ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cc5a6790-75a6-11dc-bcdc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 34, person 59, work 2, org 3
1 masthead
Ročník XXXXVIIL
2 masthead
V Praze, v pátek 4. záři 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 244.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praze v adminislraei tvrt 1t . . 6 R Z s dvojí donáškeu ts Bv . . . . 7 Kk vo mislkách: a K 90 n na měc kre . roštou m . . . . . 3 K o n čtvrt tei sdrojí zlsilko na vněn sí .. k e ne řtvrt vola
Bv Praha R Z
5 article Týdenní přehled kestrankoviny
Týdenní přehled kestrankoviny Včera tomu bylo právě týden,ce v »Prager Tagblattu« panem Kestrankem z čista jasna udeřilo, ale — nezapálilo. Do padla to rána na ránu. Hned druhého večera po sensačních odhaleních Kestrankových ozvala se správní rada společně vodárny jednohlasným svým usnesením o dodávce výllačného potrubí a v pátek pozdravena byla Prahou a veškerou českou veřejnost francouzská trikolora na vodárenském stěžni. kdežto na blavním stanu kartelářském schlípla prušácko vítkovická do půl stěžně za ječivého poprasku kartelářského a vůbec všeho ně meckého tisku. Během týdne, který odté doby uplynul, zanesena byla Praha a všechen český lid takovou spoustou německých na dávek a utrhání na cti v celém pralese ně- meckého tisku, jako snad za celé poslední desetiletí dobromady. Do dneška ječí cel německé veřejné mínění jedním sborem proti slovanské Praze a Čechům v ní i mimoní a jestliže jsme zůstali jenom při jedne ukázce těchto soptivých a bahnivých výlevů německých, jednali jsme jenom ze zásady, že otiskování takovýchto ukázek sice jest názorným poučením o současném kulturním stavu »prvního národa na světě«, ale že české prostředkování těchto urážek znamená plniti jich účel . . . To může posloužiti z odpověď i těm přečetným zasílatelům novi- nářských útržků i z ciziny i z uzavřeného území, kteří redakční náš stolek zasypali kulturní — mrvou německou, jakž sama sebe nejraději nazývá.
Kestrank Kestrankový Čecho Praha
6 article
Toho tedy centrální ředitel se svým »výtlačným potrubím«, »Prager Tagblatteme docílil, ostudy před německým světem natropil nám nad hlavu, ale jednoho, oč se snažil veškerou křečí svého genia, toho ne- dosáhl, správní rada neodročila rozhodnutí. roury nedodá kartel, ale Pont a Mousson Co se od té doby udalo v minulém týdnu vrchovatého rozčilení, jest v nejsvě- žejší paměti pražské i české. Sceny páně Kestrankovy na jevišti »Prager Tagblattue odehrávaly se jako výjev prince Hamleta s duchem jeho otce krále při nejhlubším za temnění scény. Bylo slyšet hlasy, ale jedna- jících postav nebylo v diskretní tmě Ke- strankově viděti. Všechen náš národní tisk však volal jedním dechem po jmenecha zvláště byl dychtiv spatřiti při plném světle denním nejdůležitějši dvě postavy Kestran- kova pranyře v Tagblattu«, figuru obecního staršího oferujícího panu centrálnímu ředitel svůj vliv ve prospěch kartelu a onoho pod nikatele, který nabízel rovněž svůj vliv v týž prospěch, ale hned udal cenu svého zakročení 59 + 29 celé ceny třímilionové dodávky. Dnes ta jmena známe, nikoli dík panu Kestrankovi. Jedno z nich přinesly současně dva žurnály kartelu blízké a nositel druhého prohlásil se sám. A jakmile ta jmena zji štěna, dostavila se předvídaná námi úleva v napjetí veřejného mínění českého a ovzdu- ším jeho šel jediný dech úlevy. Není sice po bouři, ale škody již nenatropí. Injurie Kestrankovy a tisku jemu sloužícího, metené v tvář korporacím, nezůstaly
Prager Pont Prager Tagblattue Hamlet Kestrank Scen pán
7 article
