1
article
dosíci, obnáší do 12 až 13 gr. ozónu na 1 mi
vzduchu.
Dle Ohlmüllera není však třeba k bakteri-
cidním účinkům přílišné koncentrace; ta řídí
se stupněm znečistění vod, resp. úhrnným
množstvím látek ústrojných ve vodě.
Po pracích bar. Tyndalla, vystavených
r. 1895 na hygienické výstavě pařížské, setká-
váme se doposud se dvěma předními systémy
sterilisace vod ozónem:
Systém Ottův a systém Marmier
Abrahamův.
Ozonéry franc. inž. Otto nemají dielektril
a jsou dvojího typu:
1. s rotační elektrodou,
2. s elektrodami pevnými, kde se rotač
ními deskami buď elektrický tok vzbuzuje nebo
vzniklý tok přerušuje.
Ozonér Ottův s hybnou elektrodou jest
dutý, vytočený válec ležatý nebo stojatý, jehož
osou položen jest hřídel se segmenty z ocelo-
vého plechu, šroubovitě za sebou položenýmia
oddělenými litinovými deskami. Segmenty ple-
chové jsou na obvodu sříznuty v ostrou hranu,
jejíž vzdálení od vnitřní obliny válcové obnáší
as 30 cm. Segmenty tvoří jednu, válec druhou
elektrodu. Čelné stěny válce jsou skleněné desky.
Vzduch přivádí se po jednom konci válce a
vychází, prostoupiv prostorem mezi hranami
segmentů a stěnou válce elektrickým tokem, po
straně druhé.
Při ozonérech s vyvoláváním toku jsou
elektrody v takovém vzdálení od sebe, že na-
stává tok teprve otáčením kotouče, tvořícího
elektrodu druhou.
Ottův
Marmier Abrahamův
Ing
centimetr
2
article
Při ozonérech s přerušováním toku jsou
elektrody blízko sebe, že za normálních po-
měrů nastává tok. Mezi oběma elektrodami otáči
se skleněný kotouč, při obvodu vybraný, jímž
povstalý tok se přerušuje.
Veškerá tato opatření Ottových ozonérů
mají účel jednak vyhnouti se co možno dielek-
trickým hmotám a rotace užita proto, aby event.
vzniklá krátká spojení ihned se přerušila.
Sterilisatory Ottovy. — Otto
navrhl také několik způsobů mísení vody s ozó-
nem za účelem sterilisace, které založil na
emulsi. Pro nesnadnou kompressi ozónu nedá
se pouhého čeření vody ozónem s prospěchem
užíti a i když se to podaří, není sterilisace
tak vydatnou, což dokazuje právě nepřítomnos
fosforescence.
Z té příčiny užil Otto injektoru vodního,
kde proudem tlakové vody, jež má se čistiti,
strhuje se ozón a celek tvoří pak směs nejjem-
nějších kapiček vody s ozónem. Že při tomto
způsobu dosáhne se těsného styku molekulár
ného a účinek sterilisační jest mocný, toho dů-
kazem jest jasná fosforescence. Injektory tyto
nazval Otto emulsory.
Tato emulse pojí se ještě s dalším míse-
ním ozónu s vodou, buď na deskách, kde voda
v mělkých vrstvách jest rozestřena, že stýká se
s ozónem po značné ploše (t. zv. sterilisator
deskový), nebo při větších množstvích vody
spadá voda z emulsorů na tyče různých forem,
na nichž se opětně rozprašuje a tím znovu
mísí s ozónem (sterilisační galerie).
(Pokračování.)
Ottův
Otta
Otta emulsor
3
article
Zprávy.
Zprávy.
