1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 24. prosince 1908.
Praha
4
article
Maranní a večerní listy
předplácl se
V Praze v administracio
za měsle. . . .
na čtvrt lsta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
na měsle-
na čtvrt leta ! . . . 7 R to
ve filiálkáchi
na měsic. . . . . . 2 K 80h
Poštou
na měslo.
n čtvrt ieta : . : . 9 K 60
sdvojí zásilk u
na měsic.
kei
na stvrte jeta
Dnes ve čtvrtek dne 24. pro-
since nevyjde obvyklé večerni vy-
dání »Národních Listů«.
r p
Inserty přijímají se dnes jen
do 2 hodin odpol. Vánoční číslo
»Národních Listů« vyjde v pátek
ráno dne 25. prosince.
V neděli dne 27. prosince ráno
vydáno bude obvyklé nedělní číslo
»Národních Listů-.
Praha
5
article
Nebude-li sněmu českého, ne-
bude parlamentní vlády.
Nebude-li sněmu českého, ne-
bude parlamentní vlády.
»Podle mých informací bude do polou
ledna již také v Rakousku vláda
parlamentní — pronesl se předevčírem
předseda ministerstva uherského v bankovním
výboru — a pak se naše vyjednávání s vládou
rakouskou dostane do živějšího proudu !«
Avšak dnes již snad zvěděl zatím ve Vídni,
že to s tím lihnutím parlamentní vlády v Ra-
kousku nepůjde asi tak spěšně, jelikož zde
vládne temperatura, která mu zhola není pří-
zniva.
Samozřejmou první podmínkou každého
zdravého spolčení se stran národních jako
politických v trvalou parlamentní a vládní
koalici přece jest vedle jasné dohody o určitý
společný cíl, vzájemná rovnost spojencův
a bezelstná šetrnost jednoho k právu druhého.
Ale kdeže za dnešního zarytého nepřá-
telství německých stran prot
většiněSlovanů a zejmena prot
národu našemu dobrati se těchto pod-
mínek a předpokladův nezbytných?
Dosti draze věru zaplatili jsme my Če-
chové svou důvěřivou nezkušenost, v niž jsme
se dali vlákat do Beckovy německo- česko
polské koalice, v blahové naději, že Něme
dopřejí nám patřičný podíl na správě státní,
budou se s námi Slovany slušně dělit o moc
a vliv, uznávajíce rovné právo národův ne-
německých na výsluní, po němž sami baží.
Beckův
Slovan
Rakousko
Vídeň
Ra
6
article
Při nejbližší příležitosti, jakmile šlo o rovné
to právo naše ve vlastech našich, vpadli nám
úkladně, chebsky v týl a neustali ve svém
neloyálním brojení proti nám, až nejsvévol
nější obstrukcí na sněmu českém a nejbrutál
nějším pronásledováním našich českých men-
šin koaliční systém i s parlamentní vládou
Beckovou rozbili na padit
Nicméně namahá prý se p bar. Bienerth,
poslušen vyššího příkazu, o nový pokus, a
ctitelé jeho ujišťují, že prý mu »nejde jen
o pouhou koalici osob a portefeuillů, nýbrž
o koalici, zbudovanou na solidním zá
kladě, totiž: na zdravém uspořá-
dání otázky národní.« —
Dej bůh štěstí. Jen že počátek dle toho
věru nevypadá. Či snad v tom máme zna
menati »zdravé pořádání« otázky národn
v Čechách, když začíná J. Exc. své dílc
spásy zrovna s tím, čeho si přejou na
úkor náš Němci? Svůj jazykový
zákon pro Čechy předloží prý par-
lamentu vídeňskému, jak oni velí;
— na zřízení pověstného německéh
soudu krajského v Trutnově vsouvá
jim 70.000 K do rozpočtu státního, aniž by
čekal na dobrozdaní sněmu českého, dále
slibuje Němcům předlohu o krajském
zřízení, jak si ho jejich Plenerovéa
Ulbrichové k rozpoltění vlasti naší a ke zni-
čení sněmu českého kdy jen přáli. A jak-
koliv chce dbáti o uhájení státní a právní
autority, nechává ve zněmčených městech
Beckův
Bienerth
Němec
Ulbrich
Čechy
Trutnov
7
article
Čech nezkáraně kácet a bořit autoritu zá-
konů zemských i říšských napořád dál.