pěti a z pokusu zodpovídati se bude Ke stranek i jeho tisk před soudci z lidu. Břímě které bylo po celý týden všeobecně pocito- váno, zavěšeno na bedra dvou mužů zhavý interes, jímž se všechno chvělo, do- kud známi nebyli, zehladl citelně a obmezil se nyní už takřka jen na živou zvědavost. kterak se těmto dvěma podaří zatižení svého se zhostiti. Netřeba předbíhati událostem, kteréž vyvíjejí se tempem veřejné zvědavosti přílis pomalým a sahati do svědomí oběma, ža- lobci i obžalovanému, dotknutého již s dů- statek veřejným, nevyhnutelným přetřesemté nad jiné trapné záležitosti. Pokud se týče říš. poslance dra. Černohorského, nucen jsme odpovědí oficiálního orgánu strany, je- jímž je poslancem, ještě k několika slovům k otázce »štítů« a sice štítu strany a štítu jejího člena poslance, ve »Dni«. Považujeme ještě i dnes za rozhodnou, i taktickou i lo- giekou chybu, sbírá-li »Den« ze štítu dra Černohorského, co na něj Kestrankem vlo- ženo, a kladeli na štít celé strany, nebot v případě tom, že žaloba dra. Černohorského nebude míli kýženého výsledku, kterak sejme »Den« se štítu strany, čím jej před proce- sem ozdobil?! Před rozsudkem nikdo nesmí tvrditi, že jest dr. Černohorský vinen, to opakujeme, když nám »Den« staví tento náš výrok před oči, ale každému jest dovoleno uvažovati o eventualitách a jednou z obou možností ve zřetel přicházejících jest, že výrok poroty nedopadne ve prospěch žalob- cův. Nepodaří-li se dru. Černohorskému do- kázati, že na něm »nelpí ani atom pode- zření vysloveného ředitelem Kestrankem« — utrpí »čistý štít strany«. To je logika »Dnee.
Černohorský
8 article
Složí snad potom všichni kolegové dra. Čer- nohorského své mandáty, aby »štítu strany« dodali bývalého lesku? Zdá se přece jenom i v zájmu strany, aby toho dne, kdy pro- nášen bude rozsudek v při dra. Černohor- ského proti jeho háncům, poslanec dr. Černohorský poslancem nebyl. Do- statečným důvodem k tomu již dnes jest už ta okolnost, že vůbec u Kestranka byl au něho zakročoval Nechť důvody tohoto jednání s nimiž na veřejnost vystoupil jsou jakékoli Výkonný výbor strany maje revers posl. dr. Černohorského v ruce, může jej k tomu přiměti. Dnes na jiném místě listu přinášíme důvody zakročování jiného dobrovolného prostředníka zadávky rour kartelu, cís. rady Kunze, jemuž připadá v nastávajícím pro cesu úkol obžalovaného. Nepřičiňuje mnoho k tomu, co bylo již známo o Kunzově podílu na kartelářském skandálu, jediné přímé popření jeho, že by byl užil slov, že »správní rada vodárenská jest skartelována stejně jako kartel«, bylo by novům. Pan Kunz, který není poslanec ani obecní starší v Praze, líčí své zakročení u Pražsko-železářské jako podnik čistě ob- chodní. O tom, zdali podrží před povolaným forem všechna kriteria přípustné obchodní akce, nechceme rozhodovati. Není také ža- lován pro to, co na svou pěst podnikl, ale na zjištění, zdali vystupoval jako zmocněnec nebo důvěrník třetí strany, která — jak
doktor Černohorský Kunz Kunzův Praha
9 article Nli
Nli známo — jest žalobcem, správní rady vodá- renské, anebo jejich členů. Z výroků Kun zových, níže uveřejněných, jde na jevo přímé popření této okolnosti. Poslední z episod, skládajících v pestré mosaice Kestrankovu aféru, episoda poslance Brdlíka jest ze všech nejvyjasněnější a dlužno dodati Kestrankovi nejosudnější. Nazvali jsme ji z počátku anekdotou, ale vyvinulo se z ní netušené drama, ano proces noví dané šíře, hloubky i dosahu a dnes již možno uzavříti ji úsudkem, že prohra Ke- strankova jest, pokud se týče českobudějovi- cké šroubovny a jejího poslaneckého ochránce. zpečetěna, ať již v polemice mezi genialním centrálním ředitelem a ministerstvem ob- chodu bude řečeno cokoli. Tu utrpěl kartel těžší ztráty než