1
masthead
1. května 1901.
6
masthead
PRÍLOHA „NÁRODNÍCE
9
article
„Obzor naučný“.
„Obzor naučný“.
V »Obzoru naučném« hodláme přinášeti
články vědecké, jednající o předmětech zájmu
širšího, dále články populárně vědeckéa
statě z nauk praktických, se zvláštním zře-
telem na práci českou. K tomu družiti se
budou zprávy z různých oborů naukových
a referáty z odborné literatury domácí s pře
hledem časopisů odborných, jakož i referáty
z jiných odborných literatur slovanských
i z literatur mimoslovanských, pokud před-
mětem svým povznášejí se nad okruh pouze
odborný.
Pěstujíce »Obzor naučný« za pomoci sil
povolaných, hodláme nejen šířiti vzdělání
vědecké, poučovati o pokroku přírodověde-
ckém i podněcovati k úsilovnějšímu pěsto-
vání oněch odvětví práce, jež spočívají na
vědách užitých, nýbrž budeme také snažiti
se, abychom v obecenstvu našem získávali
porozumění pro práci vědeckou, theoreti
ckou i užitou, aby spatřovalo v ní jednoho
z oněch mocných činitelů, kteréž buduj
mravní i hmotnou sílu národa.
10
article
O českých granátech.
O českých granátech.
Podává dr. Frant. Slavík, assístent mineralogie
na české universitě.
Na jižním úpatí našeho českého Středo
hoří, ve krajině třebenické, kde skero každý
kopec připomíná dávnou činnost sopečnou z
časů, jež v sousedním Duchcovsku a Mostecku
zanechaly po sobě památku bohatými loži hně
dého uhlí — také pomáhala sopečná činnost
vynésti na povrch drahokamy, jako česká zvlášt-
nost po světě proslulé české granáty čil
pyropy.
Ohnivě rudé naše drahokamy, nežli se do-
staly na své nynější místo, s něhož je sbírají
vykonaly dlouhou pouť, a příroda užila brz
toho brzy onoho dopravního prostředku, jímž
vládne, aby je posléze umístila ve štěrcích pod-
středohorských.
Štěrky ty jsou složeny z oblázků různých
kornin, které voda vyrvala z jejich původního
složení, cestou pozurážela jim rohy a obrousila
krany trouc je o sebe navzájem i o tvrdé dno
ného koryta, a konečně je uložila na místech
nírnějšího spádu. Dle toho, byl-li proud, který
1esl materiál štěrků, silnější či slabší, shledá-
jíme pak v těchto buď horniny ze široka
dřka nashromážděné anebo jenom kamení z nej-
lližšího okolí. Tak i pod Středohořím lze najíti
šěrky rozmanitého složení, ale ne všecky cho-
njí v sobě granáty; těmi se honosí jenom
řěrky Třebenicka. Zeměpisné rozšíření granáto-
nsných uloženin a nerostné jejich složení pro-
koumal zvláště prof. Č. Zahálka v Roudnici
lejzápadnějším jejich místem jsou Měruni ce
jlně od Bíliny; pak od Starého a Chrá-
itan třemi pruhy směřují štěrky granátonosné
1Budyni a Libochovicům: jeden od Semče přes
lčany až k Vojnicům, druhý od Starého n
lblice, Vojnice a až k Oharce u Křesínaa
Ioštic; hlavní pak pruh od Chrášťan se táhne
es Podsedice a Dlažkovice a dále pod Klapým
1až k Radovesicům, s odbočkou od Chodoulic
u planinu mezi Žabovřesky a Chotěšovem.
doktor
František
Zahálka
Ioštice
Duchcovsko
Roudnice
Bílina
Budyně
Libochovice
Vojnice
Chrášťany
Podsedice
Dlažkovice
Klapá
Radovesice
Chodoulice
Žabovřesky
Chotěšov
11
article
Kromě dvou pouze míst: kopce Linhorky
1Starého a okolí měrunického všecky ostatní
úteniny granátonosné jeví stejný ráz. Jsouto
škky různě mocné (u Chrášťan až 6 m., ale
mla blízko už jen 1 m.); obyčejně nev-
dizejí přímo na den, nýbrž jsou 4—7 m. po
mrchem. Složení štěrků granátonosných liší s
d jalových štěrků, v téže krajině rozšířených.
žky granátové jsou složeny z úlomků
duků četných hornin; Zahálka vypočítává
, granulit (bělokam), hadec (serpentin),
s, porfyr, opuky z »bělohorských« a »te-
škých« vrstev útvaru křídového, mastný jil
imstev »březenských«, pískovec třetihorní
t i znělec; ve štěrcích jalových, bez gr-
a, chybí z hornin töch porfyr, rula a hadee.
Stáří štěrků jest diluviální, jak svědčí nalezené
v nich zbytky mamuta, nosorožce, soba, jelena,
jeskynního medvěda, koně a tura pravěkého,
které se chovají v třebenickém městském museu
(hl. od Třemšic). Odkud pochází materiál, ze
kterého jsou složeny granátonosné štěrky?
