ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b4c02de0-8f1d-11dd-9c8c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 23, person 91, org 9, work 4
1 masthead
Ročník padesátý třeti.
2 masthead
V Praze, v úterý 30. prosince 1913.
Praha
3 masthead
Čisla 354
4 article
Na rannt a večerní listy předplácí se- v Praze v administranli na měslo na čtvrt ieta ! S K - s dvají donáškou- na muěsíe na čertleta . . kasi na mánie. s K so Poštou na maésl a ia : k o a dvoji zásilko n arí: : :Jk Zi
Praha
5 article
Dnešní číslo „Nár. Listů“ má pro Prahu i pro venkov 8 stran. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde ve středu dne 31. prosince v obvyklou hodinu ranní.
Praha
6 article Z historie paragrafu 14.
Z historie paragrafu 14. Nejinak než jakoby s loučícím se rokem 1913 v Rakousku loučila se také ústava pro- sincová, neb aspoň říšská rada se životem — hořekuje od týdne německo-nacionální žurna- listika vzrušena pověstmi, že hodlá vláda dlne nebo pozitří zavříti parlament a použitím po- věstného článku 14. ústavy uzákonit nedoje- dnané berní předlohy ( t. zv. malý finaněn plán), prozatimní rozpočet a snad i pragma- liku a novou půjčku císařskými „nařízením z nouze“ Zejména čelný vídeňský orgán německo- nacionálního svazu vede si jako ryzí a srdnatý obránce úkladně ohroženě ústavnosti. Žehrá zle na „mlčící parlament“, že není schopen a- ni slova, aby odrazil ránu na parlament a stát- ni základní zákony namířenou, která svýmiu- činky na veřejné vědomí právní způsobí prý škody nezměrné. Zapřísahá vládu, aby si to poslední chvíli ještě dobře rozmyslila, aby u- krotila svou netrpělivou troufalost, k níž ne- má podstatných důvodů, a neposílala poslance domů, znajíc, že převážná většina jich nemáv tom viny, nemohou-li býti v čas se svými ú- koly hotovi, nýbrž dopřála jim ještě přes no- vý rok lhůty k osvědčení dobré vůle. Velmi dobře, kdyby to jen bylo vše míně- no upřímně! Leč neopravňuje-li celá histo- rie právě toho odiosního článku 14., abychom o upřímnosti a spolehlivé opravdovosti hlubo- ké té nevole německých nacionálův proti§. 14. měli své tomášské pochybnosti? ...
Rakousko
7 article
Přeceť není ten § 14. v ústavě prosincové žádným kukaččiným vajíčkem ode včír a Je tak stár, jako ona sama. Ba, starší! Páni němečtí ústavověrci znali dobře, jaké nebez- pečí pro ústavnost tajil v sobě již ten čl. 13. Schmerlingovy oktroyované ústavyz 26. února 1861; věděli, že ho tam jejich státni ministr Schmerling věru nevložil jen z před- stíraných důvodův pouhé nedostatečné komu- nikace tehdejší, aby měl v čas pomoc v nena- dálé nouzi státní, když by uhodila v době, kdy parlament není pohromadě, a nebylo pokdy vyčkati, až svolaní poslanci z odlehlých kon- čin říše budou se moci do Vídně dostavit, ale- brž z obmyslův absolutistického byrokratismu Vždyť se s ním pro to na konec poškorpili. Proč tedy šest let potom, když sdělával sami v říšské radě ústavu prosincovou, nic- méně vložili do ní opět sami podobný článel 14., který není ničím jiným, nežli druhým so- tva opraveným vydáním onoho čl. 13. únorov- ky Schmerlingovy?! Honosili se přece tehda že hostí ve svém táboře nejproslulejší státo- vědce a právníky, k tomu — liberály ústavověrce od kosti. Vysvětlíme si snadno. Němečtí patentova- ní ti „liberálové“ a „ústavověrní“ dualisté by- li tehda na koni. Vyrovnali se horem pádem Beustovsky s Maďary, aby mohli za to nás přítlačit ke zdi. A tu chtěli si pro všecky pří- pady proti naší opposici pořídit opět absolu- tistickou pojistku, aby vláda Herbst-Beustova. jež byla masem z jejich masa a kostí z jejich kostí, neoctla se v nesnázích, ani kdyby všich-
Schmerlingův Schmerling Maďar Herbst Beustův Vídeň
8 article Majitelka a nakladatelka: Pražská akciová tiskárna. — Vydavatel a odpovědný redaktor dr. Servác Heller. — Tiskem Pražské akciové tiskárny.
