1
article
Domněli vyzvědačl.
Z Paříže, 22. prosince. (C.-B.) „Agence
Havas“ oznamuje: V Marseillu byli dnes za-
tčeni Němec Jiří Wol a jeno tajemník dr.
Ludvík Wieger pro podezření, že prová-
děli vyzvědačství. V bytě obou za
tčených zabaveno velké množství listin.
Doprava na jihovýchodních drahách ruských.
Z Krláovce v Prusku, 22. prosince. (C.-B.)
Ruské jihovýchodní dráhy oznamují, že doprava
na všech tratích děje se bez porušení. Pro do-
pravu zboží jest trať Filonovo-Zarizvn uzavřena.
Na ochranu anglických poddaných.
Z Londýna, 22. prosince. (C.-B.) Anglická
vláda zmocnila své vyslance v ruských přísta-
vech a v Rize, aby najali neprodleně lodi, pro
případ, že by bezpečnost poddaných anglických
byla ohrožena.
Havas
Němec
Wol
doktor
Wieger
Filonův
Zarizvn
Paříž
Marseille
Prusko
Londýn
2
article
Vzpoura v Sevastopolu.
Vzpoura v Sevastopolu.
Sevastopol prožil strašné dni, před nimiž
blednou kronštatské úžasy. V Kronštatě dvakrát
vystřelili z děl a to omylem, v Sevastopolu pak
svedena byla skutečná námořní bitva, s níž
rovnoběžně šla bitva na souši a dobytí útokem
námořních kasáren. Měšťané sevastopolští pa-
nikou jati utíkali, kdo mohl kam.
Historie vzpoury na souši je známa. Za-
čala dne 24. listopadu na meetingu dělníků a
námořníků, kdy byli raněni kapitáni Pisarev-
ský a Stejn. Ve dnech 26., 27. a 28. listopadu
byla vzpoura na moři i na souši v plném plá-
polu. Dno 25. listopadu stávkující přístavní
dělníci a vzbouření námořníci zvábili k sobě
i brestský pluk, uvěznili náčelníka velitele a
velitele v námořních kasárnách. Současně za-
čala vzpoura na korábech „Očakov“ a „Pan-
telejmon“, jakž byl z trestu přezván pověstný
„Potemkin“. Vzbouřenci osvobodili vězně,
chované na parníku „Prut“; byli to někdejší
vzbouřenci z pancéřníku „Potemkin“ Převezli
5e na „Očakov“, kamž přibyl i poručík
Smidt, vůdcevzpoury.
Když mezi posádkou na „Očakově“ uká-
zalo se jitření, důstojníci loď opustili, a tu vy-
stoupil Šmidt. Přibyl na koráb se svým synem,
5letým realistou. Šmídt 28. listopadu poslal
na parníčkách puškami a revolvery ozbrojené
vzbouřence na sousední „Pantelejmon““.
Nzbouřenci se tam vedrali, zajali důstojníky a
Měšťan
Pisarev
Stejn
Smidt
Přibyl
Sevastopol
Očakov
Nzbouřenec
3
article
„Pust — povídám til Pusť, ty dráteníku
vlasateil
„Palec — malec — fysika — muzika —
tanec!“ vykřikl jsem oplátkou. Takhle si do-
bírali kluci malého Karla.
Zdvihl ruce a vjel mi všemi prsty do dlou
Bých vlasů.
„Pusť!“ zvolal jsem nyní já a v bolestec
cloumal jsem tím zuřivěji jeho ušima.
„Pusť ty!“ vykřikl Karel.
„Až ty pustíšl“
„Tak pusť dříve tyí
Nemohli jsme se shodnouti o „prvenství““
a tak jsme se upřímně tahali za to, co jsme
v rukou drželi. A když už míra utrpení byla do-
vršena, vzpomněl si Karel na někoho třetího.
„Mamíí! Maminkó!“ zaječel.
Chtěl jsem jej pustit; on však nemohl se o-
loučiti od mých vlasů. Tedy jsem splatil tuto
jeho příchylnost — jeho uším, a nepustil.
Vrzly dvéře a za chvíli byla u nás paní Ho-
Ianová.
„Co pak jste si udělali?“ zvolala přísně
„Hned se mi pusťte!“
Teď jsme poslechli oba současně.
„On mi nadával!“ žaloval Karel.
„On mi dal boxla a nadával mi dřív!“ háji
jsem se.
„Že se nestydíte, chlapci! Takoví kamarádí, stu-
denti a pérou se! To je hanba! Hled s. mi udobřetel
Dejte si hubičku!“
Podívali jsme se na sebe. Viděl jsem, že
má uši jako krev a v očích slzy. Bylo mi ho
líto. Postoupil jsem tedy k němu, on se zašklebil
a vlepil mi takovou hubičku, že to mlasklo.