K desátému výročí založení sibiřské že-
leznice ruské listy přinášejí některé zajímavé po-
drobnosti, z nichž vysvitá důležitost a velkolepos
tohoto obrovského podníku. Základ k sibiřské želez
nici položil, jak známo, nyní panující car ruský
Mikuláš II. dne 19. května 1891, když jako následník
trůnu na své dvouleté cestě po Východě navštívi
též Vladivostok. Od té doby zahájeny pravidelne
práce pod dozorem více než 6000 úřadníků. Na trati
pracovalo současně *0.000 dělníků. Délka mostů
z nichž jest 9 železných, měří přes 45 verst. Mimo
to zřízeno vodovodů na 300 verst. Váha mostního
železa určuje se na 3,500.000 pudů, kolejí a nýtů
spojovacích přes 20,000.000 pudů. Spotřeba cementu
přesahuje 6,500.000 pudů. Železniční budovy zaují-
mají 70.000 čtverečních sáhů. Pražců položeno
9,000.000 kusů. V celku ke stavbě bylo potřebí vykáceti
les na 40.000 desjatinách. Veškeré práce vykonány z
ruského materiálu domácími dělníky v drsném ponebí,
nezřídka při výminečně obtížných podmínkách míst-
ních. R. 1891 zahájena byla stavba jiho-ussurijské linie
a každého roku postupně přistupováno vždy k nové
části sibiřského traktu železničního, který loňského
roku doplněn byl i sítí navigační, tak že po uply-
nutí necelých devět let bylo umožněno parní spojení
přes celou Sibiř, od Čeljabinska k Tichému oceánu,
při čemž doprava železniční byla přerušena pouze
na dvou místech: jezerem bajkalským, kde vlaky
převážejí se na zvláštním prámě, zřízeném podle
amerického způsobu, a řekami Šilkou a Amurem.
V nynější době dostavuje se pouze čásť u bajkal-
ského jezera, délkou as 290 verst. Rychlost, s níž
vykonána stavba sibiřského traktu a jeho pěti větví
Vladivostok
Sibiř
Čeljabinsk
Amur
dělník
4
article
jekatěrinburgsko - čeljabinské, tomské, irkutsko-baj-
kalské a dvou větví, zabezpečujících spojení s vý-
chodočínskou linií, v celku kol 5612 verst, — nemá
v dějinách příkladu. První kanadská dráha pacifická,
měřící 4380 verst a podobající se síbiřské podmínkami
i dobou stavby, jest tímto výkonem zastíněna.
Hned při zahájení dopravy na první části trati sibiř-
ské roku 1895 ukázalo se, jakou ohromnou důleži-
tost má tento nový komunikační prostředek. Nával
zásilek překonal všecko očekávání. Nyní výměna ná-
kladu mezi Ruskem a jeho východními zeměmi ur-
čuje se ctihodnou číslicí 170 millionů pudů. Důležitá
jest též doprava osobní: kolem 41/2 millionu osob.
Význam železnice pro mobilisační plány Ruska vy-
svitl při čínských nepořádcích měrou dostatečnou,
což ostatně dosud jest v živé paměti. Záhy však vy-
jasní se i světový význam této železnice, až po ukon-
čení východočínské linie otevře se Evropě nová cesta
pro obchodní spojení s dalekým Východem. Nesnadno
nyní určiti rozměry transitního obchodu sibiřského
pro nejbližší budoucnost, ale třeba jen míti na mysli,
že sibiřskou dráhou cesta z Paříže do Vladivostoku
po souši bude vyžadovati pouze 31/2 neděle místo
dosavadních 6 neděl oklikou přes Suez a přístavy
východní.
— nin.
Rusko
Evropa
Paříž
Vladivostok
Suez
5
article
O majácích a jich osvětlování. Historie
majáku sahá do mythického starověku. Již v dobách,
kdy člověk ponejprv svěřil se na primitivní lodí vlnám
moře, objevují se ne sice majáky v nynějším slova
smyslu, ale analogická jim zařízení, jež vlastně měla
účel týž. Čím jiným než majákem byl na ostrově
rhodském ohromný onen kolos, jeden ze sedmi divů
světa, představující rozkročenou postavu nad průpla
vem přístavu s pánví v ruce, na níž za bouří plál
mohutný oheň? Čím byl Sigeion při vstupu do Hel-
lespontu, čím Paros před přístavem alexandrijským,
čím Piračus a jiných více? Po staletí mohutné t
stavby lapidárností svojí budily obdiv a když ko-
nečně podhlodány zubem času sesuly a ponořily se
v moře, zachována tradice o nich až na časy naše,
kdy pyšní se pobřeží moře a skaliska moderními
štíhlými majáky, po způsobu rozhleden, honosícími se
lehkou a smělou konstrukcí železnou. Jak berlínská
úřadní zpráva, podávající seznam majáků a stanic
signálových všech moří udává, nalezá se dnešní do-
bou na mořích celého světa 6210 majáků. Uvážíme -li,
že hladina moře zaujímá více než dvě třetiny po-
vrchu zemského, a uvážíme-li, že jen v Čechách jest
kostelních věží více než na celém světě majáků, do-
spějeme k úsudku, že maják jest vlastně řídkostí,
kterou viděti není dopřáno každému z nás.
