Strana 2. Číslo 36

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 7. února 1900.

zahájené konference byly korunovány žádoucím úspěchem: aby vedly nejen k dělnosti parlamentu, ne snad k vůli němu samému, nýbrž k vůli neod- kladným, hlavně hospodářským potřebám, kteréž jest mu na prospěch obyvatelstva vyříditi, nýbrž i k utišení a ukončení neblahého národního sporu, který tak dlouho již vyssává a střebe nejlepší síly národa. Není sice žádné pochybnosti, že hned ve včerejší schůzi silně srazily se oba nepřátelské si proudy, že dr. Funke jménem všech německých delegátů příkře postavil se proti požadavkům, na něž důraz položen byl v prohlášení, jež jménem českých delegátů a do protokolu zapsati dal dr. Engel, celkem však převládala prý přece jenom nálada smiřlivá, takže je dosti těch, kdož věří ve zdar konferencí neb domnívají se, že aspoň čá- stečně může býti jimi překlenuta propast, dělící oba mocné rozvaděné národní kmeny v českých zemích. Uvádíme na doklad toho, že ve zprávách o první schůzi smiřovacích porad poukazují dnešní listy vídeňské k tomu, že přes objevivší se růz- nosti v míněních již samo sestoupení konferencí je potěšitelným zjevem, a že zdar, nebo aspoň klid zbraní nikterak nebyl vyloučen. Zahajovací řeči ministerského předsedy vyslovuje se uznání vše- obecné. »Fremdenblatt« označuje toto oslovení jako vysoko povznešené nad úrovní podobných příleži- tostných slov. »N. Fr. Pr.« míní, že ministerský předseda shrnul vše, co může tvořiti pro jednotlivé vůdce stran vzpruhu ku smírnému dílu. — »N.

Wr. Tgbl.« uvádí, že ministerský předseda vyslovil vše, co bylo nutno, správno a uvážení hodno. — »Oest. Volksblatt« nazývá oslovení to prodchnuté státnickým duchem a prozíravou věcností. — »Wr. Tgbltt« chválí důstojný a důrazný tón, jenž v tisí- cerých srdcích vzbudil ohlas. — »N. Wien. Jour- nal« praví, že předseda ministerstva dodal prý konferenci svým proslovením význam, který je způsobilým vznítiti ctižádost všech účastníků. — »Extrablatt« dovozuje, že k apelu ministerského předsedy nemohou zástupci stran zůstati netečni. »Deutsche Ztg.« vyslovuje přesvědčení, že vůči vy- tknuté předseďou ministerstva potřebě zlepšení hmotné situace obyvatelstvo hesla »radikálů« umlknou. Rozumí se samo sebou, že neschází také hlasů, jež již dnes zavznívají tesklivým zvukem umíráčku, odzvánějícího všelikému zdaru konferencí, ale proč býti zrovna náhledu tak pessimistického? Uzná- vá-li se naléhavá potřeba národnostního smíru na té i na oné straně, proč že by zmarem právě skončiti musila všeliká snaha, která se nese za ta- kovým cílem ušlechtilým? Třeba jen k tomu na obou stranách dobře poctivé vůle a bude-li tato prosycovati hruď všech členův konference, nětřeba předem již pochybovati o zdaru jejich práce. Vy- cházejíce z tohoto stanoviska dodáváme ku zprá- vám, jež přinesli jsme již ráno, ještě toto:

Schůze, již konali čeští lidovci a konservativní velkostatkáři z Čech i z Moravy před zahajovací schůzí konferencí, súčastnil se také český ministr krajan dr. Rezek. Týž vyložil — dle vydání úřadní zprávy — v krátké řeči důvody svého vstoupení do ministerstva. Zejména poukázal k tomu, že jen tak dlouho v ministerstvu setrvá, dokud parlamentární poměry neumožní, aby do minister- stva povolán byl parlamentární zástupce českého národa, nikoli však jedné strany. To se stane tím spíše, bude-li možno docíliti v nastávající konfe- renci aspoň příměří, jež při dobré vůli všech čini- telů jest možno. Ministr nechtěl předstihovati je- dnání konference, zejména pak prohlášení předsedy ministerstva dra Körbra. Přestávaje tedy na tom, co pověděl, prosil, aby mu na dále byla zachována důvěra a vyslovil přání, aby konference vedly k takové úpravě parlamentárních poměrů, aby z toho vzešel prospěch pro věc. kterou přítomní účastníci zastupují. Konečně varoval ministr před tím, aby čeští delegáti odpůrce nepodceňovali ovšem také není třeba ho přeceňovati. Řeč mini- strova učinila velmi dobrý dojem.

