Ročník XXXIV.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (I. příloha к čís. 3.)

Str. 35.

uplynouti, dříve Srbskem vypovězena. Tím nam Srbsko hodilo rukavici a lze jen naší povoluosti děkovali, že nedošlo již tehdy к celní válce. Obchodní smlouva se Srbskem z. d. 9./8, 1892, а к ní příslušná veterinářská konvence, vstoupila 1./7. 1893 v platnost. Ponechány tehdy Srbsku rozšířené výhody pohraničné dopravy, toliko s rozdílem, že výjimečná celní sazba zvýšena pro pšenici z 0'50 na ОЧб zl„ u žita a ovsa z 0‘25 na O 75 zl. Dovoz srbského dobytka zůstal к nám na dále otevřen. Proti tomu zdráhalo se Srbsko povolili našemu vývozu nějaké zvláštní výhody. Vůbec jest smlouva z r. 1892 hanbou naší obchodní politiky. My podřídili se tehdy diktátu Srbska. Tehdy ještě nebylo hnutí agrárního a náš průmysl provozoval ode dávna politiku jen na svůj prospěch. Tato.naše povolnost dodala Srbsku odvahy, že dovozu našeho průmyslu kladlo v cestu všechny možné překážky na prospěch průmyslu států jiných a náš průmysl z tamních trhů vytlačovalo.

R. 1906 vypukla mezi naší říší a Srbskem celní válka a nezavinily ji—jak se světu namlouvá — agrární agitace, nýbrž naše zahraniční ministerstvo, v zájmu mocných firem průmyslových, ji vyprovokovalo. Za této války dála se doprava vzájemná, na základě autonomních cel a sazeb. — Srbsko zákazem dovozu živého dobytka stalo se povolnějším. Následkem této celní války nebyl náš průmysl valně poškozen, ba náš vývoz do Srbska r. 1907 oproti r. 1906 — jehož jen 7a spadá do celní války — se o 3’4 mil. din. zvýšil. Průmysl náš jen potud škodu utrpěl, že „na zvýšení celkového dovozu do Srbska“ r. 1907 není přiměřeně súčastněn, kdežto se podíl Německa na srbském dovozu z 9'7 mil. din. r. 1906 zvýšil na 20'3 mil. din. r. 1907. Kdežto jsme v dřívějších letech srbské trhy úplně ovládali : zatlačuje nás Německo z tamnějších trhů stále víc a více, ač samo hranice pro náš i pro srbský dobytek přísně uzavírá. Proto náš ústupek — jenž se v nové smlouvě Srbsku povoluje přívozem zabitých 35.000 kusů hověz. dobytka a 70.000 vepřů — nám nepomůže. Nejnovější, na základě zmocňovacího zá­ kona aktivovaná srbská smlouva není proto vítězstvím, nýbrž porážkou našeho zemědělství. Alfr. Simitsch, Hš. rylifjí Hohenblumv,.

Význam odrůd. Napsal prof. Jan StHteský. výšení hrubého výnosu závislo jest jednak na bonitě půdy a hnojení, jednak i na pěstované odrůdě. Je to zcela obdobno s dobytkářstvím, kde užitek jest výslednicí jak krmení, tak i individuální schopnosti dojnice. Tak jako by špatně pochodil, kdo by myslel, že dobrá dojnice bude hojně dojiti i při špatném krmení: stejně dopracoval by se hospodář, který by skládal naději jen do sorty. Takových hospodářů jest veliký počet, ale nehledají příčinu nezdaru u sebe, nýbrž neúspěch svádí na sortu. Casto slýcháme úsudek o té neb oné sortě, že za nic nestojí,

Obr. 17. Nový typ nákladního vozu pro koně.

poněvadž se tomu neb onomu nevydařila* Zrovna tak jako musí býti dobrá dojnice hojně krmena: nesmí se zapomínali, že musí výborná sorta obilná také dostali přiměřenou půdu a hnojení, aby ukázali mohla, seč je s to. Tak na jednom velkostatku seta byla před lety na větší parcele ši- rifua, v poli dobrém a vyhnojeném, a dala po míře 7*/а g krásného zrna. Skvělý tento výsledek svedl správce rozšířili rázem ši- rifiu a dal ji na půdy velmi slabé — na šu- troviště. Tu dala méně, než obyčejná pšenice a po několika letech byla vypuštěna, „poněvadž za nie nestojí“. — Namítne se, že v příznivých poměrech i obyčejné nevy- šlechtěné sorty se vyznamenají; to je pravda, ale vyšlechtěné odrůdy dají výnos ještě větší. To dobře poznali Němci, jichž smělé úsilí nese se к tomu, aby vlastní produkcí chlebovin kryli potřebu svého obyvatelstva a dle toho, jak výkonnost sort jejich roste,

Zájezdy východočeského rolnictva na Moravu a do Slezska. Na památku napsal Karel Adámek.

