1
article
se nad pouští tou prudkými větry samumema
harmattanem zmítaná oblaka písku a prachu,
jichž původem jsou horniny severoafrické, roz-
drobené vlivem náhle se střídajících vysokých
a nízkých teplot během dne a mechanickým
otíráním pohybovaných částeček, k nimž druží
se stále a u velké míře z jižnějšího Sudanu
přinášené částečky červené země lateřitové.
Námořníkům jest ten červený prach, též
passátní a africký prach, ode dávna znám.
Zvláště na ostrovech Kapverdských, i na Kaná-
rech a na Madeiře bývá častěji pozorován, uklá-
daje se na střechách budov a na listech stro-
mových. V širém oceáně Atlantském bývá po-
zorován ve směru západním, kam směřují pas-
sátní větry, až i na 40° západní délkyy tedy
již blízko pevniy americkén s taelod e
Zachycuje se na plachtách lodních i na
palubě, skora všechen však spadá do moře,
klesá do hloubky a přispivá tak značně ke
vzniku uloženin dna mořského. .
Na pobřeží tvořívá tak zv. mlky prašné.
stěžující plavbu loděm. I do jiných oceanůa
moří středozemských bývají takové spousty pra-
chové zanášeny, třeba se nedají co do velko-
leposti srovnati s oněmi u ostrovů Kapverdských
a vůbec v Atlantském oceáně západní Afriky.
Severní pobřeží Perského zálivu bývá
v zimě za severovýchodního pasátu a pobřeže
země Somalské s obávaným mysem Guardafui
(měj se na pozoru) opět v letě za jiho-záp
monsunu zahaleno suchými mlhami prachovými
jež plavcům zemi zakrývají a částá ztroskotán
lodí zaviují. I tam pochází prach ze sousedních
jl
pouští, odkud větry jest odnášen.
Súdán
Madeira
Afrika
perský záliv
pasát
2
article
Ve Středozemním moři není červený prach
zjevem příliš vzácným. I na protější břehy
evropské bývá odnášen, ale ovšem jen pořídku
se objevuje v množství nápadném a velmi
zřídka v krajinách tak vzdálených jako Štyrsko
neb Čechy (Hřensko) i Německo. Sýpké hmoty
pouští severoafrických zvedány jsouce prudkým
větry do výše, odnášeny jsou tedy i na sever.
zvláště jižním silným větrem (sirocco) v Italii
a na moři Jaderském, a tak shledati se můžeme
s rudým jemným pískem saharským nebs
prachem téhož původu v Ttalií i v krajinách
říše naší. Mračna písečná neb prachova
spadají pak tam, kde náhle se zmenšíla
neb docela přestala příčina jich dopravy,
vítr, a to buď jako suchá hmota sypká, neb
kapkami dešťovými jsouce strženy jako »dešt
krvavý« neb konečně i se sněhem jako »sníh
krvavý«.
Čecho
Německo
Italia
3
article
Koncem února 1864 napadlo v Římě tolik
prachu, že se podobalo, jakoby střechy domů
práškem cihlovým byly posypány. Další deště
prachové byly v l. 1866, 1867, 1868 v celé
Italii i na některých místech pobřeží Jaderského
moře v Rakousku. Letošní deště prachové byly
zvlášť vydatny« a
Ale z povrchu zemního vnikají do ovzduší
i jiné látky nerostné. Jest známo, že při
výbuších sopečných vyvržený popel, t. j. až do
nejjemnějšího prášku roztrhaná láva, vniká do
oboru svrchních proudů vzdušných a těmí bývá
odnášen na sta kilometrů od místa výbuchu.
