Str. 196.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Ročník XXIX.

zkušeností. — Nechť se v každém ho- spodářství stane po zralé úvaze rozhod- nutí, jaký kmen si zavedeme; pak ale výhradně jen tento kmen chovejme a jen jeho zdokonalení péči věnujme. 7. Dobytek se příliš mladý k chovu použivá. Malý rolník nemůže se často ani dočkati okamžiku, kdy mu dobytek užitek poskytne. Následek toho bývá, že se použivá doby- tek ve stavu ještě nevyvinutém k chovu. čímž si majitelé sami škodí. — Ranné po- užívání dobytka k plemenitbě působí ve- lice nepříznivě na vývin a na vzrůst mla- dých zvířat: zůstávají malými a slabými a neposkytují, když vyrostou, nikdy takový užitek, jako kdyby se byly teprv později k plemenitbě použily. Jalovice musí dříve dostatečně sesíliti, než jsou s to bez po- škození svého organismu snésti změnu, která nastane obřeznutím, a než jest s to po- roditi zdravá, života schopná telátka. Mladší než 18 měsíců neměli by se nikdy ani býčci, ani jalůvky k pleme- nitbě používati. 8. Dojnice používají se dlouho k chovu. Často chybuje se v ho- spodářstvích také v tom směru, že se dojnice nepoměrně dlouho po- užívají k chovu, což jest neracionelní a přináší škodu, a to z následu- jících důvodů: 1. Čím starší je doj- nice, tím větší je ne- bezpečí, že onemocní na tuberkulosu. Zkuše- nostmi zjištěno, že zví- řata mladá poměrně velmi málo tuberkulo- sou trpí, za to však čím jsou starší, tím větší je tuberkulosních. Platí to zejména u dojnic.

2. Stářím dobytka ubývá mu výnosnosti. Staré dojnice ani nezpe- něží již v dostatečné výši píci jim podáva- nou a umírňují v do- jivosti; zejména klesá stářím tuku v mléce, tedy nejcennější součástka mléka. 3. Čím starší jsou dojnice, tím tížeji se vykrmují a tím špatnější je jakost masa, proto se při prodeji méně za ně utrží. 4. Mléko co do jakosti stává se špat- nějším. Mléko starých krav ztrácí značně na chuti a máslo z něho vyrobené je roz- hodně špatnější jakosti. K okolnosti té se ještě velice málo přihlíží a takto se může lehce státi, že chovem několika starších dojnic klesne v ceně mléko celého chléva. Pěkné a zajímavé příklady v tomto směru podává zejména dr. J. Klein v jednom z posledních čísel něm. mlékař. časopisu. Uvedené důvody dostatečně dokazují že jest velice na škodu, drží-li se dobytek přes určité stáří. Zdá se, že jest nejvý- hodnější držeti dojnice nejdéle do 8 roků. Výminku činí toliko vzácné chovné kusy ušlechtilých plemen, jež se ovšem co možná nejdéle k chovu používají.

Anglická zimní parména zlatá. ěstovati jediný druh ovoce, a to druh ušlechtilý, krásný — musí býti první zásadou výnosného ovocnictví. A takovým skvostným druhem ja- bloňovým jest bez odporu »zlata parména zimní«. Je to odrůda jabloně v každém směru odporučení hodná. Stromy brzy nesou, ovoce je překrásné, chutné, úroda značná a daří se v každé půdě. — Zkrátka iest to skvost mezi odrůdami jabloňovými. Pravilť vzorný hospodář, ve- liký přítel ovocnictví: „Kdybych měl sebe větší zahradu ovocnou zakládati, posázel bych ji vesměs zimní zlatou parménou.“ Ta jediná snad vada, kterou zlatá par- ména má, jest, že, je-li jen poněkud sucho. značné množství plodů spadá, jediný malý vánek k tomu dostačí; avšak vadě té možno předejíti, pak-li v době sucha

