Dne 2I. dubna 1900.

KATOLICKÉ

LISTY

Číslo 108. Strana 3.

Posl. Taschek a soudr. podávají návrh na rychlé zbudování dunajsko-vltavského průplavu přes Č. Budějovice k Labi. Dotazy k místodržiteli podali: posl. dr. Dyk a soudr. v příčině urychlení úpravy řeky Úslavy; posl. Hovorka v záležitosti povinnosti patronátního úřadu v Poštejně odváděti dříví ku potřebě školy v Sobotnici. Posl. dr. Lad. Dvořák a soudr. podávají na místodržitele dotaž v příčině tajného nařízení daného dopravním řiditelstvím v Praze správám topíren stran dozoru na spolkovou činnost železničních zřízenců. Dotaz končí slovy: 1. Hodlá Vaše Exc. způsobiti, aby řiditelství c. k. státních drah v Praze uvedený »důvěrný« výnos zákonům i politické a sociální mrav- nosti odporující ihned odvolala? 2. Hodlá Vaše Exc. k tomu působiti, aby i původní výnos c. k. minister- stva železnic byl v těchto směrech odvolán. Příští schůze koná se v pondělí, dne 23. dubna o 11. hod. dopol. Konec schůze o 4. hod. — min. odpol.

V dnešní schůzi komise rozpočtové přednášel referent dr. Pippich o kap. 3. tit. 1. Archivu zemském, sděluje podle návrhu zemského výberu úpravu služného pro úřadnictvo archivů, navrhuje osobní přídavek 200 kor. pro koncipistu p. dra. Nováčka jako nejstaršího nyní koncipistu vzhledem k dřívějšímu jeho základnímu služnému, takže celá potřeba rozpočtová ve služném s kvinkvenálkami obnáší nyní 21.400 kor.; referuje pak o zprávě zemského výboru o čin- nosti archivu zemského v r. 1899, která k návrhu referenta se bere s uspokojením na vědomí a podává zprávu ohledně všech loňských resolučních usnesení a jednání zemského vý- boru v tomto směru a navrhuje přijetí všech rozpočtových položek. Návrhy ty se přijímají. Dále referuje posl. dr. Pippich o tit. 2. Dějinách království českého, sděluje zprávu zemského výboru o výsledcích bádání v archivech římských a navrhuje, aby rovněž s uspokojením byla vzata na vědomí Návrh ten po doporučení posl. drem. P od- lipným byl přijat. Ref. Janda pokračuje pak v refe- rátu o úpravě platů úřednictva a služebnictva zemského.

Po různých přáních drem. P odlipným, Maternou, drem. Schückerem, drem. Záhořem pronesených referuje posl. Janda o položkách odst 3. Příspěvky na příbytečné a odst 4. 10proc. drahotní přídavky tit. sub7. Diurna a mzdy a případky se schvalují. Z odměn a výpo- mocí vypouští se obnos vyměřený za dozorství v domech č. 176—III. a 259—III. Posl. dr. Schreiner referuje o žádosti spolku v Otovicích za poskytnutí podpory pro kurs ovocnářský. Vyhovuje se. Posl. Heinzel přednáší žádost obcí v okr. hořovickém za podporu za příčinou škod povodněmi způsobených, odstupuje se vládě ku rychlému vyšetření a udělení podpory; rovněž má se podobně vyho- věti v příčině udělení státní podpory obcím Těkovu a Vše- starům. Posl. dr. Schreiner předuáší žádost obce Ho- ření Plané za poskytnutí obnosu 6000 korun ku zařízení pazderny (lnářské třebny), vyhovuje se dle návrhu zem- ského výboru.

