1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 213. ze dne 3. srpna 1904.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Vedlejší zaměstnání artistovo. Artista Foth
zaměstnaný v kterési severoněmecké zpěvácké společ-
nosti v Berlíně jakožto damský komik, vystupoval
pohostinsku, jak se zdá, velmi dovedně i v jiných
úlohách životního povolání, nežli na prknech, zna-
menajících svět. Mladý, 21letý muž podlehal více
méně různým slabostem lidským, jež ho přivedly do
styku s ovzduším kriminálních cel. Den před Štědrým
večerem loňského roku pořizoval si damskou toaletu
v kterési berlínské konfekci, při kteréž příležitosti
použil svižné obratnosti rukou i prstů tak dovedně,
že mu pod svrchním kabátem zmizel balík hedvábí.
Čin byl zpozorován a majitel obchodu zachoval se
k artistovi tak šetrně, že si věc ponechal pro sebe,
neučiniv úřadům o krádeži ani zmínky. Foth byl nu-
cen hedvábí zaplatiti a záležitosť zdála se býti po-
chována v zapomenutí. Za nedlouho potom — bylo
to v měsíci březnu — dopustil se Foth opětně krá-
deže látky v jiném z místních závodů. Pohříchu byi
i tentokráte přistižen a když se nabízel, že zboží
dvojnásobně zaplatí, bylo mu chefem závodu ozná
meno, že se jeho nabídka zamítá, poněvadž se v době
té událo v obchodní místnosti krádeží několik. Affér
dostala se k soudu, jenž zvěděl i o prvé krádeži hed-
vábí z doby prosincové. Výsledek byl, že artista od-
souzen do vězení na šest neděl.
= Humor ze soudní síně. »Gaulois« vypravuje
několik historek ze soudní síně, prosycených šťavna-
tým humorem. Předseda porotního soudu ptal se ža-
lovaného, jenž mimo jiné odcizil také na hotovosti dva
franky, jak s penězi těmi naložil. Obviněný pravil.
že si koupil za frank a několik centimů čepici. »A
co jste dělal se zbytkem odcizené částky?
Foth
Berlín
Mladá
3
article
Mlčíte? . . . Jen se přiznejte, že jste to v šílené
orgii prohýřil a rozházel . . .« — Bodavou poznám-
kou zajel si do dam z tak zv. »elegantního světa«,
soudnímu líčení přítomných, jiný předseda porotního
soudu. Předmět jednání tvořila záležitost choulosti-
vého rázu a poněvadž nehodlal předseda učiniti pro-
hlášení, že líčení se bude tajně konati, aby to snad
nepovažovaly za trochu ostrý pokyn k odchodu, pra-
vil soudce: »Žádám všechny slušné dámy, jež by
mohly býti na studu uraženy, aby se ze sálu vzdá
lily.« Přes to zůstalo vše klidně seděti a ze soudní
místnosti nikdo nevyšel. Předseda obrátiv se na to
k soudnímu sluhovi, kázal: »Ty ostatní, které tu
zbyly, můžete vyvésti ze dveří . . .
= Z náboženského šílenství. V Baku, nedaleko
Moskvy, udál se tento případ náboženského šílen-
ství: Chalupník Ivan Aslamasov zavraždil novoroze-
ného synka z té příčiny, že se sám pozdravil z těž-
ké nemoci. Aslamasov churavěl po delší dobu. Po-
jednou zjevil se mu ve snu svatý Jan Křtitel, jenž
mu sliboval, že z nemoci vyvázne, bude-li obětovati
svého synka, jako to učinil kdysi Abraham. Aslama-
sov přísahal, že to provede a když za nedlouho po-
čal nabývati zdraví, odnesl do kostela synka, jemuž
tam ostrým nožem uřízl hlavu. Na to odebral se ku
příbuzným, jimž sděloval, co se stalo. Byl dopraven
do ústavu pro choromyslné.
