1
masthead
V Praze, v pátek dne 15. června.
Praha
2
masthead
K číslu 163
Číslo v Praze za 2k
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administrac
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsic 3 K 80
Praha
5
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakca
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Řišská rada rozpuštěna nebude?
Z Vídně, 15. června. »Reichs-
wehr« oznamuje prý se strany dobře zpra-
vené, že bylo definitivně již upuštěno od pro-
jektu, říšskou radu rozpustiti.
Zase po vůli Maďarů.
Z Vídně, 15. června. Stalo se, jak se
podobá, zase po vůli Maďarů: kvota pro-
dloužena o celý rok t. j. do konce
června příštího roku. Svou žádost odůvod-
nili Uhři nemožností, dříve kvotu zákonně
vyříditi parlamentně. Současně tvrdí se
z vládního pramene pešťského, že včerejší,
ovšem jen krátký pobyt uherského ministr-
presidenta ve Vídni věnován byl výhradně
této věci a královskému reskriptu, jímž se
zakončuje nynější zasedání uherského parla-
mentu, a tento odročuje se do září.
S horlivostí poněkud pochybnou z uher-
ského hlavního města posílají se do Vídně
zprávy, že maďarská vláda je daleka úmyslu,
využitkovati nynější tísně druhé
poloviny říše na svůj prospěch
Takového nedostatku sobeckosti jsme u Ma-
ďarů ještě nikdy nepozorovali!
Ukazuje-li se prý na možnost vyjedná-
vání ve příčině nového státopráv-
ního útvaru — praví se v pešťském
telegramu »Nene Freie Presse« — třeba prý
jen konstatovati, že p. S'zlel1 ve Vídni dlel
pouze 24 hodiny, aby dokázána byla s vé-
vole takové domněnky. Naopak
možno prý tvrditi co nejurčitěji, že žádne
vyjednávání tohoto druhu nen
tou dobou na dozoru, a že v Uhrách
nejsou ochotni vrhati do rozpravy otázky.
které se týkají státoprávního poměru obou
států monarchie.
Maďar
Uher
Vídeň
Reichs
Ma
Uhry
Nene Frei Presse
8
article
Na důkaz uvádí se, že již za vlády bar.
Banffa, za německé obstrukce, konala se
důvěrná porada u tehdejšího ministrpresi-
denta, které se zúčastnili kromě ministra fi-
nancí dra. Lukacse také bývalý president
sněmovny posl. Szilágyi, chef nynějšího ka-
binetu Szell a Koloman Tisza. V tomto
důvěrném areopagu uvažovalo se, co by se
státi mělo, kdyby rakouský parlament ode-
přel svoji spolupůsobnost u vyřizování spo-
lečných záležitostí, nebo kdyby tato spolu-
působnost stala se nemožnou.
Účastníci tohoto konventiklu byli svorni
v názoru, že nemá býti vikláno vy-
rovnacím zákonem z r. 1867, že
Uhersko, nechať se stane ve Vídni cokoli,
je povinno plniti závaznosti, které oním zá-
konem převzalo. Pan Szilágyi se ten-
kráte pronesl, že nějakým zákonem ad hoc
opatřeným musily by se změniti modality,
podle kterých se projednávají společné zále-
žitosti, na ten čas, dokud by v Cislajtanii
nezjednaly se opět normální poměry ústavní.
Dodává se konečně, že, dokud p. S zel
je v čele statní správy uherské, dvě věc
jsou ve druhé polovině říše vy-
loučeny: přechod k federalismu
nebo kabsolutismu.
Napovídá se také zřejmě, že maďarská
opposice poměry v rakouské polovině říše
uvede na přetřes.
Čínské nepokoje, Vatikán a cisař
František Josef I.
ho
niZ Vídně, 15. června. »Reichs-
wehire oznamuje na svůj vrub z Říma
V papežských kruzích se proslýchá, že
Vatikán chce přiměti císaře
Františka Josefa, aby jako ka-
tolický mo narcha se postavi
v čelo suverénův evropských
ujal se iniciativy k repressa
liím proti čínské vládě. V okol
sv. otce hledí se prý vývoji věcí v Číně
vstříc s obavami a chová se tam přání, by
rázným preventivním zakročením evropských
mocí zabránilo se massakru křesťanů.
