Ročník XXVI.

HOSPODÁŘSKÝ LIST

Str. 417.

stát vnitrozemský vzhledem k světovému trhu nejhůře jest položeno. Abychom naši cukerní industrii vůbec ještě při stávajicích nízkých cenách cukerního vývozu schopnou udrželi, museli jsme i při nynější premii sáhnout také ještě k svépomoci, bychom tu podporu, kterou jiné státy své cukerní indu- strii v tak hojné míře dobrovolně poskytují. aspoň částečně pro sebe i zemědělství zjednali. Není tedy pochyby, že by snížením aneb zru- šením vývozních premií stagnaci Rakousko nejen uspíšilo ale i konečně k tomu vedlo, že by Rakousko ze seznamu států cukr vyvážejících úplně zmizelo Na zrušení vývozních premií pomýšlí se již dávno a poněvadž žádný ze států nechtěl jedno- straně ničeho podniknouti, pomýšleno na upra- vení této otázky cestou mezinárodního dohodnutí. Již v letech 1864, 1875, 1876 smlouvaly se státy Holandsko, Belgie, Francie a Anglie za tou příčinou, aby v těchto zemích daně i cla z cukru ve stejné výši se vybíraly, a nemělo být nic více nahražováno, nežli obnos daně ve vnitrozemí zaplacený. Rakousko a Německo smlouvání tohoto se nesúčastnily a bylo toto bezvýsledné. Dvanáct roků později, a sice v roce 1888 bylo v Londýně jednáno o tom, by vývozní premie úplně zrušeny a pouze ve vnitrozemí konsumní daň vybírána byla. Ku ratifikaci tohoto ujednání nedošlo, poněvadž Dánsko na dohodu vůbec a Francie jen za jistých výhrad přistoupiti chtěla. V letech 1888 a 1889 došlo ve státech, které na konkurenčním boji hlavně interesovány jsou, jako v Německu, Rakousku, Francii, Belgii, Rusku a Dánsku ku změně cukerních zákonů, ku roz- luštění otázky cukvrních premjí však nedošlo. V červnu r. 1898 odbývána konference v Bru- selu, ku kteréž pouze Severoamerická-Unie svého nevyslala zástupce: Pro úplné zrušení premií vyslovila se Belgie a Německo a za jistých výhrad také Rakousko.

Francie a Rasko vyslovily se sice pro zrušení premií přímých, avšak své nepřímé premie chtěli podržeti. Také průběh této konference dopadl bezúčelně. V říjnu loňského roku sešli se zástupcové Rakouska, Německa a Francie při příležitosti pařížské výstavy k výměně náhledů o tom, za jakých podmínek bylo by lze cukerní premie zrušiti; a má být zásadní dohodnutí docíleno v měsíci květnu zástupců všech států, na nové konferenci odbývané v Bruselu. Zúčastnění Ruska jest pochybné, Anglie a Unie též obtíže činí. Poněvadž ujednání, které se v Paříži stalo, má být podkladem pro další usnášení se, jest nutno, bychom toto zkou mali a jeho dalekosáhlé konsekvence uvážili. Rakousko a Německo jsou ochotny své premie úplně zrušiti pod tou podmínkou, když Francie svou přímou premii též úplně zruší a svou ne- přímou premii as o polovinu zredukuje. K analisy tohoto ujednání budiž mi dovoleno následující uvésti: Francie zůstala by ve veliké výhodě, neboť navržená změna pozůstává u tohoto státu v tom, že by od výroby 7.75% až do včetně 10.50 dosud stávající rozpnutí mezi plnou daní 60 fr. zmírněnou daní 30 fr., nikoliv dosavádních 30 fr., nýbrž pouze 20 fr. obnášeti mělo a mimo to výroba nad 10.50% plné dani 60 fr., místo dosavádních 45 fr. podléhati bude.