únikem pražské dodávky tu povstali proti němu žalobcové, jichž hlasy neuniknou dotud, dokud nebude přítrž uplř činnosti tohoto vyssávatele veřejného blaho bytu ve prospěch blahobytu několika sou- kromníků. Denník realistů uveřejnil včera pod zá- hlavím »lnterview s řed. Kestrankem« podo- biznu centrálního vládce železných bánía vysokých pecí v Čechách, malovanou uměl- cem, jehož jmeno tlačí se na rty při každé řádce »interviewu«. »Interviewer«, ve Vidni žijící Čech, je okouzlen nitrem i vnějškem centrálního čaroděje pražsko-železářského i vypravuje o něm i takovéto věci: »Pan
Brdlík Čo Čechy
10 article
Kestranek je muž v nejlepším věku, elegantní a imponující postavy, živých a pružných pohybů, krásných pátravých, otevřeně do světa hledících očí. Když mluví o aktuálních otázkách, dovede vzplanout, mluví rychle, ostře, bezohledně a s pěknou dávkou despektu o lidech vyšších a vysokých. Poznal světa lidi, je od mládí ve vynikajícím postavení, hmotně naprosto neodvislý. Dívá se tedy na lidi a na věci svým vlastním okem. Snad jimi opovrhuje. Řed. Kestranek nikdy ne sháněl řádů, titulů a čestných funkcí. An císařským radou není. « Přímo k zfantění! A tu citovali jsme jenom sloku z této hymny v próse na Ke- stranka, který z ní vyzírá dokonce jak nadšenec pro české umění, ano jako nepříte německé společnosti, náhlý příznivec české, majitel obdivuhodného smýšlení, vrcholicího v přesvědčení, že »česká politická veřejnos přes to, co se událo v Praze, je čistší nez naše německá v Rakousku«. Panu Kestran kovi nejhroznější výtkou jest, že by byl ne- přítelem Čechů To prý není pravda a »roz- šiřovatele takových tupení budu pronásle dovat«, hrozí p. Kestranek v »Času«, »nebot nikdo nesmí tvrdit, že jsem jako ředitel Pražské železařské s po- lečnosti nějakým nepřátelstvím k českému národu zájmy tohot podniku poškodil.« Kde pak ! Ba do konce naopak! Pan Kestranek jenom svou pohrůžkou houfného propouštění če- ských dělníků z kladenských závodů a vy pravou jich Praze na krk osvědčil takovou lásku k českému národu, že se jí snad vy rovná jeho horoucí nadšení pro české šrouby českobudějovické . .
Kestran Čecho Kestranek Praha Rakousko
11 article
Ale nade všemi sklonnostmi, slabostm a zálibami tohoto genia, tohoto Monte Chri- sta XX. věku vyniká suprema lex Kestran kova: »povinnost vůči akcionářům hodně pro ně vydělávat a platit co nejvyšší divi- dendy.« V tom ohledu je pan Kestranek skutečným velmistrem. Činnost jeho v tom ohledu vyjádřena jest následující progresl od r. 1900/1 až 1905/6: 94. 56, 80, 120 140, 150. roku 1906/7 pak 170 a na rok 1907/8 páčí se na 180 korun, s dodávkou pražského potrubí mohla dostoupiti roku příštího 200 korun ze 400 korun!! Jaký to rekord! A k tomu účelu neostýchalse pan Kestranek zasypati Prahu smrdutými struskami z žurnalistické vysoké peci páně Mercyovy! Leč pryč s těmito obrazy se světa nej okázalejší a nejhladovější hamižnosti — vnitrorakonské. Dnes vítá Praha, ví tězně vyváznuvší z kartelář ského útoku na svou čest, z ůkla- du o volnost svéurčení, o svo bodu svých národních a mezi- národních sympati! — Paříž ve svých zdech Skvělá to odměna slovanské) Praze, spjaté s francouzskou metropolí již neroz- drlitelnými svazky přátelství a lásky, skvělá náhrada za minulý týden starostí a hořkostí Slunná zář, která provází deleg aci města Světia do Zlaté Prahy, zasvíti oslnivě i do — krásných očí Kestrankových a všech těchi ostatních utrhačů Prahy, kteří se neostýchali dokonce i nabádati zahraničný úřad k za- mezení česko-francouzských manife stací v těchto dnech. Dopadnou tím slavněji a tím jasněji a výše zazní jásot radosti pařížským našim přátelům vstříc !