To vše je zajisté roztomilá příprava ke
zdravému uklizení a uspořádání otázky ná-
rodní v Čechách! Pomalu neobstojí ve zněm-
čených městech země naší již ani jeden český
úřadník, budou německými teroristy odtamtud
vytrýzněni do posledního, leč nikde ani
slechu, ani vidu o nějakém zastání, o ně-
jakém zakročení k obhajobě těžce uražené
autority státní. Možno nám v tom všem vi
děti ruku mistra, povolaného k řešení otázky
české, možno národu našemu chovati k němu
důvěru jako ke státníku, šlechetně nestran-
nému a schopnému, aby způsobil spravedlivé
rozřešení našeho sporu s německými vlasti
škůdci? . ..
Čechy
8
article
Namítne se nám snad, že přece také
již něco pro nás pan Bienerth podnikl. Že
právě včera přemlouval německé obstrukčníky,
aby dali již tomu ubohému sněmu království
českého pardon a dopřáli mu aspoň týden
klidného života, jen co by vykonal volbu
nového výboru zemského a schválil zatímní
rozpočet zemský. Nuž — ano! Když byí
před tím ve svůj kabinet usadil — Schrei-
nera jako německého ministra krajana, jal
se nyní pp. Pachry a Pergelty, Urbanya
Eppingry v jeho přítomnosti přemlouvat
k mírnosti a tázat se jich po ceně, za ja-
kou by se mu zaručili, že nebudou již ve
sněmu českém rozbíjet půlpity a hulákat
»Wacht am Rhein« ? —
Nabídl prý jim toho německého aktuara,
k vůli němuž strhli obstrukci. Než — po-
chodil! Uraženi pohrdli tou »babkou« a žá-
dali výpalné zcela jiné: Ke dvěma přísedí-
cím v zemském výboru ještě třetího, a jed-
nou tak velké zastoupení ve správě zemské
banky i bypoteční banky než posud poží-
vají, dále dvě pětiny míst v statusu úřadni-
ctva zemského a least not least rozpoltění
jednotně zeměsprávy, aby tu měli svoji
samosprávnou německou zemi v Čechách.
zvanou Provinz Deutschböhmen-
Jinak že nedají žádných záruk, co bu-
dou na sněmu českém ještě vyvádět za
allotria. Za těchto okolností ovšem pan baron
Bienerth nenamáhal se dále, přerušil kon-
ference a oficiosové jeho ani nemuknou
když listy německého kasina á la »Tagblatte
svádí vinu z toho, že nebude moci sném
český býti tak brzo svolán jedině n
v zdor Čechův, proč prý se tak tvrdu
šijně opírají spravedlivým požadavkům ně
meckých mírumilovcův.
Bienerth
Čechův
Čechy
Urbanya Eppingra
Wacht be Rhein
Provinz Deutschböhmen
9
article
Špíše vše tedy ublídá o dnešním Ště
drém večeru J. Exc. baron Bienerth v ta
jemné tůni zejtřka, nežli zákmit národníel
smiřovaček v Čechách »po vzoru morav
ském« — což jest asi tak jeho celý ideál —
s garniturou příštích krajských hejtmanův,
kteréž byl před 45 lety Schmerling tak »ne-
prozřetelně« odklidil, ačkoliv sloužívali ve
spolku s Kempenovou žandarmerií tak vy
borně absolutismu, jak je náš Havliček
ve svých »Tyrolských elegiích« trefně by
zvěčnil . . .
Bez »moravských smiřovaček« v Če-
chách však není nová česko-německá
koalice ve Vídni naprosto možná
Není ale také možná zádná vlády schopná
koalice proti nám Čechům, poněvadž by
do takové koalice ani Poláci ani Jihoslované
se nedali Němcům za přípřež. Zbývá tedy
jediná možnost ustálené vlády úřadnické
Avšak stačí tato, aby čelila příštím velikým
zápasům s Maďarstvem v otázkách vo
jenské a bankovní jed no t y, jakoz
i v otázce státoprávní příslušnosti Bosny ke
koruně uherské nebo k Cislajtanii?
