Ročník X.

c. Budějovice, 5. prosince 1912.

Čislo 49.

Nov

Jihočeský orgán českoslovanské sociální demokracie zlni

Vhočes

Předplatné: na celý rok K 4.80, na půl roku K 2.40, na čtvrt roku K 1.20, Německo na rok K 5.48, ostatní státy K 6.88. Vychází každý čtvrtek o 10 stranách. V drobném prodeji číslo 8 hal. Redakční uzávěrka v úterý večer. Redakce, administrace a expedice Č. Budějovice, Dělnický dům. Účet pošt. spoř. č. 68.657 Inserty plati se při objednání. — Majitelé XVI. a XVII. kraj soc. demokrat. organisace v Čechách. Stížnosti na Jana Permána Děln. konsum C. Budějovice

Proti nacionalismu a proti militarismu. Francouzsky napsal Jean Jaures. Příčina válek.

Pokud v každém národě omezená třída lidí bude míti v rukou veliké prostředky výroby a vý- měny, a prostřednictvím tohoto majetnictví bude ovládati ostatní lidi; pokud tato třída bude moc ukládati lidské společnosti, nad niž vládne, svoje vlastní zákony, kterými je neomezená konkurrence a neustálý zápas o život každodenní bitva o bo- hatství a moc; pokud tato privilegovaná třída, aby se ochránila proti možným útokům mass, bude se opírati buď o veliké vojenské dynastie neboo řemeslná vojska oligarchických republik; pokud césarismus bude moci používati tohoto hlubokého soupeřství tříd, aby je podváděl a ovládal jednu pomoci druhé, dokud bude možno toto vše, do těch dob tato válka občanská, hospodářská a so- ciálni mezi jednotlivými třídami lidské společnosti dá v každém státě vznik ozbrojeným armádám. Že vznikají spory mezi státy je zapříčiněno hlubokým rozdělením tříd a zájmů v každé zemi. Před stoletím to bylo Polsko, které se válkou svých rolníků a šlechty dohnalo až k válce s ci- zinou; byla to revoluční Francie, která vrhla výzvu Evropě, zprvu v odpověď na tajnou radu privi- legovaných, pak, v zoufalé chvili, aby se lépe zba- vila svojí šlechty a svého krále; byla to anglická aristokracie, která, aby zachránila svoje výsadya svoje veliká koloniální panství, shromáždila proti nám všechny monarchistické a feudální síly Evropy A Napoleon válčil a prodlužoval války přes potřebu a spravedlnost, z pudu, připusťme, že snad i ze zvyku a z nudy, ale také, aby prodloužil svůj absolutismus, který by byl v době míru rychle ukrácen, a aby z revolučního národa idealistů bouřliváků udělal demokracii hrdinskou a podro- benou.

Později přicházejí dobrodruhové, kteři třesouc se stařeckou rukou hrají v kostky o osudy Fran- cie; v Prusku je to vojenská šlechta, vedená Ho- henzollerny, která svým vítězstvím nad Francií vložila zároveň Německu na šij svoje vlastní pan- ství politické a sociální, a naplnila duchem vo- jenského feudalismu sjednocení, Německa, jež by se bylo mohlo vyvinouti jiným směrem Všude pak jsou to veliká soupeřství koloni- ální, v nichž je možno zřetelně viděti sám počátek velikých válek mezi evropskými národy, poněvadž stačí již chtivá žárlivost dvou bank nebo dvou skupin bankéřů, aby snad ohrozila světový mir. A jak možno chtíti, aby válka mezi národy nebyla každého dne na vypuknutí? Jak můžete žádat, aby nebyla možnou každé chvíle, když ve své podstatě sám lidský život jest jenom neustálým válčením a bojem v této spo- lečnosti, oddané nekonečnému nepořádku nezří- zené konkurrence, třídním protivám a oněm bojům politickým, které často jsou jenom velmi skrytou formou bojů sociálních ?

Organisacím a soudn

Omyl měšťáckých pacifistů. Ti, kteří se v nejlepší vůli domnivaji, že chtěji míru, hájíce proti nám nynější společnost, když ji proti nám vynášejí, hájí ve skutečnosti, aniž toho chtěli a aniž toho věděli, neustálou možnost války, jednáním svým mohou jenom pro- dloužiti sám militarismus. Poněvadž tato soužená lidská společnost, chtějíc se brániti nepokojům, vznikajícím bez ustání z vlastního jejího lůna, je nucena, aby neustále stavěla proti každé válečné lodi novou válečnou loď. V tomto století neomezené konkurrencea nadvýroby je také neomezená konkurrence armád a nadvýroba vojenská. Poněvadž průmysl sám stal se válkou, stala se válka nejpřednějším, nej- činnějsím, nejzimničnějším průmyslem. Vojsko a sociální demokracie. A státům nestačí ještě, že se vyčerpávají, vy- držujíce proti sobě ozbrojené síly. Je ještě potřebí, aby privilegované třídy, vládnoucilve všech zemích, co možno nejvíce oddělovaly tyto ozbrojené sily životem v kasárnách a disciplinou trpné posluš- nosti od svobodného života demokracie? Neskrývá se, jakým směrem jsou poučovány stálé armády. A jestliže v téže chvíli, co na jedné straně našich hranic pravil vojenský císař svým vojákům. že potřebuje nejvyšší měrou jejich věrnosti proti vnitřnímu nepříteli, že musí být i připraveni stří- leti beze slabosti a nerozhodnosti na vlastní otce a na svoje bratry, sražené v řadách sociální de- mokracie, jestliže v téže chvíli, nebo několik dnů později i zde ve Francii se pravilo, že vojsko je velikou stráži uvnitř i na venek, pochopili jsme, co se tím chtělo říci.