Kestranek Mercyův Monte Chri Praha Paříž Světia
12 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. Ze Záhřeba, 1. září. (Srbským listů odňata poštovní doprava.) Bán Rauch odňal právo poštovní dopravy do Chorvatsk těmto srbským listům, vycházejíeím v Běle hradě: „Politico“, „Štampě“, „Trgovinskému Glasniku“ a „Pravdě“ Ze Lvova, 2. září. (Polské listy o že- lezném kartelu.) „Kurjer Lwowski“ píše v úvodním článku, nadepsaném „Zkartelovaní lichváři“: Vojna o pražské potrubí nevyplatí se železněmu kartelu. Nejen v Čechách, nýbrž u nás v Haliči obrácena tím pozornost na to. jak nestydatě se roztabuje hnízdo železných lichvářů, kteří dovolují o sobě málo mluvita psál, ale za to hromadí mliony na miliony s železnou důsledností provozují germanisaci polského i českéhe dělníka. Co učinila Praho. dávno se již mělo stát: měla býti vržena ruka- vice války těm mocným králikům železným a pozornost celé říše obrácena na to, co se pod firmou železného průmyslu děje. Dnes veřejné minění celé říše začíná se s překvapením do vídat o tajemné pobočné vládě v Rakousku ktorá v éře všeobecného hlasování řádí jako ně jaká podzemná maffia, která si podrobuje vládu tisk, společnost. Celá řiše musí přijímati ceny kartelu, neboť proti moci milionových lichvárů všecko jest bezbranné. Každý koupený železný hřebík obsahuje v sobě harač, který si diktuje železný kartel. Rok za rokom roste tento zlořád na škodu celé společnosti a zvláště nejchud ších vrstev obyvatelstva. Kartel železný jest. od-
Rauch Kurjer Lwowski Záhřeb Běla hradit Lvov Čechy Halič Praha Rakousko Trgovinský Glasnik
13 article
V drobném prodeji: ranní čhlo o sobě . . . za n z Ve fllalkách na venkovš ranní číslo. . . . . . . . 19h odpolední . . . . . . . . 4k Inserátv plati se hotově rapřel. Přečplacení a inserty příjímá zdmini- strace v Marianské ulici č. z. odpolední Tam naehárejí se též rodakee uskirzn a erpadice „Národnich Llste“ Lukopisy se sevzaosji
Národnich Llste Lukopisa
14 article
porem proti rozvoji všelikého průmyslu a dusí bezehledně každý pokus emancipace. Věc budě- jevické šroubovny jest jasným obrazem, čím jest kartel želozný. Opíraje se o vládu milionů, kartel si tropí šašky z obecného mínění, vlády, parlamentu a páše dále, co se mu líbí, a kromě ničemného vydírání obchodně-průmyslového pro- vozuje brutalnou germanisaci dělnietva polského a českého. Protože zásluhou pana Kestranka činnost železného kartelu dostala se před forum vořejnosti, nebude ani parlament moci jít mimo. Lichva kartelová musí býti zlomena cestou zá- konodárnou, neboť společnost by se nikdy ne- uvolnila ze síti zkartelovaných pavouků a pla- tila by jinak dál rostoucí od roku k roku, hospo- dářskou lichvu. Věc ta jest aktuálná pro všechny země a národy.
Kestranka
15 title
Politické zprávy zahraničné.
16 article
V Praze, 3 září.
Praha
17 article
Ze země úlisku. Před trestním soudem v Hlivicích v Hornim Slezsku bude se konati velké přelíčení pro „tajné spolčování“. Obžalováno bude na sto členů polských dělnických spolků z Biskupic, Rudy a Zabře. „Nebezpočenství“ těchto spolků, hrozicí pruskému státu, „odhalil“ vládní pruský špicl, jenž pod falešným jménem polským do- vodí, že byl přijat za člena dělnického spolku v Biskupicích a jako člen jednoho spolku vlou- dil se i do druhých, kde provozoval špionáž. Zástupce obžalovaných podal námitky proti ob- žalobě, že je sestavena na základě falešných dokumentů, když. jsou podepsány člověkem, uží- vajícím falešného jména. Ale námitky byly za- mítnuty prokuraturou nižší i vyšší.
Hlivice Slezsko Biskupice Ruda
18 article Car do Polska.
Car do Polska. V království polském konají se přípravy ku přijezdu cara Mikuláše na zámek Spalu. Doba příjezdu není známa a cesta ovšem může býti odvolána, kdyby jí všecky okolnosti nebyly pří- znivy.
