ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cbbc4ac0-71e0-11dc-b0d8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 20, person 35, org 1, work 3
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne II. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 221.
4 article
Na ranní a odpol. listy přede lácí se v Praze v administratl a něsi ntrrt leta . . . . 6 K —k s dvojí donáškon a něni 7kook n dlnt kete vo Blialkách: a K 3o n n ašate Pešton: sa naésle . . . : Ko s dvají záailkos s př tnt lla . . . K e9
Praha
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 10. srpna. 1. hod 20 minut odpoledne. (Pův. telegram zvl. dop »Nár. Listů«.) Dopisovatel »Rusi« na bo- jišti sdělnje ze 6. srpna, že Japonei soustřeďují se ve velké tři sbory neb skupiny. Jeden mezi Simučenem Haičenem a Inkou, druhý na jiho- východ od Ljaojanu, třetí severo- východně od čáry ljaojansko-mukden- ské. Směrem k Saimači je pozorovati pohyby nepřátelských sil. Obchodníci čínští ujišťují, že v ar- mádě japonské jest deset tisíe Číňanův z ostrova Formosy Spisovatel Nemírovič Dančenko sděluje z 8. srpna, že doba dešťů již započala (bylo sděleno již i s jiné strany) a stěžuje vojenské pohyby Mezi Japonci nalezá se padesát síc Korejců. Japonci po- stupují na východě a západě ale ponechávají jih volný aby Rusy vlákali tak do slepé uličky. Pluky kavkazské, díky své zvyk- losti na horský terén, konají zna- menité služby. Vojáci z asijského kontinentu chovají se velmi ukrutně a Japonci sami je podněcnjí, chtějíce tak za- pléstí Čínu do války (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně k.)
Rus Japonei Číňanův Nemírovič Dančenko Japonec Korejec Petrohrad východ Čína Formosa spisovatel
6 article Organisace povolání.
Organisace povolání. Ony doby již i u nás minuly, v nichž se poeiťoval nedostatek pracovních sil — v širším slova smyslu — pro různá odvětví veřejného. odborného a všelikého společenského povolání. Dnes snad není stavu, vyjímaje snad jediné ze- mědělství, kde by nebylo slyšeti nářky na ne- zaměstnanost, a i v zemědělství se týž nářel ozývá, pokud nejde o pracovní síly prostého ho- spodářského dělníka. Nejen z kruhů intelligence, zvláště univer- sitní, připomínáme na př. nedávné provoláníz kruhů právnických, jímž se dává výstraha ab solventům gymnasijním, pokud by chtěli se vě nevati studiu právnictví, ale i techníkově těže poeitují nesnáze, spojené s dosažením jen poně- kud slušně honorovaného místa. Ozývají se proto časté rady, aby rodiče obraceli při péči o své dítky vice zření k ob- chodu, řemeslu a pod., ale i v těchto odvětvích. zvláště druhů obvyklých a více méně dávno vy- jetými kolejemi se pohybujících, nastala tuhá dusivá soutěž, přeplnění a následkem tohoži voření a nespokojenost .. Tento celkový slav hlavních hospodářských. průmyslových, řemeslných a obchodních poměrů vyžaduje nade vši pochybnost nápravy proni- kavé, ale současné poměry veřejné a meziná- rodní nejsou dle toho, abychom se mohli na- diti záhy soustavné, novým potřebám a zkuše- nostem odpovídající akce zákonodárné. Ostatně jest všeobecným přesvědčením, že akce taková nůže se selkati se zdarem, když byla p řed em
7 article