Majitelka a nakladatelka: Pražská akciová tiskárna. — Vydavatel a odpovědný redaktor dr. Servác Heller. — Tiskem Pražské akciové tiskárny. ni Slované byli v parlamentě a tarasili jí ce- stu svým odporem svorným tak, žeby nemo- hla od parlamentu obdržeti v čas ani daní an rekrutův. Proto ten suk z únorovky, ten 14. opět v „liberální“ ústavě prosincové, vy hražující vládám právo „v připadech nenadá lé nutnosti“ provésti císařskými nařízením skoro vše, cokoliv by chtěly, ale nemohly do síci od říšské rady v čas. Stůjž zde jeho znění doslovné! § 14. zá kladního zákona o říšském zastupltelstvu ze dne 21. prosince 1867, říš. zák. čís. 141.: „Na dejde-li v době, kdy řišská rada není shromá žděna, naléhavá nutnost takových opatření k nimž dle ústavy zapotřebí jest svolení říšské rady, tož mohou tato opatření býti učiněna ci- sařským nařízaním, pokud nesměřují ku žádné změně státního základního zákona, ku žádné- mu trvalěmu zatížení státního pokladu a ku žádnému zeizení státního statku. — Taková nařízení mají prozatimnou platnost zákona jsou-li všemi ministry podepsána a byla-li pro- hlášena s výslovným poukazem na toto usta- novení státního základního zákona. „Zákonná moc těchto nařízení pohasíná opomene-li vláda předložiti je po jich vyhláš- ce nejblíže shromážděně radě říšské, a sice nejprvé sněmovně poslanců do čtyř neděl p jejím sejití, ku schválení, aneb nedosáhnou- schválení jedné z obou sněmoven říšské rady „Veškeré ministerstvo odpovídá za to,a- by taková nařízení, jakmile pozbudou proza- timné moci zákona, byla ihned zrušena“.
doktor Heller Slovan pražský akciový tiskárna
9 article
Na pohled zdálo by se, že tu bylo poměr- ně několika kautelami postaráno o bezpečí ú- stavnosti proti možnému nadužití výminečné moci státní na úkor zákonodárné moci parla- mentu. Avšak co zatím během let objevila tvrdá skutečnost a praze? že z § 14. stala se pravá „kozí vrátka“ pro vlády, jimiž v tísn znadno unikaly se svými potřebami, kdykoliv jim oposice houževnatým a nezdolným odpo- nem zahradila hlavní vrata, ažtě z dotčenéhu paragrafu časem vyrůstalo pomalu nebezpečí pro rakouský parlamentariamus. Dle slov § 14. nelze sice prozatímných nařízení nouzových užiti ku změně, nadtož ku zastavení ústavy aniž ku takovým operacím finančním, které by přivodily zvýšení výdajů a trvalé zatížení roz- počtu státního — ale za to není nikterak vlá- dám zabráněno, aby užily § 14. ku rozmnožení státních příjmů. Tak může vláda bez předcho- zího souhlasu parlamentu uložiti cbčanům stát ním nová a trvalá břemena daňová; může zvy- šovatí a změniti stávajicí dané a poplatky, slo- vem, svémocně opatřiti si finanční prostředly i tehdy, když chce vládnouji bez parlamentu... Vše to ovšem za nezbytného předpokladu že nadešla vskutku nenadále nutnost takových kvapných a prozatímných opatření, když par- lament nezasedal.
10 article
Leč v praxi za posledních desitiletí přípr vovaly si vlády nezbytný ten předpoklad, když viděly, že nemají pro své předlohy v parlamen- tě jisté většiny, uměle tím, že říšskou radu po- slaly předčasně na prázdniny, vytýkajice zně- movně poslanecké, že není ku práci schopna takto získaného paslamentárního mezidobí pou žíváno pak ku četným nařízením z nouze, kte- ráž druhdy až neomluvitelně prohřešovalase proti ustanovením a kautelám ústavním, zasa- hujíce do oborů, které nepřipouštějí užití § 14. Rozpočet státní stanoven a zatěžován trvale výpůjčkami o výdaji mnohdy značnými, nařizo- ván odvod branců atd. Namitne se, že měl parlament přece pal právo v nejblíže příštím zasedání veškerá tato výslovně prozatímná opatření vládní revidova- ti a po případe zrušiti. Leč v tom vězí tragická vina i bída rakous kého parlamentarismu, že se ani jedna ani dru- há sněmovna rady říšské ku takové censuře potomví nikdy neodhodlala, nýbrž nechala veškerá ta nařízení s resignací bez povšimnu tí, zůstavujíc je bez kritiky v platnosti dle po- hodlné omluvy: „co se stalo, nedá se odestáti“ Nemýlíme-li se, napočtěno podobných parlame tem nekontrolovaných a nezrušených nařízen z nouze přes padesáte.