„Tak je to dobře! A teď ať se už necháte,
nebo to budu žalovat ve škole!“
Vzala Karla za ruku a vedla jej domů. Já
jsem pohlížel za ním zamyšlen. Kdybychom si
byli dali tu hubičku dříve, nemusil jsem býti tak
rozeuchán a Karel mohl míti bledší uši.
Inu, ovšem — kdyby — —
A než jsem šel spat, „smířený“ Karel dal
mi neočekávaně takového „boxla“, že jsem za-
vrávoral.
„Počkej, skřečku, víckrát ti už nepomohu
dělat úlohul
Palec
Karel
Mamíí
Maminkó
4
article
převezli na „Očakov“, na nějž svezli též dů-
stojníky, vězněné v kasárnách. Poručík Šmidt
postavil se na „škance“ (čestné místo paluby)
a oslovil důstojníky
„Musím vám oznámiti, že loďstvo i armáda
celého jihu jsou na mé straně. Postavím batterii
na Perekopu a tam, opřen o všeobecnou ru-
skou stávku, diktovati budu caru své podmínky.
Prosit nebudu, prosit už mne omrzelo. Ještě
kozáci nejsou pro mne, ale je přemohu a pak
svěším. Nepřijme-li car mé podmínky, založím
krymskou republiku. Ale dosud ještě cara po-
třebuju. Pamatujte, že za každé násilí se strany
carských vojsk odpovím pověšením vás dů-
stojníků a odejmutím potravy živým. Co se
týče mužstva, jemu říkám, že jde jen o zlep-
šení jejich stavu, jináče by za mnou nešli. Vím,
že na některých korábech ještě jsou pro cara.
Starý kamaráde, pošli tam deset „orátorů!“ Sly-
šel jsem, že v pevnosti také ještě jsou carská
vojska, ale již mám zprávy, že se vzdají.“
Šmidt vždycky mluvil sebevědomě, roz-
hodně a rázně. Na to důstojníci byli rozděleni
po kajutách a postaveny k nim stráže. Šmidt
signálem povolal k sobě sousední minonosce,
jež uposlechly. „Očakov“, „Pantelejmon“
a minonosce vyvěsily rudé prapory. To bylo
ráno 28. listopadu. Přibyl generál Meller Za-
komelský a chtěl se zmocniti námořních ka-
sáren. On a hlavní velitel admirál Čuchnin s dů-
stojníky pozorovali s „Historického bulváru“,
co se děje. Na „Očakově“ se sebralo mnoho
revolucionářů z lidu, hlavně Židé a ženské.
Šmidt
Přibyl
Meller
Čuchnin
Očakov
Perekopa
krymský republika
5
article
Šmidt, když se minonosce připojily, vy-
zdvihl signál: „Velím loďstvu, Šmidt.“ Na to
sedl na minonosec „Svirěpý“ a objel celé lod-
stvo. Čásť mužstva křičela „urá!“ čásť mlčela.
Na „Očakově“ byl vyzdvižen signál:
„Mám mnoho zajatých důstojníků“ za tím úče-
lem, aby do něho nebylo stříleno. Mezitím na
jiných parníkách nastalo hnutí protirevoluční
domluvami velitelů a důstojníků. Námořníci
opakovali přísahu na prapor carovi. Z počátku
bylo nevědomo, co se děje. Ale najednou hudba
zahrála „Bože carja chrani“, námořníci po-
klekli a křižovali se, a tu již bylo vidno, že je
to demonstrace vlastenecká. Adm. Čuchnin pak
ihned zahájil oheň do vzbouřenců, chtěje vy-
užitkovati příznivý okamžik. Na „Očakově“
Šmidt dal signál: „Zejtra pověsím nejstaršího,
čímž rozuměn nejstarší ze zajatých důstojníků
gen. Sanocký. Všech zajatých důstojníků bylo
přes 30.
Ale již po prvém výstřelu věc vzbouřenců
byla ztracena. O půl čtvrté začala střelba z pol-
ních děl. Šmidt komandoval lodi k útoku, ale
byl poražen.
Šmidt
Bož
Očakov
6
article
Mezitím uvěznění důstojníci pokusili se
osvobodit, ale již prvý byl skolen. Avšak když
začala palba i s „Očakova“, uvěznění důstoj-
níci, majíce trochu vůle, vylomili dvéře kajut
a vyšli na palubu mezi mužstvo, které již vi-
dělo, že věc vzbouřenců je ztracena. Na pan-
céřníku nastal strašný zmatek. Jeden z důstoj-
níků vzal bílý ubrus a vyzdvihl jej jako bílý
prapor. Na „Očakově“ od výstřelů vznikl požár.
