ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d234c890-66c4-11dc-84c8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 14 celkem · entity: place 12, person 13, org 1
1 masthead
Mlori
2 masthead
nteni
3 masthead
ss ptebe
4 masthead
er pmai
5 article
nbl Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc. 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou
Praha
6 article NAk
NAk na měsíc 3 K 80
Naka
7 title
V Praze, v pátek dne 1. února.
Praha
8 article Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Po první schůzi. Z Vídně, 1. února. Listy zabývají se událostmi ve včerejší schůzi poslanecké sně- movny. Některé jim nepřikládají pro budou- cnost žádné váhy, jiné však soudíz nich o dělnosti parlamentu velice s kep ticky a pessimisticky. »Vaterland« píše: »Vrcholu politi- cké schátralosti dosaženo bylo demonstra- tivním odchodem všeněmeckých radikálů př obvyklém projevu pro panovníka. Dlužno se věru diviti, že strany levice i ty, které mají jindy při každém třetím slově v ústech slovo »stát«, s takovou společností pořád vedou korrespondenci sv plné úctě«. Jak dlouho ještě? Státnicky zahalená všetečnost. Z Vídné, 1. února. »Neue Freie Presse« je znepokojena jednomysl- ným usnesením českého klubu ve příčině jeho další taktiky a žádá, aby nejen vláda, nýbrž všecky ostatní strany na- lehaly na vyjasnění stavu věcí v parlamenté vůbec a pokud se týká zámyslů českých poslanců zvláště. Smysl jejich předvčerejšího vota je prý, neobstruo- vati, dokud pustý nepořádek ve sněmovně má stejný účinek, aniž by se Čechové musili dost málo namáhati. Ale opposice stane se hned obstrukcí, kdyby poslancům se zmanulo, že Rakousko potřebuje také ještě něčeho jiného kromě delegací a kvo- tové deputace, Vláda musí přece věděti, zdali usnesen Čechů umožní projednání rozpočtu bez ob- strukce. Bláhovou byla by prý domněnka, že není povědomo kabinetu, za jakých pod mínek by se z opposice české stala obstrukce Pan dr. Rezek je prý přece placen z ve- řejných prostředků za to, by zpravoval vládu o zámyslech Čechů (!), a nebude přece tvrditi, že nezná hranice, kde přestává oppo- sice a kde začíná obstrukce. Budou Čechové prováděti obstrukci proti rozpočtu a proti investicím? Toto jednoduché sdělení, které nemůže býti tajemstvím, by stačilo k ob jasnění situace.
Čecho doktor Rezek Vídeň Vídný Rakousko Neue Frei Presse
9 article
Vláda zajisté dávno již má o tom na- prostou jistotu a má také povinnost, aby sně- movně sdělila, zda-li nejdůležitější práce jsou možny bez obstrukce. Žádný rozumný člověk nebude prý věřiti, že vůdcové Čechů vešli ve styky s vládou jedině proto, aby se in- formovali o tom, jak se vede pánům mini- strům aneb aby rozmlouvali o povětrnosti. Proč nemá se sněmovna dověděti, zeela určitě, kde bude jí bojovati proti opposici a kde proti obstrukci? Kdyby v Rakousku za- veden byl francouzský způsob interpellací o všeobecné politice vládní, musily by se strany ke práci ochotné spojiti a položiti vládě otázku: je nějaké dorozumění mezi kabinetem a Čechy o předlohách, kterým česká obstrukce brániti nechce? Upřímná odpověď uklidila by mnohou dvojsmyslnost. Poměr vlády k Čech ům je osou vnitřní politiky. Parlament ma právo nabýti úplné jistoty, zdali mini sterstvo ustupuje před hrozbou, která je zřejmě vyslovena v usnesen Čechů. Dva činitelé vědí již podrobně, kterou měrou dělnost parlamentu trpěti bude tlakem české obstrukce a bude na něm závislou vláda a Čechové. Musí býti posvíceno do temna českého usnesení a potom nebude sně- movna v pochybách, zdali dělnost parlamentu je komedií a zdali první schůze byla jen po- čátkem pomíjejícího lenošení.