11 article
Stejně mdle a jalově skončily pak všechny rnahy o zlepšení nebo zrušení § 14. Jakkoli v s všem stranám parlamentním zprotivoval, nic- méně nikdy nedošlo ku svorné akci dvoutřeti nově většiny proti životu jeho.— Roku 1899 veškeré německé strany za tehdejší své dlouh obstrukce sjednotily se na pověstném „svato- dušním programu“ jehož článek IV. přikazova „§ 14. státních základníchzákonů o říšském za stupitelstvu, kterého v poslední době bylo opě- užito jen proti Němcům, (t. j. proti obstrukci a proti duchu zákonů, budiž odstraněn. Bud učiněno opatření zevrubným ustanovením je- nom pro skutečnou nouzi“. Tak se byly v květ- nu r. 1899 zapřisáhly slavně: něm. strana lidoví německo-pokroková , německo velkostatkář- ská, křesťansko-sociální a volné německé sdru žení; v říjnu na to slavily vítězství své obstruk ce a stali se znovu v Rakousku pány. Nuže my slite, že nyni zasadili se dle svatodušního pro- gramu svého rozhodně za odstranění odiosní ho toho paragrafu 14? Aní jich nenapadloí Po celých dalších čtrnácte let nechali jej dále klidně viseti jako Damoklův meč nad svobo- dou parlamentu, o žádnou jeho změnu nedbají- ce. A proto postrádá všechno dnešní rozhorle- ní tisku německopokrokového a německonatic nálního proti hrozícímu §14. zvuku a důrazu upřímnousti opravdového protestu, jenž by vy- vážil mlčení parlamentu hledícího stoicky str nule v ten přiboj zmatků a krisí vůkol na sklo- nu neblabého roku 1913., jako onen plavec nac vodopádem Niagary, jenž „smetnul veslo v peřeje chladnokrevně kloní čelo zbavené vši naděje“
Němec Damoklův Rakousko Niagara
12 article Ríšská rada.
Ríšská rada. Panská sněmovna schválila o 7. h. večerní zákon o osobn dani z příjmů dle návrhů komi se, nsnesení poslanecké sně movny podstatně měnících. Z Vídně, 29. prosince. Obě sněmovny říšské rady konaly dne současně velmi dlouhé schůze velmi hojně nav štívené. V obou projednával se malý finančn plán. V poslanecké poslední jeho část: zemské úděly. Ještě určitěji pověno, — jenom tak zv věcné opravy, ku kterým přihlásili se výhrad- ně Rusíni. V panské sněmovně usneseno, vzít napřed v poradu osobní daň z příjmů, na které komise panské sněmovny naproti usnesení sně- movny poslanecké vykonala četné a podstatn změny, které se týkají molých censistů exister čního minima daně prostého, škály osobní da- ně a t. zv. daně staromládenecké. Mezi jednáními obou sněmoven bylo pří- čipné spojení. Rusíní na cestě ze Lvova sem s usnesli, zastaviti obstrukci proti zemským údě lům za určitých podmínek. Žádali napřed, aby strany, které byly pro parlamentní skoncován malého finančního plánu, učinily společný pro- jev, ve kterém by se pravilo, že toliko vinou vlády a jejím pasivním chováním vůči pomě- rům v Čechách, v Haliči a v parlamentě zůstal osud malého finančního plánu nerozhodnut ve sněmovně poslanecké dva dny před Novým ro- kem. Za to chtěli Rusíni složiti zbraně. Tento požadavek byl však německo národním svazem odmitnut. Po dlouhém vyjednávání svolili Ru- síni, že zachovají se klidně, bude-li jejich řeč- níkům, pronášejícím věcné opravy, odnímáne slovo. Poslanci Staruchovi, jenž mluvil tak zv. četnickou němčinou, stalo se tak, když opravo val věcně déle 21/2 hodiny. Ukrajinci zachovali se při tom docela tiše. Tolikéž, když odnímalo presidium slovo následujícím opravovatelům.
