2
masthead
V Praze, v pondělí dne 16. září 190l.
Praha
4
article
Na ranní a oepel, listy
pčilohami („Nančaý Obzor“ v
středu a „Lisorámí Hlidka
v pátek) přeešls kácí sei
Praze v nčnlskekraci
na měsis . . . . . . 2 K — k
6 K —h
na čtvst leta . . . . .
s drají čoešíke
2 K 50
a mošie . . . . . .
7 K 30 h
na čtvě lela-
ve klialvéch:
2K 6o
na něsíe . . . . ..
Poštent
na něsíe . . . ..
ke
ns čtvrt lieta
s dvojí zlsilkou
na měste
evrl lal
Praha
Lisorámit Hlidek
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Volby v Haliči.
Ze Lvova, 16. září. Dnes počína
druhá volba jednoho poslance za měst
Krakov do haličského sněmu. Jak známo
při první volbě čtvrtý kandidát nedostal vět
šiny. Bude-li dnes zvolen kandidát konser
vativců, starosta židovské obce dr. Horo
witz bude míti druhé hlavní město halič
ské zastoupení výhradně konservativní, kdežto
dosud byla polovina poslanců liberálních
polovina konservativních.
Časopis »Naprzód« prudce napadá
haličského místodržitele hr. Pininského.
protože dal na nárožích Krakova úřadní vy
hlášku o volbě jazvkem německým
Lišt konstatuje, že »bylo souzeno místodrži
teli hr. Pininskému ve starém sídle Ja
gellonců k volbě na sněm haličský vydávat
vyhlášky jazykem německým.«
Poznamenáváme s povděkem, že hali čt
sociální demokraté hájí tak roz-
hodně práva jazyka polského, a
přáli bychom si jen, aby jejich soudruzi v
zemích koruny české osvědčovali stejné
snahy o jazyk český.
Sociální demokraté uveřejnili vyhlášku,
podle které posl. Daszyňski pro dnešn
druhou volbu se vzdal kandidatury na pro-
spěch kandidáta demokratického.
Vláda a konservativní šlechta
v Čechách.
doktor
Hora
Halič
Lvov
Krakov
Čechy
6
article
Z Vídně, 16. září. Pondělní orgán
ministrpresidenta dra. Körbra »Mon-
tagsrevue« opovažuje se mluviti k hrdě
konservativní šlechtě v království českém
tónem, jakého by si zajisté nedovolil naproti
Všeněmcům. Vyhrožuje konservativním velko-
statkářům osudem, který jim připravil kdysi
kabinet Auerspergův, vypudiv je, až na
málo hlasů ve fideikomisní skupině, docela
ze sněmovny poslanecké a ze sněmu králov-
ství českého. Této upomínky měli by být
konservativní šlechtici pamětlivi a pak by s
řekli, že vláda, která by užila tohoto pro-
středku, by byla s to, aby konservativní
většinu učinila německo-ústaváckou.
List soudí, že konservativci sv
rozhodnutí již učinili. Mnoho by
prý dali do sázky, kdyby se zdráhali a n
druhé straně by němečtí ústaváci uvalili na
sebe výčítku politické nedospělosti, kdyby
lpěli na malicherných podrobnostech a hlavni
věe poškodili.
Patrně těmito smalichernostmi« jes
míněn počet mandátů, kterého se ně
mecká šlechta domáhá v obou skupi-
nách.
Vodní stavby.
Z Vídně, 16. září. Jak se dovídáme
dodělává se ve zúčastněných ministerstvech
průvodní nařízení k zákonuo
vodních stavbách. Tímto výnosem
bude systemisováno generální ředi-
telství pro vodní stavby v mini-
sterstvu orby a bude systemisován, jak jsme
již před nějakým časem oznámili, zároveň
poradní sbor pro vodní stavby
Tento čítati bude asi 30 členů. Vláda za
mýšli povolati do korporace té jako členy
odborníky. Že poslanec Kaftan budes
nalézati mezi nimi, jest nade vši pochybnost
jisto.
Auerspergův
Kaftan
Vídeň
7
article
Telegrafické zprávy „N. L.
Telegrafické zprávy „N. L.