Zprávy politické. V Praze, 20. dubna. Nehoda Wolflánů. Předvčerejší volbu učitele Kaspera poslancem za venkovský okres trutnovský oslavila »Ostd. Rundschau« úvodníkem jako vítěz- ství německých radikálů. Pan Kasper však dle »Bo- hemie« provedl Wolfovi nepříjemný kousek tím, že se přihlásil za člena strany německo-lidové, jejímiz náčelníky jsou pp. Prade a dr. Karel Scb ücker. Katolíci v protestantském Mecklen- bursku nemají věru na růžích ustláno. Dokazuje to m. j. následující událost: Katolická obec ve městě Wismaru chtěla zbudovati na místě své nuzné modli- tebny kostel a podala z té příčiny k velkovévod- skému státnímu ministerstvu potřebnou žádost. Ale hned potom dostali katolíci tuto odpověď: »Povoluje se na místě dosavadní budovy na pozemku nabytém v Breitenstrasse ve Wismaru vystavěti budovu a po- užívati jí pro odbývání římsko-katolické bohoslužby, připuštěné reskriptem ze dne 3. listopadu 1871; za to však nepovoluje se zbudování římsko-katolického kostela nebo kaple, ani vztýčení věže nebo zvonice na nové budově a kromě toho nesmí míti zevnějšku ko- stelu podobného.« — Tak a nejinak rozhodlo mini- sterstvo pro duchovní záležitosti. Tento úkaz nepo- chází však — mějme to na zřeteli — z doby Ne- ronovy nebo Diokleciánovy, nebyl vydán také v Tu- recku ani v zemi Kafrův, nýbrž pochází z německé, na výsost velebené říše a z r. 1899!! Tak a nejinak vyhlíží snášelivost ve státě v pravdě protestantském Což by asi se stalo, kdyby katolíci v Rakousku něco podobného učinili protestantům

Ministerská krise ve Španělsku skončila, jak nám včera oznámil telegram, rekonstrukcí konservativního ministerstva Silve- lova. Silvela převzal nejdůležitější členy svého prvního kabinetu také do svého rekonstruovaného ka- binetu. Jsou to finanční ministr Villaverde, mi- nistr vnitra Dato a ministr války, generál A z- carraga. Silvela sám přibral si k předsednictví ještě ministerstvo pro námořnictví a odevzdal zahra- niční záležitosti do rukou nového muže. Je to markýz A guilar Campo. Stalo se již po druhé, že Sil- velův kabinet, utvořený dne 4. března 1899 byl čá- stečně obnoven. Odstoupili totiž během těchto třinácti měsíců ministr války generál Polavieja, jehož armádní opravy ukládaly státní pokladně nesplnitelné poža- davky, a ministr spravedlnosti Duran. Na místo zná- mého z Filippin generála vstoupil generál Azcarraga, na místo Duranovo hr. Torreanaz, kterýž nyní ustupuje markýzi Vadillovi. Pokud nynější pře- tvoření kabinetu, jemuž jenom nesnadno lze po- rozuměti, poněvadž hlavní síly předešlého kabinetu byly zachovány, pracovati má k započetí opravných, na všech správních polích tak naléhavých prací, pro- zatím ještě posouditi nemožno, poněvadž noví ministři jsou lidmi celkem neznámými. Říci lze pouze, že berní politika Villaverdova, která vzbuzuje tak ve- likou nelibost, dozná sotva asi nějaké podstatné změny. Tak často slibované přetvoření správy nenad- chází, staré nešvary trvají dále.

Portugalsko, Anglie a jihoafrické re- publiky. Anglicko, jak známo, kupuje z Portugal- ska víno, čímž dává mu vydělávati nejméně než 30 milionů franků ročně. Peníz tento dává Anglicku po- měrně veliké právo. Můžeť anglický konsul v Lau- renco Marquesu hráti si následkem toho v tamním portugalském přístavě na pána, jenž prohlíží zava- zadla cestujících a také jim zabrániti může v další cestě. Ale pro tento mrzký a celkem dosti mizerný zisk porušuje také Portugalsko docela veřejně ne- strannost, když dovoluje Anglicku, aby vylodňovalo v Beiře vojsko a válečný materiál a dopravovalo je po portugalské dráze do území anglického, odkud může podniknouti nový a nebezpečný útok na Trans- vaalsko. Portugalské zahraniční ministerstvo odvolává se na anglicko-portugalskou smlouvu, ale docela ne- právem. Jest sice ještě jiná — tajná — úmluva por- tugalskoanglická, protože však nikdy nebyla předlo- žena kortesům, nelze o její platnosti ani mluvit. Bylo by sice možno, že by Angličané zabezpečili si právo. na základě jehož by mohli postupovati portugalským územím v jižní Africe a chrániti Rhodesii proti ne- přátelským nebo povstaleckým kmenům mouřenín- skýn. Ale potom bylo by Portugalsku musilo se do- stati záruky, že oněch vojsk může býti použito pouze jen v Rhodesii a jen proti tamním domorodcům.