Podle toho podržela by francouzká industrie za 2.75% své výroby premii 20 fr. za 1 q rafi- nády, což činilo by při výrobě uplynulé kampaně od množství 2,170.850 q rafinády obnos 43,417000 fr. a přepočítáno na celkovou výrobu 9 milionů a rafinády, zůstala by francouzské industrii přece ještě co vývozní premie fr. 4.82 = K 4.62 na 1 q rafinády, zůstala aneb K 4'II na 1 q suro- viny zachováno. Poněvadž podle stávajicího premiového od- počtu za rok 1900-1 celková indirektní premie fr. 75,795.000 činila, zůstala by francouzské industrii přece ještě daleko více jak polovina indirektní premie zajištěna. V tom spočívá jádro věci! Poněvadž zástupcové Německa a Rakouska až dosud vždy to stanovisko hájili, že by také Francie veškeré své přímé i nepřímé premie úplně zrušiti musela a poněvadž nestává žádné příčiny, která by vlády těchto států ku změně náhledů vedla, nelze ani uvěřiti, že by zástupcové Německa a Rakouska, byť i jen zásadní souhlas byli udělili. Pak museli bychom našim zástupcům vlády, kteří za nás v Paříži jednali, právem vytýkati. že nejednali dosti opatrně, když tak dalekosáhlé koncese učinili; a naši vládu rozhodně žádati. aby disposice pro příští konferenci bedlivě uvá- žila a o obmyšlených dalekosáhlých změnách se se zástupci industrie i zemědělství poradila. Vláda, činí-li nárok jmenovat se seriosní, necht si je vědoma své veliké zodpovědnosti a vážné povinnosti, neboť kdyby taková ujednání jako se v Paříži stala měla schváliti, pak muselo by se jí vytýkati, že lehkomyslným způsobem podťala existenční pilíře státu, neboť by svou cukerní industrii tímto krokem přímo obětovala.

Jde tu o bytí neb nebytí veliké exportní indu- strie, jedná se o existenci nejen celé řady velkých i menších průmyslníků, ale i celého zemědělství, jedná se o existenci dělnictva v nejpokročilejších, nejlidnatějších a nejpoplatnějších zemí rakouské monarchie, jedná se specielně o zemé koruny České Francie se svou nepoddajností a svou houžev- natostí, se kterou svou ochranářskou obchodn politiku provádí, budiž zářivým příkladem stat- níkům našim, jakým způsobem se nejlépe fedruje blahobyt obyvatelstva, kteréžto jest podporou země i trůnu. Rakousko má obětovati ve prospěch země. která svou výrobu úžasně zvětšuje a která i na dále podporu 40 mil. franků své cukerní industrii z veřejných fondů poskytovati chce, veškerou svou vývozní premii, která přece ani polovinu této sumy neobnáší. Kdyby k tomu přece dojíti mělo, bylo by to důkazem přímé neschopnosti našich vládních kruhů ve věcech celní politiky a národního hospo- dářství, avšak — v Rakonsku jest všechno možné! Ackoliv nejsou nám známy instance p. finanč- ního ministra, mám za to, že nemá býti u něho důvodem jedině stanovisko fiskální, aby oněch 18 millonů korun uspořil, neb i nejzarytější fiskalista musí zhoubnou škodlivost jednostran- ného zrušení vývozních premií doznati. A kdyby vláda vzdor varovným hlasům z kruhů industrie i z kruhů zemědělských na dohodu paříž- skou v Bruselu přistoupila, způsobilo by to takovou bouři rolnictva jaké Rakousko ještě nemělo. Nepřátelé vývozních premií cukerních tvrdí, že zrušení jich nebude míti žádných tak škod- livých následků a praví, že zvýší se cena cukru na trhu světovém, že přestane chorobná nad- produkce, že zvýší se domácí spotřeba, a že ne- bude té anomalie, aby cizozemsko následkem premiového hospodářství levnější cukr mělo nežle zem jej produkající.

arní od zl. r. m. 18.000 zl. počínajíc,

Parní silniční válce,

silniční locomotivy

dodávají při výborných konstrukcích a za levných cen

John Fowler a Spol., Praha-Libei. Dále se tvrdí, že následkem zavedení diferenč- ních cen stala se vývozní premie bezpředmětnou a slouží pouze ku naplnění státní pokladny oněch zemí, které cla vybírají na účet poplatnictva našeho státu. Na tyto důvody jest mi následovně odpověděti: Cena cukru skládá se ze dvou částí a sice z ceny na světovém trhu, co ceny základní a z připlatku následkem vývozní bonifikace. Jakmile odpadne vývozní bonifikace, sklesne přirozeně cena cukru o obnos téže a že by světová cena o celý obnos vývozní premie stoupla, nelze s apodiktickou určitostí tvrditi, připouštím však, že by se zvedla tato o něco a to z toho důvodu. že by nebylo nám možno cukr za pouhou svě- tovou cenu vyráběti. V tom okamžiku však by kolonie, které dnes za nízkou světovou cenu cukr prodávati musí, nalezly svůj zisk, produkce jejich by rapidně stoupala a tak zvaná chorobná nadprodukce, která se nám dnes vytýká, přenesla by se do kolonií, které by výtečně při tom prosperovaly. Na ten okamžik kolonie čekají.

PRAHA