Strana4.

ŽENSKÝ LIST.

Číslo 20

A pokoj na zemi. — Tisíce hladovících dětí polonahých chodí po ulici a nabízí výrobky své ku prodeji. Pro tyto není nic než trud, bída, strá- dání, hlad a mnohdy bití. Pokoj lidem dobré vůle — v pravdě tehdy zavzní, až bude uznáno právo člověka na jeho hmotný, duševní a mravní život, až člověk

ve člověku bude viděti stejně rovnocennou by- tost, až spravedlnost zavládne místo dobročinnosti až člověk bude požívati plný výdělek své práce Žádný smutek nad nesplněním onoho hlasu z Be- tlema, důvěřujte ve vítězství práce a spravedli- vého práva a chutě v boj za sociální vymaněn dál v řadách sociální demokracie, která pracuje poctivě na vašem osvobození.

V. K. Siberté

Kam's dala, dívenko, červené růžičky, které ti krášlily tvé mladé tvářičky »Po cestě z fabriky zvadly mi v podletí, chodec je pošlape — pak s vichrem odlelí.«

Ztracená mladost Kamis dala, dívenko, ohníčky z tvých očí, které jak hvězdičky plály zpod obočí? »Ohníčky vyhasly ve fabrice v noci — v slzách jsou stopeny, není jim pomoci.«

Kam's dala, dívenko- písně a veselí, které tě věrně dřív všude provázely »Písně a vese navždy jsem ztratila, když jsem se poprvé z fabriky vrátila.-

Rodičové, chraňte své kapsy! Tak možno do- cela právem volati ke všem rodičam v těchto dnech, kdy všade, kam se ohlédnete, čeká vás sta a sta lá- kadel k utracení peněz za věci, kterým se sice říká »dárky pro děti«, ale které nejsou většinou ničím jiným, nežli právě jen bezcenným lákadlem. Znajíce dobře vypočítavost chytráků, počítajících s vaší láskou k dětem, jimž byste rádi nějakým pěkným dárkem učinili radost, doporučujeme vám v tom směru nej- větší opatrnost, abyste za drahé peníze ne- kupovali všeliké hlouposti a šmejdy, jež sice na první pohled zdají se pěknými, ale za krátko se porouchají a zkazí. Také na vás apelujeme, abyste v zájmu svých dětí byli u výběru dárků pro ně prozíravia nekazili špatně volenými věcmi jich zdravý rozoumek. Zejména nekupujte svým miláckům flintičky, šavličky a ostatní s militarismem spojené trety, jež beztoho mají d ti jen preparovati pro pozdější »život veselý«. Nucená návštěva kostela školními dětmi, zvláště za času zimniho je něčím, co zbyto našemu školství ze starých copařských dob. Každý rozumný člověk musí se proti takové povinnosti dětí opřítia musí souhlasiti se slovy pokrokového učitele, který o tom ve »Školském Obzoru« takto píše: »Na ně- kterých školách povolávají pohodlní »duchovní pa- stýti« školní dítky teprve teď ku zpovědi, která z pra-

Různé

vidla konává se na počátku školního roku. V ny- nějších mrazech zasloužily by mnohé děti odpustky aspoň na 10.000 let najednou. Ledový, mrazivý vítr proniká až do kostí k ždého, kdo řádně oplečen z domu vychází. A nad těmi ubonými dítkami se nikdo nesmiluje. Ony musí často, ba velmi často v oděvu chatrném, nedosta- tečném podniknouti hodinovou pro- cházku v té psotě, kam by — tak se říká — ani psa nevyhnal, aby »jednospánovi« nebo vel. pánovi pověděly svoje tězké »hříchy«, a druhe ho dne brzy ráno, mnohý ještě za tmy musí vyjíti, aby nezmeškal přijímání. Lačny, cestou utrmáceny. větrem na skrz prošlehány, klečí ditky po celou téměř mši. Kněz očividně spěchá, snad — aby dítky příliš dlouho nezdržoval, snad aby nezdržoval sam sebe. A tu mnozí řídící (uč telé) projevují větší horlivost o spasení duší dětských než kněz sám. Po skončené mši poroučí řídící dělem: »Klekněte!« a začne pře lříkávati modl tby, jednu po druhé, snad všecky, kolik jich umí, a děti čtvrt i půl hodiny ješě klečí na té studené kostelní dlažbě a pozdvihují své mrazem skřehlé ruce, své zbožné duše a snad i své vyhladovělé žaludky k bohu .. . B, lo by nejvýš na čase, aby v tomto směru byla u ná; zjednána zádoucí náprava!