Periodikum ALTO Viewer

1

Vydán kattff dea Bime e ■•dèli • evátelL

de Bime

2

DOf>ISY m«кагал» a padtpaaii« pfljuaa Г • d et le C • т Oatronü «Ilei i. IkOI'lL

Oatronü Isa m d et le C

3

•Mita« ... - al. Ю kr. Hwttato* .. » « ТО , т ; m ,

4

»Um Ma* *Boa-ti. « Pru« t UM—I 1 al. Ь5 kr.

Bo Ma

5

RekopiiAv aavracim« a oepodepianýck аа4Ь»ам RKKLAMA«К aaupaiatéaé poiýláay bodui aatraa* к о « á а у. lasaráty poäU&a n a^lara^L

poäU & a můj a

6

... I , 40, ‘ 10 , 80 ,

7

JadnotliTà filala po 4 kr.

8

Ь»4шД1м1 áo dosa aièalteé 10 kt.

9

ииЁЁЁттштаяттлпш ,тм rm миц^рцг м - mj <■ ■ 'м»*» 11 ■ * j i : ш

10

¥ Prase, r pálek «Ine 24 srpna

11

Koènik XV.

12 title

Pozváni к předplaceni

13 article

no méole z АН

14 article

polittolcétio denní K.ti

15 article „ÖEOH“

„ÖEOH“ PoAtoo predplácl ее: na čtvrt leu I aL 71 kr., na pčl leu 7 ti. 50 kr., na celý rok 1S il. — V Praze bez donáiky : na ■iala 00 kr., na čtvrt laU 3 al. 70 kr., na p«l lata f tl. 40 kr.. na cely rok 10 al. 80 kr. Za donáAku do doma, kteroai výhradné tdmiaiatraea obatarávA, platí и métlčné 10 kr. VMplataé aaaýlA ae — nqjlépe ppitov- riml poukážkami administraci „Čecha* « Práno, oetrovní ulice dielo 15< 8-II

Čecho Praha

16 article V ůatavš mají znázorňovat! se ženské idey lidn.

V ůatavš mají znázorňovat! se ženské idey lidn. — K. — Člověk jest jako strom, jenž potravu a vzr&et béře te žerné, kvét a ovoce и vzduchu. Prekleňme korunu jeho nepro- ■iknutelnou zdí, ponechávajíce mu toliko matku zemi, zvadne a zaschne i v nejlepdí blině. Leě něco stejně nerozumného, jelikož nepřirozeného páše se dnes na člověku, ba na celých národech. Bezbožeckým filosofňm, parlamentář&m a neetátnickým státníkům do jisté míry podařilo se tu nesmírnou modrojasnou oblohu aade světem překlenouti, tak aby ani pa- prlsku nebeského masy lidu nemohlo ozáHti. A jelikož lid přirozeným pudem volá po světle в hůry, odpovídá se mu: к čemu ti třeba světla, zaboř ae tím hloub do země, vezmi za vděk světlem naším petrolejovým I Člověčenstvu zastřelo se nebe závojem polovzdélauství, pochybností a konečné úplné nevěry a za to přemnozí zábořují se čim dál hloub do požitkňv zemi. A následek?, i věČenstvo vadne jako strom beze světla ne beského.

17 article

Až do nedávna následky zastírání nebes závojem bezbožectví nebyly do té míry všem patrny, v jaké patrny jsou již dnes. Revoluční kvas v krvi lidu nejde tak rychle jako v mouce, avšak z počátku jde stejně tiše, nepozorovaně jako v mouce, tak dlouho až dojde okraje díže, kdy začíná víko řádu so ciálního nazvedati a kraj přetekati. A kdyby pak všecky orgány, jimžto dbáti jest o veřejnou bezpečnost, víko to držely a dolů tla žily, marné jest jich přičinění. Kvašení pozastaví se toliko tím, pakliže novou moukou až do dna řádné se promíchá. Věci jasné jako slunce chápou se na ivětě nejméně. Tento osud potkává právě axiom náš, jenž ani, že bez Boha nelze ani jakýkoliv státní, či národní život si myslili, jelikož ,vněm živi jsme ahýbáme ze i trváme,* čehož ovšem mudrci novo- rěcí žádnou měrou uznati neebtí. Však není teprv třeba nahlíželi do knih starých, za iloutlých; na stromích dosud zelených vidíme doklady toho nezvratné. Dnes právě mnoho se mluví a píše o Číně a Japonska Odvážní cestovníci pronikají až к národům a nárňdkflm středoafrickým. Chám, celý jak

Čína Japonsko

18 article

nábo- člo j

19 article Nové náboženství naši doby.