Sigeion
Paros
Čechy
Hela
6
article
A mezi těmito šesti tisíci přerůzné výše, vý-
stavnosti a polohy, zapsáni jsou opět mo-
derní giganti: La Tour de Cordou an
maják na skalisku v ústí Girondy do okeanu Atlant-
ského, 65 m vysoký, jehož světlo viděti na vzdále-
nost 27 mořských mil, Dungeness Cap na nej-
zazší jeho východní špici Anglie, Bell Rock na
východním pobřeží skotském naproti ústí řeky Tay
34 m vysoký a viditelný na 15 moř. mil, New
Skerrypore rovněž na pobřeží Skotska, Swine-
münde v přístavu Štětína, dále majáky Janova,
Livorna, Civita Vecchie, dva majáky v ka-
nálu suezském a několikráte po sobě se zřítivší
Eddystone v kanálu La Manche. Neměně
úzce s historií majáků souvisí jich osvětlování.
S vývojem umělého světla vůbec, pokračováno iv
osvětlování majáků a tu, když olej nahrazen později
petrolejem a tento svítiplynem, přikročeno k nejmo-
dernějším pramenům světelným, z nichž Drummon-
dova světla, magnesiového a elektrického, sesíleného
pomocí optických přístojů, parabolických čoček a re-
flektorů za doby současné se užívá. Nejnovějí však
konány pokusy s acetylénem a vedly k výsledkům,
jež zabezpečují užívání tohoto zdroje světelného
s větším zdarem, než všech předchozích. Kapitán
Feracciu konal se světlem tímto pokusy na ma-
jáku »Lanterna« v Janově a bylo je viděti z ma-
jáku Tino u vzdálenosti 90 km, kdežto při opáčné
zkoušce se světlem elektrickým z Tino v Janově
nebylo ničeho pozorovati. Současně bylo vypočtěno,
že náklad se světlem elektrickým spojený, jest
dvacetkráte větší než u světla acetylenového.
Bell
Janův
Civita
Feraccia
Tino
Atlanta
Anglie
Skotsko
Štětín
Livorno
Le Manche
Lanterna
Janov
Ness Cap
New Skerrypore
Tina
Le Tour jít Corda
km
7
article
Nejvyšší hora v pohoří Taurus. Společ-
nost pro podporování přírodovědeckého výzkumu
Orientu ve Vídni vyslala r. 1900 dvakráte dra. F.
Schaffera do Kilikie v Malé Asii. Účel cesty bylv
první řadě geologický, mimo to však podařilo se
dru. Schafferovi zjistiti a slézti nejvyšší horyv
Tauru, o čemž píše v právě vydané šesté výroční
zpravě zmíněné společnosti. Překročiv v průsmyku
Dümbelek (2700 m.) pohoří toho jména, šel směrem
na Nemrun. Dle výpovědí obyvatelů měly se nej-
vyšší hory nalézati v horském massivu zv. Aidost.
Tam zaměřil Schaffer v průvodu domorodého lovce
a 13. září dospěl od Belbaši na nejvyšší špici, jíž
změřil na 3560 m., tedy výše, než jsme dosud z to-
hoto horstva znali. V upomínku na svého učitele
nazval ji špicí Suessovou. O něco dále k severu vy-
stoupil na stejně vysokou špici, jíž přiřkl jméno Mi-
kuláše Dumby, mecenáše nedávno zemřelého. Odtud
jest znamenitý rozhled na pásma Tauru i do nížiny
F Schaffer
Schaffer
Orient
Vídeň
Kilikie
Asie
Belbaši
8
article
Šv.
lykaonské.
V inkoustu nalezeno bylo bakterologickým
zkoumáním velice mnoho mikroorganismů a mezi
nimi i zárodky choroboplodné, zvláště v inkoustech,
nalezajících se v neuzavřených nádobách. Zárodky
tyto vočkovány morčatům, myším a krysám, způso-
bily u těchto zvířat po většině smrt v několika
dnech. Z toho vysvětlíme si otravu krve u osob,
které se pérem, namočeným do inkoustu bodly. Dle
toho také uznáme, že je velice nebezpečno, vstrkají-li
si děti péra do úst a olizujíli inkoust s per nebo
olizují-li kaňku, učiněnou na papíře. Rodiče i učitelé
měli by poučiti v tom ohledu co nejvíce děti.
