ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d90d7ec0-92d2-11dc-bc71-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 19 celkem · entity: person 20, place 15, org 3
1 masthead
15. května 1901
2 masthead
HUČNÝ OBZO.
3 masthead
Čislo3.
4 masthead
olotolečuci s ldzbal) v n rd meo o
5 title
ZVLÁŠTNÍ
6 article Řeč opic.
Řeč opic. Napsal prof. Bohumil B au š e. R. 1892 prošla denními listy zpráva o zvláštním spise amerického badatele R. L. Garnera »o řeči opic« »The Speech o Monkeys« (viz Vesmír 1893). Spis patrně autodidakta na poli vědeckém obsahoval mnoho zajímavého a věcného; četné pokusy jeho měly faktické úspěchy a podrží trvalou cenu pro po- znání důševního života nižších bytostí. Zvlášt šťastnou měl myšlenku Garner použitím fono- grafu k zachycení zvuků zvířecích, tvořících ja- kousi řeč, jimiž tvorové příbuzní se dorozumí vají. Ve spise bylo ovšem též mnoho fanta- stického, mystického; autor nezdá se býti an dobrým zoologem, ani fysikem; jeho náhledy o akustice nejsou správny a i v zoologické li- teratuře není dobře obeznámen. Nicméně jsou práce o dušesloví zvířat tak vzácné, pole toto jest tak přenecháno nahodilému studiu jed- notlivců, že možno spis Garnerův považovati za originální příspěvek ku pozorování duševního života zvířat. Spis byl též právě opět vydán prof. drem. W. Marschallem s kritickými po- známkami v překladu německém (v Lipsku 1900), a byl různě tu a tam posuzován. Bude snad zajímavo, podáme-li zde tresť spisu s vy- necháním fantastických, metafysicky trans- cendentálních přídavků, jež upomínají na natur filosofii Okena, Steffensa, Schuberta, Amer linga aj.
profesor R L Garner Garnerův doktor W Marschall Steffensa Schubert Lipsko the Spey o Monkey
7 article
Že zvířata vydávají zvuky, jimiž se do- rozumívají, o tom jest každý pozorovatel pře svědčen. Pozorování děje se dost povrchně, takže nemáme pravého pojmu o fondu představ v mozku zvířete a soudíme jen dle pocitů vlast- ních. Zpěv ptactva bývá častěji předmětem l- čení, ač celkemve veselém zpévu- ptactva není bohatost tonů ani rhytmů; zamlouvá se však nejvíce lidským našim citům. Ze zvířat domá- cích zajisté pes má nejvyvinutější řeč, představy i závěrky rozumné. »Když mně bylo teprv několik neděl«. praví Garner, opatřil si náš otec malého bílého pudlíka, jmenem Dash (větroplach). Byl a v mém stáří, a vyrůstali jsme pospolu. Tehdy ještě děti kolébaly v kolébkách. Když mně bylo několik měsíců, spal jsem také, jako jiné baby jednou ve své kolébce a v pokoji neby nikdo přítomen jen Dash. Vyrušen byv něčím ze spaní, probudil jsem se a počal křičeti.
Dasha pravit Garner
8 article
Dash, jenž ihned rozpoznal situaci, přiběhl ke kolébce, postavil se na zadní nohy, předníma mě kolébal a při tom kňučel a poštěkoval tak dlouho, až jsem opět usnul. Matka často mně to vypravovala a tvrdila, že pudlík nebyl nikdy k tomu naváděn. Později častěji tento kousek prováděl, nejen se mnou, nýbrž i s mladším sestrami mými, až chudák ve 14. roce zhynul. pokousán byv hafanem.« Pozorování svá vlastní počal Garner v r 1885 na tlupě malých opiček v zoologické za hradě v Cincinnati: Opičky byly umístěny v téže kleci s velikým divokým mandrilem (pavianem), jehož se patrně bály a jejž upřímně nenáviděly. Klec byla přepažena; zadní čásť, dvířky oddělená sloužila ke spaní a zim- nímu pobytu; přední byla letní. Malé opičky stále pozorovaly mandrila a přesvědčil jsem se dlouhým pozorováním, že zvláštními zvuky sdě- lují druhým, které byly ve vedlejší části, co mandril dělá. Předsevzal jsem si, řeči této se přiučiti. Úkol obtížný; byloť mně nejprve tony přesně pojmouti, za druhé je opakovati a za třetí význam jejich vypátrati. V pozorování svém jsem pokračoval v zoolog. zahradách v New-Yorku, Philadelphii, Chicagu, v kočují- cích zvěřincích, na lodích a jinde, kde jen se mně příležitost naskytla. Měl jsem myšlenku, jestli bych mohl býti prostředníkem rozhovoru mezi dvěma různými opicemi. Opatřil jsem si fonograf a oddělil párek opic, již déle byly pohromadě tak, aby se ani viděti ani slyšeti nemohly. Pak přiměl jsem samičku, aby do fonografu několik zvuků vydala. Na to postaven fonograf vedle klece
Dasha Garner Cincinnati NewYork Philadelphia Chicago
9 title
PRÍLOHA „NÁRODNÍCH
10 article
k číslu 133.