Císařské manévry v Uhrách.
Z Göresöně, 15. září. (C.-B.) Včera
byl den odpočinku. Vojsko při zacho-
vání opatření jako při válce mělo pohov.
Z rána sloužena v místním chrámu mše.
Arcivěvoda Josef očekával u chrámu panov-
níka, který rázem hodiny osmé v průvodu
arcivévody Leopolda Salvatora a ostatní ge-
nerality se dostavil. Biskup Samuel z Hettyeye
očekával císaře u vchodu chrámu a dopro
vodil jej ke trůnu, v chrámu zřízenému.
N L
Josef
Leopold Salvator
Samuel
Hettyey
Uhry
8
article
Císař byl přítomen celé mši buď stoje nebo
kleče. Po mši odešel panovník, doprovázen
biskupem a družinou, nazpět do svého
K odpolední hostině pozváni byli kromě
denních hostů vojenských i zástupcové cizíeh
vojenských vyslanectev.
Ruský ministr v Pařížl.
Z Paříže, 15. září. (C.-B.) Rusky
ministr zahraničních záležitosti
hrabě Lam sdorf sem dnes večer přijel
a byl na nádraží od ministra zahraničních
záležitostí pana Delcasséa uvítán.
Rumunští studenti v Řecku.
Z Athén, 14. září. (C.-B.) Na po-
čest rumunského studentstva
pořádané slavnosti trvají dále. Dnes
byla na letohrádku jednoho zdejšího ban-
kéře velká parková slavnost. Pověst, že byly
pronášeny Bulharsku nepřátelské
výkřiky, je bezpodstatna. Města Patras
a Olympia uspořádala rumunským studen-
tům skvělé uvítání. Od starostů různých
měst došly pozdravné telegramy. Z Buku-
rešti došlé telegramy projevují rumunskému
obyvatelstvu díky. Athénské časopisy pojed-
návají o politickém významu ná
vštěvy rumunských hostů.
Delcassé
Paříž
Rusko
Řecko
Atény
Bulharsko
Patras
Olympia
10
article
K povšechné situaci.
Z Petrohradu, 15. září. (C.-B.) »No
vosti« pojednávajíce o gdánské schůzi
císařů praví, že tato schůze kromě upev-
nění evropského míru přispěla ke sblí-
žení se Ruska s Německem. Jes
prý to v každé příčině šťastná událost, jejíž
blahodárný účinek na povšechnou situaci
brzy se ukáže. Co se týče udělení řádu
sv. Ondřeje hr. Walderseeovi.
praví »Novosti«, že jest důkazem velké váhy,
jež se přikládá konci čínských zmatků. Hr
Waldersee neobdržel prý nejvyšší ruský řád
za nějakou snad Rusku v Číně prokáza-
nou službu, nýbrž jakožto vrchní velitel spo-
jených vojsk v Čině. Udělení řádu toho
svědčí prý, že si Rusko od počátku přálo
aby výprava spojených vojsk dobrým výsled
kem skončila.
Ondřej
Petrohrad
Rusko
Německo
Hradec Waldersee
Čína
11
article
Povodně.
Z Gradiska, 15. září. (C.-B.) Strže-
ním břehů divoké bystřiny Indria, zatopena
byla pole některých obcí. Voda vnikla i do
některých stavení níže položených a způso-
bila dosti škod. Život lidský nebyl vůbec
ohrožen.
Z Benátek, 15. září. (C.-B.) V cel
krajině kolem Benátek od několika dnů bez
ustání prší. Všechny potoky a řeky násled-
kem toho se rozvodnily a na kulturách pol-
ních způsobeny značné škody. Z Řima se
sděluje, že u Agrena na řece Sanco stržen
byl most dell' Auguilla. Jsou obavy, že
přišlo mnoho lidí o život; doposud
nalezena byla jedna mrtvola. Okolní krajina
jest povodní zpustošena.
Z Vídně, 15. září. Námořní velitel ad
mirál baron Spaun vrátil se z Terstu.
Z Berlina, 15. září. (C.-B.) Meziná
rodní výstava pro hasičství a
ochranné prostředky při požá-
rech byla dnes uzavřena.