Z daleka zajisté ne; jsouť úlomky hornin
v nich uložené z velké části málo otřeny a za-
kulaceny, ano až ostrohranné; nepřišly sem
tudíž dlouhou dopravou, která by z nich byla
učinila hladké oblázky, nýbrž jsou z blízka.
Rula, granulit, hadec i svor náležejí prahornímu
podkladu českého Středohoří, který vystupuje
na den na př. u Lovosic a pod Děčínem; hor-
niny křídové i třetihorní také snadno najdeme,
porozhlédneme-li se šíře po okolí.
Zahálka
Lovosice
Děčín
městský muzeum
Linhorka 1 Starý
12
article
Matečnou horninou granátů je hadec
leckde je nacházíme ještě v něm zarostlé, jinde
jsou zrna granátová vtroušena do špinavě zele-
ného opálu, který vznikl přeměnou hadce.
Zvětráním hadce nebo opálu granáty se uvol-
ňují a voda je odnáší dále. Také jinde v Če-
chách jsou zcela stejné granáty zarostlé v hadci
(Kremže u Budějovic, Malešov, Dobešovice
u Kolína). Spolu s granátem se vyskytují různé
nerosty, z části též drahokamy, ač tyto velmi
vzácně: zirkon, zřídka průhledný, obyčejně
hnědý, pak červený spinell, tak řečený ceylanit,
a safír i rubín. Nepocházejí však z hadce jako
granát, nýbrž spíše z čediče, kterého také jest
mnoho ve štěrcích granátonosných, jak svrchu
uvedeno. Vůbec pocházejí různé nerosty, které
spolu s granátem se vyskytují, z různých hornin
svrchu vyjmenovaných. Podrobnějším výzkumem
těchto poměrů zabýval se saský horní inženýr
H. Oehmichen a loni uveřejnil o výsledcích
svého bádání zprávu. Referoval jsem o práci
jeho v loňské »Živě«. Oehmichen také upozornil
na důležité naleziště, Linhorku u Starého.
Tam hranaté úlomky všech hornin svrchu jme-
novaných, které se vyskytují ve štěrcích graná-
tových, jsou uzavřeny v tufu čedičovém
t. j. v hornině vzniklé vulkanicky z popelu so-
pečného. Z toho jest patrno, že úlomky hornin
těch při erupci čedičové byly urvány ze skal
prahorních a křídových, jejímiž puklinami se
čedič dral zdola na povrch zemský a spolu
s popelem sopečným vyhozeny vzhůru, i usadily
se pak na svazích kup a homolí čedičových
jsouce uzavřeny v tufu vzniklém z popelu so-
pečného. Ale tuf čedičový velmi rychle větrá.
H Oehmichen
Živa
Kremže
Budějovice
Malešov
Dobešovice u Kolín
Linhork
13
article
Úlomky hornin v něm obsažené větráním se
uvolnily a byly znovu vydány činnosti vody,
která je dopravila na místo nynější.
Zajímavá jest obdoba mezi tufem na Lin-
horce a nalezišti démantů u Kimberleye.
Tam rovněž jsou uloženy démanty v tufu so-
pečném a eruptivní cestou vyneseny z hloubi
na povrch zemský. Dokonce i granáty stejné
jako naše, t. zv. »kapské rubíny«, hojně pro-
vázejí diamant, a okolnost ta jest osudnou pro
těžbu granátů v našich štěrcích, neboť kimber-
leyskou soutěží značně poklesla cena pyropů.
Zdali z obdoby s Kimberleyem lze činiti dů-
sledek na pravost nálezu jediného kousku
diamantu v brusírně granátové v Dlažkovicích
r. 1869, zůstává nerozhodnuto dotud, dokud
novým nálezem nebude dána příležitost, otázku
tu rozluštiti.
Kromě Třebenicka byl nalezen český granát
též, ač mnohem řídčeji, u Nové Paky a Ro-
venska v náplavech.
Českým granátům dodává ceny jejich
skvostně ohnivá barva a úplná čistota. Není
drahokamů, které by tak úplně byly prosty
jakéhokoliv znečištění, jako jsou české pyropy.
Asi gramm těžký pyrop dosahuje ceny až 1000
korun — ale takové granáty jsou velkou vzác-
ností. Převalná většina zrn granátových jest tak
drobná, že jich jde 20—30 na jeden gramm.
a těch pak ovšem nelze brousiti. Užívá se jich
jako tary v lékárnách. Největší dva české gra-
náty jsou ve dvorním kabinetě ve Vídni a
v drážďanském »Zeleném sklepení«.
Broušení českých granátů většinou se ne-
děje na místě samém, nýbrž v Turnově a ve
Světlé nad Sázavou, v Praze pak zhotovují se
Dlažkovice
Třebenicko
Nová Paka
Vídeň
Turnov
Světlá nad Sázava
Praha
14
article
Dr. Antonín Štolc.
doktor
Štolc
15
article
šperky granátové. Obyčejně se brousí pyropy
do formy brillantové nebo stupňovité, někdy také
do růžicovité.
