2
masthead
V Praze, dne 29. května 1900.
Praha
4
article
Keáea, sAmnimuuce
zpedice:
Praha, Pitrovoova uliee,
číslo 200—1I
Rotrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
fexapečetěnéreklamace
jsou porta prosty.
lnserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody
Yyolázejí denně o šesté
hodině ranní.
pondělí a po svátku
vidy po dvanácté ho
dině polední.
Jodnotlivé čislo za 8
Telefen redakce č. 1126.
Slunce vychází ve 4 hodiny O minutu ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 55 minut večer.
Praha
6
article
Úterý:
Sv. Maximuse Sic. a sdr. mm.
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Štěpána od 29. května do 1. června.
Psäplstné sre
Praku
s donáškou de domu:
měsíčně.. ... K 2 80
čtvrtletně . . . K 8.40
celoročně . . ..
K 38.50
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně. . . .. K 8.—
čtyrtletně ... K 8.—
celoročně. . . . K 86.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . . . K 12.—
celoročně.... K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Svýcarska, Italie, Bel-
o, Anglie a Ruska:
čtvrtletně . . . K 18.20
celoročně
. K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
Štěpán
Italia
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Anglie
Rusko
jít dom
svazek . Maximus
mm
Belao
7
article
Čí vinou?
Čí vinou?
V Praze, dne 28. května.
Praha
8
article
Od tří let národové rakouští jsou svědky po-
divného divadla, jenž nám představuje boj kmene
německého se slovanským, boj, který dostoupil ta-
kových rozměrů, jako snad v žádné jiné době.
V tomto zápase nejedná se o nic jiného, nežli
o nadvládu kmene německého v celé polovici říše
naší předlitavské. Němci zhýčkáni byvše dlouhole-
tým svým panstvím, jež provozovali takměř neob-
mezeně, nemohou nikdy zapomenouti toho dne
kdy po posledních volbách do říšské rady byli od
vesla vládního vypuzeni; to nepovažovali nikdy za
možné, majíce za to, že volebním řádem Schmer-
lingovým jim na věčné časy bylo vyhrazeno pano-
vati nad slovanskými gojimi. Než poměry politické
se utvářily jinak.
Národové slovanští se spojili pod jedním pra-
porem, který třímal vysoko v ruce obratný přapo-
rečník, syn národa sbratřeného a junáckého, hrabě
Badeni, který měl nejlepší úmysl nám Čechům
a Slovanům jižním dopomoci k jejich právům
kterých byli zbaveni po tak dlouhou dobu, ačkoli
jim byla zaručena základními zákony státními.
O rovnoprávnost bylo však třeba podstoupiti již
mnoho bojů a bude třeba podniknouti ještě mno-
hem více, neboť jsme dospěli teprve vlastně k jich
začátkům.
Němec
Baden
Čecho
Slovan
9
article
Tyto boje vyžádaly si za oběť již několik mi-
nisterstev, také hr. Thuna, který chtěl pevnou
rukou zavésti spořádané poměry v naší říši,
což se mu však následkem známých příčin nepo-
dařilo.
Čí vinou? Tážeme se na úvodním místě, čí
vinou? opakujeme tu znova. Nestalo se tak vinou
Čechů ani Slovanů, kteří byli a jsou hotovi při-
nésti oběti ve prospěch všeobecného míru národ-
nostního, aby zavládly opět utěšené poměry, aby
práce mohla se věnovati opětně rozkvětu národo-
hospodářskému, který volá po odpomoci hlasem
trpícího bolestína. Na úkor rovnoprávnosti však
tyto oběti národem českým nikdy nebudou povo-
leny, poněvadž by to znamenalo odříci se práva
na existenci, čehož od nás nikdo nebude žádati,
kdo jen rozumným okem pohlíží na veřejné po-
měry. Od svých nepřátel této rozumnosti ovšem
nečekáme, nežádáme jí a také jí — nepotřebu-
jeme; neboť čekati na jejich milost bylo by tolik
jako složiti ruce v klín a vzdáti se jim úplně.