= Zamezený vražedný útok po vyzvání na sou-
boj v ústavu choromyslných. V paviloně tworského
blázince blíže Varšavy udál se ke konci červenco-
vých dnů případ, jejž věru označiti lze jakožto neo-
byčejný. V ústavu internován jest po delší dobu
Aslamasov
Křtitel
Abraham
Bak
Moskva
Aslama
Varšava
ústav pro choromyslný
4
article
hrabě Vladimír Domski, jenž z okna svého bytu ve
Varšavě postřílel v záchvatu náhlého šílenství něko-
lik lidí, následkem čehož dopraven byl do blázince.
Domski sdílel společnou komnatu se šlechticem, jenž
z téže příčiny jako Domski do ošetřování byl vzat,
protože v Siedlici střílel po lidech. Byl to baron
Offenberg z Řigy, dvacetiletý synek státního úřad-
níka. Mezi oběma chovanci ústavu vyvinu! se užší
poměr přátelský, jenž zdál se státi velmi pevným až
do doby, kdy jej skalila bytost ženská . . . Mladá.
elegantní cizinka ve Varšavě bydlící vymohla si od
správy ústavu povolení, že směla oba šlechtice na-
vštívit. Zdálo se, že baron Offenberg od té chvíle na
svého společníka počal žárliti . . . Před několika dny
zastoupil baron hraběti na procházce sadem cestu a
zvolal podrážděným tonem: »Vyzývám vás na souboj!«
Hrabě Domski k tomu odvětil: »Blázinec není mí-
stem pro vyřizování čestných záležitostí« a za chvíli
dodal: »Či snad chcete býti navždy zavřen? Až
odtud vyjdeme, můžeme se v souboji utkati, ale zde
vyzvání vašeho nepřijímám!« V té chvíli obrátil se
baron Offenberg stranou k zástupu několika cho-
vanců, nedaleko se procházejících a pravil, že si je
béře za svědky afféry, při níž hrabě ukázal se býti
zbabělcem. Počínaje tímto okamžikem projevoval ba-
ron Offenberg hraběti Domskému očividně své nepřá-
telství a chystal se vykonati nad ním krutou mstu.
Domski
Offenberg
Domský
Varšava
státní úřad
5
article
Před několika dny ohlásil baron řediteli ústavu, že
musí ve Varšavě navštíviti zubního lékaře a sku-
tečně také dostalo se mu v tom směru žádaného po-
volení. V průvodu dozorce Baranova odebral se ba-
ron do Varšavy, odkudž se vrátil téhož dne večer.
Když pak se o 10. hodině noční ubíral hr. Domski
po schodech, vyřítil se na něho z úkrytu barona
vypálil mu dvě rány z revolveru do prsou. Jakkoliv
byl od své oběti jen nepatrně vzdálen, minul se
útočník se svým cílem, kulká projela hraběti pod rame-
nem a zaryla se do stěny. Když pak baron mířiti chtěl
po třetí, vrhl se na něho hrabě, skolil jej k zemia
vyrval mu smrtonosnou zbraň z rukou. Zatím při-
běhli sem dozorci a scéna končila tím, že baron
Offenberg dopraven býti musil do separované ko-
mnaty, v níž jest nyní bedlivě střežen. Při prohlídce
šatů nalezeno u něho 50 ostrých nábojů. Dozorce
Baranov, jemuž byl baron při cestě k zubnímu lé-
kaři svěřen, vzat byl neprodleně v disciplinární vy-
šetřování, aby prokázal, jak se mohlo státi, že baron
zaopatřil si zbraň. Afféra budí ve varšavském okolí
všeobecný předmět rozhovoru a nemalou sensaci.
Baranův
Baranov
Varšava
Offenberg
6
article
= Stará láska nerezaví. Novým dokladem osvěd-
čeného přísloví tohoto jest případ, jenž se minulého
týdne udál v Mnichově. Před 20 lety stál mladý
párek snoubenců na místech, kdež se sňatek prohla-
šuje za věčně spoutaný. Záříce štěstím vstoupili
tehdá oba mladí lidé do života jakožto muž a žena.
