1
masthead
V Praze, v sobotu dne 21. května.
Praha
3
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
6
article
Přistání nového japonského vojska.
Přistání nového japonského vojska.
Z Nučvanu, 21. května. (Zpráva »Daily
Mailu«.) Japonské bombardování města Kajču
minulého pondělí mělo výsledek. Účelem
jeho bylo, zatlačiti Rusy dále do vnitř země.
Vojsko, které potom přistá!o, po-
bořiločetná místa, méněopevněná.
Timto úspěchem umožnilo se Japoncům na
každé straně poloostrova lioatun-
ského přistáti bez velkého od-
poru Rusů. (Zprávy jmenovaného listu již ně-
kolikráte se ukázaly naprosto nespolehlivými.
Red.)
Ruští admirálové do Vladivostoku.
Z Berlína, 21. května. »Localanzeigere
oznamuje z Charbina, že admirál Skrydlov a
Bezobrazov tam přibyli. Jeli předevčírem do Vla-
divostoku.
Rus
Japonec
Bezobrazov
Nučvan
Vladivostok
Berlín
Vl
skrydlovenský
7
article
Katastrofa japonských lodí.
Z Petrohradu, 21. května. Teprve o půl-
noci předevčírem stihla sem zpráva o kata-
strofě japonského loďstva. Jenom
málo včerejších listů se jí zabývalo. »Rus«
praví: »Chceme býti zdrženlivi v projevu citů
svých o této katastrofě, avšak musíme se přece
radovati ze změněné situace a nad
značným usnadněním operací našeho slavného
námořnictva. Japonské nadvládí na
vodě stalo se už tedy pochybným.
Jakmile »Cesarevič«, »Retvizan« a »Pobědae
budou opraveny, což bude brzy, naše pan-
céřové loďstvo bude silnějš! než
japonské. Admirál Togo při útoku, podni-
knutém naším celým loďstvem, bude musit
ustoupiti, ač má lodi pancéřové a křížové. Mů-
žěme v Tichém oceanu ztratiti jenom jedno
loďstvo, ale Japonci všechno.« »Petro-
hradské Vědomosti« volají: »Chvála
bohu, »Petropavlovsk« je pomstěn!« »By
ževje Vědomosti« praví: »Bůh ruský je
opravdu velký. Právě ve chvíli, ve které nepří-
tel na vodě i na suchu myslil, že může tri-
umfovat, ve které vlci v rouše beránčím,
kteří Japonsko štvali do války, do
nebe vynášeli válečné nadání Japonců, nastala
katastrofa.
Poprvé od počátku války v Tokiu panuje
smutek a zoufalství. Tam, kde nedávno konaly
se pochodňové slavnosti za příčinou útoku zá-
palných lodí, dnes klesla mysl. Proti všemu
očekávání válka dostala se do nového
bůh
Japonec
Petrohrad
Rus
Togo
Petra
Petropavlovsk
Japonsko
Tokio
8
article
s tadi a. Nechť urychli událost ta vývoj ru-
ských zbraní.«
Pověsť o porážce Japonců.
Z Petrohradu, 20. května. (C.-B.) Koluje
pověsť, že byl japonský generál Ku-
roki poražen a za velikých ztrátk
dalšímu ústupu donucen. Úřadně
však pověst ta dosud potvrzena není.
Úspěšný boj kozáků.
Z Petrohradu, 20. května. (C.-B.). Úřadní
zpráva. Telegram generála Kuropat-
kina, zaslaný císaři z Liaojanu,
ze dne včerejšího oznamuje: Oddíl kozáků
měl dne 18. t. m. na severu od Fenvan-
čenu na hornatém území boj s oddílem ja-
ponského předního voje. Boj začal v 8 hodin
ráno a potrval do půl 3. hod. odpol. Nepří
tel byl zvolna zatlačen ze svých
čtyř posic, jež se rozkládaly na čáře asi
20 kilometrů. Na naší straně padlo 6 kozáků ;
8 jich bylo raněno. Také dva koně padli. Ko-
záci ustali ve stíhání nepřítele asi 18 kilometro
na severu od Fenvančenu. V údolí řeky Za-
ohe až k cestě, vedouci k průsmyku Čangulin-
skému, 25 verst na severu od Fenvančenu,
ani v údolí řeky Aiha na silnici mezi osadami
Saimadsou, Kuandjansianu až k Djenzialindse
nepřítel viděn nebyl. — Japonská ška-
drona, jež dne 17. t. m. z Kuandjansianu
ku předu vyrazila, zatlačila ruskou hlídkuu
Čaoga, 15 verst od Kuandjansianu. Hlídka
vzdálila se, neutrpěvši žádných ztrát. Dne 15.
t. m. přiblížil se 2000 mužů čitající oddíl ja-
ponské pěchoty k Salidzajpudze, a le v ráti
se brzy nazpětk Fenvančenu.