Bienerth
Schmerling
Kempenův
Čecho
Polák
Jihoslovan
Němec
Čechy
Vídeň
Bosna
10
article
Tak táže se úzkostně sám jeden z nej
úpornějších nám denníků vídeňských, centra-
listický »Zeit« a odpovídá si: »Netřeba o
tom ani slova dalšího tratit, že na takovou
úlohu stačí jedině vláda parlamentní.
Kabinet úřadnický bude při jednáních mezi
Uhry a korunou buď skromně stranou stát.
anebo bude zkrátka stranou odsunut ..
Nejnaléhavější životní zájmy Rakouska žá-
dají, aby dráha ke stvoření parlamentní
vlády byla co nejdříve uvolněna !«
Budou tedy potřebovati pá-
nové vídeňští co nejdříve nás
nikoliv my jich. Nuže, podle toho
učiňme si rozumný závěr, jakou poli-
tiku máme nyní pro blaho ná-
roda svého a pro právo vlasti své je-
dině vůči Vídni i Němcům sledovat.
Učme se z chyb minulosti své a vystři
hejme se jich konečně již pro všechnu bu-
doucnost! — Nedejme se obloudit více těmi
kdož pro nás nikdy neměli citu šlechetného
ale stůjme odhodlaně za své dobré právo
dobývajíce si je neomrzele, zmužilou vytrva
lostí a svornou silou vzdělaného, zachova
lého národa.
Nekolísejme, nedělme a ne
dejme se — děj se co děj!
Němec
Uhry
Rakousko
Vídeň
11
article
Rusko neuznává annexl Bosny
a Hercegoviny.
Rusko neuznává annexl Bosny
a Hercegoviny.
Z Petrohradu, 23. prosince (Sp. t. ag.)
Zejtra uveřejní »Rossia« okružn
telegram, zaslaný ministrem zahraničních
věcí signatárním moenostem berlínské smlouvy
V notě té se praví: Evropa ocila se
v obou případech před jednostranným aktem,
jímž skutečně se změňuje pořá
dek, zavedený berlínskou smlou
vou. Evropské mocností, jež zúčast
nily se v roca 1871 londýnské konference,
uznaly naproti tomu slavnostně
za podstatný základ mezinárod-
ního práva, že žádná mocnost ne-
může se zbaviti závazků, smlouvou jí
uložených, a že ustanovení smlouvy té ne-
může změníti jinak než za sou-
hlasu signatárníeh mocností.
Rusko dbalo těto zásady též pokud jd
o smiouvu berlínskou, ne ve smlouvě této byla
pro Rusko a pro státy balkánské zavedena ob-
zvláště příkrá ustanovení. Přes to nepokusilo s
Rusko nikdy o porušení berlinské smlouvy. Kaž-
dá úchylka od této zásady jest zajisté s to, aby
otřásla značně základy politické rovnováhy
ohrozila tudíž světový mír.
Jednání Rakousko-Uherska a Bulharska
vedlo skutečně neprodleně ke zcstření si-
tuace na poloostrově bakánském
znepokojilo Evropu. Turecko neopo-
menulo jako mocnost bezprostředně po
škozená, proteslovati formálně proti dvojímu
porušení berlínské smlouvy.
Tenlo protest zasluhoval tím větší pozor-
nosti moeností, poněvadž Turecko, jež za-
bráno jest starostí o vnitiní re
formu, zasluhuje zvláštního zřetele
a mravní podpory.
Proto bylo ruskému zástupei v Cari
hradě nařizeno prohlásiti Portě, že dle pře-
svědčení carské vlády nemůže být
berlnská smlouva změněna bez sou-
hlasu smluvnich mocností. Podobní
prohlášení podali Portě též zástupci některýcl
jiných mocností.
Rusko
Bosna a Hercegovina
Petrohrad
Evropa
RakouskoUhersko
Bulharsko
Turecko
12
article
Zároveň dala myšlenka svolání konference,
pocházející od Turecka, podoětk důvěrne
výměně názorů mezi vládami, kleré
nemohly než uznati, že nejno vější mi
událostmi byla situace na polo-
ostrově balkánském podstatne
změněna, a že keníerenci bude tudit
třeba rokovati též o jiných otáz-
kách, jež zasluhují pozornosti mocností, tak
na př. o revisi ustanovení berlínské smlouvy.
jež pozbyla svého původního významu a o pro-
středcích, jimiž vyhovělo by se řadě oprávně-
ných zájmů Turecka a poloostrova balkánského.
