Strana 2. Číslo 215.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 7. srpna 1900.

Vždyť vrah Caserio i Luccheni jsou odchovanci kně- žourů.« To se povedlo! Pravda, Caserio vrah Carnotův a Luccheni, vrah císařovny Alžběty a Bressi, vrah Humbertův byli snad odchovanci kněžourů, ale jen do 12 let, pak šli do školy k sociálním demokratům, kde se naučili důkladně abecedě anarchistů, kterou pak sami pro kticky prove lli. Nauky sociální demo- kracie jsou ve skutečnosti prováděny anarchisty. Ca- seriové a Luceheniové jsou praktickými učedníky Bebla, Liebknechta a celé sociální demokracie. Nikdo neví, kde sociální demokracie přestává a anarchism začíná. Zprávy církevní- Církevní slavnost. Daes se koná slavnost sv. Kajetána, zakladatele řádu. Narodil se ve Vmcenzi ze šlechtických rodičů, studoval práva v Pa- dově, stal se doktorem práv, a papaž Julius II. jej jmenoval apoštolským protonotářem. Po smrti tohoto papeže složil tento úřad a věnoval se službě nemoc- ných a úřadu kazatelskému. Založil kongregaci řehol- ních kleriků, která neměla záviseti na nadacích a al- mužnách, nýbrž vše bylo ustanoveno ponechati Pro- zřetelnosti Boží. Hlavní kláštery byly založeny v Římě, Neapoli a Benátkách. Zsmřel v pověsti svatosti roku 1547.

Pouť sv. Vavřince na Petříně. Jako kaž- doročně tak i letos konati se bude takto: Na den sv. Vavřince 10. srpna budou tiché mše sv. s prů- vodem varhan o 7., 8. a 9. hod., o 10. hodině bude slavnostní kázání a po něm slavná mše sv. s hojnou asistencí. Odpoledne o 4. hod. slavné požehnání. V neděli dne 12. srpna a na deu Nansbevzetí Penny Marie 15 srpna a poslední den oktavy v pátek dne 17. srpna bude o 8. hodině mše sv. a ve 4 hod. sv. požehnání. Pěkný a památný kostelík ten vždy pří- tažlivě působí na širší obecenstvo pražské zvlášté v den pouti a její oktavy. Jeho okolí Nebozízeki výšina petřínská čím dále tím více stává se útul- nějším. 200letá památka poutního místa v Krá- líkách. Jak již známo, slaví se 200leté jubileum trvání milostného místa na Hoře Matky Boží u Krá- lík v Čechách po celý oktáv od 12. do 19. srpna. Pořádek služeb Božích v tomto jubilejním témdni jest následující: V neděli 12. srpna ve svá- tek Nanebevztí Panny Marie, zároveň to výroční slavnost ml stného místa, 15. srpna a v neděli 19. srpna budou sloužiti pontifikální mše sv. Jeho Excel. ndp. biskup dr. František Sal. Bauer v Brně, Jeho Mdost ndp. kapitolní děkan dr. Alois Frýdek z Hradce Králové a Jeho Milost ndp. diecésní biskup dr. Ed. Jan Nep. Brynych. O tách třech slavnostech bude české kázání o 8. hodině ráno. Odpoledne asi o půl 4. hodině bude v slavnostním průvodu milostný obraz nesen kolem svatyně, načež bude poutifikální sv. po- žehnání. Ve všední dny jabilejního oktávu je v7 hodin ráno vždy slavná zpívaná mše sv. a večer o půl 8. hodině sv. požehnání. Devět kněží po- skytne v jubilejním oktávu všem poutníkům snadnou

způsobem také čas od času dohodovali v chystaných vážnějšính pracích ať už původních, ať už překla- dech. Na škodu by věru takové styky nikdy nebyly. S národním kapitálem třeba také šetřiti. Rankův slovník ovšem už nepostačuje, ale dvou důkladných slovníků najednou národ český zase nepotřebuje, byt bratr českého místodržitele, žijící se svou Japonkou ve venkovském ústraní, co nejdůtklivěji doporučoval rakouským národům ruštinu za řeč prostředkovacía dorozumívací. Snad se obě firmy dohodnou; z Prahy do Prahy není daleko. Z lázní do lázní a z lázní do Prahy jest přece mnohem dále, a značná ta vzdálenost pranic nepře- káží dohodování se předních českých politikův o způ- sobě dalšího postupu české delegace ve Vídni.

