2
masthead
V Praze, v úterý dne 13. června 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předp lácí sei
v Praze v záministraci
sa veřale . . . .
na čtvst leta . . . . 6 K —h
s dvají čonšškon
n nis
7k
ns 6nit let
ve sllalkáchn
m něsie . . . . . . 2 K 80h
Toštou:
ma ridsit . . . . . .
na čtrrt leta . . . . 9 K 60h
s dvojí zánilkou-
r . . . . K o
na čtvrt lsla
Praha
8
article
Zhasl život velikého kmeta — z družiny
českých historiků odešel Nestor! Schudli jsme
takřka přes noc o nejbohatší pramen, jenž na-
pájel hlubokou studnici slavné naší historie p
více než půl věku, ztratili jsme muže, jehož
vědecké jméno mělo evropský zvuk. Václav
Vladivoj Tomek, po Františku Palackém
dějepisec nejslovutnější, skonal včera po 2. hod.
odpolední tiše, tak jako žil celý, v pravdě po-
žehnaný, vzáený věk, dovršiv před několika dny
osmdesátesedm let! Postaviv se v létech
čtyřicátých po bok Palackému, záhy stal se
z českých dějepiseů jedním z nejprvnějších, stal
se dějepisu našemu přítelem i etitelem vroucím,
vznešeným a vzácným, takže věru trefným
výrok, jenž zove Tomka starostou našeho
dějepisectví. Jeho vědecká díla jsou
vesměs práce nesmírné píle a pragmatičnosti,
jakou Tomek mezi historiky se vyznamenává ;
monumentálním pak zůstává jeho areidilo »Dč-
jepis města Prahy« s přináležejícími
»Základy starého místopisu pražského«. Královská
Praha tímto dílem mezi městy evropskými získala
nejlepší dějepis, v němž zreadlí se stará pravda,
že město Libušino bylo od založení svého stře-
diskem všeho veřejného i kulturního života ná-
roda českého. V něm každý kámen vypravuje
své dějiny, každá budova hlásá kus naší minu-
losti, našeho národního a kulturního snažení.
Onino duchové, kteří druhdy hýbali Prahoua
celými Čechami, vstávají z hrobů a prožívají
v díle Tomkově poznovu život svůj před našima
zrakoma. Jestliže Tomkovi bylo, »jakoby starou
Prahu vykopával jako nějaké Pompeji nebo
Herkulanum čásť po části z rumiště, kterým j
pokryla pozdější století«, nám tato Praha před-
stavuje se již vykopána a živoucí. My známe
tivot její až do doby husitské a toužíme po
joznání století blížících se k starověku . ..
Václav Vladivoj
Palacký
Tomek
Libušin
Tomkův
Praha
Čechy
9
article
Václav Vladivoj Tomek narodil se 31.
května r. 1818 v Hradci Králové, kdež byl ote
jeho usedlým měšťanem. Zde také navštěvoval
jak hlavní tak i gymnasialní školy, načež po
15 letech takto v rodišti zirávených oddal se
v Praze dalšímu studiu filosofie. Ukončiv je.
věnoval se dráze právnické, na níž setrval až
do r. 1839. Na to nastoupil právnickou praxi
při trestním soudu v Praze a nejbližší pak
rok 1841 přivedl jej již na dráhu, na kteréž
od té doby počinaje rok co rok, den co den
s tak zdatnými a velikými pracoval výsledky.
na dráhu totiž dějepiseckou. Tomek už za dob
svých studií všímal si bedlivě všeho toho, co
tzce souviselo s národem, k němuž přilnul
láskou mu vrozenou, a tu již za dob oněch
zvláště dějiny národa našeho jej zajímaly, takže
je také s nevšení zálibou pilně pěstoval, až po-
sléze sám pokusil se na oblíbené mu pole vy-
stoupiti. Stalo se to v letech 1837 a 1838.
kdy uveřejnil první své práce toho druhu v ča-
sopise »Květy«. Nad to pak byl ve své této
lásce ku dějepisu českému stále utvrzována
vždy rozněcován Palackým, jakož i Šafaříkem,
v jichž rodinách vyučoval. Oba záhy si v něm
zalibili, že zvali jej spíše přítelem, než domácím
učitelem. Tomu styku Tomkovu se slovutnýmí
muži jest co děkovati za všechno to duchovní
bohatství, jímž Tomek literatutu i národ nášv
míře tak hojné obdařil.