Osnova konferenčního programu skládá se
z 9 bodů a jest již před 2 měsíci předmětem
spletitých parciálních jednání mezi jednotlivými
kabinety, dosud nedooililo se však definitivni
dohody.
Hlavní obtíží byla dosud růz-
nost názorů Rakousko-Uherska a Ruska o kom-
petenci konference. Rakousko-uherská vláda
souhlasila sice, aby otázka Bosny
a Nového Pazaru byla pojata do
programu konference, prohlásila však
že obě tyto otázky nesmějí býti již projedná-
vány.
Rakousko-Uhersko vyjednávalo zá
roveň s Tureckem o přímou dohodu
trvalo na tom, aby koníerence vzal
tuto dohodu pouze na vědomí
zrušila § 25. berlinské smlouvy.
Petrohradská vláda považovala
se své strany za nemožné s tímto
názorem souhlasiti.
Rakousko Uhersko neobdrželo práva
na obsazení Bosny a Hercegoviny
nemůže mu býti přiznáno prá v
na tyto země bez souhlasu všech s ig-
natárních mocností.
Turecko
RakouskoUhersko
Rusko
Bosna
Nový Pazar
Rakousko
Uhersko
Bosna a Hercegovina
13
article
Dále prohlašuje okružní tolegram ve př-
čině přímé dohody mezi Rakousko-
Uherskem s Portou, že tako vá
ůmluva může sicevěci prospěti
že však nemůže předem nikterak
rozhodnouti otázku o sankci moe
nosti, ani zabrániti svobodnému projednání
předmětu v plném rozsahu. Konečně prohlásila
petrohradská vláda, že konference nem ůž
nikterak omeziti se na pouhé zru
sení § 25. berlinské smlouvy.
V komuniké, došlém právě ruskéh
kabinetu, netrvá již rakousko uher
ská vláda na požadavku, aby otáz ka
Bosny a Hercegoviny vyňata blyl
vůbec z diskuse mocností a na-
vrhuje nový způsob, jímž projednáni
otázek na konferenei má býti nahra
ženo (?) předchozím jednáním mezi ka
binety . ..
Ruská vláda nemíni, chtějíc projeviti též
svě osobní city, ničeho proti uvedenému způ
sobu namitati. Ruský kabinet na vrh
nyni kabinetu vídeňskému, a b
kabinet vídeňský sděli! sv ů
návrh jiným mocnostem. Budou-l
mocnosti ty s tímto způsobem souhlasiti, ne-
opomene petrohradská vláda projeviti v potom-
ním jednání svůj názor o oněch bodecl
konferenčního programu, jež mají
pro Rusko zvláštní význam
Z Vídně, 23. prosince. (K. k.) »Pol. Kor.e
dovídá se o okružním telegramu Izvol ského.
zaslaném signatárním mocnostem berlinské
smlouvy, že zároveň i vídeňská vlád
zašle jiným mocnostem zprávu o otázce kon-
ferenční; v té příčině bude prý kabinetům
sdělen především obsah celé korespon-
dence, vedené v posledních týdnech mezi
Vídní a Petrohradem, e polom blu d
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě . . za Sh
večerni
za 4h
Ve filiálkách na venkově
ranní číslo . . . . . . . 10 k
večerní
. . . . . . . 5b
Inseráty
platí se hotově napřed
Předplacení a insorty přijimá
administrace v Marianské ul., 3.
Tam nacházejí se tež
redakce, tiskárna a ezpedice
„Národních Listů“
Rukopisy se novracejl.
Pol
Rakousko
Uhersko
Bosna a Hercegovina
Rusko
Vídeň
Petrohrad
14
article
podstatný obsah této korespo-
dence dán těž na veřejno st
15
title
Osud Andreje Hlinky.
Hlinka
16
article
V Římě, 21. prosince
Řím
17
article
(Zvl. dopis »Nár. Listů «.)