náležitě připravena životem sa- mým, t. j. kruhy těch kterých interesentů. Mimo to, soustátí rakousko-uherské, nemajíe osad, nemůže otevříti ani tento ventil, aby uvol- nilo odtokem sil přílišnému tlaku vnitřnímu. Území zabrané na př. bylo jak známo učiněno dostupným cizím, zvláště německým osadníkům, jakoby nebylo dosti způsobilých sil domácích! Možno tudíž bez škarohlídství říci, že praktické odbory hospodářské samy musi a t v nejvlastnějším svém zájmu sáhnouti ke své- pomoci náležitým využitkováním onoho vlivu oné moci, jež maji ve svých rukou. Tak zemědělci jsou s to odpomoci ned - statku pracovních sil tím, když více svých dítek věnují svému vlastnímu povolání; když dle vý- voje poměrů zemědělských a podle vzorů fran- couzských a německých utvoří z větších usedlost pro své druhé a třeti syny menší usedlosti, do statečné při intensivním, pokročilém hospodařen k uživení rodiny; dále, jak jsme již dříve tuto upozornili, nutno přikročiti k tak zvané vnitřní kolonisaci zakupováním a dělením naskytujícíeh se větších komplexů půdy na př. ve dražbách a pod. Takto by se značně obmezil odto obyvatelstva z venkova do měst. Kdyby mimo to na školách hospodářských chovancům se dostalo náležité průpravy j azykové, mohl by se organisovati zvláště do bratrských zemí vý chodních další odtok sil, jež by, jsouce v stálých stycích se zemí mateřskou, tvořily zá- roveň žádoucí konsumenty našich průmyslových a pod. výrobků. Vše to by se musilo ovšem díti přesně hospodářsky, bez fantasií, za t s dobrým finančním pozadím. T platí, jak ukázal nedávný případ na Slovensku, o všech hospodářských oborech vůbec.
Slovensko
8 article
Náš střední stav řemeslnický a obchodnický kdyby využil náležitě své organisace, má úplně ve vlastní moci, aby reguloval přítok sil potřeb- ných, jež by i po vyučení zaměstnal. Pokud se však pracuje »nejlacinějšími« silami učeníků bez ohledu, jaký osud je po vyučení stihne, nebude konec klesání tohofo stavu . . Než my nemíníme zabývati se tuto dnes podrobněji olázkou organisace povolání v těchto praktických oborech, my chceme hlavně dotknouti se zvláště choulostivé otázky přebytku si v oněch odvětvích, jež vyžadují dlouhá nákladná studia, aniž by na konee splnila naděje, dosud stále v ně vkládané. Že ve středním a vysokém školství není naprosto bezpečný základ budoucnosti pro všecky, kdož je navštěvují, jest, bohužel, o let čím dáfe tím trapnější pravdou jak pro rodiče, tak pro syny a dcery jejich, poku touto cestou doufali dojíti zaopatření pro život; a konečně pro případ nezdaru i pro národní společnost, jež ztrácí sily, kteréž jinak ji mohly býti ku platnému prospěchu.
9 article
Pokládáme na př. nedávný výnos ministe stva vyučování, jímž se umožňuje studium rea listů na universitách za přímý důkaz toho, že organisace středoškolská, jak nyní jest, nevyhovuje souvěkým poža- davkům, žádajíc příliš záhy na svých chovancích, aby se rozhodovali pro směr klassický neb reální. Korrektura ministra vyučování jest v účinku svém opozděná a mimo to jest na ní příliš patrno, že z pře- plněných technik chce převáděti studující do pře- plněných universit; vždyť stejné nesnáze o získání pevného postavení v životě mají jedni i druzí Tento výnos mimo to způsobí ještě většt zmatek tím, že srovnává takřka na jedné hro- madě studující s nestejnou průpravou pro další povolání. Logické by bylo, dospěti k jed- notné škole střední, jež by připravovala své chovance pro moderní život dle moder- ních potřeb a ne na mnoze dle středověkých tradic, zvracejících v pravý opak zásadu: »Non scholae, sed vitae discimus«.
