670
za živa upálen byl.
72. V Mšeně v Čeohách zavražděno bylo dne
12. března 1675 křesťanské čtyřleté dítě židy. Čin
tento udán byl babičkou dítěte a židé odevzdání
spravedlivému trestu. Tato vražda se všemi s ní
spojenými okolnostmi znázorněna byla v témž roce
dřevorytinou.
73. V gubernii Minsk v Rusku, osmina míle od
krajského města Sluk vzdálené, po břehu říčky Sluczy
leží mužský klášter sv. Trojice, kde odpočívají ne-
spráchnivělé pozůstatky dítěte, jež od židů v r. 1690
Březnovský
Meis
Gilles
Moyne
Lewy
Hes
svatý . trojice
Paříž
Met
Mšeno
Minsk
Rusko
Doka
7
article
Kdo v manželském životě hledá něco více, nežli
chvilkovou rozkoš, ten více se nežení, protože ví, že
by si ho žádná nevzala z lásky.
A tak když se to všecko vezme kol kolem, zdá se
mi, že v starobě žení se opravdu jen ti staří oslové, kteříž
často prohřešovali sa na statcích lásky a jež musí
stihnouti Nemesis v podobě nějaké kanářice, jež ho
brzy vyštípe nejen z klícky, ale často vyštípe i duši
z vetché klícky života.
Výjimky ovšem, a to časté, bývají i zde.
Similis simili gaudet. Často sedávám se starochy
podobnými mně při sklence perlícího se vína, jež roz-
vazuje jazyky a otevírá srdce.
— Jen to bych si přál, — praví jeden u pří-
ležitosti zprávy, že opět jeden z jeho známých vydal
se na cestu, z níž není návratu — aby to s člověkem
netrvalo dlouho, aby se zvrátil jako ten strom vy-
vrácený vichrem.
— Hroznější, nežli vleklá nemoc ve starobě —
podotýká jiný — je, upadne-li starý otec do tvrdé
kázně svých dětí a těch vňoučat. Ono se to sice říká,
jak prý je to poeticky krásné, viděti starce obklope-
ného vňoučaty, ale ve skutečnosti bývá jejich otrokem
a úsměškem.
— Avšak nejhroznější je to, shodí-li jeho do-
mácí se sebe škrabošku úlisnosti v okamžiku umírání
a objeví-li se v pravé podobě dravců, číhajících na
okamžik, až loď života se ztroskotává a oni jako po-
břežní lupiči na ni se vrhají.
A já k tomu v duchu dodávám:
K vidění často — na farách dle slov apoštol-
ských: inimici hominis domestici ejus.
8
article
umučeno bylo. V epitaphu stojí, že chlapec Gabriel
v r. 1684 ve vesnici u Grodna narozen byl.
V šestém roce věku svého byl jednoho dne doma
sám neb matka nesla svému muži na pole jídlo. Tu
přišel soused kořalečník žid Schulka do domu a vy-
lákal lichocením hocha k sobě, jehož do Biabystoka
přivedl, kde u přítomnosti více židů v r. 1699 zabit
byl. Nejdříve zavřen byl do tmavého sklepa, pak
byla mu křižovitě se strany krev vyssáta a rozlič-
nými nástroji byl k smrti umučen. Na to pak hozen
do žita, by sloužil za potravu ptákům a hmyzu.
Leč přiběhnuvší psi střežili po tři dny mrtvolu a
odstrašili svým štěkotem všecka ostatní zvířata. Usta-
vičným štěkotem upozorněni byli lidé, mrtvola nale-
zena a v místo Zabludow přineseno. Náhodou
padlo podezření na židy, jež byli ihned zatčeni a
vyšetřevání proti nim zavedeno. Chlapes pochován
byl blíže řeckého kostela a r. 1755 archimandritou
Kozaczynskim do kláštera přenesen. Epitaph končí
slovy, že kdo chce o tom více zvěděti, by nahlédl
v listiny u magistrátu zabludowského se nalézající.