Tomek
Palacká
Šafařík
Tomkův
Hradec Králové
Praha
polo ty
10
article
Roku 1841 stal se Tomek akcesistou při
pražském magistrátu, vzat byv k úřadu tomu
již se zřetelem na to, že zamýšli pracovati
dějepisu král. hlav. města Prahy. Zatím vystou-
pil již také s prvým svým samostatným spisen
»Krátký všeobecný dějepis«. Tou dobou bra
se již Tomek směrem určitým. Olevřeloť se mu
tu ono široké pole, k němuž vůdčí takřka stez-
kou byly veškery ty předeházející už jeho práce
oboru dějepisectví, zejmena pak články ve » Kvě
tech« a v »Časopise Českého Musea« uveřejněné
V Eneyklopedii, vydávané museem, uveřejněny
byly roku následujícího Tomkovy »Děje země
české. Oba tyto spisy splnily naděje, v mladého
historika kladené v míře největší, takže jestě
téhož roku dostalo se mu od »Komitétu pro
500letou slavnost založení university pražské«
vyzvání, aby uvázal se v sepsáni dějin
české university. Tomak vyzvání to při-
jal a rozhodl se v tu dobu již určitě,že
věnuje se výhradně českému dějezpytu; i zane-
chal také skutečně dosavadní svou dráhu práv-
nicko-úřadnickou. Roku 1843 zvolen byl za mi-
mořádného člena král. české společnosti nauk
roku 1845 dostalo se mu již opět nového úřadu
neméně pro literaturu českou důležitého — by
totiž jmenován sekretářem sboru Matice České
Tomek
Tomkův
Praha
Český muzeum
11
article
Pracuje v té době společně s Erbenem na di-
plomatáři Českého musea, proukázal tu mno
hých platných služeb svých i v úřadě korrek
torském, jenž byl tehdy velice důležilým a ne-
méně obtížným. Nebylyť rukupisy tenkráte Ma-
tici České podávané té dokonalosti, aby tak, jal
podány byly, dostati se mohly do tisku, takže.
když i obsah zcela správným byl, sloh a pra-
vopis často a velmi opravovati se musil. Tomek
opravoval pak zejmena Klácelovu »Dobrovédu«
Smelanův »Všeobecný dějepis«, Pixův »Klic
štěpařský« a j. v. Zatím pracoval však na no-
vém spise, k němuž vybídl jej prof. Wiesenfeld
a kterýž také r. 1844 v jazyku německém se
psaný vydal. Byl to Přehled dějepisu pražského
Spis sám napsán byl u příležitostia na památku
třetího shromáždění něm. architektův a inžený
rův v Praze a byl také později nákladem Po-
spíšilovým vydán i v jazyku českém.
Erben
Tomek
Klácelův
Dobrovéd
Pixův
Klic
Wiesenfeld
Ma
Praha
Český muzeum
12
article
Roku, kdy jmenován byl mimořádným čle
nem král. společnosti nank, zahájil Tomek také
činnost svou i v zasodáních této a vydal dále
v pátém díle Malé Encyklopedie Děje mocnář-
ství rakouského, kterýmž dostalo se po pěti
sedmi letech několikerého vydání, a když by
Tomek zatím Dějiny tyto též pro školy upravil.
i německého překladu roku 1853. Mimo to vy-
šly také u Pospišila již zmíněné Děje pražské
v krátkém nástinu.