Mikuláš Polsko
19 article Událoati v Marokku
Událoati v Marokku Německo je bez výhrady pro uznání Muleje Hafida, kdežto Francie žadá, aby dřive nový sultán dal prohlášení, že uznává algecirasskou smlouvu. Německá vláda je toho názoru, že se souhlas Muleje Hafida se smlouvou algecira sskou rozumí sám sebou. Bez toho není možná nijaká vláda v Marokku. Akt algecirasský je hypothekou, kterou je země trvale zatížena. Va Feancii vzbudilo odoeslování anglickéh konsula dra. Wassela do Fezu jisté rozčilení, jež vzrostlo po poslední notě »Nordd. Alle. Zig« Olciosní kruhy vidí v tom přiliš odlišné stanovisko Německa a očekává se vysvětlení. Francouzské žurnály komentují událost a notu »Nordd. Allg. Zlg.« dosti podrážděně. »Temps« obrací se ostře proti německému stanovisku, že je nutné rychlé uznání Muleje Hafida, aby byl učiněn konec zmatkům. Toto tvrzení prohlašuje »Temps« za insinuaci Německa, jež se staví diroktně proti Francii a chce světu namluviti, že Francie prodlužuje nejistý stav v Marokku z důvodů sobeckých. O jistém napjetí svědčí též okolnost, že ministr zahraničních věcí Pichon měl delší poradu s německým plno- moeníkem šl. Lancken- Wadenitze ma
Mulej Hafid Pichon Maroko Německo Francie Virginie
20 title
FEUILLETON.
21 article Literatura.
Literatura. Vladimír Houdek. Jde hrůza smrti živolem.. Jde cestami, kd vadnou květy, aby je pokosila milosrdně jedním rá zem, jde svěžím zeleným trávníkem, zánechávají hluboké stopy v jeho měkkém samelu, jde krásn rozkvellými záhony a láme bezohledně vysoké ston- ky zdravých květů. Nalomí, ulomí, neodnese jich všal ve své studené náručí, odhodí je, pohodí do slinnýcl kouiů a raduje se z jich bezmocnosti, zoufalstv z nekonsčného umírá ní. Zabalí srdce při pohledu na hynoucí květ, n zioleněko, hynoucího brouka, motýla, pláka a je snad schopna i nejjemnější ruka v takovém případ vykorat poslední smrtící akt. Jen člověk nesmí být usmrcen žádnou formou leda když jednocká Justicie si toho vyžádá. Pak ta ková těžce truchlivá kapilola se dovede i ve slavnost ní akt proměnit. (Viz popravu Grety Baierové v Ně mecku) Ale jinak nesmí být člověk usmrcen. Ani zárode člověka v lůně mateřském nesmí být usmrcenji- nak, než ze zdravotních ohledů z nařízení lékaře A zbraně volně se prodávají, vysoká patra domnů se stavi bez obav, hluboké vody tekou mezi nízkými břehy, volík možností, zbaviti se živola, jen chorý těžce strádajíci člověk nesmí být zbaven živola, mus dojíl ak. na jeho kraj ..
Houdek Baier
22 article
Jakým dobro diním byl by zákon „práva usmr cujícho“ v případé naprosté nevyléčitelnosti. Člověk Bisník hynul více než šest roků v ponu rých místnostech zemského blázince. Chtěl stoupat, letět, dovedl se odtrhnout od hrou dy vznésti se k obzzoru a klesl jako raněný plák s rozilučenými křídly. Měl schopnos! života byl silný a neohrožený, znal víc, ne jednu a jedinon jeho možnost a — dospěl so Iva za počátok svě vytčeně cesty Padne-li slabý, bojácný člověk, jenž při nejmen ším otřesu se chvěje, jehož jediná rána dovede sklát jaký div? Ale člověk silný, schopný odvahy, obět a ztrát když padne, zastavujeme se zamyšleni na jeho osudem. Jaká to dlouhá doba, kdy mezi přáteli se roz nesla zpráva, že Vl. Houdek svůj pobyt v úslavyu
Iva Houdek zákon „ práv
23 article
za jiný nevyměni! Působila bolestně, přebolestně: mladý nadějný život, silný muž s básnickou duší. jenž opustil pohodlnou kariéru vojenskou, vzdav se důstojnické hodnosti a přijav místo poštovního úřad- níka, otec několikaměsíčního děcka, choť mla ženy .. Záhy jevily se na něm známky rozrušení, za pomětlivosti, až propuklo šíienství plniou silou. Jeh slav byl neprosto beznadějný. — — — Česká literatura vykazuje dvě jeho knihy „V květly blíny“ nákl. Pelclovým a „V pavučinách ne- rvů“ nákl fy. Grossmann a Svoboda. Jeho verše jsou práce silné, životně založené Z každého řádku mluví jeho neohrožená duše, na- prosto samostatná, hloubavý talent. Je v nich sociáln porozumění, pevné slanovisko i nepostrádají čistí lyrických passaží a smělých výrazů vzníceného srdce Jen sentimentality není v nich a není ani možno představiti si Houdka jako básníka sentimentälního. Všude síla, až skorem brutální síla se v nich jeví.
