Dne 16. řfjna 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 284 Strana 3.

bylo by opraviti národ. Cestu svou máte před sebou. na vás záleží, budete-li umírati hlady čili nic. Nena- říkejme stále, »neb ne z oka smutného, ale z ruky pilné naděje kmitne.« Nesmíme samých sebe klamati a si deklamovati, že nám pod sluncem není rovno, spíše se poohléd- něme kolkolem sebe, jak vše úprkem žene se ku předu, kdežto my ještě v mnohém pokulhávámea velmi mnoho doháněti musíme, čehož jsme, nepřízni- vými poměry zdrženi, dosáhnouti nemohli v pravý čas. Poznávejme své chyby, své nedostatky, napra- vujme kde a čeho třeba a jistě požehnání nebes náa nemine. Věru je teskno, pozorujeme-li, co u nás ještě ladem leží pozemků, z kterých by hojně a po- ctivým způsobem chleba vezdejšího dobývati se mohlo. Na pustinách, jakož i širokých mezích nejen plevel bujní a na škodu je celé krajině, ale i hmyz a hra- boši se zdržují, kteří se mnohdy stávají metlou ce- lému vůkolí. Důkladně a řádně nechť veškeré po- zemky se spracovávají, kde třeba, nechť se odvod- ňují, a tam kde možno, suchopáry zase zavlažují, tím docílí se stálého a hojnějšího výnosu, a kde jinak pozemky využitkovati nelze, hleďme aspoň holiny ta- kové zalesňovati přiměřeným lesním dřevem, by půdy ty více vynášely, cennějšími se staly a i krajiny naše nejen zdravějšími, ale i ladnějšími učinily. Kde místo prázdné, stromoví obecné vysazujme, řádně je pěstujme, neb tím stane se statek náš cennějším, výnos z půdy bude větším a kde stromoví ovocného hojnost, tam též i ptactvo a včely se udrží, ptactvo pomůže nám hmyz ničiti, zpěvem svým nás potěší a včelstvo se kvítka na kvítko poletujíc napomůže k lepšímu zúrod- nění květů, čímž opět napomáhá se k docílení více zdravého a chutného ovoce.

Volme jen druhy nejlepší, pro poměry půdy, podnebí a polohy se hodící, a budeme-li řádně a v čas stromoví ovocné ošetřovati — hojného skvělého vý- sledku se doděláme. Ke všem těmto výkonům dostane se hojné a přiměřené podpory, jak zemské, tak i říš- ské. Dbejme o to, aby vše, co doma — ve vlasti —- potřebujeme, také i u nás docíleno bylo, neb škoda každého groše, kterýž do ciziny vyvážíme, vícekráte se k nám nevrátí; svého si važme, své rozšiřujmea nikdy nestrpme, by stále se tvrdilo, že to zahraničné lepší, nežli to domácí, co jsme sami v potu tváře vy- dobýti si dovedli. Semenářství a zelinářství hleďme u nás rozšiřovati a zdokonalovati, bychom za cizinou ve směru tom pozadu nezůstávali. Učme se jak s ovo- cem, tak i se zeleninou a semeny lépe zacházeti, je řádněji uschovávati a na delší čas udržovati, bychom co nejvíce z odvětví těch těžiti mohli. Jako z polí, luk, zahrad a lesů rok od roku větší mají býti důchody naším přičiněním, vyhovová- ním všem zvláštnostem a potřebám rostlin našich, a to nejen, co týče se volby pozemku, polohy a zpra- cování i vyhnojování, také i střídání a snášení jedné rostliny proti druhé, tak třeba i zušlechťovati, toho nejlepšího docilovati při chovu veškerých druhů zvíře- ctva hospodářského. Ne vše, čeho ve své domácnosti potřebujeme, hleďme docíliti na statku svém, ale vždy jen toho; co jistě a spolehlivě se u nás vede, nebot přebytek lépe a snadno zpeněžíme a za stržený groš — čeho se nám nedostává — výhodněji a levněji si opatříme. Volme druhy zvířectva pro poměry naše se ho- dící, jen nejlepší kusy k plemenitbě přibírejme a ve všem ce nejlépe zvířectvu hospodářskému vyhovujme, aby nejen stále a vždy zdrávo zůstávalo, ale i hojného užitku nám poskytovalo.