V okamžiku, v němž propukla válka, pozbývá tako- váto úmluva — chce-li jeden její podpisovatel přidr- žeti se své neutrality — své síly. Povolení, aby voj- sko těchto územím nestranného státu prošlo, jest pro- stě s nestranností neslučitelno. Švýcarská spolková rada na př zapověděla badenským i francouzským vojskům táhnouti švýcarským územím a kdyby toho nebyla učinila, byla by anglická vláda jistě protesto- vala proti tomu. Dnes arciť, když táž anglická vláda porušuje prahanebně veškeré právo, nedbá něčeho po- dobného ani dost málo. Či není proti veškerému mezi- národnímu právu, když lord Roberts donucuje občany Oranžského svobodného státu, když na nich žádá, by přísahou zbavili se povinnosti, jež víže je k vlasti Žasneme věru, že Anglie může se diviti, že veškerý vzdělaný svět jí odpírá své sympatie. Poslati chra- brého generála Cronja na ostrov sv. Heleny — bylo toho potřebí? A není to výsměchem vší moderní hi- storii? Anglie toho pohříchu nedbá, nýbrž bezohledně kráčí svou cestou za zlatem a démanty. Ký div, že každý čestný člověk chová přání, aby Anglie v ny- nější válce — nezvítězila.

Tvrdí-li se, že na kongresu vídeňském přiřknuta byla Anglii v Africe všecka země až po 25. stupeň jižní šířky, není to pravda. Ale i kdyby se tak bylo stalo, byly od té doby uzavřeny jiné smlouvy, jimiž vídeňská smlouva pozbyla platnosti. Či bylo by Ně- mecko jinak mohlo nabýti svého území v jižní Africe? A nebyla to právě Anglie, jež na svobodu propustil Transvaalsko a Oranžský svobodný stát, dokud ne- byly v nich nalezeny zlato a diamanty? Smlouvy mezi Angličany a Boery zapověděly těmto, uzavírati beze svolení anglické koruny s cizí některou mocí smlouvy nebo spolek. Jinak však zapovídaly tyto smlouvy Angličanům všeliké vměšování se do vnitř- ních záležitostí jihosfrických republik. Držela se Anglie někdy tohoto zákazu? A nevyslovil-li již před Jamesonem r. 1891 Cecil Rhodes jako ministr v Kap- sku při hostině v Kimberleyi, že si přeje, aby všecky neodvislé země, ležící na jih od řeky Zambesi přive- deny byly pod vládu Anglie? Odtud také nynější války, odtud i sympatie všeho vzdělaného světa ku Boerům, ale odtud i všeobecné odsuzování hamižné ziskuchtivosti Anglie.

Cesta Čechů k sv. městu. Vídeň, 19. dubna. Jubilejní rok přivádí všecky národy do Říma, svatého města, aby tam složili svůj hold hlavě církve, slavně panujícímu papeži Lvu XIII., který minulého roku o svátcích vánočních zahájil jubilejní rok. Zvlá- ště slovanští národové mají příčinu, aby se poděko- vali sv. Otci za tolik důkazů otcovské lásky a přízně, kterou dává na jevo k jejich zájmům. Nepoukazujeme tu na okolnost, že papež Lev XIII. povýšil sv. Cy- rilla a Methoděje za apoštoly veškerého Slovanstva, jak toho také právem zasloužili; neuvádíme tu zná- mého fakta, že Lev XIII. založil českou kollej k tomu účelu, aby alumnové byli tam vychováváni ve středu církve katolické, aby tak šířili slávu památek křesťanských, které byly nahromaděny za slavného panování papežů římských. Tato fakta jsou skutečně již známa, a není tedy třeba na ně dále upozorňo- vati. Jen tolik podotýkáme, že sv. Otec Lev XIII. se stará všemožně o to, aby slovanským národům bylo dáno veškero právo ve věcech církevních, aby nebyli odvislými od národů jiných. Tak tomu jest u Chorvatů v království, u Slovanů v Uhrách, u lu- žických Srbů a u všech jiných národů, kteří také tuto ochotu papežovu uznávají a ctí jej jako svého za- stance a ochrance nejen ve věcech náboženských, nýbrž v mnohé příčině též národní.