Z okolnosti, že čeští konservativní velkostat- káři nepodepsali prohlášení, jež učinil ve schůzi dr Engel, vyvozují dnešní »N. L.«, že mezi nimi a českými lidovými poslanci vznikl následkem toho rozkol. Zdá se nám, ba přesvědčeni jsme, že tato doměnka jest mylna. Podaliť konservativní velko- statkáři z Čech již tolik důkazů, že jsou upřím- nými přátely našeho národa, že pochybovati o tom bylo by se strany českého lidu přímo neloyálností Delegáti za český konservativní velkostatek nepodepsali prohlášení dra. Engla jednoduše proto, že nebyli k tomu od českých velkostatkářských poslanců zmocněni, tito pak nemohli jich zmocniti k tomu proto, že mladočeští delegáti jim tohoto prohlášení zavčas nepředložili. Jinak budou dele- gáti konservativních velkostatkářů z Čech státi vždycky a dojista všude tam, kde bude jednáno o bránění a obhájení práva našeho národa. Že porady vídeňských konferencí byly prohlášeny za důvěrné

a tajné, čtenáři naši již vědí. V každé schůzi bude podávána jen zpráva, redigovaná zvláštním výbo rem, ve kterém zasedají se strany jedné dr Engel a hr. Buquoy a se strany druhé dr. Gross a ryt. dr. Baerareither. Kromě toho bude tomuto výboru k ruce ještě jeden úředník tiskové vládní kance- láře. V konferenci české bude předsedati předseda ministerstva dr. Körber, v kenferenci moravské mi- nistr spravedlnosti baron Spens-Boden. Protože žádný z poslanců českých a moravských nechtěl předsedati, jest na jevě, že obě strany chtěly tím již předem odmítnouti všecku zodpovědnost za případný nezdar konferencí a ponechaly ji prostě vládě. Co by vláda v té příčině učinila, jest neznámo. Vyskytla se sice zpráva, že rozpustila by posla- neckou sněmovnu a dala ihned vypsati nové volby, ale rozhodující kruhy popírají tuto zprávu již dnes a podobá se, že mají pravdu. Tím spíše, ana vláda zaručila se Němcům, aby je dostala na konference, že každým řádem svolá říšskou radu ještě průbě- hem tohoto měsíce. Nezbývá tudíž, nežli klidně vyčkati další průběh konference a obrniti se kru- nýřem trpělivosti. Správa náboženských statků v Buko- vině. Dnešní »Wiener Ztg.« uveřejňuje nařízení ministerstva orby ze dne 27. ledna 1900, týkající se vydání nového statutu pro správu statků, pa- třících řecko - východním náboženským fondům v Bukovině.

Princ Jindřich pruský připlul včera do Neapole na palubě lodi »Preuszen« a navštívil prince neapolského, který mu návštěvu oplatil.- Do Vídně přijede princ Jindřich pruský nej- spíše zítra nebo v případě opozdění ve čtvrtek o 5. hod. 50 min. večer. Přijede hlavně proto, aby se poděkoval císaři za to, že jej jmenoval ad- mirálem. Na nádraží uvítají prince Jindřicha císař, arcivévoda a vysocí státní hodnostáři Némecký velevyslanec v Londýně, hrabě Hatzfeld, nastoupil právě několikaměsíční do- volenou, kteráž však nemá žádné pohnutky poli- tické. Hr. Hatzfeld ubírá se na jih pouze z pří- činy té, že jeho zdraví jest silně podlomeno. Hrabě Hatzfeld churaví již delší dobu; trpí zvláště častou dnou. Loni na podzim, když byl císař Vilém v Anglii, musil hr. Hatzfeld ke slyšení u císaře býti dovežen v křesle ze železničního vozu do Windsoru. Hr. Hatzfeld patří mezi nejnadanější žáky kn Bismarka, kterýž jednou drasticky jej na- zval nejlepším koněm ve své konírně. Že opouští na delší dobu své místo právě nyní, když zastou- pení Německa na dvoře v St Jamesu vyžaduje zvýšené pozornosti a zvláštního taktu, je zajisté důkazem, jak velice potřebuje tělešného zotavení.