Nové náboženství naši doby. (Dle vice prameně leitaril V. P.)

20 article

(Pokračování.) A přece i potom ještě nové a nové vyrůstaly modly, před nimiž skláněli kolena svá lid i králové národa vyvoleného, tak že Isaiáš s bolestí volá : Plná jest země model a klaní se jim člověk, ponižuje se muž- Až teprve v rozvalinách říší israelské a judské řítí se také chrámy model. Kdož zde nepozoroval by tajemný enen boj, jenž moc temnosti v samém národě vyvqleném proti Hospodina zvedala? A pohledneme-li do sv. evangelií, z nichž pravda jasná září, musíme zděsili se moci, s jakou démon vládl lidstva. Posednuv člověka metal jím do ohně, do vody, porážel na zem, kroutil jím jako в červem, tak že ubožák divoký řev vyrážel ze zpěněných úst Marné jsou r&tionalistické námitky ne přátel, že posedlí nebyli nikdo jiní, nežli lidé padoncnicí trpící. Bláhoví I jak vysvětlí pak onen příběh v krajině Gerasenské, kde duch zlý s dovolením Spasitelovým vrhl se

Isaiáš Gerasenský

21 article

od otce svého Noe prchl, předvádí se nám v stádo nečistých zvířat a v moře je vehnal? na jeviště světové. Všechen jeho domácí i Jak vysvětlí te zuřivé volání posedlého: veřejný život líčí sc nám dopodrobna a všu- .Přišel jsi nás zničit? Já vím. Ty jsi dež: při všech národech středoafrických na- Svatý Boži;" a jinde: Ty jsi Ježíš, Syn Boha lézáme tutéž pravdu jako v Číně a Japon- Nejvyišího I — Činí tak někdy padoncnicí ■ku. že náboženské idey, byt i klamné, zachvácený? modloslužebné, základem jsou života veške- Ostatně správy našich misionářů z Indie rého, sociálního. Divoký, bezuzdný, ukrutný a činy přinášejí mnoho podrobností, Že tam jest život středoafrického Matabely, však ten posedlí zlým duchem do dnes se nalézají; život odpovídá právě jeho fetišsky modlo- vypravují, kterak vynáší je ďábel do povětří služebným ideám. Čím divočejší, spustlejší a va výši viseti nechá, kterak jen kříž sv. kde lid, tím horší jsou jeho idey nábQžen- je odzbrojuje a člověka opustiti nutí. ské. Divoch americký neb australský ča- Že v našich krajinách posednutí zlým stějšími styky s bělochy zná již více méně duchem tak zřídka se stává, neděje se bez pří zákonníky anglické a americké a přece ne- činy. přestává zajaté běloshy skalpovali vedle Vít démon, že skryt více duší uchvátí svýth náboženských ideí a to činí tak dlouho, ▼ sítě své, nežli ode všech obáván. Ostatně až c rukou černého muže — misionáře — tajné spolky zednářské, v nichž člověk duši obdrží nauku spásy а в touto i vzdělanost svoa již před smrtí svou peklu zaprodává, a mrav. mohly by více vypravovati.

Ježíš bůh Matabele Vít démon Čína Indie Svatá Bož

22 article

Toho dosud žádný svétový turista ne-' Leč na tom všem, že zničil blaho člo- popřel, že by kde ve světé m i m о к ř e- véka, že nepravosti rozsel mesi národy a byl slánském bylo národa, jehož všecken ži- příčinou potopy svita, že i národ israelský vot nebyl by proniknut ideami náboženskými, v zajetí zavlekl, že tělo člověka nčinil pří- a< si již jakkoliv povérečnými a modloslu bytkem svým, s nímž dle libosti nakládal — žebnými. Jenom my křestané a to hlavué u nás ▼ Evropě upíráme, že by naše kultura, náš všecken život sociální původně byl založen, během věkův vypěstován a ku svému rozkvětu přiveden na základě ideí náboženských a to křestanských. A pakliže i dosti jesti těch, kteříž by původní vliv ideí nábožen- ských na vzdělanost naši uznávali, tož tito dnes praví:, nyní lze nám velmi dobře obejiti se b e z ideí náboženských, nyní lze nám státní, či národní povoz odepnonti od náboženství, my teď dovedem kučírovati sami — bez Boha. 1 kučíruje se, — kam? — nevíme již ani sami. Kučírují bezmála tonže cestou, jakou onen nezvedený potomek bohův Phaeton, jenž vyžádal si na otci, aby mu na chvíli svěřil otěže slunečných ořů, jimiž zacházeli neuměje, byl by zapálil vše eben ávét '