Námořníci ze strachu se vrhali do vody. Šmidt
se synem sedl na minonosec, do minonosce
padla střela a prorazila stroj. Do minonosce za-
čala se nabírati voda. Šmidt viděl, že je ztra-
cen. Na člunech připluli námořníci, aby ho za-
tkli. Zastihli ho, an se právě převlékal za pro-
stého námořníka. Byl zatčen i se svým synem
a dopraven na „Rostislav“, jehož námořníci
přijali ho nepřátelsky. Bylo třeba všeho úsilí
důstojníků, aby Šmidt nebyl rozsápán.
Vzpoura na moři byla skončena. Strašný
požár na „Očakovu“ bránil, aby kdo k něma
přistoupil. Když vnitřek vyhořel a bylo možno
tam vstoupiti, nalezeno 15 zuhelnatělých
mrtvol a čapky studentské i úřadnické.
„Očakov“ bude možno za million spraviti.
Druhý den vzdaly se námořní kasárny.
Poručíka Šmidta vojenský soud odsoudil
k smrti provazem a rozsudek ihned vykonán
Šmidt
Rostislav
Očakov
7
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Spisovatel ve dvojí podstatě.
Na cestě Sicilií zemřel těchto dnů básník a kritik
William Sharp, jenž čítaje 49 roků, byl jedním z nej-
plodnějších anglických spisovatelů nové doby. By
známým essayistou, novellistou, životopiscem Shel-
leyovým, Heinovým atd. Současně se zprávou o jeho
smrti pronikla do světa zvěsť, že v osobě Williama
Sharpa zhasla tajuplná duše gallské básnířky »Fiony
Macleodovy«, jejíž poetická prósa byla jednou z nej-
cennějších perel duševní práce
Sharp a Macleodova byli tedy jednou duší a jedním
tělem. Ale Sharp nejen že pod ženským jménem psal,
ale i ve spisech svých projevoval city výhradně žen-
ským bytostem vlastní, což jevilo se zajisté nemalou
vzáeností.
Sharp
Heinův
Macleodův
Sicílie
Sharp
Macleodov
8
article
A až do smrti básníkovy neměla veřejnost ani
nejmenšího zdání, že by Sharp existoval ve dvojí
podstatě . ..
William Sharp i Fiona Macleodova pracovali
pro různé nakladatele. Co zatím cestoval Sharp ši-
rým světem, posílal nakladatel dopisy, určené Fioně
Macleodově, do Skotska, odkudž se mu dostávalo od-
povědí a příkazů, stvrzenek atd.
Kdo s Fionou Macleodovou si dopisovati hodlal,
musil tak učiniti prostřednictvím nakladatele, jemuž
samému nebylo povědomo, jaké tajemství se za tímto
zvučným jmenem skrývá. Přísným pozorovatelům si-
tuace však zajisté neušlo, že mezi Williamem Sharpem
a Fionou Macleodovou panuje do jisté míry spřízně-
nost myšlenek a povahy.
Fiona Macleodova zahájila činnost roku 1894 a v
roce 1896 vydal Sharp spolu se svou chotí básni-
ckou sbírku »Lyra Celtica«. V úvodu díla zmiňoval
se spisovatel dosti chladně o básnické produkci Fiony
Macieodovy. Později rozšířila se pověst, že William
Sharp jest totožným s Fionou Macleodovou. Proti
tomu však se ohradila Fiona Macleodova a prohlá-
sila veřejně, že píše pod vlastním jmenem, ať už prý
je kým je. Prohlášení toto, jež se ovšem s pravdou
nesrovnávalo, bylo vysvětlitelno jedinou okolností,
že se Sharp skutečně vžil do dvojatosti své existence,
považuje se ve své osobnosti současně za Fionu
Sharp
Macleodův
Macleodová
Macieodův
Skotsko
Sharp
9
article
Macleodovu.
William Sharp narodil se roku 1856 v Glasgově
a po odbytých studiích na středních školách stal se
v pozdějších dobách posluchačem místní university.
Jakožto chudičký a neduživý mladý človíček vystě-
hoval se po smrti otcově do Australie, kdež za úče-
lem tělesného zotavení procestoval pouště i mořské
hladiny.
Vrátiv se pak do Londýna, přijal tam místo
v jedné z větších bank, ale nepobyl tam dlouhoa
vystoupil opět ze služeb ústavu. Na to věnoval se
výhradně činnosti literární.
Při tom seznámil se s vynikajícími odborníky,
jako s Gabrielem Rossettim a jinými, kteří na něho
měli značný vliv. Po smrti Rossettově vydal životo-
pis tohoto přítele. Nakladatel Harper dal si tehdá po-
prvé předložiti rukopis Sharpových básní a odměnil
autora neprodleně značným honorářem.
Prostřednictvím malíře Noela Palona seznámil
se Sharp s jedním ze svých pozdějších mecenášů,
jenž mu umožnil pobyt v Italii. Později podnikal
s ním daleké cesty Francií, Spojenými státy a Ka-
nadou.