10 article
Než vraťme se k otázce organi s a ee povolání. Nával do středních škol udržuje se na ny- nější výši na mnoze z předpokladů, jež byly na místě asi před třiceti lety. Tehdy byla veliká po- ptávka po silách učebních na tyto školy; tehdy mnohé starší síly ustoupily a byly mimo to na- děje, že škol těch bude přibývati. Bylo tedy po volání za středoškolského professora velmi lákavé. Stejně výhodné bylo tehdy povolání právnické. lékařské. Když tenkráte někdo dal syna na uni- versitní studia, mohl se na to spolehnouti, že mu dal zaopatření pro všecek život. T si dobře pamatoval sousedův syn, jenž na studia dán nebyl — a proto že jeho spolužák dobře pochodil studiemi, dal z týchž důvodů po tolika a tolika letech svého vlastního syna na studia — ač poměry se zatím důkladně změnily. Málo o tom se přemýšlí, jak strašné pro- cento jest vysokoškolských posluchačů, ktel nedočkají se ani pohledu do zaslíbené země,a mezi nimi jest mnoho těch, již klesli pod tí- hou hmotného nedostatku. Ale iti kteří mohli se věnovati cele studiím a úspěšně je ukončiti — obracejí se při promoci za dok- tora k přítomným rodičům, aby další m hmotnými oběťmi hájili jeji ch existenci! Tedy i to procento, jež prošlo vítězně všemí zkouškami — i to stojí rozpačitě před skutečným životem. ! . ..
11 article
Kdyby však náklady, jež pohluí nezdařená studia, se byly uschránily jakožto věno pro syna v povolání jiném, co by se tu bylo zachránil národního majetku, národních sil a jaké vydatné hmotné podpory by se dostalo ostatním odvět- vím hospodářského životal I povolání, založená na vysokoškolských studiích dá se regulovati aspoň pokud jdeo místa ve službě státní, zemské a pod. Zde lze zajisté každoročně zjistiti počet míst, jež, se uprázdní, a určiti potřebu sil nových, jak seto děje na př. ve Francii. Proč by se to nemohl a nemělo absolventům středních škol předem oznámiti? Pak by ovšem nikdo nemohl spolé- hati na zdař bůh na místa — neuprázdněná a neexistující! Pak by také nutně se vyvíjela odvaha, nastoupiti dráhu a povolání jiné samostatné, založené na vlastní zdatnosti Potom by vymizel i značný počet studujících, již jen tak »proklouznou«, a národnímu živolu v žádném oboru prospěchu již nepřinesou.
Francie
12 article
Dnešní tuhý život žádá celého člověka, všecky jeho síly a schopnosti a bude jich žá- dati čím dále tím intensivněji. Pouze dokonal »odborníci« — a to v jakémkoliv odvětví — mohou posunouti o krok v před i zájmy vše národní; ale co jsou platni v dnešním životě lidé, kteří všecko vědění nechali před zkušeb- ním stolem a vykazují je pouze ještě na vy- svědčeních a nikoliv také v životní praxi? Konečně universitní studia při stejné tísn ve všech západních národech budou čím dále teritoriálné pro své absolventy tím obme- zenější, protože i národové počínají počílati s místy, jež mají k disposici pro své přísluš- níky. V Německu obmezují na techniky přístup Rusům a cizincům vůbec; v Uhrách, jak jsme nedávno seznali, počítají dopodrobna místa dů- stojnická — nejen z důvodů duzlistickýcha politických, ale zvláště proto, že se dostane tolika a tolika jejich příslušníkům z intelli- gence zaopatření . . A k organisaci životního povolání nutno sčítati včas i místa, jež lze obsaditi vlastní intelligencí s akademickým vzděláním Oč starostlivěji bychom to měli činiti my Čechové — kteři nemáme v rukou apparátu samostatného státu a vládní moci
Rus Čecho Německo Uhry
13 article Stoleté výročí titulu císaře rakouského.