Kdo chce se důkladně poučiti o českých
granátech, o jejich vyskytování se v přírodě,
o nerostech granát provázejících i o statistice
výrobních poměrů, tomu doporučuji výlet jar-
ního času, pěknější než kdy jindy, do Tře-
benic. Tam v městském museu spatří sbírku
dokonalou a znalecky uspořádanou, která jest
místním našim museím vzorem sbírky lokální.
Ostatně na výstavách: jubilejní r. 1891 a inže-
nýrsko-architektonické r. 1898 viděli jsme třebeni-
ckou sbírku v Praze, a zajisté mnohému návštěv-
níku obou výstav utkvěla v milé paměti. Také
Němec Oehmichen zmiňuje se o ní slovy plnými
uznání.
Tvůrcové sbírky třebenické, dr. Paříka
Křenek, ukázali krásným příkladem, jak se má
místními sbírkami podporovati vědecký výzkum
krajiny. Bohužel, málo bychom našli v Čechách
i na Moravě míst, kde příkladu jejich následo-
vali, třeba by měli více prostředků hmotných
i méně jiné práce než v Třebenicích !
Němec
Oehmichen
doktor
Pařík Křenek
Praha
Čechy
Morava
Třebenice
16
article
O stěhování ptactva.
O stěhování ptactva.
Napsal prof. Jiří J an da.
profesor
17
article
Za vlažné, vlhké noci dubnové uslyší pozdní
chodec pojednou zvuky, jichž původ nezasvěcený
těžko si vysvětlí. S výšin temně modré klenby ne.
beské vždy blíže a blíže zní tajemné, mnohohlasé
vábení, aby v nejbližších okamžicích zas tak tajemně
umlkalo až umlkne na dobro. Ve chvíli jiné opět
hlásky buď bližší, buď vzdálenější rozezvučí sea
zaniknou zase nad jeho hlavou. To vracejí se do
vlasti drobní poutníčkové, aby na zejtří na rodné
jabloni či omšeném dubu zanotovali první svou jarní
píseň, hymnu díků, že vyvázli z těch tisícerých ne-
bezpečí daleké cesty přes nehostinné pouště, bouřná
moře a ledem pokryté hory.
Co o vlastní podstatě stěhování se ptáků víme,
toho je pramálo. A jako každé vysvětlení zjevů pří-
rodních vůbec, tak i tento fenomen předpokládá
především důkladnou znalost jednotlivých fásí, po-
drobné zjištění všech okolností námi pozorovatelných
a pak teprve může smělý badatel, vyzbrojený tak
těžko dosažitelnou znalostí celé té spousty materiálu,
dovoliti si konečný úsudek, hypotésu vysloviti —
bude-li míti pravdu, rozhodne řada dodatečně a na-
prosto spolehlivě pozorovaných fakt. A proto snažení
ornithologie moderní vede právě k tomu, tyto jedno-
tlivé členy v dlouhém řetězu souvislého děje nade
vši pochybnost bezpečně zjišťovatí a ukládati v archiv,
z něhož budoucí myslitel vyvodí důsledky konečné.
18
article
Ze práce tato není prací chvíle, nýbrž dlouhého,
někdy zdánlivě malicherného, jindy nad lidskou sílu
téměř sáhajícího klopotného pozorování a spojování
příbuzných zjevů, jest na bíledni. Tak pěkně u stolku
se to napíše a tak sytě to pak zní v tiskařské černi
reprodukováno — a přec tak žalostně smutně to sou-
hlasí s písmem živé přírody, co často čteme pyšným
pseudovědeckým kothurnem psáno o tajemném zjevu
stěhování se ptáků!
Ta doba na štěstí už minula, kdy v pyšném
vědomí své neomylnosti psali staří autoři: pták
stěhuje se cítě blížící se nepohodu zimní, stě-
huje se proto, že pud ho vede tam a tam.
Staří, zkušení ukazují mladým cestu, již jednou
vykonanou — ba dokonce ti větší ty menší
přenášejí na svých bedrech. Tak hezky po
lidsku to znělo — a tak potměšile se tomu
dnešní zkušenosť vysmívá !
V úvaze dnešní chci rozvinouti obraz jed-
notlivých podrobností stěhování, jež pozorování
přímé s dostatek osvětluje.
Doba odletu — již jako původnější
zjev uznati dlužno — podle druhů jest ná-
padně rozdílnou. Jisto jest, že ani soustava,
v niž roztřiďujeme ptactvo, ani snad bez-
výjimečně potrava, jíž ten který druh se živí,
nedává nám bezpečného vodítka. Jak mezi
pěvci, tak mezi dravci i mezi vodním ptactvem
jsou druhy, jež stěhujíce se i nepohodám zimy
vzdorují. Jen hmyzem se živící šoupálek, mly-
náříček a střízlík neopouštějí krajů v zimě pod
ledem a sněhem úpících, Tolik jest však jisto,