Rusín Staruch Ukrajinec Vídeň Lvov Čechy Halič panská sněmovna národní svaz
13 article
Rusíni čekali, co ce stane v panské sněmovně malým linančním plánem, protoža, vrátí-li pan- ská sněmovna finanční plán pozměněný, poku se týče csobní daně přijmové, nenamítají pal Rusini ničeho a nemají příčiny, aby ve své řeč nické obstrukci pokračovali. Takový byl stav věcí o 5. hodině odpolední. (6 hodin večer). Oznamujeme důle- žitou zprávu. Obě sněmovny zasedati budou hned po novém roce. Poslanecká koná schů zi zejtra, potom pak v pátek 2. ledna 11. hod. dopoledne. Nežli schůze ta byla stanovena, promluvi m. p. hr. Stürgkh za napiaté pozornost celé panské sněmovny řeč, ve které pravil- „Vláda myslí, že není vázána termínem ka- lendářním, je-li možnost cestou pravidelnou překonati obtíže. Těžisko parlamentní součin- nosti své musí spatřovati ve sněmovně druhé poslanecké. Bylo-li způsobeno zdání, že dnes nastala tam obleva stran překážek a stran odporu, vláda po bedlivém, kritickém vyšetření snad vyvaruje se příliš optimistic- kého soudu. Bude přísně hledati, zdali mo- žno spoléhati na možnost neb alespoň prav- děpodobnost parlamentního vyřízení. V tétc chvíli vláda se ještě definitivně pronésti ne- Toto vyjádření chefa vlády vykládáno ten rozum, že hr. Stürgkh by nejraději viděl což je pochopitelno, kdyby se skoncoval j ak finanční plán, tak zatimní rozpo- čet na první polovinu r.1914, třebas i p Novém roce oběma sněmovna m tak, aby vláda nemusila ni finanční plán.n budžetní provisorium aktivovatí postupem mi- moparlamentním, paragrafem 14. Vyjádření t vykládáno jednomyslně tak, že ministerstv salvuje se pro všechny strany a pro všechny eventuality.
Rusín Stürgkh
14 article
Hr. Stürgkh promluvil svou řeč s patra způsobíl jí však v celé sněmovně veliký a sil ný dojem. Z Vídně, 29. prosince. (7 hod. večer Tři členové panské sněmovny a to dr. Grab mayer, svob. p. Plener a kn. Schön- burg zabývali se ve všeobecné rozpravě vě- novaně osobní dani z příjmu politickou situa- cí, režimem paragrafu 14., obstrukcí ve sněmo- vně poslanecké, každý svým, každý jiným způsobem. Předseda říšského soudu mluvil proti paragrafu 14. a proti obstrukci, jenže to- liko proti obstrukci neněmecké. Nejhnusnější německou, provozovanou proti hr. Badenovi kn. Thunovi omlouval. O německé obstrukci na sněmu král. Českého vůbec nemluvil. Kn Schönburg odsuzoval obstrukci vůbec. Byl dů- sledným, zásadným a poctivým. Předseda nej- vyššího společného účetního dvora projevil hr Stürgkhovi důvěru a přál mu, by jí podporo ván působil a pracoval dále. může“.