Nemožný rozpor. A tímto jsme došli k tomuto dvojímu rozporu na jedné straně, co všechny národové a všechny vlády chtějí míru a co žvaní nespočetné sjezdy mezinárodní měšťácké filantropie, vždy možná ná- hodná jiskra může dáti vzniknout válce; a se strany druhé, že v době, kdy se všude vyvíjí duch demo- kratický a svobodomyslný, souběžně s ním se vy- víjejí veliké organisace vojenské, které jsou vždy nebezpečím svobody demokracie.

Je třeba odstraniti válku mezi jednotlivci. Tato společnost, násilnická a pomatená, má, když chce míru, i když zdánlivě odpočívá, v sobě samé zárodek války, jako bílá mlha uragan. Není na konec jiného prostředku k zabránění války mezi národy, nežli jediného, a ten jest vymýtiti válku mezi jednotlivci, postaviti mez boji hospodářskému nepořádku nynější lidské společnosti, nahraditi vládou jednoty a svor- nosti lidské společnosti všeobecný boj o život, který vede ke všeobecnému boji na poli bi- (Příště druhá část). tevním.

Z poslanecké sněmovny.

Víde ň, 29. listopadu. Poslanecká sněmovna měla v tomto týdnu několik pohnutých a bouřlivých dnů. Byl to pře- našem kraji doporučuje se ku zh uům tovení všech tiskopisů knihtiskárna adevším boj o manifest socialistického mezinárod- ního sjezdu v Basileji. Rakousko jje totiž jediným státem, kde manifest pro mír byl konfiskován. To nejlépe illustruje svobodu tiskovou u nás a poli- tické poměry všbec. Všude prošel manifest bez závady, ve Švýcarsku dokonce zástupci vlády zdravi mezinárodní sjezd a súčastňují se jeho jed- nání, v Rakousku však mirový manifest Internacio- nály nesměl přijíti na veřejnost. V úterý dne 26. listopadu podnikli proto sociální demokraté ve sněmovně akci, aby manifest ve formě inter- pelace imunisovali, avšak i to bylo jim zne- možněno. To je zase charakteristika našich ú- stavních poměrů. Předseda na rozkaz vlády in- terpelaci tu nepřipustil ve veřejné schůzi a na- řídil schůzi tajnou, aby tak manifest imunisován býti nemohl. Ve sněmovně došlo k prudkým pro- testům a bouřím. Marný však odpor sociálních demokratů. Jen nepatrná menšina hlasovala pro návrh sociálních demokratu, aby interpelace byla čtena ve schůzi veřejné. Většina, k níž ovšem zase se přidali i mladočeší, agrárníci a čeští klerikálové, zamítla návrh ten a pomohla vláda rdousiti mírový projev Internacionály. Vláda .

však šla ještě dále. Sociální demokraté po za- mítnutí svého návrhu, aby interpelace byla pře- čtena ve veřejné schůzi, chystali se imunisovat manifest tím způsobem, že některý řečník pře- čte ho v debatě jako část své řeči. Avšak pro tento případ pohrozila vláda, že ihned sněmov- nu uzavře a poslance pošle domu. Takovým te- rorem a takovými hrozbami pracováno proti imunisování konfiskovaného manifestu. V této nejvýš kritické době, kdy hrozí nebezpečí války a kdy sněmovna zůstává jedinou volnou tribu- nou zástupců lidu, hrozila vláda uzavřením sně- movny. Sociální demokraté nemohli v této do- bě riskovati uzavření sněmovny, což vládě bylo by jen vítáno a proto pod touto krajní hrozbou od imunisování manifestu upustili. Rakousko však ukázalo se tu před celým civilisovaným světem státem reakčním a vystavilo si velice špatné vysvědčení.

Nebyl to však jen boj o konfiskovaný ma- nifest Internacionály, nýbrž boj o svobodu tisku vůbec. V Rakousku byl zahájen zřejmě nový kurs v konfiskační praxi. Zejména pražská cen- sura se vyznamenává. „Právo Lidu“ bylo konii- skováno denně a také i jiné listy zabavenyo Nejpozoruhodnější pak je, že v Praze skonfi- skována na př. řeč soudr. dra Soukupa, proneí sená v Basileji, a část řeči francouzského soudr. Jaurésa, kteréžto obě řeči byly ve Vídni v „Děl- nických Listech“ otištěny zcela bezzávadně. To je již krajní konfiskační libovůle. Poslanci naši podnikli tudíž všechny kroky k hájení tiskové svobody a k zamezení takovéto libovůle censorů pražských. V pátek dne 29. listopadu dostal se ku slovu posl. soudr. Tusar, který ve velké své řeči poukázal na toto jednání a neúprosnou kritikou bičoval tento nový rakouský kurs, kte rý je v souvislosti s válečným napjetím. Čtvrtek dne 29. listopadu byl též pro sně- movnu dnem velice významným. Vláda z či- sta jasna vytasila se s třemi osnovami zákonů, nazvaných v celku svém zákony mobilisačními. Jsou to osnovy zákonů:

Ed. Janda Strakonice.