Aby bylo lze pochopiti situaci Hlinkovu
nyní po projednávání jeho církevní záleži-
tosti u kurie římské, nutno aspoň co nejstruč-
něji celý jeho proces načrtnouti.
Pro účastenství na volební akci ve pro-
spěch kandidáta slovenské lidové strany dra
Srobara byl Andrej Hlinka nejprve dvěma te
legramy od biskupa z Karlových Varů ostře na-
pomenut a vyzván, aby politických agitací úplně
zanechal, potom 5. května 1906 byl z úřadu
farářského suspendován. Proti tomu způ-
sobem zcela korektním rekuroval Hlinka v Římě
a ohradil se u biskupa. Na to 18. června byl
suspendován ab ordine et officio — od oltáře
i úřadu „ex informata conscientia“ (na základě
informovaného svědomi biskupova). Proti tomu
podal Hlinka stížnost u kongregace koncilu v Rí-
mě. Mezitím zahájen proti němu proces o s-
monii na udání několika Ružomberčanů, kteř
po celoročním jeho farářování obvinili jej, ja-
koby svatokupecky byl dostal faru ružomber-
skou, na niž faráře volí městské zastupitelstve.
Kongregace římská vyzvala biskupa, ab
řádně zdůvodnil suspensi nad Hlinkou vyřčenou.
Biskup podal „důvody“, které byly přehroznou
obžalobou na Ilinku a žádal o okamžité
potvrzení onoho trestu. Kengregaci byl ten kva
podezřelý a odpověděla, že nutno vyčkati roz-
sudek eivilní obžaloby, na kterou se Parvy o
volává jako na pádný dokument.
Proces a potvrzení rozsudku u poslední i
stance trvalo však půldruhého roku. Zatím na-
hromadil Parvy na Hlinku plno jiných žalob
ještě horších a stále naléhal, aby kongregaee
jeho disposice schválila a faráře ještě dále po-
trestala.
Hlinkův
Srobar
Hlinka
Kengregac
Karlová Vary
Řím
18
article
Tu kongregace dala akta referentům a vče
měla býti projednána již v srpnu t. r. Na zá-
kladě soukromých zpráv dověděl se dr. Kolísek,
že IIlinkoví hrozí nebezpečí, poněvadž jeho vě-
není dobře pro kongregaci zpracována. Byl de-
legován od Hlinky, aby potřebné kroky v Řtímě
podnikl. Pojednávání odložano Když všecky refe-
ráty (prcces děje se písemně t. j. tiskopisy)
byly hotovy, stanoveno pojednávání na 12. pro-
since.
Výsledek bylo možno dověděti se až po
zději a zněl: „Dilata“ t. j. delinitivní sen-
tence jest odročena.
Proč? Důvody nebyly udány, ale na zá
kladě informaci soukromých lze důvodně za to
míti, že byla konstatována nějaká buď formáln
nobo věená chyba, jejíž nápravu kongregace ci-
tila povinnost požadovati.
Pravděpodobně týká se to procesu o simo-
nii, kterýž kongregace neuznala za ukončení
(proti IIlinkovi), poněvadž biskup sám prohlásil,
že nyní (t. j. na jaře, kdy byl psán dotyčný re-
ferát) nelze procesu toho zkoncovati, protože
mysli jsou rozjitřené a je nebezpečí křivé pří-
snhy svědků.
Pokud však tak závažná součástka celé zá-
ležitesti není uzavřena, Řím nemůže definitivn
sentenci v tak vážné věci pronésti. Ze všeho lze
právem souditi, že bude nařízeno zkoncování
procesu o simonii a sice jiným biskupem, kte-
rý není „suspectus“ (podezřelý t. j. ze stra-
nietví)
Jaký má význam ono „Dilata“kongregace řím
ské pro situací Hlinkovu? Můžeme dle dotvrzení
odborníků prohlásiti: V této první bitve
utrpěl Parvy porážku a tím situsce
doktor
Kolísek
IIlinkovit
Hlinka
Dilat
Hlinkův
Řím
19
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, dne 23. prosince.