Stürgkh doktor Grab Plener Schön Baden Thun Schönburg Hradec Vídeň panská sněmovna
15 article
V drobnem prodejle ranmí disle . sobe sa s večern sa ll Ve nllálkach na venkově ranni risle to večerní Inserát platí se hotové napřed Předplaeení a insorty přijína adpnistrane v Marianské ul.. a Tam nacházejt se tež rodakce, Hskárna s expediee „Národnich Listů Eukopssy se nevracei
16 article
Bylo velmi dobře, že dnes na lavicích čes- kých vyvstal muž, historik, aby dru Grabmay- erovi odvětil. Nezůstaly řeči promluvené na levici a ve středu panské sněmovny bez ode- zvy české. Dvorní rada dr. Jaroslav Gol velmi šťastně a velmi parátně promluvil se stanoviska našeho, zajímavě a pozoruhodně. Vytkl, že dr. Grabmayer vykládal německou obstrukci z r. 1897 a 1898 sebeobranou, tísní. nouzí, kníže Schönburg však že mluvil proti obstrukci absolutně a bezvýhradně. Dr. Grab- mayer připouštěl, že nastati může situace, ze které může obstrukce čerpati právo. V této souvislosti zminil se pak o taktice Němců pro- ti jazykovým výnosům zavádějícím vnitřní ú- řadní jazyk český. Dr. Goll nechce se zabý- vati otázkou, zda-li se takové právo pro ob- strukci z r. 1897 dá dokázati, ale zjistil, že v výkladu dra Grabmayera je mezera, tou pak je roku 1908 zahájená a od té doby na sněmu království Českého dále provozovaná němec- ká obstrukce. Dejme tomu, pravil, že existuje pro obstrukci vůbec nějaké právo nouzové. při německé obstrukci na sněmu král. České- ho takové právo dokázáno nebylo a také bu- doucně dokázati se nedá. Jmenovitě nebylo dokázáno v debatě, která se konala nedávno v poslanecké sněmovně o českých věcech. l když některá přání obstruujících stran lze snad uznati, mají tyto strany právo prohla- šovati: „Bez splnění toho, co my chceme, bu- de toto království finančně zničeno, my chce- me bankrot země“? Přenesme takovou nauku do parlamentu. Kdyby některá strana v posla- necké sněmovně prohlásila: Nebude-li nám dáno, co chceme, způsobíme bankrot státu. pak taková strana by nemohla o sobě mluviti, že je stranou, která stát udržuje a zachovává.
doktor Jaroslav Golo Grabmayer Grab Němec Goll I bankrot země doktor Grabmay
17 article
Aplikaci řečník zůstavuje sněmovně, myslí však, že jako podle mezinárodního práva nel- ze v bojích a válkách užívati určitých zbraní, neměly by se také v parlamentě dovolovati zbraně a taktiky obstrukční. — Replika dra Golla byla celou sněmovnou velmi pozorně poslouchána, došla pak na celé pravici hluč- ného souhlasu. Z Vídně, 29. prosince. (7 hod. večer.). Panská sněmovna schválila právě osobní dan z přijmu docela podle návrhů komise, usnesení poslanecké sněmovny podstatně měnících. — Čeští pairové hlasovali pro elaborát sněmov- ny poslanecké. Neprodleně poslána zpráva panské sněmovny sněmovně poslanecké. Potom schválena novela k zákonu spolčovacímu. Panská sněmovna koná zejtra schůzi, ve které se projedná nová daň lihová, nová daň automobilní a nová daň to- talisatorská. Z Vídně, 29. prosince (71/4 hod. večer). Roz hodnutí o situaci v parlamentě a v celé vni- terní politice je odsunuto do prvních dnů mě- síce ledna. Stav věcí je sice neobyčejně napjat. ale velmi zajímavý; jako dávno již nebyl. Ne- stalo se ještě, aby obě sněmovny zasedaly me- zi vánoci a Novým rokem. Z Vídně, 29. pros. (7chod. večer. Právě skoncována byla poslední věcná oprava. Pro- mluvil ij Všepolák dr. Buzek, který se brá- nil proti nařčení, že by byl dostal peníze na volbu. Potom se ujal slovazpravodaj menšiny o zemských údělech dr. Diamand. Dnes promluví ještě druhý zpravodaj minority M o- dráček. Potom bude schůze skončena. V zejtřejší schůzi promluví svůj doslov zpravodaj většiny dr. Steinwender, načež vykoná se hlasování o zemských údělech. Potom bu-
Goll Roza doktor Buzek Diamand Steinwender Vídeň poslanecký sněmovna panská sněmovna
18 title
FEUILLETON.
19 article Z korespondence našich buditelů.