Děti duševné opozděné studoval Schen-
ker, který vydal r. 1899 spisek o předmětě v Aarau.
Autor jest dlouhá léta ředitelem ústavu pro dítky
duševně nevyvinuté v Ribersteinu a ve spisku
svém uvádí návrhy opírající se o vlastní pozorování
a dlouhé zkušenosti. Pozorování jeho vztahují se
k materiálu 182 př. Nejčastější příčinou byla vleklá
otrava rodičů lihovinamí (v 41 případech), dále zá-
nět mozku a plen mozkových u dětí (v 29 případech),
kretinismus rodičů a nejbližších příbuzných (22 př.)
a duševní choroby v rodině (v 19 př.) Každouz
uvedených příčin rozebírá autor o sobě. Co se léčení
týká, doporučuje: 1. vydati zákony, které by zabrá-
nily vstupovati v manželství osobám duševně cho-
rým, epileptikům, na duchu slabým, alkoholikům,
osobám s velmi pokročilou tuberkulosou; 2. dbátio
rozumnou výchovu fysickou i duševní mládeže; 3.
poučovati lid slovem i písmem o příčinách idiotismu
a prostředcích proti němu; 4. děti málo schopné vy-
chovávati ve zvláštních školách a slabomyslné ve
zvláštních ústavech; 5. děti úplně výchovy neschopné
chovati ve zvláštních asylech.
Aarau
9
article
Literatura.
Literatura.
* Zikmund Winter: Doktoři a lékaři v XVI.
věku v Čechách. Lidové rozpravy lékařské, roč. II.
č. 4. Pořádá doc. dr. L. Haškovec.
Doktoři v XVI. století a lidové přednášky lékař-
ské? S otázkou utkvěl i referent na titulní straně,
ač jako horlivý ode dávna čtenář Wintera dobře ví,
jak tento kulturní historik dovede i širokým vrstvám
psátí. Než počal jsem čísti — zprvu se zájmem,
pak s celou duší a naposled s velikou radostí. Ja-
kého to mluvčího nalezl předmět, jenž stejně za-
ujme historika jako lékaře. Nežádejte ode mne obsahu
spisku. Neveliký sešitek náleží ke spiskům, které
bylo by třeba opsati od první do poslední řádky,
kdyby měl být vystižen. Vezměte a čtěte sami. Těsný
rámec, který je mi tu ponechán, nedovoluje bohužel
exkurse o tom, jak si myslím, že se mají psáti stati
z dějin lékařství. Tak jako Z. Winter nikdo druhý
toho v Čechách nedovede. Žijete, pokud čtete, v mi-
lieu XVI. století. I ve vzpomínce na četbu zbývá
vůně a barva mistrovského kousku. Jen jednu cennou
morálku přál bych si, aby čtenář nikdy nezapomně!
z četby spisku Winterova, že se dnes obecenstvo
vůči lékařům a šarlatánům chová právě tak, jakov
Winter
docent
doktor
L Haškovec
Z Winter
Winterův
Čechy
10
article
XVI. století. Píšeť Piečka Smržický proti sa-
mozvaným lékařům: »Domníváme se, že žádného
učeného muže nepotřebujeme a že na těch shnilých
svodnických a proklatých babách (— jak silně se
uměli vyjadřovati staří! Dnes mluvíme akademicky
nebo míčíme nadobro! —) také barvířích nebo apa-
tykářích, kteříž lékaři rádi by slouti chtěli a sotva
pravých lékařů kuchtíkové býti mohou, dosti máme,
tak že u nás o žádném dobrém, učeném, zkušeném
doktoru takměř nic nevíme. A proč? Protože učených,
lékařů od neučených rozeznati a jednoho od druhého
právě odděliti neumíme, než umíme, když jest leda-
jakýs žid, neučený pop aneb jiný zkušený lékař,
ledajakás baba, kteráž dojde nějakých knih a někdy
nenadále jeden neb dva nemocní sami od sebe se
zhojí, tehdy že hned znamenitým doktorem, zname-
nitou doktorkou jest, a on pak bude lehkomyslným
lidským mordéřem a ona proklatou hadačkou. My
zdraví svého svěřujeme lecjakým pa-
douchům, kterýmž bychom ani zlá-
maného peníze svěřiti neměli.« Ba, ani
kočku . ..