Čecho Čo Rakousko
10 article
K číslu 32. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice,
Praha
11 article
Oslava vítězství. Z Vídně, 1. února »O stdeutsche Rundschau« uveřejňuje o včerejší slav- nosti německých radikálů za pří- činou jejich vítězství při volbách zprávu zatímnou, ve které se praví: »Ohromný po- krok německonárodní myšlenky je demon- strován faktem, že dnes v parlamentě je všeněmecký svaz se jmenem všeněmeckým, které bylo ještě nedávno státním zástupcem nemilosrdně zkonfiskováno. Dalším důkazem je rozhodnutí tiskového úřadu o státopráv- ních snahách Všeněmců«. Wolf ve své řeči pravil: »K německé říši nenáležíme, avšak nalezáme se v Německu. Souvislosts ním nedáme si žádný vzíti nikdy.« »Všeněmecký svaz«, pravil Wolf dále, »nebude se osvědčovati pouze počtem svých členů; bude radikalisovati celou levici. Byl čas, kdy byl Schönerer volajícím na poušti, kdy byl židovským tiskem tupen. Dnes je postavení Všeněmců mocné a silné.« Řečník potom přečetl list, který zaslal básník Hamerling po bitvě u Králové Hradce dne 24. července 1866 jednomu příteli své- mu do Vídně a ve kterém praví: »Sdílím zcela vážně názor, že pro Německo připra- vují se důležité věci. Vysvítá li z vašich řádek, že není vás daleka myšlénka, že Německo snésti musí supremacii Pruska, tož musím doznati, že právě tato myšlénka již dávno před nynější válkou byla mým přesvědčením. Jen ještě se musí ukazati, že Prusové nepostrádají vojen- ské zdatnosti, aby Německo vedli a na ve- nek silně zastupovali. Aby však založili věc trvalou, k tomu náleží také, by dovedli nabýti vážnosti mo- rální. Nedovedou-li to, pak je zle s Něme- ckem a s jeho jednotou. Že my němečtí Ra- kušané tou dobou máme býti vyloučeniz
Wolf Schönerer Hamerling Prus Vídeň Německo Králové Hradec Prusko
12 article FEUILLETON.
FEUILLETON. První návštěva lékařova. Ze života horského lékaře načrt! MUC. Boh. Švanda Venku je zima, mrzne jen to praští a mrazivý severák shání celé kotouče sněhu se střech domků horského městečka. V jednom z těchto přechází po pěkně vybíleném pokojiv přízemi mladý muž, asi třicetiletý. Jsou tomu tři dni, co usadil se zde jako lékař a dosud nepřišel žádný pacient. Myšlénky mladého lékaře bloudi tou chvi daleko odtud. Vzpomíná milých drahých rodičů, kteří dřímají již věčný sen, jak pečlivě starali seo něho a střádali, aby synovi ve studiích hmotně pomohli, i když škodolibí, zli jazykové je z toho zrazovali. A shaslo oko jejich spokojeně, dočkali se přec odměny za své starosti, že viděli ještě před skonem svým promoci synovu. Nyní tím úsilovněji derou se vzpomínky vté chvíli opuštěnosti v hlavu mladého muže. Zůstalo mu několik stovek po rodičích s těmi zašel až sem do hor z velkoměstského víru, aby pomáhal dle svého nejlepšího umu a svědomí tomu lidu, z něhož jako dítě vyšel, a jemuž veškerou svou dobrou vůli a vzdělání své nyní vstříc přinášel. Jako student v hlavním městě hlásil se vždy k tomu svému horskému lidu a obhajoval ho za každé příležitosti, když jiní přemrštěnci, jimž pro národní cit místo v mozku nezůstalo, tímto lidem pro jeho hloupost prý a prostotu povrhovali. Jak bude dále, jakou niť osudu do života mu Sudičky upředly — o tom teď přemítal. V tom zabouchal kdosi botami po síni otřepávaje s nich sníh a hned potom zaklepáno na dvéře bytu lékařova. S tlukoucím srdcem pobídl mladý lékal příchozího: »Vejděte!«
Švanda
13 article