Dne 16. t. m. byla vesnice Salidzapudza j a-
ponskou jízdou opuštěna.
Japonec
Kuropat
Hlídek
Petrohrad
Fenvany
ko
Fenvančen
Kuandjansian
Liaojan
9
article
Úspěch japonské pěchoty.
Z Tokia, 20. května. (C.-B.) (»Reuterov
kancelář«.) Úřadně se sděluje: »Oddíl pě-
choty, patřící k japonskému vojsku, jež na
poloostrově Liaotunu operuje, konal směrem
k Šancučanu obhlídku a srazil se s dvě-
ma oddíly ruské pěchoty, které p
půlhodinném boji byly zatlačeny. Na ru-
ské straně padli jeden důstojník a 40 nebo 50
mužů; na japonské straně padli jeden důstoj-
ník a jeden muž; jeden důstojník a 8 mužů
bylo raněno.
Tokio
Liaotun
10
article
Cislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
11
article
ISIí
ISIí
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
12
article
námořních vojínů v Port Arturu v ruském za-
jetí. Jsou prý to nepochybně zbytky mužstva
japonských lodí, jež za posledního útoku v ústí
portarturského přístavu byly potopeny.
Japonské lodi v Kinču.
Z Tokia, 20. května. (C.-B.) Zpráva »Reute-
rovy kanceláře«: Kontradmirál Togo (nikoli
místoadmirál Togo, který japonskému loďstvu
velí) oznamuje: Měl nařízeno, aby provedl útok
na Kaiping (Kajču) na poloostrově Liaotunu,
jižně od Nučvanu. Připlul k Port Arturu krátce
potom, co válečná loď »Hatsuse« do povětří vy-
letěla; pomáhal při záchraně jejího mužstvaa
při odrážení útoku ruského tor-
pédového loďstva, jež bylo z portartur-
ského přístavu vyplulo.
Téhož večera vplul Togo do zálivu Pečil-
ského, vykonal dne 16. května obhlídku po-
břeží u Kinču a zapudil nepřítele s výšinu
Tončanu. Když byl Togo moře od min očistil,
vplul dne 17. května do zátoky u Kinču. Dě-
lové lodi střílely na železniční most, na vlak
s vojskem a poškodily několik budov.
Liaotun
Port
Port Artur
Tokio
Reut
Togo
13
article
Chunchuzské roty.
V ruském časopisectvu projevují se vážné
obavy ohledně chunchuzských rot, které vždy
četněji se objevují a vždy drzeji si počínají.
Věc vypadá prý už tak, jakoby Rusové válčili
v zemi nepřátelské a nikoli na území
sobě získaném a své správě podřízeném. Stálé
znepokojování ruských transportů a menších
oddílů rotami —chunchuzů stane se ještě obtíž-
nějším, ježto jarní a letní dobou údolí a ro-
viny v Mandžursku porostlé jsou obrovskou, na
dva metry vysokou travou. Čím rychleji tato
tráva poroste, tím lepší úkryt budou míti chun-
chuzské roty, kteréž jako vůbec domorodé oby-
vatelstvo tamější trávy té znamenitě umějí po-
užívat. Japonci jsou tu do jisté míry ve výhodě,
neboť třebas by Číňané nebyli jim zrovna
přátelsky nakloněni, jsou přece jenom Japonci
chunchuzům bližší jakožto příslušníci téhož
plemene a jako lidé, kteří týmž způsobem žíti,
operovati a bojovati dovedou.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Rus
Číňan
Japonec
14
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K situaci.
15
article
V ruském zajetí.
Z Tokia, 20. května. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« sděluje: Oznamuje se sem, že se na-
lezají jeden japonský důstojník a 30 japonskýc
Tokio
Reuterův kancelář
16
article
Z Vídně, 21. května. Za parlamentní prázdně
antisemitští poslanci jdou mezi své voliče. Na
schůzích těch bez rozdílu vznášejí appel na ko-
runu. Včera mluvil poslanec Axmanno
zmatcích v parlamentě: »Poslanecká sněmovna
pravil — má známky smrti. Také pro na-
Axmanno
Vídeň
poslanecký sněmovna
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Poslední služba.
18
article
Z Valašska.
Valašsko
19
article
Smutný zvuk zvonku rozléval se po strán
dolů do údolí. Rozrážel husté mlhy, klesajíe
k zemi, nesl se zvolna údolím, a les na protěj-
ším svahu ohlasem jej opětoval, tišeji a tišeji.
až rozplynul se úplně. Slunce již zapadlo a okoln
hřebeny Bezkyd vroubeny byly rudou záplavou.
