2
article
nyoq od AOppoq nepIA
zedo 1 ojíq pojezs mejox Ioujs od Ajaf emsť zápye
vznopn nyzuuo tjupejsod A uyu vAOSudS ssr
nIAnju
-ozd ujisnyod es qoÁqÁpy ojus Hseu A upandond qole
oz es ues! g sOAu 9pau A mesí vJBA njeS
»[ VBAOAvqodeu napA nomu uu uj ás
nu q soxpe po zi oBezanp ussnp) ujeuzau
lqÁpy seu eum o Iqoye[ 2d euu nojsod l eusz
uzn opy vláqou mos! valz tesí oo ApyIu 9ygo
» purop
ejepíud z opupo es zápy edol enj9pn v uou eu Hnjedeu
9Su9Z« N9 »1 VAOppOG s eIds sup o1 Kqv«
VonqA mos[ e/Eyep
zuA KAuz nm es Aelgo zsn mejox psoſz Ipna
0 OAO Jseus Áq n sop vmeu u
040snny nau 9uoq0u A es EjUzAV
» nsz noom eum ez 3 urd
uO I9IRÁI8 17O« 9p9! »1 13saanp najssnp«
zeas nyoon mav9q t 5jqokn
II os nogo v napA eA oIVIA Had jpfez 9yniz
um po Kyuo oyeÍ KlÁq zaf oVNÁI eu Kqo0,
-nd 9u9uJAq 9Iq nPpIA OJÁq Iu pEu o1zepy Ayppnoe
9AOUzo 9utef A 9nqo Aqou 9SOd 9HIA B AyIujos
9us KEnO IÍ OZE, Á OOBÁA I8 EIpAZÁA IIzIS
yu 9s 5z9x AosnZnv nozd s0ap es ujuqv
» eu qz 9AOur
1O« 4OppOG II »9qou 9AnozqoC-
»1 97V2 A PAvad 9sÍ AA B nqn m9ARd A 9muqmuz po
Ks 9omod vu efezqoud Auojuv 3s 1N9z »'nejpno
opz I-epnq eJSvz Kuq9a 8A 9z os mVAvqo«
AOppoq
napa
KlÁq
AosnZnv
AnozqoC
Iepnq eJSvz Kuq 9 a 8 A 9
VonqA mos [ e / Eyep
OAO Jseus Áq
oVNÁI eo Kqo 0
HIA B
AA B
N 9
Kqv
O « 9 p 9
Iq nPpIA OJÁq ia peo
V 2 A PAvad 9 se
3
article
upÁA oupodpo el Is9 WeAqz ez KAodo nosf z9r—GVI uarS
elektrický Isa 9 WeAqz
4
article
litelné příčiny, jako tehdy v Harleyi. Cítila jsem, jak mne
jeho zrak sleduje, ačkoliv jsem měla skloněnou hlavu.
Nepozvedla jsem zraku, až když byla ruka ovázána.
Košili měl jemnou, přejemnou, Z jeho kahátu vycházela
mírná vůně, která se mi líbila — slabá vůně, jako z velmi
dobrých doutníků; nic jemného neb rozněžnělého jakou
ženy, Prudce to na mne působilo — cítila jsem — cítila
jsem — Oh! Nevím vůbec, co ten můj pocit znamenal;
snažila jsem se vzpomenouti si na babičku a co mi říká-
vala, jak se mám chovati, když jsem nervosní, Ještě ni-
kdy, co jsem živa, jsem nebyla tak nervosní.
»Vy — vy nebudete zejtra stříleti?« zajíkala
jsem se.
»Ovšem že budu; nemusíte si proto činiti naprosto
žádné starosti, komteso. Vždyť je to pouhé škrábnutí
byla to pouze náhoda. Vždyť on je výborný chlapík ten
mr — eh — Dodd se jmenuje, že ano? Jen škoda, že
nezastřelil svou ženu, ubožák.«
Opět, jako již při jiné příležitosti, podivuhodná
chladnokrevnost mého příbuzného se přenesla hladce
přese vše. Byla jsem již zcela utišena, když jsem naň po-
hlédla.
»Dnes nebudeme zkoušeti, jak se to sedí na po-
hovce,« smála jsem se, »zde je pěkná, pohodlná lenoška;
vy jste invalida, musíte si do ní sednouti — vidíte, já si
sednu sem« a přitáhla jsem nízké sedátko hrozně zne-
švařeného, smíšeného slohu z dob Ludvíka XV. a prvých
dob Viktorie; to mi popisoval čalouník, když přinášel
věci jako »něžné, hezounké damské sedátko«.