(Vánoční.) Trošinku jsme se, bohužel
zklamali ve svých neohrožených zástupcích na
říšské radě. Nevymohli nám ani té koncese nej-
menší, která se druhdy rozuměla sama sebou
nevymohli nám ani špetky sněhu na Vánoce —
pěkní, čistí poslanci!
msbold
Bláhový a důvěřivý, jakým jsem, pevně
na slovo věřil jsem všemu, co nám slibovali
ve svých procítěných kandidátních řečech,
naivně, jako kotě, uvěřil jsom nadšenému jich
ujišťování, že s veškerou svou chvalně známou
a přislovečnou onergii a vehemencí všichni jako
jeden muž zasadí se „na příslušných míslech
o to, aby všem našim oprávněným přáním a tuž
bám bylo vyhověno — — a což snad nen
oprávněným přáním nás všech, aby Vánoce sku-
tečně byly bílé, pod sněhem, jak se na ravé
Vánoce sluší a patří? Což za všecky své daně
nemáme práva, ani tolik žádati?
Vánoce a sníh, bílé Vánoce, dva pojmy tak
úzce sloučené, jako sama představa štědrého
večera s vůní smaženého kapra a ryby na černe
taková zvyklost od pradávna vžítá a opravdu
starobylá — ale ovšem, což je komu po na
šich starobylých zvyklostech? Letos, prý, an
sladkého piva nebude na omáčku k rybě na
černo — pěkně jsme to dopracovali! A slyšel
někdo o tom, že by naši poslanci byli v čhle
záležitosti někde jen prstem hnuli? Čistě je po-
staráno o naše zájmy nejživotnější, o naše staro-
bylé zvyklosti!
A, zrovna jako naschvál, právě teď, před
štědrým večerem, byly z pražských ulic odvo-
lány i četnické bajonety, právě když jsme již
byli na ně tak zvykli, že nám pojednou ty ulice
bez nich připadají tak nějak smutně a opuštěně
a zcela nie velkoměstsky. Což nebyl to hezký.
opravdu velkoměstský obrázek, když padesát,
šedesát, sto četníků s nasazenými bajonety,
zvalna a velebně, ve sražených řadách po dvou,
okřaslovalo v hodinách podvečerních nejživějsí
Vánoce
Praha
Vánoce skotečna
20
article
naše ulice? A na každém nároží jednotlivé sym-
patické zjevy domácích strážců pokoje a po-
řádku, t. zv. policajtů a při každém přespolní
četník v plně výzbroji — jako párky zamilo-
vuných, tichounce, tíše, v blouznivém mlčení
chodili spolu co noha nohu mine, postálí, znovu
popošli a opět, hodinu třeba na témž místě
stojíce, blouznivě se spolu zapovídali, a pout
jich konce neměla. Vytrvali spolu za dne, blou-
dili spolu podvečerem, za tiché, snivé záře mě-
síce, pod ohvězděným nebem i za ranního
úsvitu — o čem asi za těch dlouhých, dlouhých
procházek blouznila nadšená jich srdce?
Je známo, že v dobách takuvého blouzněni
i nejmenší kvítek mluví k srdci člověka řečí vý-
znamnou — stalo se, že takový snivý párek
pstkal kdesi v pražské ulici člověka, pána tvor-
stva, a ten člověk, k obrazu božímu stvořený,
měl v knoflikové dirce svého kabátu zatknulou
květinku. (Ba právě, byla ta květinka skutečně
zatimuta.) I utkvěly blouznivé oči snivého, ulieo
zvolna bloudícího párku na něžné květince, mi
lém ditku přírody, a oba, strážník i četník
rukou společnou a nerozdílnou požádali člověka
aby květinku, zalkoutou do knoflíkové dirky
vyjmul z řečené dirky. I učinil tak muž onen
bez odmluvy, neboť moudrostí byl naplni! IIo-
spodin srdce jeho a kromě toho bylo v Praze
stanné právo, a nebylo dovoleno, zjevně nosit
níjakých odznaků a tudiž ani květinka jakákoliv
nebyla trpěna v knoflíkové dírce
Byli vůbec dnové, kdy člověk mohl se do
stati do konfliktu s paragrafy, ani nevěděl, jak.