Roku 1846 usneseno na sněmu zemském
aby byl dán historiografu Palackému pomocník
jemuž určen zároveň plat 600 zl. Palacký zvoli
si k tomu cíli Tomka, jenž tou dobou pojal z
choť sl. Lidmilu Dáňovu, dceru ředitele pan-
ství polického. V práci vědecké pokračoval velm
pilně a svědomitě. Vyšelť již roku 1847 jeho
péčí upravený Břežanův »Život Viléma z Ro-
žemberka« a roku 1848 nový spisek »Krátká
mluvnice česká«,jež dočkala se osmého vydání
Zároveň pak dokončil »Dějiny university praž
ské«, jež v spracování českém vyšly r. 1849
Ale rok 1848 vyrušil jej dočasně z vědecke
práce. Po krátkém řízení »Pokroku«, jenž změ
něn později v »Pražské noviny« rázu vládního
zvolen byl Tomek v okresu opočenském za po-
slance do sněmu říšského, v jehož jednáníeh
setrval až do 6. října — dne to, kdy iv
Vídni zavlála revoluční peruť tou měrou jak
před tím v Praze. Po tři měsíce sněmován
vídeňského byl Tomek vždycky horlivým příte
lem »Slovanské pravice«, které přidržel se
později na sněnů kroměřížském.
Tomek
Palacký
Palacká
Dáňův
Vilém
ro
Vídeň
Praha
13
article
Zatím stal se hr. Lev Thun v srpnu 1849
ministrem vyučování, a jsa již dávno Tomkovi
nakloněn, pečoval o to, aby dostalo se mu uči-
telského místa na universitě pražské, aby takto
odbornou historickou vědu svou pěstovati moh
z povolání a zároveň aby stal se jejím šířitelem
I vybídl jej také skutečně již v říjnu r. 1849
aby se o professuru na universitě pražské hlásil
Tomek, uposlechnuv této rady, vydal se brzo n
to r. 1850 na cestu do Paříže, kdež zejména
opatřil pro Palackého mnoho spisů neb výtahů
z jednotlivých důležitých tam se nalezajících ru-
kopisů. Z Paříže odebral se dále pak i do Ne
mec, aby se tam seznámil s vědeckými ústavy
Thun
Tomek
Palacký
Paříž
14
article
za kteroužto příčinou meškal zejmena ve Vrati-
slavi, Berlíně, Götlinkách a jinde. K cestám
témto dostalo se mu od ministerstva zvláštní
podpory. R. 1850 vrátil se z téchto vědeckých
cest opět do Prahy a byl již také brzo na to
dne 17. listopadu jmenován mimořádným pro
fessorem rakouského dějepisu na universitě praž
ské, po kterémžto jmenování vzdal se zároven
úřadu sekretáře »Matice české«.
Nové toto povolání přišlo literatuře naší
historické právě v čas, neboť historikové ně
mečtí pozorujíce patrný vzrůst dějepisectví r
kouského, brojili proti němu tvrdice, že nen
v oněm náležité jednoly.
Jako odpověď vypracoval Tomek nové vy
dání Dějů mocnářství rakouského
jehož publikace vzbudila v centru nepřátelském
značný rozruch.
V r. 1855 vyšel první díl Dějepi s
města Prahy a tím zahájil Tomek novou
epochu prací svých vědeck ých.
Takto započatému dílu, jež stalo se život
ním úkolem Tomkovým, dostalo se pokračován
dalšího ještě mnoha díly ceny veliké a vzácné
Byv zvolen v r. 1861 za poslance do sněmu
českého a rady říšské, pobyl tu až do r. 1866
hláse se k zaslancům státního práva českého
Z jeho péra vyšel první návrh o rovnoprávnost
na universitě pražské, s nepatrnými jen změ
nami přijatý sněmem a později senátem univer
sitním.