Gabriel
Schulek
Grodno
9
article
74. Behem vyšetřování, které roku 1753 ve
Witebsku v Rusku proti Ž dům pro vraždu dítěte za-
vedeno bylo, zaslal petrohradský senát do různých
gubernií dotaz, zdali v dotyčných archivech nejsou
podobné případy vyšetřování i obdržel z kijevského
soudního archivu následující odpověď. Výtah z hrdel-
ního rejstříku zdejšího městského soudu z 22. května
1753. Osobně dostavil se k soudu šlechtic Studzinski
a obžaloval uvězněné židy Jankla, Moszkowicze, Kiwa
a soudruhy, dohromady 19 osob, že půlletého synáčka
jeho Štěpána zavraždili.
Zavedeno konsistoří Kyjevskou vyšetřovánía
dobrovolnými výpověďmi židů a židovek, jakož i kře-
sťanských svědků, byl zločin dokázán a k odsouzení
soudu přenechán; — z výpovědí židovek Breune,
Elišky a Frusche, Janklovy ženy a z výpovědí
jich mužů vysvítá, že o Velikém pátku 20. dubna
1753 hoch k večeru chycen a do výčepu přiveden
byl, aby do příští soboty, až šábes se skončí, byl
tu uchován a pak byl obětován. To svědkyně samy
viděly. Jelikož čtyry posledně jmenované osoby při
žádoucím novém výslechu, některé opět jinak vypo-
věděly a jiné popřely, odsoudil soud k vypátrání
pravdy Jankla Kiwu, rabína Majera Schmaju, Wolu
Seibla, Berku a Leiba ku trojnásobnému mučidlu
rukou katovou, načež ihned k vyšetřování došlo, kde
však nebylo nic jiného jištěno, než že o půlnoci
v sobotu a časně z rána v neděli skutečně na místě
byli viděni.
Studzinský
Jankl
Moszkowicz
Kiwa
Štěpán
Breune
Eliška
Frusch
Janklův
Majer
Seibl
Berek
Leib
Rusko
10
article
Žid Schmul Moztkowicz, ve službách Kiwových,
vypověděl, že poslední mu poručil, by o půlnoci do
kibitky dva koně zapřáhl, kde posadil se s rabínem
z Pawlosky a koně řídil jeden židovský hoch. Vrá-
tivše se, tázal prý se svého pána, kam jeli, i zvěděl
od něho místo to, ale co by tam dělali, se nedověděl.
Z dalších výpovědí vysvítá, že Eli a Jankel na roz-
kaz jiných čtyř židů, by opatřili dítě nějaké k oběti
o Velikonocích, hledajíce koně v lese, napadli hocha,
který s vozu svého otce domů jedoucího seskočil
a Eli ukryl ho do smrákání v křoví v lese. Zatím
Jankl chyceného koně zpět přivedl a pak opět do
lesa se vrátil.
Po té přinesli hocha do výčepu, dali mu kořalku
a chleba a uložili ho tu za kamny k spánku. Druhý
den nakrmivše ho macesem a medem a napojivše ho
vínem, nechali ho opět spáti; když se probudil, dali
mu hračky. Po šabesú přišli o tom zpraveni židé a
přikročili s Elim a Janklem jako lační vlci, toužíce
po křesťanské krvi a vykonání díla. I posadil rabín
hocha na skříň, zavázal mu oči a pravil, by domů
šel; načež hoch přímo ke dveřím spěchal. Židé tímto
formálním divem byli zaraženi.
Tu Kiwa chopil ho za rameno, vyzdvihl opět na
skříň, zacpal ústa a počal s velikýma ostrýma kle-
štěma svou vražednou činnost. Přítomni tupí ukřižo-
vání Krista a obřady křesťanské. Po té vysvlékl ho
a položil do přizpůsobené nádoby a rabín Šchmaje, po
ďábelském proklínání vbodl mu ostrý nůž do srdce.
Ostatní bodali ho kleštěmi, štípali, hřeby píchalia
pod nehty u nohou a rukou dlouhé jehly vbodali, vy-
zdvihujíce ho stále nahoru a dolů, aby krev všecka
ujíti mohla.