Po čas své dovolené bude hr. Hatzfelda v Lon- dýně zastupovati hrabě Wolf- Metternich, kterýž jest nyní vyslancem v Hamburku, a dopro- vázel často císaře Viléma na jeho cestách. Nový president francouzského senátu. Ve schůzi, již konal včera francouzský senát, byl zvolen senátor Falliéres 175 ze 221 odevzdaných hlasů za presidenta senátu. Francouzsko-turecká rozmíška. Porta přislíbila následkem námitek, jež podal francouzský velevyslanec, že potrestá policejní agenty, kteří předsevzali prohlídku na palubě francouzské lodice, kotvící v přístavu cařihradském. Francouzské vele- vyslanectví očekává nyní, že Porta tento svůj slib také splní a hodlá v případě opačném vynutit si splnění tohoto slibu za každou cenu.

Dolní sněmovna anglická pokračovala také ve své včerejší schůzi v adresní debatě. M. j. ujal se slova Hartcour, jenž pravil, že válka jest následkem vpádu Jamesonova, kterýž vyvolal zbro- jení Boerů. Jest prý nutné novým vyšetřováním vyvrátiti pověsti, že vláda se vpádem Jamesona souhlasila. Válka musí býti vedena až k trpkému konci — Chamberlain pravil, že promluví o vpádu Jamesona teprve, až se bude jednati o návrhu Thomasově. Situace je prý vážná, ale ni- koliv nebezpečná. Chování se Anglie i kolonií za- sluhuje podiv. Válka jest prý nutnou a spravedli- vou. Převážná většina země přeje si, aby válka byla příznivě skončena a jest ochotna ke každé oběti. Boerové nesmějí prý zříditi v jižní Africe už žádnou citadelu, z níž by se šířilo záští ple- menné. — Dillon prohlásil, že irští nacionalisté nemohou hlasovati pro dodatek Fitz-Mauriceův, poněvadž koná přípravy pro pokračování v ne- spravedlivé válce. Řecká sněmovna vykonala včera volbu nového předsedy. Zvolen byl vládní kandidát Buflidis, jenž obdržel 137 hlasů. Protikandidát jeho, Romas, pro nějž hlasovala strana Delyanisova, zůstal se 34 hlasy v menšině. Konsulární soudnictví v Egyptě ob- mezeno. Dnešní úřadní »Wiener Ztg.« uveřejňuje nařízení ministerstva zahraničních záležitostí ze dne

31. ledna 1900 ohledně obmezení soudní moci c. a k. konsulárních úřadů v Egyptě a částečného převodu této moci na tamější smíšené soudy tri- bunály) na dobu dalších 5 let. Senát ve Washingtoně pacifikoval včera úmluvy konference míru v Haagu. Budiž k tomu dodáno, že proti § 10. konference míru v Haagu, jenž týká se používání zásad ženevské smlouvy také ve válce námořní, jenž ustanovuje, že vojáci, již byli z námořní bitvy zachráněni od neutrálních lodí, mají býti po dobu války v ne- utrální zemi intervenováni, podaly, jak známo, An- glicko, Spojené Státy, Německo a Turecko zvláštní námitky. Dovozovaly totiž, ustanovení § 10. odpo- ruje nynějším jejich zákonům. Poněvadž těmito ná- mitkami byla všestranná pacifikace úmluv značně stížena, navrhla vláda holandská kabinetu v Petro- hradě, aby vzpomenutý článek z úmluvy úplně vy- pustil a když kabinet ruský k tomu svolil, požá- dala zvláštní okružní notou všecky ostatní státy o jejich souhlas.