^Pokračování.) (Sjezd v Prostějově r. 1899.)

Odpůldne o 3. hodině byl konán v prostranné verandě pivovaru sjezd, na němž bylo rokováno o cílech a snahách rolnictva. Nálada velikého shromáždění, jež nemohlo naleznout! na verandě místa, byla bouřlivá ; vždyť současně byl vyhlášen nový tak zv. svatodušní program Němcův — program urputného boje velkoněmectví s námi na život a na smrt. Proti tomuto útoku rolnictvo na sjezdu prostějovském shromážděné důrazně protestovalo a prohlásilo, „že věc národní bude hájáti do všech krajností, do statků i hrdel!“ Při zahájení sjezdu předseda posi. Vychodil pravil: „Dnes se mě dostalo zvláštní a řídké cti, že mohu, jako předseda Selské jednoty pro Moravu,

^sjemeno řepy krmné,

Vácslav Jíra, statkář, Vrátno,

uvítati na půdě naší žírné Hané a v této metropoli hanacké — která teprve před krátkým časem vrácena byla do rukou lidu českého, kterému od pradávna náležela a jen zlobou času nám našimi nepřátely vyrvána byla — zástupce rolnictva všech zemí koruny sv. Václava. Dnešního dne po dlouhé době sešli se opětně zástupcové rolnictva z Cech, Moravy a Slezska, aby pojednali o tom, „co nám schází a čeho jest nám zapotřebí“, jakými cestami se bráti a jakých prostředků použiti, abychom půdu krví našich slavných předků skropenou našemu potomstvu neztenčenou a svobodnou zachovali a takto zachovali budoucnost našeho českého národa.“ Po této zahajovací řeěi bylo mi uděleno slovo. Mimo jiné jsem pravil: „Shromáždili jsme se v plném vědomí, že jsme synové jedné matky, že všichni jako bratři musíme odrážeti útoky našich nepřátel, že chceme společné snášeti všechny strasti a slasti. Přátelé 1 Neutěšené poměry hospodářské a politické nutí nás, abychom povstali všichni jako jeden muž na obranu dědictví svých otců, a abychom se uradili, jakými cestami máme postupovati, abychom se především vybavili z hospodářské tísně, která na nás v posledních desítiletích tak těžce doléhá a jíž jest veškerá naše činnost přímo ohrožována. Náprava v těchto poměrech musí nastati, vlastního pěstění, na mnoha výstavách vyznamenané, nejosvědčenější druhy, žlutou i červenou Eckendorfku a dlouhou červenou Mamutku, pokud zásoba stačí, nabízí p Mšeno tttl 6 kg. poät. baličky za 5 К franko do väeoh míst, 25 kg. za 17 K, 100 kg. za 60 К u Mělníka. ill. а pytlem brutto za netto franko na každou stanici v zemích koruny České,

nemá-li býti Osud našeho rolnictva, a sním našeho národa, zpečetěn. Úpadek rolnictva měl by pro nás v ohledu politickém, hospodářském i sociálním důsledky hrozné. Hlavní příčinou zbědovaných poměrů našeho zemědělství jest „úzkoprsá centralisace zákonodárství a správy“. Musíme se především domáhati, aby bylo zemědělské zákonodárst/í úplné odevzdáno sněmům. Edyby na říšské radě seděli sami andělé, nemohli by také zemědělcům všech království a zemí vyhověti. Proto musíme se domáhati obnovení našeho státního práva, je? jest netoliko záštitou nedílnpsti, ale také zárukou plného hospodářského rozkvětu zemí koruny České. Jest svrchovaně potřebí, aby v zákonodárství i ve správě konečně bylo uplatněno základní ustanoveni ústavy, „že veškeré zákonodárství zemědělské náleží v obor působení sněmů“. Hlavní prostředek ku povznesení rolnictva spočívá však „v dokonalé organisaci zdravé svépomoci“, bez níž by bylo také deoentralisované zákonodárství zemědělské malomocným. Rolnictvo nemá spoléhati na pomoc cizou, nýbrž hlavně na sebe. Mluvíme mnoho o velké důležitosti svépomoci, která divy tvoří, avšak základní zásadu svépomoci: Svàj к svernili chabě provádíme. Bohužel není nikde svépomoc tak zanedbána, jako u nás. Německo, Amerika a j. měly by nám býti příkladem. Mohutný hospo-