Z Gdánska, 15. září. (C.-B.) Prin
Čun sem dnes odpoledne přibyl.
Z Athén, 14. září. (C.-B.) »Agence
Havase oznamuje: Princ Jiří, kterýž
sem ke třídennímu pobytu přijel, odcestuje
přes Terst, Berlín a Vídeň do Kodaně.
Z Barcelony, 15 září. (C.-B.) Asi
6000 Katalončanů uspořádalo dnes smírnou
demonstraci. Položili na Canovův pomník
věnce, při čemž předseda katalonské unie
proslovil řeč o váze a významu tohoto
projevu.
Z Hadridu, 15. září. (C.-B.) V Almo-
rosu (v provincii toledské), propukla včera
vzpoura proti četníkům, kteř
osobu ja kousi zatýkali. Četníci musili se
Spaun
Havas
Jiří
Canovův
Benátky
Sanco
Vídeň
Terst
Berlín
Atény
Kodaň
Barcelona
katalonský unie
Alma
12
article
utéci do radnice. S obou stran bylo několi-
kráte vystřeleno.
Hlavní podněcovači byli
později zatčeni.
13
article
Dr. Edv. Grěgr před voliči.
Dr. Edv. Grěgr před voliči.
Okresní výbor vysokomýtský svolal na
včerejšek dopoledne do sálu Tejnorova hotelu
ve Vysokém Mýtě schůzi venkovských voličů a
pozval k ní poslance pana dra. Edvarda
Grégra, který zastupuje volební tento okres
na snému království českého již 40 let, aby
promluvil k nim o významu nastávaj
cích voleb do sněmu královsťv
českého.
Do schůze dostavili se rolníci svobodo-
myslní i přívrženci strany agrární a za radi
kálně-pokrokovou stranu přišel pan dr. Križ
z Prahy. Také četní městští voliči do ní zavi-
tali, ale hlasování se zdrželi.
Na schůzi stalo se nedopatření, že hlaso-
valo se také o dodatku p. Padoura k reso-
luci. Pan posl. dr. Ed. Grégr odmítl podobné
osobní prohlášení učiniti a schůze -je jmenem
jeho přece přijati a jemu vnutiti nemůže.
Schůzi zahájil po 411. hodinu dopoledne
okresní starosta pan Cejp. Uvítav přitomné jme
nem okresního výboru nejsrdečněji, prohlásil
že bude jí, jelikož svolavatelem jest okresn
výbor, bez volby předsedati.
Poslanec pan dr. Edv. Grégr:
Ctěné shromážděníl
Slavný okresní výbor vysoko-mýtský vyzval
mne, abych svolal schůzi voličů zdejšího okresu
a promluvil o některé důležité otázce politické
nynější doby. Rád jsem přijal toto vyzvání, vždyí
jsem beztoho měl v úmyslu předstoupit před
ctěné voliče a složiti jim po uplynutí volebn
obdoby účet ze svého jednání a ucházetise
o další důvěru jejich pro nastávající volbu sně-
movní. Mám-li však promluviti o některé důle-
žité otázce politické, úznáťe zajisté všichni, že
na ten čas není u nás důležitější otázky politi-
cké nad otázku, týkající se nastávajících voleh
sněmovních.
doktor
Edv
Tejnorův
Grégr
Križ
Ed
Cejp
Vysoký Mýto
Praha
14
article
Jsou-li volby sněmovní v každé době av
každém případě vůbec velice důležitým a vážným
aktem politickým, tedy jsou nastávajicí volby do
sněmu českého nanejvýše důležité a závažné
a sice proto, poněvadž žijeme v době na nej-
výše kritické a povážlivé, ve které se snad na
dlouhou řadu let rozhodovati bud
o osudu o budoucností naší vlasti
našeho drahého národa, ba sna
o osudu, o budoucnosti celé říše
rakouské.
Nemohu pro krátkost času dopodrobna a ob-
šírně rozebírati celou politickoz situaci, v nížse
nejen národ český, ale celé mocnářství rakou-
ské nalezá, avšak postačí, naznačím-li několik
jen rysy poměry, v nichž nalezá se říše rakou-
ská a hlavně národ český, abyste poznal
veliké nebezpečenství, které nám
hrozí a které jako těžký, zhoubo
nosný mrak nad hlavami naš i m
visí.