Řím
Rakousko
4
article
Z některých příkladů zvlášť památných
budiž uveden výbuch sopky Tambory na Sum
bavě (ostrov ležící vých. Jávy) 11. dubna 1815,
jeden z nejzhoubnějších, jenž stihl nizozemskou
Indii, přiv němž popel dostihl 1900 km. na
východ vzdálenou Amboinu (Molukky); dále
velkolepý výbuch Coseguiny v lednu 1835, jehož
účinky byly patrny v celé střední Americea
jehož popel rovněž daleko, přes 1200 km, byl
zanesen. I nad severní Evropu zavát byl popel
ze sopek islandských, na př. o velkonocich
r. 1875 do Švédska. Mnozí čtenáři zajisté
s podivem četli o neuvěřitelných účincích straš-
ného výbuchu sopky Krakatoa na malém ostrově
téhož jména v Sundské úžině 28.—29. srpna
1883, jenž mimo jiné utvořil vlnu mořskou,
jež zahubila na sousedních ostrovech, Sumatre
a Javě, přes 20.000 lidí. Při tom roz-
nesen byl hrubší popel sopečný v hustých
mračnech v okruhu 1000 kilometrů a nej-
jemnější prach lávový v nejvyšších vrstvách
atmosféry pozorován byl ještě za několik mě-
síců po výbuchu i ve střední Evropě, jsa tu
příčinou krásných zjevů červánkových při zá-
padu slunce, podobných oněm, jež způsobuje
i prach saharský vysoko ve vzduchu se vznáše-
jící. Tou cestou vzdušnou a různými větry
jsouce unášeny, mohou tedy sopečné částečky
nerostné daleko od místa výbuchu býti pozoro-
vány, any se ve vzduchu vznášejí neb i k zemi
padají.
Sum
Jáva
Indie
Evropa
Švédsko
Krakatoa
km
Java
5
article
Známý zoolog Ch. G. Ehrenberg, zkoumaje
mikroskopem passátní prach africký s plachet
lodních, nalezl v něm hojné křemité skořápky
drobnohledných řas rozsivek (Diatomaceae),
které bují v milliardách na povrchu mořea
z rozbouřeného moře s odtrženými a rozpráše-
nými vodními kapkami vnikají do ovzduší a tu
proudy větrnými daleko odnášeny býti mohou,
Mimochodem budiž připomenuto, že Ehren-
berg nalezl v prachu tom mnoho rozsivek zná-
mých z moří amerických a z toho omylem
usoudil, že i prach passátní je původu ameri-
ckého. Tito drobní ústrojenci neobjevují se však
v atmosféře nikdy v tak velikém množství, aby
jako prach saharský neb popel sopečný způso-
biti mohli změnu barvy oblohy.aik
vV některých krajinách, zvláště v severní
Evropě, ale i u nás, bývá někdy pozorován tak
zv. »sirný dešť« t. j, jemný žlutý neb oranžový
prášek, spadající k zemi ve stavu suchém neb
s kapkami dešťovými: jsou to bezpočetná
zrnéčka pylová olší a lísek (březen-duben), břízy,
jebličnatých stromů (květen-červen), po případě
i výtrusy plavuní (červenec-září).
Ch
G Ehrenberg
Ehren
Evropa
6
article
Od sněhu krvavého, zbarveného hnědo-
rudým prachem saharským (Štyrsko 1901)
dlužno rozeznávati vlastní »sníh krvavý«, obje-
vující se na vysokých horách nad sněžnou
čarou a zvláště v krajinách polárních (Špie-
berky, Země Frant. Josefa) jako sníh na povrchu
krvavě červený, nikoliv od látek s hůry spad-
lých, nýbrž od drobnohledných, jednobunečných
řas, Sphaerella (Chlamydococcus neb Haemato-
coccus) nivalis, Aneylonema Nprdenskjöldi a j.,
neb i vířníků, Philodina roseola, na sněhu tom
vyrostlých.
Drobní korýšové, perloočky (vodní blechy,
Daphnia pulex), objevují se někdy v kalužích
tůních v takovém množství, že vodu rudě
zbarvují. et ininol o 1 skom nse
Jednotlivé rudé kapky, jež pověra za kre
považovati může, nalézají se na listech, větvích
a j. po některých motýlech, kteří byli právě
kuklu opustili.ozaa od s
Že byl zázrak »krvácejíeí hostie« dávno
vysvětlen červenou bakterií Mierococeus prodi-
giosus, je obecně známno noma a
Ode všech těch zjevů původu pozemního.
tellurického, liší se původem tak zv. prách kos-
mický — kryokonit — též meteorický prach,
jehož původ je týž jako kamenů povětronních,
ze zrušených, rozpadlých družic. Prach ten
uchází v krajinách našich, vůbec v krajinách
hustěji obydlených, pozornosti, v polárních kra-
jinách byl častějí na čistém sněhu pozorována
mněa l
zkoumán.