Ve středu nadešel den pouti tak dlouho připra- vovaný a očekávaný. Zmíniti se tu dlužno především o zásluhách, které si získalo o výpravu tuto poutní komité v čele s Jeho Osvíceností Vojtěchem hrabětem Schönbornem. Největší péči a starost jako vý- konný orgán v této věci dal na jevo vdp. prof. Jan Drozd, starosta Svatováclavské záložny, který ne- unavně se staral o všecky přípravné práce, jak co se týče vyjednávání se společností, tak také co do ří- zení celého spletitého jednání se stranami, které bylo provedeno ke vší spokojenosti jednotlivých poutníků; tuto nemalou zásluhu dlužno tím více uznati, poně- vadž poutníci se přihlašovali teprve v posledních dnech, tak že bylo nastaviti všecky síly, aby všem bylo vyhověno. Sledovali jsme činnost vdp. cestov- ního maršálka od počátku této akce, neboť docházel do naší redakce každého dne dle potřeby i dvakráte, aby tu rozšiřoval tuto myšlénku jubilejní pouti, jako v hlavním orgánu poutního komitétu, když něk teré listy odepřely uveřejňovati zprávy o tomto projevu katolického smýšlení, ač o sobě tvrdí, že jsou také katolickými časopisy. Že nebylo možno spolehnouti na ně, bylo viděti i z posledních zpráv několika listů v příčině odjezdu poutního vlaku, což bylo úplně překrouceno a způsobilo zmatek mezi některými poutníky, kteří byli mylnými zprávami uvedeni v omyl, který na štěstí byl záhy napraven. Z této ukázky je také viděti, že katolické podniky nemohou nikterak spoléhati na podporu listů indifferentních, nýbrž starati se o to, aby jediný katolický list český nabyl takového rozšíření, aby jeho zprávy všude nalezly ohlasu.

Na tomto místě dlužno také vytknouti, že úřed- nictvo Svatováclavské záložny s p. ředitelem Ko- houtem vykonalo záslužný kus práce, ano veškerou administrační práci provedlo obezřetně a uspokojivě. což bylo nemalou podporou celé výpravy. Že starosta vdp. prof. Drozd propůjčil k této věci úřednictvo i místnosti, prokázal tím celé pouti neocenitelné služby, poněvadž by se těžko našla korporace, která by si tyto všecky obtížné záležitosti peněžní i administrační vzala na starost. Činíme tedy tím jen svoji žurnalistickou povinnost, když jako bezprostřední svědkové této vše- stranné činnosti vdp. cestovnímu maršálu Droz- dovi také jménem poutníků vyslovujeme upřímné díky v uznání této namáhavé práce. Ještě před odjezdem postaral se vdp. profesor Drozd o to, aby poutníci pražští byli upozorněni na hlavní věci, které třeba míti na paměti k pouti tak daleké. Svolal totiž na pondělí velikonoční na 7. hod. večerní účastníky pouti z Prahy a nejbližšího okolí a vysvětlil jim pokyny, kterých třeba znáti k zame- zení různých nepříjemností. J. M. ndp. kníže arcibiskup Lev svob. pán Skrbenský odebral se v úterý drahou císaře Františka Josefa přímo do Říma, aby tam očekával poutníků českých.

Poutní vlak byl vypraven ve středu před 8. hod. ráno. Účastníci pražští a okolní sešli se v plném počtu na nádraží severozápadní dráhy po vykonané soukromé pobožnosti, doprovázeni byvše svými zná- mými a přátely. Také mnoho jiných stoupenců naší strany dostavilo se k rozloučení s poutníky, jako na př. obecní starší p. Novák, majitel knihtiskárny p. V. Kotrba, ředitel Svatováclavského konviktu Cyr. V lk, ředitel záložny p. Kohout s úředni- ctvem a četní jiní, hojně duchovenstva pražského, by tak dali na jevo svoji účast s poutí, když nebylo možno jim se odebrati do věčného Říma. Za zvuků nábožných písní hnal se pak vlak, provázen jsa přáním všech upřímných katolíků, aby tato pouť byla Bohu ke cti, národu našemu k oslavě a účastníkům k hojnému užitku. Mnozí poutníci byli ozdobeni medailemi, všichni pak odznaky barvy bílo- červeno-žluté. Vlak pak se pohyboval ku předu, při- bíraje na hlavních stanicích, jako v Nymburce, ve Velkém Oseku, Kolíně, Čáslavi, Německém Brodě, Jihlavě, Znojmě a jinde poutníky, kteří z různých končin vlasti českomoravské se přidružili ke zbožným účastníkům. Také několik příslušníků německé ná- rodnosti se připojilo k výpravě. Všichni pak byli spokojeni s vedením pouti, které obezřele vykonával vdp. prof. Jan Drozd, rozdílel lístky a legitimace, sta- ral se o usazení poutníků, dával různé pokyny a rady a neopominul ničeho, co by zpříjemnilo obtížnou cestu.