Listy z Krajiny. (Původní dopis »Katolických Listů-.) V Lublani, 30. ledna. (Županska zveza. — Dr. Tavčar a dr. Mravlag. »Glasnik«. — »Štrajk.« — »Uč. Tovariš. — Ame- rický biskup. — Ruski kružok. — Volba do zem- ského sněmu. — Protestantské agitace. — »Go- renjec.« — Oškvarek.) L + 19. Náš starosta Hribar vyrukoval se svým novým spolkem, pro naše poměry dílem velmi ne- praktickým, dílem nepotřebným, »županska zveza« — združení starostů. Pravidla jsou potvrzena, předsedou má býti ovšem Hribar sám. Jaký pak účel nový spolek má? Boj proti druhé straně národní, kleri- kálům, aneb jak si »Narod« vymyslil novou náplasť: protiuniversalismus církve. Hribar je muž po slávě toužící, která jako vlastenci mu nikterak nepřináleží, a tu by ovšem jako před-eda združení slovinských sta- rostů užíval v plné míře; byla by to jakási náplast nezasvěcencům. Jeho staří známí ovšem přistoupí. »gliha vkup štriha«, řekl nebožtík profesor Maru, což znamená: vrána k vráně sedá. Poctiví slovinští starostové se o združení mnoho starati nebudou. Hribar, národovec v předu a němě urský spojenec ol zadu není mužem, jenž by mohl po lobnému zdru- žení předsedovati. Hribar, lublaňský starosta, vyni- kající muž obledně městských dluhů, by pak musil své členy informovati, jak se dluhy délají. A konečně je přece Hribar placeným úřadníkem banky »Slavie«. Což mu ta nedá práce pražádné? Má tolik času k novému předsednictví? Stalo se toto. Vyhořel sedlák, jenž byl pojištěn. Pojišťovné nezaplatil až po obni, u Hribara se peníze přijaly, pohořelý však ne- dostal ani pojištěné sumy, vůbec žádné podpory!

Takové případy jsou obyčejnému lidu známy, a ten svůj úsudek má též. Hribar by udělal nejlépe, kdyby si bleděl »Slavie« a neprovokoval všude boje beze vší potřeby, jinak to »Slavie« zle odstůně. Doposud má mnoho členů mezi tak zvanou klerikální stranou, potom však tito všichni odpadnou a i mezi jeho po- litickými přátely se budou mnozí držeti raději jiných lacinějších pojišťoven. Na tyto řádky banku »Slavii« upozorňujeme. Příjde na řadu Hribarův vlastenecký, anebo správně řečeno: němčourský kolega dr. Tavčar. V Mariboru vypovězen boj kospodářským a kon- sumním spolkům. Řečníkem byl dr. Mravlag z Celje, onen Mravlag, jenž při lňských známých výtržno- stech nastoupil proti dr. Srnecovi a Dečkovi Mravlag. dle jména Slovinec, smýšlením je však ukrutný Němec. S tímto dr. Mravlagem se nyní spojil dr. Tavčar a žne za to chválu v německých listech.

Tavčar by rád mnohé zamlčel, ale Mravlag očitě řekl, že s ním dr. Johann Tautschar soublasí a mu svou a své strany podporu slíbil! Ohledné pohra- ničných Slovinců se Tavčar nedlouho po tom vy- jádřil, že jsou pro ně hospodářské spolky prospěšny, a ejhle dnes? I při pohraničných Slovincích býti ne- smějí, protože jdou v čele kněží, a proto slibuje svoji pomoc národním nepřátelům. Jak klesl v té příčině, dotvrzují dokonce německé korutanské listy. Suďte nyní naši liberální stranu, její vůdce Hribara a Tavčara, nohsledy Schwegla, Schaffra a nejnověji i dr. Mravlaga. Zrádcové! »Rodoljub« má velikou radost nad tím, že pře- stal vycházeti »Glasnik«, Zmrzl prý. Nezmrzl, ne, nýbrž združil se se »Slov. Listem«, aby čtenáři měli více čtení. Mělť na 1600 odběratelů. Nyní, kdy je všude pro stávky nedostatek uhlí, vymohli si rudokopové trbovelského spolku akciového zvýšení platu o 5 procent a byt pro ony pracovníky, kteří si ho musili doposud sami platiti. Se stávky sešlo následkem toho. Náš biskup připojil svému pastýřskému listu vánočnímu list učitelům, v němž ukazuje, jaké právo má církev na školu. Tento list je však »Uč. Tova-