Pelclův Grossmann Houdek
24 article
Misty zachvějeme se maně nad jeho jako kdes v dáli tušeném, bolestném zaharašení nervů . . Básník prozrazuje, jak je nutno rváti se s životem nepřijímat tupě jeho rány, že je třeba zápasit s osu dem, jemuž sice nelze uniknout, ale s nímž nutno bojovat do poslední kapky krve, do posledníh vzepětí síly . .. Co mohl nám dáti během doby, kdy tak úmorně zdlouhavě umíral, dokazuje fakt, jakým byl už pře lety samostatným a schopným smělého slova: lehdá ještě touha po svobodě vyznání nezvířila lak vlny veřejnosti jako dnes a básník mnoho řekl ve svýc verších »V pavučinách nervů« Avšak neklid báral veliký i v té silné duši zmítal ubohým autorem, na němž se zdání a tušen a obava — několikrát v pracích vyjádřené — ta holesině splnily. Verš z »Vykvetly blíny « str. 54.: Strach, temný, neůprosný strach mráz jije v moje žilobití . . A přece pevně zřím vstřie Žiti no i Smrti, vlekoucí se v tmách. ner
25 article
Jakoby viděl v dáli hrůzu své smrti, brůzu ztra ceného živola. Miloval dvě podivné písně. Ne podivné samyo sobě, ale podivně spolu. Marseilleusu a Chopinův marche funěbre. Je v člověku přece něco, co tuší, cítí své osudy I konečná věta finale I. dílu je tak podivně pií padná: Pak struny s třeskotem puknou. — Smyčee odhozen v koutě. Str. 19. »V pavučínách nervů«.— Byl to člověk, jenž miloval život, nenávidál cha bost, negaci živola; byl schopen statečného boje udržení sí ly. Jeho sympalhie k silným Sparlanům potvrdila by jistě moji větu v začátku článku, že moudrá lid- ská rozvaha by měla míti za jistých okolností právo ničit zmařené lidské životy. Potvrdil by to jistě, kdyby si byl vědom strašlivých let, jež prošel tmou, kter se bál . . . Potvrzuje to i jeho poslední verš v knize »Vykvelly bliny« »Sonet na rozloučenou mladému čtenáři.« Měl ovšem při tom na mysli lidí slabě, a lo zdravé, avšak tím spíše by souhlasil s větou mojí. Pochováme jej silného a náhle zlomeného, pak napolo zapomenutého . . Nepřinášejme mu soucit, jimiž pobrdal, ale po přejme konečný klid jeho ubohým nervům ! A zacho vejme si krásnou, silnou naň vzpomínkul 1. září 1908.
Marseilleus Chopinův bliny
26 article Tereza Turnerová.