U Hessle ve Švédsku spadlí dne 1. ledna
1869 vedle větších povětroňů i písek ab jemný
prach meteorický, jenž se sněhu sebrán p t
mohl. Podopný pád meteorů byl pozorován 1871
u Štokholmu.
František
Josef
Chlamydococcus
Haemato
Nprdenskjöldi
pulex
Švédsko
7
article
Rostliny indigové.
Napsál phil. kand. J. Vilhelm, ns
Říše rostlinná poskytuje — jak všeobecně
známo — mnoho a mnoho užitečného lidstvu.
Jednou takovou užitečnou věcí jsou barviva.
V dnešním odstavečku pojednáme krátce o jed-
hom takovém barvivě rostlinném, zhusta užíva-
ném, nejlepším a nejtrvanlivějším modrém barvivu
indychu, čili i ndigu (indicum), jehož vý-
roba umělá nyní na sebe obrací pozornost nejen
odborníků, ale i širší veřejnosti, o čemžl hodláme
přinésti zvláštní článek.
Od dávných dob až po dnes dobývá se in-
digo přírodní z několika málo rostlin. Jsou to
především zástupcové čeledi motýlokvětých (Papi-
lionaceae) a mezi nimi jest to rod modřilu
(Indigofera), jehož tři druhy jako kulturní rostliny
v tropech se pěstují za příčinou výroby indiga.
Všímneme sí proto blíže těchto tří druhů: První
z ních modřil srpatý (Indigofer a tin-
ctoria) jest keř hojně větvitý 1—11, metru
vysoký. Listy jsou jednoduše zpeřené, jednotli-
vých, vejčitých lístků bývá 9—15, jež význa-
menávají se modrozelenou barvou, z předu jsouce
tupě zakončené a k basi pak súžené klínovitě.
Květy jsou ve zpřímených hroznech, do délky
mnohem kratších než listy. Pavézka a člunek
mají barvu běložlutou do zelena, kdežto křídla
jsou červená.
Plodem jsou tu lusky, 3—5 cm. dlouhé,
poněkud zahnuté, hnědé, uvnitř mající 8— 10
semen. Keř tento je domácím ve východní
Indii, kdež se podobně pěstuje jako v západní
Indii a tropické jižní Americe. Druhý druh,
modřil obecny (Indigofera Anil), podobá
Vilhelm
Indigofera
Indie
jižní Amerika
Indigofera Anil
centimetr
8
article
se předešlému velice, líší se tím, že má ljstky
o něco tupější a dlouze kopinaté, vespod bělo-
hnědě plstnaté. Rovněž ve východní, a západní
Indii je domovem a tam se i pěstuje. Třetí
druh, modřil stříbrný (Indigofera
a rgentea), má větve bílým, stříbrolesklým
povlakem potažené. Lístky tohoto druhu jsou
mnohem širší než předešlých a květy pak krásně
purpurově červené. Lusky mívají 2—4 semena.
Vlasť jeho jest v Egyptě, Arabii a ve východní
Indii, kdež se také pěstuje. Mimo to i u ji-
ných příbuzných druhů, jakož i u mnohých
rostlin jiných čeledí, na př. u nás v Čechách
rostoucího borytu barvířského (I sa-
tis tinctoria), dále pak cizozemských Ne-
rium tinctorium, Pigmentum indi-
cum, Polygonum tinetorium atd.,
vytvořuje se modré barvívo indigové, ničsl ek
Rostliny neobsahují toto barvivo v pletivu
listů hotové a volné, nýbrž ve způsobě snadno
ve vodě rozpustného glykosidu t. zv. in di-
kanu. Indikan pak působením kvašení roz-
kládá se v cukr a bezbarvou ind o běl,
kteráž potom rychle okyslyčením na vzduchu
modrá a mění se v nerozpustné ve vodé in-
digo. Za účelem získání tohoto indiga svrchu
zmíněné rostliny dávají se do nádržek a zatíží
se prkny. Na to polévají se vodou a nechají
se kvasiti, což se pozná tím, že se počne vy-
vinovati kyselina uhličitá. Zároveň na povrchu
shromažďuje se hojně červenavý hlen. Jakmile
se objeví tato červenavá barva, tu asi po 12 a
15 hodinách žlutavá tekutina odlévá se do jiné
nádržky, kdež se asi 1—2 hodiny lopatami
michá. Tímto mícháním a také přidáním vá-
penné vody se způsobuje, že modré barvivo se
usazuje jako kaše, která se pozdějí stlačuje,
krájí na kousky a konečně se úpině nechá
vysušiti.