Evropa Phaeton evéka

23 article

pa tom všem nebylo jemu dosti. Eritis siculi dii,- šeptal Evě ▼ ráji, slovem však tímto projevil jen nejvronenější touhu vlastní: Volo esse sicut Deus. In coelum conscendam, saper astra dei exaltabo solium meum, sedebo in monte testameuti, in lateribus Aquilonis., similis ero Altisimo (Is. 14, 13.) .Podoben chci býti Nejvyššímu* — této myšlenky nevzdal se nikdy. Též on jako Bůh chtěl miti své chrámy, své oltáře, své věštby, své oběti krvavé i nekrvavé, své zhožůovatele, své na kolenou klečící roby. Když nebe bylo před ním na věky uzavřeno, měl sloužiti ma svět od východu a*ž na západ, od severu až na jih — sedebo in lateribus Aquilonis. Historie lidstva jest svědkem, jak se mu černé toto dílo dařilo. Jsa duch smyslům lidským nepostiži- teloý potřeboval prostředí jakéhosi (media), jímž bý vůli svon člověčenstvu hlásal. Prvním a, jak se zdá, nejmilejším к tomu prostředkem byl mu strom. Na stromě zví těžil, ze stromu chtěl nejdříve vládnouti lidstvu.

Eva ▼

24 article

Vizme duby dodonské, o jichž tajemném, významuplném šelestění učení mužové svédectví vydávají. Známa jest lípa u národů slovanských, dub u kmenů Germanie a Gallic, jež ještě sv. Bonifác vlastní rokou kácel, sv. Martin Tonrský sv. křížem vyvracel. Vzpomefime též krajin afrických, kdež dosud víra Kristova moc démona ziomiti nedovedla, jak zde do dnešního dne ctí se stromy posvátné, jež často ozdobené krví a hlavami pobitých nepřátel bývají místem poradním, kde náčelníci válku vypovídají a uzavírají mír, jak sami dí, z osvícení veli kého ducha. Kdo jest tento veliký duch? Bůh zajisté se, ni anděl, jimž krev a vražda se protiví. Kdo tedy? Démon sám. Se stromů pak vstoupil na oltář. Modly z kamene, kovu, zvláště ale ze dřeva byly jeho mediem. К nim měly ae diti modlitby, к nim měl vystupovali vonný dým a kaditel- nice zlaté jako ve stánku Nejvyššího. Modlám témto vtisknul i podobu svou. Jedny vynikají nemravností (římští a řečtí

Germanie Bonifác Tonrský Kristův

25 article

bobové), druhé hnusností. — Podívejme se jen do pagod indických nebo do hájů národů afrických. Jaké to nestvůry, jimž člověk, královským roznmem a vůlí nadán, se klaní? Oči jako pluhová kolečka, břicho jako buben, uši oslí n tlama od ucha к uchu se táhnoucí (Budha) — tot obraz takového jednoho bohal Je možno, aby Člověk soudný 1. tak hnusnou obludu vymyslil n za 3. učinil ji bohem svým n jí se klaněl ? a za 3. a to ne jeden člověk, ale milionoví národové — po celá století ba co dim tisíciletí, kdyby v netvoru tomto neskrývala se moc vyšší? Vrabec, — dovolím si, užiti takého podobenství, — vyzkoumav nehybnost strašidla, které človék do obilí postavil, zaletí na roz- drápaný Klobouk в hlasitým: čimčarara čim čim čim . . a člověk rozumem nadaný by neměl ani tolik soudu samoitatného jaké tento nerozumný tvor? On jediný by dřeve, neřku za člověka, ale za samého Boha považoval, on by se před ním chvěl a na kolenou před ním plazil? Než démon vyvolil si modly ještě hnusnější, aby triumf svůj nad zotročilým člověkem ještě více nkázal. Slyšme jen sv. Klementa Alex., jenž co očitý svědek o chrámech egyptských vypravuje toto: Překrásné jsou svatyně země této, nádherné nádvoří, ambity oslňují člověka svým přepychem: pestrobarevný mramor pokrývá stény ; vnitřek pak svatyně Září leskem zlata, stříbra a drahokamů indických a elhiopských.