Včerejší konference zástupců klubů německých
potvrdila na novo tyto naše úvahy. Němci hrají
šalmaj míru, což jest ovšem velmi pohodlné a nic
nestojí, při tom pak i výnosné, neboť v očích svých
voličů i jiných kruhů, které za nimi stojí, jsou po-
važováni stále za sloupy říše rakousko-uherské, ač
svým jednáním pravý opak toho dokázali, že by
nejraději se ocitli v náručí sousední říše, kde by
jim však sotva kvetly nějaké vavříny.
Jsou pro smír, ale povoliti něco ze svých po-
žadavků přemrštěných, znamenalo by slabost jejich
strany podle jejich vlastního projevu včerejšího.
Těžko pak nepsati satyry! Známá bajka jednající
o beránku kalícím vodu vlku dochází tu opětného
potvrzení. — Ovšem, nebylo potřebí podobného
projevu, poněvadž jest nám známa touha Němců
po panství, neboť kde nemůže Němec vládnouti,
tam jest utlačován.
Thun
Čecho
Slovan
Němec
10
article
Vinou českého poselstva tedy nebude, když
rozhárané poměry se nezmění. K tomu konci jest
v přední řadě povolána vláda, která má přístup
ke kouzelnému proutku, jenž odvrátí obratem ruky
zástupce českého národa od obstrukce. Je to ná-
prava pochybeného kroku vlády Körbrovy, totiž
zavedení české vnitřní řeči, kterou povolují sami
ve svém svatodušním programu. Avšak poněvadž
nevidí vytrvalosti a ráznosti u vlády, proto sta-
vějí podmínky, které již předem mají za nesplni-
telny, aby si takto zachovali zadní dvířka, kterými
by mohli z tohoto svého posledního ústupku se
vymaniti.
Situace je proto nejvýš povážlivou, poněvadž
česká obstrukce, zajisté ospravedlněná, podobným
jednáním vůči věrnému národu, který tolik obětí
již pro říši přinesl, zajisté se o to postará, aby
spravedlivým požadavkům našeho lidu bylo aspož
částečně vyhověno.
Bez upokojení českého národa nelze pomýšleti
na urovnání poměrů v říši.
Körbrův
kouzelný proutek
11
title
Zprávy politické.
12
article
V Praze, 28. května.
Praha
13
article
K situaci. Snahy, aby česká obstrukce byla
přerušena, nepřestávají. Opakovaly se i v Pešti, kam
hlavně za tou příčinou zajeli předseda ministerstva
dr. šl. Körber a ministr krajan dr. Rezek. Pro-
zatím jedná prý se jen o to, aby česká obstrukce po
dobrém byla zažehnána aspoň potud, aby mohl
býti projednán prozatímní rozpočet až do konce
června, současně s ním pak i t. zv. malé investice
ve výši 66 mil. zl. Na násilné zastavení české ob-
strukce pomýšlí se prý teprve v druhé řadě.
»N. L.« telegrafují z Pešti, že hlavně dr. ryt.
Körber
doktor
Rezek
Pešť
14
article
Jaworski a hr. Stürgkh počítají s možností, že by
z dočasné parlamentní součinnosti levice s Poláky,
katolickou lidovou stranou a Vlachy mohla se vy-
vinouti protičeská koalice, kteráž by českou obstrukci
udolala dlouhými nočními schůzemi. Poláci jsou my-
šlénce této nakloněni téměř vesměs, ne však tak silně
katolická lidová strana. Ale »oběma těmto stranám
bylo dáno již ve vší formě a s plnou určitostí na
srozuměnou, že, kdyby se propůjčily k akci na zná-
silnění české cbstrukce a na pomoc pro bývalou ob-
strukci německou, klub konservativního velkostatku
a klub chorvatsko-slovinský provedou neprodleně
z toho důsledky a to tak, že změní se jeji ch
fronta proti Polákům a katolic ké
straně lidové, dále že změní se jejich poměr
vůči Čechům a že proti nové většině stála by pak
menšina, čítající 130 poslanců. V této menšině byli
by nejen všichni Rusíni, také t. zv. polonofilští, kteří
nechtějí ani nemohou se dáti v této věci Polákům do
vleku, nýbrž také všichni Poláci oposiční. Staly se
také již veškeré přípravy, aby vzplanul oheň po celé
Haliči k nejrozhodnějšímu odporu všech lidových
vrstev proti takové politice polského kola«.