Z korespondence našich buditelů. Byl-li boj prosodistů, započatý památným „Počátky“ z r. 1818, „bojem o vyšší úroveň nai literatury“, reakcí proti staršímu, v bezduchou jed- actvárnost zabředlému směru v básnictví, již se všichni tři naší buditelé, Palacký, jako jeden z au- torů „Počátků“. Čelakovský jako věrný žák Jung- munnův, a konečně Vinařický jako překladatel družně zúčastnili — byl boj druhý, t. zv. ypsilono iotomachia, reakcí proti tradici a zrodil i sou- středil se na poli více osobním. Boj generační bárnickou formu nalezl své vášnivé, malicherné osobní jádro v boji tradičním o pouhý způsob psa- ní. Jako však útvar první novočeské školy básni- cké, který se z nedostatku tvůrčích sil jednou ge nerací vyžil, byl zbudován na zásadách Dobrov ského, tak také z Dobrovského vyvodila své sta novisko reakce proti pravopisu bratrskému pravo pisem t. zv. analogickým. Avšak osobnost Dobrov- ského, tak mocná, že dovedla dáti činorodý popud dvěma generacím, zůstává v obou bojích v pozado V prvním nedotkl se ho tolik hrot bojovného vy- stoupení mladé generace, neboť nebyl básníkem v druhém ani neschvaloval, soustřediv svou po- zernost k vyšším metám, Hankova přátelského vy- steupení proti úpornému představiteli tradice, Janu Nejedlému V celku stojí protí sobě tytéž tábory v obou bojích. V druhém bojl táboru konservativců od- padá jen postava geniálního zakladatele jejich bás- nické formy a polnta se přešine na typického kon servativce, byrokrata, advokáta a profesora česke řečí a literatury na praž. universitě, Jana Nejedlého Táboru modernistů přibyl esobní živel iniciativn v postavě Václava Hanky, který podnikne své ta žení proti Janu Nejedlému se štítem jména Jung mannova, jež stejně jako v boji prosodistů stává
Palacká Čelakovský Jung Dobrovský Hankův Nejedlý Hank
20 article
I. víz „Národní Listy“ ze dne 16. srpna II. ze dne 19. října 1911, III. ze dne 7. čer vence 1912 se heslem všech útoků. „Ubohý báťuška.““ ple Čelakovský Kamarýtovi 7. června r. 1823, „je pra- vý mučedlník naší literatury. Dobrovský et con- sortes na něho žehrá skrze prosodii, Nejedlý ee consortes skrze pravopis, latinské písmo a sloh— mnozí zas praví, že píše pro Kroboty a co těel nocudností více. Nejedlý, Tesař (censor Zimmer- mann) a Dobrovský dělají triumvirát pekla zaslu- hující.“ Obraz boje ypsilonistů s iotisty, který se nán naskytá v korespondenci Čelakovského a Vinařické- ho (Palacký zdá se býti vzdálen těchto tristníc pouličních výjevů našeho národního života v letec dvacátých), je ovšem jednostranný. Může nás však upokojiti vědomí, že všechen barevný materiál k tomuto obrazu prošel živě zúčastněnou myslí mla- distvých duchů, tak ostře se odližujících od typi- ckých, podivně ustrnulých představitelů starého světa, kteří stáli Janu Nejedlému po boku. Byi objektivní ruka literární historie sebe více zasáhl do tohoto náčrtku, aby redukovala přehnané ta- hy na podobiznách starých pánů, strašících tu svý- mi copy, my budeme takřka vždy sympatisovati a mladými.
Čelakovský Kamarýt Dobrovská Krobot Nejedlá Tesař Zimmer Čelakovský Palacká Nejedlý
21 article
Jakou bezděčnou komikou působí maně kmit- nuvší tu postavička plzeňského premonstráta, pro- fesora Josefa Vojtěcha Sedláčka! Za hold, pro- jevovaný v německých básních rodině Thurn-Taxi sů u příležitosti vyučování mladé kněžny češtine za jejího pobytu v Chotěšově, je vyznamenán rozkaz kněžnin zlatou, ve Vídní zhotovenou taba- těrkou, na jejímž víčku dala její osvícenost perlam vykládati přátelské „Na památku“, a do níž vlo žila vlastnoruční přípis. Šťastný poeta neváhá ihned napsati bombastické „Impromptu u příležitost překvapujícího odevzdání vskutku knížecího dar Její král. Výsosti. Jasnosti kněžny Terázy Matyldy kněžny z Thurn-Taxisů atd.“, kde dar, jímž kněž- na ve své dedikaci obmyslila celý český národ klade vedle brilliantověho prstenu, který mu r. 1823 v Plzní přítomný car Alexandr daroval za podanou českou mathematiku, vyšlou těž z pěra básníkova, a vedle darů města Plzně, zlatých opa- kovacích hodinek a stříbraěho pouzdra. Aby pal také národ o svěm daru zvěděl, rozhodne se Sedlá- ček rozšířiti po Čechách opisy kněžnína přípisu svého „Impromptu“ (jsou obsaženy v dop. J. S Zavpera Karlu Vinařickému z 21. května 1828) učiní nešťastnou Čelakovského přitelkyni, jeptisku a spisovatelku Maril Antonii, která si neví rady se zaslaným ji balikem stejně znějících dopisů a je plna smíchu a zlosti nad tímto nadělením [Marie Antonie Čelakovskému, Kor. I. č. 290).
