Strana 2.

„Nový Jihočeský Dělník.

Číslo 50.

již také v páteční schůzi posl. soudr. Witt, že čeští sociální demokraté budou trvati na poža- davku, aby změny ty byly přímo obsaženy v zá- koně, poněvadž k prováděcímu nařízení nemají takové důvěry. Konečně však bude se jednati o nejvýš důle- žitý bod předlohy, že i civilní osoby, povolané k válečným úkonům, mají po dobu tu podléhati vojenským zákonům. Toto ustanovení je jistě neméně kruté a ve svých důsledcích dalekosáhlé. Oposice bude se ovšem dožadovati zde náležité změny. Nicméně však již dosavadní změny, vládou připuštěné a její ústup před oposicí, má veliký význam, jak pro věc samu, tak i s hlediska poli- tického. Oposice ukázala, že nedá se stále zastra- šovati hrozbou § 14. a že jako dovedla vždy uznávat a zachovávat princip parlamentarismu, že dovede také v krajním nebezpečí, kdy jedná se o zájmy lidu, neobávati se žádných prostředků, jež má k disposici, aby zabránila tomu, co pova- žuje za přehnané a pro obyvatelstvo nebezpečné Vláda se svými hrozbami bude čerpati z toho poučení, aby ze svého diktátu nedělala nějaký svůj vládní princip. Vedle justičního výboru jednal též po tři dny branný výbor o předloze ohledně podpory osob mobilisovaných a jejich rodin. Zde pracovali po- slanci naši soudr. Haberman a Charvát, kteří po- dali celou řadu zlepšovacích návrhů ve prospěch mobilisovaných i jejich opuštěných rodin. Poslanci naši dokázali v této krajně kritické době, že jsou si plně vědomi svých povinnostía že také pracující lid má v nich zástupce spolehlivé, svědomité i odhodlané.

Klerikálové a ženy. Dostal se nám do ruky časopis „Jitřenka“, vycházející ve Vršovicích u Prahy. Má to býti časopis který hájí zájmy českoslovanských žen katolických. V čísle 49. t. r. ve článku „Otázka“ kde podařený a utor úvodníku nejdříve vynadal „Právu Lidu“ za to, že napsalo, že těžkou fy- sickou prací ubíjí se ženskost pracujících a vý- dělečně zaměstnaných žen, dokazuje pobožný pisatel článku, že tomu tak není a ve veliké horlivosti tvrdí, že „ženskost ubíjejí vý- lety do přírody“ a jiné zjevy, jak dále ci- tujeme. Tedy v tom, když tovární dělnice po celodenní a týdenní fysické práci jde v neděli za město, do přírody, je dle názorů nějaké po- svěcené duše z „Jitřenky“ zkáza ženskosti. Dl něho bylo by snad lépe aby tovární děl- nice z továren vůbec nebyly propu- šěny, aby jim jich ženskost, dle kle- rikálního receptu „Jitřenky“ zůsta- la zachována. Nanejvýš snad pustit dělnické ženy tak na fary a na děkanství, kde by ve- lební páni dávali těm hezčím vysvědčení o žen- skosti.

„Tovární dělnice jsou fintivé!“ Aby dělnické ženy věděly, jak o nich píše ča- sopis pro katolické ženy, který je jim často nabízen ku koupi, citujeme doslovně: „Fintivost našich slečinek nezná mezí. Kdy- by naše babičky z hrobu vstaly, nepoznaly by v podivném ústroji své potomky. Klobouky se nosí jako poplužní kola, jehlice trčí na všechny strany, takže jest obava, aby při vší opatrnosti nepřišel někdo o oko. Na něm dominuje rajská zahrada, někde i nějak větší pták, nebo aspoň křídlo z něho. Šaty musí míti hluboký výstřih u krku, někdy mají tak pestré barvy, že mi to připadá jako v Číně pověstná „kimona“. Střevíčky s kovovou přaskou zdobí nožku „sleč- ny z továrny“. Často nestačí se fintiti okázale vrch, ba i košile musí míti zvláštno- sti. Přišlo jedno děvče do obchodu pro širší stužku, a byvše tázáno,k čemu to má býti, odvětilo, že k pro- vléknutí krajkou u košile. Je mož- no, že to mělo ještě hlubší význam.“ Co poslední větou autor článku volající po mravnosti myslil, mohla by nám říci sl. Ja- kubcova, redaktorka „Jitřenky“! Mravného to asi nic nebude, poněvadž klerikální dopisovatelé

Na bojišti u Čatalže. — Sbirání raněných a mrtvých vojínů

a agitátoři svou perversní dvojsmyslností jsou dostatečně známi. „Továrníci, nezaměstnávejte ne- manželské matky! Tím pohoršujete veřejnou mravnost!“ volá mezi řádky „Jitřenka“ dále a variace nemění se ani tam kde k továrním dělnicím, o nichž je psáno, jako kdyby všechny byly prostitutkami, přidá- vány jsou služky, které prý jsou „ještě hor- A tak to jde dál až do konce. Citujeme-li klerikální názor o ženě, činíme tak proto, abychom dělnickým ženám ukázali, jak o nich klerikálové smýšlí. Chtěli by z děl- nických žen a dívek nadělati jen otrokyň a uko- vati je v okovy falešných a nelidských názorá středověku. Proč to činí, je známo. Vidí v ženě velikou moc politickou a bojí se dne, kdy žena chtěla by býti v rovnocenném postavení v lid- ské společnosti. Proto ta jejich snaha udržeti ženu v nevědomosti, udělati z ní otroka své vůle a loutku svých zájmů. Jenom někdy nedopatřením uká- ží pravou podstatu svých černých snah a jedním z těchto případů je právě článek „Jitřenky“ Dělnické ženy měly by uvažovati o tom, jak vlastně o nich klerikálo- vé smýšlí. Takový jeden článek mě by jim otevříti oči, tak jako kato- lickým ženám v tabákové továr ně v Č. Budějovicích, které k nám při- šly s „Jitřenkou“ s podařeným člán- kem v ruce a prohlásily, že do smrti na klerikální tisk, který tak se dí- vá na dělnické ženy, nedají ani krej- caru. Amen; neboli česky „Staň se