Nablas pochváliti uzenářský výrobek, t. zv. ta-
liany, mohlo snadno býti vykládáno jakožio
jednání, jež se příčí velmocenské zahraniční
akci, a velké opletání měl prý občan, jenž ná-
hodou se dostal do shluku lidí a u něhož prý
byl nalezen a policejním lékařem zjištěn —
žlučový kámen.
Praha
boží stvořený
21
article
Vánoce — sice beze sněhu a bez čelníků
ale přece jen poetické! Ostatně, alespoň poku
sněhu se týče, netřeba hartusit. Ujistil mne zná-
mý politik, pracovník osvědčený, že třeba miti
ljen strpení. Zástupci naši na říšské radě sami
prý uznávají, že naše přání, aby Vánoce byly
dekorovány sněhem, nijak nevybočuje z mezt
zákonných a aby přání tomu, když ne letos.
alespoň, bohdá, někdy jindy, ale najisto v době
dohledné a ovšem i v mezích možnosti bylo vy
hověno, bude prý svornou a úsilovnou snahou
všech povolaných činitelů. Za tím účelem již
dnes, na celý rok před Vánocemi příštími, se-
stoupila prý se parlamentní komise, jež, prý.
energicky již se podjala vykonání všech příprav-
ných kroků. A co je skutečně úkazem svrcho-
vaně potěšitelným a radostným: sama vláda po
této stránce dala prý našim zástupcům blaho-
volné ujištění, že této akci nijak nehodlá pře-
kážel. Naopak, že prý tuto akci vítá jakožto
záruku, že skutečně, při trošce dobré vůle na
obou stranách, možna jest svorná součinnest
obou, tuto krásnou a požehnanou zemi obývají-
cích národních kmenů... A kromě toho, jistá
vlivuplná osobnost z kruhů diplomatických, již
ale známý politik blíže neoznačil, prý vyslovila
se v ten rozum, že sama vláda — pokud ona
zmíněná osobnost jest informována — zhola
nic prý by proti tomu neměla, kdyby nejenom
na vánoční svátky, ale vůbec byla Praha sně-
hem zasypána tak, že by z ní vykukovala jen
špička svatoviiské věže a obě kamenná sousoši.
umístěná nad vrehní římsou v průčeli „české“
spořitelny —
O těch sousoších, to znáte.
Vánoce
Praha
22
article
Na prvotní budově byla skupina, kde jakési
málo oblečené dítky vinou a tulí se ke své
metce Čechii, čili po latinsku Bohemši. (Je po-
zoruhodným úkazem, že sami Němci nikterak
nemohou Čechii podnes trefit na jméno.) Bu-
dova spořitelny se během doby rozšířila o celou
délku domu sousedního, někdejší kavárny
„Staré Slavie“ a na přistavěné části zbylo místo
pro pendant skupiny původní, jež na staré části
zůstala podnes. A tak tedy bylo tam sousnší
umístěno. Nějaká allegorie. Co je to, nikdu neví.
Ale je přirozeno, že zve-li se jedno sousoší
„Bohemii“, pendant ani nemůže být ničím ji-
ným, nežli — „Tagblattem“.
Vánoce — a při tom kožešníci vyvěšují
svých výkladních skříní oznámení, že „zde se
přijímají kožešiny přes zimu k uschování. ..
Kožešiny — při tom podsstatném slově vždy mne
u srdce bodne, stará, nezacelená jízva poznovu
zabolí. Kožešiny... kde asi ve všehomíru
bloudí můj nebožtík kožich? A zdali si na mne,
bývalého svého pána a otcovského přitele, ještě
někdy vzpomene? On, jenž tak nevděčněa
zrádně a znenadání opustil mne kdysi, již tomu
hezká řada let. Opustil mne, opustil tichý muj
příbytek, panickou ložnici moji, opustil skřiň,
v níž pohodlně a bezstarostně, netisněn jinými
kabáty, a neobtěžován nijakým naftalinem,
tráviti mohl nejkrásnější svá léta... příbytek
básnický nevděčně a mizerně vyměnil snad nž-
kde za tmavý sklad votešnický, plný hadrů a
špíny — však asi těžce želel své mladické ne-
rozvážnosti! Odešel s někým, jehož sám ani ne-
znal, o němž ani bdělé bezpečnostní úřady ne
vypátraly jiného, nežli že byl to, bez pochyby
člověk cizímu majotku nebezpečný, zkrátke
zloděj.