Tomek
Tomkův
Vrat
Berlín
Götlinky
Praha
Dějepi
15
article
Od r. 1866, kdy vydán byl první oddí
Základů pražského místopisu, pracoval Tom k
stále ještě na nových a nových spisech věde-
ckých; vyšlyť roku 1868 Sněmy české dle
obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II., roku
1773 Registra decimarum papalium čili Registra
desátků papežských z dioecesí pražské a roku
1879 v literatuře naší dnes nejlepší a nejzna-
menitější spis o Žižkovi, nadepsaný Jan Žižka
Roku 1881 vydány byly kromě toho i Příběhy
kláštera a města Police nad Medhují, jakož
i V. díl Dějepisu města Prahy; r. 1882 přeloži
Kosmův Letopis český s pokračováním kanov-
níka vyšehradského a mnicha sázavského do
»Sbírky konik a letopisů českých v pře-
kladech«.
Při titanské této své práci na poli historicko-
vědeckém účastnil se Tomek trvale a živě
i dále života veřejného.
Povolán v roku 1873 znova na sněm
zemský za města Králové Hradec, Jaroměř
Josefov setrval zde pak na dlouhá léta, hláse
se k straně konservativní. Jako representant
historické vědy české i jakožto učitel na
kathedře universitní zjednal si Tomek úcty vše-
obecné a uznání, jež zračilo se v čelných
vyznamenáních. Již v roce 1871 jmenován byl
vládním radou, v roce 1878 královskou Prahou
čestným měšťanem, klub historický jmenoval
jej r. 1875 svým čestným členem, polský kon-
gres historický na počest Dlugoše v r. 1880
v Krakově čestným předsedou a archneologická
»Včela Čáslavská« zvolila jej roku 1881 svým
čestným členem. Po vydání 3. dílu »Děje-
pisu města Prahy« jmenovala (r. 1876) Tomk
čestným členem akademie věd ve Vídni, roku
1879 jmenován byl pak čestným členem
akademie petrohradské a akademie vědv
Krakově oznámila mu v listopadu roku 1881
rovněž své jmenování jej za člena řádného.
Tom
Ferdinand II
Žižek
Kosmův
Tomek
Čáslavská
Praha
město Králové Hradec
Krakov
Vídeň
Jaroměř Josefov
akademie věda
16
article
Vědecká činnost Václava Vladivoje Tom-
ka byla nad pomyšlení ohromnou i co do kva-
lity i co do kvantity. Tomek napsal a vydal
plných 64 spisů samostatných, k čemuž ovšem
i dalši a opravená neb rozmnožená vydání jed-
notlivých knih počíláme, pak napsal 65 pojed-
nání, kteráž publikoval ve zprávách zasedání
král. české společnosti nauk, dále uveřejnil 44
vědeckých prací v »Časopise Českého Musea«,
15 takových v »Památkách Archaeologiekých«
a 5 ve »Květech«, tu počet tento přesahujíeí
číslo 190 — tedy bezmála plné dvě stě —
jest nad sílu lidskou skutečně úžasným.
Ještě nedávno odhodlal se ve věku 83 let
psáti a v časopise »Musea českého« uveřejňo-
vati svoje »Paměti«, jež vzbudily značný inte-
res a obdiv, jaké úžasné paměti a svěžestise
ctihodný kmet ještě těšl.
Václav Vladivoj Tomek žil celkem živo
tichý, jasný a uspořádaný. Klid duše, železný
pořádek v zaměstnáních a rozumné zotavování
v přirodě uchovaly mu veliký, řídký věk a mysl
neporušenou až do chvíle poslední. Kmetství
nebylo mu břemenem! Pamatujeme, s jakou
svěžestí obdivuhodnou ještě nedávno ubíralse
po schodišti musea, aby přijal pocty, prokázané
mu u příležitosti 85. narozenin.
Nikoliv nemoc, nýbrž stáří samo jej udo-
lalo. Tomek odešel, postaviv si věkotrvalý mo-
nument svou historiografickou činností, zvěčniv
se v srdcích celého svého národa památkou ne-
smazatelnou. Vděčná a čestná paměť provázeti
bude povždy jeho jméno, které sama Nesmrtel-
nost obepíná dnes smutečním laurem.