Stoleté výročí titulu císaře rakouského. Dnešního dne jest tomu právě sto let, co císař římský František II., jako korunovaný král český a uherský František I., vydal pragma tické nařízení či patent z 11. srpna 1804 (v ně- kterých vydáních zákonů nesprávně udáno z 1. srpna 1804), kterým přijal pro sebe i pro své nástupce titul dědičného císaře rakouského Jest nepochybno, že oslava dnešního vý- rečí zavdá rakouským officiosům a centralistům, kteři jsou zapřísáhlí nepřátelé českého státního práva a jimž i uherské státní právo, restaurované r. 1867, jest trnem v oku, vítanou příležitost, aby nekonečnými chvalozpěvy opěvovali čin „státnické moudrosti“ císaře Františka i stolet trvání „eísařství rakouského“, a jest tudíž zá- hodno, abychom poněkud větší pozornost věno- vali způsobu, jakým tento titul byl zaveden, i jeho dosahu a významu státoprávnímu. Titul dědičného císaře rakouského přijat byl císařem Františkem ve shromáždění státních a konferenčních ministrů a jiných hodnostů dne 10. srpna 1804 — patent však zavádějící tento titul byl datován o den později (11. srpna), po- něvadž 10. srpen byl v annálech dynastie ra- kouské neblaze zapsán; bylť dne 10. srpna 1792 přičiněním revoluční komuny pařížské fakticky svržen s trůnu král Ludvík XVI., manžel Marie Antoinetty, dcery královny české a uherské Marie Terezie.
František II František Ludvík XVI Marie Antoinetta Marie Terezia uherský František I
14 article
Vznik tohoto titulu jest tento: Dne 18. květ- na 1804 přijal tehdejší první konsul francouz- ský Napoleon Bonaparte z rukou senátu titul císaře Francouzů a současně byla republika francouzská proměněna v dědičné císařstvív rodě Bonapartovců. Událost tato, ač již nějaký čas před tím byla předvídána, způsobila pocho- pitelné vzrušení v celé Evropě. Obzvláště dvůr vídeňský byl tím velmi nemile překvapen; ne- bylo totiž toho času ve Vídni již nižádným ta- jemstvím, že svatá říše římská jest v naprostém rozkladu, že v ní klesá vliv rakouský a naopak nebezpečně se vzmáhá vliv francouzský resp. vliv Napoleonův; bylo lze tedy poměrně v dost krátkém čase čekati, že koruna efsaře římského nebude zdobiti již hlavu panovníka zemí rakou- ských (jak tomu bylo s nepatrnou přestávkou déle 300 let, počínajíc Albrechtem II. r. 1438), nýbrž že přijde na hlavu jiného mocnářea možno také — čeho se vídeňský dvůr obával nejvíce — na hlavu samého císaře Napoleona. Dle mezinárodní etikety příslušelo však císaři římskému prvé místo mezi všemi panovníky ovropskými i před carem ruským; přestali-li tedy panovníci zemí rakouských býti císaři řím- skými, ztratili toto prvé pořadí, a příslušelo jím na přiště pořadí jako králům českým a uher- ským, tudíž stejné pořadí jako králi francouz- skému, anglickému, španělskému a pod., avšak za carem ruským a od 18. května 1804 také za císařem francouzským. To však byl silný úraz ve všeobecně známé dynastické politice rodu habsburského resp. nyní po vymření rodu habs- burského (r. 1740) rodu lotrinského, a byly tu- díž ve Vídni vynaloženy všechny síly, aby za-
Bonaparte Francouz Napoleonův Albrecht II Napoleon Evropa Vídeň
15 article
V úrobném prodejii ranní číslo o sobě . . . za 8 .. . . ns2h vdpolední Ve dlislkách na veskorš ranní číslo. . . . . . sdpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí ze hetevě rupřel Předplacení a inserty přijímá ndmíni strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též rečakea tiskárna a ezpedice „Národních Listě“ Rukopisy se nevracají
16 article
chováno bylo panovníkům zemí rakouských do- savadní první pořadí mezi mocnáři evropskými aneb, nebylo-li to již možno, aspoň rovné po- stavení v mezinárodní etiketě. Za tím účelem bylo v radě vídeňské usneseno, všemožně do- máhati se toho, aby Napoleon vzdal se titulu císařského a přijal jen hodnost královskou (král francouzský byl totiž ve stejném pořadí s králem českým a uherským), aneb, kdyby toho Napoleon učiniti nechtěl — o čemž ostatně dvůr vídeňský brzo se přesvědčil — starati se o to, aby rodu lotrinskému zajištěno bylo stejné pořadí s nově jmenovaným císařem Francouzů; to mělo se státi tím, že by buď koruna císaře římsko-něme- ckého učiněna byla dědičnou v rodě lotrinském (čímž by panovníkům zemí rakouských zajíštěno bylo pryni pořadí v mezinárodní etiketě) aneb, kdyby toho pro odpor císaře Napoleona a stavů říše římsko-německé nebylo lze dosáhnouti, že by přijat byl titul dědičného císaře vzhledem k vlastnímu mocnářství, t. j. vzhledem ke státu českému a uherskému a k zemím alpským a haličským. Jaké jméno v tomto posledním pří- padě titul dědičného císaře něsti má, prozatím rozhodnuto nebylo (tím by bylo rodu lotrinskému zajištěno rovné pořadí s ostatními mocnáři evropskými), mluvilo se pouze o titulu císařském vzhledem k vlastnímu mocnářství.