Od té chvíle minulo málo let a muž dopustil se po-
klesku, jenž nezůstal bez následků. Mladá choťo
věci zvěděla a v rozhořčení dala se s manželem roz-
vést. Od té doby se spolu nespatřili. Za nedlouho
potom pojal muž dívku, jež byla příčinou jeho man-
želského rozvodu, za ženu a adoptoval také děcko
její za své. Přede dvěma roky žena muži zemřela
i uchýlil se manžel v ústraní a věnoval se pouze
výchově své 17leté dcerušky. Počátkem minulého mě-
síce nastoupil muž, zaujímající dnes již vysoký
státní úřad, delší cestu vlakem. A právě když opou-
štěti chtěl nádražní čekárnu, vstoupila do ní dáma,
jež, pohlednuvši muži mimoděk do očí, lehce vykřikla.
Muž zadíval se jí do obličeje a poznal, že se shledal
se svon — první chotí. Nebylo možno vyhnouti
se dalšímu . . . A staří přátelé se příliš dlouho
nerozmýšleli, nýbrž stiskli si ruce a padli si do ná-
ručí. A za krátko ocitnou se dle daného slova opět
na stupátcích místa, kdež už jednou bylo jim ozna-
mováno povolanými ústy, že sňatek jest věčně spou-
tán. A proto není nad osvědčené přísloví, že stará
láska nerezaví ..
Mnichov
7
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 28. července 1904: Baschová Terezie,
soukromnice, 86 roků, 824—II. Modřanský Václav,
zedník, 61 rok, 503—I. Bobek Josef, syn modeláře,
16 roků, 435—VIII. Volf Václav, kočí, 44 r., 101—VI.
— Ve všeobecné nemocnici: Kaichhauserová
Žofie, soukromnice, 52 roky. Seethaler Jindřich, sou-
kromník, 68 roků. — U Milosrdných sester:
Brouček Josef soukromník, 57 roků. — U Alžběti-
nek: Doležalová Karla, manželka býv. továrníka,
38 roků.
Dne 29. července 1904: Peckova Růžena,
dcera pošt. zřízence, 12 roků, 232—III. Höfer Václav,
syn kamnáře, 5 měs., 719—I. Veverkova Terezie, dcera
dělníka, 9 měs., 637—VII. Otto Leopold, c. k. dozorce
vězňů, 56 roků, 472—II. Andreska Antonín, kovář,
47 roků, 83—VII. Mendlova Elsa, soukromnice, 23
roky, 854—II. — Ve všeobecné nemocnici.
Stříbrná Marie, manželka zedníka, 58 roků. Chvojka
Václav, topič, 49 roků. Braunová Josefa, manželka
malíře, 57 roků. Eisner František, účetní, 24 roky. —
U Milosrdných sester: Šitancová Marie, vdova
po sklenáři, 78 roků. Žondlíkova Juliana, služka, 32
roky. Chmelenská Marie, služka, 63 roky. Šich Václav,
koči, 30 roků. — U Alžbětinek: Martinová Anna,
manželka strážníka, 30 roků. — V měst. chudo-
binci: Zeithammrová Magdalena, vdova po obuv-
níku, 80 roků
Václav
I Bobek
Josef
Volf
Jindřich
Doležalová
Karel
Höfer
Otta Leopold
Andreska
Antonín
Mendlův
Elsa
Marie
Chvojka
Braunová
Eisner
František
Šich
Praha
Peckův Růžena
Baschová Terezia
Kaichhauserová Žofie
U Alžběť
Terezia
Šitancová Marie
Žondlíkův Julianus
U Alžbětinka
Martinová Anno
Zeithammrová Magdaléna
8
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru
Ve středu 3. srpna.
Začátek o 7. hod.
Se svolením správy Národního divadla v Praze.
Poprvé
Podprefekt.
Fraška o 3 jednáních. Napsal E. Gaudillot. Přeloži:
B. Frída. Režisér Fr. Hlavatý.
(blíže Palackého
mostu).
Fraško
E Gaudillot
Frída
Hlavatá
Palacký
Praha
Francie
lidový divadlo
národní divadlo
9
title
Aréna na Smíchově
Smíchov
10
title
Ve středu 3. srpna.
11
title
Začátek o 7. had.
12
article
Cyklus frašky XIv.
Lutty.
Fraška o 3 jednáních. Napsali Piére a Veber. Přelo-
žila Matylda Pešková. Režisér Jar. Pulda.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
16665
XIv
Fraško
Piére
Veber
Pešková
Pulda
Urbánek
Praha
Smíchov
národní divadlo
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vinehradech.