Smrt V. V. Tomka nastala skoro neoče-
kávaně. Po těžké chorobě loňské okřál stařičký
Václav Vladivoj
Tom
Tomek
V V Tomek
Český muzeum
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Slovo ke slovanské opere.
Ku pohostinskému výstupu pí. Korole wiczové
Host Národního divadla paní Korolewiczová
je z nejlepších mladých polských zpěvaček. Po
evropských a amerických scénách známa jsou
jiná polská jména: Mieržwiňski, Bandrowski,
Kochaňská, Pinkiertówna, Kruszelnická a zvláště
jméno geniálního basisty Didura. Dobré pěvce
polské potkáváme i na scénách petrohradské,
oděsské, kyjevské i na jevištích německých. Ve
Faršavě k nejvíce oblíbeným patří mladistvá
dramatická Zboinňská, lyričti tenoři Seliva
a Drzewiecki, baryton Grabezewski a j. Skoro
všichni odbyli si křesť na scéně Ivovské nebo
varšavské, odjeli pak na čas konati studia do
lalie. Všichni však souhlasí, že ve Vlaších dnes
neni už dobrých učitelů zpěvu. Pouze častým
posloucháním dobrých pěveů vlašských učili s
sami svůj hlas zdokonalovati.
Vlašský zpěv! Po úspěších Wagnerových,
jenž tak houževnatě bojoval za uvolnění zpíva-
ného slova z nadvlády tónu — mnozi nechápa-
jiee jasně zásady reformátorovy — začali zuřivě
napadati všecku vlašskou školu. Vzbuzen od-
por zase nedobře informovaných zpěváků
učitelů zpěvu vlašského. „Slovo je podstata
opery!“ volali jedni. „Zpěv je podstata opery!“
naproti druzí. Ustálilo se volání po t. zv. zpěvu
dramatickém, a jako houby po dešti rostly řady
škol pěveckých, hlavně v Německu. Nastáva-
jicímu zpěváku namlouváno, že zpěvu drama-
tickému možno se naučiti pouze na ariích oper.
Sctva žák poznal noty, přikročeno hned ke stu-
diu operních rolí. Honění pěvecké utrpělo na
své technice. Hlasům, tak vedeným, chyběla
technika úplně. Ale jako v žádném odboru
umění bez techniky se neobejde, také v umění
zpěvním technika hlasová je požadavkem nepo-
strádatelným. Konečně spory se trochu usadily.
Korol
Korolewiczová
Bandrowski
Kochaňská
Pinkiertówn
Kruszelnická
Didur
Seliva
Drzewiecki
Grabezewski
Vlach
Wagnerův
Německo
národní divadlo
18
article
Rozhlíženo se klidněji po obzoru. A co vidíme
dnes? Wagner sice ovládl scény, ale z pěv
vlašský trvá neochvějně v úctě. Jedinou
změnu situace dlužno u něho konstatovati. Na
ten čas jest málo těch, kdož by mu dobře vy-
učovali. Neboť jako opera bude stále stoupati
za povznešeným cílem svým, jenž sluje „hu-
dební drama“, tak zpěv vlašský všem zpěvákům
zářiti bude svým vzorem „dokonalé techniky“.
K ideám Wagnerovým ze slovanských skla-
datelů nejvíce přilnuli skladatelé češtI. Měli
do Némec nejblíže. Poláci a Rusové se trochu
opozdili. První neblahými poměry, druzí ná-
zorem, který je vede ku přisnému napodobení
lidových motivů. Jiní evropští skladatelé —
více méně všichni — těží z názorů Wagnero-
vých, ale všichni je přizpůsobují poměrůmči
lépe individualitě svého národa. Proto moderní
opera jednoho národa vždy se bude lišiti
od opery národa druhého — jako se liší jazyk
a všechen charakter jednoho jazyka od druhého.