Napoleon Francouz
17 article
Tak znělo usnesení dvora vídeňského (přednesení dvorské a státní kanceláře z 20. května 1804) a v ten smysl také dány instrukce vyslanci rakouskému při dvoře pařížském, Fi- lipu hraběti Cobenzlovi (instrukce z 28. května 1804). Avšak tehdejší francouzský ministr za- hraničních záležitostí Talleyrand předem vy- loučil možnost, že by Napoleon vzdal se titulu císařského, právem poukazuje k tomu, že tato hodnost udělena byla Napoleonovi vůlí národa, tedy způsobem ústavním, a rovněž popřel, že by Napoleon připustil, aby koruna císaře římsko- německého stala se dědičnou v rodě lotrinském.
Cobenzl Napoleon
18 article
Zbývala tudíž pouze třetí možnost, totiž do- máhati se titulu dědičného císaře vzhledem ke vlastnímu mocnářství, a Filip hrabě Cobenzl po více než dvouměsíčním vyjednávání s Talley- randem i se samým Napoleonem I. vymohl, že dvůr pařížský proti přijetí tohoto titulu, pro který mezitím dvorský a státní vicekaneléř Ludvík hrabě Cobenzl zároveň se státním referendářem Collenbachem vymyslili jméno dědičného císaře rakouského, ničeho namítati nebude. Tím se stalo, že císař František, jak již výše řečeno, dne 10. srpna 1804 přijal titul dědičného císaře rakouského. Jest tedy dle výše řečeného titul císaře rakouského titulem náhodným, ba spíše řečeno, titulem z nouze, ježto přijat byl z toho důvodu resp. teprve potom, když nepodařilo se dvoru vídeňskému ani odvrátiti Napoleona od přijetí hodnosti císařské (což bylo úmyslem vlády vídeňské na prvém místě), an učiniti hodnost císaře římsko-německého dědič- nou v rodě lotrinském (což bylo proponováno na místě druhém). Že tomu vskutku tak, svědčí vlastnoruční list císaře Františka carovi Alex- andru I., daný ve Vídni 22. srpna 1804, ve kte- rém císař František, uváděje důvody, proč přija! titul dědičného císaře rakouského, praví mezi jiným doslovně: „Musil jsem se státi dědičným císařem, ježto nemohl jsem Bonapartovi zabrá- niti, aby se císařem stal, a musil jsem tento titul přijatí vzhledem k dědičným státům svým, poně- vadž bez největších obtíží nebylo možno učiniti císařství německé dědičným.“ (Originál zní: „y ai dů devenir Empereur héréditaire puisque je ne pouvois empěcter Bonaparte de 1' etre, eo attacher u titre mes Etats héréditaires, puisque l' on n' auroit pu rendre tel !' Empire germanique sans éprouver les plus grands obstactes .. ..)