Víte všichni, že po veliké válce v l. 187
mezi Francií a Německem — z níž Něme
vyšli jako vítězové — stala se z rozdrobeného
a slabého dřive Německa veliká, mocná, silná
říše, s bojovným národem pruským v čelea
pod žezlem velice čilého a podnikavého rodu
Hohenzollerů, těchto odvěkých nepřátel a loupe
živých sousedů Rakouska. (Souhlas.)
Ze slabého, rozdrobeného, malomocnéh
Německa stala se pojednou světová velmo
první třídy, která mocnou rukou zasahuje do
dějin evropských i světových. Myslím, že by se
Němci tímto netušeným a neočekávaným štěstím
mohli spokojiti a že by tím jejich snahy
touhy mohly býti vyplněny.
Avšak tomu tak neni. Čim více Něme
vzrůstají a mohutní, tím více roste jejich
ctižádost, tím více vzmáhá se v nich jejich
chtivost a rozpínavost a jejich snaha roz-
šifovati a roztahovati se více, a především
v první řadě vytkli si za nejbližší svů
úkol, shrnouti vsechny Němee d
Němec
Francie
Německo
Rakousko
15
article
jedné společné říše, pod jedn
společné žezlo — ovšem že hiohen
zollerské.
V jedné nedávné schůzi v Německu byla
tato snaha zcela zřejmě a určitě vyjádřena
slovy: »Neustaneme od bojle, doku
kde který Němec žijlcí v-Evropě
nebude vysvobozen z jařm'a cizího
panství a dokud nebude spojie
se společnou velkou vlasti ně
meckou.cle
Neřikej nikdo, že to šovinistický výbuh
několika málo politických přepjatců a výstřed
níků. Moje přesvědčení je — a mohl bych t
dokázati nesčetnými doklady — že to pro-
gram každého Němce, nechť se hlási
k jakékoliv straně, ať nejradikálnější ať nej-
konservativnější, ať jest liberál nebo zpátečník
ať vládní nebo protivládní, s tím toliko rozdílem
že ti chytřejší a opatrnější to zatajují a popírají
ráznější a divočejší to zřejmě a rozhodně
hlásají. To ostatně vidí a zná každé poli-
tické dítě — jen ve Vídni toho nevíd
anebo viděti nechtějí, ačkoli se tu
jedná o jejiich kůži snad více než o naši
Proč toho nevidí, nebudu vykládati, z jedno
duché příčiny: vždy.ť jsou to také
Němci. (Výborně! Potlesk.)
Je-li ale tomu tak, že nezvratný
program národa německého spočivá v tom
— osvoboditi všechny Němce z jařma
cizího panství a spojiti je s veli ko
říši Hohenzollernskou, ptám se,
který stát a který národ je timt
více ohrožen než Rakousko a pře-
devším národ český? (Souhlas.)
To je jasné. Vždyť nežije nikd
— mimo říší německou — tolik Němců a tak
hromadně jako právě v mocnářství rakou-
ském — a zejmena také v Čechách.
Němec
Německo
Evropa
Vídeň
Rakousko
Čechy
16
article
Tyto Němce tedy vysyoboditi z jařma rakou
ského a přivtěliti je k veliké říš
všeněmeckě, je zřejmý a nezvratný
cil nejen Vseněmeů, aře všech sku
tečných a pravých Němců. (Sou hlas.
Co by se stalo z Rakouska, tím si hlav
lámati nebudeme; to jest věcí těch, kteří dosud
mají povinnost starati se o tuto říši a její bu-
douenost. (Výborné!) Jest věcí těch, kteří zdě-
dili říši tuto po svých předcích, aby udrželiji
neztenčenou a nestali se vasaly císa ř
německého. (Tak jest! Výborně!)