bůh Klement Alex

26 article

Zlatém tkané záclony skrývají příbytky bohfi. Chceme-li však spatriti tvář boha jejich, přijde pastofor neb jiný představený chrám» в vážnou, šeptaje modlitby, odhrnuje záTbj. A koho spatříš? Kočku, krokodíla, hada a jim podobné bohy, jež ae na nachověla koberci povalují. Posvátný býk egyptský jest známý. Nejinak drak babylonský, jehož usmr-, cení nesmírnou bouři v lidu proti Danielovi, ba proti kráti samému ту vaialo. — AČ i psy, vlci, krtkové, netopýři, ba též zapáchající kozlové — dobře sloužili za bohy duchu zlému, přece největší zalíbení choval v podobě hadí. Proč právě podoba toho si oblíbil, laskavý čtenář snadno pochopí. Diodor Sicilský o tom vypravuje: Pomníky bohů hadem ovinuty jsou na znamení božství, žezla králů na znamení moci královské, čepice kněží na znamení moci posvátné. — Není snad národa, jenž by byl neznal hnusné to božství. Peršané, Medové, Babyloňané kla- • nòli se jemu. Y Řecku o slavnosti Bacha* nalií kněží pohanští ovíjeli se hady, volajíce děsným hlasem: .Heval" — Athény jemu byly zasvěceny. V Římě měl had, z Epi- dauru Quintem Ogulniem přivezený svůj chrám a pod jeho ochranu město postaveno. Augustus chlubil se božským původem, poněvadž matka jeho prý z hada počala. (Pokračování.) Z Moravy. (P. d. ,č.")

Daniel Peršan Med Babyloňan Bach Athéna Ogulnie Augustus Řím Epi Morava Y Řecko

27 title

FEUILLETON.

28 title

Z údolí Otavina.

údolí Otavina

29 title

Doktor Johánek.

Johánek

30 article

Sotva mésfe nplyne a mnohá matička skládali bude šaty svému jedinAžkn, aby ho řádné vypravila na — stadia. Ne bet příčiny ča« sem plači ta naie drahé matký ; vypěstovaly

32 article

Konečné o lakotě Johánkově budiž ještě po- réděno toto: .Zde co veřejný písař za krátký čas e pouhého spisování smluv a žalob nabyl prý takového jmění, že si koupil krásný dům na Sradčsaech*, praví p. Schulz na str. 34. Z L knihy nadační vydaná drem. Borovým r Praze u Calve 1876 str. 30 a 31 dovídáme le, že veřejným notářům císařským, jakýmž r. 1873 Jan z Pomuka byl, výslovně bylo oa- Hzeno a museli se i přísahou к tornu zavá iati, že písemnosti týkající se kostelů, špitálů, vdov a sirotků, zdarma sepisovati buio«, úřad svůj spravedlivé zastávali, žádnému lejmenší křivdy nečiníce I P. Schulz dělá z Johánka nynějšího pokoutního advokáta, ne-li dříče jiného kalibru. Ha takových základech spočívá líčení cha. raktéru .historické* osoby 1 Lakoto s Mikulke Pnchníka (Tom. 1. c. str. 176) přenesl odnoduše na Johánka, vyšpikoval důkladně i lidn к strávení předložil esthetik p. Schulz. c) Ze namé lásky kn pravdě historiské (dobí p. Schulz doktora Johánka ještě jinými »kroaami, nebol zajisté dobře ví, že .pravdu jenom jest krásni, ta jen dostojna milosti, ta všudy tůéj panování svá, ivbájce obývej*. Boileaux. Proto vidíme v Johánkovi i prohnaného pletieháře, který dovede .se samou královskou důstojností svévolně pohrávali" (str.