Filip Cobenzl František Musil Bonaparte Vídeň Bonaparte jít 1 ' etre
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. Z letního pobytu. Nemůže bt pochybnosti o tom, že činíme znamenité pokroky v civilisaci, všude a ve všech vrstvách společ- nosti. Ze všeho patrno, že se sedmimilovým krokem blížíme k Francouzům a že za ne- dlouho je dohonime, jestli že je nepředhoníme. dspoň v jedné věci. Odebeřte se, prosím, na několik neděl na venek — týden neb čtrnáet dnů k tomu nestači — a přesvědčíte se, že 1 nás také jsou již místa, kde vypadá to jako m venkově francouzském, o němž pařížské listy tsk hrozných přinášejí zpráv a jenž velkoměstské publicistice, nemilosrdné a neuprosné, je stálým a bohatým zdrojem pro nejkousavější satyru. Není tomu dávno ještě, co mne — byl jim o tom přesvědčen, že hříšně tendenční — llení francouzského venkovana v pařížských híech, zejmena ale karikatury jeho v obrázko- vjch žurnálech rozčilovaly a urážely. Jaký to pdivný národ, kde nadutý měšťák veřejněs topí šašky z bodrého paysana francouzského. o němž známo je, že není sice tak drbaný sto jeho pařížský compatriot, ale za to pilný. saživý, skromný a spořivý. Uvažoval jsem s lom, jak to asi vypadá za takových poměrů n franeouzské armádě v době nebezpečí, kdy ncen je pařížský dlažbošlap postaviti se vedle vdika a odsuzoval jsem co nejpřikřeji od- pernou nadutost boulevardierů a neomaleného jejth tisku.
Francouz
20 article
Činil jsem tak se stanoviska českého, jako čoněk sám na venkově zrozený; zvyklý kořiti ke tž naší chaloupce, »jež nám dala tolik zdat- ních synů«. Také jsem o nějakém antagonismu nezi Prahou a venkovem nikdy ničeho nesly- tel, naopak byl jsem odchován jako venkovan nyšlenkou, že Praha jest všech nás Čechů Mekkon, že je to naše máti a srdce české země, jemuž naše plémě povinno je slavověnce plést. A dlouho mne provázelo toto blahé vě- domí, že venkov náš a Praha je v nejkrásnější ve všem harmonii a to je okolnost i v národ- ním ohledu důležilá, že všichni jsme za jedno, všehni že slejně cilime, nechť již kolébka naše stála pod střechou doškovou, či pod prejzy kdesi ve velkoměstských kasárnách. Teprve v posledních lelech zpozoroval jsem — a snad to skutečně výjimka jen tam, kde náhodou v létě žiji — že ve skutečnosti tak se věci nemají a že znenáhla čím dále, ale tím ostřeji prohlubovalo se, co nás Pražáky od domácího obyvatelstva délí. Jakýsi tajný hněv nás stíhá pro nic za nic, za to snad, že za trochu čerstvého, zdra- vého vzduchu, za příležitost vykoupat se při- jemně ve svěží vodě řeky platíme za své životní potřeby tytéž ceny, ba mnohem vyšší než v Praze a že platíme téměř karlovarské ceny namnoze za dirčičky, ve kterých, kdyby nám kdo v hlavním městě imputoval bydleti, za urážku bychom to pokládali. Onehdy navštívil mne přítel, kterého také já mám na svědomí a jenž jinak šťastným s zde cíti, aby si mi postěžoval.
Čecho Praha
21 article
»Když poprvé jsem zabloudil v krásný zdejší kraj — spustil s povzdechem — zdálo se mi všechno jiným než dnes. Lidé vlídní ochotní, srdce dobrého, povahy nezkažené A nadšen přírodou, nadšen balsámem, jejž dý- chal vůkol les, a témi ponurými koutečkyse smaragdovými koberci mezi tichou řekou a ne- konečně táhnoucím se hvozdem, domníval jsem se býti vděkem povinen tomuto kraji zval jsem a lákal sem Pražany, aby jen přijel a pobyli zde a byli též účastní těch krás a při jemnosti, kterýchž zde užiti může český člověk jenž rozumí žilobití českého lidu, za nevelké výdaje. Tehdy jeden ze starších »výletníků«, jak zde Pražany jmenují, zle se na mne rozhněval že propagandu jsem činil tomuto zátiší a před- povídal mi, že sám své horlivosti nejvíce budu litovati. Měl pravdu. Chtěl jsem přispěti lidu zdejšímu tak trochu v krutém zápasu se ži- votem, snil jsem o táborských Všenorech a po- čítal, mnoho li zde zanechá za léto čtyřicet až padesát rodin peněz a jak se tím zavděčím zdejšímu obyvatelstvu. Nečekal jsem žádných odměn ani poklon, ba ani ne uznání. Nemám vůbec rád, když mne někdo chválí. Zavr z pravidla oči aneb prehnu. Také v tomto pří padě bylo by mi stačilo vědomí, že prokázal
Pražan Všenory
22 article
jsem byť i nepatrnou službu těm, kteří mne přátelsky přijali a již domovem svým nazývaji kraj, v němž pobyt mne tak blaží. Měl pravdu výletník, jenž mne varoval Jako muž povolání praktického vyznal se v věci lépe než já. Máme zde dvojí ceny, pražské a domácí. Kdo zde domovem, plati za všechno mnohem méně, než my, kteří přišli odjinud a zdržujeme se zde jen chvilku. Konečně nebudiž proti tomu ničeho namítáno. Kdo si vyjede na letní byt, musí být na nějakou oběť již připraven, ale co řici tomu, že za všechno to byl od jistých lidí pronešen o meškajících zde Pražanech soud v ten smysl, že prý je to chamraď, jež přišl na venek, aby se dobře měla a při tom ušetřila.