Vše už se dohoduje, i české ženy selské, jenom českoslovanští katolíci nedohodli se letos o žádném sjezdu, tak že letošní rok v kronice našich sjezdů vykazovati bude — okénko, které ovšem nesvědčí o zimničné činnosti strany, jak trefně kritisuje ostrý úvodník »Obrany« ze dne 5. t. m. Že každé dohodnutí nese dobré ovoce, viděti také z překvapujícího výsledku zvláštní komise »ad hoc«, zvolené i sestavené na staroměstské radnici, k tomu cíli a konci by vyslídila, vypátrala i obje- vila — nepotismus v celé jeho nahotě a hanbě. Ně- kolik neděl pilně pracovala, ale nastojte, ničeho ne popadla, nechňapla a nechytila. Inu, nepotismus jest kolomastrykové zvířátko; když už myslíš, že je držíš a že je máš, pod rukama ti uklouzne a se ztratí — nadobro, nesnesouc nejmenšího doteku. Dovedesi hráti na schovávanou; vykukne tu, ukáže se tam, — ale v okamžiku zase je to tam, a tebe i s druby tvými honička ta unaví a omrzí — také nadobro. Resumé všeho po svorném dohodnutí — — — nic. Před časem chlubná i mnohoslibná prskavka,a teď — nic! To není pravda. Zde — látka na konec feuilletonu.

a vítanou příležitost k hodnému přijetí svátosti po- kání a nejsvětější svátosti oltářní. Poutníci mohou po hodném přijetí sv. svátostí a modlitbou na úmysl sv. Otce získati plnomocné odpustky. Mimo to jsou pro kajicnou návštévu milostného chrámu a modlitbu na úmysl sv. Otce a zbožné políbení milostného obrazu odpustky 300 dní. Tyto odpustky se duším v očistci přivlastňují. Zbožný lid kéž v jubilejním oktávu putuje v hojném počtu na Horu matky Boží a kéž co nejhojněji čerpá z pokladu milosti, jež P. Marie na milostném trůnu pohotově má. Duchovní evičení kněžská, která řídil dp. P. Karel Nováček, C Ss. R, v Českých Budějovi- cích ve dnech 30. července až 3. srpna 1900 vyda- řila se velice dobře. Súčastnilo se jich 156 duchov- ních s ndp. biskupem v čele. Pohřeb sestry Anežky od 12 svatých apo- štolů, rozené Marie Jeřábkovy z Píst u Budyně n. O., konal se včerajšího dopoledne z chrámu sv. Voršily. Před pohřbem sloužena u hlavního oltáře zádušní mše sv. vsdp. kanovníkem Hornsteinerem a u poboč- ních oltářů slouženy taktéž mše sv. Na kůru zapělo smutecní zpěvy kvarteto pěvecké. Když rakev vykro- pena, byla vložena do čtyřspřežního vozu, načež prů- vod, jejž vedl spirituál řádu Voršilek dp. P. Plzák za četné asistence, ubíral se ke Král. Vyšehradu. — Pohřbu súčastnili se řeholníci a řeholnice, někteří alumnové, četné obecenstvo; cestou zapěny pohřební písně. Zesnulá pohřbena na klášterním oddělení vy- šehradského hřbitova.

Budoucnost slepých českých dívek a jich

Výborně řízený náš čtrnáctidenník »Obraua«, který přináší časové a věcné stati a vybrané zprávy. uveřejňuje v 13. čísle pozoruhodný článek, týkající se našich slepých dívek a pražského ústavu pro výchovu slepých dívek na Hradčanech, který pro důležitost jeho milerádi uveřejňujeme celý. Slepota! Jak strašlivý a hrozný to osud, bídai žal od kolébky až ke hrobu! Nevidomé dítky při- cházejí z otcovského domu nebo obce do ústavu bud úplně zanedbány (a tomu tak na větším díle), bud nad míru rozmazleny, a to ovšem řidčeji. Bědný stav jejich naznačí se nejlépe tím, připomene-li se zde, že zhusta nedovedou se ani sami obléci a že neumějí ani samy slušně jísti. Přivykly doma nečinnosti. — Z části útrpnost a soucit okolí, z části nedostatek od- borné vychovatelské způsobilosti ponechávají ubohé dítky — jich osudu, a jenom v řídkých případno- stech, kde tomu totiž finanční poměry dovolují, do- stane se slepým dítkám pečlivého výchovu. Staro- slavné království české není dosud slavným, co se týče odborných vychovávacích ústavů pro slepé neboli nevidomé dítky. V soukromém vychovávacím ústavě v Praze na Hradčanech, Loretanská ulice č. 104 musí se dítky za šest let vychovati a tak vy- cvičiti, aby si mohly samy chléb a výživu vydělávati.