Jakkoliv zaznamenáváme tuto zprávu, netajíme
přece, že zdá se nám býti dosti pravdě nepodobnou
a to z příčin, jež vtírají se na mysl samy sebou.
Jaworský
Stürgkh
Polák
Vlach
Čecho
Rusín
Halič
15
article
Spíše podstatnou zdá se býti zpráva, že dojde
v brzku na částečnou změnu Körbrova kabinetu. Také
o ní bylo prý již v Pešti na rozhodujících kruzích
uvažováno.
Cesty ministrů. Železniční ministr dr. ryt.
Wittek vrátil se včera večer a ministr krajan dr.
Rezek odpoledne z Pešti do Vídně.
Ku včerejší konferenci preasedů klubů
levice. Kommuniké, vydané o této konferenci, praví,
že konference podrobně rokovala o politické situaci
s ehledem na znovuzahájení parlamentní činnosti po
Letnicích. Shodla se dále o návrzích, jež mají býti
podány stranám německého souručenství o společném
jejich postupu v parlamentě. Kromě toho jednohlasně
bylo usneseno, aby po znovuzahájení ríšské rady
byly podniknuty všecky vhodné kroky, by vy-
plněny byly oprávněné tužby občanův okresu lo-
vosického.
Legenda o knížeti Alfredu Liechten-
steinovi. Špletitost vnitřní politické situace má za
následek, že ministerstvo Körbrovo házeno jest již
mezi mrtvé a že tu a tam jmenováni jsou již také
případní jeho hlavní dědicové. Nejdříve padl 16s na
knížete Fürstenberga, nejnověji však označován jest
jako »příští« muž kníže Alfred Liechten-
V první řadě láme kopí za tohoto státníka »Berl.
Körbrův
Wittek
doktor
Rezek
Liechten
Fürstenberg
Berl
Pešť
Vídeň
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Basilika sv. Pavla.
svatý . Pavel
17
article
Byl parný den roku 1823. Slunce pražilo na
vypráhlé ulice římské a odráželo se od nich, pů-
sobíc velice málo příjemností obyvatelstvu řím-
skému, které bylo ukryto ve svých domech, poně-
vadž nastaly nejhorší dny celého roku, pověstné
psí dny červencové, k nimž druží se i srpen. Řím
podobal se jedinému vězení. Okna byla zabariká-
dována dřevěnými žaluziemi jako by snad bylo ne-
bezpečí, že obyvatelé skleněná okna prorazía
vrhnou se na ulici. Horko však nutí lid k po-
dobné sebeobraně, aby nevnikaly paprsky sluneční
tak příliš do světnic. Na ulici ticho, klidno, jako
po vymření. Je to onen věčný Řím, kde statisíce
obyvatelstva žije, kde cizí poutníci oživují ulice?
Snad se mateme? Přemýšlíme, protíráme si oči,
rukou pak mneme čelo — vše marno. — Řím
ve své špatné stránce objevuje se zrakům naším.
V blízkém Vatikáně zavládlo ještě větší ticho.
Co se stalo? Služebnictvo chodí po špičkách no-
bili a camerieri schylují hlavy a spínají ruce —
jsme jako ve vytržení. Vymřel snad všechen život
ve Vatikáně? Škoro bychom tak řekli. Pán Vati-
kánu a hlava církve leží sklíčen na lůžku umíra-
jících. Papež Pius XII. těžce oddyehuje, jeho po-
slední hodinka se blíží.
