ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 96d05ff0-00d3-11eb-98c2-5ef3fc9ae867
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 7 celkem · entity: person 4
1 masthead
21. čislo.
2 masthead
ŽENSKÝ LIST
3 masthead
Strana 5.
4 article
Nešťastnik buď sprostěn šatstva, šátku, ži- vůtku, všeho, čím tělo stisněno, svíráno, tla- čeno. U utonulých, oběšených, uškrcených, udu- šených, zasypaných, bleskem zraněných zavésti dlužno umělé dýchání. To provádí se tak, že tělo natažené položi se tak, aby obličej, břicho k půdě bylo obrá- ceno a záda nahoru. Pod hrudník položme slo- žený šat a obličej podložme rukou. Na záda mezi slopatkami provádějme stejnoměr ný silný tlak. Obraťme pak tělo na jednu stranu něco nazpět a položme jej opět na břicho. Tyto obraty, při nichžto jeden z pomahačů podporuje hlavu, a při nichž vždy nešťastný leži na břiše a my tlačíme rukou záda mezi lopatkami, třeba 15 v minutě opakovati brzy k jedné, brzy k druhé straně. Když i po několika minutách nelze dýcháni docíliti, položí se tělo na záda na šikmou plochu tak, by hořenní část těla ležela výše. Pod hlavu a záda vsuneme stočený šat, vy- táhneme jazyk z úst a držíme jej venku. Na to postaví se pomahač vzadu za hlavu nešťastníka a uchopí obě ramena jeho těsně nad lokty, táhne je mírně nad hlavu a drží je v této poloze do výše zvednuta po 2 vteřiny. Pak vede je opět nazpět a přitlačí je opatrně, leč pevně ke stranám hrudníku. Toto zvedání a spouštění opakuje se 10krát za minutu tak dlouho, až se dýchání dostaví. Takové pokusy lze 2 i více hodin opako- vati. Nepozbývejme mysli, když se ihned účinky nedostaví. Neučte děti mstivosti, když se zraní, uhodí.
5 article
Mnohé matky, když dítě padne a uhodí se o něco, aby dítě neplakalo, hned mají po ruce: „Mlč, nabacáme to, oč jsi se uhodilo.“ Matka hledi dítě všemožně těšit, aby jen přestalo křičet a plakat. Často nechá matka vší práce a ma- lého křiklouna hýčká a jemu se takové mazlení zamlouvá a křičí ještě více. Mnohou matku opusti trpělivost a ve zlosti dítě bije, aby prý vědělo, proč plakat. Takovou cestou nedá se u ditěte ničeho docíliti. Nejlépe je přivésti je na jinou myšlenku, ukázati mu něco, o co se počne zajímati a přestane plakat a počne udi- veně na věc hleděti. Je třeba dítěti pak něco o tom vyprávěti a ono zapomene na svou bo- lest. Není třeba se ihned rozčilovati, neboť dítě nejen že křičí dále, ale učí se od dospělých býti zlostným, vzdorovitým. Konec stávky.
6 article
Podívali se na sebe: hubení, sezelenali ne- vyspáním, hlady a bolestí vysílení a jeden řekl zlostně: „Kam to vede? — Mřeme!“ Jiný řekl: „Děti mi umiraji vysílením.“ Zase jiný: „Mám ženu v nemocnici.“ Černá, mrazivá hrůza přešla jim nad hlavami. Dvacetiletý silák s plamenným, jiskřicím zra- kem vykřikl: „Ne, nikdy! Všichni musíme vy- trvati až do posledního dne, všichni!.. . Vždyt nejsme hovada, jsme lidé . . .!“ Podívali se na sebe: hubení, sezelenalí ne- vyspáním, hladem a bolesti. Jediná myšlenka třásla se ve velkém mlčení: „Kam to vede ? . .. K smrti!“ A velebni, v šatech rozedraných, potlaču- jíce v srdci vzlyk hanby, těžké stiny a smutné, vrátili se do práce. — Na jak dlouho? Ada Negri.
Černá Negri
7 article FEUILLETON
FEUILLETON V ženské káznici. Napsal Jiří Busse Palma. Přeložil df. V cele nemocných v ženské káznici seděly tři káranky. Pronikavý zápach karbolu naplňoval skrov- nou tu místnost. Podlaha, stěny, postelní prádlo, vše bylo tu čisté. Přísný dozor nad prováděním všech hygienických předpisů činil zde přímo pohor- šení. Trestající spravedlnost stará se pečlivě o drahé zdraví těch, kteří jí propadli. Patrně jen proto, aby ani o vteřinu nevyvázl nikdo dřív, než si svůj trest odpyká. Šero podzimního večera pronikalo slabě zamří- žovaným oknem. V posteli před ním upravovala stará, vyzáblá žena svůj slamník. Její tmavohnědý vlas byl tu a tam již bílý. Byla to stará zlodějka, jejíž celá bytost, slova, pláč a smích byly takřka jen lží. I ty jeji brejle byly lží. Nosila je jen proto, aby byla ušetřena správek a prací, jež byly uklá- dány jiným kárankám. Nemocnou také nebyla. Si- mulovala, aby dostala lepší stravu. Její největší a neustálou lží byla však večerní modlitba; přetvá- řela se a škemrala, aby upozornila na sebe sestru, jež měla dozor a nahlížela tu a tam do cely. Když s tím byla hotova, ulehla a simulovala spánek, pra- videlně a odměřeně vydechujíc. Při tom pozorně poslouchala, co si druhé vypravují. Vedle ní, v třetí posteli, svírala svou hlavu v dlaně štíhlá, plavovlasá dívka. Z jejích modrých, klidných očí zíral nevýslovný smutek. Její krásný obličej, jak madony, byl zahalen hlubokým žalema stažen bolem, jakoby bylo na něm provedeno nej- větší násilí. Dívku pozorovala se zájmem třetí kamarádka, mladá, vznětlivá cikánka, byla dnes v cele nemoc- ných poprvé. Vyzařovalo z ní zdraví, energie a nervosnost. Násilné věznění tlačilo ji ve všech
Buss Palma Podlaha