Josef Vojtěch Sedláček Thurn Tax Matylda kněžna Taxis Karel vinařický Čelakovský Chotěšov Vídeň Plzeň Čechy Marila Antonia S Zavper
22 article
Blíže, než tento rušný oživovatel hostin Puch- majerovy družiny básnické na schůzkách v Pod- brdském kraji, stojí Janu Nejedlému zmíněný již Fr. Bohumír Štěpnička. Čelakovský se s nim seznámil v knihtiskárně vdovy Vetterlové a nestao se nikdy jeho zjevným odpůrcem, takže se s ním mohl bez závady stýkati. Činí tak pro zábavu, na- vštěvuje ho za zimních večerů (r. 1823) a bavís jeho potrhlostí a ješitnosti, jak vidíme z korespon- dence s Kamarýtem. Vysmívá se jeho vzdělání, pro- teže je „v literatuře všech národů zběhlý a o ná- rodnosti ani slova neví“, jak sám se mu pochlubil skládal kdysi francouzské básně, a zvláště proto že nejraději mluví německy. Štěpnička byl státním úřadníkem a patrně stižen nějakou vleklou choro- bou mozkovou, a tak si vysvětlíme jeho byrokra tism, smíšený s dávkou hypochondrie. Čelakovský se posmívá i jeho nemoci (amrtohlavina, pytomost
Nejedlý Štěpnička Čelakovský Vetterl Kamarýt Francie
23 article
Kopípodagra“), která mu, dle jeho vlastního výro- ku, zabránila, aby více vykonal pro národ, aby překládal Homéra, Virgila nebo Tassa. Ze slov Čela kovského jako bychom slyšeli a viděli tohoto do mýšlivého literáta, jehož veršotepectví stálo na téže úrovní s uměním venkovského kupce Mich. Silorá da Patrčky, a jenž, přišed do Prahy, představova se Jungmannovi jako „český básník, ale nikoliv ta kový, jako ti druzí, nýbrž takový, jako na př Schiller.“) Mluví pražskou němčinou (něm. s vy- šlovuje všude jako české z, jak tehda káže bel esprit) a kdykoliv se v hovoru vyskytne jměn Kamarýtovo, vždyeky Čelakovský pozoruje, „jakou přehroznou periferii jeho nos dělá“. JJinde Č. líčí jak se 8. lekl, když slyšel, že bude v Uhrách vy- cházeti nový kritický časopis, jak se však hned kasal na ty nové kritiky, že je všechny spráská v „Kroku“ jako kluky, jinde sděluje s posměchem že se dotiskují štěpničkovy básně („Pane Bože ) Tato anekdota nevyskytuje se v přítoma korespondenci, aýbrž u Malého. Výbor dr. sp. II.
Homér Virgil Tasso Patrčka Jungmann Schiller Kamarýtův Čelakovský Malý doktor Praha Uhry Mich
24 article
Tu bude zas bambavrkáníl), jinde pak s chla- peckou radostí, jak složil naň posměšnou údu „Nička“, čta ji v rukopise, měl jí za skutečnou pochvalu, a zaslepen radostí, se opájel apostrofou „nebenosný, slavný muži“ (tato posměšná óda je významna také tím, že Č., jak sám praví, zvláště hleděl v ní vystaviti na pranýř přízvu k). N konec líčí Č. svým způsobem Štěpničkův odchod Prahy r. 1825 (byl jmenován do Brna, kde zemřel r. 1832 jako kamerální rada): „V pěkném průvodu prý jej vyprovázelo básnictvo české, nesoue ko- rouhev cechovní před ním, na korouhvi perlik kovadlina, kolem ypsilony vroubená. Zas o jednoho mlatce míň ve básnickém mlatu devíti sester (ško- la Puchmajerova).“
Niček Štěpničkův Puchmajerův Brno
25 article