11 article
samce a zvuky vyvozeny. Účinek na tohoto byl zřejmý a nevyslovitelný jeho zmatek, který jevil, nenalezaje původkyni zvuků vyvozených. Sledoval původ zvuků, strkal ruku do nálevko- Vitého otvoru stroje, hledaje družku.« Po tomto, ovšem nepatrném úspěchu z- chyceno dokonaleji slovo opice kapucínské, jehož zvuk byl plný a flétnový a znělo asi jako »hné« a znamenalo asi tolik jako »píti!« Slovo to, pronesené u klece opice kapucínské, mělo vždy zjevný účinek. Zvuk nejprve překvapil opici, obrátila hlavu a opakovala slovo zřetelně. Jiné slovo znamenající »jísti« porozuměly opice kapucínské ohrady v New-Yorku, kdež Garner r. 1891 několik přítomných pánů o účinku pře- svědčiti mohl. Kdykoli pak přistoupil k téže kleci, poznávaly jej opice kapucínské z dalek v davu a vybízely jej lichotivě ke hře. Garner přesvědčil se pokusy, že dovedou opice do tří počítati, že dovedou věci rozezná- vati dle povahy a počtu, že mají svou oblíbenou barvu, jakož i některým hudebním zvukům dávají přednost. Když dal opici bedničku s třemi kuličkami ke hraní, jednu pak nepozorovaně odejmul, po- hřešovala to ihned, hledala všude; když viděla, že pán může opět číslo doplniti, jak několikráte učinil, odhrnovala mu pysky, hledajíc, nemá-li je v ústech schované. Při čtyřech a více ku- ličkách se již opička pletla. Zvuky hudební vábí je a budí v nich rozkoš, melodii a rhytmus nedovedou však oceniti.
Garner NewYork
12 article
Nejdůležitější svá pozorování konal Garne na opicích amerických; stojíť v mnohém ohledu duševně výše, nežli opice Starého světa. Zvláště vynikají dobromyslností, jsou družnější a přilnou více ke člověku. Bohužel nesvědčí jim naše po- nebí, bezpochyby strádají též dlouhou cestou po moři, takže u nás dříve hynou, nežli v severní Americe. Malá opička kapucínská, rozená na březích Amazonu, jíž byl kmotrem zemřelý císař bra- zilský, po němž měla jméno Pedro, jevila k badateli, jenž zbavil ji trýznitele opičáka z rodu chapanů, zvláštní vděčnou něžnost. »Jako způsobný hošík držel Pedro hlasnou rouru svýma něžnýma černýma ručičkama u úst, když hlásek svůj do fonografu přenášel. Druhdy se smál a žvatlal stále, dokud mě viděl. Mi- loval vrchního hlídače a ředitele, a nenáviděl pomocníka, jenž mu as ubližoval. Nikdy neza- pomenu, jak milý malý kapucínek přitulil se mně ke krku, a všemožně se snažil, trampoty své do ucha mně žvatlati. Zvuky zachycené ve- lice popletly jiného kapucína Puka, jemuž stroj jsem postavil před klec i se zrcadlem.« Pokusy poznal Garner, že i dvě opice růz ného druhu, žijí-li pohromadě, naučí se vzá- jemně porozuměti některým slovům řečí, dle druhů rozdílných. Z pravidla jest každý posuněk opice do- provázen jistým zvukem a každý zvuk jistým posuňkem, který má pro jinou opici téhož druhu zvláštní význam. V milování jsou stejně silné jako v nenávisti. Samotu nemilují. Byly někdy po hodiny pozorovány; byly-li o samotě, nevydaly ani zvuku ze sebe. Jsou jako děti.