Obr. 60. Koupáni a čistění vepřů. nejen strom, ale také půdu vlažnou vo- dou silně a často postřikáváme. K pěstování hodí se zimní parména zlatá výtečně v podobě zákrsku, a to šlechtěná na doucinu. Plody na zákrsku jsou veliké. přímo přeskvostné a velmi dobře se pro- dávají. V Německu pěstují zimní zlatou parménu také v podobě keře. V zahradnickém časopisu „Der praktische Ratgeber für Obst- u. Gartenbau“ čteme pěknou zprávu o výnosnosti zlaté parmény zimní, od vrchního zahradníka Röttgera v Hedwiksburgu, z kteréž zprávy vyjímáme: Dosud vysázel jsem 600 kusů zákrsků zlaté parmeny zimní, z nich jest 99 starších stromků, jež vesměs ovoce nesou. Účet z le- tošního na ovoce chudého roku je tento: Sklidili jsme celkem 12.5 q jablek;1 strom dal průměrně 12.5 kg ovoce. Po roz- družení ovoce dle velikosti obdrželi jsme ovoce I. třídy — krásné a skvostné, z nichž vážilo 1 jablko průměrně nejméně 200 g — 114 kg; II. třídy — ovoce pěkného, bezvad- uého ale menšího, z nichž jablko vážilo průměrně 150g — 400 kg; ovoce III. třídy — prostředního, avšak zdravého, průměrné váhy 100 g — 210 kg; konečně spadlého ovoce 525 kg; úhrnem sklizeno 1260 kg. Z toho vidno, že jen 1/1, celé sklizně bylo ovoce třídy první, ale krásné to vesměs výstavní plody. Téměř 1/2 tvořilo ovoce II. třídy, 1/ připadala na 1II. třídu, 1/2 celé sklizně na ovoce spadlé. Následkem vel- kého množství posledního nedocílen takový výnos, jak se mohlo očekávati. Ovoce č. 1. prodalo se 50 kg za 40 mk. = 46 K. tedy za 115 kg strženo 96 mk. = 111 K. Za ovoce č. 2. Strženo po 30 mk. za 50 kg, tedy mk. 240 — K 288. Ovoce č. 3. prodáno 50 kg za 15 mk.; strženo tedy mk. 63 = 75 K. Konečně ovoce spadlého prodáváno 50 kg po 10 mk., tak že strženo za ně 100 mk.

= 120 K. Sčítají-li se stržené výnosy, docíleno za 12.5q úhrnem 495 mk. =593 K. Průměrně zceněno 50 kg za 23 K. — V případě, že méně ovoce spadlo, bylo by zcenění vyšší. Připomenouti ještě nu- tno, že oněch 99 zákrsků zaujímalo plochu 1/2 ně- meckého jitra či 832 m2, tak že by se bylo vytěžilo z 1 ha plně vysázeného 5950 mk. čili 7120 K. Zajisté to obrovský pří- jem, který nejlépe uka- zuje, jak výnosné je ovoc- nictví racionelním způso- bem provozované. A mezi první pod- mínky racionelního ovo- cnictví náleží, jak již po- dotknuto, pěstování jedné neb nejvýše dvou odůd. Kdy máme řezati ořechové stromy? Řez ořechů má se prováděti vždy, když je strom ještě ve vegetaci a nikdy v době zimní, zvláště ne v měsí- cích lednu neb únoru, kdy jest se obá- vati mrazů; neb mráz vniká do ran a pů- sobí zhoubně na ořechové stromy i kdyby- chom způsobené rány voskem zamazali. Nejlepší doba k řezu ořechů jest v měsíci září, kdy může strom ránu ještě trochu zahojiti, aneb i ještě lépe z jara od po- lovice března do konce dubna. Rány na větších stromech je dobře v ne- dostatku vosku zamazati dobrou hlinou s vápnem nebo krovincem rozdělanou a pak aby dešť omaz nesplakoval, připevniti přes celý řez slabé prkénko, po případě kousek plechu nebo lepenky; na tento jednoduchý spůsob zůstanou stromy zdravé a trvale úrodny. Zamazávání ran dehtem se také velice často provádí; avšak tento prostředek jest příliš ostrý a takto konservované rány zůstávají zdravými, avšak špatuě se zalévají. Bílý, zahradník zem. ař. hosp. sk. v chrudiní. S přílohou.