Žid
Moztkowicz
Kiwový
Eli
Jankel
Jankl
Krist
11
article
Konečně obvázali mu hlavu, an žid arendator
Schmaja z Pawlosky pomáhal držeti, by z hocha,
jenž s těží ještě dýchal, poslední kapku krve vyce-
dili. Krev dána do nádob a ostatní židé, až na dva,
se rozešli. Tito odnesli mrtvolu do blízkého lesa a
položili obličejem k zemi; než o prvním dni veliko-
nočním byl nalezen a v průvodu všech obyvatel ves-
nice do domu truchlících rodičů donesen. Soud uznal
jmenované židy hrozného zločinu vinnými a odsoudil
je k smrti:
židé mají býti v Kijevě katem k popravišti ve-
deni, jich ruce lnem a smolou obaleny a spáleny,
jim pod šibenicí tři pruhy masa z ramen vytrženy,
pak čtvrceni, jich hlavy na kolo položeny a tělo
pověšeno. Seibalovi Kukloskimu, jenž s celou ro-
dinou křest přijal, byla s ohledu na jeho pokání
hlava sťata. Hirsch, obchodník z Pawloski a účast-
ník zločinu, jemuž podařilo se uprchnouti, odsouzen
k témuž trestu, jako shora zmínění židé, jehož
vykonání dovoleno soudu, kterému téhož polapiti se
podaří.
Otci zabitého dítěte Adamovi Studzinskimu při-
souzeno 700 zlatých z pozůstalosti odsouzených židů
a od židů z Chodorkowska 300 zl. Krom toho bylo
těmto zaplatiti 14 marek stříbra za výlohy soudu a
ostatní žalářovaní židé z Chodorkowska na svobodu
puštěni. Originál je podepsán soudci.
Vzhledem k okolnostem, že v brožurce této
sou pouhá zjištěná fakta a že takovými konfiska-
cemi stává se svoboda tisku illusorní, táží se
podepsaní:
»»Jest Jeho Excellence ochoten, zakročiti proti
podobné libovůli úřadu konfiskačního?««
Vídeň, 18. května 1900.
Březnovský. Šrámek. Hájek. Udržal. Martinek. Leb-
loch. Hovorka. Dr. Heller. Staroštík. Rozkošný. Beč
vář. Kryf. Adámek. Sokol. Dr. Šílený. Bělský. D.
Lang. Dostál. Loula. Pospíšil. Svozil. Vychodil.
König.
Hirsch
Studzinski
Březnovská
Šrámek
Hájek
Udržal
Martinek
Hovorka
doktor
Heller
Staroštík
Rozkošná
Adámek
Sokol
Bělský
D Lang
Dostál
Loula
Pospíšil
Svozil
Vychodil
König
Pawloski
Vídeň
Leba
Seibal Kukloskim
12
article
Zprávy denní.
Zprávy denní.
* O stavu nemoci ndp. světícího bi-
skupa msgr. Ferd. Kalouse. Z Týna-
Rovenska dne 25. května se nám píše: Nejdůst.
panu světícímu biskupu monsgru. Ferd. Janu Kalou-
sovi vede se sice lépe, ale přece nelze mu ani nyní
lože nadobro opustiti. Neboť rachot v plících při kašli
dosud trvá, na celém těle lze znamenati slabost, obli-
čej jest přepadlý, kašel z rána silnější. Rekonvales-
cence v tomto stáří ndp. světícího biskupa postupuje
valně, pročež lékaři se domnívají, že by některé klidné
lázně rekonvalescenci uspíšily. Na visitační cestě po-
kračovati pro měsíc příští, ač velice toužebně zbýva-
jící farnosti zvláště v Ujezdě pod Troskami toho si
žádají, nelze pomýšleti. Příští středu, t. j. 30. května
slaví u nás ndp. světící biskup své jmeniny, což bude
nejen pro farnost zdejší, ale i pro sousední farnosti
vítanou příležitostí, by úctu, lásku a oddanost svou
ndp. biskupu projevily, neboť jest to v pravdě kněz
veliký, srdce zlatého, pro národ český vřele bijícího.