Pedro Puk severní Amerika Amazon
13 article
Jak krutě se s nimi zachází, když nechají se uzavřeny v kleci a nedá se jim ničeho, čím by čas si krátily. Jen kdo zakusil vřelé a ne- zištné přátelství malých těch tvorů k člověku, když si byl získal jejich důvěry, dovede oceniti a pozná, jak vroucí jest jejich náchylnost. Garner poznal tak ponenáhlu devět slov či hlásek opiček kapucínských, z nichž některé dle výslovnosti nabývají dvojího až trojího vý- znamu. Alarm, poplach, leknutí zní jako »erc-g-k«. Jinak zní zvuky přítulnosti, volavé, vybízivé atd. »Co může škoditi člověku znalost řeči opic?« ptá se autor. »Jistě ničím, zmenší jen sobectví a přílišně sebevědomí člověka, rozmnoži jeho milosrdenství a omezí jeho krutost. Zna- lost řeči zvířat otvírá jedině cestu k poznání jejich duší, a timto poznáním vnikáme do jich Sa o mýšlenek.- viiz anrsdlor ovdala a loe
Garner
14 title
LIs
Lisa
16 article
»Což jest v tom divného, že opice mluví? Vidí, slyší, milují, nenávidí, jednají těmiže pro- středky a za tímž účelem jako člověk. Cít radost i bolest a pocity tyto projevují smíchem a křikem, jako my. Nemají-li zvuky, jež vy- dávají, žádného významu, proč nejsou němí? Míní-li však tvor tím něco, proč bychom ne- mohli určiti, co tím míní? Ovšem že řeč jejich jest chudá a stojí na nejnižším stupni, jest však as zárodkem, z něhož řeč lidská vyrostla. Ústroje smyslové tvorů těchto jsou dle téhož plánu stavěny jako u člověka. Proč by jen hlas. činil výminku? Společenské styky mezi lidmi byly hlavní vzpružinou lidské řeči a z pospolitého stavu jednotlivých plemen lidských vyplývá nejlepší měřítko o podstatě jejich jazyků. A poohléd- neme-li se mezi kulturními lidmi, vidíme i u roz- ličných stavů téhož národa značné rozdíly v určitosti a bohatosti výrazů. Ve venkovských zastrčených koutech jest řeč mnohem chudší nežli v centrech společností a velikých městech. Řeč jest tu rozmanitější a ovládání jazyka mnohem větší. Jsou národové, jichž jazyk jest slovy chudý. Avšak i vzdělanci užívají méně slov, nežli bychom myslili. Starý zákon v bibli užívá 5642, Milton užívá slov 8000, Voltaire 20.000, Shakespeare 15.000. Opice dle Gar- nerových pokusů užívajíce 20 slov, nejsou tak příliš k politování.
Milton Voltaire Shakespeare Gara
17 article
Garner studoval zvláště řeč opic; vedle toho zachytil fonograficky též celou řadu zvuků jiných druhů zvířat. Tak zkoumal zvuky lvů, tygrů, levhardů, koček, psů, různých ptáků, zvuky člověka při řeči, zpěvu a smíchu, též různé hudební tóny, hvízdání a pod. Z větších opic zkoumal dva šimpanze, jež co do řeči staví výše nežli gorillu. V díle svém vyslovuje právě úmysl, zkoumati hlasy velikých anthro- poidů fonografem na místě v pralesích afrických. Řev lvů ve stavbě zvuků poskytuje ve fonografické analysi leccos nového. Zvuk jako celek zdá se plynouti v širokých vlnách zvuko- vých, když jej však analysujeme, shledáme, že základní zvuky podobají se na př. těm, jež vzbudíme, když kladivkem rychle na klaviaturu xylofonu tlučeme. Lev celkem vyvozujei ejen skrovný počet tonů, které se všechny skorov téže poloze pohybují. Z ptactva zkoumán hlas ptáka agami.i os ovons Právem doporučuje Garner dílko své po- zornosti přátel věd přírodních; obsahujeť první pokus použitím fonografu otevříti novou cestu ke studiu řeči zvířat, methodou novou a dů- myslnou, která jako mikroskop vedl k objasnění embryologie člověka s přibráním vývojezpytu zvířat, zde rozebíráním hlásek zvířat povede snad k poznání prvků mluvy i lidské.
Garner
18 title
O tak zvaném dešti krvavém a jiných zjevech příbuzných.
19 article Napsal prot. Cyril rytř P urky n ě. a
Napsal prot. Cyril rytř P urky n ě. a Nevšední zjev přírodní byl pozorován dne 10. března v Sicilíi, Italii i v některých zemích říše naší, Německa a jinde v Evropě. Nad Pa- lermem objevil se červenavý oblak, pokrývající skoro celou oblohu silně zardělou; při tom vanul silný jižní vítr. Spadlé kapky dešťové po- dobaly se sražené krvi. V Římě byla obloha žlutě zbarvena a pa- noval silný sirocco; tam i v Neapoli spadl dešt písečný a o 5. hod. odpolední objevíla se na tmavorudé obloze fata morgana. V severním Štyrsku spatřena byla 11. března na rozsáhlých plochách mocná vrstva narudlého sněhu. Zcela správně bylo v časopisech uká- záno na společný původ zjevů těch? spousty přejemného písku a prachu barvy více méně rudé, jenž jižními proudy vzdušnými ze severní Afriky přes moře Středozemské do Evropy byl zanesen a tu k zemi spadl sám (děšť písečný), neb s kapkami vodními (děšť krvavý) neb s vlo- čkami sněhovými. Není v zemích starého světa atmosféry prašnější než v Sahaře; zvláště v zimě zvedají
rytř Sicilía Německo Evropa Řím Neapol Štyrsko Afrika