Koloman Tisza
Szilágyi
František
Josef
František Josef
Uhersko
Vídeň
Vatikán
Reichs
Řím
Čína
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Pešti, 14. června. (C.-B.) »Uherská
telegrafická korrespondenční kancelář« ozna-
muje z Vídně: Ministerský předseda Szell
konferoval dnes dopoledne s mi-
nisterským předsedou dr. Koerb-
rem a byl o 1 hodině přijat od císaře ve
zvláštní audienci. Odpoledne pak měl Szell
rozmluvu s ministrem zahraničních záleži-
tostí hrabětem Goluchowský m.
Z Paříže, 14. června. (C.-B.) President
Loubet navštívil dnes dopoledne paláce
cizích mocností na světové výstavě. V každém
paláci byl president přivítán dotyčným diplo-
matickým zástupcem a generálním komisařem,
jimž vyslovil Loubet svůj dík.
Z Kodaně, 14. června. (C.-B.) Dnes
dopoledne vyplula odtud polární loď »Anar-
ctie« za vedení námořnického poručíka A m-
drupa s 10 členy dánské východogronské
výpravy na palubě. Shromážděné obecenstvo
pozdravilo odjíždějící hlučným »hurrá«. Úče-
lem výpravy jest prozkoumati pobřeží mezi
mysem Brewster a ostrovem Aggou, jakož
i krajinou Scoresby Sund a Angniagsalik.
Z Cařihradu, 15. června. »Agence de
Constantinople« prohlašuje na základějí
došlé úřadní zprávy, že se v Albánsku
nestalo nic, co by opravňovalo k pessi-
mistickému líčení tamějšího stavu, jakéž ob-
saženo je na př. ve zprávách pařížského
»Memorial diplomatique«.
Z Londýna, 14. června. (C.-B.) Paní
Gladsto nová dnes večer zemřela.
Szell
doktor
Koerb
Goluchowský
Loubet
Brewster
Agga
jít Constantinople
Gladsto
Pešť
Vídeň
Paříž
Kodaň
Cařihrad
Londýn
Scoresby Sund
Memorial diplomatique
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
sldin
n e
vlen
Ančička »do pece«.
Od Popelky Billianové. s
Ančička »do pece« zůstávala v černé ku-
chyni u Zelenků.
V černé kuchyni — v té prastaré, černé
kuchyni, kam ve dne sluníčko a v noci hvě-
zdičky komínem se dívají.
V kuchyni byla dvě ohniště, pod jedním
pec a před ústím pece mělká jáma k přiklá-
dání do pece.
Když Ančička »do pece« nastěhovala se
k Zelenkovům do černé kuchyně, rozprostřela
na jednom ohništi dvě otepi slámy, pod hlavu
podouště, houni na přikrytí, na protější ohniště
postavila nůši, hrnek a lžíci — a konec a dost
zařízení. Jen v letě visíval u dveří na hřebíku
její ovčí kožíšek — v zimě nosívala veškeren
svůj majetek na sobě.
Ančička »do pece« byla velká, suchá, ale
zdravého jádra, tělo jako chlap a oči — oči!
V jiném světě a rozum zavát do mlhovin.
Byly doby, kdy Ančičce neříkali jestě
»do pece«; bývala děvče statné, šumné, krev
a mléko, rozum jako májové jitro, řeči jako
s biče — krátké, svižné, uzlovaté.
A všecko, všecko ztratila — jen ty krátké
uzlovaté řeči jí zbyly a každý ten uzel do ži
vého vždycky ťal.
Ančička »do pece« za mladých let hoky-
nařila. Tu koupila, tam prodala — máslo,
vejce, kuřata — jak se co namanulo. Sprave-
dliva jsouc tu i tam, hojnou přízeň i odby
měla a z výtěžku mnohý groš stranou uložila
A najednou zlo tu jako velká voda
Ančička chodila sama druhá. Synek z bohatého
statku z odlehlé dědiny ji obloudil.