Tolik však je jisto, že technika hlasová
v opeře musí býti všem společna. A vzorem j
tu zpěv vlašský. Wagner sám (viz „Bericht über
eine... deutsche Musikschule“, r. 1865; Ge-
sammelte Schriften, sv. 8., str. 136.) v té věci
autoritativně se pronáší. Teprve vyškolená ital-
ským vzorem technika hlasu má býti přizpůso-
bena řeči domácí.
Na slovanských jevištích shledáváme nej-
krásnější hlasy s poměrně malou školou na
scéně pražské, krásné hlasy se znamenitou ško-
lou u pěvců polských (jsou však rozstříknuti po
seénách cizích), a mnoho naturálních hlasů ve-
dle pěvců školených na seěnách ruských. Zde
nouze tenorová ze všech jevišť evropských je
největší. Polské pěvce ze všech slovanských
možno dnes prohlásíti za nejlepší.
Wagner
Wagnerův
Polák
Rus
Wagnerovýchod
19
article
Pražská opera česká za to co do výše své
celkové výkonnosti umělecké je z oper slovan-
ských na prvém místě. V Čechách (jako v Něm-
cích) snaží se divadlo býti součástkou kultur-
ního života, jehož všechna odvětví rozvinují se
rovnoběžně. U Poláků a Rusů platí dosud di-
vadlo za podnik vice zábavní. Na Rusi i v Pol-
sku udržela vlašská opera všemi svými před-
wagnerovskými vlastnostmi dosud takový vrch.
že na př. v Oděsse, v Moskvě a v Petrohradě
jsou celé několikaměsíční stagiony vlašských
oper s vlašským personálem. Z nadvlády vlaš-
ské — zásluhou plodnosti ruských skladatelů —
vymanila se poněkud carská opera v Petrohrad
a opera kyjevská. Zde zpívá se již skoro vý-
hradně rusky. Jen v režii obě opery ještě silně
pokulhávají za svými družkami středoevrop-
skými. Vedle toho projiždí po Rusi každoročně
v zimní saisoně lepší nebo horší operní společ-
nost vlašská, jež však znenáhla začíná se obe-
censtvu ruskému zprotivovati.
Nejsmutnější poměry s hlediska národního
má polská opera varšavská. Neblahými poměry
politickými pouze živoří, jsouc toliko dle jména
pelskou. Až do nedávné doby nebylo zde vůbec
dovoleno zpívati polsky (s výjimkou několika
polských oper). Rusky Poláci zpívati nechtěli,a
tak stala se i vlaština jaksi uměleckou tradicí.
Všichni zpěváci polští učí se proto vlašsky, aby
Polák
Rus
Čechy
Německo
Rus
Pola
Moskva
Petrohrad
Rusko
20
article
mohli na prvním svém jevišti vystupovati
Ovšem pak mohou jezditi do Vlach a vynikat
jako „vlašští zpěváci“. Proto jejich umění pě-
vecké stojí na tak vysokém stupni. Arci naproti
tomu ztráta hlavní podmínky, z národněno
opery je tím bolestnější.
Všechna divadla varšavská spravována jsou
„prezesem“, ruským generálem. Prezesa vol
generální gubernátor varšavský, dávají mu
úplnou moc administrativní i uměleckou. Ode
dvou let sice již vládou dovoleno také v opeře
varšavské zpívat po polsku. Ale vlivem vlašského
kapelníka, který osvojil si neobmezenou vládu,
jsou polští umělci přinucováni zpívati vlašsky
dále. Díky různým machinacím jest každoročně
angažována řada vlašských dobrých i špatnějších
zpěváků a zpěvaček, kteří za veliké honoráře
udržují ve Varšavě lesk a slávu vlašského jazyka
na úkor polského. Všecko úsilí domoci se ko-
nečně čistě polské opery, seskupiti všechny p
světě roztroušené polské pěvce v jeden velký
soubor, se dosud nepodařilo. Řada lidí cizích
vidí svůj prospěch v tom, aby vše zůstalo př
starém a „Bůh vysoko, car daleko““ — platí tako
pro polskou operu varšavskou.
