Ročník XXVI.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (Příloha k čís. 32.)

Str. 413.

vání v době, kdy v obci nemoc nejvíce zuřila a po provedeném očkování ani jeden kus více neonemocněl. Doba ochrannápo vstřík- nutí serum trvá pouze a 5 týdnů; provede-li se však

Obr. 138. Kovaříkovo 4konské

Která doba jest nejvhodnější k vrhání selat na odehov? chlévci dobře zařízeném jest každá roční doba k vrhání selat vhodná a nejlépe jest ponechati dobu tu příznivému vývoji. Jedině tak do- cílí se, že každá svině má do roka průměrně dvakráte mláďata, jinak se vý- šledku příznivého nedoděláme a výnosnost hovu vepřového dobytka stane seillusorní. Kdo proto přeje sobě, aby chov vepřového dobytka stal se výnosným nevyhnutelně mu- sí k tomu míti účelně zařizené chlévce, jinak zůstane veškerá práce a námaha marnou. Jelikož vepř jest velmi citlivým proti změnám povětrnosti a teploty: jest proto mírnější doba nejvhodnější k vrhání selat a dobou tou rozumí se všeobecně čas od počátku března do konce září. Zdaž také měsíc leden a únor jest k vrhání selat vhodným, závisí jedině od zařízení chlévce. Jsou-li chlévce dobré: pak vydaří se také selata v lednu a únoru narozena a vy- vinou se dobře, poněvadž vyvinují se v době teplejší. Za to selátka narozená pozdě na podzim na př. v říjnu vydaří se obyčejně špatně, poněvadž musí dorůstati v době nepříznivé — v době chladné. Proto pravíme opět: „Kdo chce chov ve- přového dobytka se zdarem provozovati. musí míti především dobrý a účelný chlév — jinak nechť raději vše nechá neb v lec- jakém nečitém brdlohu není naděje na výnosný chov. Že účelné chlévce stojí pe- níze, jest sice pravda; avšak bohužel se otázce upravení chlévce pro vepřový do- bytek dosud nepřikládá ta důležitost, jakou

motorové parní mláticí složení. zasluhuje a jsou dosud rolníci, kteří se domýšlí, že možno racionelný chov vepřo- vého dobytka provozovati v jakémkoliv chlévci. „Vždyť prý baráčník i v nejbíd- nějším chlévci docílí z chovu vepřového značného užitku!“ Toť pravda, avšak kdyby byl onen chuďas tu péči a to krmení věno- val svým vepříkům v řádném chlévci, byl by jeho užitek z chovu několikráte větší. Nevhodným zařízením chlévce pro vepřový dobytek přicházíme o ohromné, do milionů jdoucí sumy a to si dobře pamatujme! Malinník. Napsal J. V. Chmelař v Chroustově na Moravě. Malinník je po celé Evropě zdomácnělý polokeř, rostoucí v mnohých lesích ve vý- slunních polohách v množství ohromném. Ku pěstování ve velkém na poli a v za- hradách užívá se velkoplodého malinníku chilského. Odrůdy tyto vyznamenávají se obrovskými plody, které netrpí tolik červi- vostí, jako maliny lesní. Některé odrůdy nesou ovocejiž v pozdním letě po vysazení, některé odrůdy ročně dvakrát ne- sou, kdežto jiné nasazují plody teprvé na dvoule- tých prutech, které po vynesení odumírají. Ošetřování malin- níku. Malinník miluje půdu více těžší než lehkou, do- bře vyhnojenou, v poloze otevřené. Ve stínu daří se také, ale plody nejsou tak chutné a sladké. Nejvhodnější doba ku sázení malinníku je pod- zim (konec září), ostatně se může sázeti také časně na jaře. Půda musí se především na 50 cm hlu- hnojem prohnojiti; Založí se v lednu neb únoru, tak, jak bylo boko zrýti a chlévským čerstvý hnůj koň- udáno při rychlení jahodníku. Pařeniště vy- nejméně se doporučuje mnoho horka. Stře- plní se koňským hnojem a listim, pak 20 cm ský, poněvadž vyvinuje

Obr. 134. Parní mlátička E. Kokory a Spol v Přerově.

dem upravených záhonků počnou se vy- silnou vrstvou dobré země a na to se vysází

sazovati sazenice v řadách 1 m vzdálených tak, aby kořínky byly asi na 6 cm zemí za- hrnuty. Po vysazení seřežou se všechny saze- nice 20 cm nad zemí a obloží slabou vrstvou zetletého krátkého hnoje ať již na jaře neb na podzim. V zimě zabraňuje hnůj vytáhnutí sazenic mrazem, v létě chrání před vysušením a vyloužení potravních částek z hnoje saze- nicím velmi prospívá. V prvém roce po vysazení nechají se jen 2—3 nejsilnější pruty, aby trs náležitě sesílil, ostatní se odstraní. Po- nechané výhony vyženou obyčejně na 1 1/2 m a aby co možná brzo nasadily ovoce, při- říznou se jim svršky na 20—30 cm. Sřezání prutů na 1/2, neb snad ještě více, jest ne- rozumné, poněvadž právě vrchní část prutů nejlépe vyzraje, má vyvinutější očka zárod- ková a plodí nejlepší ovoce; vždyť nejkrá- snější plody jsou vždy na vršku prutů. Po sklizni ovoce se vynesené výhony při zemi uřežou a mladé letní ku kolíkům přivážou, aby je vítr nepolámal. Pro budoucnost po- nechá se jen 6—8 nejvyvinutějších výhonů a ostatní odřežou se již ve stavu zeleném.

Řez malinníku „dvakrát ročně nesoucího“ ob- mezí se na přiřezání špiček výhonů vedlejších a vyřezáni dřeva vyneseného. Odrůdy tyto nesou ovoce již v červnu, pakliže se na jaře všechny spodní výhony a vrchní vedlejší vět- vičky loňských výhonů na 3—4 očka sříznou. Mimo to milují odrůdy tyto výslunní a chráněnou polohu. — Podzimní hnojení řídkým hnojem je na nejvýš prospěšné a vřele se doporučuje. Ostatně se musí jahodiště často pleti a dvakrát do roka zkypřiti, na jařea v letě. Kypření musí se díti opatrně, aby se mladé výhony, z kořene ženoucí, nepoškodily. Malinník dobře ošetřovaný, vydrží 8 — 10 let. Rozmnožování malinníku je jednoduché; nejlepší výhony kořenové vyrýpnou se opatrně na podzim a na budoucí stanoviště vysadí. Rychlení malinníku. Rychlení malin považuje se za nevděčné. Ze zkušenosti vím však, že rychlení to je vý- nosné, jednoduché a většinou se vždy zdaří — tudíž se doporučuje. Ku rychlení třeba pařeniště se střechou sedlovitou. Pařeniště musí býti i m hluboké, ze silných prken, a nejméně 4 m dlouhé.