Stavení nechť jsou pohodlná, přiměřená, aby vždy dostatek zdravého vzduchu a světla v nich bylo. Bu- dovy ať pojištěny jsou; nejlépe, když budeme domá- hati se zemské pojišťovny, která je jistá, a při které poplatky by byly co nejmírnější a nejmenší. S křídou v ruce hospodařme, abychom nikdy více nevydávali, nežli přijímáme, neberme zálohy z továren na to, co teprve sklízeti máme, neb tím mnozí do zkázy a zá- huby se připravili. Úvěr na skromný úrok je mnohdy potřebný, ale tu ony velmi dobré záložny Raiffeisenovy zaklá- dejme, které rychle a levně nám v našich nesnázích pomohou, jen neberme půjčky z spořitelen něme- ckých, neb tím podkopáváme půdu pod nohama svýma, a často se stává, že takovýmto nerozvážným počínáním i pro germanisaci a odebírání a ničení statků našich bránu dokořán otevíráme, neb národ jen dotud silný, nehynoucí, dokud má ve své moci s dostatek pozemků, z kterých k svému žití a blaho- bytu těžiti může tolik, co pro sebe potřebuje. Ale nejen tím možno mnoho vyzískati na statku, ale i rozumným si počínáním při odchová vání dítek svých, kterým by v srdce a v duši vště- povaly se zákony boží, úcta k těmto, jakož i po- vzbouzela a udržovala se láska k povolání a rodu z kterého byli pošli, neb již sám básník náš Kou- bek praví: Ctěte rolníka, jenž rukou pilnou — o vezdejší chleb váš pečuje, — jehožto syn v bitvě pěstí silnou — slávu svou svým vůdcům věnuje. Rolník podporou jest nejhlavnější — ve obecném na- šem ústrojí, — ontě sloupem vlasti nejsilnějším — ve válce i v blahém pokoji.

Nyní ale u nás je to obráceně, místo aby zá- klad národa, základ naší vlasti a základ celého státu mohutněl a sílil, seslabuje se, a ti, kteří by v bu- doucnosti měli na národní roli dědičné vydatně pra- covati. Ze statku utíkají, břemen na ně naléhajících se bojíce, těmto se vyhýbají a tak mnohdy hroudu, která měla napomáhati k blahobytu celého národa. zanedbávají, a přece známo, že ten, který docílí, že tam, kde dříve rostl klas jeden — půdě takřka vy- loudí klasy dva, mívá o svůj národ více zásluh, nežli mnozí neplodní politikové dohromady. Varujme se zadlužování statků nemírnými věny, nebo potom jen břemena synům ostávají a tyto snadno udusí. Co v moci naší jest, toho hleďme dosíci, sami ruku k dílu přikládajíce, ale postarejme se i o to, by ti, které do sboru zákonodárných vysíláme, byli muži celí, byli muži charakterní, pevného přesvědčení náboženského, a tu můžeme býti jisti, že potom, když budou věděti, kde nás střevíc tlačí — budou moci též vhodnými a přiměřenými zákony nám ulehčitia zaříditi, by poměry snesitelnějšími byly a námahy naše i v každém směru podporovány a práce naše chráněna byla.

Pravda musí často u mnohých podobách opako- vána býti, nežli od lidí poznána a uznána bývá, proto vždy a všude pravdu hajme, vad a hříchů ná- rodních se vystříhejme, jakož i lásku k své rodné zemi, k svému národu, vždy a všude na odiv stavme. Co u jiných národů je ctností, proč by u nás mělo býti hříchem? Dbejme o to, by všude a ve všem pevné a poctivé charaktery se zračily, a tu potom nemusíme se ani o stav rolnický, ani o národ svůj, ani vlasť svou do budoucna strachovati, neb ten patron náš, který nedal nám zaniknouti ve velmi strastných časech, ten svatý vévoda náš Václav: nedá zahynouti nám i budou- cím, neb kdo sám sebe neopouští, toho Pán Bůh též neopustí! Vůli pevné, práci vytrvalé rádo dává nebe dojít cíle, a takového kýženého s dobrého cíle z upřímné duše a vřelého srdce přeji též národu svémn i vlasti své!!