Ančička neplakala, nenaříkala — slove
Ančička
Zelenka
Zelenkov
11
article
Jel s o
jako meč a skutek zrovna tak: o »Sliboval, že
si mne vezme — tož vezme. Uvidíme.«i a
oq A uviděla. Najednou byla Ančička pryča
ani vidu po ní, ani slechu. o
Po čase zas se navrátila se svouí nůškou
na zádech; nechodila již sama druhá. Leč
nastojte! hlava její byla prázdna — rozum ten
tam a v čele mlhy.
losm v šnv
omoPtali se lidé, con a jak se stalo — Ančička
nie — jen se pleskla do čela a vždycky stejně
tak: »Do pece !« jakoby se rozpomínala.
Nevzpomněla si však nikdy — a »do pece«
jí zůstalo. Ale zle a zle, řekl-li to někdo
po ní: »Ančičko do pece!«. Podepřelasi
boky a spustila jako švihy krátké, uzlovaté.
A s podivem vždycky je správně přišila na
kůži posměváčka, ať byl kdo byl, kluk
nebo holka, velký nebo malý. Žádný slovník
nechová tolik nadávek, kolik jich měla v zá-
sobě Ančička »do pece«.
»I ty šlahoune neustřižený — tý kaberno
bachratá — ty jsi z kacířského plotu kůl —
na ošklivci zhlídnutá — ty kopřivče — zvrhlá
slepko kohoutice — uráchaná kejdo — otevř-
hubo — hej, kravinec letí — jdi a kup si
čemerku — ty zlámaná půlko ledačeho — ty
žebříku od šibenice — hů tele na mráz —
zrzku, zrzku — vylízal jsi čertu misku (zpě-
vavě) — bílá bílá — od čuberny zabloudilá
— dilá — černý kocour, černý pes — na
prašivce oknem vlez — ty sušenko s čertova
bidla — hej ropucho — z bahna praskneš —«
a tak dál a dále. Chodit za Ančičkou s tužkou
v ruce, nestačil by psát, co z té ubohé hlavy
všecko se rojilo.
Jinak byla Ančička jako puťka, kolem
prstu by ji ovinul. Ale k práci žádné. Sebrala
svou nůšku vždycky povázanou, obešla si známé
statky a odnikud s prázdnem neodešla. Ale ne-
prosila nikdy o nic. Hospodyně samy daly ubohé.
A čistě si chodila — v těch stateích už samy
řekly: »Ančičko — jak pak — tu sukn: vám
Ančička
12
article
vypereme«, a Ančička vyndala z nůšky jinou
a tu jí ve statku vypraly.
Tak bylo léta. Až jednou stalo se něco
hrozného.
Do hospody přijeli vápenníci a krmili zde.
Ančička jde kolem a někdo vykřikne: »Ančičko
— do pece.« Ančička se s nadávkou ohlédne
— ale nadávka jí v půli v hrdlo seskočí —
Ančička chvíli se dívá k jednomu vozu, potom
se divoce rozchechtá, volajíc: »Tak —— to s
téda ty, co's mě místo veselky do hor zavezl,
tam mě zavřel a vodičky násilím do mně lil
s tou babiznou — — počkej — dnes ty po-
jedeš na veselku — — hahaha!« A odešlaa
nebylo nic.
Vápenníci zdrželi se do noci. A když
odjížděli, tmavý stín se mihl podle vozůa
zas nic.
Ale když přijeli nad Umrlčí rokli, kde
silnice nad hlubokým srázem bradlením je opa-
třena, černý stín zas se mihl podle vozů a před-
běhl ten se šimlou.
Najednou vzplane rudá zář zrovna před
šimlou a táhlý, ječivý křik zazněl do noci —
koně divoce se vzepřeli, skok stranou přes
bradlení a v okamžiku pekelný rachot padají-
cího vozu do hlubokého srázu, zoufalý výkřik
a bolestné řičení koní a konec, ticho.
Ostatní vápenníci zkameněli leknutím a div,
že ještě udrželi plašící se koně.
Přinesli svítilny. Na silnic! s rozbitou
hlavou od koňských kopyt a kol vozu ležel
zabitá Ančička »do pece« a v rukou jí doho-
řívala otep slámy, olejem politá. A dole v Umrlčí
rokli zabitý sedlák i s koni.
Pomstila se hrozně. Na okamžik protrhla
se mlha temn v čele jejím, pamě. vyšlehla a
čin bleskem uzrál.
Po divných cestách bloudil rozum její;
kdo poví jak a čím byl zlome: ? Ona sama
nevěděla : nikdo pe tom opravdově nepátral.
Ančička