V sousedství těchto dvou typických figurel vystupuje postava vlastního představitele starého konservativního světa, Jana Nejedlého. Vyba- vuje se nám z pozadí obou korespondencí se svou žlučovitou tváří bručivého starého mládence, na níž spočívá popelavý stín vleklé vnitřní choroby jako dráp zlého démona, rozpoutaného v tomto ob- debí v stupňující se běsnění, které končí teprv smrtí. Není tu anekdot, z nichž by se zračila ta či ona komická stránka jeho povahy, jsou tu jen zprávy o jeho řádění proti iotfstům, jsou tu jen kletby a nadávky, vížící se k jeho jménu. Uztrnul na několika činech svého mládí a srázná kariéra uvrhla jej rázem v zápáchající tůň obojživelného šosáctví. Skvělé příjmy, plynoucí z dvojího úřadu. zaslepily jeho praktickou mysl a odcizily ho na vždy kruhu snaživých vlastenců, kteří trpělivě, naivní vírou v spásu nesli na svých bedrech těžké břímě politické sítuace v chudobě a ústraní. Jeho působení v úřadě učitelském bylo nechvalné. z dopísu Fr. Slámy Vinařickému (ze dne 29. září 1831) vyzírá jasně, že jeho učitelská činnost spíše české národnosti škodila, než jí prospívala. Jeho ziskuchtivost způsobila prý, že pomáhal všechny politické úřady, k nimž se vyžadovala známost če- ského jazyka, obsazovati nečechy, uděliv žadatelůn za peníze vysvědčení. Ačkoliv byl tolik let (odr 1801 až do své smrti 1834) profesorem češtiny na pražské universitě, ani jednoho znamenitějšího Če- cha nám prý neodehoval. „Však se k němu hrae z počátku roku tolik posluchačů, že se sotva v po
Nejedlý Sláma Francie vinařický
26 article
sluchárně směstnávají, a sotva měsíc, dva měsíce uplynou, již má prázdno. Tak málo sladkosti a vna- dy umí přimísiti svému přednášení, tak málo ohně přilíti do srdce naší mládeže. Kdyby jiný zastával tu stolici, již dávno by to s naší národností jinak vyblížeti musilo.“ Toť soud svědkacelkem nestran- ného, venkovského faráře, jenž nebudoval své peznatky na základě pouhé pověsti (chce podati Vinařickému příklady ze svého kraje, kdyby chtěl vzbuditi nějaké podezření stran vysvědčení, které Nejedlý vystavuje) a jemuž jistě šlo jen o věc ná- rodní a nikoli o věc osobní. A nyní si představme, že k této Nejedlého nezpůsobilosti k nezištné práci buditelské přidružila se nesmířitelná osobní zášt k iotistům, kteří šli za svým cílem přes jeho auto- ritu a počali ohrožovati snad i jeho osobní pro- spěch, jak z několika sarkastických narážek Čela- kovského a Vinařického seznáváme (bál se, že ne- rozprodá náklad posledního vydání své „Praktische böhmische Grammatik“ ).
Nejedlá
27 article
Průběh pravopisného boje je s dostatek znám z literární historie. Prof. Hanuš ukázal zejména že rozlučujícím prvkem, rozšířeným v celém ovzdu- ší, je tu intrika Hankova. V přítomné korespondenci vystupuje Hanka jako podněcovatel svárů ve zprá- vě Čelakovského (Kamarýtovi) z r. 1823. Hanka tehdy napsal kritiku na Nejedlého grammatiku (snad na vydání z r. 1821) a poslal ji k censuře do Vídně, chtěje ji dáti do „Kroka“. Vídeňská censura poslala ji však pražské censuře, kde přišla do ru- kou censoroví Zimmermannovi a ten s ní hned bě- žel k Nejedlému. Jsouce prý oba „fatkáři a pleti- oháři“, napsali udání, chtějíce je odeslati ke dvoru. „že zde někteří Čechové tajné spolky drží, že dě- lají statum in statu, totiž Slavicum in German., že je Dobrovský jejich hlava a vůdce a co ještě více. Purkrabí však, který měl toto udání odeslati do Vídně, neučinil toho a pravil, že to i s kritikou všechno spálí. Dal si zavolati Dobrovskéha a o- známil mu to. Ten zase běžel na Zimmermanne vymlouvaje se, doložil prýr „Sie haben sich in de Person geirrt“ — což Č. vykládá: „Tak jakoby říci chtěl: já ne, ale báťuška.“ Nejedlý rak srým posluchačům se chlubil, že on te dokáze, aky se celé české spisovatelstvo dle něha řidile, a Jona- zrana byl pla obav a na úsěšky Čelakovakkák-
profesor Hanuš Hankův Hank Čelakovský Kamarýt Krok Zimmermann Nejedlý Jon Vídeň