Kdo z blízka při věci není, nemůže si ani předsta- viti skoro nepřekonatelné obtíže i nesnáze, které se tu vychovateli v cestu kladou. Dítky jsou na větším díle velmi málo nadány, těžko chápou a mají ruce, obzvláště prsty, tak nevyvinuté, že jen velmi pomalu něčemu se naučí; žalostný tento zjev pozorovati lze najmě u dítek starších, dvanáctiletých. Jest-li jim7 aneb 8 let, ovšem rychleji chápou, ale pak jest jim, když vystupují z ústavu, třináct anebo čtrnáct let. A v tomto věku mají si samy chleba dobývati a při tom snad ještě chudičké rodiče podporovati? Kdo mají zdravý zrak, v letech těch nastoupí do učení, a ubohý slepec, obzvláště nevidomé děvče, má se již ve čtrnáctém roce věku sám živiti! Nezní-lí to po- někud ironicky? A přece je tomu tak ve skutečném životě.

Ve vychovávacím soukromém ústavě hradčan- ském učí se nevidomé dívky vedle literních před- mětů také rozličným prácem ručním a hudbě; a to těm prácem a na ten nástroj, ku kterému jeví větší vlohy. To je také zcela rozumné i správné. Ne- zřídka se však stává, že méně nadané dítky teprve třetím anebo čtvrtým, někdy dokonce až pátým ro- kem v ústavě do práce se vpraví. Je tedy dítko ne- vycvičené, když musí z ústavu, aby ustoupilo jinému, které již tři nebo čtyři léta na ono místo čekalo. Co potom v bezohledném životě? Jak trpká tu a krušná skýva chleba? Jinak ovšem tu u nadaného chovance; avšaki tu bylo by vše zmařeno, kdyby se mu neposkytlo toko, co by ho vyrvalo nahé bídě a trapné nouzi na první cestě v životě společenském. Jest potřebí celé výbavy, prádla, šatstva i obuvi; kromě toho: mate- riálií k ručním prácem, jako na př.: rákosu ku na- plétání židlí a p. V hudbě vycvičení obdrží nástroje, na které se byli v ústavě řádně vyučili. Učil-li se chovanec na tři nástroje, na př. na citeru, housle, flétnu nebo klarinet, dostane všecky tři nástroje. Od- kud však vzíti na ně? Kdo zapraví drahé hudeb- niny, kdo opatří potahy na citery, housle a jiné nutné

výlohy? — Vyjasní se truchlivý obličej slepého cho vance, opouštějícího ústav, když se mu odevzdává vý- bava a on své matičee, pačlivé to chudé vdově, po. dává Kleinský a Brailský psací stroj, aby se při ne- sení snad nepoškodil; pak chopí se zmužile svých ná- strojův a hudebnin, které mu sv. Antonín šlechet- nými dobrodinci opatřil a sprostředkoval. O vzniku ústavu hradčanského několik málo slov. Ústav založen roku 1807 za příčinou dosti pamětihodnou. Profesor a cís. rada Josef Mader stížen byl očním neduhem v takové míře, že byl po dlouhý čas v nebezpečí úplného oslepnutí. Výtečný ten muž poznal z vlastní zkušenosti, co to jest — slepým býti, a maje útrpnost ve šlechetném srdci svém se všemi skutečně slepými, rozhodl se dáti základ k dílu na prospěch slepých. Nejvíce mu bylo líto nevidomých dítek, i svěřil se s úmyslem svým guberniálnímu ra- dovi, Prokopu rytíři z Platzerů, jenž věci neobyčejně byl přízniv. Příspěvky se hromadily. Císař pán k radě tehdejšího purkrabí, hr. z Wallisů, daroval ústavu dům, bývalou říšskou kancelář, č. p. 178-IV. Mader a Platzer přibrali si ještě jiné muže, mezi nimi dra. Kalinu a prof Aloisa Klara, obětovné to lidumily. Tito mužové založili hradčanský ústav, který odchoval už přes 1400 nevidomých dítek! Však ono to půje, maminko, půjde to. Dovedele mne, zahraji, dobrosrdeční lidé nám vždy chleba po- skytnou. Naučil jsem se hráti housle, na citerua umím laditi klavír. Přičiním se, abychom netrpěli nouze. Mladší bratry a sestry také dobře uživíme.