Co by však bylo z národa českého, kdyby
tento plán a cíl německý byl dosažen, kdyby
chom se dostali pod žezlo německé? Co by
z nás bylo, víme všichni; vidime to na Polá-
eích poznaňských, kteří jsou již pod říší pru-
skou. Dělo by se nám jako poznaňským Po-
lákům, kteři utiskováni jsou v ohledu národním
způsobem tak surovým a barbarským, žese
člověku srdce chvěje, když vidí, že to tak da-
leko dospělo, že ve svém jazyku ani modliti se
nemohou, že vykupují se jím statky, že Něme
kde mohou potlačují blahobyt lidu polského
by přivedli jej na mizinu, aby pak s ním byl
dříve hotovi.
Němec
Rakousko
17
article
To jest příklad, který máme před sebou
A proto vidíme nebezpečí, které hrozí ve splněn
programu německého, jež znamená zničení Ra-
kouska a snad národní smrt naše h
národa. (Souhlas.)
Boj o naši národnost musí ted;
býti v první řadě nejvyšší, nej
hlavnější a nejbližší cil a úko
českého národa.
S tohoto stanoviska musíme především posu-
zovati nynější politickou situaci, to je nejvyšš
bod, s něhož se musíme divati na politické
naše postavení a s tohoto stanoviska musíme
zařizovat své politické jednání; vše ostatní stojí
teprve v druhé a třeti řadě a musí ustoupit
prvnímu a hlavnímu požadavku: z achráněn
národnosti, to jest zachrániti ná
rod český před národní smrtí. (Vy
borně!) Napřed musíme si zachrániti národ pře
smrti a pojistiti si svůj domov a pak teprve
starati se, jak si sami svůj domov zřídime.
(Výborně!)
Boj o naši národnost bude velice těžký,
V drobném prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za 9
odpoladní
. . . za 2h
Ve fillalkách na venkověo
raení čislo. . . . . . . . 10
sdpolední . . . . . . . . 3h
Insernty
plali se hotově napřeě
Předplaceni s inserty přijímá zdmínl-
strace v Hladanské nlici č. 3.
Tam nscházejí se též redakee
tiskárna a szpedite „Márodních Listě“.
Rukopiny se novrnenjí.
Insernt
18
article
poněvadž velká jest řada našich nepřátel a ve-
liká jest jejich moc a síla. Nejsou to jenom
Němci zahraniční a domácí, ale i jiní činiteléa
mocní a silní faktorové stojí proti nám, ač měli
by státi pevně na straně českého národa, poně-
vadž se nejedná jen o kůží tohoto, nýbrži
o kůží jejich. (Výborně!) Vidíme, že nej-
vyšší úřady jsou nepřitelem českého národa, že
jest jeho nepřítelem sbyrokracie, že armáda stojí
proti nám, ba i kruhy dvorní, které mají rozho-
dující vliv, jsou proti nám. I vysoká hierarchie
jedná proti nám, neboť vidíte, že se jedná o to,
aby učinila počátek roztržení králov-
ství českého. (Souhlas.)
A také vláda Körbrova, které jsme
tak důvěřovali, jest proti nám. Budete-li
nynějšího předsedu ministerstva posuzovati podie
jeho činů, poznáte věru, že není přitelem národa
českého, nýbrž naopak, že cokoli podniká, jes
na újmu a na úkor jeho.
Vždyť Körber nese též velkou vinu na tom,
že nám Čechům tak surovým, tak neslýchaným
způsobem opět vzato bylo kousek jazykového
práva, kteréhož jsme si za Badena tak těžce byli
vydobyli. Körber je hlavním tvůrcem, pod-
porovatelem a tajným řiditelem všemožných kom-
promisů, vyjednávaček a smiřovaček, jako mo-
ravských, vedlkostatkářských atd.
které všechny nemaji jiného účele, nežli po-
škoditi národnost českou, zatla-
čiti národ český národně a poli-
ticky opět na stupeň nižší a pomoci
Němeům do sedla (Souhlas), aby opět
zaujali takové poslavení národa vyššího, panují-
cího, jaké zajímali v dobách našeho největšího
ponižení, v dobách pověstných vlád Auersper-
govských, Giskrovských, Lasserových atd.
Němec
Körbrův
Körber
Čecho
Baden
Lasserový
19
article
Ovšem ministerský předseda Körber jest pří-
liš chytrým, nežli aby sáhl ke starým neosvědčeným
zbraním násilí a utiskování, neboť ví, že by
s nimi proti národu českému mnoho nepochodil.