oq t s mi onixo
Indie
Egypt
Arabia
Čechy
9
article
V obchodu rozeznává se mnoho druhů
indiga z rostlin připraveného a to odkud po-
chází.Tak ku př. Indigo východoindické (nej-
lepší bengálské, jehož vývoz v r. 1893 byl přes
6 mill. kg v ceně asi 56 mill. korun, hlavní
trhy v Kalkutě a Madrasu), javanské, brasilské,
quatemalské, venezuelské, mexické atd. Vše-
obecné se prodává ve volných, slehkých, 5—7
emo tlustých kostkách nebo úlomeích, Jakost
závisí od krásné, tmavomodré barvy, udso
Prodejné indigo mívá ještě hnědou a čer-
venou, někdy i zlutou barevnou soucástku, kli-
hovinu a minerální látky přimísené. Obyčejně
bývá jen čistého modrého barviva (indigotinu)
průměrně 50 Taktéž bývá porušováno jinými
produkty. Nejčastěji talšuje se lakmusemě a ber-
línskou modři. Voboul případech přesvědčíme
se shadno o padělku tím, že akmusi s rozpouští
se ve vodě a kyselinami barví se na červeno,
berlínská modř alkaliemi se rozkládá a hnědné.
Indigo bylo již za starých dob známo jako
léčivý prostředek (u Disčorida 'Ivrov, u Plínia
Indicum), ale vlastní povaha této látky byla ne-
známou až do 13. stol. Staří. Židé znali dobře
indigo, o němž zmínka se činí v Talmůdu, kdež
zakazuje se řezati modřily, pokud nejsou tri
roky staré. Ve východní Indir od pradávných
dob pěsťovaly se keře sloužící k výrobě indiga,
kteréž se odtud vyváželo do Evropy. Tak ucho-
vány zprávy o tom, jak stáří Řekové dostáváli
jej z Gedrosie. V pozdějších dobách, kdý zá-
mořský obchod přeše! do rukou Portugalců,
bylo od nich indigo přiváženo do Evropy pode
jmenem anil, nil, což je z indického níla (modrý).
Řek
Portugalec
Kalkuta
Madras
Plínie Indicum
Evropa
kg
10
article
Evropané neznali až do 13. stol. pravou povahu
této látky a považovali indigo pro kostkovou po-
dobu, nejčastěji mu dávanou, za kámen, teprve
tehdá podař první zprávu o přípravě indiga, jak
to sám na svých cestách vidél a poprvé je Ve-
hlásil za látku rostlinnou, slávný a známý Marco
Polo. V 16. stol. neúplné popsána rostlina,
z níž se indigo vyrábí, Garciem ab Horto, klerou
snad poprvé Glusius do Evropy přivezl. — Před
poznáním indiga připravovali v Evropě barvivo
modré z borytu barvířského. Holandany poprvé
ve větším množství do Evropy dovážené indivo
jalo se vítězně soutěžiti s barvivem borytovým.
Pěstitelé borytu (zvláště v Německu, ve Francii
a v Italii) jali se dovolávati se ochrany státní,
i byl dovoz indiga i užívání jeho, jakožto látky
škodlivé (neuměli s ním z počátku při barvení
náležitě zacházeti), přísně zakážány. V Norim-
berce na př. musili barvíři slibovati, že nebudou
užívati indiga. Nieméně indigo konečně téměř
úplně potlačilo barvivo borytové. Za našich dnů
hrozi mu týž osud, jaký druhdy připrávilo bar-
vivu borytovému.
slv ins e
šlss jnesi
iotv lavo
a olbo 1g0n0l devaoq o a alsbr
Evropan
Pola
Horta
Glusius
Evropa
Německo
Francie