Johánkův Schulz Jan P Schulz Johánek Mikulke Pnchník Borová r Praha Calve

33 article

130). Do Kladrub posýlá Johánek kanovníka vyšehradského Kojatu, muže skrz na skrz zkaženého, vyvrhela společnosti lidské nej ohavnějšího (podle popisu Tomkova 1. c. str. 237, 242 a jj Kojata má v Kladrubech čekali na smrt opata Racka, po smrti opatově má býti volen ihned opat nový a zpráva o tom pouze generálnímu vikáři má býti dodána — a to vše, aby se překazilo přání královo ohledně zřízení biskupství kladrub ského. (Str. 76—76 a sl.) Z plánu toho pletichářského radnje se Johánek již napřed (str. 88.) Na svadbé Gennherové zlobí se v myšlenky zabrán, na lidi, .že neumějí ani nmřít, aby nepřipravili člověka nijakou ne příjemnost" Ani ten věrný Kojata nechová se Johánkovi po vůli. .Však i ten Kojata l* tonží Johánek. .Mohl by býti poněkud čipernější a dovtípili sel U člověka ni beztoho skonávajícího nikdo ani by sobě toho nevšiml. A škoda každéhe dne, každé’ hodiny." Kn pleticháři prohnaněmu přidává zde p. Schulz ještě d) krvežíznivce, vraha — a aby ani ta n našich moderních spisovatelů .potřebná" štafaž ku doplnění mravního char aktéru ne

Tomkův Racka Johánek Kojata Schulz Kladruby Kněžná vyšehradský Koja

34 article

scházela, snížil .se p. Schulz až na nivean Emila Zoly a pomocí nehistorické Lucky a její i Johánkova nemanželského syna Ondřeje, který na rozkaz králův otce na rychtě staroměstské sám pálí, staví doktora Johánka, reka své povídky na jeden stupeň mravnosti a čistoty s Kojaton! Kde medie zůstalo to hluboké vzdělání estbetické p. Schulzovo, kterým druhdy literatuře naší tak mnohou platnou prokázal službu ? 1 — Leč, zanechav bědování dovolím si připomenouti p. spiso vateli, že si arcibiskup ani jeho rada nikte rak .nepohrávali svévolné s královskou důstojností* Václavovou, anal volba opata ne spadala pod právomoc krále. Cituje li v povídce své častěji doslovné místa z Tomkova, dějepisu Prahy, Ш. díl, nalezne tamže p. Schulz stvrzena i tato má slova (1. c. str. 163—164 a pozn.) 6. Prohlédaje ten .nový skvost z belle- tristické literatury naší* přišel jsem na jiná ještě .nedopatření" kromě těch 4 již vzpomenutých. Uvedu aspoň některá. a) Na str. 36 praví se: .Však Václav není ten člověk, aby někdejšímu svému lichotníka a nyní nepříteli postoupil první místo a nej vyšší moc v tomto království (jako by Jenštein byl kdy po ní bažili Pozn. pie) a v té obraně důstojnosti panovnické proti domýšlivosti ardbisknpově každý věrný Čech oviem stojí po boka králově." A na str. 37 čteme: .Na dvoře královském vedle uhlazenosti a nádhery

Schulz Zola Lucek Johánkův Ondřej Johánek Schulzův Václavová Tomkův Václav Jenštein Praha

35 article

vládne bohužel už také mnoho dzoty a-ta nám Čechům nesvědčí." Jak se tohle dvé rýmuje? b) Na stránce 64. činí pan Schulz zmínku o Miličovi, který prý .jako poloviční kacíř zemřel v Rímé." Tento lapsus calami nebo memoriae dovoluji si opra- viti dle Tomka (1. c. str. 310.) v ten smybl, že Milič zemřel úplné ospravedlněn v Avignoné. c) Na stránce 70. dí pan Schulz : .Povolením milostivého léta doufal (král) dosici tím spíše, když za čest sobé tím prokázanou milerád chtěl spapežem rozdělili se o peníze, které se sejdou za prodej plnomocnýeh odpust- kův." Naproti tomu budiž podotknuto: a) Pan Schulz jako přemnozí jiní nerozumí učení Církve katolické o odpustcích vůbec a tudíž bylo by nadarmo hádali se a nimi o věci, která je každému žáku obecných škol z katechismu katolickéhe známa; ß) že král o peníze s papežem rozděliti se nechtěl, dokazuje Palacký 1. c. str. 387 až 3881 Tím bych byl s úvahou svojí u konce. Z několika uvedených slov přesvědčí snad se každý soudný, pravdy milovný čtenář, oč vlastné běží .Matici lidn* uveřejněním povídky .Doktor Johánek.* Správnost názorů hiatorických, ten nejhlubší základ dějepisného romàna odložil pan Schnlz tento* krátě stranou proto, aby propůjčil se párem

Čecho Schulz Milič Tomek Palacká Johánek Schnlz