Zimu trávíval Sharp v poslední době vždy pod
teplým nebem, neboť zdravotní jeho stav byl značně
otřesen a geniální muž propadával zhoubě tuberku-
losy
Zjištěno, že Sharp zanechal po sobě sbírku ru-
kopisů cenných děl. Mimo jiné knihu básní »Sospiri
d'Italia«, pak studijní práce o jihoevropské a řecké li-
teratuře. Vynikající věci tyto budou vydány světovou
nakladatelskou firmou Harperovou.
Sharp
Rossetti
Harper
Sharpův
Noel Palon
Glasgov
Austrálie
Londýn
Francie
spojený stát
Ka
Sharp
Harperův
báseň » Sospiri d ' Italia
10
article
Román cikánského primaria. V jednom z ko-
šických listů uveřejněno bylo předevčírem toto pro-
hlášení: »Anička de Stechovova tímto oznamuje, že
své zasnoubení s panem Horváthem Ferim, virtuosem
na housle, odvolává.« V těchto několika řádcích za-
kládá se výstřední román lásky, spředený dle thematu
velkého Riga. Fešácký košický cikán Horvát Feri
podnikl před několika lety cestu do ciziny. Koncer-
toval v Paříži, Londýně, Brusselu a jiných velko-
městech evropských. Po skončené výpravě usadil se
Horvát v Berlíně. Fešný muž, jehož činnost i po
stránce umělecké nebyla bezvýznamnou, získal si
přístupu také do předních rodin. Mimo jiné seznámil
se také s rodinou brasilského vyslance a minister-
ského plnomocníka Jana Stechova. Dceruška diplo-
matova zamilovala se při tom do fešného Horváta a
brzy potom měla býti slavena svatba. Zatím však
dověděla se nevěsta, že Horvát má v Košici družku
života, s kterouž byl zákonným způsobem oddán.
Bystrá millionářova dceruška neminula se z příčiny
té ještě rozumem, nýbrž splnomocnila svého ženicha,
aby paní Horvátové nabídl hotovosť 10.000 korun
jmenem odstupného, svolí-li k rozvodu se svým cho-
těm. Nastalo dlouhé vyjednávání, jehož výsledkem
konečně bylo, že se paní Horvátová uspokojiti chtěla
částkou 30.000 korun. Záře radostí a štěstím odebral
se na to primarius cikánů do Berlína, aby tam své
milce zvěstoval, za jakou podmínkou může s ní
šťasten vplouti do přístavu manželského. Zatím však
ještě ani do Berlína nedojel a již objevilo se
v místním listě košickém prohlášení, kteréž jsme
v úvodu naší zprávy uvedli a kterým zajímavému
románu lásky učiněn byl konec tak nenadálý.
Stechovův
Horváth
Feri
Cikán
Horvát Feri
Stechův
Horvát
Horvátová
Koncer
Paříž
Londýn
Brusel
Berlín
11
article
Pokutováni pro kouření na jevišti. Zákon proti
kouření v divadlech mexických jest přísně prováděn,
aniž by byl brán zřetel k osobám kouřícím. V úterý
večer téměř celý personál divadla Renacimiento v Me-
xiku nucen byl odebrati se na policejní komisařství.
Dával se kus »Zaza«. V prvním aktě Zaza, jež zná-
zorňuje berečku za scénou, má dle své role zapáliti
si cigaretu a vykouřiti ji s pochoutkou jako by napo-
dobila pravidelný požitek. Ostatní herci na pokyn
její rovněž si zapálí a brzy jsou všichni zahaleni
v mraky kouře. Až dosud prováděli role všichni herci
do písmeny. Když však guverner obvodu Guillermo
de Landa nedávno nařídil přísné vynucování zákona
proti kouření i na jevišti, ředitel divadelní společno-
sti seňor Cardona se obával, že podání »Zazy« bude
do jisté míry obmezeno. Zadal proto o povolení
v tomto případě, dokládaje, že učiněna budou veškerá
opatření. Domnívaje se pak, že bude vše do pořádku
uvedeno a že mu bude povolení dáno, dal volný prů-
chod hře. Avšak zmýlil se. Brzy jakmile společnost
u »Zazy« shromážděná počala na jevišti kouřit, poli-
cejní strážník, který v dívadle měl dozor, odebral se
za scénu a prohlásil, že po skončení bry odvede
všechny herce i s řiditelem na policejní komisařství.
To se také stalo a všichni vyjma první milovnice
Virginie Fabregasovy, za niž ostatní slíbili pokutu
zapraviti, musili putovati na policii a každý zaplatit
pokutu.
= Padělatelé obrazů. Při příležitosti vydražování
Crosnierova majstku oznamuje »Cri de Paris«, že
Zaza
Landa
Fabregasův
Cri jít Paris
divadlo Renacimiento
Zaza