Pod dřevěnou zvonicí klečela stará Čaganová.
Oči její byly krvavě červené a rty se tiše pohybo-
valy, šeptajíce vroucí modlitbu za duši ubohé
Johanky. Neměla než ji. Zemřela před hodinou.
krásná, že jí v celém údolí nebylo rovné, praco-
vitá, zbožná, jediná její útěcha v stáří. Zemřela
v rozkvětu mládí a ji zanechala zde samotnu,
opuštěnu. — — Martin zmizel, zapadl — odjel
do Ameriky — a tři celé roky již o něm ani
slechu. Odešel muž, odešel syn i dcera — a ona
půjde za nimi — půjde — co nejdříve. Kdyby
měla aspoň peníze, aby jí mohla vystrojit hezký
pohřeb, se zpěváky. — Nemá však ani rénský.
— Poslední šestku dala za zvonění. Však zvon
již dobu. Kdyby mohla, zvonila by věčně za tu
hodnou Johanku. Jen když aspoň něco mohlaji
udělat! Více nemůže! —
Martin zmizet
Amerika
20
article
Oči se jí zarosily a hořká slza svezla se p
vrásčité tváři a skápla na klekátko.
Oči se jí zarosily a hořká slza svezla se p
vrásčité tváři a skápla na klekátko.
Dozněl zvuk zvonku, dozněl ohlas lesůa
všude bylo ticho, ticho lahodně utišující naše
nervy, ticho, jehož postrádají v městě. Mlhy
houstly, vzduch se ochladil a obrysy chalup v dě-
dině stávaly se nejasnějšími. Vše dostávalo mo-
dravý nádech, pak fialový, jenž stále se tměl, až
ztratily se poslední rysy.
Stařenka se s povzdechnutím zvedla a krá
čela zvolna do údolí. Vzpomínala na ty časy, kdy
byl ještě na živu muž, kdy Martin pomáhal mu
v lesní práci a Johanka jim nosívala snídani
Štěstí však je vrtkavé. Muže zabil kmen, Martin
odjel do Ameriky a zmizel, Johanku sklátila ted
neúprosná smrt. Proč nepřišla si raději pro ni?
Byla by šla ráda místo Johanky; beztoho to
dlouho sama nevydrží. Rysy její tváře zjemněly
ústa usměvavě se sešpulila a postava se vzpří-
mila. Sešla zvolna se svahu do dědiny, minula
první chalupy a kráčela po cestě ke kostelu. Ze
vzpomínek vytrhl ji posel Zabystřan, jenž dnes
se mimořádně vracel z pošty z města až večer.
Jakmile ji zočil, pospíšil si a již z dáli na ni volal
Stařena se zastavila a udivena, čekala, co j
nese. Vždyť už několik let jí nikdo nepsal. Za
bystřan mával nějakým papírem, a když doběhl
řekl: „Sak sem říkal, že máte štěstí i neštěstí
Martin
Zabystřan
Amerika
21
article
Martin je na živu, dobře se mu vede, oženil se
a posílá vám něco přes dvacet rénských! To jste
nečekala. Přeji vám to, máte zpomoženo. Chu-
dák Johanka, že se toho nedočkala. Vždyť sem
myslil, že to dlouho nevydrží. Byla slabá!“ —
Čaganová lehce vzkřikla a zavrávorala. Do
očí vstoupily jí slzy. Jednak z radosti, že Martin
je na živu, je šťasten a spokojen, jednak z bo-
lesti a žalu, že není zde již Johanka, aby se s ni
radovala.
Tiše se rozplakala a Zabystřan mlčky stál
vedle a bál se ji v tom překážet. Málem by se
byl také rozplakal.
Po chvíli se konečně utišila, a když jí posel
slíbil, že peníze zejtra přinese, dala mu s bohem
a šla zamyšleně domů. V polovině cesty však se
obrátila a pokud mohla spěchala zpět ke zvonici.
Proběhla chalupami a rychle stoupala do svahu
Nyní již může Johance vystrojit slušný pohřeb,
nyní již může dát zvonit!
Celá udýchána doběhla ke zvonici, vystou-
pila na několik schodů, chytla za provaz, zatrhla
a — — bim, bim — — znova řinuly se dojemné
zvuky v údolí, rozlévaly se mezi chatrčemi, až
dolétly k lesu, odrazily se a zvolna zmlkly. —
Rty stařenčiny tiše se pohybovaly, šeptajíce
vroucí modlitbu — —
Vladimír . ..
Martin
Chu
Vladimíra
dák Johanka