Pieček
11
article
Naposled skromně promluvil autor.
»Dnes splynul lékařský titul skoro docela
s doktorským. Doktorů, a dovedných doktorů máme
v Čechách dost, skoro o něco víc nez uost Tekarska
věda i umění činí netušené, ohromné pokroky, ale
lidská hloupost, která přijímá zázračný lék z rukou
všelijakých, nevymřela ani do dvacátého století, co
den oznamují se novinami zázračné mediciny a lidé
je kupují, dosavad lékaření rozumí každý člověk
a nerozumí-li, aspoň dovede v něm poraditi.«
Zlatý autor.
Dr. J. L.
* Prof. dr. M. Jovanovič-Botut: Porod a šestine-
dělí. Ze srbské sbírky »Knihy pro lid« přeložil dr.
K. Bulíř. Lidové rozpravy lékařské, ročník II.
číslo 5. (číslo běžné 17). Pořádá doc. dr. L. Haš-
kovec. Knížka tvoří se spiskem od téhož autora,
v loni v téže sbírce a překladem téhož lékaře vy-
daným: »Žena těhotná«, souvislý celek. Tato vnitřní
jednota pochopitelná vzhledem k tomu, že je autorem
obou spisků týž lékař, vybízí čtenáře, aby četli oba
spisky jedním dechem. Nebudou je čísti jako román.
To je těžká strava. Má-li ze spisků býti prospěch,
třeba, aby čtenář, či lépe čtenářka četla je ne jed-
nou, nýbrž mnohokráte. Poznámkou »těžká« strava
nemá snad býti naznačeno, že je to četba těžce
srozumitelná. Nikohi! Právě naopak. Vše je tak
jasné, srozumitelné, jednoduché, každému, i těžce
chápavému přístupné. Ale podobné pravdy, zvláště
je-li jich mnoho najednou, snadno se zapomínají a
měly by se jim čtenářky, zvláště ony, které očekává
těhotěnství, učiti nazpaměť. Při četbě těchto aforismů,
jako rady rozumné matky znějících, prostých vší
učenosti, ale přece k vědecké pravdě přilehajících,
přesvědčivých, vyplývajících zřejmě z hlubokého,
dlouhými zkušenostmi opřeného vědění odborníka
vystupuje postava autorova sympaticky a důvěry-
hodně.
doktor
profesor
M Jovanovič
K Bulíř
docent
L Haš
Nikohi
Čechy
12
article
Soudím sice, že lid, pro nějž je kniha psána,
je ještě hodně zatemnělejší lidu českého, jak nám to
dovozují lékaři a lékařky, které v krajích těchto
praktikují nebo praksi prováděli, ale přes to dočte
se i česká čtenářka v spise mnohé prospěšné rady,
neboť i naše ženy z lidu a ještě více i dámy z lep-
ších kruhů ve věcech těchto jednak z ješitnosti, jed-
nak z nevědomosií (také vinou neintelligentních ba-
bíček a zaslepených matek) mnoho chybují. Učinil
jsem s knihou prof. Jovanoviče pokus. Vyzval
jsem známou dámu, matku několika dítek, aby si
ji přečetla a potom podala mi »kritiku«. Učinila tak
a kajícně vyznala, že sama chybovala, jak teprv nyní
poznává a že ji kniha dovedla o tom přesvědčiti. To
mi dostačuje. Takové knihy jsou skutečné li-
dové rozpravy lékařské. Pokud není u nás osob,
které by spisek takový napsati chtěly (že by ne-
dovedly, nevěřím !), třeba překládati. A překládati
možno, neboť zvláště literatury světových národů mají
mnoho pěkných spisků populárních, jichž překlad by
dobře v Čechách posloužil. Překlad dr. K. Bulíře,
lékaře v Heřmanově Městci, dobrého znatele jazyka
a literatury srbsko-chorvatské, je plynný, vskutku
český.
Dr. L.. H.
profesor
Jovanovič
K Bulíř
doktor
Čechy
Heřmanův Městec