Němec
Čechie
Slavia
Bohemia
23
article
A k tomu zloděj zcela nezajímavý, tuetový-
všední. Člověk beze všeho vzletu, bez jakékoliv
svéráznosti — neměl ani tolik ctižádosti, aby se
jeho jméno dostalo do novin. A tento naprostý
jeho nedostatek veškery etižádosti je tim, eo
ještě dnes mne de paluje. Mám litost. Právě
v těchto dnech dočetl jsem se o chlapíku zcela
jiném. O muži, bohužel sice rovněž nebozpoč-
ném a snad ještě nebezpečnějším cizímu na-
jetku, ale při tom brdém, pyšném a ctižádosti-
vém. Nechtěl býti jen obyčejným, tuctovým lu-
pičem — chtěl býti náčelníkem lupičské bandyá
dbal na čest, měl charakter. A protože se v zá-
pase o předsednické křeslo utkal ještě s jedním
soupeřem, neméně etižádostivým, jenž neméně
chtěl se státi náčelníkom, šel a ze zlosti udal
sebe i ostatní. A, uražen ve své hrdosti, do-
konal dílo pomsty: sám dovedl policii do lotrov-
ské, prý s neobyčejným komfortem zařízené
peleše v prosockých lomoch, kdež bdělým stráž-
cům bezpečnosti představil shromážděné tam
pány lupiče a nadšené čtenáře detektivních ro-
mánů. Tak jednal on, charakter, muž lirdý a cli-
žádostivý, rozený hejíman — škoda, přeškoda,
že ten „můj“ někdejší zloděj, muž tuetový, byl
tak naprosto beze všeho vzletu, bez nejmenší
ctižádosti, beze všech vyšších aspirací!
24
article
Vánoce — zimní, poetické svátky. Byly by
ještě poetičtějšími, kdyby kolem bylo zasněženo
a kdyby na těch vánočních stromcích, jichž ted
v každé ulici plno, ležela bílá okrasa sněhová,
a kdyby mrazem na nich leskly se zářivé dé-
manty sněhových vloček, chvalně známých
z každé slušnější vánoční povídky. Ale jakáz
pomoc! Prozatím v ulicích rozkládá se jen
pravá londýnská miha, hustá, že by ji mohl
krájet, kdo by v tento pilný čas neměl jiného
na práci... V Londýně, její pravlasti, objeril
prý nějaký vynálezce, že bylo by lze rozehnati
ji silným elektrickým proudom. Jenže, takový
experiment je snad příliš a zbytečně náklad-
ným — škoda peněz! Což, snad by se to dalo
zařidit způsobem lacinějším? Snad prostě jen
nějakou vyhláškou, nalepenou na všechna ná-
roží, a přisným napomenutím, že z ohledů n
veřejnou komunikaci a pořádek vůbec nebude
na ulicích jakékoliv shromažďování mlhy
trpěno —?
„Nesem vám noviny“ — vída, za dveřmi
první koledníček. Přichází právě v čas, když
málem byl bych se -pletl do londýnské mlhy,
Deni
tudíž de záležitostí cizího státu.
„Nesem vám noviny“ — jsou tedy sku-
tečně již Vánoce. Teď již k večeru se chýlía
zítra tou dobou za okny porůznu již budou roz-
žehati světla na vánočních stromcích. Jdu v du-
chu za malým koledníčkem, přemýšlím o tom.
kam jde, kam vejde a jaký bude jeho štědrý
večer —
Bída je zlá, je krutá a v žádné sebe hezči
a dojemnější vánoční povídce nebolí tak, jako
žhavě dovede bolet ve skutečnosti. Nezapomeňte,
je mnoho děti chudých a nejchudších — potká-
te-li se s některým z nich, i na to si vzpomeňte,
že Vánoce, svátky vašich dětí i vaše, jsou krás-
nou a hezkou památkou na zrození dítěle nej-
chudšího, Onoho, jenž přišel, aby učil — Sou-
citu a Lásce .
B. K
Vánoce
Londýn