Kéž přidá Všemohoucí Pán nebes i země k věku
ndp. svět. biskupa ještě dlouhá leta.
Sedmdesátileté narozeniny rektora
semináře. Dne 21. května konala se v biskupském
kněžském semináři v Král. Hradci tklivá a srdečná
domácí slavnost 70letých narozenin vdp. rektora An-
tonína Suchánka ve vší tichosti. Jubilant narodil
se 21. května r: 1830 v Solnici, na kněze posvěcen
byl 25. července r. 1853. Kněžský seminář řídí již
dlouhá leta a vychoval již celou řadu duchovenstva,
působícího v diecési.
Kalous
Kala
Král
Suchánek
TýnRovensko
Rekonvales
Hradec
13
article
Skvělé shromáždění spolku k vý-
chově katolického učitelského dorostu. Na
svátek Nanebevstoupení Páně pořádal jmenovaný
spolek slavnostní schůzi v hudebním sále ve Vídni,
do kterého se též dostavila arcivévodkyně Marie Jo-
sefa. V čele podia, které bylo květinami vyzdobeno,
stála socha zakladatele řádu školních bratří sv. Jana
de la Salle. Hudební prostorný sál byl přeplněn. Na
tribuně zaujali místa světící biskup dr. Schneider,
prelát dr. Zschokke, kanovník hrabě Lippe, Wimmer,
rytíř Negri a Menda, prelát Derfler, dvorní kaplan
dr. Fischer, Colbrie, rektor redemptoristů Goller,
mnoho dam ze šlechty, kníže Carlos Člary, princ Ar-
nošt Windischgrätz, baron Vittinghoff-Schell, presi-
dent katolického školského spolku Kašpar Švarc a
mnoho jiných vynikajících katolických osobností. —
Schůzi zahájil princ Robert Windischgätz uvítav shro-
mážděné a Její cís. Vysost arcivévodkyni Marii Jo-
sefu. Chovanci školních bratří zapěli slavnostní sbor,
načež známý řečník P. Freund měl slavnostní řeč,
ve které rozvinul veškerou činnost školních bratří
v Rakousku. Po něm přednášel missionář Messmann
o působení a životu sv. Jana Křtitele de la Salle.
Po těchto řečích ukončil předseda princ Windisch-
gtätz provoláním slávy Jeho Vel. a sv. Otci slav-
nostní schůzi. Tou dobou, kdy v Římě konalo se
svatořečení Jana Křt. de la Salle, byli členové řádu
školních bratří ve Vídni a všichni chovanci na slav-
ných službách Božích ve votivním chrámu Páně
vídeňském.
Marie
Jan jít le Salla
doktor
Schneider
Zschokke
Lippe
Wimmer
Negri
Menda
Derfler
Fischer
Colbrie
Goller
Člara
Windischgrätz
Vittinghoff
Schell
Windischgätz
Vysost arcivévodkyně
Jo
P Freund
Křtitel
Windisch
Jan Křt
jít le Salla
Vídeň
Rakousko
Řím
Ara
spolek Kašpar Švarc
Bož
14
article
Návštěva Čechů v ústavu hluchoně-
mých v Neapoli. Valná část českých poutníků do
Říma putujících zavítala též do Neapole. Malý zlomek
pouze za vedení vsdp. mons. dra. Jos. Doubravy
pak prohlédl si na doporučení mons. Jaeniga ústav
hluchoněmých, jejž založil a řídí zbožný a obětavý
kněz řiditel. O této návštěvě, kde jsme byli přijati
velmi vlídně a přátelsky, píše orgán ústavu tohoto
»La Guida del Sordomuto« (Vůdce hluchoněmého) ve
svém posledním čísle 5. květnovém s názvem » Una
visita graditi« — příjemná návštěva, toto: »Ozvěnu
pouti, která svolává tohoto roku do Říma tolik vě-
Čecho
Neapol
Řím
Una
Jaenig ústav
Le guide del Sordomout