Tereza Turnerová. Osiřelá »Osvěta«. Zakladalel a redaktor opustil své dílo, „Osvěta osiřela! Nerozlučná, nemyslitelná bez jména Vlčkova smrtí jeho násilně byla odloučena; je dnes lodí bea kapitána. Nevíme, jak bude dále; stěži nalézti za poměrů dnešních druhého Vlěka, rozuměj ve všem všudy Vlcka, lileráta, upřímného vlastence, nad stran- nictví povzneseného muže, ale také dobrého vy- hledavatele dobrých spolupracovníků. Než — otázka budoucnosli „Osvěty“ není pře- mětem těchto řádků; o minulosti její — a řekněme hned: bezvadné, krásné a významné minulosti její dlužno u hrobu autora a olce říci několik slov. S ranečkem snů sla „Osvěla“ do svěla. V roe 1871, s vyhlídkami do budoucna nevalnými, sna žádnými. A jméno její mělo za sebou ještě tu ne dva- kráte záviděníhodnou minulosl, že patřívalo listu který, byťavýborně veden Ferdinandem Schulzem. na úbytě abonentů v jelnom roce zanikl. Troufalon to byla od Vička, když s prvním číslem vyšel na veřejnosl. Durdík sám se zle na něho rozlobil, že přichězí zase se zbytečnou beletrií, místo věcí čist odborných Ale Vlček nepříznivých hlasů kritiky, do kolébky jeho »Osvěty« položených, nedbal, povšimnůvs pouze dobrých rad, jež chtěly, aby z »Osvěty« se stal měsičník nejen belletristický, nýbrž revus vše- stranná, zahrnující v sobě vedle básně, novellya románu, také všechna odvětví vědecké literatury. D roka mohla se »Osvěta« pochlubiti příspěvky před ních mužů té doby a současně dovedla na sebe upo zorniti i kruhy a vrstvy mimopražské, jako čtenářské a vzdělávací besedy, jež později tvořily kádr odbě- ratelstva, Jsouc jednou existenčně zakotvena, zdokonalo- vala se »Osvěla« obsahově všemi směry. Viček vy- hledal si spolupracovniky léměř ze všech odborů lid ské činnosti, takže vedle statí politických a zába
Turnerová Schulz Durdík
27 article
vných záby obohacena »Osvěta« sludiemi namnoze velmi originálními a to z esthetiky, psychologie praktické filosofie, paedagogiky, lékařství, theologie národohospodářství, průmyslu, technologie, obchodu a lak dále. Jakých úspěchů morálných docílila, toho nejlep ším svědectvím bylo prohlášení více než jednoho sta spisovatelů českých, kteří asi po osmileté pouti »Osvěty« dali jí při vstupu do Nového roku velm lichotivé osvědčení a doporučení. Tahdy zvlášlě s diky kvilována okolnosl, že literatuře i životu veřejnému dostalo se »Osvětou« vydatné podpory a záštity právě v čase, kdy prudká bouře rozkypělých vášní stran- nických nad národem naším se strhla, přehlušujíe humanitní a esthelické snahy, překážejíc vědecké kulturní práci, ohrožujíc nejhlubší kořeny naší ná- rodní jsoucnosti. V tom čase veliké národní vichřice nalezla vedle několika málo jiných ještě krovů »Osvětě« útulek miý a bezpečný ona klidná, všed- ním hlomozem neporušitelná ideální mysl, z nížto jedině každému národu vzehází blaho.
28 article
Tato důležilost a zásluha »Osvěty« pro obhájení vyšší mraní stránky národního života jak náleží doceňována byla teprve, až když nastaly klidnější poměry a kdy teprve bylo lze náležitě posoudili, ja- kým ochranným přístavem »Osvěta« byla tém nej- lepším pracovníkům, kteří sami mezi sebou lišice s politickým přesvědčením, jinde nebyli by se mohl sejíti ke spojení se v činnosti tak krásné. V celých 37 ročnicích »Osvěty« uložen veliký kus našeho živola i obrázek kulturního vzrůstu. Kde přehližel u přiležitosti jubilea 25letého a pak B0letého trvání »Osvěty« pečlivě seslavený její index a čet jména lidí, spolupracovníků dnes již namnoze ze snulých, spravedlivě doznati musil, že nebylo udá losti, nebylo zjevu a nebylo oboru, jehož byž si ne byla »Osvěta« povšimla a o němž nebyla by se pe rem povolaným rozepsala. Dlouhá řada ročníků stala se tak vlastně velko lepým slovníkem národa českého, slovníkem, v němí v celých brilantně psaných článcích nastiněn český život, v jeho jasu i stínech, v myšlenkách a vzpo minkách nejlepších našich lidí zachycený.
29 article
Nejeden z mužů, kteří později získali si zvuě ných jmen, začal v »Osvětě«, buď Vičkem vybledán povzbuzen nebo pod střechu literátů uveden. A ne jeden z nich pečlivé, ne však úzkoprsé svědomi tost jeho redakterské měl co děkovati, že v názorech svých buď polevil nebo se upevnil. Jako redaktor ctil však Viček individualitu autorů Rukopis jednou přijatý, krom korektur chyb, vzniklých přepsáním auterovým, nevykazoval změn, ani v slohu ani v myšlenkách. A bylo-li třeba nějakým způso bem upraviti texl, byl Viček tak svědomitým,ž. vyhledal aulora a s jeho vědomím opravu vy konal. Tak stal se »Osvěta« elitním listem českým, vni kajícím do rodin, čteným a váženým všeobecně. No vější proudy střelly se v letech pozdějších s mírným konservatismem, jenž z posledních ročníků »Osvěty- vanul; ale Vlček dovedl uhájiti své stanoviskoa právo starších, vyslovovati názory své i tehdy, kdy mladší generace nsshledává je ve všem všudy správný mi.