Najednou však zahřmí hlomoz v městě. Hle,
tiché město jakoby probouzelo se teprvé ze spánku
spravedlivých. Zajisté k tomu nadešla vážná pří-
čina, neboť z domu nevyjde nikdo, koho nezbytně
nevolá jeho úřad, jeho povolání.
Vat
Pius
Řím
Vatikán
18
article
»Ponysieri« — hasiči jsou v plném spěchu;
jsou to ovšem jen předobrazy nynějších sborů ha-
sičských, avšak letem kvapí mimo město. Náhle
se zdvíhá vše a běží za nimi. Důležitá a trapná a
pobuřující zvěst rozléhá se od úst k ústům: »Ba-
silika sv. Pavla jest v plamenech!« Nastalo zdě-
šení nemalé mezi vším obyvatelstvem, které ve své
zbožnosti nechtělo ani uvěřiti, že by podobný po-
žár byl možný.
Bylo však tomu tak skutečně. Klempířský po-
mocník zapomněl tam konev s hořící smolou a od
ní chytla se střecha a celý velechrám v noci dne
15. července 1825. Nezachránilo se mnoho, jen
několik sloupův ušlo jisté záhubě a oltář apošto-
lův. V paláci Vatikánském nastalo nemalé vzru-
šení. Papež byl dlouhý čas mnichem v klášteře
sv. Pavla; co činiti? mají mu oznámiti smutnou
zvěst a uspíšiti tak jeho konec? Radí se a konec
porad jest, že upouští se od tohoto záměru.
Pius VII. pak zesnul v Pánu a nedověděl se o po-
žáru, který zničil jeho bývalý klášter.
Zbožná paní římská Lucina pochovala tělo sv.
Pavel
Pius
Lucinus
svatý
19
article
Pavla u silnice ostizské na svém statku nedaleko
Říma, nad jehož hrobem zbudoval císař Konstantin
basiliku, která však po 50 letech císařem Theodo-
riem byla překonána svojí velikolepostí a dokon-
čena r. 395 za císaře Honoria. Císařovna Galla
Placidia dala ozdobiti tento chrám krásnými mo-
saikami. Po vyhoření ovšem bylo pomýšleti na
novou stavbu, která by byla apoštola národů v nej-
větší míře důstojnou. Nástupce Piův Lev XIII.
započal prováděti tuto obtížnou, ale vděčnou my-
šlénku skutkem. A jako velechrám sv. Petra, tak
také basilika sv. Pavla měla se státi majetkem
všeho křesťanstva. Avšak časy štědrosti katolické
ze středověku již uplynuly, a jejich místo zaujala
chladná rozvaha. Na první vyzvání papežovo sešlo
se pouze něco přes půldruhého milionu lir, které
stačily k tomu, aby byly zapraveny nejpotřebnější
vydání. Avšak přese všecky překážky byl vele-
chrám apoštola národů dle dřívější podoby obnoven
a vyzdoben, tak že byla to slavnost v pravdě ve-
likolepá, svátek celého křesťanstva, když papež
Pius IX. za přísluhy 185 církevních knížat po-
světil tento důstojný pomník, jejž zbudovali kře-
sťanští národové ku poetě svého apoštola, jenž
všecky svojí nezměrnou láskou objímal a pro něž
neskonale mnoho trpěl za svého života.
Vstupujeme do chrámu s pocitem obdivua
úcty nejdříve nádvořím k průčelí obrácenému k Ti-
beře a přicházíme branou svatou a nikoli hlavním
vchodem do vnitř, kde stojí dva mohutné sloupy
alabastrové. Jaká velebnost objevuje se zrakům
našim. Mramor nejčistší odráží se na podlaze i na
stěnách. Mosaikové obrazy všech 256 papežů jsou
tu znázorněny umělecky a s nemalou námahou.
Pavel
Konstantin bazilika
Theodo
Gall
Petro
Pius
Řím
Piův Lev XIII