Pražan dvojit cena
23 article
Vztyčil jsem loni — pokračoval přítel — v den Husův na domě prapor. Nenapadlo mne ani ve snu někoho snad tím uraziti v jeho nábožen ských citech, v příčině této jsem nejsnášelivěj ším člověkem na světě a s radostí ponechám každému zcela volně způsob, kterým chce být spasen. Ale v samém sousedství památných míst kde Mistr Jan žil, na půdé, po níž kráčel, kd učil a působil, zdálo se mi býti povinností při praviti sobě i jiným vidítelným znamením pa- mátný den 6. července . . . Čtrnácte dnů po tom postižen byl zdejší kraj krupobitím, aniž by snad právě zde bylo způsobilo valných škod. Neštěstn to zavinil jsem dle soudu jistých zdejších oby vatelů já, mým praporem. Pohněval prý jsem tím boha a za to stihl krajinu tak těžký trest Kdyby se byly tak vyslovily jen zdeje báby, byl bych cosi zašeptal o svaté prostotě na vše zapomněl. Však o měm zlém provinění vyslovil se muž, který již svým postavením mě by státi nad nevzdělanou, nesoudnou spodn vrstvou lidu, »že bych já a vůbec všichní Pra- žané zasluhovali, aby byli z obce vybiti.« A sku- tečně se chystala jistá cháska vytlouci mi okna. jež krupobití ušetřilo. Pražané zde dlíci jsou dle soudu přemno hých zde sami lenoši a ničemové. Stalo se m nejednou, že byl jsem na procházce atakován roztomilým zdejším spoluobčanem: »Pročže nepracuji? Jaký že to pořádek, jedni že must prý se dřit a druzí lelkovat a pást si na úlraíy chudých vesničanů svá břicha.« Sednu-lis
Husův Jan Pražan
24 article
v zahradě do skládacího křesla, mohu být ujištěn že každému třetímu kolemjdoucímu mé břicho je překážkou a že o něm aspoň nevlídný sou si zabručí. A přece jsem nikomu nic zlého zde neučinil, ani mé břicho, nikomu stéblo pře kříž nepřeložil. Stejně roztomilá je mládež. Jak dlouho zastával jsem výrostky, jíž večen za zvuku harmoniky v širokých sadech prochá zejí se po vsi a zpívají. »Nechte je — říkávai jsem — je dobře, když zpívají, beztoho u nás lidový zpěv zaniká«.