Antony usedl. Při světle elektrických liliových stonků
třpytily se šedivé nitky v jeho vlasech jako stříbrné. Vy-
padal znaveně a ne tak posměšně jako obyčejně.
Dodd
Ludvík XV
Antony
5
article
niouuu npíud ez es mosí ejyaqou
»nuAouy Kpo tpa jpe« — os mesí vjymsu
»'aqKa uyt s [oxod 419rx
u ejpuzod ojeplud ugen ápn, oz mesf IIIsÁn-
»g nyuojus ou9ae9u op geu — ujuejny ex oqeu«
mesí ue, » ÁuAoqu op Jegeu Apej ejsí 901d-
PABylu 91 » osoo euqV yEy opz oq j9do
Ápoos u mus VAOÁ/ Kpu
vsÁa eap9Aodpo nu vpáqu ejnumjs tesí oo u pum ee
es anyzqo 8 »AuV juziÍ z Kavadz pavujfez«
ejo Ks omsí zápy s
9uous A ueuuz tesí zef qoopn
o9 od Ajeued 9uf z 9A0 ouÍ epudÁA Jegnjs puſee
-qoeu nu u1e s Kapom pAvm ego KyoVznyj 5uqq ya
p uAOu PupII AuojuV IÁq IuJ8A
IAVO 91geÍ
BSUz qÁqÁpy AAIU vu AI upou mI vokq ez pu
es opZ eqes o Is Is es Aqu 'Ájsou 9As JuzByso
IAUuz efoyod z uIpoAozdÁA mes! ví u mosuju
m5z9 mas upej » pnourpodpo ruku is uplod«
Ap oy u9muz u Aloquy o
Juod 9As KE Áp IZOJA 9ueuoy 9upeuo
IAefqoau es oeqnA snsnSny lue KuojuV Iuv
nAnA nojuoop noefu nIsÁmÁA ejs
-nt Is qÁq IÁq IpZA Eo es qÁqV IAq opyjgu
eisneu ef Aqu o, vu e e0q 0o 9p Spzey Is
KqB ÁAZ IÁq Kq Hey PAs OUISSÁA z 9pII IÁqou oJ
g Ius o9 nnouun 9 mesí 99As uu egA ozd yue
soAnpz 1SVeÍ epVIA nsoupojods noj9o pu
nojsod jupejodpo Kslad zel 9nsifog z
qopavadz qosÍgaoufou o zou mpuí o Iánuou Iznp
Jegnjs
pAvm
Hey
Ápoos
Asa
ÁuAoq op Jegeo
Isa qÁq IÁq
Aodpo
UFO z 9 A 0 ouÍ epudÁA
Pupie AuojuV IÁq Iuj 8 A
Isa Isa
Aq ' Ájsa 9 Asa
Spzey Isa KqB Áaz IÁq
SVeÍ
8
article
»Ujednal jsem s vaším manželem, kdy přijedete do
Mountu; říkal, že se mu hodí čtvrtý prosinec.«
»Pojedeme tam asi kočárem, že ano ?«
»Ano.«
Na to jsme oba chvíli mlčeli.
»Četl jste včera večer La Rochefoucaulda?« otázala
jsem se náhle.
»Ne,«
»Nu, a proč jste si ho tedy vypůjčil?«
»Měl jsem dobrou příčinu.«
Nelze nijak popsati výraz Antonyho tváře; kdyby
člověk řekl »posměšný«, »cynický« neb »ironický« či
»škádlivý«, přece jen to nepodává pravý dojem. Je to
směs všeho toho a přec je usměvavý — a něžný a bez-
starostný a veselý. On je on a nikdo jiný mu nemůže
být nikdy podoben. Člověk cítí, že nízké věci by musily
zmizeti a sevrknouti se před jeho vtipem.
Člověk by si jej dovedl představiti, jak klidně do-
hrává svou partii šachů, když důstojníci hrůzovlády již
čekají, aby jej odvedli ke guillotině. Je právě, oh! ale
právě takový, jak si babička představovala gentlemana.
Přála bych si, aby jej byla blíže poznala.
V něm není nic poseurského ani dramatického; on
je zcela prostý, ačkoliv se neustále všemu směje. Tak se
mi zdá, že z pouhého rozhovoru s ním jsem více poznala
svět a pravý ton všeho, než ze všech těch knih, jež jsem
nedávno četla. Jak by to asi bylo, kdyby se o něco
mocně zajímal, kdyby jej něco hluboce dojalo — kdyby
opravdu miloval.
Jak jsem tak seděla, přemýšlela jsem o mnohém.
Taková nějaká atmosféra domova rozhostila se nenadále
v pokoji. Skoro se mi zdálo, že slvším babiččin hlas.
Antony