Pištěkovo lidové divadlo vinehradech.
na Král
Ve středu 3. srpna.
Začátek o 7. hod
Lidové představení za poloviční ceny.
Po druhé:
Růžová pouta.
Král
Pištěkův lidový divadlo
14
title
Veselohra o 3 jednáních od Antonína Lokaje.
Lokaj
15
article
»On to jistě věděl, on! Ano, věděl to! .. . A přece
nic se mnou o tom nesdělil, nic neřekl!. .. , lotr!...«
Důvěrnice Juanina, posmívajíe se, opakovala s dů-
razem rovněž:
»Ano, zajisté to věděl! Musil to věděti! Ale skrýval
ti to!«
Hraběnka Boccinellová pohlédla však hněvivě na
komornou svou, velíc
»Ty mlč! Víš! Ty mlě!«
I uchopila drahocennou vázu, kteráž byla právě nej-
blíže v dosahu ruky její a mrštila jí o zem, až se v kusy
roztříštila.
Hněv její měl zapotřebí hledati nějakého průchodu.
V okamžiku tom všechna zloba a hrubost, jež tvo-
řily v pravdě základ bytosti její, zjevily se v celé síle
prodraly se násilně nad lesklý vnějšek.
Láska její pro Stacka, spíše smyslná nežli hluboká,
mizela pod tímto přívalem žluči, hořkosti a hněvu.
Jestliže dosud poddávala se lásce té, její závazkům
a její povinnostem, bylo to jen tím, že Stack, chtěje ji
míti jen pro sebe, skládal k nohám jejím více nežli ho-
hatství: přebytek sám
Juanin
Boccinellová
Láska
Stack
16
article
Byla by se bez toho podvolovala vůli jeho a její pře-
Byla by se bez toho podvolovala vůli jeho a její pře-
vaze? Ne, stokrát ne!
Ze záliby a z rozkoše byla by přijala lásku jeho a
byla by hověla jeho vášni, ale byla by podržela i jiné, jako
na příklad barona Schafa, s nímž byla zapředla milostný
poměr jen pro peníze, jež od něho přijímala.
, nebyla by bývala aspoň klesla tak nenapravitelně
do propasti, do níž ji Stack strhl, neboť on to byl, jenž
tak učinil, jeho vinou to bylo!
Láska? Láska že by ji k němu pojila?
Schaf
Láska
17
article
Ficelle, jenž nemohl a nechtěl způsobiti žádných vý-
stupův a bouřlivých sporů a jenž věděl dobře, že by otázky
jeho beztak neměly výsledku, pozdravil komornou Juaninu
a přešel ji rychle.
Na nároží ulice se obrátil, ale Carlony již nespatřil.
Vrátila se snad komorná ta?
Či byla si najala vůz?
Aneb uschovala se zatím v nějakém domě, jak se
právě před ní naskytl?
Policejní agent nemohl si dáti odpovědi na vlastní
tyto otázky.
Ale konec — bylo mu to vše jedno.
Rozradostněn tím, co byl učinil, dostihl rychle středu
města, mysle si, že nadhodil myšlénku, jež snad vzklíčí a
ponese ovoce.
Potom změnil se ale běh myšlének jeho; ty vrátily
se k oběma přátelům jeho.
Vráska, svědčící o jeho obavách a starostech, zbráz-
dila čelo jeho.
Té chvíle byli snad oba přátelé jeho mrtvi.
Strašlivá hra, při níž tolik bylo dáno v sázku, mu-
sila býti té chvile dokonána.
Buď měli přátelé jeho v okamžiku tom zrádce již
v moci své na »Tridentu« aneb
Ale Ficelle vzpružil se ihned myšlénkou, že oba
soudruzi jeho byli muži obratní a silní a že tudíž nepo-
chybně té chvíle plují již k vlasti své, k Francii.
I dodal si v duchu:
»Nuže, já učiním tolikéž. Vrátím se taktéž do vlasti.
Věru, není to příliš brzy i nebudu se proto hněvati, spa-
třím-li konečně opět Sekvanu a fontánu sv. Michala.«
Zaprodání nopřítel.
Ficelle
Juanin
Michalus
Francie
Trident