Národ český jest, jako každý Slovan, povahy
až příliš měkké. Řikáme si, že jsme národ ho-
lubičí; jest to chyba, protože proti dravcům
holubi ničeho nepořídí; lépe by bylo, kdyby-
chom byli národem draveů, jako ti, kteří se
proti nám sápou. (Výborně.)
Než konečně národ český také má, když
jde to do tuhého, povahu, že se vzepře a pak
nastane to, co praví přísloví o českých tvrdých
lebkách. To ministr Körber ví a zná dobře a
nechce proto na nás jíti s klackem, nýbrž, jak
se říká, s čepicí a s chytrosti a ukazuje nám
obraz blahobytu, hmotného povznesení národa,
slibuje nám, že podporovati bude veškery naše
snahy hospodářské, jen abychom vzdali se pro-
zatím svého boje o národnost, o své státní
právo a politické svobody. Slibuje založení
dráh, průplavy, regulaci řek a nevím co
všechno.
Körber
20
article
Řečník poukazuje na sliby Badenovy, Thu-
novy a praví, že Körber slibuje, co jenom kdo
chce, ale co se ze slibů těch uskuteční, máme
smulnou zkušenost. (Souhlas.) Ostatně, kdyby
se sliby ty provedly, zaplatili bychom práce ty
zvláště my a trvalo by to 25—30 let. Můžeme
však boj a naše národní a státoprávní zájmy
tak dlouho odkládati? Nemohli bychom ovšem
našim politickým nepřátelům prokázati lepší
služby (Výborně), protože pak by se boj náš
nemohl snad dále vésti, neboť národ náš klesl
by za tu dobu do takové apatie, malo-
moci a zoufalého postavení, že by
neměl více naděje ve vítězství.
(Souhlas.) A o státním právu by již za tu dobu
nemohla býti řeč, poněvadž by to pak byl sku-
tečně fantom zastaralý, abych tak řekl —
směšný. (Tak jest!)
Nedáme se však oslepiti sliby národo
hospodářskými, poněvadž jest to úskok, aby nás
odvrátili od velkých ideálních snah našeho ná-
roda, od ideálných snah politických, bez nichž
žádný národ nemůže obstáti, aby nás utopili ve
slibech čistě maleriálních a hmotných a udusili
v nás naše snahy o to, co jest životní podmí-
kou každého národa: zabezpečení je ho
národnosti, politické budoucno-
sti, neodvislosti a samostatnosti.
(Výborně ! Potlesk.)
Badenův
Tha
Körber
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
JJosef Frankovský.
Bolestná zvěst, že za ranních úsvitů vče
rejšího dne dotrpěl jeden z veteránů českého
herectva, nezapomenutelný Josef Frankov
s ký, na perutich smutečních rozlétla se Prahou
Skon jeho vzbudil vřelou účast české veřejnosti,
ne jakoby zasáhl zapomenutého, v soukromém
ústraní již po celé jedno desířileti žijícího cho-
rého pensistu, nýbrž jakoby jej schvátil upro
střed práce největší, v plném rozmachu tvořen
a vzrůstu. Takový dojem zůstavila truchlivá
zpráva o smrti proslulého mima. České umění
dramatické právem dnes želí bolestné té ztráty.
neboť smrt s celou bezohledností připomíná, že
již před desíti lety vlastně jsme Frankovského
ztratili, když stísněn nervovou chorobou na jaře
r. 1891, dal s bohem obecenstvu a želen od-
cházel do soukromi . . . Tehda nepočítalo se,
že česká scéna loučí se s oblíbeným hercem
na dobro; doufalo se, že v klidu zotaví se
vzrušené nervy a po nějakém čase objeví se
Frankovský opělně na jevišti . . . Uběhlo však
deset let a zpráv utěšenějších nedocházelo; až
letos na jaře prolětl tiskem interview s Fran-
kovským, jenž přátelům jeho a české veřejnosti
oznamoval, že jedenašedesátiletému Frankov-
skému vrací se po dlouhé době jas myšlenek,
paměť a že doufá určitě, že dopřáno mu budo
ještě jednou definitivně se rozloučiti s divadel
ním obecenstvem . . . Netušil náš dobrý Fran
kovský, že opravdu a tak záhy rozloučíse
s námi definitivně, ale ne za svitu divadelních
lamp, nýbrž v záři smutnějších světel a n
větším jevišti, než to tam na Vltavě, na je
višti, na kterém na věky se loučí herci i ne
herci . . ..