Zprávy církovní. Církevní slavnost. Dnes je sv. Havla zakladatele svatohavelského kláštera ve Švýcařích, rodem Irčana, žáka sv. Kolumbana. Hlásal sv. víru ve Francii, Švýcarsku i Německu, byl nucen prchnouti před pronásledovateli. Uzdravil dceru vévody Gunza, který by jej byl rád povýšil na biskupa, světec však odepřel přijati tuto hodnost. Zemřel v Arbonu r. 646 v 95. roce věku svého a byl pohřben ve svatohavel- ském kostele. Pořádek udílení sv. biřmování v před- městích pražských. Dne 22. října v pondělí v kostele sv. Václava na Smíchově mše sv. pro biř- movance v půl 9 (sloužena farním duchovním), po- čátek sv. biřmování v 9 hodin dopoledne biřmovan- cům dospělým mužským a žákům obecných a měšť. škol ze Smíchova a Košíř; ve 3 hodiny odpoledne dospělým ženským a žakyním obec. a měšť. škol ze Smíchova a Košíř. Dne 23. října v úterý v kostele sv. Ludmily na Král. Vinohradech mše sv. pro biř- movance v půl 9 (slouž. far. duchovním), počátek sv. biřmování v 9 hodin dopol. biřmovancům dospělým a žákům obecných a měšť. škol vinohradských; ve 3 hodin odpol. dospělým a žakyním obecných a měšť. škol vinohradských. Dne 24. října ve středu v kostele sv. Ludmily na král. Král. Vinohradech mše sv. pro biřmovance v půl 9 (slouž. far. duchovním), počátek sv. biřmování v 9 hodin dopol. biřmovancům dospě- lým a žákům a žakyním škol z Vršovic, Michle,

Nuslí a Pankráce; v kostele sv. Cyrilla a Methoda v Karlíně ve 3 hodin odpol. dospělým a žákůma žakyním obecných a měšť. škol karlínských. Dne 25. října ve čtvrtek v kostele sv. Cyrilla a Methoda v Karlíně mše sv. pro biřmovance v půl 9 (sloužena farním duchovním), počátek sv. biřmování v 9 hodin dopoledne biřmovancům dospělým mužským a žákům obecných a měšť. škol ze Žižkova, Olšan, Libně Vysočan; ve 3 hodiny odpoledne biřmovancům do- spělým ženským a žakyním obec. a měšť. škol ze Žižkova, Olšan, Libně a Vysočan. Osobní věstník duchovenský z diecése brněnské. Přeloženi byli vpp. dr. Pavel hrabě Huyn z Prostoměřic do Křtěnic a Leopold Rosenberg ze Křtěnic do Prostoměřic. Druhá římská pouť vídeňských kato- líků. Dne 2. října přijela do Říma druhá výprava poutníků z Vídně pod vedením faráře Cisterera. Sv. Otec přijal dne 13. října mezi jinými presidenta této výpravy knížete Claryho, rakouského vyslance z Drá- žďan hraběte Claryho, knížete a kněžnu Löwensteinovi hraběte a hraběnku Henkelovou, prínce a princeznu Lichtensteinovu, kněžnu a knížete Sapiehu a dceru rakouského vyslance v Londýně komtesu Deymovu.

Zprávy denní. * Svěcení nemocnice. Píše se nám z Nov. Města n. Metují: Dne 4. října t. r. byla o 10. ho- dině ranní po slavných službách Božích slavnostně posvěcena a otevřena nová, velikým nákladem zbu- dovaná a veškerým hygienickým požadavkům vyho- vující nemocnice Milosrdných bratří. — Posvěcení vykonal u přítomnosti veškerého zdejšího zeměpan- ského úřednictva čestný kanovník vadp. Pelhřím No- vák, biskupský vikář a děkan v Novém Městě. Přítomni byli též vdpp.: císařský rada a provinciál řádu Jan z Boha Sobel a P. Aurelius Papoušek, převor a senior řádu z Prahy. — Po vysvěcení pro- mluvil světitel na poděkování několik slov všem do- brodincům, kteří z čisté lásky k bližnímu svými dárky ku podniku tak šlechetnému přispěli a na ko- nec své řeči provolal Jeho Veličenstvu slávu. Potom sloužena první mše svatá u nově posvěceného oltáře nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše a po mši sv. vysvě- tlen stručně význam obrazu a soch oltáře tohoto. — Novoměstská nemocnice Milosrdných bratří dokázala od času svého založení r. 1696 při různých příleži- tostech a zvláště v dobách válek a epidemií, jak lze mnoho nepatrnými prostředky ku blahu všeobecnému přispěti. Viděti bylo vždy zřejmě, že nezištná oběta- vost a moderní ošetřování v této nemocnici se kon- ventu důvěrou nemocných splácelo, a aby důvěře této konvent úplně vyhověti mohl, poznal, že třeba novou stavbu provésti a že zvýšením počtu lůžek a použitím prostředků a zkušeností moderní zdravovědy dosti učiní všem požadavkům, které se za nynější doby od nemocnice vyžadují. Proto r. 1898, v roku to blahé upomínky padesátiletého jubilejního panování Jeho