Za takových poměrů nejlepší umělci polšt
odeházejí do ciziny. Doma zpívají leda pohostin
sku. A dává-li se konečně přece opera polská
dovede již šikovný kapelník Vlach obsaditi role
tak, aby obecenstva mnoho nepřišlo a mohlo se
ukázati, že opera čistě polská by se nemohla
udržeti!
bůh
Vlach
Vlachy
Varšava
21
article
Malý počet operních skladatelů polských je
pak pouhým následkem poměrů. Jak má skla-
datel polský napsati dobrou polskou operu, když
celý čas polského slova v opeře ani neslyší?A
přece jsou v Polsku veliké hudební talenty. Ale
po Moniuszkovi nechce podařiti se žádnému do-
mácímu skladateli, aby mocněji pohnul srdcem
polského posluchače. (S dychtivostí očekává se
na podzim premiera Noskowského opery „Wy-
rok“ a mladého, velice nadaného Statkowvského
„Marie“.)
Umělecky nejvýše ze slovanských stoji dne
opera našeho Národního divadla. Stojí výše svou
tradicí, přimkla se od počátku vývoje k nej
modernějším tradicím evropským, dnes něme
ckým, jako byly před Wagnerem vlašské a fran-
couzské. Ve svém zdokonalování, zásluhou
skladatelů domácích opera Národního divadla
odstraňuje znenáhla co s českým duchem a sty-
lem nesouhlasí, ale ponechává všechny vymože-
nosti moderní, zvláště na poli deklamace a režie.
a pokračuje tak na svém samostatném, národnín
vývoii.
Moniuszko
Marie
Wagner
Polsko
wa
Noskowský opera
národní divadlo
22
article
Kdo jezdil by na provádění Wagnerových
oper do Vlach, neb na provedení slovanské opery
do Němec, mnoho by neziskal. Wagnera jezdíme
poslouchat do Bayreuthu nebo do Mnichova,
Pucciního máme viděti a slyšeti v Miláně a „Pro-
danou nevěstu“ doma v Praze. Opera, jako
všecko pravé umění, přimyká se co nejtěsněji ku
povaze svého vzniku, k povaze národní. Co ten
či onen ústav operní provádí cizího — je vždy
pouze lepší nebo špatnější imitace. Svůj stupei
vrcholný každá opera dosáhne pouze tam, kde
sama tvoří. Právem každá německá i největší
opera protežuje především opery skladatelů ně-
meckých, byť i neodpovídaly hned velkým vzo
rům vlastním. Mozartové a Wagnerové nerodi
se co chvíli. Nová opera německá, sebe slabší
přece se hraje, už proto, aby duch a styl ně
mecký se posilnil a znovu s některé nové stránky
byl osvětlen. Opera německá ve všech svých
uměleckých složkách (zpěv, deklamace, herectví
výstava, orkestr) dospěla dnešní výše svých nej-
větších ústavů ne provozováním oper vlašskýel
ani francouzských neb slovanských, ale prová
děním oper Gluckových, Mozartových, Wagnero
vých a nepřehledné řady i menších skladatel
svých domácích.
Wagnerův
Vlach
Němec
Wagner
Mozart
Gluckův
Mozartův
Wagnero
východ
Bayreuth
Mnichov
Pucciní
Milán
Praha
23
article
Také naše opera bude pokračovati v dalšin
vývoji ne častým provozováním děl cizích, nýbrž
častým prováděním oper českých. Sebe lépe
vystavená opera francouzská nebo vlašská zde
nikdy nevystihne pravého ducha ani francouz
ského nebo vlašského, byť i přítomný cizí skla
datel nad provedením v slzách se rozplýval
Rovněž Francouzi a Vlaší nikdy nezazpívaj
operu českou tak, jak se zpívá v Praze.
K dalšímu vývoji české opery předevšímje
třeba, aby naši zpěváci úplně vymanili se ze
stylu zpěvu německého. Němci sami na tomto
poli dosud hotovi nejsou. Pro Wagnerovy opery
nemají dosud dosti vlastních německých pěveů.