Frankov
Fran
Praha
Vltava
Český uměný
22
article
Je bolno psát pod záhlavím, vroubeném
černým rámečkem. Kdyby nebyl Frahkovský
celým živolem svým, celou svojí činností he-
reckou sám narýsoval tak určitě umělecký svůj
profil, bylo by nevděčno v rychlé práci novi
nářského nekrologu chuít jej postihnouti.
Do padesáti let svého věku žil a pracoval
Frankovský v plátěném světě, na jehož prkna
přenášejí se, na divadelní děje změněny, nej-
vzrušenější lidské události; duševní boje a kon-
flikty hdské zhušťují se však i do bytostí hereí
samých, nepopřávajíce jim oddechu a naplnajíce
je ve stálé vzrušení. Jaký tedy div, že i mo-
hutnější organism herců otřesen bývá vyčerpá
vající, úmornou a nervy rozrušující prací. Když
trpkým údělem tím, hercům obvyklým, Frankov-
ský postižen opouštěl sféry divadelní, odcháze
v něm umělec, jemuž úsudek spravedlivý ověnči
skráně laurem zaslouženým. Kritika tehdy psala,
že ve Frankovském odchází z divadelního en-
semblu jedna z nejvýraznějších uměleckých
fysiognomií. Můžeme říci, že Frankovský byl
v pravdě vedle Kolára, Šamberka a Mošny po
dlouhá léta českému jevišti oporou a ozdobou
nepostrádatelnou. Slla jeho umění spočívalav
jeho tvořivosti. Frankovský byl profil herce-
umělce, tvořícího bez šablony a bez pochyby
na figurkách, které předváděl v jednollivých,
Kolár
Šamberk
Mošna
23
article
nesčetných kusech obecenstvu. Postavy jím vy-
tvořené v nejdokonalejších pracích literatury
dramatické, pohybovaly se na výši jako v díle
autorově; v prostředních tvorbách dramalickýeh
jeho figury byly však o celou hlavu vyšší než
neživotní úlohy kusů samých. Frankovský vdechl
postavě život a čím méně ho bylo v zárodku
typu spisovatelovy figury, tím štědřeji ho sám
doplnil svým uměním. Kol uměleckého jeho
jádra otáčí se celá galerie rolí vážných, tklivých
otců, dobromyslných charakterů, komických
staříků.
Tak na příklad říkávalo se, že »Nájemní
pana domácíhe« dávají se jen k vůli Frankov-
skému a bylo to pravdou; ten typ domácího
pána sotva kdo jiný nám tak zahraje. Kdc
viděl někdy Frankovského v proslulé typick
některé úloze, po odchodu jeho téžce v nástupe
hledal nápodobitele . ..
Frankovský byl a je dosud v tvorbě svýeh
typů nenahraditelný . ..
Tážeme-li se, co předcházelo vzrůstu Fran
kovského v umělce, vidíme, že jako u většiny
herců jest to trnitá, strádání plná cesta . .
Narozen v Praze roku 1840, vyučil se truhla-
řině a také několik let jako tovaryš » prknae
dřive hobloval než na ně se dostal. V devate-
nácti letech zatoužil státi se hercem, zanechal
řemesla a vstoupil do společnosti Prokopovy,.
který tehdy dlel v Příbrami. Tam v roce 1860
také poprve debutoval . . . Jak osudem herců
kočovných, poznal i on několik ředitelů. Po pě
let trávil při společnosti Štanderově, Zöllnerově
a Kramuelově až za první doby samostatnosti
českého divadla pokusil se o engegement v Praze.