Dvéře se otevřely a dovnitř vklouzl výro- stek asi patnáctiletý, mrazem skřehlý, v bera nici a loktušku zabalený. Šat jeho jinak vetchý svědčil, že patří chudině. »Pochválen buď Pán Ježíš Kristus«, po zdravil nesměle. »Až na věky buď pochválen,e odvětil lékař. »Co pak mi neseš dobrého ? »Ba dobrýho nic milostpane, stůně nám moc maminka a tak mě dědeček poslal, abych milostpana dochtora poprosil, aby k nám trošku, můžou-li, přišli.« »A kam to«, ptá se lékař »Ponžeň prosím do Vysokých Pasek k Šato pletom«. Lékař, navleknuv na se dlouhý zimní pláš s kápí a pouzdro s nejnutnějšími léky, udelii staré hospodyni potřebné rozkazy a za chví vykročil s hochem ze dveří. Ostrý vítr šlehal oběma chodcům do tváře když vyšli na zavátou herskou cestu za mě- stečkem. Do Vysokých Pasek z městečka byl dobrá hodina cesty, a cesta vedla přes kopce. Jen namáhavě mohli a pomalu kráčeti hochs lékařem ku předu. Jak velká tu protiva mezi životem lékaře ve velkém městě a tím lékařem v našich horách to dovede posouditi jenom, kdo na venku v ho- rách žil a svízelný život horského lidu seznal. Cestou dověděl se lékař od hocha, že před třemi nedělmi pochovali tatínka, jenž byl v létě drvoštěpem a v zimě živil se se ženou a pěti dětmi, z nichž sám chlapec vypravující byl nej- starší, tkalcovinou. Zemřel prý »na hlavničku«, a nyní leží matka a tuze prý »fantazíruje«. Tak došli za vyprávění chlapce až do chalup, kde na »vysokých pasekách« říkalia chlapec zabočil k jednomu z nejmenších ba- ráčků, obalenému chvojím, aby sníh a mrazivý vítr k stěnám a dveřím stavení tak nemohly. Malými dvířkami vešli na přitmělé zásp a odtud do nízké světnice přes vysoký práh, přes nějž neznalý by jistě klopýtnul. »Dej Pánbůh dobrý den« pozdravil lékař a »dejž tak Pánbůh, pěkně vítám milostpane
Ježíš Kristus Šata
14 article
dochtor«, děkoval shrbený stařík, skláněje se po ruce lékařově, aby ji políbil. »Jen nechte dědečku« bránil se tento, »tak jak pak se vede nemocné« a při té otázce zabloudil okem do kouta k velkým kachlovým kamnům, kde na staré hrubé posteli ležela ne- mocná žena — jeho první pacient, jemuž měl pomoci. Za postelí tlačily se tři děvčátka v lehkých šatečkách a malý tříletý as chlapeček s černými kučeravými vlásky. »Ba zle, tuze špatně, mluví pořád z cesty«, vyprávěl stařeček. Lékař přikročil k lůžku nemocné, aby ji vyšetřil — bohužel, musil se obmeziti pouze na své pozorování a zkušenosti, nemocná, jsouc ve vysoké horečce, pozbyla jasného vědomí a tak jen stařec s chlapcem sdělovali lékaři, nač se nutně tázati musil. Oči všech dítek naň upřeny, když nemoe- nou vyšetřil a věru nebylo mu při pohledech těch volno, ač otrlým byl dosti z klinik. Všechen jeho um zde byl malomocným proti hrabivému objetí neúprosné smrti, a když podíval se na ty ubohé siroty, na toho nejmenšího, jehož modrá očka, nejsouce si vědoma vážné chvíle, udiveně naň jakoby s otázkou hleděla, nemohl se mladý lékař udržeti a musil se odvrátiti, aby ty malé siroty nepostřehly slz v oku jeho. Uděliv svou radu, pokud se ještě uděliti dala, staříkovi a vtisknuv mu němě dva zlat- níky na nejpotřebnější do ruky, rozloučil se spěšně a vyšel z baráčku, kde jej vše dusilo. Divné, věru divné byly myšlénky jeho cestou po té první návštěvě a stále provázel ho pohled chrpových oček toho nejmenšího. Jak rád byl by pomohl on, velký sirotek, tam těm malým, aby sirotami nebyli, kdyby bylo v jeho moci ! Velké vločky sněhu padaly volně k zemi pokrývajíce lékaře Samaritána, vracejícího se z první cesty za povoláním zpět k domovu.
Samaritán