25 article
Teď už to neříkám. Přesvědčil jsem se,ž nezpívají k vůli sobě, ale aby — zlobili Pra- žany. Procházejí se totiž po silnici mezi desátou a jedenáctou hodinou, když všechno už spí potom, jaké to spustí vždy forte, když ocítí s před stavením, v němž bydli — Pražan. Ostatně mají i jiné velmi pěkné návyky. Zpozorují-li, že před nimi neb jim naproti jde dáma z Prahy. spustí, jakmile se k ní přibliží, nejhnusnější ze svých odrhovaček. A chovají-li se tak vý rostkové, nechovají se jinak déti ještě škole po vinné. Jděte se podivati na několik těch třešňo vých stromků, jimiž vroubena je silnice. Vypa dají jako trhani, není na nich větvičky celé. Na každém je houf kluků a drou nezralé plody na- pořád. A odvažte se jim něco říci. Nadějná mládež odpoví vám deštěm kamení. Stěžujete-l si u rodičů, řeknou vám prostě, proč že ne- přejeto ubohým dělem nějaké té višničky. Nej větší jejich pozornosti těší se loďky Pražanů. zejmena úpravné jejich jolky. Zneřáďujíje den za dnem a nečiháte-li dnem i nocí na škůdce, máte ji za týden rozbitou. Nekázen a nevychovanost jeví se u těch dětí v každém pohybu. — — — — —- A co je toho příčinou? tázal jsem přitele. Což je to všude na českém jihu Nikoli. Zde zavinily to nejhorší poměry lokální ale popříti se nedá, že není to dobrý duch, který i na tom našem tak milém a ryzém jihu počiná se šiřiti.
Pražan Praha
26 article
Přičinou toho — dokazoval jsem — je jednak neztrávené učení socialistické, jež v lidu zdejším vyvolává domněnku, že kdo nepracuje rukou, vůbec svalem, je lenoch a darmožrout Ostatně jeví se všude u nás také již následky zhoubné politiky stavovské, zejmena v zášti oproti intelligenci a duševní povznešenosti. Však hlavní vinu má otravná Vídeň. U samého Tá- bora počíná sklon k Vídni, k tomuto městu, z něhož našemu lidu nikdy nic dobrého se ne- dostalo. Praha není lidu zdejšímu ničím. Pra- žan je mizera u porovnání s Vídeňákem. V Praze je žebrota jako zde. Ale tam na Dunaji je všeho dost, tam každý utápí se v blahobytu, Vídeň je nagnetem, kam se nese touha každého zdejšího člověka, od pasačky hus a učedník zednického počínajíc. Tam ve Vídni jim kyne štěstí a když v několika letech objeví se služka vídeňská ve svém rodišti naparáděna a ověšena šperky z kočičího zlata, tu táhne za ní z pra- vidla celá karavana jiných děvčat, aby také se měla dobře, aby také se ve Vídni staly »dámy« z nich. A s muži má se to zrovna tak. Vět- šina lidí těch je pro národ ztracena a ti, kteř se vrátí, vrátí se z pravidla ve stavu mravně tak zbědovaném, že upřímnému příteli lidu srdce puká. Tito lidé a vůbec kontakt Vídně s tímto krajem je vlastní příčinou nepěkných poměrů, jež tu i tam se počínají na jihu jeviti. Zadržeti tento proud, jenž ovšem má svůj vznik ve zdej- ších neblahých poměrech hospodářských, byl by vlastenecký čin.
Vídeň Praha Dunaj
27 article
Potud přítel Posuzoval celkem správně poměry, zejmen zhoubný vliv Vídně na lid jihočeský. Však v jedné věci se mýlil. Z ojedinélých událostí, z nepříjemných zkušenosti drobného rázu nelze vyvodit korrektní úsudek o celkové povaze popu- lace. Je pravda, že potomci starých Husitů od praotců svých náramné se liší, však jsme-li my ostatní jim v něčem podobni? Nezapomínejme také na to, že povinnost skutečného vzdělance je souditi mírně a nedati se unésti hněvem nad tím, náhodou-li jemu se přihodila nějaká věc, v níž neměl zalíbení. Především ale dbejme dobré shody všech vrstev národní společnosti a jednolitosti. S námi bylo by konec, kdyby také u nás utvářily se mezi venkovským a městským obyvatelstvem poměry jako ve Francii. Ti, kleří svou nesvědo- mitou politikou stavovskou štvou jednotiivé vrstvy národa proti sobě, snad ani nemají poněti, jakého se hříchu na něm dopouštěj.
Vídeň Francie