Fran
Prokopův
Štanderův
Zöllnerův
Praha
Příbram
24
article
Vystoupil tehdy v roce 1865 jako Rudolf I
v »Magoloně«, ale úloha tato nesvědčila umě
lecké jeho individualitě. Nelibil se valně. Odeše
tedy nazpět ke společnosti Kramuelově, od
které povolán od ředitele Thomea zase do Prahy
Zdržel se zde přes pruskou okupaci, ne
dociliv zvláštního uznání, jelikož nebyl dosta-
tečně zaměstnán. Avšak vrchní regisseur Švanda
ze Semčie poznal jeho talent a engažoval ho
jako charakterního herce a regisseura pro svůj
divadelní podník v Plzni. V postavení tom se
trval Frankovský tři roky, oženil se se slečnou
Annou Kubičkovou, rovněž herečkou (viz Neru
dovy »Divadelní táčky« XIII.) a zvelebiv Švan-
dovu společnost, získal si u ředitele nemalé
obliby. Roku 1860 v letní sézoně hrála společ
nost Švandova v pražské aréně ve Pštrosee
Tam zalíbil se Frankovský tehdejšímu plno-
mocníku divadelního družstva dru. Strakatému
a byl konečně trvale pražskému divadlu ziskán
Trvalo to deset let, nežli si Frankovský pro
klestil cestu ku pražskému divadlu. Když vy
stavěna na hradbách za Žitnou branou aréna
zavládla tu éra operett, v plném lesku hvězdy
Offenbachovy a Lecocquovy Frankovský odnáše
si vavříny, jsa současně jednou z nejsilnějšíeh
attrakci finančních úspěchů divadelních. Jak nad
jiné vynikal jeho tatík v »Gíroflé Giroflá«, ge-
nerál Kančukov ve »Fatinice«, Douglas v »Donně
Juanitá«, Pietro v »Banditech«, Kalehas v »He-
leně«, kníže Kuzimír v »Trebizondské princezně«
Kalafuna v »Dudáku« a j. budí vzpomínkou
dojista i nyní, ve chvili smutné, pamětníkům
hojně veselých obrázků v paměti.
Na pozdějším pak Národním divadle vy-
stoupil již jako karakterní herec prvního řádu
Švanda
Kubičkův
Švandův
Offenbachův
Lecocquův
Douglas
Donna Juanitý
Pietro
Praha
Plzeň
Ner
He
Kramuelov
divadlo ziskán
Gírofl Giroflý
25
article
a patří v annělech zlatě kapličky k zjevům nej-
skvělejším. Výkony jeho jako routinovaného
umělce došly své doby vřelého doznání a po-
jistily Frankovskému v historii herectva trvalý
pomník. Asi v r. 1887 počal pojednou Fran-
kovský nervově churavěti. Účasť obecenstva při
této jeho chorobě byla vseobecná a nelíčená.
Když po několikalýdenním odpočinku zdánlivě
zotaven opětně vystoupil, uspořádány mu ovace
rozměrů nemalých. Pohříchu zotavení jeho, jak
již řečeno, bylo zdánlivé. V r. 1890 ochuravěl
ještě povážlivěji a již tehdy bylo patrno, že na
dobu dozajista delší jest ztracen. Rozloučil se
18. března 1891 s českým obecenstvem na
dobro a uchýlil se do ústraní, ve kterém žil
až do včerejšího dne. Neblahá choroba přivo-
děná přepjetím duševním, způsobila psychosu,
která obestírala ducha dříve svěžího předčasnou
dřímotou. Včera pak zaměněna v hluboký,
věčný, proň spasný spánek. —
Vím dobře, že nepodávám zde úplný živo-
topis Frankovského . . . Ve vzpominkách osob-
ních přátel jeho jest mnohé, co zde opome-
nuto a co snad později, až uvykneme dojmu, že
Frankovského není mezi námi samo sebou se
vynoří . . . Jsou to po většině vzpominky ve-
selě, spjaté s originálností a roztomilostí jeho
povahy v životě, kdy odložil masku herce a byl
dokonalým člověkem.
Kdo jej znal, dojista proň truchlí . . . Stop
jeho na dráze českého umění je hluboká, pevná
a nevyhiadneiná .
Čest nehynoucí jeho umění a památce ..
L. T.