Ke každému slavnostnímu představení v Bay-
reuthu nebo v Mnichově přivoláni bývají pěvci
jiných národností, jen aby umožněno bylo ideálné
provedení. Ač na každém i nejmenším něme-
ckém divadle dnes hraje se — vyjímaje „Par-
sifala“ — celý Wagner, přece v Německu samém
Wagner dosud dobře se nezpívá. Co zváno zpě-
vem „wagneriánským“, přehánějí mnozí dosu
tak do krajností, že zpěv namnoze přestává být
zpěvem. A u nás tuto nedochůdnost německou
berou si pěvci i učitelé zpěvu namnoze — za
vzor! Na konservatoři pražské učitelkou zpěvu
bývá Němkyně, privátní školy učí způsobem po-
dobným. Následky jsou zřejmy. U zpěváků na-
ších slabiky v tónech nad střední polohou jsou
Francouz
Vlachý
Němec
Wagnerův
Wagner
Praha
Bay
Mnichov
Německo
24
article
namnoze zcela nesrozumitelné jako u něme-
ckých. Wagner sám německé pěvce upozorňoval,
jak třeba na vlašském způsobu se učiti, jak se
tvoří tón, ale němečtí pěvci dosud málo dbají
rady mistra svého. A naši pěvci jich v tom slepě
následují. A přece čeština je pohodlnější pro
zpěvný přednes nežli němčina (Wagner sám na
to poukazoval) a snáze dá se vlašské methodě
přizpůsobiti.
V Polsku nadaní žáci, skončivše některou
z domácích škol, dostávají stipendia, aby mohli
vzdělání své dovršiti ve Vlaších poslechem do-
brého zpěvu. U nás a v Německu po čtyř- nebo
pětiletém „učení“ (někdy i kratším) dává se
zpěvák nebo zpěvačka — angažovati. Považují
učení za odbyto, hltají roli za rolí, ať hlasu
svědčí nebo ne. Jsou-li přírodou obdařeni, mají
úspěchy, jsou slaveni — a konec? Po krátké
divadelní slávě odcházejí od divadla, nebo se
Uačí k činohře. Prý ztratili hlas.
Bylo by na čase, aby pražská konservato
sama dala příklad ostatním školám. Aby si po-
řídíla řádnou učitelku vlašskou (třeba polské ná-
rodnosti). Náš pěvecký dorost nebude od místa
upozorniti, aby z výstupů paní Korolewiczové
snažil se co možná nejvíce pro sebe získati.
Wagner
Korolewiczová
Polsko
Německo
25
article
Jako přední naši skladatelé ve stopách Wag-
nera tvořili díla s názory mistra německého
přímo konkurující, tak díky výbornému uměle-
ckému stroji svému udržuje opera Národního dli-
vadla dnes stejný krek s nejpřednějšími ústavy
německými. Uvážíme-li její mládí, můžeme ne-
jen s pýchou ke svému ústavu pohlížeti, ale
doufati pevně, že opera naše může jednou všem
středoevropským vévoditi a strhnouti na sebe po-
zornost celé divadelní Evropy.
Až u nás zachytí se opět methoda vlašského
zpěvu v dobrém smyslu slova a na jeho základě
vytvoří čeští učitelé zpěvu zpěv český, od ně-
meckého velmi rozlišný — až celý soubor operní
bude v tom smyslu na stejné pěvecké výší —
až ovšem mladým pěvcům přidělen bude zkušený
režisér činoherní, jenž všechnu akci na jevišti
přísně bude říditi a všechen soubor stane i na
jedné výši herecké — až repertoir náš bude pra-
vidlem český a jen výjimečně cizí, aby hrál
nejen skladatele nejpřednější, ale i práce slabší.
ale české — což vše dohromady určuje další
vývoj vlastní —: potom budeme míti „národní
svoji operu v pravém slova smyslu a potom naše
opera bude mezi prvními světovýmil
L. V. Čelanský-
L V Čelanský
Evropa
národní dlít