Stát a tak zvaný klerika- lismus. Do „Josefinských listů“ napsal universitn docent Ludo E. Hartmann: „Velký církevní otec, sv. Augustin, který žil za dob říše Římské, když tento stát již se- slábl a nemohl vykonávati žádných povinnost vůči svým poddaným, vypracoval učení o pomě- ru církve ke státu, které od těch dob je rozho- dující pro katolickou církev. Sv. Augustin učí že jsou dva státy. Věčný a nezměnitelný stát boží, pocházející od Abela, a který byl pak dále vytvořen Abrahamem a Ježíšem Kristem ku splnění boží vůle, a tento stát zastupuje zde na zemi svatá, katolická církev. Stát druhý, svět- ský, pochází od Kaina, je změnitelný a pomí- jející. Proto rozumí se samo sebou, že světský stát je podřízen státu božskému, církvi, a má sloužiti jejím účelům. Jak prohlušuje sv. Tomáš z Aquina, mají dle Kristova zákona býti krá- lové podřízeni kněžím. A poněvadž jak církev svými papeži, tak světský stát vydávají zá- z cizozem. skvostných fládr. dřev, s o- soustružník, hnivzdorným, trvanlivým leskem. Velký

Č. BUDĚJOVICE, Kneislova ul.výběr jemně malovaných míšenskýeh

zákony, může se přihoditi, že zákony obou moc- ností si navzájem odporují. V tomto případě, jak učí papež Bonifác VIII., a také rozhodl Pius IX. musí státní zákony ustoupiti do po- zadí. Neboť nejsou pak pro katolické křesťany závaznými, stejně jako přísaha, i přísaha věrno- sti, i přísaha vojenská na prapor, poněvadž jak výslovně prohlašuje jezovitský generál Wernz. stát je podřízen právní moci církve. Občanská moc je ve pravdě poddána církevní, a je zavá- zána jí k poslušnosti. Symbolickým, výrazem této tak zvané klerikální theorie byl také eucha- ristický kongres. Na základě této tak zvané klerikální na- uky, jak známo, prohlásil i papež Pius Ix. na příklad svobodomyslné, liberální rakouské zákony o poměru školy k církvi za neplatné, a všechny, kteří jmenované zákony navrhují, usnášejí, schvalují a opováží se prováděti, ohro- zil nejtěžšími církevními tresty. Následkem toho také tak zvaní klerikálové nedrželi se státních zákoně, nýbrž pokud to bylo v jejich moci, je obcházeli a hleděli je zbaviti působnosti pro- střednictvím státní správy, kterou ovládali. Také ve všech jiných případech, v nichž klerikálové nebyli souhlasni se státními zákony, nejenom že hleděli, aby změnili tyto zákony cestou stát- ního zákonodárství, nýbrž hleděli tyto zákony obcházeti a tímto způsobem odpírají státu, ne- ní-li poslušen sám církve, i oni sami jakoukoliv poslušnost.

Tedy klerikálové chovají se vůči státu prá- vě tak, jako anarchisté, kteří rovněž neuznávají státních zákonů, jakmile neodpovídají jejich o- sobním pázorům na svobodu. Klerikálové jsou přirozenými nepřáteli každého státního pořád- řádku, který není podroben ve vší své činnosti dozorčímu právu církve. Tedy stát, chce-li hájiti své zájmy, to jest zájmy občanské společnosti, musí býti rozhodným odpůrcem klerikalismu. Avšak rakouský stát, jak se zdá, nedostal se dosud k tomuto poznání. Poněvadž však každý státní občan mže prostřednictvím svých ob- čanských práv míti na stát vliv, měl by tedy ve vlastním zájmu a v zájmu všeobecnostik tomu přispívati, aby stát se dostal k tomuto tak nutnému poznání

Patnáct let „N. Jih. Dělníka“, Již jen několik krátkých dnů dělí nás od slavnostního vydání jubilejního čísla „N. Jih. Děl.“ Dle dosavadních příprav soudě, bude ju- bileum oslaveno skutečně důstojně. Zejména budí všeobecný zájem sjezd našich organisací na den 25. prosince do Budějovic svolaný, o němž je jisto, že bude velice četně obeslán. Tam, kde soudruzi v organisacích nevykonali ještě svou povinnost a neobjednali dosud agitační čísla „N. Jih. Děl.“, nechť tak učiní obratem pošty. (Tá- bor, Třeboň, Pelhřimov a jiná místa!! Co dě- láte?) Nesmí býti jediného místa, kde by sou- druzi o Vánocích nepodnikli akci pro rozšíření