Vlček
30 article
Teď »Osvěta« osiřela, pán její odešel. Neví se. co s ní bude dále, kdo přejme otěže, či půjde-li za mrivým pánem. Bylo by škoda, kdyby ocitla se v rukou lidí bezvýznamných, nebo celému programu a minulosti »Osvěly« neodpovídajících. Doufejme, že se tak nestane. *Korrespondence Josefa Dobrovského. DI! III Vzá- jemné dopisy Josefa Dobrovského a Jos Valentina Zlobíckého. Z let 1781—1807. K vydání upravil Adolí Patera. V Praze, ná- kladem České akademie 1908. Str. X. + 200 (ve Sbírce pramenův ku poznání literárního života v Če- chách, na Moravě a ve Slezsku. Skupiny druhé č. 9). Petrohradská akademie carská předešla nás Če- chy vydáním korrespondence Dobrovského; dva silné svazky, vydané Jagičem a přinášející zvláště korre. spondenci Dobrovského a Köpitarovu, staly se im- pulsem také Akademii naší a počato i u nás s pu- blikací neocenilelně korrespoudence prvního slavisty První svazek přinesl korrespondenci s Dusichem (péčí Paterovou), druhý korrespondenci s Bandtkiem (pěčí prof. Franceva), posledni, právě vyšlý podáva korrespondenci se Zlobickým.
Dobrovský Valentinos Zlobícký Jagič Köpitarův Paterův Francev Zlobický Praha Morava Slezsko Český akademie
31 article
Podal jsem o všych těchto publikacích čtenář- stvu našemu svým časem zprávu, připojuji tedy i několik slov o tomto třetím svazku. Mezi 92 listy vydanými nalezáme 51 listů Dobrovského (z nich jeden doplňkem přináší list Darichovi) a 41 list Zlo- bického (z ních 4 listy Ungarovi). Vedle listů, jež vyměňují mezi sebou prolesor češtiny ve Vídní soukromý učenec v Praze, čistě odborných a věc- ných, je řada listů, v nichž jde o malé úsluhy protekce, které vlivný vídeňský konsul český proka- zuje příteli, sídlícímu mimo residenci. Je všude pa- trno, jak — přes svou špatnou němčinu — Zlobický ví o každém hnutí dvora a větru vanoucím s bůrya jak všude těží obratně více pro osoby nežli pro věc národní samu. Vystupuje tu řada osob v literárních nedbalkách (M. Šimek jako »osel, darebák a nevděč- ník« atd.); kořisti vědecké nalezneme poměrně málo.
Dobrovský Ungar Zlobický M Šimek Vídeň Praha
32 article
Nejvíce ještě shání se Zlobický po knihách rukopisech; stará se o dobré překlady slov zastara- lých a nářečních. Vidíme takřka před sebou růsti nový spisovný jazyk: slova »hromosvod, předměl- atp. vynořují se na povrch, aby zase zapadla. Mihají se před námi mythické rukopisy (český Million Mi- kulovský atd.). A v šírších ještě rozměrech, nežli jsem mohl vypsati před 12 lety, vystupuje nešťastná historie se slovníkem německo českým, do něhož se Dobrovský s takovým ohněm pustil, ale jahož ne- mohl po dvacet let přivěstí ke konci. Od r. 1797 čteme stesky Dobrovského, že stárne — vracejí se několikrát, 1807 píše dokonce o královské Společ- nosti Nauk »všechno stárne a umírá« — patrně pod dojmem smrti Ungarovy. A Dobrovský stojí tu te- prve na prahu své činnosti: jeho »Lehrg bäude« vyšla 1809, »Geschichte« 1818, »Instituce« 1822 . .. přiliš záhy se tu klade resignace na jeho řádky . .. Zajímavo je, jak exjeznita a em. rektor semináře čím dal tím vícs miluje Husa a Husity. 15. dobna r. 1796 píiše Zobickému, že by rád přijal nějak místo v Krakově — »pro bibliotheku a proptet hussiti ca ibidem«. A končí českými slovy Ginak jsou
Zlobický Dobrovská Dobrovský Ungarův Hus Krakov