Veličenstva obrátil se vdp. P. převor a správce ne- mocnice pan Fr. German Dvořák před podniknutím stavby na vzácné lidumily s nejvřelejší prosbou o pod- poru; důvěra v Boha, pomec šlechetných dobrodinců a horlivá činnost vdp. převora pomohly obmyšlenou přestavbu za souhlasu s vrchními úřady svými pod- niknouti a nemocenským pavillonem, opatřeným všemi nutnými opravami moderní zdravovědy rozšířiti a tak nový, krásný a trvalý pomník čisté lásky k bližnímu postaviti. Jakožto vlastenecký skutek byla tato slav- nost ve spojení obětována jako vzpomínka s nejvyš- šími narozeninami a 70letým jubileem Jeho Veličen- stva našeho císaře a krále Františka Josefa I. — Všem vysokomyslným přízuivcům, přátelům a dobro- dincům trpícího člověčenstva, kteří jakýmkoliv způ- sobem k tomuto humánnímu podniku lásky k ne- mocným přispěli a milostivými dary svými ku blahu chudých nemocných a pomoc v těžkém utrpení hle- dajících napomáhali, nechať sám milý Pán Bůh hojně svým požehnáním odplatí!

* Bulířův večer. K oslavě jubilanta byl v ne- děli večer v menším sále Měšťanské besedy uspořá- dán banket, jehož súčastnilo se asi 130 osob, hlavně učitelů a jeho nejbližších příbuzných. Přípitků bylo proneseno hojnost. Nálada všech účastníků byla srdečně radostná. Pan řiditel Karel Bulíř je osob- ností v každém ohledě typickou. Skromně, takměř nepozorovaně pracoval skoro půl století jako učitel bez ohledu na přízeň i nepřízeň, anebo na vyšší od- měnu. Pracoval též na poli literárním, řídiv a dosud řídě »Besedu učitelskou« při všech nepřízni- vých poměrech. Býti dnes konservativním učitelem, jenž též drží na náboženství, jest úkolem těžkým, jenž vyžaduje mnohého sebezapření. Kdo blíže při- hlíží na směr v nynějším učitelstvu, k nemalému zá- rmutku poznává, že valný jeho počet bere se nebla- hým směrem masaříkovským, výchově náboženské ne- přátelským. Je to vlastně směr dittesovský. A právě při nedělním večírku ku poctě pana jubilára mohlo se poznati, že Praha naše doposud má veliký počet učitelů konservativních, jehož snahy zasluhují všeho uznání a též podpory jak hmotné, tak i mravní. — Panu jubilantovi voláme: ještě na mnohá leta!

Úmrtí Zd. Fibicha. Vynikající skladatel mistr Zd. Fibich zemřel včera po krátké chorobě. Zápal plic a choroba srdeční učinily konec životu jeho. Mistr Fibich, jenž se Smetanou a drem. Dvořá- kem tvořil uměleckou trojici, moderní hudbu naši ovládající, narodil se 21, prosince 1850 v Šebořicích u Čáslavi jako syn libáňského lesmistra. — Za pří- činou úmrtí mistra Zd. Fibicha vyvěšen byl s Ná- rodního divadla smuteční prapor. Na dnešní dopo- ledne na 11. hodinu svolána jest z téže příčiny mimo- řádná schůze správního výboru Společnost Národního divadla. * Jul. Zeyer onemocněl, jak z Vodňan se píše. U básníka prodlévají prý dva jeho přátelé. Urči- tých zpráv dosud nedošlo. * Otevření třetí výstavy spolku výtvar- ných umělců »Manes« konáno v neděli v novo městských sálech ve Vodičkově ulici.