Utrápená matka stírá si s lící slzy radosti a s vděč- ným »Zaplať Pán Bůh dobrodincům!« ubírá se so zdárně vychovaným a vycvičeným synem z ústavu do širého světa. Matka — strážným andělem synovým. Tak jest u hochův. Avšak zcela jinak u slepých dívek. Slepá děv- čátka se učí plésti, háčkovati, hře na citeru, housle a klavír. Slepá dívka má si tudíž chléb svůj vydělá- vati: pletením punčoch. V létě se chodí na venkové boso, punčoch tam skoro ani nepotřebují; v zimě se zase u kamen dere peří a p. A koupí-li se co, koupí se již raději nějaký ten krámský výrobek, který vy- drží přes zimu, a to úplně postačí. Jestli se z milo- srdenství ty neb ony nátepničky od slepého děvčete odkoupí — to vše. Umí-li hráti na citeru, housle nebo klavír a obezná-li se v ladění pian, neposkytne se jí nikdy toho štěstí, by jí byly svěřeny dítky, které by v nástrojích těch vyučovala, dílem, že sama ještě dítě, dílem, že by měla potřebí ještě zdokona- lení. Ale hlavní závadou jest při tom sama slepota, neboť každý z pravidla dá přednost vidoucímu před nevidomým, zdravému před mrzákem. A na mrzáky se u nás lepší kruhy rády nedívají, natož pak aby jim svěřily vyučování nebo vychování svých dítek! Tak převrácený svět přece ještě u nás není . . . .

Nyní teprve počíná býti slepému děvčeti svět slepým, daleko trudnějším toho, ve kterém od mládí dlela; neboť z vidoucího světa ústavního, kde jí vy- chovatelky a družky rozuměly, ve kterém ve všem dobrém byla pěstována, před škodným dechem uscho- vána, má si nyní sama výživy hledati. Otec nezho- jitelným neduhem stížen, matka odkázána jeouc na malé výdělky, musí s napjetím všech sil šesti mladším dětem chléb opatřovati. Není divu, když při všech těch trampotách usoužené roditelce vyklouzne snad hlodavé slovo: »Dítě, proč nezůstala's v ústavě? Co s tebou doma?« — »Nemohu, matičko, za to. Jsem propuštěna na vždy, a místo mé zaujala již nedočkavě jiná.« Jak vzdychá i slzí ubohá máti! Hlouběji však zraněno jest přecitlivé srdce nevidomé dívky. Téšila se nevýslovně domů, počítala dny a hodiny, až siji maminka vezme z ústavu, a nyní je zdrcena a zkla- mána! Perlu po perle roní nevidomé oko, a jakýsi vnitřní hlas jí praví: »Padneš jim za obtíž!« Pře- šťastna dívka nevidomá, jejíž rodiče majetkem ve- zdejším požehnáni jsou, že nemusí, jsouc nevidomá, v nevlídnou žebráckou mošnu sbírati svůj chléb. Většině dívek, opouštějících dobročinný ústav hrad- čanský, nevede se dobře. Jsou nemajetny i chudy. A chudý přítele má pouze v Bohu a příznivce někdy v lidumilných lidech. Dívky nnamnoze stojí tu osa- moceny. Neslyší vlahého hlasu teplého srdce mateř- ského, necítí příjemného objetí mateřského, ve kterém člověk nevýslovně rád vždy prodlévá, ano i umírá ... Máti se k dívce nehlásí, nechce ji znáti, toulá se někde v široširém světě. A co jest komu po děvčeti (Dokončení.) sirém!

Zprávy denní. * Jak se vyměřaje osobní daň z příjmů. Píše se nám: Mám faru rurální od více již let. K potřebnému zařízení polního hospodářství a ná- sledkem neúrody a pohrom s dobytkem nadělal jsem si hezkých dluhů a melu se s nimi až dosud. Před třemi lety přišla na nás osobní daň z příjmů. Dalo mi to spekulaci. Jaké příjmy mám udati, když mimo obvyklé živobytí nemám než dluhy, neboť kdybych nad to více měl, s dluhy bych se netahal, není to nic příjemného. A to živobytí mé jest toliko, jak